42 Ca 5/2009 - 32Rozsudek KSUL ze dne 20.09.2010

42Ca 5/2009-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem v právní věci žalobce: Ing. Arch. J.S., „X“, zastoupeného Mgr. Luďkem Holánem, advokátem se sídlem Baarova 1594/16, Teplice, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.5.2009 č.j. 1766/DS/09, ev. č. 89062/09/Bal,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č.j. 1766/DS/09, ev.č. 89062/09/Bal ze dne 18.5.2009, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí Městského úřadu Litvínov, odboru dopravně správního ze dne 20.3.2009, č.j. DS/1794/2009/MKJ-10027, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což mu byla v souladu s ustanovením § 22 odst. 8 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 3 000,- Kč a povinnost uhradit úhradu nákladů řízení ve výši 1 000,- Kč, se potvrzuje a žalobcovo odvolání proti výše uvedenému prvostupňovému rozhodnutí se zamítá.

Pokračování
2
42Ca 5/2009

Žalobce v podané žalobě namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, neboť nedošlo k řádnému zjištění skutkového stavu a žalovaný převzal do svého rozhodnutí nesprávné skutkové závěry správního orgánu prvního stupně.

Uvádí, že se nemohl předmětného přestupku dopustit, neboť předmětná dopravní značka byla zastíněna skupinou osob, když sama značka byla umístěna před měřeným úsekem v rozporu s technickou normou, která upravuje zcela jednoznačně výškové umístění svislé dopravní značky. Toto tvrzení žalobce bylo v řízení před správním orgánem potvrzeno také příslušným správcem komunikace. Chybné umístění značky a terénní profil komunikace v místě umístění dopravní značky nevylučují za určitých podmínek špatnou viditelnost nebo dokonce úplné zakrytí dopravní značky. V takovém případě by ovšem účastník silničního provozu nemohl zcela objektivně dodržet svoji povinnost respektovat dopravní značku, neboť její čitelnost by nebyla zachována. Pokud žalovaný uvádí, že dodržování přikázané rychlosti je jednou ze základních povinností účastníka silničního provozu, kterou je povinen dodržovat, pak by mělo být na straně druhé stejně tak přísně dodržováno respektování technických norem při umísťování dopravních značek, aby nemohlo docházet ke snížení jejich viditelnosti, popřípadě k jejich úplnému zakrytí.

Žalobce trvá na tom, že v době, kdy se blížil k místu, kde je dopravní značka umístěna, byla její viditelnost omezena skupinkou stojících osob. Domnívá se, že na základě fotodokumentace a svědectví svědka L. není možné, aby žalovaný zcela jednoznačně došel k závěru, že jeho tvrzení nebylo potvrzeno. Domnívá se, že z provedeného dokazování a listin založených ve správním spisu nevyplynuly žádné rozhodné skutečnosti, které by vyvracely bez jakýchkoliv pochybností jeho tvrzení a obhajobu učiněnou ve správním řízení a vedly k závěru, že žalobce naplnil skutkovou podstatu daného přestupku.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Uvádí, že žalobce v průběhu správního řízení nezpochybňoval samotnou skutečnost překročení nejvyšší povolené rychlosti, pouze uplatnil námitky k viditelnosti dopravní značky B 20a. Jeho tvrzení, že značku měl zakrytu skupinou osob a zaparkovaným autem hodnotil správní orgán prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jako účelové a odvolací orgán se s tímto hodnocením ztotožnil s ohledem na situaci zdokumentovanou záznamem o přestupku. Zároveň je dle žalovaného třeba uvést, že do oznámení přestupku, které policista sepsal s žalobcem v zápětí po zjištění překročení povolené rychlosti, žalobce neuvedl žádné vysvětlení ani námitky. Žalovaný se domnívá, že pro právní závěr o naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku má ve spise dostatečnou oporu, neboť skutkový stav je doložen obsahem záznamu o přestupku, oznámením přestupku a úředním záznamem policejního orgánu ze dne 4.11.2008.

