16 Ad 52/2010 - 68Rozsudek KSPL ze dne 21.06.2011

16Ad 52/2010-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce T.V., bytem Ch., zastoupeného Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 1461/66, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ Praha), v řízení o žalobě ze dne 1.7.2010 na ochranu proti nečinnosti žalované o přepočet starobního důchodu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou datovanou 1.7.2010 se žalobce domáhá vydání rozsudku, jímž by zdejší soud uložil žalované vydat ve věci jeho žádosti o přepočet starobního důchodu rozhodnutí ve věci samé do pěti dnů od právní moci rozsudku a současně uložil žalované povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení ve výši 6.760,-Kč, jelikož má zájem, aby byla opětovně žalovanou posouzena a přepočítána výše jeho starobního důchodu, když Okresní správa sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Sokolov vydala dne 16.4.2009 rozhodnutí o vyměření starobního důchodu ve výši 12.110,-Kč měsíčně; s výpočtem nesouhlasil, proto požádal pracovníky ČSSZ dopisem ze dne 16.6.2009 o přepočet starobního důchodu (dle něho nebyla do výpočtu zohledněna náhrada platu při ztrátě výdělku za období 1993-2009) a také se domáhal stanovení odlišné doby vzniku nároku na starobní důchod pro odpracování zákonem stanovené doby v I. pracovní kategorii. Následně mu žalovaná rozhodnutím ze dne 14.7.2009 zvýšila starobní důchod na částku 12.559,-Kč měsíčně po zohlednění náhrady platu při ztrátě výdělku za období 1993-2009, ale nadále nebyl zohledněn počet roků odpracovaných v I.

2 - pokračování -

16Ad 52/2010

pracovní kategorii, proto se dopisem ze dne 9.2.2010 obrátil na ředitelku žalované - nadřízený orgán OSSZ – s žádostí o opětovné provedení přepočtu let při odchodu do důchodu v I. pracovní kategorii a o zpětné doplacení rozdílu starobního důchodu počínaje dnem 1.4.2009 do doby, než mu bude přiznán a vyplacen nově přiznaný starobní důchod. Do dne podání žaloby ale nikdo adekvátním způsobem nereagoval a o jeho žádosti nebylo formálně rozhodnuto, ačkoliv se nachází v tíživé finanční a zdravotní situaci a nečinnost žalované mu způsobuje nemalé potíže. K žalobě byla připojena kopie rozhodnutí žalované ČSSZ Praha ze dne 16.4.2009 č. x, jímž mu byl přiznán od 1.4.2009 starobní důchod podle § 29 písmeno a) zákona č. 155/1995 Sb. (o důchodovém pojištění, dále jen zákon) ve výši 12.110,-Kč měsíčně s odůvodněním, že měsíčně základní výměra důchodu činí 2.170,-Kč a procentní výměra za 42 roků pojištění činí 9.940,-Kč; dále bylo uvedeno, že výdělek za dobu 1.1.1986-31.5.1988 došetřují a pokud předloží doklad o výši vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku za jednotlivé roky, znovu rozhodnou o výši důchodu. Také byla připojena kopie rozhodnutí žalované ČSSZ Praha ze dne 14.7.2009, jímž byl žalobci upraven od 1.4.2009 starobní důchod podle § 29 písm. a) zákona na částku 12.559,-Kč měsíčně s odůvodněním, že po dodatečném započtení nově prokázaného vyměřovacího základu (výdělky) činí procentní výměra důchodu 10.389,-Kč měsíčně (základní výměra činí 2.170,-Kč měsíčně). Připojeny byly i dvě kopie osobních listů důchodového pojištění, dopis adresovaný ředitelce žalované ze dne 9.2.2010 a dopis adresovaný žalované datovaný 16.6.2009.

Usnesením zdejšího soudu ze dne 16.7.2010 byl žalobci vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč při podání žaloby, jelikož řízení ve věcech důchodového pojištění je dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozeno od soudního poplatku.

Dne 3.8.2010 žalobce doplnil žalobu na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 28.7.2010 a mimo jiné uvedl, že má odpracováno v I. pracovní kategorii 17 roků, 1 měsíc a 27 dní, přičemž ze zdravotních důvodů byl propuštěn k 31.5.1988 ze služebního poměru (SNB) a pobíral náhradu mzdy za ztráty na výdělku, proto je prokazatelné, že byl uvolněn ze zaměstnání na základě § 12 odst. 3 písm. e) zákona č. 100/1988 Sb. Domáhal se tedy přepočtu starobního důchodu, ale žalovaná jej písemně dne 19.6.2009 informovala, že nárok na starobní důchod mu v 55 letech nevznikl, s čímž nesouhlasil a předložil doklady prokazující splnění podmínek, na což reagovala žalovaná písemně dne 12.8.2009. Poté se znovu obrátil na ústředí žalované s žádostí ze dne 15.10.2009, ale dne 11.12.2009 odmítla žalovaná dopisem jeho nárok s odkazem na rozhodnutí ze dne 14.7.2009, proto dne 9.2.2010 zaslal dopis ředitelce žalované a žalovaná odpověděla dopisem – sdělením ze dne 16.4.2010 s odkazem na rozhodnutí ze dne 16.4.2009 a orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra (dále jen MV), což nelze považovat za rozhodnutí v právním slova smyslu; proto dle svého názoru vyčerpal již všechny možnosti, které zákon stanoví. Odkázal také na § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., protože dle něho je písemnou žádostí jeho podání ze dne 15.10.2009, i na § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a poukázal na to, že žalovaná je neschopna vůbec určit, zda k rozhodnutí je příslušný orgán sociálního zabezpečení MV nebo žalovaná, natož aby vydala rozhodnutí ve lhůtách dle správního řádu.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 14.10.2010 a jeho doplnění ze dne 2.11.2010 popsala časový sled komunikace s žalobcem po podání jeho žádosti o starobní důchod od 1.4.2009 prostřednictvím OSSZ Sokolov dne 12.1.2009 a závěrem navrhla zamítnutí žaloby,

3 - pokračování -

16Ad 52/2010

jelikož žalobce poté, co obdržel rozhodnutí ze dne 16.4.2009 a 14.7.2009 měl možnost podat žalobu, což však ve stanovené lhůtě neučinil, ačkoliv byl v uvedených rozhodnutích poučen o způsobu a lhůtě k podání žaloby. Podle evidenčního materiálu byl žalobce zaměstnán celkem 42 roků, z toho v I. kategorii odpracoval více jak 20 let zaměstnání (celkem 21 roků) v letech 1966, 1970 až 1972, 1973 až 1988 a letech 1988 až 1992. Jak vyplývá z osobního listu důchodového pojištění ze dne 3.7.2009 zhodnotila žalovaná pro nárok na starobní důchod dobu od 1.10.1970 do 27.9.1972 (základní vojenská služba) a od 1.4.1973 do 31.5.1988 (služební poměr příslušníka SNB) v I. pracovní kategorii funkcí, celkem 6.268 dnů, tj. 17 roků v I. kategorii funkcí. Zároveň žalovaná zhodnotila dobu pojištění od 1.6.1988 do 31.12.1992 v I. B pracovní kategorii vykonávanou v hornictví celkem 4 roky 214 dnů. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o I. pracovní kategorii, zakládající nárok na starobní důchod již v 55-ti letech věku, nýbrž zakládající nárok na starobní důchod až dosažením věku 58-ti let podle § 174 odst. 1 písm. c) zák. č. 100/1988 Sb., rozhodla žalovaná ve věci podle zákonných předpisů. Na základě žádosti byl rozhodnutím ze dne 16.4.2009 č.j. 510 307 286 přiznán žalobci starobní důchod od 1.4.2009 podle § 29 zákona ve výši 12.110,- Kč měsíčně a zároveň v něm bylo uvedeno, že se došetřuje výdělek za dobu od 1.1.1986 do 31.5.1988; současně byl žalobce vyzván k dodatečnému předložení dokladu o vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku, po jehož předložení se znovu rozhodne o výši starobního důchodu. Na rozhodnutí ze dne 16.4.2009 žalobce reagoval dopisem ze dne 16.6.2009. Žalovaná odpověděla dopisem ze dne 19.6.2009, v němž žalobce informovala, že došetřuje přesné částky vyplácených náhrad za ztrátu na výdělku za jednotlivé roky a vyměřovací základy za dobu od 1.1.1986 do 31.5.1988. Následně vydaným rozhodnutím ze dne 14.7.2009 žalovaná rozhodla o dodatečném zápočtu došetřeného i předloženého výdělku za období od 1.1.1986 do 31.5.1988 a stanovila novou výši starobního důchodu v částce 12.559,- Kč měsíčně. Mezitím žalobce reagoval dopisem ze dne 30.6.2009 (ČSSZ doručeno dne 1.7.2009), na který mu byla žalovanou podána odpověď dne 12.8.2009. Poté žalobce znovu reagoval dopisem ze dne 15.10.2009, na něž mu byla podána odpověď dne 11.12.2009. Dne 9.2.2010 žalobce dopisem požádal ředitelku ČSSZ o přepočet starobního důchodu. Věc byla vyřízena jako běžná korespondence dne 16.3.2010 s tím, že odpovědí v předchozím dopise ze dne 11.12.2009 bylo žalobci vyhověno dostatečně. Dle názoru žalované, pokud žalobce nebyl spokojen, měl možnost podat žádost o přepočet důchodu dle § 81 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. prostřednictvím příslušné OSSZ dle § 82 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná byla činná po celou dobu, neboť pokaždé reagovala na podání žalobce.

Z obsahu vyžádaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce soud mimo jiné zjistil, že údaje uvedené ve vyjádření žalované odpovídají obsahu spisu, když žalobce uplatnil dne 12.1.2009 prostřednictvím OSSZ Sokolov žádost o starobní důchod s přiznáním od 1.4.2009 a zároveň uplatnil nárok na přiznání této dávky v 55 letech věku s přihlédnutím ke služebnímu poměru u Policie České republiky, o níž bylo rozhodnuto jak shora uvedeno.

Poté žalobce v podání ze dne 30.12.2010 po doručení vyjádření žalované a jejího doplnění mimo jiné zdůraznil, že podanou žalobou nenapadá uvedená rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), nedovolává se tedy zrušení těchto rozhodnutí, ale brání se proti nečinnosti správního orgánu (žalované) a domáhá se vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 81 odst. 2 s.ř.s., kterým

4 - pokračování -

16Ad 52/2010

Krajský soud v Plzni rozsudkem uloží žalované vydat v přiměřené lhůtě rozhodnutí ve věci. Postup žalované považuje za nesprávný v tom smyslu, že žalovaná měla jeho podání posuzovat dle jeho obsahu (§ 37 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), když z obsahu jeho podání (dopisů) jasně vyplývá snaha domoci se přepočtu svého důchodu. Žalovaná považuje svou činnost vůči žalobci za dostatečnou a ve vyjádření jmenuje např. její odpověď na dopis žalobce ze dne 30.6.2009, kde zcela chybně a ne naposledy ho odkazuje se svými nároky na MV - odbor sociálního zabezpečení, když dle názoru žalobce a MV je příslušným orgánem žalovaná. Na jeho podání ze dne 9.2.2010 adresované ředitelce ČSSZ žalovaná odpověděla dopisem označeným jako sdělení ze dne 16.3.2010, kde odkazuje na rozhodnutí ze dne 16.4.2009 a opětovně chybně odkazuje na orgán sociálního zabezpečení MV. Přípis žalované ze dne 16.4.2009 považovaný žalovanou za rozhodnutí se nedá dle jeho názoru považovat za rozhodnutí v právním slova smyslu. Správnost tohoto názoru potvrzuje sama žalovaná, když ve vyjádření z 2.11.2010 konstatuje, že žalobcovo podání bylo vyřízeno jako běžná korespondence. Žalovaná tedy dle jeho názoru nezahájila správní řízení na základě podání z 9.2.2010 co by jeho kvalifikované žádosti, ačkoliv tak dle ZOPSZ učinit měla a do dnešního dne nevydala žádné rozhodnutí v této věci a tím výrazně zasáhla do jeho oprávněných zájmů.

V této věci však soud zjistil na rozdíl od přesvědčení žalobce, že řádně bylo zahájeno pouze řízení o jeho žádosti o starobní důchod, které bylo úplně pravomocně skončeno až vydáním rozhodnutí žalované dne 14.7.2009, jelikož v rozhodnutí ze dne 16.4.2009 bylo vyjádřeno, že žalovaná došetřuje výdělek za dobu 1.1.1986-31.5.1988, tudíž i bez ohledu na písemné podání žalobce ze dne 16.6.2009 po došetření uvedeného vydala žalovaná nové rozhodnutí dne 14.7.2009, avšak zcela nepochopitelně v něm ve výroku uvedla, že upravuje starobní důchod podle ustanovení § 29 písm. a) zákona (dle něho však rozhodla 16.4.2009), ačkoliv nepochybně postupovala v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákona, jelikož žalobci dodatečně započetla nově prokázaný vyměřovací základ, avšak toto pochybení je bez vlivu na obsah rozhodnutí, jímž po zohlednění dosažených příjmů v předmětném období došlo ke zvýšení starobního důchodu od 1.4.2009 z částky 12.110,-Kč na částku 12.559,-Kč měsíčně. Ani proti rozhodnutí ze dne 14.7.2009 žalobce nepodal žalobu, ač v uvedených rozhodnutích byl upozorněn i na možnost soudního přezkumu.

Soud rovněž musí konstatovat, že žalobce zejména po vydání rozhodnutí z 14.7.2009 nepostupoval v souladu s § 81 až 83 zákona č. 582/1991 Sb., protože pokud nepodal v zákonné lhůtě žalobu, v níž by vyjádřil důvody nesouhlasu s rozhodnutím a ani nepodal či nesepsal na příslušné OSSZ žádost např. o přepočet doby pojištění při zajištění dalších dokladů o době pojištění či příjmů v rozhodném období, nelze jeho dopis adresovaný ředitelce ČSSZ Praha ze dne 9.2.2010, na který bylo reagováno žalovanou dne 16.3.2010, považovat za písemnou žádost, jíž se zahajuje řízení o přiznání dávky důchodového pojištění. Odpovědi žalované na písemná podání žalobce shora uvedená je tudíž nutno považovat pouze za vysvětlení pojištěnci, v žádném případě se nelze domnívat, že žalovaná měla povinnost vydat rozhodnutí v případě, že žalobce nebyl spokojen s obsahem odpovědí žalované. Žalovaná, nikoliv OSSZ Sokolov, jak uvedl žalobce v žalobě (jmenované OSSZ byla obě rozhodnutí shora uvedená zaslána pouze na vědomí), o řádně sepsané žádosti žalobce o starobní důchod dne 12.1.2009 u OSSZ Sokolov rozhodla dne 16.4.2009 a poté o úpravě již přiznaného starobního důchodu od 1.4.2009 rozhodla dne 14.7.2009, přičemž žádná další řádná žádost

5 - pokračování -

16Ad 52/2010

žalobcem nebyla podána, ač žalobce je přesvědčen o opaku, protože za žádost považuje jeho dopis datovaný 9.2.2010 a adresovaný ředitelce ČSSZ.

Pokud by bylo v souladu s § 81 odst. 1 a 2, § 82 odst. 1 a § 83 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb. řízení skutečně zahájeno (dle žalobce tak bylo učiněno jeho dopisem ze dne 9.2.2010 ředitelce ČSSZ) a žalovaná by byla ve věci nečinná, musel by se však žalobce nejprve obrátit na Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 3 a § 4 odst. 1 písm. b) téhož zákona) a teprve poté, kdyby skutečně bezvýsledně vyčerpal všechny procesně právní prostředky platné pro řízení u správního orgánu, mohl by se obrátit na soud žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 s.ř.s.).

V této věci soud rozhodl bez nařízení jednání se souhlasem žalobce i žalované v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti nečinnosti správního orgánu, to je žalované, není důvodná, protože žalovaná v rámci dobré správy (§ 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) vždy reagovala na podání žalobce se snahou vysvětlit mu požadované, i když mu nepodala přesnou informaci ohledně možnosti obrátit se na orgán sociálního zabezpečení MV (např. v podání z 12.8.2009). Pokud žalobce nebyl s rozhodnutími žalované spokojen, měl možnost podat žalobu u místně příslušného krajského soudu či se obrátit na příslušnou OSSZ, kde mají povinnost sepsat s pojištěncem žádost o dávku na předepsaných tiskopisech - např. tiskopis „Doložení nových skutečností v návaznosti na vydané rozhodnutí ČSSZ“. Žalobce však dané možnosti nevyužil a žalovaná o jeho řádné žádosti ze dne 12.1.2009 rozhodla, jak jí ukládá příslušný zákon.

Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud neshledal, že by žalovaná pochybila a nevydala v zákonné lhůtě rozhodnutí, čímž by se dopustila nečinnosti ve vztahu k žalobci, jelikož po 12.1.2009 ani po 14.7.2009 nebylo žádné další řízení ohledně žalobce zahájeno, proto se ani nelze domáhat vydání rozhodnutí žalované, když ani sama žalovaná nezahájila žádné řízení z moci úřední.

Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou

písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

6 - pokračování -

16Ad 52/2010

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 21. června 2011

JUDr. Alena Hocká,v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Michaela Vurmová