20 Ad 54/2016 - 36Rozsudek KSOS ze dne 27.04.2017

20Ad 54/2016-36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobkyně Z. V., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se

sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

2.8.2016 č.j. MPSV-2016/164594-923, o mimořádné okamžité pomoci na úhradu

nezbytného jednorázového výdaje,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobkyni nebyla přiznána dávka - mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zphn).

[2] Žalobkyně v zákonné lhůtě podala u zdejšího soudu žalobu, ve které vyslovila nesouhlas s výše uvedeným rozhodnutím z důvodu nízkých příjmů a má zato, že v jejím případě bylo rozhodnutí vydáno na základě nesprávného právního posouzení případu. Navrhla, aby napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Ostravě ze dne 17.6.2016, byla zrušena s povinností znovu o žádosti rozhodnout a uložení povinnosti zaplatit jí náklady řízení.

[3] Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyni nebyla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje (dále jen „MOP“), neboť požádala o mimořádnou okamžitou pomoc ve výši Kč 17.421,- Kč, a to na úhradu neuhrazené faktury za vyúčtování služeb k bytu na adrese K. 245/14, 713 00 O.-S. O. za rok 2014 ve výši Kč 2.949,- a úhradu dlužného nájemného ve výši Kč 14.472,- za období srpen 2015 až říjen 2015, prosinec 2015 a leden 2016 až březen 2016. V rámci správního řízení bylo zjištěno, že nedoplatek z vyúčtování služeb byl žalobkyni zohledněn v odůvodněných nákladech na bydlení ve vyplacené dávce pomoci v hmotné nouzi, doplatek na bydlení, v měsíci červnu 2015 a následně byl ode dne 1.7.2015 odejmut. V období od července 2015 do prosince 2015 pobírala žalobkyně dávku státní sociální podpory, příspěvek na bydlení, který přednostně slouží k úhradě nákladů na bydlení, tedy i nájemného. V období vzniku dluhu na nájemném činil příspěvek na bydlení Kč 2.229,- měsíčně od července 2015 do září 2015. Od října 2015 do prosince 2015 byl snížen na Kč 916,- měsíčně, jelikož žalobkyně v předchozím kalendářním čtvrtletí neplatila veškeré náklady na bydlení (dlužné nájemné). Od ledna 2016 byl příspěvek na bydlení odejmut pro nesplnění podmínek nároku, neboť náklady na bydlení nepřesahovaly 0,30 násobek rozhodného příjmu rodiny, jelikož nehrazením nájemného došlo ke snížení nákladů na bydlení. Dluh na nájemném činil Kč 1.896,- za měsíc srpen 2015 a Kč 2.096,- měsíčně za měsíce září 2015, říjen 2015 a prosinec 2015. Žalobkyně tak mohla hradit nájemné z přiznaného příspěvku na bydlení. K námitkám v odvolání ohledně nesouhlasu žalobkyně s nepřiznáním MOP žalovaná v rozhodnutí uvedla, že žalobkyni v rozhodnutí vysvětlila důvody nepřiznání MOP. Žalobkyni byl doplatek na bydlení nejprve odejmut pro nesplnění výzvy, následné žádosti o doplatek na bydlení jí byly zamítnuty s tím, že buď nesplnila náležitosti výzvy, nebo z důvodu nesoučinnosti při provedení sociálního šetření a v neposlední řadě proto, že byt prokazatelně neužívala, jak je uvedeno v textu výše. Z uvedených důvodů tedy nelze žalobkyni považovat za osobu v hmotné nouzi pro účely MOP. MOP je svou charakteristikou dávka fakultativní, tj. nenároková, peněžitá a jednorázová. Správní orgán zároveň rozhoduje o skutečnosti, zda osobu pro účely této konkrétní dávky a tento výdaj posouzený jako odůvodněný považuje (či nepovažuje) za osobu v hmotné nouzi, a to též s ohledem na její příjmy a celkové sociální a majetkové poměry, přičemž účel dávky (resp. povaha jednorázového nezbytného výdaje) není taxativně v předpise určen. Je tak na uvážení správního orgánu, co bude za odůvodněný výdaj považovat se zřetelem na sociální situaci žadatele o dávku a opodstatněnost výdaje. Žalobkyni bylo v rozhodnutí vysvětleno, proč jí nebyla dávka MOP přiznána. Doplatek na bydlení jí byl nejprve odejmut pro nesplnění výzvy, následné žádosti o doplatek na bydlení jí byly zamítnuty s tím, že buď nesplnila náležitosti výzvy, nebo z důvodu nesoučinnosti při provedení sociálního šetření a v neposlední řadě proto, že byt prokazatelně neužívala. Před vznikem dluhu na nájemném a na vyúčtování služeb za rok 2014 pobírala i příspěvek na bydlení, který primárně slouží k úhradě nákladů na bydlení, mohla tedy své náklady na bydlení pokrýt i z daného příspěvku. Navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

II. [4] Správní orgán I. stupně, Úřad práce ČR – krajská pobočka Ostrava, dne 17.6.2016 pod č.j. 329995/2016/OOI rozhodl v souladu s ust. § 2 odst. 5 písm. a) zphn k žádosti ze dne 11.5.2016 nepřiznat dávku mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje na úhradu dluhu na nájemném ve výši 17.4212,- Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žadatelku nepovažuje za osobu v hmotné nouzi, a to především v návaznosti na ust. § 2 odst. 5 písm. a), § 10 odst. 1 a 5 zphn. V souvislosti s podanou žádostí bylo zjištěno, že nedoplatek za vyúčtování služeb za užívání bytu za rok 2014 byl žalobkyni zohledněn v odůvodněných nákladech na bydlení ve vyplacené dávce – doplatek na bydlení v měsíci červnu 2015, a to na základě oznámení o zvýšení dávky s účinností od 1.6.2015, č.j. 309519/2015, ze dne 5.6.2015. V tomto oznámení je tato skutečnost uvedena, a to v rozpise odůvodněných nákladů na bydlení. Dále pak bylo zjištěno, že doplatek na bydlení byl zdejším úřadem vyplácen do 31.6.2015, kdy s účinností od 1.7.2015 byla tato dávka odejmuta a do dnešního dne není tato dávka poskytována. Se stejnou účinností není poskytován příspěvek na živobytí. V období od července 2015 pobírala pouze příspěvek na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory, který je prioritně určen k úhradě nákladů spojených s užíváním bytu, dle § 24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. V období, ve kterém jí vznikl dluh na nájemném, činil příspěvek na bydlení, s účinností od 1.7.2015, 2.229,- Kč, kdy za srpen 2015 činí dluh na nájemném 1.896,- Kč, je zřejmé, že dávku nevyužila k účelu, ke kterému je tato určena. V případě, že by nájemné uhradila z prostředků, které obdržela, dluh by jí nevznikl. Dlužné nájemné za měsíc září 2015 a říjen 2015 činí měsíčně částku ve výši 2.096,- Kč, kdy i tyto náklady byly pokryty příspěvkem na bydlení (2.229,- Kč měsíc), opět tedy dávku – příspěvek na bydlení nevyužila k účelu, ke kterému jí byla tato dávka vyplacena, a dluh by jí nevznikl. Dále pak s účinností od 1.10.2015 jí byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 916,- Kč, byl jí tedy snížen, a to na základě nedoložených úhrad za užívání bytu v předchozím období (dlužné nájemné). Za měsíc říjen 2015 je její dluh na nájmu ve výši 2.096,- Kč. Tyto náklady mohla částečně opět uhradit z poskytovaného příspěvku na bydlení a dluh mohl být nižší. Další pohledávku na nájemném má za měsíc prosinec 2015 opět ve výši 2.096,- Kč, jedná se o stejný případ jako v měsíci říjnu 2015. Obdobná situace je v měsíci lednu 2016. S účinností od 1.1.2016 jí nárok na příspěvek na bydlení zanikl, neboť pro nárok na tuto dávku doložila pouze doklady, uhrazené náklady na bydlení, za dané období ve výši 698,67 Kč. Tato situace u ní vznikla z důvodu, že nehradila nájemné, nevyužívala dávku k účelu, pro který byla dávka určena. Svým vlastním přičiněním, svou nezodpovědností se dostala do situace, kdy jí vznikly a posléze narostly dluhy na nájemném. V případě, že řádně využívala dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení k úhradě nájemného, tato situace by nevznikla. Jedná se již o období od 1.7.2015, kdy již tento příspěvek na bydlení nevyužívala k platbám na nájemné, a tudíž při znovu posouzení nároku na tuto dávku docházelo ke snížení tohoto příspěvku, z důvodu nehrazení nákladů až k úplnému zániku na tuto dávku.