K námitce žalobce k výškovému umístění předmětné dopravní značky konstatoval, že nesplnění nejnižšího výškového limitu pro umístění dopravní značky se netýkalo značky B 20a, ale dodatkové tabulky, která je podle vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, rovněž dopravní značkou, a to číslo E 12 „Text“ (s textem Po – Pá 7,00 – 16,00). Dále námitka nečitelnosti značky pro řidiče z důvodu jejího výškového umístění a ve vztahu k terénnímu profilu vozovky v místě, byla ze strany žalovaného rovněž shledána jako nedůvodná. Zdůrazňuje, že zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), v § 4 odst. 1 písm. c) stanoví, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je mimo jiné každý povinen řídit se dopravními značkami.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ca 5/2009

Účastník provozu na pozemních komunikacích je dle názoru žalovaného povinen respektovat jakoukoliv osazenou značku, tedy i takovou, která není osazena v souladu se zákonem.

K námitce žalobce, že není možné, aby žalovaný na základě fotodokumentace a výpovědi svědka L. došel k závěru, že viditelnost dopravní značky nebyla omezena skupinkou stojících osob, když podle žalobce nemá takový závěr oporu v provedeném dokazování, žalovaný uvádí, že byly hodnoceny zajištěné důkazy, kdy svědecká výpověď policisty potvrdila situaci doloženou snímkem z radarového rychloměru, který je na záznamu o přestupku. Pro úplnost uvedl, že tmavé stíny v okolí předmětné dopravní značky na fotografii jsou stromy – túje.

Právní zástupce žalobce při jednání soudu přednesl žalobu shodně jako v jejím písemném vyhotovení. Dále uvedl, že žalobce nikdy nezpochybňoval překročení rychlosti, pouze zpochybňoval to, zda byla naplněna skutková podstata přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti o 30 km/h, který je mu kladen za vinu. Dále poukázal na skutečnost, že je

nesporné, že soubor dopravních značek, mezi kterými byla i dopravní značka omezující nejvyšší dovolenou rychlost byl na dané komunikaci umístěn v rozporu s platnými normami. Dolní hrana nejníže umístěné značky byla níže než je stanovena minimální výška příslušnou normou. Poukázal na to, že v takovém případě není možné požadovat po řidiči 100 % respektování dopravní značky, neboť může dojít k jejímu zastínění chodci.

Pověřený pracovník žalovaného při témže jednání soudu odkázal v plném rozsahu na písemné vyhotovení vyjádření k žalobě. Dále se odkázal na obsah správního spisu s tím, že s námitkami žalobce se správní orgán vypořádal v napadeném rozhodnutí. Rovněž poukázal na skutečnost, že samotné překročení nejvyšší povolené rychlosti nebylo žalobcem nikdy rozporováno.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Žalobce se měl dopustit předmětného přestupku tím, že jako řidič motorového vozidla zn. Volvo s reg. zn. „X“ dne 4.11.2008 při jízdě v obci Litvínov – Hamr na ulici Podkrušnohorská ve směru od SOU Hamr překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou v měřeném úseku svislou dopravní značkou B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“ na 30 Km/h, když mu byla silničním rychloměrem naměřena rychlost 60 km/h.

Žalobce v žádném směru nerozporoval ani ve správním řízení ani v podané žalobě skutečnost, že se v měřeném úseku pohyboval se svým vozidlem rychlostí 60 km/h. Pouze namítal, že v důsledku špatného umístění dopravní značky, kterou mu zastínila skupina osob a parkující vozidlo, nevěděl, že v daném úseku je povolená rychlost snížena na 30 km/h.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ca 5/2009

