18 Ad 15/2011 - 41Rozsudek KSOS ze dne 01.09.2011

18Ad 15/2011-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně I. K., nar. X, bytem X, zastoupené JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem Karviná-Fryštát, K. Sliwky 621/5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13.12.2010 č.j. X, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 11.8.2010, o invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta JUDr. Tomáše Chlebika se určuje částkou 1.404,- Kč, která mu bude vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 13.12.2010 č.j. X, žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 11.8.2010, kterým žalobkyni snížila invalidní důchod tak, že jí

Pokračování -2- 18Ad 15/2011

náleží od 14.9.2010 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně namísto invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, neboť žalobkyně podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně ze dne 7.4.2010 je invalidní pro invaliditu prvního stupně, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 35%. Žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí vycházela z posudku vypracovaného o invaliditě ze dne 6.12.2010, dle kterého míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla u žalobkyně určena ve výši 35%.

Proti shora uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které namítala nesprávné posouzení zdravotního stavu a požadovala znovu jeho přezkoumání, jelikož nebyly respektovány nálezy odborných lékařů, a to diabetologa, psychiatra a očního lékaře.

Žalovaná navrhovala po provedeném dokazování zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 13.12.2010 č.j. X, připojeným posudkovým spisem žalobkyně vedeným u OSSZ v Novém Jičíně, žalobkyní předloženými lékařskými zprávami a posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) ze dne 13.5.2011 a poté soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobkyně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně pobírala invalidní důchod od 13.10.2005 a od 1.1.2010 invalidní důchod třetího stupně. Dne 7.4.2010 byla při kontrolní lékařské prohlídce posouzena lékařem posudkové služby OSSZ v Novém Jičíně se závěrem, že se již nejedná o invaliditu třetího stupně, a že jde o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činí u ní 35% (25% podle kapitoly IV, položky 2, písm. b/ přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. zvýšených o 10%). Na základě tohoto posouzení vydala žalovaná rozhodnutí ze dne

11.8.2010, proti němuž žalobkyně podala námitky s tím, že od doby přiznání invalidního důchodu se její zdravotní stav zhoršil a nebylo přihlédnuto k neurologickému vyšetření, k její zdravotní dokumentaci a nálezům odborných lékařů. Poukázala na značně dekompenzovaný diabetes a psychické potíže. Dne 6.12.2010 byla žalobkyně posouzena lékařem ČSSZ s tímtéž závěrem, že míra poklesu její pracovní schopnosti činí podle kapitoly IV, položky 2, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., 55%. Na to žalovaná vydala napadené rozhodnutí, jimž námitky žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí ze dne 11.8.2010.

Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že vycházela při

Pokračování -3- 18Ad 15/2011

jeho vypracování ze zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. J. F., z řady odborných lékařských nálezů v posudku uvedených, včetně úplně spisové dokumentace vedené u OSSZ v Novém Jičíně. Jako rozhodující zdravotní postižení uvedla posudková komise v případě žalobkyně stav úplavicí cukrovou prvního typu léčenou inzulínem, kdy byla prokázána počínající diabetická komplikace – polyneuropatie. Diabetes mellitus byl metabolicky uspokojivě kompenzován a funkční postižení bylo lehké. Tento stav posudková komise podřadila pod kapitolu IV, položku 2, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., dle které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti horní hranici této položky 25% i s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením. Posudková komise dospěla k závěru, že v tomto případě není důvod ke zvýšení uvedené horní hranice, neboť v důsledku dalších zdravotních postižení není pokles pracovní schopnosti větší a odpovídá této horní hranici. Žalobkyně byla schopna využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, byla schopna rekvalifikace zaškolením. Posouzení lékařem OSSZ v Novém Jičíně považuje PK MPSV ČR za posudkový omyl, když zdravotní postižení žalobkyně bylo nadhodnoceno. Při vyhodnocení spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně došla posudková komise k závěru, že zejména uznání plné invalidity u žalobkyně v roce 2006, jakož i při následných kontrolních lékařských prohlídkách v létech 2007 a 2009 bylo posudkovým omylem. Hodnocení lékaře OSSZ v této době, co týče duševního zdravotního postižení (hodnoceno tehdy podle kapitoly V, položky 4, písm. d) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném znění), je nutno posuzovat z medicínského hlediska jako nesprávné. U žalobkyně se nikdy nejednalo a nejedná o stav uvedený pod písm. d) citované položky, dle kterého jde o zvlášť těžké poruchy, např. těžké obscedantní neurózy.

Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí 13.12.2010 již nebyla invalidní. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 25% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – internisty, tedy lékaře z oboru nemoci, jež je dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně. PK MPSV ČR řádně zhodnotila úplnou zdravotní dokumentaci žalobkyně a řádně také odůvodnila své odlišné hodnotící stanovisko, co se týče míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně od lékaře OSSZ v Novém Jičíně dne 7.4.2010, jakož i stanovisko

Pokračování -4- 18Ad 15/2011

uvedené v posudku o invaliditě ze dne 6.12.2010, a to tak, že tyto posudky jsou medicínsky mylné, jakož byl i mylný posudkový závěr o přiznání invalidity žalobkyně a při následných kontrolních lékařských prohlídkách. Na tomto závěru PK nemohou nic změnit ani žalobkyní předložené lékařské zprávy MUDr. O. Š. ze dne 15.8.2011, MUDr. D. P. – psychiatra ze dne 24.8.2011 a 31.8.2011, neboť tyto zprávy dokumentují zdravotní stav žalobkyně popsaný v předmětném posudku PK MPSV ČR a nutno poznamenat, že byly vyhotoveny po datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

Jelikož žalobkyně k datu 13.12.2010 neplnila zákonné podmínky invalidity třetího stupně podle ust. § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. a domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí žalované, jímž byl snížen stupeň invalidity, krajskému soudu nezbylo než žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítnout v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

V řízení byl žalobkyní ustanoven zástupce z řad advokátů (až ve fázi ústního jednání krajského soudu), kterému byla přiznána odměna v rozsahu jednoho úkonu právní pomoci á 500,- Kč jednoho režijního paušálu á 300,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Připočtením cestovného ve výši 370,- Kč (z toho 141,- Kč za spotřebu pohonných hmot a 229,- Kč za opotřebení vozidla) a daně z přidané hodnoty 234,- Kč, činí celkem tato odměna 1.404,- Kč.

Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 1. září 2011

Za správnost vyhotovení: Samosoudce:

JUDr. Petr Indráček,v.r.