18 Ad 76/2014 - 23Rozsudek KSOS ze dne 08.09.2015

18Ad 76/2014-23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Tomáše Chlebikem, advokátem se

sídlem Karviná-Fryštát, K. Sliwky 621/5, proti žalovanému Ministerstvu práce a

sociálních věcí ČR se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 15.9.2014, sp. zn. SZ/2039/2014/4S-MSK, č.j. MPSV-

UM/14527/14/4S-MSK, o částečné změně a ve zbytku potvrzení napadeného

rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 25.8.2014 č.j. 804819/14/KA, o zamítnutí žádosti dávky státní sociální podpory příspěvek na

bydlení,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se pro

nezákonnost zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. Pokračování 2 --
18Ad 76/2014

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2.600,-Kč k rukám

JUDr. Tomáše Chlebika, advokáta se sídlem Karviná-Fryštát, K. Sliwky 621/5 do 60

dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 15.9.2014, sp. zn. SZ/2039/2014/4S-MSK, č.j. MPSV-UM/14527/14/4S-MSK žalované Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR částečně změnilo shora uvedené rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ostravě tak, že zrušilo část věty „a v návaznosti na ust. § 52“ a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdilo. Rozhodnutím prvoinstančního orgánu byla zamítnuta žalobci žádost o dávku příspěvek na bydlení ode dne 23.4.2014. Žalovaný se ztotožnil s právním názorem správního orgánu I. stupně v tom, že žalobce darováním nemovitosti svému synovi přestal být vlastníkem této nemovitosti a byt, který se v darované nemovitosti nachází, ode dne 30.10.2013 užívá na základě věcného břemene doživotního bydlení. Protože užívací právo vzniklo z titulu věcného břemene, nelze podle žalovaného akceptovat nájemní smlouvu, která byla sepsána se Z. K., jakožto novým vlastníkem nemovitosti a pronajímatelem a žalobcem a jeho manželkou jako nájemci. Podle žalovaného „uvedený byt nelze užívat na základě dvou užívacích titulů“ a žalobce tak neplní ani druhou z podmínek nároku na dávku, jelikož není ani nájemcem předmětného bytu.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, ve které namítal, že darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene neobsahuje žádné prohlášení účastníků o zřízení bez bezúplatného užívání nemovitostí. Výpis z katastru nemovitostí obsahuje v části C „popis věcných břemen ve prospěch oprávněného žalobce a jeho manželky, přičemž tam není psáno o bezúplatnosti užívání nemovitosti a jejich části na bází věcného břemene, je zde pouze konstatování o tom, že smlouva o zřízení věcného břemene byla bezúplatná. Z této citace nelze dovodit nic jiného než to, že za zřízení věcného břemene nezaplatili žalobce a jeho manželka nic“. V další části žaloby pak žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2007 č.j. 3Ads 13/2006-34 a rozsudek téhož soudu ze dne 6.10.2010 č.j. 3Ads 23/2010-98. Z judikatury Ústavního a Nejvyššího správního soudu pak žalobce dovozuje, že „neuvedení podmínek užívání v podobě případného nájemného a placení služeb není ze zákona podmínkou platnosti smlouvy o zřízení věcného břemene“ a dodal, že mu správní orgán uložil sepsání nájemní smlouvy, což následně zneužil v jeho neprospěch. Zřízení věcného břemene užívání bytu v rodinném domku a části pozemků bylo Pokračování 3 --
18Ad 76/2014

institutem spíše zajišťovacím a neexistuje ujednání ani zákonné ustanovení, jehož důsledkem by bylo poskytování bezplatného bydlení žalobci a jeho manželce, včetně zajišťování služeb jako vytápění, plynu, vody a elektřiny. Podle žalobce je základním cílem právní úpravy příspěvku na bydlení a jeho poskytnutí z důvodu nedostatku finančních prostředků a „podmínka charakteru bydlení, resp. charakteru právního důvodu pro toto bydlení je záležitostí podružnou“. Žalobce se proto domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15.9.2014, sp. zn. SZ/2039/2014/4S-MSK, č.j. MPSV-UM/14527/14/4S-MSK a připojeného

správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a z připojeného správního spisu Úřadu práce České republiky, krajská pobočka Ostrava a po té dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s., jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době

