19 Ad 13/2011 - 26Rozsudek KSOS ze dne 21.06.2011

19Ad 13/2011-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce L. G., bytem Valašské Meziříčí, Schlattauerova 542/9, proti

žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k

žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24.11.2010 č.j. X, o nároku na

invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce žalobou bez uvedení data, která byla doručena krajskému soudu 27.1.2011, se domáhal přezkoumání své invalidity. Na výzvu soudu k upřesnění svého podání a doplnění žaloby ze dne 7.2.2011 č.j. 19Ad 13/2011-5 v podání rovněž bez uvedení data, které bylo doručeno krajskému soudu 25.2.2011, žalobce uvedl, že dne 8.4.2009 byl uznán částečně invalidní. Jeho stav se asi po roce zhoršil. Objevil se diabetes typu II, 4x si aplikuje inzulín. Po zvážení zažádal o plný invalidní důchod. Žádost byla zamítnuta a odebrán mu i částečný invalidní důchod. Byl uznán osobou zdravotně znevýhodněnou, nemá uplatnění na trhu práce.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 22.3.2011 navrhovala důkaz posudkem příslušné posudkové komise MPSV ČR ve smyslu ustanovení § 4 odst.2 z.č. 582/1991 Sb.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 24.11.2010 č.j. X, posudkem posudkové komise MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě, jakož i obsahem posudkového spisu a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Provedeným dokazování soud zjistil, že :

1) Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) rozhodnutím ze dne 24.11.2010 č.j. X zamítla námitky žalobce a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5.5.2010 potvrdila mimo jiné s odůvodněním, že v rámci řízení o námitkách bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 27.10.2010 zjištěno, že účastník řízení není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Míra poklesu pracovní schopnosti účastníka řízení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla posudkem o invaliditě určena ve výši 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV., položce 2, písmene b/ přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které se stanovuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Invalidita zanikla dle uvedeného posudku dne 14.4.2010.

2) Rozhodnutím ze dne 17.3.2010 žalovaná podle ustanovení § 56 odst.1 písm.a) a ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. od 10.5.2010 odňala žalobci invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná (dále jen OSSZ) ze dne 1.3.2010 již účastník řízení není podle ustanovení § 39 odst.1 zdp invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20%.

3) Proti rozhodnutí žalované ze dne 17.3.2010 podal žalobce písemné námitky k ČSSZ. Namítal nesprávné posouzení svého zdravotního stavu. Dále namítal, že jeho zdravotní stav se nezlepšil, zdravotní potíže přetrvávají.

4) ČSSZ-Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení, dne 27.10.2010 v posudku o invaliditě, výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti uvedla, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb. Posuzovaný není invalidní dle § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. Není invalidní dle § 39 odst.1 z.č.155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20%. Den zániku invalidity byl určen 14.4.2010. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším

dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položka 2, písm. b) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění.

5) Lékařka OSSZ Vsetín dne 8.4.2009 dle záznamu o jednání-posouzení zdravotního stavu v posudkovém hodnocení uvedla, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzovaného je stav po operaci Upside-down-stomach. Dle kap. X, odd. B, pol.3, písm. b) příl.č.2 vyhl.č. 284/1995 Sb. míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti určila 35%. Vydala výrok, že posuzovaný není plně invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb., ale je částečně invalidní dle § 44 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. s datem vzniku invalidity 12.3.2009.

6) Lékař OSSZ Vsetín dne 14.4.2010 dle záznamu o jednání-posouzení zdravotního stavu v posudkovém hodnocení uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti posuzovaného je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položka 2, písm.b) přílohy k vyhl.č.359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%. Uvedl, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nemění. Stupeň invalidity byl snížen pro změnu posudkových kriterií a pro adaptaci posuzovaného na zdravotní stav. Posuzovaný není invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Nejde již o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst.2 písm. a) cit. zákona.

7) Rozhodnutím ze dne 5.5.2010 žalovaná odňala žalobci podle § 56 odst.1 písm. a) ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. od 14.6.2010 invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Vsetín ze dne 14.4.2010 již účastník řízení není podle ustanovení § 39 odst.1 zdp invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20%.

8) Rozhodnutím ze dne 31.8.2009 žalovaná zamítla žádost žalobce, kterou se domáhal přiznání plného invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 z.č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Vsetín ze dne 8.4.2009 není plně invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 35%.

9) Rozhodnutím II ze dne 31.8.2009 žalovaná přiznala žalobci od 8.5.2009 částečný invalidní důchod podle ustanovení § 44 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. ustanovení § 39 z.č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Vsetín ze dne 8.4.2009 není plně invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 35%.

10) Zdravotní stav žalobce a pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posoudila dne 11.5.2011 posudková komise MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě. Na základě prostudování zdravotní

dokumentace praktického lékaře MUDr. J. P. a odborných lékařských nálezů-

uvedla, že se u žalobce jedná o: diabetes mellitus typ II. na inzulinoterapii (pro intoleranci PAD) bez sekundárních komplikací, stav po operaci žaludku v r. 2003 pro brániční kýlu, hepatopatii v.s. toxometabolickou, hypertenzi I., hyperlipoproteinémii na statinu, slaboduchost dle dokumentace. U žalobce šlo k datu rozhodnutí ČSSZ Praha z 23.11.2010 o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s dominantní cukrovkou, která byla pro noncompliance k dietě a vzhledem k uváděné intoleranci perorálních antidiabetik – PAD převedená na inzulín. K datu rozhodnutí nebyly projevy makro a mikroangiopatie ve vztahu k diabetu. V r. 2003 byla provedena operace žaludku pro brániční kýlu, následně pro udávané dyspeptické potíže bylo provedeno vyšetření gastroskopické i kolonoskopické, které neprokázaly poruchy pasáže, na sliznici žaludku popisuje endoskopista překrvení v souvislosti s kouřením, ale bez organických změn. Na sonografii břicha byla hepatomegalie, jaterní testy jsou jen lehce zvýšené. Uváděné zažívací potíže jsou funkční povahy, stav po operaci brániční kýly v r. 1993 byl upraven, nejsou žádné poruchy pasáže ani známky organických změn na sliznici žaludku či v celém průběhu tlustého střeva. Posouzení lékaře OSSZ dne 8.4.2009 při dlouhodobě stabilizovaném zdravotním stavu, ve kterém dominovaly jen funkční zažívací poruchy bez objektivně prokázané patologie, lze považovat za významně posudkově nadhodnocené a zdravotní postižení tak jak bylo dokumentováno i gastroenterologickým vyšetřením z 10.6.2008, kteté měla posudková lékařka k dispozici mělo být posouzeno v příloze k vyhl.č. 284/1995 Sb., v kapitole X, odd. B, pol. 3, písm. a/, kde v rámci rozmezí 10-20 % měl být tento lehký funkční nález hodnocen dolní hranicí 10 %. K datu rozhodnutí z 5.5.2010 nebyl žalobce schopen pracovat v riziku a vykonávat zaměstnání psychicky náročné. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce k datu rozhodnutí ČSSZ Praha z 24.11.2010 byl diabetes mellitus typ II. na inzulínu bez sekundárních orgánových změn, bez známek mikro a makroangiopatie. Toto rozhodující zdravotní postižení je uvedeno v příloze k vyhl.č. 359/2009 Sb., v platném znění, k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ Praha z 24.11.2010 v kapitole IV, pol. 2, písm. b/. V rámci uvedeného rozmezí 15-25 % PK MPSV ČR Ostrava hodnotila celkem 20 % poklesem pracovní schopnosti, a to vzhledem k tomu, že po převedení na inzulinoterapii je kompenzace diabetu výrazně zlepšena. U žalobce řízení nešlo k datu rozhodnutí ČSSZ Praha z 24.11.2010 o zdravotní postižení uvedené pod písm. 2c/, 2d/, 2e/, protože nejsou splněna kritéria zde uvedená.

Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.

V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi /§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb./. Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne 20.4.2011. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborného posudku pro jeho přesvědčivost a úplnost. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen posudkovou komisí PK MPSV ČR v Ostravě, která jednala v řádném složení, za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství. Posudková komise posoudila

zdravotní stav žalobce komplexně, na základě zdravotní dokumentace žalobce. Posudková komise se vypořádala se všemi lékařskými nálezy a námitkami žalobce, přesvědčivě odůvodnila, v čem spočívá stabilizace zdravotního stavu žalobce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána.

Podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle odst. druhého téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pracovní schopností se rozumí podle odst. třetího téhož ustanovení schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Podle odst.4 citovaného ustanovení při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Protože ke dni 23.11.2010 pracovní schopnost žalobce poklesla pouze o 20 %, nejedná se o invaliditu prvního, druhého či třetího stupně.

Jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nenastal ke dni 23.11.2010 pokles pracovní schopnosti žalobce nejméně o 35 %, není žalobce invalidní podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

K námitkám žalobce, jak je uvedl v žalobě (doplnění žaloby) a průběhu ústního jednání před krajským soudem dne 21.6.2011 soud uvádí, že posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti je upraveno ustanovením § 3 vyhl.č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. Ustanovení § 3 cit. vyhl. uvádí, že posudkovými lékaři a tajemníky posudkových komisí MPSV pověřuje ministerstvo své pracovníky se souhlasem těchto pracovníků a dalšími členy posudkových komisí jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Posudková komise ministerstva je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař.

K posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce, o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit, zda se posudková komise vypořádala se všemi okolnostmi pro správné zařazení zdravotního postižení žalobce pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb. (nikoliv vyhl č. 284/1995 Sb., jak je vadně uvedeno v posudku), kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, či nikoliv . Subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že splňoval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky invalidity, musí být ještě podpořeno objektivními zjištěními.

Dle názoru krajského soudu posudková komise řádně objasnila, že se u žalobce ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 24.11.2010 nejednalo o invaliditu. Lékař OSSZ, lékař LPS i PK MPSV ČR shodně popsali rozhodující příčinou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované i míru poklesu pracovní schopnosti. Posudek PK MPSV v Ostravě, který byl použit jako důkaz v soudním řízení, splňoval podmínky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Z posudku nevyplývá, že by posudková komise cokoli z lékařské dokumentace, kterou měla k dispozici, při hodnocení nevzala na vědomí nebo opomenula. Posudková komise objasnila, že posouzení lékařem OSSZ dne 8.4.2007 bylo nadhodnocené.

Důvodem pro pobírání dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho neschopnosti vykonávat jakékoli zaměstnání, ani to, že nemůže nastoupit do lékaři doporučeného zaměstnání pro nedostatek takových volných míst, a ani to, že zaměstnavatelé dávají přednost uchazečům s bezvadným zdravotním stavem. Přiznání dávky musí být podloženo objektivně zjištěným dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a jím podmíněnou omezenou pracovní schopností, což posuzuje příslušná posudková komise. V daném případě dospěl soud závěru, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech a že rozhodnutí není nezákonné.

V případě zhoršení zdravotního stavu může žalobce podat novou žádost o invalidní důchod.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./ soud žalobu zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./.

Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 21. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová Iva Charvátová
samosoudkyně