58 Ca 47/2009 - 30Rozsudek KSOS ze dne 29.03.2011

58 Ca 47/2009 – 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Mrákotou

v právní věci žalobce K. R., zastoupeného Mgr. K. R., proti žalovanému Krajskému

úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 11.9.2009 č.j. MSK 154231/2009, ve věci dopravního

přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11.9.2009 č.j. MSK 154231/2009, kterým bylo zamítnuto podle 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jako opožděné jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností (dále jen „magistrát“), ze dne 30.6.2009 spis. zn. DSČ/47RL, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 8 a písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterých se měl dopustit tím, že dne 11.8.2008 kolem 15:55 hodin, kdy řídil v Ostravě – Nové Bělé na ulici Mitrovické od ulice Krmelínská soupravu vozidla DAF, r.z. X, s návěsem, r.z. (spz) X, kdy se v prostoru křižovatky s ulicí Plzeňská při odbočování vlevo choval neohleduplně, čímž nedal přednost v jízdě protijedoucímu osobnímu vozidlu Škoda Fabia, r.z. X, které řídila řidička K. R. a došlo ke střetu. Jelikož střet neregistroval, na místě nezastavil a pokračoval dále v jízdě, přičemž při dopravní nehodě vznikla škoda zřejmě nepřevyšující částku 50.000,- Kč. Žalobci pak byla uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč.

Žalobce namítl, že žalovaný nepostupoval správně, když jeho odvolání zamítl jako opožděné, protože magistrát nezohlednil změny právní úpravy, podstatně porušil ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), o doručování a jeho jednání tak mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Poukázal na to, že magistrát jej ve svém rozhodnutí ze dne 29.6.2009 poučil o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. Současně však nebyl poučen o tom, že jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty podle § 24 odst. 1 správního řádu nezávisle na pozdějším reálném vyzvednutí daného rozhodnutí. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 2.7.2009 a on si tuto zásilku převzal dne 17.7.2009 (tedy 15 den od uložení) a dne 1.8.2009, tedy ve lhůtě dle poučení magistrátu, podal i odvolání. Přestože doručení rozhodnutí magistrátu již plně probíhalo v režimu

doručování platném a účinném po novelizaci správního řádu zákonem č. 7/2009 Sb. kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „ zákon č. 7/2009 Sb.“), nebyla mu stanovena lhůta pro vyzvednutí zásilky 10 dní, ale 15 dní (tj. dle staré právní úpravy). Zároveň nebyl ani poučen o právních důsledcích dle § 24 odst. 1 správního řádu ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu, čímž došlo k porušení jeho práv, přestože magistrátu musela být známa rizika vyplývající z přechodu na novou právní úpravu a bylo zřejmé, že zásilka může být připravena k vyzvednutí nejprve dne 1.7.2009 (tj. za účinnosti nové právní úpravy). Přesto, že zásilka byla reálně připravena

k vyzvednutí teprve dne 2.7.2009, ani doručující orgán nepostupoval v souladu s § 23 odst. 4 správního řádu, tedy písemnost mu po uplynutí 10 dnů nevložil do

domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, popř. ji nevrátil odesílateli, ale zásilku mu teprve 15 den od jejího připravení k vyzvednutí vydal. Protože nebyl současně poučen o nastoupení fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu, byla tak podstatně porušena jeho práva. Má za to, že nepřiměřeně restriktivní výklad zákona (k jeho neprospěchu jako účastníka správního řízení), kdy přesto, že byl poučován dle právní úpravy, která v době, kdy mu poprvé mohlo být umožněno si poučení přečíst (tj. 2.7.2009), již nebyla platná, je nesprávný a nezákonný, protože nesprávné poučení o lhůtě k odvolání má stejné důsledky jako poučení chybějící a lhůtu k odvolání tedy dodržel. Magistrát porušil svou poučovací povinnost dle § 4 odst. 2 správního řádu a žalovaný tím, že tuto skutečnost nezohlednil, mu neumožnil uplatnit jeho práva a oprávněné zájmy. Nadto se domnívá, že na rozhodnutí uvedené datum vydání rozhodnutí 29.6.2009 nekoresponduje s datem skutečného vypravení rozhodnutí magistrátem, které mohlo být podáno na poštu teprve dne 1.7.2009. Dále namítl, že magistrát porušil svou povinnost se svědomitě a odpovědně zabývat danou věcí, odůvodnění jeho rozhodnutí obsahuje v podstatě jen popisnou část, v níž jsou překopírovány celé odstavce výpovědí osob podávajících vysvětlení, tyto se navíc bezdůvodně opakují, a to k újmě přehlednosti a srozumitelnosti celého textu. Oproti tomu část, v níž se měl magistrát vypořádat s jednotlivými důkazy a provést jejich hodnocení, je tvořena jen jedním odstavcem o pěti řádcích. Magistrát

se přitom vůbec nevypořádal s jednotlivými provedenými důkazy tak, aby bylo zřejmé, co z kterého z nich vyplývá, který důkaz co dosvědčuje a jak se vypořádal s jeho výpovědí a jejím rozporem s dalšími provedenými důkazy. Za tohoto stavu má za to, že magistrát nemohl konstatovat, že se skutku, který je mu kladen za vinu, dopustil, protože nebylo spolehlivě prokázáno, na čí straně leží zavinění za danou nehodu, popřípadě, kdo a v jaké míře se na ní podílel. Vzhledem k tomu, že v rozhodnutí magistrátu zcela chybí vyhodnocení jednotlivých důkazů a není zde uvedeno, co vzal magistrát za prokázáno, které skutečnosti nezohlednil, popř. kterým výpovědím neuvěřil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a žalovaný je měl zrušit. Rovněž namítl, že nedbalost magistrátu při vyšetřování přestupku se projevila i v průběhu řízení, v němž vznikaly neodůvodněné průtahy. Nejméně tři měsíce před samotným vydáním rozhodnutí magistrátu nebyl magistrátem vůbec kontaktován a bylo mu doručeno teprve samotné rozhodnutí ve věci, přestože si řádně poštu

přebíral, popř. se vždy z jednání omluvil. Magistrát se jej ani nepokusil vyzvat k seznámení se spisem a umožnit mu tak vyjádřit se k věci po seznámení s obsahem provedeného dokazování, v čemž spatřuje nezákonnost, jíž se měl žalovaný zabývat z úřední povinnosti.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí magistrátu bylo vydáno 30.6.2009 (datum 29.6.2009 je nadbytečné a stvrzuje patrně den, kdy byl sepsán text rozhodnutí), což je právně relevantní údaj ve vztahu k okamžiku vydání rozhodnutí. S odkazem na § 71 odst. 2 správního řádu uvedl, že pokud k vypravení rozhodnutí došlo 30.6.2009, pak magistrát nemohl postupovat jinak, než podle právního předpisu účinného v době vypravení písemnosti, tj. podle právní úpravy účinné ke dni 30.6.2009 (tj. před účinností novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.), kdy opačný postup (podle právního předpisu ještě neúčinného), by byl v rozporu se zákonem. Přestože zákonodárce v zákoně č. 7/2009 Sb. výslovně nezakotvil přechodná ustanovení ve vztahu k doručení započatým správním orgánem před účinností tohoto zákona jako v případě doručování soudních písemností, má za to, že pokud není výslovně zákonem tento postup vyloučen, uplatní se obecně také pro postup veškerých orgánů státní moci, neboť postup, jaký navrhuje žalobce, by byl v rozporu se zásadou zákonnosti, protože správní orgán postupuje podle účinných zákonů. Dodal, že i kdyby soud vyhověl navrhovaným důkazním návrhům a zjistil, že rozhodnutí magistrátu bylo předáno k doručení později než 30.6.2009, pak by sice ze strany magistrátu došlo k formálnímu porušení zákona, neboť by postupoval v rozporu se zákonem, ale toto porušení by nebylo materiálního charakteru, neboť by tímto žalobce neutrpěl újmu na svých právech. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že v poučení magistrátu je uvedeno, že odvolání lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Ve smyslu ust. § 24 odst. 1 správního řádu platí, že jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Toto ustanovení zůstalo zákonem č. 7/2009 Sb. nezměněno a je relevantní pro určení okamžiku doručení písemnosti a následně pro běh odvolací lhůty. V tomto směru není pro počátek běhu odvolací lhůty rozdíl, zda si žalobce vyzvedl rozhodnutí 15. den úložní doby na poště nebo by si obálku obsahující rozhodnutí vyzvedl poté, co byla vhozena obálka s rozhodnutím do domovní schránky. Neztotožňuje se ani s námitkou, že žalobce nebyl řádně poučen. V odůvodnění rozhodnutí magistrátu byl poučen, že je možné se proti rozhodnutí odvolat, v jaké lhůtě, od kterého dne se tato lhůta počítá, ke kterému správnímu orgánu a u kterého se odvolání podává (§ 68 odst. 5 správního řádu). Toto poučení považuje za dostatečné, protože z dodejky je evidentní, že žalobci bylo zanecháno poučení a výzva k vyzvednutí písemnosti dle § 23 odst. 4, § 24 odst. 5 správního řádu. Konečně poukázal na to, že v případě opožděného odvolání je odvolací správní orgán povinen vždy odvolání zamítnout rozhodnutím.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že podle oznámení o přestupku Policie ČR ze dne 19.9.2008 měl žalobce dne 11.8. 2008 v 15:55 hod řídit v Ostravě – Nové Bělé po ulici Mitrovické ve směru od ulice Krmelínské nákladní vozidlo DAF, r.z. X, s návěsem, r.z. X, a v tomto prostoru křižovatky s ulicí Plzeňskou si počínal neopatrně, při odbočování vlevo na ulici Plzeňskou směrem k hranici okresu nedal přednost v jízdě protijedoucícmu osobnímu vozidlu Škoda Fabia Combi, r.z. X, které po ulic Mitrovické ve směru od ulice Blanické řídila řidička K., čímž došlo ke střetu nákladního a osobního vozidla a poškození osobního vozidla. Žalobce z místa dopravní nehody ujel, aniž by zastavil a dohodl se na míře účasti na způsobení vzniklé škody. Magistrát oznámením ze dne 1.10.2008 oznámil žalobci zahájení řízení o přestupku a současně mu sdělil obvinění s tím, že žalobce je obviněn ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 8 a písm. l) zákona o přestupcích, neboť dne 11.8.2008 kolem 15:55 hod., řídil v Ostravě – Nová Bělá, na ulici Mitrovická od ulice Krmelínská nákladní soupravu vozidla DAF, r.z. X, s návěsem, r.z. X, kdy se v prostoru křižovatky s ulicí Plzeňská při odbočování vlevo choval neohleduplně, čímž nedal přednost v jízdě protijedoucímu osobnímu vozidlu Škoda Fabia, r.z. X, které řídila řidička R. K., a došlo ke střetu. Protože střet nezaregistroval, na místě nezastavil a pokračoval dále v jízdě. Při dopravní nehodě vznikla škoda zřejmě nepřevyšující částku 50.000,- Kč. Tím měl žalobce porušit ust. 4 písm. a) a § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu. Současně magistrát předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 23.10.2008, z něhož se žalobce přípisem ze dne 19.10.2008 omluvil pro svou nepřítomnost na území České republiky. Žalobce se rovněž omluvil z jednání nařízeného magistrátem na den 9.4.2009, a to opětovně pro svou nepřítomnost na území České republiky. Magistrát poté nařídil ústní jednání na den 29.6.2009, v předvolání žalobce poučil o tom, že přestupek může být projednán v jeho nepřítomnosti dle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a poučil žalobce rovněž o tom, že má podle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu. Předvolání bylo žalobci doručeno tzv. fikcí, k ústnímu jednání dne 29.6.2009 se žalobce nedostavil a magistrát projednal věc v jeho nepřítomnosti a dne 30.6.2009 vydal rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným ze spáchání předmětného přestupku a uložil mu pokutu ve výši 3.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, v němž rovněž uvedl, že nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, neboť rozhodnutí magistrátu, jakož i řízení jemu předcházející, jsou v souladu se zákonem.

Podle § 179 odst. 1 správního řádu řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Bylo-li rozhodnutí před účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání, postupuje se podle dosavadních předpisů.

Citované ust. § 179 odst. 1 správního řádu o pravomocně neskončených správních řízeních, která se dokončí podle dosavadních právních předpisů, se vztahuje i na případy, kdy správní rozhodnutí nebylo některému z účastníků oznámeno a i v těchto případech se použije správní řád v původním znění (srov. obdobně JUDr. Josef Vedral, Ph.D., Praha 2006, RNDr. Ivana Exnerová –

BOVA POLYGON, Praha 2006, str.1026). Kromě toho však platí obecná právní zásada, kterou sice zákonodárce vyjádřil v přechodných ustanoveních zákona č. 9/2007 Sb. jen ve vztahu k doručování prováděném soudy, ale je třeba ji vztáhnout

také na doručování správními orgány, že písemnosti, které byly správními orgány předány k doručení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů. Jiný výklad by byl, jak správně uvádí žalovaný, v rozporu se zásadou zákonnosti, protože nejen soudy, ale i správní orgány musí postupovat podle právní úpravy účinné v době provedení jejich úkonu (nestanoví-li právní předpis jinak, ale o tento případ v posuzované věci nejde). Za

situace, kdy prvostupňové rozhodnutí magistrátu bylo vydáno ve smyslu § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu (podle tohoto ustanovení se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19 správního řádu) dne 30.6.2009, tj. za účinnosti znění správního řádu před účinností novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., bylo správně postupováno podle původního znění správního řádu před touto novelou. V posuzované věci přitom dle obsahu správního spisu rozhodnutím ze dne 29.6.2009, č.j. DSČ/47378/08/SŘ-RL, magistrát uznal žalobce vinným ze shora uvedených přestupků, přičemž v tomto prvoinstančním rozhodnutí je v souladu s § 68 odst. 5 správního řádu uvedeno, že se proti němu lze odvolat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení doručením jeho písemného vyhotovení ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (žalovanému) prostřednictvím magistrátu, přičemž toto rozhodnutí bylo vypraveno 30.6.2009. Dle údajů na doručence byla zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí připravena k vyzvednutí dne 2.7.2009, žalobce si ji však převzal až dne 17.7.2009, tj. 15 den od uložení. Prvoinstanční rozhodnutí tedy podle ust. § 24 odst. 1 správního řádu, ve znění platném a účinném do 30.6.2009 (tj. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.), bylo žalobci doručeno tzv. náhradním doručením (fikcí) dne 13.7.2009 a nabylo právní moci dne 29.7.2009. Odvolání žalobce však podal k poštovní přepravě až dne 1.8.2009, tedy po uplynutí lhůty k podání odvolání dle § 83 odst. 1 správního řádu, tj. opožděně.

Při doručování předmětné zásilky bylo tedy postupováno správně podle znění § 23 odst. 4 správního řádu platného a účinného do 30.6.2009 (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.), kdy žalobce jako adresát předmětné zásilky byl podle dodejky založené ve správním spise vyzván poštovní doručovatelkou vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 15 dnů vyzvedl; současně mu bylo sděleno, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Námitka absence poučení o právních důsledcích, které s nepřevzetím dané zásilky souvisejí, je vyvrácena obsahem předmětné dodejky jako veřejné listiny, z níž bylo zároveň prokázáno, že žalobci bylo současně s oznámením o uložení zásilky také zanecháno poučení o právních důsledcích, které s převzetím nebo nepřevzetím předmětné zásilky souvisejí (tj. žalobce byl poučen podle § 23 odst. 5 správního řádu, ve znění platném a účinném do 30.6.2009, o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 správního řádu, ve znění platném a účinném do 30.6.2009, vyvolalo).

Za situace, kdy žalovaný zamítá odvolání žalobce jako opožděné, nepřezkoumává je postupem podle ust. § 89 odst. 2, resp. dalších souvisejících ustanoveních správního řádu týkajících se meritorního přezkoumávání prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný se přitom v napadeném rozhodnutí v souladu s ust. § 89 odst. 2 správního řádu zabýval také tím, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení nebo pro obnovu řízení, tedy ani v tomto směru nepochybil.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy hledal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného správným, neboť odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí bylo žalobcem podáno opožděně a žalovaný je proto správně jako opožděné podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl. Proto krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, přičemž v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodoval bez nařízení jednání.

Další žalobní námitky pak již krajský soud blíže nehodnotil, protože v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobce zamítnuto podle § 92 správního řádu jako opožděné, se krajský soud může zabývat pouze otázkou, zda bylo odvolání skutečně podáno opožděně, či nikoliv a nemůže se dále zabývat otázkou nezákonnosti, nicotnosti či nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.11.2008, č.j. 2 As 53/2007-111).

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 29. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ondřej Mrákota, v. r. Marcela Jánová samosoudce