[5] Žalovaný napadeným rozhodnutím podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě potvrdil. V odůvodnění se zcela ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně.

III. [6] Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 11.5.2016 podala žádost o mimořádnou okamžitou pomoc k úhradě dluhu 17.421,- z důvodu výpovědi z bytu. Přiložila vyčíslení dluhu sestávající: za období 06/2015 – vyúčtování služeb 2014 2.949,- Kč a od 08/2015 do 03/2016 (včetně) vždy za každý měsíc částku 2.096,- Kč, dále výpověď z nájmu bytu dle ustanovení § 2288 občanského zákoníku z důvodu dluhu na nájemném a nákladech na služby spojené s užíváním bytu č. X v domě na ulici K.245/14, O. Dále obsahem spisu je vyjádření sociální pracovnice ze dne 2.6.2016, ve kterém je uvedeno, že nedoplatek za vyúčtování služeb za užívání bytu za rok 2014 byl zohledněn v odůvodněných nákladech na bydlení ve vyplacené dávce – doplatek na bydlení v měsíci červnu 2015, a to na základě oznámení o zvýšení dávky s účinností od 1.6.2015, č.j. 309519/2015, ze dne 5.6.2015. V tomto oznámení, které bylo klientce vypraveno dne 12.6.2015, je v odůvodnění oznámení tato skutečnost uvedena, a to v rozpise odůvodněných nákladů na bydlení. Doplatek na bydlení byl zdejším úřadem vyplácen do 31.6.2015, kdy s účinností od 1.7.2015 byla tato dávka odejmuta a do dnešního dne není dávka poskytována. Se stejnou účinností není poskytován příspěvek na živobytí. V období od července 2015 pobírá paní V. pouze příspěvek na bydlení ze systému dávek státní sociální podpory, který je prioritně určen k úhradě nákladů spojených s užíváním bytu, dle § 24 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. V období, ve kterém vznikl dluh na nájemném, činil příspěvek na bydlení: s účinností od 1.7.2015 ve výši 2.229,- Kč, kdy za srpen 2015 činí dluh na nájemném ve výši 1.896,- Kč, je zřejmé, že dávku žadatelka nevyužila k účelu, ke kterému je tato určena. V případě, že by nájemné uhradila z prostředků, které obdržela, dluh by jí nevznikl. Dlužné nájemné za měsíc září 2015 a za říjen 2015 činí měsíčně částku ve výši 2.096,- Kč, kdy i tyto náklady jsou pokryty příspěvkem na bydlení (2.229,- Kč/měsíc), opět tedy dávku – příspěvek na bydlení nevyužila k účelu, ke kterému jí byla tato dávka vyplacena, a dluh by jí nevznikl. S účinností od 1.10.2015 byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 916,- Kč, byl tedy snížen, a to na základě nedoložených úhrad za užívání bytu v předchozím období (dlužné nájemné). Za měsíc říjen 2015 je dluh na nájmu ve výši 2.096,- Kč, tyto náklady mohla částečně opět uhradit z poskytovaného příspěvku na bydlení a její dluh mohl být nižší. Další pohledávka na nájemném je za měsíc prosinec 2015 opět ve výši 2.096,- Kč, jedná se o stejný případ jako v měsíci říjnu 2015. Obdobná situace je v měsíci lednu 2016. S účinností od 1.1.2016 nárok na příspěvek na bydlení zanikl, neboť pro nárok na tuto dávku doložila pouze doklady, kdy náklady na bydlení činily za dané období částku ve výši 698,67 Kč. Tato situace vznikla z důvodu, že nehradila nájemné, nevyužívala dávku k účelu, pro který byla dávka určena.

IV.

[7] Po přezkoumání skutkového a právního stavu v rozsahu ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Se souhlasem účastníků soud rozhodl bez nařízení jednání dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

[8] Žalobkyně podala dne 11.5.2016 u Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi dle zákona č. 111/2006 Sb., a to mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu neuhrazeného dluhu na nájemném a službách spojených s užíváním bytu v částce 17.421,- Kč. Žalobkyně nesporovala skutečnosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí či úřadu práce o výši vyplaceného doplatku na bydlení a příspěvku na bydlení a jejich odejmutí v obdobích, jak správní orgány uvedly, a proto soud tyto skutečnosti korespondující se záznamem založeným ve správním spise úřadu práce vzal za nesporné. O skutkovém stavu v nyní posuzované věci soud nemá pochyb. Předmětem tohoto soudního přezkumu bylo pouze rozhodnutí ze dne 2.8.2016 č.j. MPSV-2016/164594-923, nikoliv jiná rozhodnutí vztahující se k osobě žalobkyně, na které poukazovala ve svém přípise ze dne 18.4.2017.

[9] Podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) zphn za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu.

[10] Mimořádná okamžitá pomoc je dávka, která je poskytována mimo podmínky nároku zbývajících dvou dávek v systému hmotné nouze (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení). Jejím účelem je řešení mimořádným způsobem a okamžitě nahodilý výdaj, přičemž se jedná o dávku svou povahou fakultativní závislou na správním uvážení správního orgánu a nárok na ni vzniká až samotným rozhodnutím o jejím přiznání (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.11.2013 č.j. 3 Ads 7/2013-31). Tato pomoc může být poskytnuta osobě splňující podmínky stanovené v ust. § 2 odst. 5 zphn (viz odst. 9 tohoto rozsudku). Uvedené důvody v citovaném právním ustanovení, resp. účely, jsou demonstrativní a jistě by bylo možné sem podřadit i situaci žalobkyně, pokud by nebylo možné situaci řešit jinak. To souvisí s tím, že režim dávek pomoci v hmotné nouzi je koncipován jako subsidiární, tj. takový, který přichází v úvahu jen tehdy, pokud nelze prostředky ke krytí příslušných potřeb nebo úhradě příslušných nákladů získat či zajistit jiným způsobem, např. z jiných zdrojů. Žalobkyně požádala o mimořádnou okamžitou pomoc k úhradě dluhu na nájemném a za služby spojené s užíváním bytu, přičemž žalobkyně pobírala jak dávku ze systému hmotné nouze - doplatek na bydlení do 31.6.2015, tak i ze systému státní sociální pomoci - příspěvek na bydlení od června 2015 do 31.12.2015. Důvodem odnětí obou uvedených dávek zaměřených svým účelem na úhradu nákladů spojených s bydlením byla nesoučinnost žalobkyně se správními orgány a ignorování své povinnosti předkládat potřebné podklady k ověření trvání podmínek nároku na uvedené dávky a stanovení jejich výše.

[11] Vyhodnocení situace, zda žadatel o předmětnou dávku se pro uvedený účel považuje za osobu v hmotné nouzi, je v rámci správního uvážení. Je tedy na správním orgánu vyhodnotit, zda se skutečně fyzická osoba nachází v situaci, kterou nutno řešit přiznáním mimořádné okamžité pomoci k úhradě jednorázového výdaje a účelovost dávky. Správní orgán v souzené věci nepřisvědčil žalobkyni, že svou situaci nemohla řešit jinak, a soud se v tomto názoru plně ztotožnil se správním orgánem. Jestliže žalobkyně požaduje zaplacení dluhu na nájemném za dobu, kdy jí byly poskytovány dávky účelově na náklady spojené s bydlením, které však k tomuto účelu nevyužila , pak dle soudu nedošlo k překročení mezí správního uvážení, jestliže správní orgán nepřiznal žalobkyni jednorázovou částku na úhradu uvedeného dluhu. Míra volnosti úvahy správního orgánu je v takovém případě omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu. Soud se tak proto zaměřil, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování. Lze tak zrekapitulovat, že správní orgány přiznaly a vyplácely žalobkyni v období, za které jí vznikl dluh na nájemném a službách spojených s bydlením, dvě dávky a žalobkyně tak měla možnost řádně v plné výši hradit uvedené náklady. Jestliže toho žalobkyně nevyužila, nemůže očekávat, že jí bude z dávek pomoci v hmotné nouzi alternativním způsobem finančně vypomoženo. Soud nezpochybnil úvahu správního orgánu precizně vyargumentovanou v odůvodnění obou rozhodnutí. Soud již jen opakuje, že přiznání dávky ze systému pomoci v hmotné nouzi lze až následně po té, co osoba nebyla schopna svou situaci řešit jiným způsobem, a to zejména přednostním využitím všech nárokových dávek a služeb a řádným využitím již přiznaných dávek.

[12] Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

V.

[13] O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle nichž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla v řízení úspěch a úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu ze zákona.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 27. dubna 2017

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně