48 A 113/2016 - 37Usnesení KSPH ze dne 03.02.2017

48 A 113/2016-37

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: T. R., bytem x, proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6, 120 00 Praha 2, o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 1. 12. 2016 byla Krajskému soudu v Praze doručena dvě elektronická podání žalobce, označená jako „žaloba proti nezákonnému zásahu“ a „žaloba pro zmatečnost, žaloba na obnovu řízení“, jimiž se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve věci, která je u žalovaného vedena pod sp. zn. 3 A 188/2016 (dále společně jen „podání ze dne 1. 12. 2016“ či „žaloba“). Tímto podáním (žalobou) bylo zahájeno soudní řízení. Elektronické zprávy, jimiž byla podání ze dne 1. 12. 2016 zaslána na elektronickou podatelnu soudu, ovšem nebyly opatřeny elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

Každé podání musí obsahovat podpis podatele [§ 37 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Elektronické podání (učiněné mimo systém datových schránek provozovaný Ministerstvem vnitra) pak musí logicky obsahovat uznávaný elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb. Podání žalobce je tedy vadné, a to z důvodu chybějícího podpisu elektronického podání (žaloby). Proto soud usnesením ze dne 3. 1. 2017, č. j. 48 A 111/2016 – 5, žalobce vyzval, aby tuto vadu ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto usnesení odstranil. Soud žalobce současně poučil o tom, že pokud žalobce ve stanovené lhůtě vadu žaloby spočívající v nedostatku podpisu tohoto podání neodstraní, nebude možné žalobu projednat a soud ji bez dalšího odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 6. 1. 2017.

Na uvedenou výzvu žalobce reagoval podáními doručeným isoudu 16. 1. 2017 (osobně), ve kterých uvedl, že žaloby byly podány elektronicky emailem a do tří dnů byly doručeny Krajskému soudu v Praze, resp. Městskému soudu v Praze. V případě, že tyto žaloby byly Krajským soudem v Praze „ukradeny“, požaduje, aby se tento soud obrátil na Městský soud v Praze a požádal tento soud o doplnění originálů. Poukázal na své zdravotní problémy, které mu neumožňují účast u úředních jednání, a na to, že ve věci mu dosud nebyl ustanoven zástupce. Vedle toho žalobce uvádí, že ve věci

rozhoduje vyloučený senát 45 A, 48 A a 46 A, a to s ohledem na postup senátu 45 A ve věci sp. zn. 45 A 99/2016, namítá porušení práva na zákonného soudce, zmatečnost jednání soudců od počátku řízení a všechna rozhodnutí Krajského soudu v Praze považuje za nicotná.

Vzhledem k tomu, že § 37 odst. 2 s. ř. s. byl s účinností od 19. 9. 2016 novelizován zákonem č. 298/2016 Sb., je z hlediska formy návrhu na zahájení řízení postačující, že byl učiněn velektronické formě, což bylo v dané věci beze zbytku splněno. Požadavek elektronického podpisu elektronické zprávy nadále není požadavkem na formu podání, nýbrž požadavkem na obsahové náležitosti návrhu (§ 37 odst. 3 s. ř. s.). Z toho plyne, že dne 1. 12. 2016 bylo řádně zahájeno řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného (§ 32 s. ř. s.). Nedostatek podpisu elektronického podání je však vadou žaloby, kterou bylo třeba odstranit postupem dle § 37 odst. 5 s. ř. s. Žalobce uvedenou vadu ve stanovené lhůtě neodstranil. Krajský soud v Praze prověřil tvrzení žalobce o tom, že soudu ve lhůtě 3 dnů od podání žalob v elektronické podobě zaslal tato podání vlastnoručně podepsaná. Zjistil však, že tato podání u Krajského soudu v Praze evidována nejsou, přičemž poznámky žalobce o tom, že tato podání byla „ukradena“ považuje soud za zcela nepodložené spekulace. Výzvou ze dne 3. 1. 2017 byl žalobce upozorněn na to, že soud nedisponuje podáním podepsaným vlastnoručně, a byl mu poskytnut prostor, aby soudu takové podání předložil, byť by to bylo z jeho pohledu duplicitní. Pokud dále žalobce poukazuje na to, že originály podání obsahující jeho podpis byly zaslány jinému soudu (konkrétně Městskému soudu v Praze), jde o úkon vůči zdejšímu soudu neúčinný. Tímto způsobem žalobce odstranil vady podání učiněných u Městského soudu v Praze (z žaloby skutečně plyne, že žalobce žalobu adresoval také Městskému soudu v Praze), nikoli však u soudu zdejšího.

Žalobce si musí být vědom toho, že hodlá-li zahajovat a vést řízení u několika soudů zároveň, musí vůči všem těmto soudům samostatně plnit povinnosti, které jsou s vedením soudního řízení spojeny. Po žalobci lze požadovat, aby i bez právního zastoupení (viz dále) odstranil vadu žaloby spočívající v nedostatku podpisu žaloby, zejména byl-li o způsobu, jak to má učinit, náležitě a podrobně poučen.

Jelikož žalobce ve stanovené lhůtě vadu žaloby spočívající v nedostatku podpisu tohoto podání neodstranil, soud žalobu odmítl (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Odmítnutím žaloby řízení končí.

Soud dále k poznámce žalobce, že mu doposud nebyl ustanoven zástupce, konstatuje, že žalobce neodstranil ani druhou vadu žaloby, k jejímuž odstranění byl vyzván, a sice aby základním způsobem skutkově vymezil obsah nezákonného zásahu, proti němuž se domáhá ochrany. V této souvislosti byl poučen o tom, že teprve poté, co žalobce určitě a srozumitelně vymezí obsah nezákonného zásahu žalovaného, bude soud moci rozhodnout o žalobcově návrhu na ustanovení zástupce a o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud má za to, že po žalobci lze spravedlivě požadovat, aby i bez zastoupení advokátem laicky, vlastními slovy vysvětlil, proti jakému konkrétnímu jednání žalovaného se brání. Znalost základních skutkových okolností nezákonného zásahu je pak pro rozhodnutí o návrhu na ustanovení zástupce klíčová, neboť než soud o tomto návrhu rozhodne, musí ověřit, zda má vůbec pravomoc žalobu projednat a zda není žaloba z jiného důvodu zjevně neúspěšná (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 36 odst. 3 s. ř. s.). Skutečnosti popisované žalobcem v jeho podáních ze dne 16. 1. 2017 se týkají rozličných záležitostí, nikoliv však věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3 A 188/2016, jak žalobce zásah vymezuje v žalobě. Jelikož soud žalobu odmítl, nerozhodoval o návrhu na ustanovení advokáta a o žádosti o osvobození od soudního poplatku. Ostatně předpokladem úspěchu těchto návrhů je, že žaloba netrpí základními nedostatky odstranitelnými bez jakýchkoli obtíží i nezastoupeným účastníkem. Tak tomu ovšem v daném případě není (viz výše důvod pro odmítnutí žaloby).

Soud také konstatuje, že žalobu odmítl i přes další procesní návrhy, které žalobce učinil v žalobě a v dalších podáních.

Soud nepřehlédl jednak obecné tvrzení žalobce, že je Krajský soud v Praze vyloučen z projednání této věci, a tvrzení o vyloučení JUDr. Milana Podhrázkého i senátu 48 A z důvodu postupu senátu 45 A ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 45 A 99/2016. Pokud jde o první tvrzení, jde o pevnou součást všech formulářových podání žalobce (počet obsahově obdobných návrhů podaných ke Krajskému soudu v Praze je přibližně 35), jehož obsah žalobce neuzpůsobil vymezenému nezákonnému zásahu. Z žaloby není zřejmé, jaký vztah by měly mít specializované senáty Krajského soudu v Praze k posuzované věci, neboť ta se vůbec netýká Krajského soudu v Praze (odkaz na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2016, č. j. Nad 243/2016 – 15, je zcela irelevantní). Žalobce pak sám vůbec neupřesnil, proč by měly být vyloučeny zprojednání věci všechny specializované senáty Krajského soudu v Praze. Pokud jde o tvrzení druhé, je soudu ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu známé, že postup soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, nejsou důvodem k vyloučení soudce podle § 8 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003 - 47). Proto přihlížeje k judikatuře Nejvyššího správního soudu, z níž plyne, že uplatňuje-li žalobce „svá ,práva‘ zjevně šikanózním způsobem“ (zde žalobce svá podání rozesílá současně několika soudům, uplatňuje automaticky blíže nespecifikovanou námitku podjatosti, není schopen ani v základní rovině vymezit předmět řízení), není na místě neúčelně a neefektivně „rozehrávat písemný ping pong“ mezi žalobcem a soudy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016, č. j. 6 As 48/2016 – 20), má soud za to, že ryze formálně uplatněná námitka podjatosti, resp. námitka podjatosti zjevně nedůvodná, nebrání vzhledem ke specifickým okolnostem tohoto řízení vydání rozhodnutí o odmítnutí žaloby pro neodstranění jejích vad.

Soud současně nepovažoval za účelné blíže se zabývat námitkou žalobce o místní nepříslušnosti Krajského soudu v Praze. Takový postup je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 23. 12. 2011, č. j. Nad 32/2011 - 41), podle níž, po podání návrhu na zahájení řízení je soud povinen nejprve postavit na jisto, čeho se žalobce domáhá, a zda je tedy jeho podání vůbec projednatelné v rámci správního soudnictví. V případě nejasného podání je na místě v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzvat žalobce k opravě či odstranění vad. Teprve poté, co jsou vady odstraněny, může soud zkoumat svoji místní příslušnost k vyřízení návrhu a případně rozhodnout dle § 7 odst. 5 s. ř. s. o postoupení věci místně příslušnému soudu. V dané věci však žalobce vady podání neodstranil, i nadále není zřejmé, co je předmětem řízení a je-li dána pravomoc správních soudů a tudíž nastal důvod k odmítnutí žaloby. Nebylo již na místě zabývat se otázkou místní příslušnosti.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj

o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 3. února 2017

JUDr. Milan Podhrázký, v. r.

předseda senátu

Za správnost: Božena Kouřimová