46 Af 10/2015 - 44Rozsudek KSPH ze dne 10.01.2017

46Af 10/2015 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: E. C., s. r. o., se sídlem x, zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2015, čj. 2894/15/5200-20443-711309,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu Středočeského kraje (dále jen „správce daně“) ze dne 3. 7. 2014, čj. 3162938/14, čj. 3162893/14, čj. 3162996/14, čj. 3162857/14, čj. 3162868/14, čj. 3162912/14, čj. 3162884/14, čj. 3162820/14, čj. 3162750/14, čj. 3162802/14, čj. 3162786/14, čj. 3162833/14, čj. 3162694/14, čj. 3162716/14, čj. 3162841/14, čj. 3162735/14, čj. 3162770/14 (všechna čísla jednací dále zahrnují tyto společné údaje: /2121-24800-201012; dále jen „rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení“). Těmito rozhodnutími rozhodl správce daně o zastavení řízení o odvolání žalobkyně proti platebním výměrům správce daně ze dne 21. 5. 2014, čj. 2588692/14, čj. 2588693/14, čj. 2588696/14, čj. 2588698/14, čj. 2588700/14, čj. 2588701/14, čj. 2588702/14, čj. 2588704/14, čj. 2588706/14, čj. 2588707/14, čj. 2588708/14, čj. 2588710/14, čj. 2588712/14, čj. 2588715/14, čj. 2588716/14, a ze dne 26. 5. 2014, čj. 2799694/14 a čj. 2799695/14 (dále jen „platební výměry“). Platebními výměry byl žalobkyni vyměřen úrok z prodlení za dlužnou daň z přidané hodnoty, řízení o odvolání byla zastavena podle § 112 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), neboť žalobkyně i přes výzvu správce daně ve stanovené lhůtě neodstranila vady podaných odvolání a nedoplnila je o odvolací důvod, takže odvolání zůstala neprojednatelná.

Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k tomu uvedl, že bezvadné odvolání je základní podmínkou odvolacího řízení. Žalobkyně v podaných odvoláních neuvedla žádný odvolací důvod, ačkoliv jde dle § 112 odst. 1 písm. d) daňového řádu o jednu z náležitostí odvolání. Pouze uvedla, že odvolání doplní ve lhůtě 15 dnů. Správce daně vyzval žalobkyni k odstranění vad odvolání ve lhůtě 15 dnů, na což žalobkyně na konci této lhůty reagovala žádostí o její prodloužení o dalších 30 dnů, aniž uvedla důvod této žádosti (správcovskou lhůtu lze prodloužit jen na žádost daňového subjektu ze závažného důvodu). Správce daně přesto vyšel žalobkyni vstříc a lhůtu prodloužil o 8 dní, ačkoliv vzhledem k absenci zdůvodnění žádosti k tomu nebyl povinen; vycházel přitom z původního tvrzení žalobkyně, že odvolání sama doplní do 15 dnů. Skutečnost, že žalobkyně podala současně celkem 17 odvolání, není bez dalšího důvodem pro prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání. Prodloužená lhůta marně uplynula, stejně jako dalších 8 dní, kdy ještě mohla žalobkyně odstranit vadu odvolání, avšak žalobkyně toho nevyužila a vadu odvolání neodstranila. Bylo přitom v možnostech žalobkyně vymezit odvolací důvody alespoň obecně a posléze je konkretizovat v průběhu odvolacího řízení. Správce daně proto odvolací řízení správně zastavil. Skutečnost, zda je právní titul opodstatňující vyměření úroku z prodlení platný, není předmětem tohoto řízení.

