22 A 120/2013 - 82Rozsudek KSOS ze dne 24.09.2015

I rozhodnutí o zamítnutí žádosti může představovat překážku věci rozhodnuté (§ 48 správního řádu) ve vztahu k řízení o nové žádosti, jestliže při nezměněné právní úpravě nová žádost uvádí tytéž rozhodné skutečnosti, jako žádost původní, a samo plynutí času nemá vliv na posouzení žádosti.

22 A 120/2013 – 82

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Daniela Spratka,

Ph.D., v právní věci žalobce OKD, a. s., IČ: 26863154, se sídlem Stonavská 2179,

Karviná-Doly, zastoupeného JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem

Preslova 9, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Českému báňskému

úřadu se sídlem Kozí 748/4, Praha, za účasti zúčastněné osoby Obce Trojanovice

se sídlem Trojanovice 210, zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem

Údolní 33, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 13907/2013/ČBÚ-21 ze

dne 14. 6. 2013,

takto:

I. Rozhodnutí Českého báňského úřadu č. j. 13907/2013/ČBÚ-21 ze dne

14. června 2013 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

11 228,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra

Jirouska, advokáta se sídlem Preslova 9, Ostrava-Moravská Ostrava.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 13907/2013/ČBÚ-21 ze dne 14. 6. 2013, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno usnesení Obvodního báňského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého, jako jiného stavebního úřadu (dále jen OBÚMO), sp. zn. SBS/06622/2013/OBÚ-05/10/630/Ing.Sk ze dne 3. 4. 2013, kterým bylo zastaveno řízení ve věci povolení změny užívání staveb v katastrálním území Trojanovice, uvedených v žádosti žalobce doručené prvostupňovému orgánu dne 5. 3. 2013; řízení bylo zastaveno pro překážku litispendence.

Žalobce v žalobě předestřel historický vývoj důlní činnosti v lokalitě Frenštát-Trojanovice. Dále uvedl, že 24. 2. 2011 zahájil Městský úřad Frenštát pod Radhoštěm řízení o odstranění 18 staveb žalobce v areálu Dolu Frenštát v kat. území Trojanovice s odůvodněním, že uplynula stanovená doba jejich trvání, a následně tento výčet rozšířil o 4 další stavby. Dne 8. 3. 2011 podal žalobce u téhož úřadu žádost o prodloužení doby trvání předmětných staveb do roku 2031. Jeho žádost byla rozhodnutím ze dne 8. 11. 2011 zamítnuta; odvolání proti zamítavému rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 5. 2012 (to bylo napadeno správní žalobou, o níž bylo vedeno řízení u podepsaného soudu pod sp. zn. 22 A 71/2012). Následně žalobce podal u OBÚMO žádost o změnu v užívání staveb tak, aby byly kolaudovány jako stavby trvalé. OBÚMO však řízení o žádosti dne 3. 4. 2013 zastavil pro překážku litispendence, kterou shledal v tom, že dosud probíhá řízení o odstranění předmětných staveb. Žalobce namítá, že podmínky pro zastavení řízení nebyly dány, neboť v řízení o odstranění staveb a v řízení před OBÚMO není dána totožnost věci ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). Předmětem obou řízení jsou jiná práva a povinnosti, obě řízení jsou zahajována rozdílným způsobem (na žádost a z moci úřední), a rozdílný je jejich věcný výsledek předvídaný zákonem (zánik, resp. zachování staveb). Žalobce se naopak domnívá, že řízení u OBÚMO má prejudiciální význam pro výsledek řízení o odstranění staveb. Žalobce dále dodává, že překážkou projednání žádosti nemůže být ani pravomocné rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prodloužení doby trvání staveb do roku 2031, neboť překážka věci rozhodnutí dle nauky i judikatury nenastává u správních rozhodnutí „negativních“, tedy rozhodnutí, jímž se zamítá žádost. Navíc ani ve vztahu k tomuto řízení není dána totožnost věci, neboť v prvém případě se žalobce domáhal prodloužení doby trvání staveb a ve druhém případě změny těchto staveb na stavby trvalé. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že se mu nedostalo poučení ve smyslu § 129 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2013, o tom, že žádost o změnu odstraňovaných staveb lze podat ve lhůtě 30 dnů od dne doručení poučení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 12. 2013 uvedl, že žalobu pokládá za nedůvodnou. Uvedl, že o právech a povinnostech žalobce, pokud jde o další užívání staveb, již bylo Městským úřadem ve Frenštátu pod Radhoštěm pravomocně rozhodnuto, a nadále bylo týmž úřadem vedeno řízení o odstranění staveb. OBÚMO by tak mohl rozhodovat pouze o odstranění staveb, avšak takovéto řízení již bylo vedeno. Následně se žalovaný kriticky vyjádřil k rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení doby trvání předmětných staveb do roku 2031, které dle jeho názoru nemělo být vydáno.

Zúčastněná osoba Obec Trojanovice poukázala ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2013 na neslučitelnost dočasných staveb žalobce s rozvojovými plány obce, dále uvedla, že tyto stavby působí jak majetkovou škodu, tak nemajetkovou újmu vlastníkům okolních nemovitostí, zejména pro negativní dopad na krajinný ráz. Navrhla soudu, aby žalobu zamítl. V následném vyjádření ze dne 3. 2. 2014 pak uvedla, že má za to, že báňské úřady nejsou příslušné k rozhodnutí o žádosti žalobce o změně užívání předmětných staveb, neboť jejich účelem byl výhradně průzkum ložiska nerostu. Žádost žalobce podaná k OBÚMO byla dle názoru zúčastněné osoby zjevně právně nepřípustná ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, a to s ohledem na obdobnou pravomocně zamítnutou žádost podanou k Městskému úřadu ve Frenštátě pod Radhoštěm, kdy stavební úřad vycházel z nesouhlasného závazného stanoviska Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy. Ve věci žalobce se jednalo o řízení s překážkou věci pravomocně rozhodnuté (zúčastněná osoba v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 59/2011-73 ze dne 18. 5. 2011).

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Ze správních spisů bylo zjištěno, že Městský úřad Frenštát pod Radhoštěm zahájil řízení o odstranění staveb v areálu dolu Frenštát, u nichž uplynula stanovená doba trvání. Žalobce následně podal dne 11. 3. 2011 k Městskému úřadu Frenštát pod Radhoštěm žádost o prodloužení doby trvání předmětných staveb do roku 2031. Řízení o odstranění staveb pak bylo dne 29. 3. 2011 přerušeno. Žádost žalobce byla rozhodnutím č. j. OVÚP/21491-11/1121-2011-rkrig ze dne 8. 11. 2011 zamítnuta; odvolání proti zamítavému rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 213397/2011 ze dne 4. 5. 2012. Dne 17. 5. 2012 Městský úřad Frenštát pod Radhoštěm oznámil pokračování v řízení o odstranění předmětných staveb. Následně žalobce podal 5. 3. 2013 u OBÚMO žádost o změnu v užívání předmětných staveb tak, aby byly kolaudovány jako stavby trvalé. V řízení bylo přiznáno postavení účastníka obci Trojanovice. OBÚMO řízení o žádosti usnesením sp. zn. SBS/06622/2013/OBÚ-05/10/630/Ing.Sk ze dne 3. 4. 2013 zastavil pro překážku litispendence, kterou shledal v tom, že dosud probíhá řízení o odstranění předmětných staveb. Proti usnesení podal žalobce 8. 4. 2013 odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 213397/201 ze dne 4. 5. 2012 byla rozsudkem podepsaného soudu č. j. 22 A 71/2012-195 ze dne 17. 9. 2014 zamítnuta. Řízení o odstranění staveb bylo ukončeno nařízením jejich odstranění. Konečné správní rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 118011/2013 ze dne 5. 12. 2013 je napadeno správní žalobou; usnesením podepsaného soudu č. j. 22 A 15/2014-67 ze dne 6. 3. 2014 byl této žalobě přiznán odkladný účinek.

Podle § 16 odst. 3 stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2013 působnost stavebních úřadů v dobývacích prostorech vykonávají obvodní báňské úřady, jde-li o stavby, které mají sloužit otvírce, přípravě a dobývání výhradních ložisek, jakož i úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, včetně staveb úložných míst pro těžební odpad, a skladů výbušnin, s výjimkou staveb náležejících do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu podle odstavce 2 písm. d) a staveb vodních děl.

Podle § 129 odst. 5 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012 stavební úřad nařídí odstranění dočasné stavby, u které uplynula stanovená doba jejího trvání. Pokud vlastník stavby požádá o prodloužení doby trvání stavby nebo o změnu v jejím užívání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti; na řízení se přiměřeně vztahuje ustanovení § 127. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví.

Podle § 129 odst. 6 stavebního zákona ve znění účinném po 1. 1. 2013 stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby podle odstavce 1 písm. f). V oznámení zahájení řízení vlastníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů žádost o změnu v užívání dočasné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání nebo ve změně na stavbu trvalou. Pokud vlastník stavby tuto žádost podá, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti; na řízení se přiměřeně vztahuje ustanovení § 127. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví.

Podle čl. II odst. 14 zákona č. 350/2012 Sb. se správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkami v daném ustanovení dále uvedenými.

Podle § 48 odst. 1 s. ř. zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu.

Podle § 66 odst. 1 písm. e) s. ř. řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1.

Krajský soud se předně neztotožňuje s námitkou zúčastněné osoby, že báňské úřady nejsou příslušné k rozhodnutí o žádosti žalobce o změně užívání předmětných staveb, neboť jejich účelem byl výhradně průzkum ložiska nerostu. Předmětné stavby byly postaveny v areálu Dolu Frenštát v návaznosti na schválení plánu otvírky tohoto dolu Obvodním báňským úřadem v Ostravě v roce 1983. Spadají tak do definičního vymezení shora citovaného ustanovení § 16 odst. 3 stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2013, jež zahrnuje stavby mající sloužit otvírce ložiska. Jakkoli byl důl následně převeden do zajišťovacího provozu, původní určení staveb k otvírce ložiska zůstává zachováno, a mohl by být k danému účelu po splnění zákonných podmínek v budoucnu opětovně užívány.

K žalobním bodům pak soud uvádí, že dává za pravdu žalobci v tom, že není dána totožnost předmětu řízení, jde-li o řízení o odstranění staveb a řízení o změnu v užívání týchž staveb tak, aby byly kolaudovány jako stavby trvalé. Jde zde na první pohled o dvě různá řízení s jinými podmínkami zahájení a jiným okruhem práv a povinností, o nichž je rozhodováno. To ostatně vyplývá i z toho, že rozhodnutí o změně v užívání staveb podmiňuje osud řízení o odstranění staveb. Báňské úřady ve svých rozhodnutích směšují oba typy řízení, a následně z tohoto směšování vyvozují nesprávné závěry. Protože v projednávané věci byl jiný předmět řízení než v řízení o odstranění staveb, nešlo o řízení „v téže věci“ ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 s. ř. Napadené rozhodnutí je tak založeno na nesprávném podřazení skutkových zjištění pod právní normu, a je tudíž nezákonné.

Ze skutkových zjištění ovšem vyplývá možnost úvahy o udržení výrokového závěru o potřebě zastavení řízení, ovšem nikoli pro překážku litispendence, nýbrž z důvodu překážky rei administratae, kdy onou rozhodnutou věcí by byla věc ukončená rozhodnutím Městského úřadu Frenštát pod Radhoštěm č. j. OVÚP/21491-11/1121-2011-rkrig ze dne 8. 11. 2011, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby trvání předmětných staveb do roku 2031.

Žalobce se vyjadřuje i k této alternativě a odkazuje na závěry nauky i judikatury (rozsudek podepsaného soudu č. j. 22 Ca 58/2000-31 ze dne 20. 12. 2000), podle nichž rozhodnutí o nevyhovění žádosti nezakládá překážku věci rozhodnuté. K tomu soud poznamenává, že principiálně takovýto závěr platí, ovšem jen v případech, kde to vyplývá z povahy věci. Nicméně jsou situace, kdy z povahy věci může i rozhodnutí o zamítnutí žádosti vytvořit překážku věci rozhodnuté. A to jsou situace, kdy se nová žádost opírá o tytéž rozhodné skutečnosti jako žádost původní. Soudy tak kupříkladu dovodily překážku věci rozhodnuté v řízeních o žádosti o osvobození od soudních poplatků, kdy se poměry žadatele nezměnily a ani on netvrdil žádné nové skutečnosti oproti žádosti v řízení dřívějším (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 ze dne 17. července 2013 či usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 48 A 22/2014-54 ze dne 10. června 2015). Obdobným způsobem je třeba postupovat i v nyní projednávané věci a posuzovat shodu důvodů obou žádostí týkajících se prodloužení doby trvání předmětných staveb. I rozhodnutí o zamítnutí žádosti totiž může představovat překážku věci rozhodnuté ve vztahu k řízení o nové žádosti, jestliže při nezměněné právní úpravě nová žádost uvádí tytéž rozhodné skutečnosti, jako žádost původní, a samo plynutí času nemá vliv na posouzení žádosti.

Podle shora citované právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 bylo možno po celou dobu řízení o odstranění dočasné stavby podat žádost o prodloužení doby jejího trvání či o její změnu na stavbu trvalou. Teprve s účinností od 1. 1. 2013 byla zavedena lhůta 30 dnů pro podání této žádosti, ovšem odvíjející se až ode dne doručení poučení ze strany stavebního úřadu. Takovéhoto poučení se však nikdy žalobci nedostalo, jak také namítá v žalobě. Jeho žádost podaná k OBÚMO proto měla být porovnána se žádostí podanou k Městskému úřadu ve Frenštátu pod Radhoštěm, a mělo být zkoumáno, zda žalobce uplatňuje tytéž důvody, či nikoli. K zastavení pro překážku věci rozhodnuté by pak mohl úřad přistoupit, jen shledal-li by totožnost důvodů. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žádost nemohla být posouzena ani jako žádost zjevně právně nepřípustná, jak navrhovala zúčastněná osoba.

Ze shora uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Protože rozhodnutí, jímž se končí řízení o odstranění předmětných staveb, bylo napadeno správní žalobou a této žalobě byl přiznán odkladný účinek, bude žalovaný postupovat tak, jako by řízení o odstranění staveb stále nebylo ukončeno. Žalovaný (popř. OBÚMO) nově porovná žádost podanou k OBÚMO se žádostí o prodloužení trvání předmětných staveb podanou k Městskému úřadu Frenštát pod Radhoštěm a vyhodnotí, jsou-li v žádostech uplatňovány tytéž důvody, nebo ne. Soud předesílá, že je bez významu, že v prvém případě mělo být trvání staveb časově omezeno a ve druhém časově neomezeno, neboť dle argumentu a fortiori, nemůže-li být přiznáno méně, automaticky nemůže být přiznáno ani více. Význam má jen totožnost důvodů a shoda právní úpravy. Soud též předesílá, že skutečnost, že samo právní posouzení předpokladů pro vyhovění žádosti v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby orgán vyhověl nové žádosti, být nemůže (srov. analogicky citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 ze dne 17. července 2013).

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalovaný byl zavázán k úhradě důvodně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšného žalobce.

Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000,- Kč, odměna zástupce za dva úkony právní služby – a to převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100,- Kč, ve dvou režijních paušálech po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 1 428,- Kč.

Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř. týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení dle § 60 odst. 5 s. ř. s. nemá. Její aktivita v řízení nevykazovala znaky mimořádnosti, jež by výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě

dne 24. září 2015

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu