59 A 91/2010 - 80Rozsudek KSLB ze dne 16.08.2011

59A 91/2010-80

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Kosteleckého a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Karolíny Tylové v právní věci žalobců a) Mgr. P.Š. a b) J.Š., oba bytem J. xx, L., zastoupených advokátem Dr. Mgr. Danielem Mališem,LL.M. z Advokátní kanceláře, se sídlem Na Rybníčku č.1329/5, Praha 2, proti žalovanému autorizovanému inspektorovi Ing. arch.J.P., se sídlem R. xx, L1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Hs. ČR, o.p.s., se sídlem Š.xx, o žalobě proti Certifikátu autorizovaného inspektora ze dne 23. července 2010, kterým bylo stvrzeno ověření projektové dokumentace a připojených podkladů Novostavby objektu Horské služby Bedřichov p.p.č. 522/9 k.ú. Bedřichov u Jablonce n/N,

takto:

I. Certifikát autorizovaného inspektora Ing. arch. J.P. ze dne 23. července 2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovanému autorizovanému inspektorovi Ing. arch. J.P. se ukládá povinnost zaplatit žalobcům Mgr. P.Š. aj.Š. náklady řízení celkem 14.512,-Kč, a to do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce Dr. Mgr. Daniela Mališe, LL.M.

Odůvodnění:

Žalobou napadeným Certifikátem autorizovaného inspektora ze dne 23.7.2010 bez spis. značky (dále jen Certifikát) stvrdil Ing.arch.P. ve zkráceném stavebním řízení podle § 117 z.č. 183/2006 Sb., že ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady Novostavby objektu Hs B. p.p.č.xx, k.ú. BuJ u JnN. Stavebníkem je Hs ČR , o.p.s., který vystupuje v řízení před soudem jako osoba zúčastněná na řízení (§ 34 z.č.150/2002 Sb.). V předmětném Certifikátu rozvedl autorizovaný inspektor charakteristiku stavby, v to počítaje i dotčené pozemky ve vlastnictví obce B. u JnN a stavebníka, splnění podmínek dotčených orgánů i s odkazem na územní rozhodnutí ve věci této stavby vč. závazných stanovisek s tím, že Pokračování
2
59A 91/2010

účastníky řízení nebyly vzneseny připomínky. Z uvedeného Certifikátu je zjevné, že účastníkem řízení nebyli žalobci, Certifikát se jejich účastenstvím nezabývá.