vydání rozhodnutí žalovaného (§ 75 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně vzal krajský soud za prokázáno, že žalobce podal žádost o příspěvek na bydlení dne 23.6.2014. V této žádosti je uvedeno místo trvalého pobytu žalobce P. u K., Z. čp. X. Dále se nachází ve správním spise nájemní smlouva uzavřená dne 30.10.2013 mezi Z. K. jako pronajímatelem a žalobcem a jeho manželkou jako nájemci, podle které pronajímatel pronajímá žalobci jako nájemci nemovitost – byt Z. X – rodinný dům, budova čp. Z. X, bytový dům v P. u K., Z. X za cenu nájmu 6.641,- Kč měsíčně od 1.11.2013 na dobu neurčitou. Podle dodatku k této nájemní smlouvě ze dne 10.2.2014 byla nájemní smlouva změněna tak, že pronajímatel pronajímá předmětnou nemovitost za dohodnutou cenu nájmu 1,- Kč měsíčně od 1.11.2013, přičemž ostatní náklady spojené s užíváním bytu (plyn, elektřina, vodné a stočné, odvoz odpadků) si budou nájemci hradit sami. Správní spis obsahuje darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene s razítkem podatelny správního orgánu I. stupně s datem 23.1.2014. Z této smlouvy krajský soud zjistil, že byla uzavřena dne 30.10.2013 mezi žalobcem a jeho manželkou jako dárci a Z. K. jako obdarovaným. Podle této smlouvy dárci bezúplatně přenechávají obdarovanému ideální ⅔ nemovitostí ve společném jmění manželů zapsaných na listu vlastnictví č. X v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Moravskoslezského kraje, pracoviště v Karviné pro katastrální území Z. n. O., obec P. u K., okres Karviná a to pozemku – parcelní číslo X – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 785 m² a budovy čp. X – rodinného domu části obce Z., postaveném na pozemku – parcelní číslo X a pozemku – parcelní číslo X – orná půda o výměře 396 m². Podle článku VI. této smlouvy obdarovaný zřizuje dárcům, jakožto oprávněným z věcného břemene, věcné břemeno doživotního bydlení ve výše uvedeném rodinném domku a věcné břemeno užívání dalších nemovitostí a pozemků uvedených v článku I. této smlouvy, bez jakéhokoliv omezení. Podle výpisu z katastru nemovitostí, který je součástí obou správních Pokračování 4 --
18Ad 76/2014

spisů, právní účinky vkladu vlastnického práva na základě shora uvedené smlouvy nastaly ke dni 30.10.2013. Poté, kdy byl žalobce vyzván přípisem správního orgánu I. stupně ze dne 11.8.2014, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí, vydal tento správní orgán rozhodnutí ze dne 25.8.2014, kterým žádost žalobce o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 23.4.2014 zamítl.

Součástí správního spisu je odvolání podané právním zástupcem žalobce ze dne 19.6.2014, o němž, jak shora uvedeno, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.

V projednávané věci je zásadní spornou otázkou, zda žalobce uzavřením darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ztratil nárok na dříve přiznanou dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení. Jak správní orgán I. stupně tak i žalovaný opřely svá rozhodnutí o ust. § 24 odst. 1 zákona č. 117/1995

Sb. o státní sociální podpoře, podle kterého nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu. Z uvedeného ustanovení pak oba správní orgány dovodily, že nárok na tuto dávku státní sociální podpory nemohl trvat žalobci za situace, kdy jemu a jeho manželce vzniklo právo doživotního bydlení na základě věcného břemene a kdy tedy žalobce přestal být vlastníkem předmětného bytu a ani mu k tomuto nevznikl nájemní vztah a povinnost hradit obdarovanému nájemné. Prvním žalobním bodem dle podané žaloby byla námitka, že darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene neobsahuje žádné prohlášení účastníků o zřízení práva bezúplatného užívání nemovitosti a že bezúplatné bylo pouze darování nemovitosti a to, že obdarovaný zřizuje dárcům věcné břemeno doživotního bydlení v domě a věcné břemeno užívání dalších nemovitostí a pozemků. K této žalobní námitce krajský soud uvádí, že není sporu o tom, že darovací smlouvou převedli dárci do vlastnictví obdarovaného nemovitostí

bezúplatně a že obdarovaný zřídil žalobci a jeho manželce věcné břemeno, na základě kterého jim vzniklo právo doživotního bydlení. Podstatné však v tomto směru je posouzení otázky, zda mohlo vzniknout právo nájmu žalobce k předmětné nemovitosti a zda tedy na základě shora uvedené nájemní smlouvy bylo možno žalobce považovat za nájemce bytu ve smyslu citovaného ust. § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Jako další žalobní námitka v tomto směru uváděná v žalobě byl výpis z katastru nemovitostí, který v části C obsahuje popis věcných břemen ve prospěch žalobce a jeho manželky, přičemž zde nic není napsáno o bezúplatnosti užívání nemovitosti a jejich části na bázi věcného břemene a že je zde pouze konstatování o tom, že smlouva o zřízení věcného břemene byla bezúplatná. Žalobce v této souvislosti namítal, že z uvedeného nelze dovodit nic jiného než to, že za zřízení věcného břemene nezaplatili žalobce a jeho manželka nic. Tuto žalobní námitku krajský soud ve vztahu k posouzení nároku na příspěvek na bydlení žalobce považuje za bezpředmětnou, neboť samotný výpis z katastru nemovitostí jen dokumentuje provedení vkladu vlastnického práva na základě uzavřené darovací smlouvy a zaregistrování věcného břemene ve prospěch žalobce a jeho manželky. Pokračování 5 --
18Ad 76/2014

Uvedený výpis tedy jen dokumentuje to, že ke dni 30.10.2013 již žalobce nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť k tomuto dni vlastnické právo přešlo na obdarovaného. V další části žaloby žalobce poukázal na názor Nejvyššího soudu ČR, že nájem a věcné břemeno při shodném předmětu užívání vedle sebe nemohou obstát a poukázal v této souvislosti na rozsudek tohoto soudu sp. zn. 22Cdo 2222/2011 ze dne 29.5.2012. Pro úplnost k uvedenému rozsudku krajský soud dodává, že Nejvyšší soud ČR v něm vyslovil názor, že smlouvu o věcném břemeni lze sjednat se stejným obsahem, který může mít smlouva nájemní, ovšem s tím rozdílem, že věcné břemeno poskytuje oprávněnému podstatně větší jistotu, pokud jde o možnost ukončení právního vztahu. Věcné břemeno opravňující k užívání cizích (zde nebytových) prostor však není institutem sloužícím k zajištění závazku, ale slouží k užívání věci. Svědčí-li někomu věcné břemeno zatěžující věc, pak tu není důvod pro to, aby tuto věc užíval ještě na základě nájemní smlouvy s prakticky stejným obsahem, a ostatně to ani není dobře možné, má-li být ve vztazích mezi účastníky zachován alespoň nějaký řád. Proto judikatura dospěla k závěru, že vedle sebe nájem a věcné břemeno (při shodném předmětu užívání) nemohou obstát. Se zřetelem k shora uvedenému je nutno tedy učinit závěr, že věcné břemeno bylo v daném případě ujednáno bezúplatně a se zřetelem k uvedenému názoru Nejvyššího soudu ČR žalobce vkladem do katastru nemovitostí darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene přestal užívat byt jako vlastník a započal tento byt užívat z titulu věcného břemene, nikoliv však jako nájemce na základě shora uvedené nájemní smlouvy.

Lze tedy pouhým slovním výkladem ust. § 24 zákona o státní sociální podpoře dát za pravdu správním orgánům obou stupňů v tom, že nárok na dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení může vzniknout toliko vlastníku nebo nájemci bytu. Nejvyšší správní soud v tomto směru vyslovil názor např. v rozsudku ze dne 21.7.2008 č.j. 4Ads 62/2007-72, že rozsah státní sociální podpory a vymezení okruhu osob, které mohou při splnění zákonných podmínek z podpory státu benefitovat, je záležitostí sociální politiky státu, tedy prioritně moci zákonodárné a nikoliv moci soudní. Je na vůli zákonodárce, jakým způsobem stanoví rozsah a vymezí podmínky státní sociální podpory. V projednávané věci však podle názoru krajského soudu nelze pominout účel sledovaný uzákoněním této dávky státní sociální podpory příspěvku na bydlení. Tato dávka je obligatorní peněžitou a opakující se dávkou státní sociální podpory, jejímž účelem je poskytnout jednotlivci i rodinám finanční pomoc na úhradu nákladů na bydlení. Jak již bylo opakovaně uvedeno, nárok na tuto dávku upravuje ust. § 24 zákona o státní sociální podpoře. Podle tohoto ustanovení je nárok na tuto dávku podmíněn vlastnictvím nebo nájemním právem k bytu, v němž je žadatel hlášen k trvalému pobytu a rozhodným příjmem v rodině. Jestliže je však účelem této dávky státní sociální podpory finanční pomoc na úhradu nákladů na bydlení se zřetelem k sociální situaci jedince či rodiny, dospívá krajský soud k názoru, že v této právní věci za situace, kdy žalobce pozbyl vlastnického práva k bytu na základě uzavřené darovací smlouvy a za stejných sociálních podmínek tento byt dále užíval na základě uzavřené smlouvy o věcném břemeni, je z hlediska účelu zákona absurdní, aby tato skutečnost vedla k zániku Pokračování 6 --
18Ad 76/2014

jeho nároku na příspěvek na bydlení. Krajský soud tedy uzavírá, že pouhé doslovné znění ust. § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře nelze s přihlédnutím k zachování účelu této dávky mechanicky aplikovat, a že žalobce při užívání předmětného bytu z titulu věcného břemene má nárok na tuto dávku při splnění sociálních podmínek v tomto ustanovení uvedených.

Protože žalovaný vycházel v daném případě z nesprávného právního názoru, krajský soud žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a podle odst. 4 téhož ustanovení věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný při vydání nového rozhodnutí bude vázán závazným názorem krajského soudu a to, že žalobce má při užívání bytu na základě smlouvy o zřízení věcného břemene a při splnění sociálních podmínek nárok na dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení podle ust. § 24 zákona o státní sociální podpoře.

V souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. zavázal soud žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobce na právním zastoupení advokátem v rozsahu 2 úkonů právní pomoci po 1.000,- Kč a 2 režijních paušálů po 300,- Kč v souladu s ust. § 7, § 9 odst. 2 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tj. 2.600,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 8. září 2015

JUDr. Petr Indráček

samosoudce