61 Az 78/2008 - 57Rozsudek KSOS ze dne 24.03.2011

61Az 78/2008-57


e. č. X

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobce : W. W. E., t.č. PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá,

zastoupeného Mgr. Lucií Stachovou, advokátkou se sídlem Kroupova 1114/4,

Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky

se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 8.10.2008 č.j.

OAM-542/VL-07-12-2008, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokáty JUDr. Lucie Stachové se určuje částkou 4.800,- Kč,

která jí bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od

právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 8.10.2008 č.j. OAM-542/VL-07-12-2008 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na

jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Během tohoto správního řízení

Pokračování -2- 61Az 78/2008

bylo objasněno, že důvodem žádosti žalobce je snaha získat v České republice povolení k pobytu. Žalobcovy důvody, které jej vedly k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nelze podřadit pod důvody, pro něž by mohla být mezinárodní ochrana udělena. Podle rozhodnutí žalovaného nesplnil žalobce ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a citovaného zákona, když vycházel z informačních zdrojů o zemi původu žalobce. Žalobce sám dodal, že neměl nikdy žádné potíže se státními orgány.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včas žalobu, v níž uvedl, že žalovaný porušil ustanovení § 2 odst. 4, § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2 a 3, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ustanovení § 12 zákona o azylu, neboť žalobce splnil zákonné podmínky pro udělení azylu dle tohoto zákonného ustanovení a porušení § 14a a § 14b zákona o azylu, jelikož mu v případě návratu hrozí nebezpečí vážné újmy. Podle žalobce žalovaný vycházel z informací, které nedokládají situaci v Nigérii v plném rozsahu. V doplnění žaloby potom žalobce zejména zdůrazňoval, že správní orgán – žalovaný - se vůbec nezabýval možností zajistit ochranu žalobce před pronásledováním ze strany soukromých osob, přičemž poukazoval na zprávu americké pobočky Amnesty International ze dne 17.4.208, v níž jsou uváděny četné příklady porušování lidských práv ze strany příslušníků nigerijských policejních a bezpečnostních složek. Rovněž žalovaný pominul hodnocení věrohodnosti žalobcovy výpovědi . Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 29.10.2008 uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních tvrzení žalobce sdělených v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany. Z těchto bylo zjištěno, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou obavy z možného nezákonného jednání ze strany skupin mladých ozbrojenců, kteří se mu chtěli pomstít za to, že jim znemožnil unést zahraniční dělníky a žádat za ně výkupné. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí žalovaného, který postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu. Žalovaný uvedl, že porovnal výpovědi žalobce s nashromážděnými informacemi o zemi původu, tyto s pečlivostí zvážil a v rozhodnutí je citoval. Žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim, čehož nevyužil, nechtěl být seznámen a k uvedeným podkladům neměl připomínky. Sám nedodal žádné listinné důkazy jako podklady pro vydání rozhodnutí, ani neupřesnil, jaké podklady nutné pro vydání rozhodnutí si měl žalovaný opatřit. Žalovaný poukazoval také na to, že špatná situace v oblasti dodržování lidských práv v Nigérii není sama o sobě důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Žalobce neučinil žádné kroky k využití všech dostupných prostředků na svou obranu. Žalovaný se nedomníval, že by při svém postupu porušil některá z ustanovení zákona o azylu či správního řádu a napadené rozhodnutí nepovažuje za nezákonné.

Pokračování -3- 61Az 78/2008

Žalobce nebyl žádným způsobem zkrácen na svých právech. Pokud žalobce předkládal v dopllnění žaloby pasáž ze zprávy Amnesty International v anglickém jazyce, k tomu žalovaný uvedl, že úředním jednacím jazykem ve správním řízení je jazyk český a nikoliv jazyk anglický, a tudíž se k těmto pasážím nevyjadřoval. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno rozhodnutí správního orgánu, kterým nebyla mezinárodní ochrana udělena, a proto navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta v plném rozsahu.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.12.2008 byla žalobci ustanovena zástupkyně z řad advokátů, a to Mgr. Lucie Stachová.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 8.10.2008 č.j. OAM-542/VL-07-12-2008 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s. ř. s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal krajský soud za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 28.7.2008 uvedl, že svoji vlast opustil začátkem června 2008, poněvadž v oblasti jeho bydliště Bayelse byla spousta ozbrojenců, kteří unášeli zahraniční pracovníky. Slyšel, že chystají jejich další únos, proto je varoval. Ozbrojenci se mu chtěli pomstít, ale když ho nenašli doma, zabili jeho bratra. Potom po třech dnech zapálili jeho dům a čerpací stanici. Do vlastnoručně psaného prohlášení žalobce dne 28.7.2008 uvedl tytéž důvody, pro které opustil vlast. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 7.8.2008 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR, a to rovněž za účasti tlumočníka z jazyka anglického. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil, že žalobce uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako výše uvedené, tj. že má obavy „z militantů“. Neoznámil policii ani jinému státními orgánu tyto skutečnosti, protože policie je zkorumpovaná a mohl by být zavražděn . Militanti také následně zabili jeho bratra. Žalobce se nepřestěhoval se na jiné místo v Nigerii, jelikož se domnívá, že by ho tam bojůvkáři stejně našli, proto volil odcestování do České republiky.

Z rozhodnutí Policie České republiky ze dne 12.8.2008 krajský soud zjistil, že žalobci bylo uděleno správní vyhoštění na dobu jednoho roku, poněvadž dne 26.7.2008 byl kontrolován policisty a bylo zjištěno, že neměl žádný cestovní doklad ani platné vízum.

Z přípisu Policie České republiky ze dne 25.1.2011 bylo zjištěno, že v případě superlegalizačních razítek na listinách týkajících se rozvodu žalobce se jedná o padělky. Z oddacího listu Úřadu městské části Praha 3 bylo zjištěno, že žalobce

uzavřel dne 19.11.2009 manželství s M. H.. Z rodného listu Městského úřadu v Jilemnici bylo zjištěno, že žalobce je otcem dítěte H. W., narozené X.

Pokračování -4- 61Az 78/2008

Podle ust. § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se pro účely tohoto zákona za pronásledování považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství,

v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana

Pokračování -5- 61Az 78/2008

za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

V průběhu celého správního řízení žalobce uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany - obavy z možného nezákonného jednání členů militantů, kteří by ho mohli po návratu do Nigérie ohrožovat na životě . Dalším důvodem bylo jeho přání legalizovat svůj pobyt na území České republiky.

Po provedeném dokazování krajský soud především neshledal jako důvodnou žalobcovu námitku, že žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, a že tak porušil ust. § 3 správního řádu. Žalobce v této souvislosti žalovanému vytýkal, že vycházel z informací o zemi jeho původu, které situaci v Nigérii nedokládají v plném rozsahu. Jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i z obsahu správního řádu žalovaného, žalovaný vycházel z řady informací shromážděných ohledně politické a ekonomické situace v Nigérii, jakož i zpráv o stavu dodržování lidských práv v této zemi. Ze zpráv, které jsou uvedeny

v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného, a to Informace MZV ze dne 12.4.2006 č.j. 112359/2006-LP, ze dne 19.6.2007 č.j. 119859/2007-LP, jakož i zprávy MZ USA ze dne 11.3.2008 bylo zjištěno, že pojednávají mimo jiné o situaci v Nigérii v době, kdy žalobce ze své vlasti odcestoval. Snaha o udržení jednoty země a dosažení alespoň relativně harmonického soužití různých náboženských skupin představuje nejvyšší politickou prioritu a zásadním způsobem ovlivňuje jak vnitřní, tak i zahraniční politiku země. Těžba ropy v deltě Nigeru se vrátila na úroveň před započetím útoků na ropná zařízení, nicméně stále přetrvává problém ekologických škod (s odchodem armády se objevily stovky nelegálních rafinerií) a nutnost rozvojových programů pro místní obyvatelstvo. V poslední době byly opět zaznamenány útoky na ropná zařízení. Vzhledem k rozlehlosti Nigérie a k existenci obrovských aglomerací je přestěhování nejjednodušším způsobem řešení osobních problémů. Militantní skupiny se dopouštěly násilností včetně únosů pracovníků ropných společností s cílem získat výkupné. Státní orgány v regionu nasadily příslušníky útvaru JTF vytvořených z různých vojenských složek. Nigerijští žadatelé mají i možnost volného pobytu a usazování se v patnácti zemích Ekonomického společenství států západní Afriky. Neexistuje žádný zákonný postih ze strany oficiálních orgánů Nigérie. Postihu mohou čelit pouze ze strany zprostředkovatelů/pašeráků. Neúspěšní žadatelé o azyl nejsou po návratu do své vlasti nijak postihováni.

K námitkám žalobce soud uvádí:

- pokud jde o námitku žalobce, kdy tento tvrdí, že se žalovaný dopustil porušení zákona o azylu a nebyly naplněny zákonné důvody pro neudělení mezinárodní ochrany soud uvádí, že žalovaný neporušil ustanovení zákona o azylu, když žalobci neudělil mezinárodní ochranu, neboť v řízení nebylo zjištěno, že je žalobce pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. U žalobce rovněž nebylo prokázáno pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů

Pokračování -6- 61Az 78/2008

v Nigérii. Pro posouzení žádosti si žalovaný opatřil informace ohledně situace v Nigérii a seznámil se zprávami MZV ze dne 12.4.2006 č.j. 112359/2006-LP, ze dne 19.6.2007 č.j. 119859/2007-LP, jakož i zprávou MZ USA ze dne 11.3.2008 a za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní vycházel také z aktuální zprávy Infobanky ze dne 21.5.2008. Dále také nelze souhlasit s námitkou žalobce, kdy uvedl, že se žalovaný nesnažil objektivně zjistit situaci, která panuje v Nigérii, nepoužil dostatek aktuálních a relevantních zpráv, které by objektivně posuzovaly všechny rozhodné skutečnosti. K tomu je třeba konstatovat, že žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí seznámit, a to i s doplněnými podklady a vyjádřit se k nim, čehož však nevyužil. Sám nedodal žádné listinné důkazy jako podklady pro vydání rozhodnutí ( s výjimkou výše uvedené citace pasáží v anglickém jazyce v doplnění žaloby ) ani neupřesnil, jaké podklady nutné pro vydání rozhodnutí si měl žalovaný opatřit;

- u žalobce rovněž nebylo zjištěno, že by splňoval podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 13 zákona o azylu. Také u něj nebyl zjištěn důvod zvláštního zřetele hodný pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu;

- k námitkám žalobce, pokud jde o udělení doplňkové ochrany soud neshledal, že podmínky pro udělení doplňkové ochrany v případě žalobce jsou splněny, neboť v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebylo zjištěno, že by v případě jeho vrácení do Nigérie byly důvodné obavy z toho, že by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, jak stanoví odst. 2 ustanovení § 14a, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je občanem. Skutečnost, že žalobce má v zemi původu obavy z militantů, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, když politický systém v zemi původu dává možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů. Státní orgány v Nigérii jsou ochotny poskytovat ochranu proti nezákonnému jednání . Z výpovědi žalobce vyplývá, že se o pomoc na kompetentní orgány vlasti či mezinárodní orgány a nevládní organizace vůbec neobrátil a ani nevyvinul žádné úsilí v tomto směru. . Zde je třeba uvést, že neučiní-li žalobce kroky k využití dostupných prostředků na svou obranu, nelze učinit závěr, že by mu taková ochrana nebyla poskytnuta, případně že by mu byla poskytnuta, ale neúčinně. Je tedy třeba konstatovat, že problémy žalobce nelze podřadit pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany, neboť zde nelze spatřovat jakoukoliv souvislost s jednáním nigerijských státních orgánů. Tím, že se žalobce neobrátil o pomoc k příslušným státním orgánům, znemožnil, aby v jeho případě zasáhly a žalobce také neprokázal, že by jím označované soukromé osoby (militanti) jednaly se souhlasem státu, čili jejich jednání nelze státním orgánům přičítat;

- zde je nutno shrnout, že azyl je výjimečným institutem, kterým se poskytuje ochrana žadateli, avšak nejde o ochranu před jakýmikoliv negativními jevy v zemi původu žadatele, ale ochrana se poskytuje jen z důvodů uvedených v zákoně o azylu. Pro to, aby byl žadateli přiznán azyl, musí být splněny podmínky, a těmi je pronásledování z důvodů rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů a k pronásledování musí docházet ze strany státních orgánů, stran nebo organizací ovládajících stát nebo podstatnou část jeho území. V případě žalobce tomu však nebylo, neboť nebyla splněna podmínka původce pronásledování. Vedle tohoto i jednání soukromých osob je možno

Pokračování -7- 61Az 78/2008

považovat za pronásledování, ale jen v případě, pokud stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit žalobci ochranu před takovým jednáním. Žalobce však v dané věci své problémy se soukromými osobami neoznámil a o pomoc stát či jiné organizace nepožádal a tím jim znemožnil, aby v dané věci zasáhli a napravili tento nepříznivý stav. Nebylo tedy prokázáno, že tyto soukromé osoby jednají se souhlasem státu, a tak nelze státu jejich jednání přičítat;

- soud také konstatuje, že špatná situace v oblasti dodržování lidských práv v Nigérii není sama o sobě důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany, nýbrž je vždy nutno zkoumat, na základě taxativního výběru podmínek, pravděpodobnost konkrétních možných zásahů do sféry základních lidských práv a svobod žalobce přihlížeje k důvodům, pro které zemi opustil, a pro které v České republice požádal o mezinárodní ochranu;

- co se týká námitky žalobce, kdy žalovanému vytýká vadný procesní postup, dospěl soud k závěru, že žalovaný při posuzování jeho žádosti postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na

zachování všech jeho práv garantovaných mu právním řádem České republiky. Jak bylo zjištěno z pohovoru, žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Žalovaný si opatřil potřebné podklady

pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.

K ústnímu jednání dne 24.3.2011 se žalobce bez omluvy nedostavil, přičemž z poštovní relace ze dne 1.3.2011 bylo zjištěno, že byl propuštěn dne 21.2.2011 z Věznice v Ruzyni. Ústnímu jednání byla přítomna jeho zástupkyně-advokátka, ustanovená k jeho žádosti soudem.

Soud ze všech shora uvedených skutečností došel k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora cit. ustanovení § 12 zákona o azylu mezinárodní ochranu neudělil. Žalovaný také nepochybil v tom, že neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, neboť pro udělení mezinárodní ochrany dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti.

Soud zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s., protože neshledal rozhodnutí žalovaného nezákonným ve smyslu porušení hmotného práva a z procesního hlediska žalovaný respektoval zákonem stanovená procesní

ustanovení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

Pokračování -8- 61Az 78/2008

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 4 s.ř.s. když žalobce je osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. ch) zákona číslo 549/1991 Sb. a ustanovením § 35 odst. 8 s. ř. s., a také je odůvodněn ustanovením § 36 odst. 2 s. ř. s., podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Odměna zástupkyni žalobce Mgr. Lucii Stachové byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 2.100,-Kč /příprava a převzetí věci a účast u jednání soudu dne 24.3.2011/, tedy 4 200 Kč . Dále zástupkyni žalobce náleží 2x náhrada hotových výdajů á 300,-Kč, tedy 600,- Kč. Celkem zástupkyni žalobce náleží odměna ve výši 4.800,- Kč, která jí bude vyplacena ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 24. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Indráček,v.r. Jana Valošková samosoudce