Žalobci Mgr. P.Š. a J.Š. ve své žalobě poté, co se zabývají včasností podání žaloby a odůvodněním, proč je i Certifikát přezkoumatelný ve správním soudnictví, navrhují zrušení Certifikátu ze dne 23.7.2010, a to z následujících důvodů. S mnohými odkazy velmi podrobně uplatněné žalobní body rozvíjejí. Proto po shrnutí jejich argumentace se žalobní body týkají následujících okruhů. Řízení podle § 117 z.č.183/2006 Sb., stavebního zákona (SZ) má svá specifika a o to větší důraz je nutno klást na obsah Certifikátu, aby bylo možno zkoumat, zda se autorizovaný inspektor zabýval všemi zákonnými aspekty tak, jak vyplývá ze smyslu zákona. V tomto směru žalobci především zdůrazňují, že Certifikát byl vydán v rozporu s územním plánem a z obsahu Certifikátu nelze v podstatě zjistit, zda se územním plánem autorizovaný inspektor vůbec zabýval. Z obsahu Certifikátu také nevyplývá, jakým způsobem se autorizovaný inspektor vypořádal s podmínkami, uvedený v územní rozhodnutí, např. s otázkou pronikání radonu, když je zjištěno, že radonový index je vysoký, a jaká opatření by měla být provedena, jak se konkrétně vypořádal s otázkou narušení krajinného rázu, což je opět zákonem předvídané a vyžadované hledisko. Nevyžádal si ani závazné stanovisko orgánů státní památkové péče, když v této souvislosti žalobci upozorňují i na rozhodnutí Ministerstva kultury ČR, týkajícího se archeologického naleziště v místě stavby. Podstatné porušení zákona v postupu autorizovaného inspektora spatřují žalobci i v tom, že nebyli přizváni jako účastníci řízení, ač splňují zákonná hlediska, protože právní úprava zkráceného stavebního řízení vyžaduje získat vyjádření účastníků řízení, kteří by byli účastníky standardního stavebního řízení. Podle názoru žalobců povolená stavba omezí jejich vlastnické právo např.. i tím, že se zvýší provoz motorových vozidel za situace, kdy by automobily projížděly prakticky pod okny rodinného domu žalobců. Ten je na parcele, sousedící přímo s komunikací na pozemku ppč.699/2 a z druhé strany této komunikace jsou již pozemky, na kterých má být stavba realizována. Tzn., že nejen hluk, ale např. i emise se mohou žalobců přímo dotýkat. Své oprávněné zájmy ale nemohli žalobci realizovat, neboť nebyli účastníky řízení a o vydání Certifikátu se dozvěděli v podstatě náhodou při jednání se stavebním úřadem. Proto žalobci pokládají za zbytečné, aby sám soud prováděl rozsáhlé dokazování v tomto směru, neboť vada musí být zhojena ve správním řízení. O své právo účastníka řízení byli ale zkráceni, když s nimi autorizovaný inspektor nejednal. Zejména z těchto důvodů, jejich odůvodněnost žalobci dokládají jak mnohou citací z literatury i z rozhodnutí, tak i přílohami, žalobci navrhují, aby byl Certifikát ze dne 23.7.2010 zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Současně požadují i proplacení nákladů řízení v celkové výši 16.760,-Kč a tyto náklady vyčíslili po položkách a dokládají je i osvědčením o registraci plátce DPH jejich zástupce.

Autorizovaný inspektor Ing. arch.P. ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhuje zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Předně poukazuje na možnost, že žalobci nebyla dodržena zákonná lhůta k podání žaloby aniž tuto námitku blíže rozvádí, a také zdůrazňuje absenci aktivní žalobní legitimace žalobců. Poté, co odkazuje na postavení autorizovaného inspektora ve zkráceném stavebním řízení, tvrdí následující. Okruh účastníků územního a stavebního řízení se liší i obsahem a rozsahem jejich námitek. Zkrácené stavební řízení neumožňuje účastenství osobám, které nejsou účastníky standardního stavebního řízení. Specifikum zkráceného stavebního řízení neumožňuje autorizovanému inspektorovi komunikovat s veřejností, a proto musel čerpat výhradně z ust. § 109 odst.l,písm.e) SZ, podle Pokračování
3
59A 91/2010

kterého jsou účastníky jen vlastníci sousedících nemovitostí. Těmi ale žalobci nejsou, protože nemají společnou hranici s pozemky, na kterých je stavba realizována, což vyplývá i z plánku. Stavba neleží na hranici s komunikací ppč. 699/2, jen se těsně přibližuje této hranici. V tomto směru i odkazuje na body č.13 a 15 Certifikátu. Z věci nevyplývá žádný poznatek, ze kterého by bylo možno dovozovat porušení vlastnických práv žalobců. I proto jím nebyli žalobci jako účastníci řízení osloveni. Okruh účastníků ve stavebním řízení nemůže být větší než okruh účastníků územního řízení a autorizovaný inspektor by porušil zákon, pokud by postupoval jinak. Vlivy stavby na okolí byly řádně odůvodněny v jeho Certifikátu přičemž je zřejmé, že stavbou nejsou překročeny zákonné limity ani požadavky dotčených orgánů, na které konkrétně poukazuje, v to počítaje i ochranu přírody i rozhodnutí CHKO, které jsou Certifikátem respektovány. Dále upozorňuje na to, že stavba je svým rozsahem a konstrukčním řešením obdobou rodinného domu, což znamená, že její vliv na okolí je obdobný vlivu provozu takového domu. I ochrana archeologického naleziště je Certifikátem řešena i odkazem na ust. § 22 odst.2) z.č.20/1987 Sb. Stavba sama je ale situována mimo naleziště, proto bylo potřeba jen příslušné vyjádření. Územní rozhodnutí vydal správní orgán, ten respektoval územní plán, a proto žalovaný nepochybil, když čerpal z územního rozhodnutí. V tomto rozhodnutí jsou totiž pojaty veškeré možné vlivy stavby na okolí a autorizovaný inspektor není oprávněn cokoli oproti územnímu rozhodnutí měnit. Proto také čerpal z tohoto rozhodnutí, aniž pokládal za nutné zatěžovat stavebníka vyžadováním nadbytečných vyjádření orgánů státní správy. Jen stanovisko orgánů ochrany přírody bylo vyžádáno nově a tento orgán nic ne svém předchozím stanovisku nemění.

