22 A 75/2010 - 27Rozsudek KSOS ze dne 13.10.2011

22 A 75/2010 – 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce Obec Leština, Družstevní 92, Leština, zastoupeného Mgr.

Luďkem Šikolou, advokátem Advokátní kanceláře Šikola a partneři, s.r.o., se sídlem

Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se

sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne

4.5.2010 č.j. KUOK/7742/2010, ve věci územního rozhodnutí,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Zábřeh (dále jen stavební úřad) ze dne 8.9.2009 sp.zn. Žák 147/2009, jímž správní orgán 1. stupně vydal rozhodnutí o umístění stavby „Průmyslová zóna Leštinská – Zábřeh“.

V žalobě uvedl, že jeho námitky nebyly stavebním úřadem řádně vypořádány, rozhodnutí o námitkách nebylo odůvodněno, stavební úřad pouze konstatoval, že dotčené orgány se k věci nevyjádřily a nezabýval se podstatou námitek žalobce. K tomu žalobce citoval z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS). Dále žalobce uvedl (soud pro přesnost cituje celý odstavec žaloby):“Námitku žalobce ohledně chybějících závazných stanovisek nelze rovněž odmítnout s tím, že k takové námitce není oprávněn. Správní řízení je mimo jiné ovládáno zásadou zákonnosti a oficiality. Pokud námitkou účastník řízení tvrdí, že chybí podkladové rozhodnutí nebo závazné stanovisko, musí se touto námitkou správní orgán zabývat v každém případě bez ohledu na to, který z účastníků námitku vznesl. I v případě, že námitka vznesena není, musí správní orgán přezkoumat úplnost spisového materiálu.“ Žalobce ve druhé části žaloby namítl rozpor s §4 odst.2 a § 12 odst.2 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.č. 114/1992 Sb.), tedy, že v územním řízení nebyl posouzen vliv na významné krajinné prvky a krajinný ráz. Označeným územním rozhodnutím se umisťuje 16 stavebních objektů (např. silnice, veřejné osvětlení, přípojka plynu) a je v příkrém rozporu se zákonem, pokud stavební úřad nezajistí závazná stanoviska a odkazuje účastníky do jiných správních řízení. Žalobce dále uvedl, že je mimo jakoukoli pochybnost, že žadatel o územní rozhodnutí byl povinen předložit rozhodnutí o výjimce podle § 56 z.č. 114/1992 Sb.

Žalovaný ve vyjádření označil první část žaloby za obecnou, nesplňující požadavky § 71 odst.1 písm.d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Ke druhé části žaloby uvedl, že předmětem rozhodnutí stavebního úřadu je příprava technické infrastruktury a obslužných komunikací. Na území žalobce se nachází jen nepatrná část stavby, a to rozvod plynovodu v délce cca 50 m. V odvolání uvedené námitky se však týkají zásahu do VKP – niva Moravské Sázavy a tok Moravské Sázavy, který se ale správního území obce Leština vůbec nedotkne. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce v souvislosti se zásahem do významných krajinných prvků doplnil, že obec jako účastník řízení má právo podávat námitky ve stejném rozsahu jako ostatní účastníci řízení, nejen k záležitostem týkajícím se jejího správního území či katastru. Umisťovaný záměr je posuzován jako celek, stavby spolu funkčně souvisí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Především je nutno uvést, že pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada (§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.), proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, č.j. 7 Afs 104/2004-54). Žaloba, která odkazuje na důvody odvolání či jiných podání, které žalobce podal v řízení před správním orgánem, nevyhovuje § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s., protože žalobce je povinen jím spatřované důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí explicitně v žalobě uvést a vymezit tak rozsah soudní kontroly rozhodnutí správního orgánu (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 1995, č.j. 6 A 15/94-39, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, č.j. 8 Afs 91/2007-407). V projednávané věci však žalobce (ač zastoupen advokátem) v prvé části žaloby uvedl jen zcela obecná tvrzení, že rozhodnutí o jeho námitkách nebylo řádně odůvodněno, aniž by tyto námitky jakkoli konkretizoval. Pasáž, kterou soud z žaloby citoval výše, trpí kromě obecnosti i zmatečností, když z ní není jasné, o jaká závazná stanoviska se mělo jednat a zda se nějakých konkrétních závazných stanovisek týkaly námitky žalobce či zda on sám takové námitky nevznesl. Stejnou vadou – tedy naprostou obecností – trpí i tvrzení žalobce o tom, že žadatel o územní rozhodnutí byl povinen předložit rozhodnutí o výjimce podle § 56 z.č. 114/1992 Sb. Žalobce nijak nekonkretizoval, čeho přesně se ona výjimka měla týkat ani jakým způsobem byla zasažena práva žalobce při absenci této výjimky. Obecně lze k této části žaloby uvést, že podle obsahu správních spisů žalobce v průběhu řízení před správním orgánem 1. stupně vznesl dne 7.4.2009 námitky, které byly v rozhodnutí stavebního úřadu jednotlivě citovány a též zcela konkrétně odůvodněny (srov. str. 21-24, str. 29-31 rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 8.9.2009 sp.zn. Žák 147/2009).

