42 Ad 19/2010 - 69Rozsudek KSUL ze dne 13.06.2011

42Ad 19/2010-69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobkyně: D. L., „X“, proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7.6.2010, č.j. „X“, o plném invalidní důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 7.6.2010, č.j. „X“, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí o plném invalidním důchodu ze dne 24.3.2010 č. 605 910 1059, kterým žalovaná s odkazem na ust. § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v rozhodném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítla žádost žalobkyně o plný invalidní důchod s odůvodněním, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 16.2.2010 žalobkyni poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti toliko o 20 %.

Žalobkyně uvedla v žalobě, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a nesouhlasí ani s posudkem lékařky, na základě kterého bylo toto rozhodnutí vydáno. Žalobkyně popsala v žalobě svá předchozí fyzicky náročná zaměstnání a prodělané choroby. Poukázala na Pokračování
2
42Ad 19/2010

skutečnost, že má denně bolesti, není schopna pracovat ani doma a nemůže chodit ven, protože má silné průjmy a deprese. Stará se o ni dcera na mateřské dovolené. Léky neužívá, neboť jí nepomáhají nebo je na ně alergická. Trvá na tom, že pro svůj zdravotní stav není schopna vykonávat žádnou práci. Nemá prostředky na živobytí.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Žalobkyně se po řádném předvolání k jednání soudu nedostavila. Z dopisu, který soudu zaslala v reakci na předvolání k jednání, vyplynulo, že je srozuměna s jednáním ve věci bez její přítomnosti. V souladu s poučením obsaženým v předvolání bylo tedy v předmětné věci jednáno bez její přítomnosti.

Pověřená pracovnice žalované při jednání soudu se odkázala na obsah posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem ze dne 9.12.2010, jeho doplnění ze dne 7.2.2011 a na obsah srovnávacího posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 6.4.2011.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu v následném řízení ve věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žádost o přiznání plného invalidního důchodu byla podána dne 16.12.2009. Dále bylo zjištěno, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. H. Š. pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Teplice, která při lékařské prohlídce dne 16.2.2010 posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že ta není částečně invalidní podle ust. § 44 zákona o důchodovém pojištění ani není plně invalidní podle ust. § 39 téhož zákona. Dle závěru dotyčné lékařky procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně odpovídá 20 %, tj. postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl F, položce 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. s tím, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu § 6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky se nemění. Dále lékařka konstatovala, že dle znění zákona o důchodovém pojištění ve znění platném od 1.1.2010 žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je dle právních předpisů platných po 1.1.2010 zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti rovněž ve výši 20%.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 19/2010

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné námitky, ve kterých podrobně popsala dříve prodělané choroby a svůj zdravotní stav. Žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 18.3.2010. Tento posudek vyhotovovala MUDr. M. Š. Tato lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla k závěru, že u žalobkyně je zdravotní stav doložen mnoha odbornými nálezy, které potvrzují běžné potíže populace a degenerativní změny nosného a pohybového aparátu bez významných funkčních dopadů. Posuzující lékařka dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, položce 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění.

Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty.

Vzhledem ke skutečnosti, že mezi podáním žádosti o přiznání plného invalidního důchodu a vydáním napadeného rozhodnutí došlo k podstatné změně právní úpravy, zabýval se soud otázkou, jaká právní úprava je rozhodná pro posuzování daného případu. Při tom bylo nutno vycházet z přechodných ustanovení zakotvených v zák. č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V čl. II bod 1. citovaného zákona je uvedeno, že o nárocích na důchody, které vznikly před 1.1.2010 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před tímto dnem, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle právních předpisů účinných před tímto dnem. Dále v čl. V bod 1. citovaného zákona se stanoví, že jestliže řízení o nároku na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod bylo zahájeno před 1.1.2010 a nebylo před tímto dnem pravomocně skončeno, dokončí se podle právních předpisů účinných ke dni 31.12.2009, pokud plná invalidita nebo částečná invalidita vznikla před 1.1.2010.

Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že pro posouzení daného případu je rozhodné znění zákona o důchodovém pojištění ve stavu ke dni 31.12.2009. Z uvedeného znění tedy vycházel i soud v rámci právního přezkumu, neboť v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, který rozhodoval v posledním stupni.

Podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle odst. 2 a odst. 3 stejného paragrafu se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 19/2010

Podle ust. § 44 odst. 1, odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, pokud pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činí nejméně 33% nebo pokud mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ztěžuje obecné životní podmínky.

Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek a zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně přílohy č. 2, 3 a 4 k vyhl. č. 284/1995 Sb. kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění v platném znění.

V projednávané věci byla žádost žalobkyně o plný invalidní důchod zamítnuta, neboť dle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne 16.2.2010 pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobkyně dosahuje pouze míry 20%, takže není plně invalidní. Napadeným rozhodnutím pak byly zamítnuty námitky žalobkyně, když posudková lékařka v rámci přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně v řízení o námitkách dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti dosahuje 20%.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na částečný invalidní důchod je existence částečné invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 44 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovala ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky částečné invalidity, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u ní činil nejméně 33% nebo zda jí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ztěžoval obecné životní podmínky.

Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékařky MUDr. Š. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí Ústí nad Labem (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její schopnosti soustavné výdělečné činnosti.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 9.12.2010. Žalobkyně nebyla jednání komise přítomna. Z jednání komise se písemně omluvila. Komise prostudovala podkladovou dokumentaci a shledala ji dostatečnou k projednání věci v nepřítomnosti žalobkyně a k přijetí posudkového závěru. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně invalidní podle ust. § 44 odst. 1 téhož zákona, když nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33% a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jí značně neztěžoval obecné životní podmínky.

Komise konstatovala, že žalobkyně je osobou s polymorfními obtížemi, s dominantním zdravotním postižením páteře a kloubů degenerativního charakteru, především pravého

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ad 19/2010

kolenního, kde byla diagnostikována gonarthrosa II. stupně bez výraznějšího funkčního deficitu. Degenerativní změny jsou potencovány především značnou obesitou s následnou dysbalancí. Dle neurologického vyšetření není přítomna motorická či senzitivní zániková symptomatologie ani významné omezení funkční. Gastoenterologické vyšetření neprokazuje organické onemocnění zažívacího traktu. Dle psychiatrického vyšetření je lucidní, zcela orientovaná s mírnou anxietou a subdepresí. Má sníženou frustrační toleranci přispívající k somatizaci potíží.

Žalobkyně reagovala na zaslaný posudek obsáhlým dopisem, ve kterém opět podrobně popisovala průběh svých minulých nemocí a zkušeností s přístupem různých lékařů. Dle soudu z tohoto vyjádření vyplynulo, že není s posudkem spokojená. S přihlédnutím i ke stručnosti posudku si soud vyžádal od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem jeho doplnění, ve kterém by bylo reagováno i na vyjádření žalobkyně.

Komise přistoupila k doplnění svého předchozího posudku. V rámci posouzení zdravotního stavu přizvala k jednání odborného lékaře – psychiatra. Ten z lékařské dokumentace (žalobkyně se z jednání komise opět omluvila) konstatoval, že dle psychiatrického vyšetření ze dne 9.7.2009 dominuje v klinickém obraze porucha osobnosti s psychastenickými rysy a rysy nezralosti, přidružená anxiosnědepresivní porucha, tento nález odpovídá lehkému postižení, které neznamená výraznější omezení pracovní schopnosti. Dále komise uvedla, že vyhodnotila vyjádření žalobkyně a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru.

Na toto doplnění posudku reagovala žalobkyně opět obsáhlým vyjádřením, ve kterém uvedla, že s posudkovými závěry nesouhlasí, neboť má stále velké problémy s páteří a stálé průjmy. Dále konstatovala, že v posouzení psychiatra je pouze povrchní a překrucuje skutečnosti, které ona uváděla ve svých vyjádřeních. Žalobkyně požaduje hospitalizaci a provedení komplexních krevních testů, CT vyšetření, vyšetření kostí a vyšetření imunitního systému.

Soud v zájmu objektivity si vyžádal nový posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí se sídlem v Praze.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že i tato komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 6.4.2011. Žalobkyně nebyla jednání komise přítomna. Z jednání komise se písemně omluvila. Komise prostudovala podkladovou dokumentaci a shledala ji dostatečnou k projednání věci v nepřítomnosti žalobkyně a k přijetí posudkového závěru. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani částečně invalidní podle ust. § 44 odst. 1 téhož zákona, když nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33% a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jí značně neztěžoval obecné životní podmínky.

Komise konstatovala, že žalobkyně byla sledována a léčena pro barvité polymorfní potíže, z nichž dominovaly polyartralgie (páteře i nosných kloubů dolních končetin),

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
6
42Ad 19/2010

opakovaně byly vyšetřovány a léčeny, vždy bez závažného klinického nálezu, bez kořenového dráždění, svalových atrofií, bez paréz, sfinkterových potíží, bez závažného omezení hybnosti, v podstatě přiměřené věku a habitu, s přiměřeným RTG nálezem na páteři odpovídajícímu věku, svalové dysbalanci a již poměrně pokročilé obezitě, která nekoresponduje se subjektivně uváděnými obtěžujícími zažívacími potížemi. Na gastrointestinálním traktu nebyla nalezena závažná patologie, pro kterou by tyto potíže byly důvodné. Hybnost kloubů dolních končetin nebyla závažněji postižena. Pro lehčí až středně těžký syndrom karpálního tunelu byla provedena dekomprese n. mediani vlevo, vpravo byly potíže hodnoceny jako lehké. Pro poruchu osobnosti byla sledována psychiatrem, s přítomnými dramatizacemi a autoobservacemi, somatizací, bez poruchy vnímání i myšlení, intelekt a paměť bez deteriorace. Typické depresivní projevy nebyly vyjádřeny. Nabízenou hospitalizaci odmítla (pojede raději na dovolenou). Rentové tendence byly zcela evidentní.

K datu napadeného rozhodnutí se u žalobkyně dle komise jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl chronický bolestivý syndrom páteře s lehkým funkčním postižením, s občasnými blokádami a akutními excerbacemi při svalové dysbalanci, lehčích degenerativních změnách, bez kořenového dráždění, bez paréz, svalových atrofií či sfinkterových potíží, při značné obezitě a inaktivitě. Komise hodnotila procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně zcela shodně jako posudkový lékař, posudkový lékař v rámci řízení o námitkách i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí se sídlem v Ústí nad Labem. Horní hranici z rozmezí 10-20% komise zvolila s ohledem na další uváděné zdravotní potíže a prožitky, které samy o sobě neměly vliv na pokles pracovního potenciálu. K dalšímu navýšení hodnocení neshledala komise posudkový důvod. Žalobkyně pracovala vždy v dělnických profesích, ve kterých byla nadále schopna se uplatnit, s vyloučením trvale velké fyzické námahy, trvalého přenášení těžkých břemen a bez trvalých strnulých poloh. Žalobkyně nedoložila žádné skutečnosti, které by měly vliv na změnu posouzení oproti předchozím posouzením zdravotního stavu v řízení před žalovanou a před soudem.

Komise dále konstatovala, že po důkladném prostudování vyjádření žalobkyně, že z obsahu tohoto vyjádření k předchozím posudkům z jejího pohledu při posuzování zdravotního stavu v dané věci žádný z uváděných osobních názorů žalobkyně nebyl pro posouzení zdravotního stavu ve věci invalidity relevantní.

I na tento posudek reagovala žalobkyně obsáhlým přípisem, ve kterém popisovala své zdravotní potíže. Uvedla, že má silné bolesti páteře kloubů, slinivky, jater, trpí vyčerpáním, nespavostí a trpí ošklivou depresí.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednaly v řádném složení, že posudek ze dne 9.12.2010, jeho doplnění ze dne 7.2.2011 a posudek ze dne 6.4.2011, které soud hodnotí jako stěžejní důkazy v tomto přezkumném soudním řízení, byly vypracovány po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Lékaři posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ohledně míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobkyně shodně dospěli k závěru, že dosahuje 20 %, a z této skutečnosti je patrné, že žalobkyně nesplnila podmínku částečné invalidity dle zákona o důchodovém pojištění, a to minimálně 33% míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Soud neshledal potřebu, aby předmětné posudky byly dále doplňovány, či aby byl vyhotoven nový posudek jinou posudkovou komisí, či aby byl vyhotoven znalecký posudek.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
7
42Ad 19/2010

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovými závěry komisí a s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 13. června 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)