Městský úřad Jablonec nad Nisou ve svém vyjádření (doručeném spolu s vyžádaným správním spisem) zaujal v podstatě totéž stanovisko jako žalovaný. Již v samotném územním řízení rozhodl, že žalobci nejsou účastníkem tohoto řízení podle § 85 odst.2) SZ, jsou jen „veřejností“. Stavební úřad se také s připomínkami veřejnosti řádně v územním řízení vypořádal. Nebyly shledány ani důvody k zahájení přezkumného řízení.

Osoba zúčastněná na řízení Hs ČR, o.p.s. ve svém vyjádření poté, co poukazuje na rozšířenost institutu autorizovaného inspektora v okolních zemích a cituje současnou právní úpravu platnou v ČR, zdůrazňuje následující. Protože se žalobci seznámili s Certifikátem dne 23.9.2010 a žaloba byla podána soudu až dne 25.11.2010, byla žaloba podána opožděně. Podrobně i s odkazem na právní úpravu se osoba zúčastněná na řízení zabývá námitkou žalobců, že nebyli účastníky zkráceného stavebního řízení a ztotožňuje se s právním názorem žalovaného. Žalobci nemohli být účastníky řízení, protože nebyli účastníky ani územního řízení, ač se tohoto domáhali ale o jejich žádosti bylo rozhodnuto negativně. Platí, že jejich práva nemohla být přímo dotčena navrhovanou stavbou, proto ani nemohli být účastníky řízení územního. Autorizovaný inspektor se vypořádal se všemi relevantními stanovisky v rozsahu, stanoveném zákonem. Veřejná práva byla ochráněna dostatečně, to se týká např. i památkové péče a ochrany přírody. Pokud by již v územním řízení byl zjištěn rozpor návrhu s územním plánem, pak by byl takový návrh zamítnut. Autorizovaný inspektor je povinen zkoumat soulad projektové dokumentace s územním rozhodnutím. Pokud by tento soulad dán nebyl, pak by autorizovaný inspektor Certifikát nevydal.

Soud podle § 75 z.č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (s.ř.s.) přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí, vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k následujícímu závěru.

Pokračování
4
59A 91/2010

Předně musel soud vyřešit otázku včasnosti podané žaloby. Není sporným, že žalobci Mgr. P.Š. a J.Š. nebyli účastníkem zkráceného stavebního řízení podle § 117 SZ a z tohoto titulu jim nebyl oznamován Certifikát autorizovaného inspektora ze dne 23.7.2010 vyhotovený na objekt „Novostavba objektu horské služby B.v p.p.č.xx k.ú. B. u J. n.N.“. Tvrzení žalobců, že z podnětu jejich žádosti opřené o z.č. 106/1999 Sb jim byl Certifikát doručen (a mohli se s ním tak poprvé seznámit) až dne 23.9.2010, nebylo vyvráceno žalovaným ani osobou zúčastněnou na řízení ani správním spisem. Protože žaloba byla podána k poštovní přepravě dne 23.11.2010 (§ 40 odst.4 s.ř.s.), je žaloba z téhož dne podána v zákonné lhůtě podle § 72 odst.l) z.č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (s.ř.s.).

Současně soud kladně zodpověděl i otázku, zda Mgr. P. Š. aj Š. jsou aktivně legitimováni k podání žaloby proti předmětnému Certifikátu autorizovaného inspektora ze dne 23.7.2010. Dospěl k závěru, že jejich aktivní legitimace vyplývá z ust. § 65 odst.2) s.ř.s. z důvodu v dalších pasážích rozvedeného.

Otázkou, kterou se musel soud dále zabývat, je procesně právní charakter zkráceného stavebního řízení konaného autorizovaným inspektorem podle § 117 z.č.183/2006 Sb., stavebního zákona (SZ). Jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) čj. 9 As 63/2010-111 ze dne 4.8.2010, lze poukázat na následující.

Samotný Certifikát nemá bezprostřední právní závaznost ani přímé právní účinky. Ty nastanou ze zákona v okamžiku, kdy je Certifikát oznámen stavebnímu úřadu. Tím se právní postavení Certifikátu mění a stává se aktem, zakládajícím veřejná subjektivní práva a povinnosti, stává se závazným. Jinak řečeno to znamená, že oznámený Certifikát (§ 117 odst.l SZ) se stává rovnocenným stavebnímu povolení podle § 115 téhož zákona. Proto i žalobou napadený Certifikát, řádně stavebnímu úřadu ohlášený, je rozhodnutím podle § 4 odst.l,písm.a) s.ř.s. s přihlédnutím k § 65 s.ř.s. Z tohoto závěru vyplývá následující.

Zkrácené stavební řízení (§ 117 SZ) je sice specifickým druhem stavebního řízení (podle Části čtvrté, hlavy prvé stavebního zákona), charakterizovaným svou operativnější formou, avšak stejně jako „klasické“ stavební řízení podléhá zákonné regulaci podle stavebního zákona (§ 109 a násl SZ). Jedná se jen o „zjednodušené řízení“ ve věcech, ve kterých to zákon připouští a týká se to obecně staveb „jednodušších“ (§ 104 odst. 2 SZ). Avšak z citovaného a ani z jiného ustanovení stavebního zákona nelze vyvozovat, že by toto „zjednodušení“ neslo sebou i omezení procesních práv osob, zmíněných v ust. § 117 odst.l) SZ. Naposled citované ustanovení ukládá v rámci zkráceného stavebního řízení povinnost opatřit (mj.) i vyjádření osob, „které by byly účastníky stavebního řízení (§ 109)“. Již z tohoto přímého odkazu lze nesporně vyvodit, že i v rámci řízení podle § 117 SZ je nutno samostatně posoudit, kdo je účastníkem řízení. Z již ustálené judikatury (ústavního soudu i NSS) vyplývá, že pojem „vlastník sousedního pozemku“, jak je dán ust. § 109 odst.1, písm.e) SZ, nelze vykládat jen a pouze přísně gramaticky, neboť by tím došlo v podstatě ke zúžení významu tohoto pojmu, které by bylo proti smyslu zmíněného ustanovení. Důraz soud klade na individuální zkoumání, zda by mohlo být vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, byť se jedná o vlastníka pozemku nikoli přímo sousedícího, ale i vzdálenějšího (§ 109 odst.l,písm.e/-věta druhá SZ), či zda je zcela zjevně vyloučeno takové dotčení. V dané věci jak vyplývá z obsahu správního spisu (i z certifikátu) nejsou sice žalobci přímými Pokračování
5
59A 91/2010

sousedy (ve formálním slova smyslu), ale sousedí bezprostředně s komunikací ppč.699/2, která zase bezprostředně sousedí s pozemky, na kterých má být stavba umístěna, přičemž i žalovaný připouští, že šířka komunikace je v nejužším místě asi 8,5 m. Již tato okolnost (sousedství přes silnici) měla vést autorizovaného inspektora (i stavebníka) k tomu, aby si opatřil v průběhu řízení podle § 117 SZ i stanoviska J. Š. a Mgr. P. Š. Nejedná se o to, že účastenství (procesní postavení) žalobců je určováno zjištěním, zda a jak jsou jejich konkrétní subjektivní práva dotčena, ale tím, a to vyplývá z již citovaného ust. § 109 odst.l,písm.e) SZ, že jejich vlastnické právo „může být“ stavbou dotčeno. Jinak řečeno, pokud z návrhu i z průběhu stavebního řízení vyplyne, že vlastnické právo osoby „může být dotčeno“, pak je nezbytné s takovou osobou jako s účastníkem jednat. Teprve průběh dokazování osvědčí, zda je toto právo skutečně dotčeno a jak či nikoli. Zde soud může poukázat např. na rozhodnutí NSS sp.zn:. 2 As 51/2008 z 28.8.2009 či 1 As 80/2008 z 17.12.2008, které razí zásahu (která má své plné uplatnění i v dané právní věci), že pokud jsou pochybnosti o tom, zda některá osoba má být účastníkem stavebního řízení či nikoli, pak je nutno rozhodovat ve prospěch „zájemníka“ a procesní právo účastníka mu přiznat. Jak již bylo řečeno, teprve až z výsledku řízení vyplyne, zda jsou jeho práva skutečně dotčena.

Nejedná se v dané věci jen o „blízkost“ navržené stavby k pozemku žalobců ppč.248 (kde je i dům pč.195) a 519/10, ale i o další skutečnosti, které odůvodňují závěr, že žalobci měli být účastníky zkráceného stavebního řízení, aby zde mohli prostřednictvím svých práv procesních uplatnit námitky hmotně právní, které by byly v řízení posuzovány. Žalobci ale nebyli účastníky řízení, proto také Certifikát neobsahuje žádné závěry, které by se jich přímo týkaly. Proto může soud v tomto směru hovořit v podstatě jen dosti obecně, neboť nemůže spolehlivě předjímat (byť jisté předpoklady vyplývají z obsahu žaloby), jaké námitky by Mgr. Š. a P. Š. uplatnili jako účastníci. Proto jen v míře dosti obecné odkazuje soud na některé dílčí aspekty, které mohou mít význam pro celkové posouzení stavby. Je to nejen žalobci namítaný hluk stavby a provoz na komunikaci na pozemku ppč. 699/2 (zejména v rámci běžného provozu stavby po jejím ukončení a zprovoznění), ale také jejich námitka, týkající se archeologických nálezů. K tomu jen soud předesílá, že již 31.5.2010 (tedy před formulací Certifikátu, který se ovšem o ministerském rozhodnutí nezmiňuje) vydalo Ministerstvo kultury ČR rozhodnutí čj. MK 8311/2010 OPP, kterým prohlašuje areál sklářské hutě v B. u J.n/N na ppč. xx a xx v k.ú. B. u J. n/N za kulturní památku. Dlužno dále připomenout, že k tomuto archeologickému nalezišti vydal Městský úřad Jablonec n/N své vyjádření (soud je zjistil z obsahu správního spisu tohoto úřadu) ze dne 25.2.20101 čj. 17552/2010, ve kterém tento úřad nesouhlasí s vydáním územního rozhodnutí a s umístěním navrhovaných staveb na ppč. 522/1. Rozsah naleziště má být podle dosavadních šetření větší, než plocha zatím odkrytá. Byť se nejedná o závazné stanovisko, závažnost tohoto stanoviska (ale i zmíněného ministerského rozhodnutí) je natolik zásadní, že se jím měl žalovaný zabývat i při svém rozhodování. Nejedná se zde pouze o obecný odkaz na povinnost stavebního úřadu (i autorizovaného inspektora) respektovat zákon (§ 1 SZ),ale i § 4 SZ, přímo ukládající respektovat nejen zákon stavební ale i zákony další. V této souvislosti proto soud odkazuje i na z.č.20/1987 Sb., o státní památkové péči (např. § 21 a násl.). V preambuli tohoto zákona (§ 1) je stanovena povinnost státu chránit kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu. Z uvedeného proto podle názoru soudu vyplývá, že na povinnost ochrany archeologického nálezu může poukázat procesně relevantním způsobem každý a nikoli jen přímý soused stavby. Podle názoru soudu se jedná o veřejný zájem, souměřitelný se zájmem na ochranu krajiny a přírody.