Primárně se soud zabýval otázkou, zda nesprávné umístění dopravní značky může mít vliv na její závaznost. V § 4 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu je stanoveno, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je mimo jiné každý povinen řídit se dopravními značkami. V daném konkrétním případě byla spornou dopravní značkou svislá značka B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“, kterou byl stanovena nejvyšší dovolená rychlost na 30 km/h. Z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že na jednom nosném sloupku jsou umístěny tři dopravní značky pod sebou. Nejvýše je dopravní značka A 12 „Děti“, pod ní je umístěna dopravní značka B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“ s číslicí 30 a nejníže je značka E 12 „Text“. Na dodatkové tabulce E 12 je uveden text „Po – Pá 7,00 – 16,00“. Z obsahu správního spisu rovněž vyplývá, že v rozhodné době byly předmětné značky na sloupku umístěny tak, že spodní hrana dodatkové tabulky E 12 byla ve výšce 1m nad terénem. Mezi účastníky je nesporné, že dle Zásad pro dopravní značení na pozemních komunikacích – TP 65 má být spodní okraj nejníže umístěné značky (včetně dodatkové tabulky) nejméně 1,2 m nad úrovní vozovky. V textu dodatkové tabulky E 12 bylo vymezeno období, po které byla omezena nejvyšší dovolená rychlost v daném úseku komunikace. Pokud by tedy žalobce měl zastíněn výhled na tuto dodatkovou tabulku, byl by v přesvědčení, že omezení nejvyšší dovolené rychlosti uvedené na dopravní značce nad touto dodatkovou tabulkou platí bez časového omezení. Žalobce rovněž nikdy nenamítal, že se domníval, že omezení nejvyšší dovolené rychlosti v době, kdy projížděl předmětným úsekem komunikace, neplatilo s odkazem na text na dodatkové tabulce, který nesprávně vyhodnotil z důvodu zaclonění dopravní značky. Vždy namítal, že zacloněna byla samotná značka omezující nejvyšší povolenou rychlost. Dále soud ze vzorového listu č. 6 128.21 04.04 svislé dopravní značky E 12 zjistil, že tato dopravní značka má na výšku minimální rozměr 300 mm. Správný rozměr této značky žalobce nikdy nezpochybňoval. Znamená to tedy, že dolní hrana dopravní značky B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost – 30 km/h“ umístěná na jednom sloupku s dodatkovou tabulkou E 12 je v daném případě minimálně ve výšce 1,3 m nad úrovní vozovky. Tato dopravní značka je tedy umístěna v souladu se Zásadami pro dopravní značení na pozemních komunikacích – TP 65. Námitku nesprávného umístění dopravní značky omezující nejvyšší dovolenou rychlost v daném úseku komunikace tedy považuje soud za zcela nedůvodnou. Dále soud k závaznosti dopravního značení uvádí, že žádná právní norma nepřipouští, aby účastníci provozu na pozemních komunikacích sami hodnotili zákonnost umístění dopravních značek a teprve potom se rozhodli, zda je budou respektovat, či nikoliv. Účastníci silničního provozu musí dopravní značky respektovat. Soud tedy dospěl k závěru, že správnost umístění dopravní značky je bez vlivu na její závaznost pro účastníky silničního provozu, nehledě k tomu, že dle soudu předmětná dopravní značka omezující nejvyšší dovolenou rychlost v předmětném úseku komunikace je umístěna v souladu s právními předpisy.

Dále se soud zabýval námitkou žalobce, že se správní orgán nedostatečným způsobem vypořádal s jeho námitkou, že dopravní značka omezující nejvyšší dovolenou rychlost v předmětném úseku komunikace byla v době, kdy tudy projížděl zakryta skupinou stojících osob. K této námitce soud uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí se dle názoru soudu dostatečným způsobem vypořádal jak s obecnou námitkou „nečitelnosti“ dopravní značky v důsledku jejího umístění v rozporu s relevantními podzákonnými předpisy, tak i v důsledku jejího zakrytí skupinou osob či stojícím autem.

K věcnému posouzení otázky zakrytí předmětné značky skupinou osob uvádí soud následující. Ve správním spise je založena fotografie ze zařízení pro měření rychlosti, na které je s údajem o rychlosti jízdy zachyceno vozidlo žalobce včetně určitého prostoru před

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ca 5/2009

předmětnou dopravní značkou. V úředním záznamu vyhotoveném dne 4.11.2008 podpraporčíkem M.L. je uvedeno, že žalobci byla na úseku s povolenou rychlostí 30 km/h naměřena rychlost 60 km/h. Po sdělení výše udělené blokové pokuty řidič s přestupkem souhlasil a uvedl, že nemá u sebe peníze na zaplacení udělené pokuty. Proto byl řidiči vypsán blok na místě nezaplacený série NA/2007 č. A2618894. Poté co již byl blok vypsán, uvedl žalobce hlídce policie, že s přestupkem nesouhlasí, proto byl uvedený blok stornován a s řidičem bylo sepsáno oznámení o dopravním přestupku, které řidič jako správné podepsal a k přestupku se nevyjádřil. Ve správním spise je také založeno oznámení o přestupku, které plně odpovídá vyjádření policisty uvedenému v úředním záznamu. Oznámení o přestupku je žalobcem podepsáno na obou stranách a neobsahuje žádné jeho vyjádření k danému přestupku.

Dále byl ve věci v rámci správního řízení vyslechnut jako svědek podpraporčík Marek Lukeš, který s žalobcem předmětný přestupek řešil přímo v terénu. Na sdělení správního orgánu, že žalobce namítá, že v době měření byla dopravní značka zakryta skupinou stojících osob a zaparkovaným vozidlem, tento svědek uvedl, že „na dopravní značku viděl „odspoda“ z místa měření a před značkou žádné osoby nebo vozidla, které by ji zakrývaly, nebyly, mohly být ve větší vzdálenosti, ale to už by bylo za horizontem, kam neviděl. Kdyby řidič na místě namítal, že dopravní značku neviděl, protože byla něčím zakryta, řešili bychom to s ním a určitě bychom takové námitky zapsali i do oznámení o přestupku a do úředního záznamu.“ Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že žalobcovo bydliště se nachází vblízkosti předmětného úseku komunikace a značka omezující rychlost je tam umístěna již několik let. Žalobce tedy vzhledem k této skutečnosti musí být s omezením rychlosti na předmětné komunikaci jistě seznámen.

Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 3.5.2007 č.j. 8 As 10/2006-48 provádění důkazů v přestupkovém řízení je úkolem správních orgánů. Správní orgán je povinen přesně a úplně zjistit skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit podklady pro vydání rozhodnutí. Volba, množství a druh prováděných důkazů je věcí správního uvážení. Stejnou zásadou je ovládáno i následné hodnocení provedených důkazních prostředků. Pokud je odpovědnost za přestupkové jednání dovozována z nepřímých důkazů, musí tyto důkazy tvořit ucelený logicky provázaný důkazní řetězec, v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních. Logická a ničím nenarušovaná soustava vzájemně se doplňujících nepřímých důkazů musí spolehlivě prokazovat všechny okolnosti spáchaného skutku, majícího znaky skutkové podstaty přestupku, nad vší rozumnou pochybnost stavět najisto, že se jednání dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen, a současně vylučovat možnost jiného závěru.

V posuzované věci vycházel žalovaný ze všech výše uvedených skutečností, které jsou obsahem správního spisu. Dospěl k závěru, že z fotografie žalobcova vozidla pořízené přístrojem na měření rychlosti nevyplývá, že by předmětná značka, která je fotografii zachycena, byla zastíněna skupinou osob nebo jiným objektem. Tuto možnost rovněž vylučuje i zasahující policista ve své svědecké výpovědi. I ze skutečnosti, že žalobce nenamítal zastínění předmětné dopravní značky ihned při projednávání přestupku na místě samém a neuvedl nic o této skutečnosti do oznámení o přestupku, dovozuje žalovaný, že toto tvrzení žalobce je ryze účelové.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že správní orgány se dostatečným způsobem zabývaly námitkami žalobce. Soud uvádí, že veškeré výše uvedené nepřímé důkazy, které správní orgány v rámci rozhodování hodnotily, si neodporují, vzájemně spolu korespondují a jsou v logické návaznosti. Tyto nepřímé důkazy tedy tvoří ucelený logicky provázaný důkazní řetězec. Výpověď svědka ani listinné důkazy nebyly zpochybněny. Ničím

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ca 5/2009

neprokázané tvrzení žalobce nemůže věrohodnost svědka a listinných důkazů relevantním způsobem samo o sobě zpochybnit. Soud tedy neshledal v procesu hodnocení důkazů správními orgány žádné pochybení.

S ohledem na výše uvedené vyhodnotil soud i tuto námitku žalobce jako nedůvodnou.

Soud dále poznamenává, že přístup žalobce k dodržování dopravních předpisů jednoznačně dokresluje i skutečnost, že v úseku, který beze vší pochybnosti byl zřetelně označen jako úsek se zvýšeným pohybem malých dětí, jel se svým vozidlem vyšší rychlostí, než jaká je stanovena právními předpisy pro jízdu po běžných komunikacích v rámci uzavřené obce.

Pro úplnost soud poznamenává, že žalobci byla za výše uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 3 000,- Kč. Dle soudu byla uložena žalobci pokuta v rámci rozmezí stanoveného zákonem a nedošlo ze strany správního orgánu k překročení mezí správního uvážení. O případné mediaci trestu soud nerozhodoval, neboť mediace trestu dle § 78 odst. 2 s.ř.s. připadá v úvahu pouze na žádost žalobce, a žalobce o snížení či upuštění od trestu nepožádal.

S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému náhrada nákladů řízení nepřísluší .

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po
jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu
správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem
a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom,
kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem,
což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 20. září 2010
Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)