22 A 186/2011 - 46Rozsudek KSOS ze dne 22.09.2011

22A 186/2011 – 46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou,

advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická 917/19, proti žalovanému Státnímu

úřadu inspekce práce, se sídlem v Opavě, Horní náměstí 103/2, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2010 č.j. 8628/10.33/10/14.3, ve věci žádosti o

poskytnutí informací,

takto:

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 15.11.2010 č.j.

8628/10.33/10/14.3 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení

částku 8.640,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám JUDr. Jany Kašpárkové, advokátky se sídlem v Olomouci,

Blanická 917/19.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2010 č.j. 8628/10.33/10/14.3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 10.11.2010 č.j. 8628/10.33/10/14.3, kterým byla částečně odmítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí informace ze dne 8.10.2010 o poskytnutí kopií protokolu z kontroly provedené u zaměstnavatele Národního památkového ústavu.

Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že podáním ze dne 8.10.2010 požádala žalovaného, resp. Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, se sídlem v Ostravě (dále jen správní orgán I. stupně) o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen informační zákon) týkající se kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce inspektora práce a kontroly prováděné úřadem u Národního památkového ústavu, pracoviště v Olomouci. Jelikož jí nebyla poskytnuta informace v zákonné lhůtě, podala dne 4.11.2010 stížnost podle ust. § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona, na jejímž základě správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí ze dne 10.11.2010 č.j. 8628/10.33/10/14.3, kterým žádanou informaci odmítl poskytnout. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, které žalobkyně považuje za nezákonné, neboť pro omezení práva na informace nejsou dány zákonné limity. Žádaná informace nemůže být odmítána z důvodů uváděných žalovaným. Obdobně judikoval Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 22.12.2009 č.j. 6Ca 138/2008-45.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že neposkytnutí požadované informace opírá o ust. § 11 odst. 3 informačního zákona, které se týká omezení práva na informace v těch případech, kdy žadatel požaduje informace, které se povinný orgán dozvěděl při kontrole. Protokol o provedené kontrole byl vypracován v souladu s ust. § 8 odst. i) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZIP) a ust. § 15 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, v platném znění (dále jen ZSK). Protokol obsahuje řadu skutečností, které nelze pod ust. § 11 odst. 3 informačního zákona podřadit. S ohledem na uvedené a na nemožnost označit tento dokument za informaci vzniklou činností kontrolního orgánu nebyla kopie protokolu o kontrole žalobkyni poskytnuta. Své stanovisko žalovaný dále podporuje ust. § 8 písm. c) a j) ZIP a ust. § 12 odst. 2 písm. f) ZSK. Součástí protokolu jsou informace, které získal od kontrolované osoby v rámci kontrolní činnosti vykonávané podle uvedených zákonů. Informační zákon sice zajišťuje provedení práva zaručeného Listinou základních práv a svobod v čl. 17 odst. 1 téhož zákona, toto právo však omezil zákonem tak, jak činí § 8 písm. c) ZIP. Informační zákon představuje normu obecnou, což nevylučuje, aby určité otázky byly pro vymezený okruh právních vztahů a subjektů řešeny v jiných právních předpisech. Úprava vymezená v citovaném ustanovení ZIP tuto možnost poskytnutí informace podle žalovaného omezuje. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že podle jejího názoru je protokol z kontroly prováděné podle ZIP dokumentem vzniklým zcela vlastní činností žalovaného, resp. správního orgánu I. stupně (ust. § 11 odst. 3 věty druhé informačního zákona), a proto může být poskytnut v celém rozsahu, eventuelně za použití ust. § 12 informačního zákona, obsahuje-li žádaná informace údaje, které odůvodňují částečné omezení práva na informace, např. podle ust. § 8a informačního zákona.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.), přičemž byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně se podáním ze dne 8.10.2010 domáhala poskytnutí informací: 1)

a) jaké jsou kvalifikační předpoklady pro výkon práce inspektora SUIP, b) v případě, že není požadováno právnické vzdělání magisterského směru, jak je garantována dostatečná odborná fundovanost inspektorů, pokud jde o právní znalosti, jak jsou tyto znalosti práva ověřovány,

c) zda inspektorka Z. H. konala souběžně s kontrolou u Národního památkového ústavu kontrolu i jiných zaměstnavatelů, 2) zaslání kopie protokolu o provedené kontrole, 3) specifikace, jaká konkrétní zjištění učinila inspektorka k prověření dalších žalobkyní namítaných porušení pracovněprávních předpisů, aby mohla tvrdit, že „nebylo prokázáno porušení kontrolovaných ustanovení zákoníku práce“, tj. jaké konkrétní listiny u zaměstnavatele vzala za podklad svého kontrolního zjištění, které zaměstnance, vůči nimž se žalobkyně vymezila jako „diskriminovaná“ zaměstnavatelem, vyslechla atd.

Správní orgán I. stupně sdělením ze dne 27.10.2010 poskytl žalobkyni informace k bodům 1) a 3) její žádosti a k bodu 2) uvedl, že tyto informace s přihlédnutím k ust. § 11 odst. 3 informačního zákona neposkytne. Žalobkyně podáním ze dne 10.11.2010 uplatnila stížnost podle ust. § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona, kterou se dožadovala poskytnutí informace nebo vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 10.11.2010 žádost žalobkyně o poskytnutí informací ze dne 8.10.2010 částečně odmítl, a to v požadavku žádosti o zaslání kopie protokolu o provedené kontrole s odkazem na ust. § 11 odst. 3 informačního zákona, § 8 písm. c) ZIP, § 8 písm. j) ZIP a § 12 odst. 2 písm. f) ZSK. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, který v odůvodnění odkázal na stejná zákonná ustanovení jako správní orgán I. stupně.

Podle ust. § 11 odst. 3 věty první informačního zákona informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují. Povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností.

Podle ust. § 8 písm. c) ZIP inspektor je povinen chránit práva a právem chráněné zájmy kontrolované osoby.

Podle ust. § 8 písm. j) ZIP inspektor je povinen zachovávat mlčenlivost o osobních údajích vztahujících se k fyzickým osobám a o obchodním tajemství, o kterých se při výkonu kontroly dověděl.

Podle ust. § 12 odst. 2 písm. f) ZSK kontrolní pracovníci jsou dále povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly a nezneužít znalosti těchto skutečností.

Podle ust. § 12 věty prvé informačního zákona všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon.

Podle ust. § 8a informačního zákona informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy upravujícími jejich ochranu.

Žalobní námitku, že žádná informace nemůže být odmítána z důvodů uváděných žalovaným v napadeném rozhodnutí, shledal krajský soud důvodnou. Především v této souvislosti bylo nutno posoudit, zda je rozhodnutí žalovaného ohledně důvodů neposkytnutí informací přezkoumatelné. Podle ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Ve smyslu citovaného ustanovení musí správní orgán uvést důvody výroku, přičemž obsahem odůvodnění rozhodnutí je především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí ve smyslu ust. § 50 odst. 4 správního řádu a správní orgán tedy musí uvést, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Nepostačuje, aby uvedl pouhý soupis podkladů pro rozhodnutí, ale musí uvést, jakým způsobem tyto podklady hodnotil a jaký přikládal jednotlivým podkladům význam a proč činil právě tak. Rovněž musí v odůvodnění uvést, jakými úvahami se řídil při výkladu právních předpisů, které na rozhodovanou věc aplikoval a na jejíchž základě rozhodnutí vydával. Je přitom třeba uvést konkrétní důvody, proč byly aplikovány právě dané předpisy a proč byly aplikovány způsobem, který vedl k výslednému rozhodnutí (srov. přiměřeně JUDr. Josef Vedral, Ph.D., RNDr. Ivana Hexnerová: Správní řád, komentář, BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 406). Uvedené náležitosti správního rozhodnutí se vztahují nejen na rozhodnutí prvostupňová, ale také rozhodnutí správních orgánů II. stupně vydaná v odvolacím řízení. Nepostačuje, jako v posuzovaném případě, aby správní orgány obou stupňů pouze označily konkrétní ustanovení právních norem, které byly aplikovány. V posuzované věci správní orgány obou stupňů v podstatě pouze vyjmenovaly zákonná ustanovení, k jejichž aplikaci přistoupily a ocitovaly jejich obsah. Neuvedly však již konkrétní důvody, které je vedly k aplikaci těchto norem a k tomu, proč byly aplikovány uvedeným způsobem. I ve vztahu k aplikaci právních norem je nezbytné, aby správní orgán vyjádřil, jakou úvahou se řídil při jejich výkladu. Krajský soud tedy primárně dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné. Žalobkyni je pak nutno přisvědčit v tom, že absolutně vyloučit poskytnutí informací z kontrolní činnosti správního orgánu je nepřípustně rozšiřujícím výkladem ust. § 11 odst. 3 informačního zákona, neboť vždy je nutno jednoznačně zjistit nezbytnost a konkrétní důvod vedoucí k omezení práva na takovouto informaci a posoudit, zda by omezením tohoto práva nedošlo k nepřiměřenému ohrožení zájmů chráněných jinými předpisy či zásahu do práv jiných osob. V tomto smyslu zavazuje povinné subjekty § 12 informačního zákona (srov. přiměřeně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.2.2007 č.j. 10Ca 144/2005-37 publikovaný ve Sb. NSS pod č. 1270/2007). V případě rozhodnutí o neposkytnutí informace z důvodů uvedených v ust. § 11 odst. 3 informačního zákona se tedy nelze podle názoru soudu zaštítit pouze tímto ustanovením, ale je zapotřebí, aby správní orgán odmítající poskytnutí informace uvedl konkrétní důvody, pro které takovou informaci podat nelze. Omezení práva na informace stanovené v § 11 rovněž nelze vnímat absolutně, tedy v tom smyslu, že pokud bude shledána existence důvodů vymezených v tomto ustanovení, informace se s odkazem na ně bez dalšího neposkytne. Takový výklad by byl nepřípustně rozšiřující a byl by v přímém rozporu s obsahem ust. § 12 věty prvé téhož zákona, který jednoznačně zmírňuje dopad omezení práva na informace, když stanoví podmínky takového omezení, tak, že zavazuje povinné subjekty k tomu, že požadované informace poskytnou, ovšem v modifikované podobě, tj. po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Způsob, jakým budou nežádoucí informace chráněny, stanoví zvláštní předpis (např. zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění, § 11 až 16 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění). Žalovaným uvedené důvody pro odmítnutí poskytnutí požadované informace žalobkyni, jakož i způsob, jakým své rozhodnutí odůvodnil správní orgán I. stupně, nemohou v uvedené podobě obstát pro nedostatek důvodů.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a současně věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyni, která měla ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady v souvislosti s právním zastoupením, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, další písemné podání soudu) po 2.100,- Kč a 3x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 7.200,- Kč. Odměna právní zástupkyni žalobkyně byla zvýšena v souladu s ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna zaplatit podle zvláštního právního předpisu na částku 8.640,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 22. září 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu