42 Ad 1/2011 - 35Rozsudek KSUL ze dne 13.06.2011

42Ad 1/2011-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem, v právní věci žalobce: M. J., zastoupené obecnou zmocněnkyní Mgr. H. F., proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1.12.2010, č.j. „X“, o námitkách proti rozhodnutí o stanovení stupně invalidity,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení o námitkách ze dne 1.12.2010 č.j. „X“, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. „X“ ze dne 10.9.2010 tak, že žalobkyni náleží od 24.10.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

Žalobkyně v žalobě uvedla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť je přesvědčená, že její zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně. Domnívá se, že nebyl v dostatečné míře brán zřetel na její námitky, zejména na skutečnost, že se v jejím případě jedná o velmi vážnou těžkou depresivní poruchu.

Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě stručně zrekapitulovala průběh správního řízení a konstatovala, že vzhledem ke skutečnosti, že rozhodujícím kriteriem pro posouzení Pokračování
2
42Ad 1/2011

dané kauzy je posouzení zdravotního stavu, navrhuje vyhotovení posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Při jednání soudu zástupkyně žalobkyně přednesla žalobu shodně jako v jejím písemném vyhotovení s tím, že zdůraznila, že žalobkyně nesouhlasí se snížením invalidity na II. stupeň, neboť její zdravotní stav je velmi vážný. Trpí stálými hlubokými depresemi, bojí se vycházet z obydlí, a pokud musí z vážných důvodů své obydlí opustit, musí užít dvojnásobné množství léků. Trpí únavou a vyčerpáním. Mezi lidmi se u ní projevuje třas, závratě a bolest hlavy. Nechodí ani na nákupy, které obstarává její manžel. Cestuje pouze městskou hromadnou dopravou, neboť ta jí dává možnost v případě potřeby rychle vystoupit. Pokoušela se pracovat v chráněné dílně, ovšem z důvodu zhoršení zdravotního stavu musela tuto práci ukončit. Pokoušela se zajistit si prostředky i prostřednictvím domácí práce, ovšem zjistila, že většinou šlo o podvody, kdy odměna za práci nebyla vyplacena. Trvá na tom, že není z důvodu své nemoci schopna pracovat a měla by jí být přiznána invalidita ve III. stupni.

Při tomtéž jednání soudu se pověřená pracovnice žalované plně odkázala na své písemné vyjádření k podané žalobě.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zák. č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu v následném řízení ve věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékařky MUDr. S. S. pověřené vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Ústí nad Labem, která při lékařské prohlídce dne 15.7.2010 posoudila zdravotní stav žalobkyně a dospěla k závěru, že ta je invalidní a jde o invaliditu prvního stupně. Dle závěru dotyčné lékařky pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně odpovídá 45 %, tj. postižení uvedenému v kapitole V, položce 5, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se zvyšuje o 10% na celkových 45%. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 10.9.2010 rozhodnutí č. 615 210 1428, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyni náleží od 24.10.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že výše tohoto invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně zůstává beze změny, takže invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně nadále náleží ve výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné námitky, kde uvedla, že je již 17 let v invalidním důchodu. Léčí se u psychiatra s diagnózou antrofobie. Bez léků a pomoci svého okolí není schopna jít do většího kolektivu, na nákupy chodí manžel. Pokud musí vyrazit

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
3
42Ad 1/2011

mezi lidi, musí užít dvojnásobnou dávku léků. Při delším pobytu v kolektivu hůře mluví, vypadává jí paměť a není schopna se soustředit. Trpí také silnou únavou a není schopna zvládat ani běžné domácí práce. Neví, jak by zvládala pracovní kolektiv, zadání práce, práci pod vedením apod. Konstatovala, že její zdravotní stav je dle jejího odborného lékaře hodnocený jako těžký s těžkým postižením pracovní schopnosti. Dodala, že vykonávat práce může pouze za zcela mimořádných podmínek.

Žalovaná si v rámci řízení o námitkách vyhotovila nový posudek o invaliditě ze dne 25.11.2010. Tento posudek vyhotovovala MUDr. D. H.. Tato lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dle posuzující lékařky je endogenní deprese a těžká smíšená anxiosně depresivní porucha v pravidelném sledování psychiatra. Žalobkyně není schopna kontaktu s lidmi. Již 17 let vykonává pouze domácí práce pro různé firmy. Její stav je jen relativně stabilizovaný, ale v posledních letech neměnný bez hospitalizací. Nejsou přítomny psychotické příznaky, proto nehodnotila lékařka depresi jako zvláště těžkou. Z vedlejších nemocí zmínila lékařka v posudku chronickou obstrukční plicní nemoc II. B bez nutnosti hospitalizace a polyvalentní alergii. Dle posudkové lékařky je rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení uvedené v kapitole V, položce 4, písm. d) přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb., pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti 60% s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Posudková lékařka v rámci námitkového řízení tedy dospěla k závěru odlišnému od závěru posudkové lékařky, která vyhotovovala posudkové hodnocení pro prvostupňové rozhodnutí.

Na základě tohoto nového posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, kterým bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. 615 210 1428 ze dne 10.9.2010 tak, že žalobkyni náleží od 24.10.2010 namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně.

Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V souladu s odstavcem 2 citovaného ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
4
42Ad 1/2011

zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikacepojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

V odstavci 5 citovaného ustanovení je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 citovaného ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Dle odstavce 7 je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech.

Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

V projednávané věci bylo rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím, že žalobkyni náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť dle posudku posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 15.7.2010 pokles pracovní schopnosti u žalobkyně dosahuje pouze míry 45%, ovšem v rámci námitkového řízení byl posudek posudkové lékařky revidován a posudková lékařka v rámci námitkového řízení dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti u žalobkyně dosahuje míry 60%, a proto bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto, že žalobkyni náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně důchod pro invaliditu druhého stupně.

Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně splňovaly ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity, tj. zda pokles pracovní schopnosti u ní činil nejméně 35%.

Mezi účastníky je nesporné, že této míry žalobkyně dosahuje, tedy že je invalidní. Sporným zůstává ovšem v jakém stupni invalidity. V souladu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně a nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem lékařky MUDr. H., která učinila závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování
5
42Ad 1/2011

řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 4.4.2011. Žalobkyně byla jednání komise přítomna a přímo při jednání komise byla vyšetřena odborným lékařem – psychiatrem. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%.

Komise konstatovala, že rozhodujícím onemocněním žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení psychickým onemocněním. Psychické onemocnění, se kterým se žalobkyně léčí již od roku 1983, omezuje duševní schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Není však zjištěna přítomnost psychotických příznaků, zdravotní stav je relativně stabilizovaný. Žalobkyně je orientována ve všech kvalitách, lucidní, odpovídá adekvátně po formální i obsahové stránce, udrží determinující linii hovoru, forie je depresivní, anxieta, emočně labilní, nepřítomna deteriorace mnestických funkcí. Dle komise se jedná o dlouhodobě nepříznivý stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4, písm. d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míra poklesu pracovní schopnosti dle této položky odpovídá 60 % s tím, že dle komise se tato míra ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Dle komise nebyla naplněna kritéria invalidity III. stupně uvedená v právních předpisech, ale byla naplněna kritéria invalidity II. stupně.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednala v řádném složení, že posudek ze dne 4.4.2011, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise a byla přešetřena odborným lékařem - psychiatrem. Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí přitom oproti lékařce Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ve shodě s lékařkou posuzující zdravotní stav žalobkyně v rámci řízení o námitkách ohledně míry poklesu pracovní schopnosti žalobce dospěli k závěru, že dosahuje 60 %, na základě čehož pak uzavřeli, že žalobkyně je nadále invalidní ve stupni II.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a s ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování
6
42Ad 1/2011

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Pro úplnost soud poznamenává, že ve výše zmiňovaných posudcích posudkové komise a posudkové lékařky v rámci námitkového řízení nedošlo k odlišnému hodnocení zdravotního stavu žalobkyně oproti předchozím případům, kdy jí byla v minulosti přiznávána plná invalidita s mírou poklesu schopnosti samostatné výdělečné činnosti ve výši 70 %. Dle předchozích právních předpisů (vyhláška č. 284/1995 Sb.) byl stav žalobkyně hodnocen jako porucha nálady – manické, bipolární, depresivní – těžká porucha. Tomuto hodnocení byla přiřazena míra poklesu schopnosti samostatné výdělečné činnosti v rozmezí 50 – 70 %. Dle právních předpisů platných v době vydání napadeného rozhodnutí (vyhláška č. 359/2009 Sb.) byl stav žalobkyně hodnocen jako těžké postižení – depresivní epizody těžké bez psychotických příznaků, chronické, léčebně rezistentní deprese nebo závažné mánie, rychlé cyklování, krátké remise, ultrarychlé změny, opakovaný výskyt depresivních epizod s občasnými hypomanickými nebo manickými epizodami, vedoucími k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, výkon většiny denních aktivit podstatně omezen. Tomuto hodnocení je v předmětné vyhlášce přiřazena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 %. Z uvedeného vyplývá, že hodnocení zdravotního stavu žalobkyně je prakticky totožné, ovšem změnilo procentní ohodnocení přiřazené k této diagnóze.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 13. června 2011

Mgr. Václav Trajer v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)