Obsah žaloby a vyjádření k žalobě

Žalobkyně v žalobě zpochybnila, zda vady odvolání skutečně bránily jejich projednání, a bylo tak nutné řízení zastavit. Z § 114 odst. 4 daňového řádu totiž plyne, že při projednání odvolání proti rozhodnutí o stanovení daně dle pomůcek odvolací orgán zkoumá pouze dodržení zákonných podmínek použití tohoto způsobu stanovení daně. Úrok z prodlení je jistě stanoven za užití pomůcek, takže podaná odvolání měla být projednána bez ohledu na jejich nedoplnění, resp. nebylo na místě vyžadovat jejich doplnění, takže výzva k odstranění vad odvolání byla nadbytečným úkonem. Dále žalobkyně namítla, že na její straně existovaly zcela zásadní důvody, pro které požádala o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, tyto důvody byly správci daně známy. Žalovaný náležitě nevyložil, proč důvody na straně žalobkyně neshledal závažnými, rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná. V neposlední řadě pak žalobkyně napadla zákonnost vyměření úroku z prodlení v situaci, kdy soud přiznal odkladný účinek žalobě podané proti dodatečným platebním výměrům ve věci vlastní daňové povinnosti. Za těchto podmínek totiž nemohla být žalobkyně v prodlení s úhradou daně.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě v zásadě zopakoval odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že uvedení důvodů, v nichž žalobkyně spatřovala nesprávnosti nebo nezákonnosti napadených platebních výměrů, je nezbytnou náležitostí odvolání, jejíž nedostatek brání projednání odvolání. Ustanovení § 114 odst. 4 daňového řádu upravuje pouze rozsah odvolacího přezkumu rozhodnutí o stanovení daně na základě pomůcek. Aplikuje se až v případě, že odvolání je bez vad a je možné přistoupit k odvolacímu přezkumu. Dále poukázal na to, že žalobkyně se sice dovolává v žalobě toho, že k podání žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání měla vážné důvody, v této žádosti je ovšem neoznačila. Žalovaný shrnul, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Při jednání, které soud k projednání věci nařídil, setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

Skutková zjištění vycházející z obsahu daňového spisu

Z daňového spisu soud zjistil, že správce daně vydal dne 21. a 26. 5. 2014 celkem 17 platebních výměrů, jimiž žalobkyni vyrozuměl o předpisu úroku z prodlení k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2009, červen 2009, červenec 2009, srpen 2009, říjen 2009, listopad 2009, prosinec 2009, leden až březen 2010, duben až červen 2010, červenec až září 2010, říjen až prosinec 2010, červen 2012, srpen 2012, březen 2013, duben 2013. Platební výměry byly žalobkyni doručeny dne 21. a 26. 5. 2014.

Dne 23. 5. 2014 a dne 2. 6. 2014 doručila žalobkyně správci daně odvolání proti všem 17 platebním výměrům, v nichž vždy označila napadené rozhodnutí správce daně a opsala výrok platebního výměru. Dále již jen doplnila, že proti platebnímu výměru podává odvolání, které její zástupce odůvodní ve lhůtě 15 dnů.

Výzvami ze dne 29. 5. 2014 a dne 3. 6. 2014, které byly zástupci žalobkyně doručeny dne 30. 5. 2014 a dne 4. 6. 2014, vyzval správce daně žalobkyni k doplnění odvolání o uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí, označení důkazních prostředků k tvrzení o skutkovém stavu, která jsou uvedena v odvolání, a návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí [§ 112 odst. 1 písm. d), e) a f) daňového řádu]. Lhůta k odstranění vad odvolání byla stanovena v délce 15 dnů od doručení výzvy. Správce daně žalobkyni poučil, že pokud neodstraní odvolací vady, které brání řádnému projednání, bude odvolací řízení zastaveno.

Dne 16. 6. 2014 doručila žalobkyně správci daně žádosti o prodloužení lhůty, v nichž uvedla: „Na základě výzvy Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 29. 5. 2014, k doplnění odvolání, žádám správní orgán o prodloužení stanovené lhůty, a to o 30 dní. Děkuji za pochopení a jsem s pozdravem“.

Rozhodnutími ze dne 17. 6. 2014 prodloužil správce daně lhůtu k odstranění vad odvolání do 25. 6. 2014. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že přihlédl k tvrzení žalobkyně uvedenému v podaném odvolání, že odvolání bude doplněno ve lhůtě 15 dnů. V žádosti o prodloužení lhůty stanovené správcem daně ve výzvě k odstranění vad odvolání není uveden žádný důvod opravňující prodloužit lhůtu, proto lhůtu prodloužil o 8 dní. Rozhodnutí byla zástupci žalobkyně doručena dne 17. 6. 2014.

Žalobkyně jiné podání v této věci neučinila. Správce daně proto rozhodnutími ze dne 3. 7. 2014 zastavil všech 17 odvolacích řízení proti platebním výměrům na úrok z prodlení, neboť žalobkyně neodstranila vady, které bránily řádnému projednání věci. V odůvodnění rozhodnutí správce daně stručně shrnul, že žalobkyní podaná odvolání měla vady bránící řádnému projednání odvolání, které nebyly ani přes výzvu správce daně řádně odstraněny. Správce daně proto v souladu s poučením, kterého se žalobkyni dostalo, odvolací řízení zastavil. Rozhodnutí správce daně byla doručena žalobkyni dne 4. 7. 2014.

Proti rozhodnutím správce daně o zastavení odvolacího řízení podala žalobkyně dne 30. 7. 2014 blanketní odvolání, která odůvodnila až na výzvu správce daně dne 19. 8. 2014. Uvedla, že napadená rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení jsou v rozporu se základními zásadami daňového řízení, zejména § 5 odst. 3 a § 6 odst. 2, 3 a 4 daňového řádu. Správce daně měl vyjít žalobkyni vstříc a vyhovět zcela její žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání. V dané věci bylo vydáno 16 platebních výměrů, z nichž každý vychází z jiných skutečností, a žalobkyně podala 16 odvolání. Jelikož žalobkyně čin spornou i vlastní daňovou povinnost (daň z přidané hodnoty), bylo nanejvýše žádoucí, aby správce daně přerušil vedení řízení ve věci úroku z prodlení a vyčkal konečného rozhodnutí ve věci vlastní daně z přidané hodnoty.

Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení.

Posouzení žalobních bodů

Podle § 112 odst. 1 daňového řádu musí mít odvolání tyto náležitosti: a) označení správce daně, který napadené rozhodnutí vydal, b) označení odvolatele,

c) číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru nebo jinou jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, d) uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí, e) označení důkazních prostředků k tvrzením o skutkovém stavu, která jsou uvedena v odvolání,

f) návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí.

Podle § 112 odst. 2 daňového řádu obsahuje-li podané odvolání vady, které brání řádnému projednání věci, vyzve správce daně odvolatele k doplnění podání s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů.

Podle § 112 odst. 3 daňového řádu odstraní-li odvolatel vady, které brání řádnému projednání věci, platí, že odvolání bylo podáno řádně a včas, v opačném případě správce daně odvolací řízení zastaví.

Podle § 36 odst. 1 daňového řádu správce daně povolí ze závažného důvodu na žádost osoby zúčastněné na správě daní prodloužení lhůty stanovené správcem daně, pokud byla žádost o prodloužení lhůty podána před jejím uplynutím; za stejných podmínek lze prodloužit i lhůtu zákonnou, pokud tak stanoví zákon.

Podle § 36 odst. 2 daňového řádu správce daně vyhoví první žádosti o prodloužení lhůty, nejde-li o lhůtu stanovenou zákonem, a lhůtu prodlouží alespoň o dobu, která v den podání žádosti ještě zbývá ze lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, ledaže by bylo žádáno o lhůtu kratší.

Soud se nejprve zabýval námitkou, že absence odvolacího důvodu nebrání řádnému (tj. meritornímu) projednání odvolání, takže neopodstatňuje zastavení odvolacího řízení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že uvedení tzv. odvolacího důvodu, tedy slovy daňového řádu důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí, je základní náležitostí odvolání proti daňovému rozhodnutí. Jde přitom o náležitost, jejíž absence brání projednání odvolání. Rozsah přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí je vymezen v § 114 odst. 2 a 3 daňového řádu, z něhož plyne, že odvolací orgán vždy přezkoumá napadené rozhodnutí v rozsahu požadovaném v odvolání. Vyjdou-li při přezkoumávání najevo nesprávnosti nebo nezákonnosti odvolatelem neuplatněné, které však mohou mít vliv na výrok rozhodnutí o odvolání, odvolací orgán je prověří. K takovým skutečnostem může odvolací orgán přihlédnout, i když to je v neprospěch odvolatele. Toto ustanovení, stejně jako navazující § 114 odst. 4 daňového řádu, na který zcela nepřiléhavě odkazuje žalobkyně (předpis úroku z prodlení totiž není rozhodnutím učiněným na základě pomůcek), vymezují pouze rozsah odvolacího přezkumu v případě, že se odvolací orgán může zabývat meritem věci. V takovém případě odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí nejen v rozsahu uplatněných odvolacích důvodů, ale i z pohledu jiných, odvolatelem neuplatněných skutečností, a to i kdyby to bylo v neprospěch odvolatele. Z těchto ustanovení ovšem nelze dovodit, že rozhodnutí napadené odvoláním lze přezkoumat i v případě, že v odvolání není uveden žádný odvolací důvod (jakkoliv by byl obecný). Pravomoc vést odvolací řízení a přezkoumat rozhodnutí správce daně zakládá odvolacímu orgánu odvolání (úkon příjemce daňového rozhodnutí), které nesmí vykazovat vady, které by přezkumu bránily. Pokud je odvolání vadné, přikazuje zákon, aby správce daně odvolací řízení zastavil, odvolání se vůbec nepředkládá odvolacímu orgánu k projednání. Rozsah a obsah vlastního přezkumu je vymezen uplatněným odvolacím důvodem, k ostatním nesprávnostem, nezákonnostem a vadám řízení odvolací orgán přihlédne jen tehdy, vyjdou-li najevo při přezkoumávání. Neobsahuje-li odvolání žádný odvolací důvod, nemůže být takový úkon spouštěčem přezkoumávání rozhodnutí. Nemůže-li odvolací orgán přikročit k přezkoumání napadeného rozhodnutí, logicky nemůže zohlednit ani nenamítané nesprávnosti, nezákonnosti a vady, které by vyšly najevo právě až v průběhu přezkoumávání.

Soud tedy uzavírá, že vymezení alespoň jednoho odvolacího důvodu je nezbytnou náležitostí odvolání, jejíž nedostatek brání řádnému projednání věci. Následkem neodstranění této vady odvolání proto je zastavení odvolacího řízení podle § 112 odst. 3 daňového řádu. Žalobní bod je nedůvodný.

Žalobkyně dále namítla, že rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť z nich nelze seznat, proč správní orgány nepovažovaly důvody, pro něž žalobkyně žádala o prodloužení lhůty k odstranění vad, za závažné. K tomu soud uvádí, že v žádostech o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání neuvedla žalobkyně žádný důvod, a to ani obecně. Správce daně v rozhodnutí o prodloužení lhůty a v rozhodnutích o zastavení odvolacího řízení, stejně jako žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí poukázali na to, že žalobkyně v žádostech neuvedla žádné důvody, pro něž požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání, ačkoliv tato správcovská lhůta byla stanovena v délce, která odpovídá nejen zákonu (§ 112 odst. 2 daňového řádu), ale též vlastnímu tvrzení žalobkyně, že odvolání doplní právě ve lhůtě 15 dnů. Neuvedla-li žalobkyně žádné důvody, pro které požádala o prodloužení správcovské lhůty, nemohl se správce daně zabývat tím, zda jde o důvody závažné, tedy takové, které by skutečně odůvodňovaly prodloužení lhůty. Za této situace nelze považovat rozhodnutí správce daně o zastavení odvolacího řízení za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, nelze ani správci daně vytýkat, že si tyto závažné důvody nedomyslel, neboť údajně s nimi měl být obeznámen. Z obsahu spisu nicméně žádné takové důvody nevyplývají, ani v žalobě je žalobkyně neupřesnila, ustala u zcela nekonkrétního tvrzení, že důvody byly správci daně známy. Žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání je třeba považovat skutečně za neodůvodněnou, takže nebylo možné ve vztahu k ní uvážit o tom, zda prodloužení lhůty je opodstatněno závažnými důvody.

V odvolání proti rozhodnutím o zastavení odvolacího řízení žalobkyně k žádostem o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání uvedla jen to, že důvodem jejich podání je skutečnost, že byla podána současně proti 16 (správně však 17 - pozn. soudu) platebním výměrům s jiným skutkovým základem. Žalovaný se s touto argumentací žalobkyně v napadeném rozhodnutí vypořádal a uvedl, že podání většího počtu odvolání současně není automaticky důvodem pro prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání. Prodloužení lhůty odůvodňují toliko důvody objektivní, nikoliv důvody subjektivní, neboť je věcí odvolatele, jakým způsobem si zajistí, aby byla bezvadná odvolání podána řádně a včas, a to i při jejich větším počtu. Žalovaný podotkl, že postačovalo vymezit odvolací důvody jen ve stručnosti, aby odvolání bylo způsobilé zahájit odvolací řízení, a následně je v odvolacím řízení konkretizovat. Rozhodnutí žalovaného tedy není nepřezkoumatelné. Soud se s argumentací žalovaného ztotožňuje a nad její rámec doplňuje, že v dané věci bylo sice skutečně podáno 17 odvolání, nicméně všechna směřovala toliko proti úroku z prodlení z daně z přidané hodnoty za několik zdaňovacích období. Je sice pravdou, že každá daň je splatná v jiném termínu a bylo třeba prověřit, zda žalobkyně daň zaplatila v požadované výši a v jaký den, tedy od kdy do kdy trvalo prodlení žalobkyně a z jaké částky má být úrok z prodlení počítán. Jde nicméně o skutečnosti, které lze snadno dohledat a zpracovat do kompaktní, byť stručné argumentace. Bylo věcí zástupce žalobkyně jakožto profesionála v oblasti poskytování právních služeb, aby zajistil řádné a včasné doplnění odvolání. Žalobní bod je nedůvodný.