Za jedinou přezkoumatelnou žalobní námitku považuje soud – po doplnění v replice - zbylou část žaloby, tedy, že žalobce namítal, že v územním řízení nebyl posouzen vliv na významné krajinné prvky a krajinný ráz, přičemž žalobce nemůže být ve svých námitkách omezován jen na záležitosti týkající se pouze jeho správního území.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že mezi námitkami žalobce ze dne 7.4.2009 není námitka týkající se posouzení vlivu na významné krajinné prvky a krajinný ráz ve smyslu z.č. 114/1992 Sb., pouze námitka směřující ke zjišťovacímu řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákon EIA). Žalobcem zmíněná námitka se nachází až mezi odvolacími námitkami ze dne 12.10.2009, takže se jí zabýval žalovaný (nikoli stavební úřad, který řádně vypořádal žalobcovy námitky vznesené v průběhu řízení před správním orgánem 1. stupně). Žalovaný na str. 6 svého rozhodnutí vysvětlil zcela konkrétně, proč nepovažuje žalobcovu námitku za důvodnou : obec může vznášet jen námitky ke stavbě, která se nachází na jejím správním území. Na území žalobce se však nachází jen nepatrná část umisťované stavby, a to rozvod plynovodu v délce asi 50 m. Zásah do významných krajinných prvků (nivy a toku Moravské Sázavy) přeložkou kabelového vedení VN se však správního území obce Leština vůbec nedotkne. Tyto údaje jsou v souladu se zjištěními soudu ze správních spisů. Rozhodnutím stavebního úřadu byly umisťovány stavební objekty SO 01 až SO 16, přičemž všechny byly na pozemcích v katastrálním území Zábřeh na Moravě, s jedinou výjimkou, a tou byl pozemek p.p.k. 812 (PK) v katastrálním území Leština u Zábřeha, jehož se týkala část stavebního objektu SO 03 – VTL plynovodní přípojka, a to skutečně v délce asi 50 m (srov. projektovou dokumentaci – Situace SO-03 – výkres D/3/4). Ještě zřetelnější představu o rozmístění stavby poskytuje projektová dokumentace ve výkresu D 01 – Přehledná situace. Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by se snad na pozemku p.p.k. 812 (PK) v katastrálním území Leština u Zábřeha nacházel významný krajinný prvek (což ostatně ani žalobce netvrdí). Vlastníkem zmíněného pozemku není obec Leština, ale manželé D..

Žalobce byl účastníkem územního řízení v souladu s § 85 odst.1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon) jako obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. S žalobcem lze souhlasit v tom, že správní orgány posuzují požadovaný záměr jako celek, avšak zároveň nelze přehlédnout, že žalobcova aktivní legitimace je v tomto případě dána § 65 odst.2 s.ř.s. (srov. např. rozsudek NSS ze dne 10.3.2011 č.j.9 As 94/2010-49, dostupný na www.nssoud.cz). Obec v postavení účastníka řízení podle § 85 odst.1 písm.b) stavebního zákona hájí z pozice samosprávného územního celku důležité místní zájmy. V souladu s § 2 odst.2 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů má obec povinnost pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Krajský soud obecně nevylučuje situaci, kdy by místní zájmy, hájené obcí, přesahovaly správní území této obce (např. ochrana před hlukem, pachy apod.), avšak každý případ je nutno posuzovat individuálně. V daném případě se na území žalobce nachází pouze nepatrné procento umisťovaného záměru, a to část stavebního objektu, která nikterak nesouvisí s významným krajinným prvkem, nacházejícím se na území jiné, sousední obce. Krajský soud tedy uzavírá, že se ztotožňuje s argumentací žalovaného k této žalobní námitce a nepovažuje ji za důvodnou.

V souladu s § 78 odst.7 s.ř.s. soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady nad jeho obvyklou úřední činnost.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 13. října 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu