19 Ad 28/2011 - 32Rozsudek KSOS ze dne 08.11.2011

19Ad 28/2011-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce S. Z., proti žalované České správě sociálního zabezpečení

se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne

15.12.2011, o invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba s e zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce žalobou ze dne 20.2.2011 se domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalované. Uvedl, že žalovaná se návrhem jím podaným v námitce proti rozhodnutí o odnětí částečného invalidního důchodu nezabývala. Dovozoval, že nelze při novém posuzování vycházet z původních nálezů. Žádal, aby jeho zdravotní stav byl posouzen znalcem z oboru neurologie. Poukázal na pochybení žalované v uvedení data vydání rozhodnutí, když namísto data 15.12.2010, vadně uvedla datum 15.12.2011.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 23.3.2011 navrhovala ve smyslu ustanovení § 4 odst.2 z.č. 582/1991 Sb. k důkazu vypracování nového posudku příslušnou PK MPSV ČR.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 15.12.2010 (vadně uvedeno 15.12.2011) č.j. Xr, posudkem posudkové komise MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě ze dne 13.5.2011, srovnávacím posudkem PK MPSV ČR v Brně ze dne 13.10.2011, jakož i obsahem posudkového spisu a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Provedeným dokazování soud zjistil, že:

- Žalobce žádostí ze dne 10.4.2007 sepsanou Okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Frýdek-Místek požádal o přiznání plného invalidního důchodu.

- Dne 29.5.2007 lékař OSSZ Frýdek-Místek posoudil invaliditu žalobce tak, že není plně invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb., ale je částečně invalidní dle § 44 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb. V posudkovém hodnocení lékař uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je syndrom KT vpravo středně závažného až těžkého stupně, vlevo lehkého stupně. Přihlédnuto k poporodní paréze levého brachiálního plexu a životnímu povolání. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá kap. XV, odd. H, pol. 24 písm. b/ přílohy 2 vyhlášky 284/95 Sb., tj. 35 % po navýšení o 5 %. Posudkový lékař uvedl, že posuzovaný není schopen vykonávat práce těžké, fyzicky namáhavé, za nepříznivých klimatických vlivů, s vibračními nástroji a zařízeními, s jednostranným dlouhodobým nadměrným přetěžováním horních končetin. Není schopen práce v rostlinné či živočišné výrobě. Je schopen prací s využitím středoškolského vzdělání. Je schopen i rekvalifikace dle rekomandace. Datum vzniku invalidity stanovil dnem 10.4.2007.

- Rozhodnutím č. I - X ze dne 3.1.2008 Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zák. č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Frýdek-Místek ze dne 29.5.2007 není žadatel plně invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 35%.

- Rozhodnutím č. II - X ze dne 3.1.2008 ČSSZ přiznala žalobci od 10.4.2007 částečný invalidní důchod podle ustanovení § 44 odst.1 zák. č. 155/1995 Sb. s finanční účinností od 6.6.2007 ve výši 3.347,- Kč měsíčně s odůvodněním, že výše důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra důchodu činí 1.570,- Kč měsíčně a výše procentní výměry činí 1.777,- Kč měsíčně.

- Dne 19.5.2010 posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Frýdek-Místek uvedl, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 z.č. 155/1995 Sb. Žalobce není invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Nejde již o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a/ cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla

jeho pracovní schopnost pouze o 30%. Den zániku invalidity určil 19.5.2010. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označil zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 9, písm. b) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %. Uvedl, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nemění.

- Rozhodnutím ze dne 2.6.2010 ČSSZ rozhodla tak, že podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a/ a ust. § 39 odst. 1 zák č. 155/1995 Sb. od 6.7.2010 odňala invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Frýdek-Místek ze dne 19.5.2010 účastník řízení není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a/ zpd zjistí-li se, že nárok na důchod nebo jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata nezastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byl vyplacen. Podle ust. § 39 odst. 1 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

- Žalobce dne 12.7.2010 uplatnil námitky vůči shora označenému rozhodnutí, ve kterých uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím ze dne 2.6.2010. Jeho zdravotní stav se od přiznání invalidního důchodu nijak nezlepšil, ba naopak ještě zhoršil. Tento stav je trvalý již od narození, nezlepšuje se, naopak stářím a zatěžováním se jen zhoršuje. V posledních 10-ti letech měl problémy se zády. V roce 2009 jej záda začala bolet tak, že jej rychlá záchranná služba převezla do nemocnice ve Frýdku-Místku, kde trávil 3 týdny na kapácích a prášcích v šílených bolestech, s vyhřezlou ploténkou a hrozící operací. Odkazoval na lékařské nálezy, ve kterých je uvedeno, že z pracovního hlediska je trvale omezen na pracovním zatížení jak stran práce na motoriku, tzn. veškerá fyzická práce, tak osového skeletu a práce v nevhodných klimatických podmínkách. Též je uvedeno, že jeho pracovní potenciál je snížen, je nutno vyloučit přetěžování horních končetin, bez nachlazení, vibrací, bez nároku na jemnou motoriku a je limitován i pro postižení L páteře. Ošetřující lékař z neurologie 2 v nemocnici ve Frýdku-Místku mu sdělil, že má zapomenout na jakoukoliv fyzickou práci doživotně. Namítal, že posudkový lékař MUDr. P. není schopen řádně a odborně posoudit jeho zdravotní stav, jelikož se jedná pouze o všeobecně vzdělaného lékaře, ale nikoliv o specialistu na konkrétní daný obor. Velmi dlouhou dobu strávil na pracovním úřadě, který mu nebyl schopen sehnat jakoukoliv vhodnou práci. Když chtěl i přes rizika zdravotního následku nastoupit např. u Lesostaveb ve Frýdku-Místku, tak se mu omluvili s tím, že má ZPS a proto s ním nemohou uzavřít pracovní smlouvu. Když si chtěl udělat řidičský průkaz, tak komise ve frýdecké nemocnici mu nepovolila ani skupinu B. Žádal o místo na celní správě. Tam mu bylo řečeno, že pokud nemá perfektní zdravotní stav, tak jej rovněž nemohou přijmout. Totéž se týkalo práce u policie.

- ČSSZ-Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení vypracovala dne 7.12.2010 posudek o invaliditě žalobce, dle jehož závěru se jedná u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 z.č. 155/1995 Sb. Žalobce není invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30%. Den zániku invalidity byl určen dnem 19.5.2010. Lékař LPS ČSSZ po prostudování podkladové dokumentace dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu je u žalobce vertebrogenní bolestivý syndrom s poruchou dynamiky a statiky páteřního sloupce jako celku, s maximem v proximálních hrudních a distálních bederních segmentech. Bez známek radikulárních zánikových jevů, s obrazem chabé monoparézy lehkého stupně levé horní končetiny, poporodní paréza brachiálního plexu. Uvedl, že dle neurologa jsou reflexy na horních končetinách výbavné, symetrické, svalová síla a tonus vpravo je norma, vlevo je hypotrofie, abreviovaná levá horní končetina, oslabení stisku v pěsti, extenze vlevo v zápěstí a prstů vlevo asi o jeden stupeň. Na dolních končetinách reflexy výbavné, živé, paretické nebo spastické jevy nepřítomny. Napínací manévry v dotažení při 80 st, DF a PF palců stejnou silou, citlivost zachována. Stoj a chůze normální. Postavení páteře v esovité skolioza s hrudní kyfozou, levé rameno výše, Thomayer na 10 cm, terminálně neochota až blok DF asi -1/2, LF oboustranně asi ½. Posudkový lékař též konstatoval výsledky vyšetření EMG horních končetin. Uvedl, že posudkový závěr lékaře referátu LPS vycházel ze správného použití posudkových kritérií, když posoudil pokles pracovní schopnosti podle kap. VI, pol. 9, písm. b/.. 30 % vzhledem k tomu, že jde o postižení jedné nedominantní končetiny středně těžké a také s ohledem na postižení bederní páteře. Zdravotní stav a stupeň invalidity byl posouzen v souladu se zákonem č. 155/95 Sb. a vyhláškou MPSV č. 359/2009 Sb. Posudkový závěr vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr.

- ČSSZ rozhodnutím ze dne 15.12.2010 (vadně uvedeno 15.12.2011) č.j. 710 214 4940/48091-Str zamítla námitky žalobce, které směřovaly proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 2.6.2010 a rozhodnutí žalované ze dne 2.6.2010 potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek a posoudila invaliditu žalobce. Při novém posouzení zdravotního stavu žalobce a vypracování lékařského posudku pro účely řízení o námitkách bylo vycházeno především ze zdravotní dokumentace od ošetřující lékařky MUDr. M.K., funkčního testu ruky (P. K. 29.3.2010), neurologického vyšetření MUDr. K. z 6.4.2010 a 11.5.2010, lék. nálezu z vyšetření v neurologické ambulanci MUDr. K. z 28.6.2010 a 30.6.2010. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným ČSSZ dne 7.12.2010 bylo zjištěno, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 26 zák.č. 155/95 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo určeno postižení uvedené v kapitole VI, pol. 9, písm. b/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí citovala ustanovení § 38 a § 56 odst.1 písm.a) zákona č. 155/1995 Sb.

- Posudková komise MPSV ČR v Ostravě vypracovala dne 13.5.2011 posudek. Dle tohoto posudku ke dni 15.12.2010 žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Při vypracování posudku PK MPSV ČR vycházela ze zdravotnické dokumentace praktické lékařky MUDr. M. K., spisové dokumentace OSSZ a z vlastního zjištění při jednání komise. V diagnostickém souhrnu je uvedeno:

a. poporodní paréza brachiálního plexu vlevo horní typ, obraz chabé monoparesy lehkého stupně na levé horní končetině, je pravák,

b. syndrom karpálních tunelů oboustranně, vpravo středně závažná, c. bolestivý syndrom bederní páteře,

d. stav po zlomenině levé dolní končetiny před léty, léčeno konzervativně,

e. obezita výška 189 cm, váha 110 kg, f. encephalopatický terén, immaturovaná osobnost, neurotické projevy (dle psych. vyšetření v r. 1991), dále psychiatricky nesledován, g. stav po operaci inguinální hernie I.dx v 12/1971, f. nekuřák.

Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila posudková komise poporodní parézu brachiálního plexu vlevo, horní typ, se středním funkčním omezením, které dle kap. VI, pol. 9, písm. b/ přílohy k vyhl.č. 359/2009 způsobuje 30 % pokles pracovní schopnosti (z rozmezí 20-40 %). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 cit. vyhlášky nemění.

Posuzovaný pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav k datu 15.12.2010 nebyl schopen těžké fyzické práce s přetěžováním horních končetin, zvedáním a přenášením těžkých břemen, práce v riziku vibrací ani práce v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Posuzovaný má středoškolské vzdělání, v dosavadních zaměstnáních (skladník, administrativa, OSVČ, prodejce textilu), schopen.

Vzhledem k námitkám, jak je přednesl žalobce v průběhu ústního jednání 2.8.2011, soud přistoupil k provedení důkazu srovnávacím posudkem PK MPSV ČR v Brně. Tato posudková komise vypracovala posudek 13.10.2011. Po prostudování zdravotní dokumentace žalobce uvedla, že u posuzovaného se jedná o se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 26 zák.č. 155/95 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %. Den zániku invalidity byl určen dnem 19.5.2010. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo určeno postižení uvedené v kapitole VI, pol. 9, písm. b/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kdy z rozmezí 20-40 % stanovila střední hodnotu 30 % i s přihlédnutím k neuropatii nervu medianu oboustranně. Posudková komise uvedla, že pro hodnocení vyšší v rámci písmene b/ neshledala po objektivním šetření objektivní důvod (při postižení motorických a pohyblivosti levé horní končetiny středního stupně nenalezla objektivně postižení funkce pravé horní končetiny, která je dominantní), pro hodnocení dle písmene c/ nenalezeny známky středně těžkého postižení obou končetin. Komise uvedla, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 cit. vyhlášky se nemění. Při přiznání částečné invalidity v r. 2007 byl zdravotní stav posouzen velmi příznivě pro posuzovaného

s akcentací postižení karpálních tunelů až těžkého stupně. Uvedeno jako onemocnění s nejvýznamnějším dopadem na pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, což PK považovala z hlediska posudkového za mylné. Zdravotní stav při odnětí částečné invalidity KLP dne 19.5.2011 byl dlouhodobě stabilizován. Uváděna krátkodobá zhoršení lumbalgií byla posudkově zhodnocena při námitkovém řízení 7.12.2010. K námitkám žalobce posudková komise uvedla, že bolesti zad opakovanými vyšetřeními a léčením byly stabilizovány. Při aktuálním neurologickém vyšetření nebyly shledány parézy v oblasti Th – LS páteře. Komise uvedla k vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti fyzické práce a přiznání invalidního důchodu v dřívější době, že neshledává důvod k vyloučení fyzické práce a o automatické přiznání plného invalidního důchodu se dle dřívějších zákonných kritérií rovněž nemohlo jednat. Posouzení posudkového lékaře se má opírat kromě somatického a psychického stavu rovněž o úroveň dosaženého vzdělání, pracovních zkušeností a eventuelně možnost rekvalifikace. Posudková komise neshledala zjevnou chybu při posouzení lékařem OSSZ. K námitkám o problémech pracovního zařazení PK uvedla, že není příslušná k vyjádření o místních podmínkách.

Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.

V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi /§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb./. Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne 13.5.2011 a k námitkám žalobce, jak je uvedl do protokolu sepsaného Krajským soudem v Ostravě dne 2.8.2011 i srovnávací posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Brně. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborných posudků pro jejich přesvědčivost. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen posudkovými komisemi PK MPSV ČR v Ostravě a Brně, které jednaly v řádném složení, za účasti odborných lékařů z oboru neurologie. Posudkové komise posoudily zdravotní stav žalobce komplexně, na základě zdravotní dokumentace žalobce, vypořádaly se se všemi lékařskými nálezy a námitkami žalobce.