Nad rámec žalobního bodu, jenž směřuje toliko k posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí, soud doplňuje, že postup správce daně, který vyústil ve vydání rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, byl zákonný a správný. Poté, co správce daně obdržel včasná odvolání žalobkyně, vyzval bezodkladně žalobkyni k odstranění vad odvolání, které řádně ve výzvách identifikoval. Lhůta, kterou žalobkyni za tím účelem stanovil, byla v souladu s § 112 odst. 2 daňového řádu, přičemž poučil žalobkyni o následcích neodstranění vad odvolání, jímž je zastavení odvolacího řízení. Následné žádosti o prodloužení lhůty neobsahovaly žádné důvody, takže nebylo na místě postupovat dle § 36 odst. 1 daňového řádu, nýbrž dle § 36 odst. 2 daňového řádu, tedy prodloužit lhůtu o tolik dní, kolik z původně stanovené lhůty zbývalo v den doručení žádosti o prodloužení lhůty. Žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání byly všechny doručeny dne 16. 6. 2014, lhůta k odstranění vad stanovená v 15 výzvách ze dne 29. 5. 2014 měla uplynout právě dne 16. 6. 2014 a lhůta stanovená ve 2 výzvách ze dne 3. 6. 2014 pak dne 19. 6. 2014. Podle § 36 odst. 2 daňového řádu tedy měla být lhůta k odstranění vad odvolání prodloužena o 1 den, resp. o 4 dny. Správce daně přesto přistoupil k žádosti žalobkyně velkoryse a lhůtu k odstranění vad odvolání prodloužil o 8 dnů do 25. 6. 2014. Zákonem stanovená lhůta pro podání odvolání dle § 109 odst. 4 daňového řádu uplynula ve vztahu k 15 platebním výměrům ze dne 21. 5. 2014 dne 20. 6. 2014 a ve vztahu ke 2 platebním výměrům ze dne 26. 5. 2014 dne 25. 6. 2014. Žalobkyni tedy byla správcem daně poskytnuta celá lhůta pro podání odvolání k doplnění odvolání podaných na začátku běhu této lhůty. Správce daně rozhodl o podaných odvoláních až dne 3. 7. 2014, takže žalobkyně měla k dispozici po uplynutí lhůty k odstranění vad odvolání dalších 8 dní, během nichž mohla vady odvolání účinně odstranit (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2014, čj. 9 Afs 138/2014 – 41). Správce daně tedy rozhodl o zastavení odvolacích řízení v souladu se zákonem, přičemž postup, který vydání těchto rozhodnutí předcházel a během něhož se správce daně pokoušel o odstranění vad odvolání, odpovídal všem aplikovatelným ustanovením daňového řádu.

V posledním žalobním bodě žalobkyně namítla, že jí nebylo možné předepsat úrok z prodlení, neboť její žalobě proti platebním výměrům ve věci daně z přidané hodnoty byl přiznán odkladný účinek, platební výměry tedy nebyly v době předpisu úroku z prodlení vykonatelné, takže žalobkyně nemohla být v prodlení s úhradou doměřené daně. Tento žalobní bod se týká meritorního posouzení zákonnosti vlastních platebních výměrů, jimiž byly žalobkyni předepsány úroky z prodlení. Žalobou jsou ovšem napadena rozhodnutí o zastavení odvolacích řízení pro neodstranění vad odvolání, tedy rozhodnutí procesního charakteru. V rámci tohoto řízení se soud zabývá pouze otázkou, zda skutečně byly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení, nezkoumá meritorní stránku věci, tedy soulad předpisu úroku z prodlení se zákonem a skutkovým stavem. Žalobní bod se tak míjí s předmětem řízení o žalobě a soud se jím z tohoto důvodu nemohl zabývat.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

Vzhledem k tomu, že všechny uplatněné žalobní body jsou nedůvodné, a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 – 47).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 10. ledna 2017

Olga Stránská, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Božena Kouřimová