64 Az 22/2009 - 25Rozsudek KSOS ze dne 31.05.2011

64Az 22/2009-25


e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce: D. O., t. č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.3.2009 č. j. OAM-185/VL-18-17-PS-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 23.3.2009, č. j. OAM-185/VL-18-17-PS-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo ve smyslu ust. § 46a odst. 1 písm. a) zák. č. 325/99 Sb. o azylu a o změně zák. č. 283/1991 Sb. Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), že žalobce je povinen setrvat v přijímacím středisku až do vycestování. Současně je v rozhodnutí uvedeno, že podání žaloby nemá v souladu s § 46 odst. 3 zákona o azylu odkladný účinek.

Pokračování - 2 - 64Az 22/2009

Po provedeném dokazování dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že žalobce se na území České republiky zdržoval bez cestovního dokladu, který údajně ztratil v průběhu cesty do České republiky a nevlastnil žádný doklad, z něhož by bylo možno ověřit jeho totožnost.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, v níž zejména uvedl, že žalovaný se nepokoušel ověřit jeho totožnost a pouze mechanicky rozhodl o zákazu opuštění přijímacího střediska. Dle jeho přesvědčení tak žalovaný porušil mimo jiné čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůrazňoval, že pro Českou republiku nepředstavuje žádné nebezpečí ani hrozbu, rovněž namítal, že svou totožnost doložil předložením ověřené kopie stránky z cestovního pasu, který se v Nigerii běžně používá místo dokladu totožnosti, když v Nigerii neexistuje žádný ekvivalent občanských průkazů. Žalobce dále zdůrazňoval, že byla porušena celá řada ustanovení Listiny základních práv a svobod a správního řádu, Ženevské úmluvy, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod a směrnice Rady 2004/83/ES (dále jen „kvalifikační směrnice“). Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22.4.2009 provedl podrobný rozbor napadeného rozhodnutí a navrhoval zamítnutí žaloby.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 23.3.2009 č.j. OAM-185/VL-18-17-PS-2009 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s. ř. s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Dle ust. § 46a odst. 1 písm. a) zákona o azylu žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko do provedení identifikačních úkonů podle ust. § 47.

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce přicestoval do České republiky a požádal o mezinárodní ochranu. V průběhu správního řízení musí být zjištěna jeho totožnost. Žalobce neměl žádný cestovní doklad ani žádnou ověřenou kopii pasu ani jiný doklad, na jehož základě by mohla být ověřená jeho totožnost.

V případě žalobce tedy správní orgán postupoval v souladu s právem každého suverénního státu rozhodnout o povolení vstupu a pobytu cizinců na území České republiky.

Po provedeném dokazování krajský soud především neshledal jako důvodnou žalobcovu námitku, že žalovaný nepostupoval v souladu s Listinou základních práv a svobod. Krajský soud zjistil, že při vydávání napadeného rozhodnutí se žalovaný nedopustil nezákonnosti a žalobce nebyl zkrácen na svých právech.

Pokračování - 3 - 64Az 22/2009

Pro úplnost soudu dodává, že v případě žalobce probíhá u Krajského soudu v Ostravě řízení o udělení mezinárodní ochrany na základě jeho žádosti ze dne 18.3.2009 přičemž rozhodnutím ze dne 29.3.2011, č. j. OAM-185/VL-18-ZA12-2009 žalovaný mezinárodní ochranu dle ust. § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu žalobci neudělil. Také proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu o níž dosud nebylo rozhodnuto.

Soud proto zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s., protože neshledal rozhodnutí žalovaného nezákonným ve smyslu porušení hmotného práva a z procesního hlediska žalovaný respektoval zákonem stanovená procesní ustanovení bylo rozhodováno ve smyslu ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez ústního jednání dne 31.5.2011.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 31. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Miroslava Ježovičová,v.r. Jana Valošková samosoudce