Podle § 38 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle odst. druhého téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pracovní schopností se rozumí podle odst. třetího téhož ustanovení schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Podle odst.4 citovaného ustanovení při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se dle ustanovení § 56 odst.1 písm. a) z.č. 155/1995 Sb. odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.

Od 1. 1. 2010 došlo ke změnám právní úpravy posuzování zdravotního stavu v sociální oblasti. Konkrétně šlo zejména o změny v právní úpravě posudkových kritérií, podle nichž je hodnocen zdravotní stav a některé jeho důsledky (invalidita) v systému důchodového pojištění a o některé další související změny.

Na základě právní úpravy, kterou přinesl s účinností od 1. 1. 2010 jednak zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/ /1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jednak vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), došlo ke změnám posudkových kritérií v důchodovém pojištění, zejména pokud jde o posuzování invalidity.

K zásadní změně došlo opuštěním dosavadního dělení na plnou invaliditu a částečnou invaliditu, a jeho nahrazení invaliditou ve třech stupních. Do právního

řádu ji přinesl zákon č. 306/2008 Sb. v článku I bodu 42. Tímto ustanovením byl s účinností od 1. 1. 2010 novelizován § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. S uvedenou změnou v posuzování souvisela i změna dávková -instituty plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu byly nahrazeny invalidním důchodem, jehož výše je odlišná podle stupně uznané invalidity.

Stupně invalidity byly nově stanoveny tak, jak uvedeno výše v ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb.

Pro uznání invalidity ke dni 15.12.2010 by muselo dojít k poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Protože ke dni 15.12.2010 pracovní schopnost žalobce poklesla toliko o 30 %, nejedná se o invaliditu. Žalobce nebyl invalidním ani následkem pracovního úrazu. Jestliže žalobce nebyl invalidní, pak nesplňoval podmínky nároku na invalidní důchod.

Jestliže pojištěnec podle posudku PK MPSV ČR již nesplňuje podmínku pro přiznání a pobírání invalidního důchodu podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odejme se mu tato dávka podle § 56 odst. 1, písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.

Důvodem zániku invalidity nemusí být jen zlepšení zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou např. zdravotním postižením, může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu.

Pro úplnost soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce, o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit, zda se posudková komise vypořádala se všemi okolnostmi pro správné zařazení zdravotního postižení žalobce pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, či nikoliv a následně též zda v logické návaznosti na to odpovídajícím způsobem odůvodnila svůj závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že splňoval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky invalidity, musí být ještě podpořeno objektivními zjištěními.

Dle názoru krajského soudu posudkové komise řádně objasnily, že se u žalobce ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 15.12.2010 nejednalo o invaliditu. Shodně s předchozími posudky popsaly rozhodující příčinu poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudky PK MPSV v Ostravě a Brně, které byly použity jako důkaz v soudním řízení, splňovaly podmínky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Posudkové komise objasnily, že při přiznání částečné invalidity v roce 2007 byl

zdravotní stav žalobce posouzen „velmi příznivě“. Při odnětí invalidity byl zdravotní stav žalobce stabilizován.

Důkazní návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku nebyl důvodný, neboť o správnosti či úplnosti posudků PK MPSV nebyly pochybnosti. Nesouhlas žalobce se závěry posudků PK MPSV přitom sám o sobě není důvodem pro zadání vypracování znaleckého posudku, neboť při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a nikoliv ze subjektivních pocitů žalobce. Znalecký posudek je na místě (§ 127, § 246c o.s.ř.) jsou-li stávající důkazy nedostatečné ke zjištěné skutečného stavu věci a závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. V daném případě by takový důkaz byl nezbytný, pokud by o správnosti posudků posudkových komisí byla pochybnost co do jejich úplnosti či správnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnost odstranit.

Lze přisvědčit žalobci, pokud namítal vadné uvedení data na rozhodnutí žalované, když namísto data 15.12.2010 žalovaná nesprávně uvedla datum vydání rozhodnutí 15.12.2011. Jedná se však o zřejmou písařskou chybu, když ze všech provedených důkazů je zřejmé, že rozhodnutí muselo být vydáno již v roce 2010 (zejména, když krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem dne 8.11.2011). Tato písařská chyba nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./ soud žalobu zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./.

V případě zhoršení zdravotního stavu může žalobce podat novou žádost o invalidní důchod.

Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a úspěšná žalovaná ČSSZ nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona /§ 60 odst.1, 2 s.ř.s. a § 118d/ zák.č. 582/91 Sb./.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 8.11.2011

JUDr. Bohuslava Drahošová

samosoudkyně