17 A 10/2011 - 35Rozsudek KSPL ze dne 24.05.2011

17 A 10/2011-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Pivoňkou v právní věci žalobce: B.M., bytem P., zastoupen JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Veverkova 1343/1, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2011, č.j.: DSH/660/11

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 28.1.2011 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2011, č.j.: DSH/660/11 (dále jen napadené rozhodnutí nebo napadené rozhodnutí žalovaného) ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu Tachov (dále pouze městský úřad) ze dne 20.10.2010, č.j.7619/2010-ODSH-6 (dále jen rozhodnutí městského úřadu).Uváděl, že naposled uvedeným rozhodnutím byl uznán vinným z přestupku podle § 22 odst.1 písm.f/ bod 7 zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích (dále pouze ZoP). Za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 7000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců.

V žalobě tvrdil, že v řízení před městským úřadem sice uvedl, že dopravní značku omezující rychlost přehlédl, neboť jel delší dobu za nákladním vozidlem, avšak toto vyjádření bylo nepřesně, protože výrazem přehlédl mínil, že značku mu zakrýval nákladní automobil. Je tedy skutečností, že od počátku namítá, že předmětnou dopravní značku mu zakrývalo nákladní vozidlo, a konec konců to dokumentuje i fotografie, kterou přiložil. Z ní jednoznačně vyplývá, že dopravní značka byla umístěna takovým způsobem, že mohlo dobře dojít k jejímu zakrytí předjížděným vozidlem. Je pochopitelné, že nedokázal formulovat na místě policejní kontroly ani u městského úřadu detaily, které si uvědomil později, když věc rozebíral se svým právním zástupcem.Žalobce tvrdil, že pořízená fotodokumentace na místě svědčí o pravdivosti jeho tvrzení o tom, že přenosnou dopravní značku zakazující předjíždění neviděl. Pokud žalovaný na str.6 napadeného rozhodnutí uvádí, že kdyby žalobce věnoval řádnou pozornost dopravnímu značení, mohl a měl vědět, že v daném případě může předjížděním porušit, či ohrozit zájem chráněný zákonem, nemá pro takové tvrzení žádný důkaz. Jediným způsobem, jak v daném místě zabezpečit informování řidičů o zákazu předjíždění, bylo umístit přenosnou dopravní značku i po levé straně vozovky. To se ale nestalo. Žalobce byl přesvědčen, že s ohledem na popsanou dopravní situaci mu nelze přičítat ani nevědomou nedbalost.Připomínal, že šlo o silnici I. třídy, na které řidič obvykle nepředpokládá nějaké omezení, jestliže na ně není předem upozorněn. Zdůrazňoval, že na dopravní značení, které neupravuje běžnou situaci, by měl být řidič upozorněn tak, aby je v žádném případě nepřehlédl (např. zákaz předjíždění). Z těchto důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Požadoval náhradu nákladů řízení.

Doručením žaloby Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud), k čemuž došlo dne 1.2.2011, bylo zahájeno řízení podle zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále pouze s.ř.s.).

Žalovaný ve vyjádření ze dne 4.4.2011, zn.:DSH/4349/11 uváděl své skutkové a právní závěry, které předtím podrobně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že podle jeho názoru žalobce zjevně nedostatečně věnoval pozornost dopravnímu značení, když tvrdí, že v daném úseku komunikace nemohl očekávat omezení, ačkoli ho na takovou skutečnost upozornila již dopravní značka IS11a, která předcházela dopravní značce zákaz předjíždění. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a navrhoval její zamítnutí. K vyjádření přiložil správní spis.

V replice ze dne 12.4.2011 žalobce namítal, že nesouhlasí s tím, že v daném úseku komunikace nevěnoval dostatečnou pozornost řízení, a že tedy přehlédl značku zákaz předjíždění. Uváděl, že místo, kde byl zákaz předjíždění, nebylo řádně označeno tak, aby nemohlo dojít k přehlédnutí značky. Podotýkal, že kritickým místem projíždí velmi často. Po celé události se mu již několikrát stalo, že přenosná značka zákaz předjíždění a omezení rychlosti na 70 km/hod. byla převrácena a nacházela se v příkopu. Tak tomu bylo např. dne 8.4.2011. Nelze tedy vyloučit, že uvedená situace nastala i dne 3.9.2010. K replice přiložil žalobce barevnou fotografii, která měla prokazovat jeho tvrzení ohledně situace na silnici dne 8.4.2011.

Ze správního spisu vyplývalo, že městský úřad zahájil pod č.j. 7619/2010-ODSH-2 proti žalobci (jež byl označený jako účastník řízení, obviněný z přestupku či odvolatel) řízení o přestupku podle §22 odst.1 písm.f/ bod 7 ZoP, kterého se měl dopustit dne 3.9.2010, v 9.40 hod., na silnici I. třídy, v katastru obce Kočov, ve směru jízdy od obce Kočov na obec Planá, při řízení osobního motorového vozidla, tovární značka. ŠKODA OCTAVIA, RZ: x. V úseku výstavby nové komunikace, kde byl přenosnou dopravní značkou č.B21a (zákaz předjíždění), měl předjet nákladní vozidlo s návěsem, a tak nerespektovat dopravní značku a předjíždět v místě, kde to bylo dopravní značkou zakázáno.

Po provedeném řízení vydal městský úřad dne 20.10.2010, pod č.j. 7619/2010-ODSH-6 rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným z výše uvedeného přestupku. Za přestupek uložil žalobci pokutu ve výši 7.000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1.000 Kč. Městský úřad rozhodnutí odůvodnil.

Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání ze dne 1.11.2010, v němž uváděl argumenty, které později uplatnil v žalobě. K odvolání přiložil barevnou fotodokumentaci místa, kde se měl podle názoru městského úřadu dopustit zmíněného přestupku.

O žalobcově odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 17.1.2011, č.j.: DSH/660/11. Podle § 90 odst.1 písm.c/, odst. 5 zákona č.500/2004 Sb., správní řád (dále jen SŘ) změnil rozhodnutí městského úřadu tak, že v jeho výroku doplnil text „tedy porušil ust. § 4 písm. c) zákona č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů“, a ve zbytku rozhodnutí městského úřadu potvrdil. V podrobném odůvodnění rozhodnutí nejprve žalovaný uvedl okolnosti, které zjistil ze spisové dokumentace, do níž patřil i nosič CD - videozáznam přestupku. Dále se zabýval jednotlivými odvolacími námitkami žalobce.

Žalovaný poukazoval na to, že žalobce policistům na místě kontroly neuváděl, že dopravní značku zákaz předjíždění neviděl, protože pohled na ní měl zřejmě zakrytý nákladním vozidlem s návěsem, které se snažil předjet. Tuto okolnost uvedl až odvolání proti rozhodnutí městského úřadu. Námitku žalobce proto považoval za účelovou, směřující ke snaze o vyvinění se z přestupku.

Žalovaný uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že v místě předjíždění je pozemní komunikace bez zatáček, měl žalobce dobrý rozhled na dopravní značení, pokud by se pohyboval s vozidlem při pravém okraji pozemní silnice za nákladním vozidlem.

Ohledně osazení dopravního značení žalovaný konstatoval, že bylo v souladu s právními předpisy, a že nebylo třeba instalovat dopravní značku B21a na obou stranách pozemní komunikace.Před uvedenou značkou (ve směru od obce Kočov) byla u pozemní komunikace osazena dopravní značka IS11a, jež upozorňovala na objížďku v délce 1 km, a za dopravní značkou následovala dopravní značka omezující rychlost na 50 km/hod. Veškeré tyto dopravní značky měly za účel upozornit žalobce na objížďku, zabránit mu v předjíždění a následně snížit jeho rychlost jízdy. Osazení dopravních značek bylo smysluplné a zabezpečovalo v daném místě bezpečnost a plynulost silničního provozu. Videozáznam dopravního značení umožnil správním orgánům podrobně se seznámit s dopravním značením. Žalovaný připomínal, že svislé dopravní značení je nadřazené vodorovnému značení. V daném případě nebyla instalována žádná svislá dopravní značka ukončující úsek platnosti dopravní značky B21a ani nebyl úsek ukončen křižovatkou, po které by bylo nutné dopravní značku opětovně osadit.

Pokud jde o zavinění z dopravního přestupku žalovaný konstatovat, že šlo o zavinění z nevědomé nedbalosti. Žalobce podle žalovaného přehlédl svislou dopravní značku B21a, tedy nevěděl, že v daném místě svým předjížděním může porušit či ohrozit zákonem chráněný zájem, ačkoli, pokud by se řádně věnoval dopravnímu značení, toto vědět měl a mohl.

V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí posuzoval žalovaný výši uložených sankcí.

Žalovaný rovněž vysvětlil, z jakého důvodu zčásti změnil rozhodnutí městského úřadu (pozn.soudu: ve výroku rozhodnutí městský úřad neuvedl, které ustanovení zákona č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, žalobce svým jednáním porušil).

V závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že městský úřad zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž vyhověl požadavku § 3 SŘ.

Po provedeném řízení dospěl soud k dále uvedeným závěrům.

K vydání rozsudku nemusel soud nařizovat jednání, neboť oba účastníci řízení s tímto zákonným procesním postupem předem souhlasili (§ 51 odst.1 s.ř.s.).

Soud přezkoumal napadené existující rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst.2 s.ř.s.).

V posuzované věci jednalo o přestupek podle §22 odst.1 písm.f/ bod 7 ZoP, v němž je uvedeno, že přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla předjíždí vozidlo v případech, ve kterých je to podle zvláštního právního předpisu zakázáno.

Zvláštním právním předpisem je míněn zákon č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále pouze zákon o silničním provozu), v jehož §4 písm.c/ je stanoveno, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

Není-li v ZoP nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení (§ 51 ZoP).

Obecným předpisem o správním řízení je v řízení o přestupcích míněn SŘ.

Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce dne 3.9.2010, v 09.40 hod., na silnici I. třídy č.21, v katastru obce Kočov, ve směru jízdy na obec Planá, řídil osobní motorové vozidlo, tovární značky ŠKODA OCTAVIE, RZ: x. V úseku výstavby nové komunikace předjížděl nákladní motorové vozidlo s návěsem, a to v místě, kde bylo předjíždění vozidel zakázáno přenosnou svislou dopravní značkou B21a (zákaz předjíždění).

Umístění dopravní značky B21a (spolu s dopravní značkou omezující povolenou rychlost na 70km/hod.) na předmětné pozemní komunikaci je patrné z videozáznamu, který pořídila policie po kontrole vozidla žalobce, a jež je zaznamenán na nosiči CD, v části s názvem „náhled na úsek“.

Videozáznam policie, který je založen ve správním spisu, měl soud v řízení k dispozici. S obsahem nosiče CD se seznámil prostřednictvím svého počítače.

O existenci a správném umístění přenosné dopravní značky zákaz předjíždění se ostatně přesvědčil sám žalobce, když se po silniční kontrole, spolu s policií, vrátil na tu část pozemní komunikace, kde byla dopravní značka umístěna, jak uvedl v části bodu II.žaloby. Tím je současně vyvrácena i žalobcova domněnka, kterou učinil součástí své repliky, a jež spočívala v tvrzení, že nelze vyloučit, že dne 3.9.2010, v době jeho jízdy, byla dopravní značka (zákaz předjíždění, spolu s omezením povolené rychlosti) převrácena.

Žalobce v žalobě namítal, že před městským úřadem sice uváděl, že přenosnou dopravní značku přehlédl, když jel delší dobu za nákladním vozidlem, avšak vyjádřil se nepřesně, neboť výrazem přehlédnutí mínil, že dopravní značku mu zakrýval nákladní automobil. Tato okolnost podle žalobce vyplývá i z fotografie, kterou přiložil k odvolání.

Tento žalobní bod nebyl podle názoru soudu důvodný.

Součástí správního spisu je i protokol městského úřadu ze dne 20.10.2010, č.j. 7619/2010-ODS-5 o ústním projednání dopravního přestupku žalobce ze dne 3.9.2010. V protokolu je kromě jiného uvedeno, že žalobce byl podle § 73 odst.2 ZoP poučen o právu vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, k důkazům o nich, navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti na svoji obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Žalobce byl dále poučen o konkrétních právech a povinnostech vyplývajících ze SŘ.

Z protokolu rovněž vyplývá, že žalobce byl seznámen se spisovým materiálem (č.l.1-10 správního spisu), jež sestával především ze spisu policie, č.j. KRPP-74/PŘTC-2010-PV.

Po seznámení se spisovým materiálem uvedl žalobce do protokolu, že skutečnosti v něm uvedené souhlasí.K věci se vyjádřil přímo na místě na „Oznámení přestupku“, kde uvedl, že dopravní značku přehlédl. Jel za nákladním automobilem delší dobu a na úseku s přerušovanou čarou, s dobrým výhledem do dálky vozidlo předjel. Jedná se o jeho chybu. Nežádal doplnění spisového materiálu. Protokol o ústním jednání žalobce vlastnoručně podepsal.

Žalobcem uváděné „Oznámení přestupku“ je součástí správního spisu. Jedná se o formulář ze dne 3.9.2010,č.j.KRPP-74/PŘTC-2010-PV vyplněný policií, která dne 3.9.2010 zastavila a kontrolovala vozidlo žalobce. Ve formuláři je uvedeno, že policie žalobci sdělila, že se dopustil přestupku, neboť dne 3.9.2010, v 9.40 hodin, na silnici I/21, u obce Brod n.Tichou, předjížděl jiné motorové vozidlo v místě, kde je předjíždění zakázáno přenosnou dopravní značkou zákaz předjíždění. Na to pak žalobce napsal do tohoto formuláře vlastnoručně psané vysvětlení, v němž především uvedl, že uvedenou dopravní značku přehlédl. Své vysvětlení vlastnoručně podepsal.

Z toho, co bylo nyní uvedeno je podle názoru soudu zřejmé, že žalobce učinil jednoznačné prohlášení o tom, že přenosnou dopravní značku zákaz předjíždění přehlédl. Následné žalobcovo tvrzení (v odvolání proti rozhodnutí městského úřadu a v žalobě) o tom, co mínil výrazem přehlédnutí považuje soud za jeho neprokázanou obranu, protože (žalobcem) k odvolání přiložené fotografie předmětné silnice nemohou podle názoru soudu nijak zpochybnit opakovaně učiněné jednoznačné vyjádření žalobce o tom, že přenosnou dopravní značku zákaz předjíždění přehlédl.

Žalobce v žalobě dále namítal, že dopravní značku zákaz předjíždění mu zakrývalo nákladní vozidlo.Odkazoval na fotodokumentaci, kterou přiložil k odvolání, z níž podle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že dopravní značka byla umístěna takovým způsobem, že mohlo velmi dobře dojít k jejímu zakrytí předjížděním vozidlem. Navíc dodával, že žalovaný neměl žádný dostupný doklad o tom, že žalobce jednal z nevědomé nedbalosti.

Tento žalobní bod nebyl podle názoru soudu důvodný. Soud se uvedeným žalobním bodem zabýval přesto, že podle jeho názoru bylo v přestupkovém řízení prokázáno, že žalobce dopravní značku zákaz předjíždění přehlédl.

Úvodem řešení dalšího žalobního bodu je podle názoru soudu třeba poukázat na dále citovaná ustanovení ZoP a SŘ.

V dané věci se šlo o přestupek, který bylo možné projednat jen z moci úřední (§ 67 odst.1 zákona o přestupcích). K odpovědnosti za tento přestupek stačilo zavinění z nedbalosti (§ 3, § 22 odst.1 písm.f/ bod 7 ZoP).

V § 50 odst.3 větě druhé SŘ je uvedeno, že v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

V § 51 odst.1 stejného zákona je uvedeno, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

V § 50 odst.2 větě první téhož zákona je stanoveno, že podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán.

Zároveň je podle názoru soudu třeba připomenout, že pokud řidič předjíždí jiné vozidlo v rozporu se zákonem o silničním provozu, je jeho jednání, bez ohledu na to, zda zákaz předjíždění vyplývá přímo ze zákona (§ 17 odst.5) nebo z dopravní značky, postižitelné podle § 22 odst.1 písm.f/ bod 7 ZoP (např.rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2009, č.j. 1As 27/2009-76, který je dostupný na www.nssoud.c.z).

V rámci řešení žalobního bodu se soud opakovaně seznámil s obsahem nosiče CD a zjistil, že videozáznam policie se skládá za dvou částí. Na prvé z nich (s názvem náhled na úsek) je část silnice I.třídy č.21 s osazenými svislými dopravními značkami a s vodorovným dopravním značením této pozemní komunikace, jak bylo zčásti uvedeno při posuzování předchozího žalobního bodu žalobce, a na druhé části (s názvem přestupek 9A2 7906) je vozidlo žalobce předjíždějící nákladní vozidlo s návěsem a začátek silniční kontroly vozidla žalobce, kterou prováděli uniformovaní příslušníci Policie České republiky (policie).

Z prvé části videozáznamu policie je podle názoru soudu nepochybné, že část silnice I.třídy č.21, na které byly umístěny dále uvedené svislé přenosné dopravní značky, byla rovná a přehledná. V době pořizování videozáznamu (t.j.dne 3.9.2010, po 09.40 hod.) nebyla na této pozemní komunikaci snížená viditelnost (např.mlha nebo déšť).Ve směru jízdy od obce Kočov byla na silnici, za její pravým okrajem označeným dobře viditelným bílým nepřerušovaným pruhem, umístěna svislá dopravní informativní značka IS11a, jež upozorňovala na objížďku o délce 1 km (§ 11, § 13 odst.1 písm.r/. vyhlášky č.30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích – dále jen vyhláška).

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl na základě získaného řidičského oprávnění držitelem řidičského průkazu č. x, a proto byl povinen znát dopravní předpisy (§ 3 odst.3 písm.a/, § 80, § 81, § 90, § 103 odst.1 zákona o silničním provozu).

Vzhledem k uvedeným skutečnostem měl, podle názoru soudu, žalobce (i ostatní účastníci silničního provozu) již poté, kdy míjel popsanou dopravní informativní značku, věnovat náležitou pozornost dopravnímu značení, protože nebyla vyloučena následná přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci.

Z obsahu prvé části videozáznamu policie je zřejmé, že tomu tak ve skutečnosti bylo. Za informativní značkou totiž byla umístěna přenosná svislá zákazová dopravní značka B21a „zákaz předjíždění“ a současně, pod uvedenou značkou, i svislá zákazová dopravní značka B20a „nejvyšší dovolená rychlost 70 km/hod. Poté následovala svislá zákazová dopravní značka B20a „nejvyšší dovolená rychlost na 50 km/hod (§ 9 vyhlášky),

Žalobce měl zákonnou povinnost mimo jiné se plně věnovat řízení vozidla, sledovat situaci v provozu na pozemní komunikací a řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace (§ 5 odst.1 písm.b/, § 4 písm.c/ zákona o silničním provozu). Na silnici měl jet vpravo, a pokud tomu nebránily zvláštní okolnosti, měl jet při pravém okraji vozovky (§ 11 odst.1 téhož zákona).

Současně je namístě připomenout, že přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích je nadřazena místní i obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích (§ 76 odst.1 věta druhá zákona o silničním provozu).

Tato právní úprava se samozřejmě vztahovala i k silnici I.třídy č.21 v katastru obce Kočov.

Žalobce při míjení informativní dopravní značky sice nevěděl, o jako konkrétní přechodnou dopravní úpravu se bude jednat, tj. jakými konkrétními dopravnímu značky bude upravena, avšak podle názoru soudu s ohledem na to, že se s vozidlem přibližoval k objížďce v délce 1km, měl a mohl jako řidič vědět, že byl ze zákona povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, (§ 4 písm.b/ zákona o silničním provozu), a tak neohrožovat bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích (§ 22 odst.1 ZoP). To mimo jiné znamenalo, že předjíždění jiného vozidla mohl zahájit jen v případě, že měl najisto postaveno, že v místě předjíždění není dopravní značka zákaz předjíždění. Uvedenou okolnost musel zjistit pohledem na svého motorového vozidla.

Žalobce ale takto nepostupoval. Začal předjíždět nákladní vozidlo s návěsem, jež bylo vyšší, než jeho vozidlo, a tak mu bránilo výhledem zjistit, zda v daném místě není umístěna dopravní značku B21a, zákaz předjíždění.

Za této situace, stručně řečeno, nesměl žalobce zahájit předjíždění. Žalobce však přesto nákladní vozidlo s přívěsem předjel, čímž porušil dopravní značku B21a, zákaz předjíždění, a tak se dopustil přestupku podle § 22 odst.1 písm.f/ bod 7 ZoP.

Pokud jde o jeden z povinných zákonných předpokladů přestupku (zavinění), soud uvádí, se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že v případě žalobce se jednalo o zavinění ve formě nevědomé nedbalosti.Žalobce totiž věděl, že projíždí bude projíždět místem, kde probíhá stavba nové pozemní komunikace (to mu bylo sděleno popsanou informativní dopravní značkou), Vzhledem k výšce před ním jedoucího nákladního vozidla s návěsem měl žalobce zakrytý výhled ze svého vozidla na dopravní značky, jež mohly být osazené zrovna vedle projíždějícího nákladního vozidla s návěsem.Z těchto důvodů žalobce měl a mohl jako držitel řidičského průkazu předkládat, že nákladní vozidlo s návěsem zakrývá dopravní značku B21a, zákaz předjíždění.

Ohledně námitky žalobce směřující k tomu, že přenosná dopravní značka zákaz předjíždění měla být umístěna i v levé části silnice, soud uvádí, že ji neshledal důvodnou.

Podle § 5 odst.1 zákona o silničním provozu se svislé dopravní značky umísťují tak, aby byly pro účastníky provozu na pozemních komunikacích, pro které jsou určeny, včas a z dostatečné vzdálenosti viditelné.

Podle § 5 odst.2 stejného zákona se svislé dopravní značky podle svého významu obvykle umísťují při pravém okraji vozovky nebo nad vozovkou; pro zdůraznění jejich významu mohou být značky umístěné při pravém okraji vozovky opakovány i při levém okraji vozovky nebo nad vozovkou. Umísťování svislých dopravních značek na pozemní komunikaci pro pěší upravuje zvláštní právní předpis.

V posuzované věci byla přenosná svislá dopravní značka B21a, zákaz předjíždění umístěna „ jen“ při pravém okraji silnice. Z prvé části videozáznamu pozemní komunikace (stejně, jako z fotografii této silnice, které žalobce přiložil k odvolání proti rozhodnutí městského úřadu) je podle názoru soudu zřejmé, že uvedená zákazová značka byla umístěna na rovné a přehledné části silnice, a tak k jejímu zdůraznění ji nebylo třeba umisťovat i okraj levé části pozemní komunikace.

Žalovaný i městský úřad zjistily všechny rozhodující skutkové okolnosti a vyvodily z nich odpovídající právní závěr. Tyto správní orgány podle názoru soudu již nepotřebovaly žádný jiný doklad prokazující zavinění žalobce za přestupek ve formě nevědomé nedbalosti.

Soud shledal žalobu za nedůvodnou, a proto ji v souladu se zákonem zamítl (§ 78 odst.7 s.ř.s. – výrok I. rozsudku).

Žalobce nedosáhl procesní úspěchu, a tak neměl vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, který byl procesně úspěšný, se tohoto práva (t.j. práva na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly nad rámec jeho běžné úřední činnosti) vzdal, a proto soud dále v souladu se zákonem vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s. – výrok II. rozsudku).

Soud neprováděl důkazní návrhy žalobce. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17.1.2011, č.j.: DSH/660/11 i rozhodnutí městského úřadu ze dne 20.10.2010, č.j. 7619/2010-ODSH - 6 totiž byla předmětem soudního přezkumu, a proto nebyla způsobilá za důkaz.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu (§ 102, § 106 odst. 2,4 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel

neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 24. května 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka,v.r.

Za správnost vyhotovení: Michaela Vurmová
samosoudce