Pokračování
6
59A 91/2010

Jen pro úplnost je třeba dodat, že řada vyjádření (i rozhodnutí) dotčených orgánů byla zřejmě užita (a určena) již při územním řízení a je nutno posoudit jejich doplnění, zda se jejich závěry mohou vztahovat i na zkrácené stavební řízení. Soud se nemohl zabývat důkazy (stanovisky a rozhodnutími), která zmiňují žalobci, a to i z toho důvodu, že za daného stavu řízení, kdy i tyto důkazy mohou být napadány námitkami účastníků (byť zatím opomenutých), by stanovisko soudu bylo předčasné.

Soud z věci vyvodil i následující obecně platné závěry, které se ovšem plně týkají předmětné právní věci. Stavební řízení podle § 109 a násl. SZ ( vč. zkráceného stavebního řízení) je řízením relativně samostatným, což vyplývá z dikce zákona, který samostatně řeší např. i otázku účastenství, průběh řízení, námitky apod. Z toho vyplývá, že účastenství ve stavebním řízení musí správní orgán (i autorizovaný inspektor) řešit samostatně a nikoli jen formálním odkazem na procesní postavení konkrétní osoby v územním řízení, jak v dané věci proklamuje žalovaný i osoba zúčastněná na řízení.

Podle § 65 odst.2) s.ř.s. „žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li že postupem správního oránu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí“. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit fyzické či právnické osobě podat žalobu nejen v případě, kdy jí nebylo jako účastníku řízení umožněno správním orgánem plné využití jejích procesních práv, ale i v případě, kdy jí bylo přímo znemožněno být účastníkem řízení, ač z povahy věci vyplynulo, že jím být měla. Ze závěrů, které jsou rozvedeny v předchozích podstavcích vyplývá, že zkrácené stavební řízení bylo především zatíženo vadou, spočívající v tom, že Mgr. P. Šaldová a J. Šalda nebyli účastníky řízení, ač jimi být měli. Vedle tvrzení např. o přímém dotčení jejich vlastnického práva mohou uplatňovat i respektování obecných zájmů, chráněných zákonem, avšak tato možnost jim byla správním orgánem upřena. Žalobci tvrdí, že jejich právo vlastnické ale i zájmy veřejné byly ohroženy již tím, že jejich ochranu nemohli uplatnit v řádném procesním postavení a soud má zato, že v daném stadiu řízení, kdy nelze spolehlivě vyloučit odůvodněnost jejich námitek, se jedná o takovou vadu, která mohla mít reálně vliv na správnost rozhodnutí o meritu věci (např. NSS čj. 2 Ao 5/2010-24). Proto soud přiznal oběma žalobcům právo aktivní legitimace k podání žaloby proti předmětnému Certifikátu.

Po přezkoumání odůvodněnosti podané žaloby dospěl soud k závěru, že dosavadní správní řízení bylo zatíženo vadou, spočívající v podstatném porušení ustanovení v řízení před správním orgánem tím, že žalobci nebyli účastníky zkráceného stavebního řízení konaném autorizovaným inspektorem a nemohli tak uplatnit svá práva. Proto ani nemohla být posouzena odůvodněnost těchto námitek a s ohledem na jejich možný obsah nelze vyloučit vliv této vady na zákonnost vydaného Certifikátu. Soudu proto nezbylo, aniž musel ve věci nařídit jednání, než napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušit podle § 76 odst.l,písm.c) s.ř.s. a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst.4 téhož zákona). Podle § 78 odst.5) s.ř.s. je správní orgán vázán právním názorem, vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku.

Žalobci měli ve věci úspěch, a proti jim náleží náhrada nákladů řízení podle § 60 odst.1) s.ř.s. Soud musel při úvaze o druhu a výše nákladů vycházet z vyhl.č. 177/1996 Pokračování
7
59A 91/2010

Sb. a nikoli z vyhl.č. 484/2000 Sb. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení v celkové výši 14.512,-Kč. Jedná se o odměnu za zastupování za dva úkony právní pomoci podle § 9 odst.l) a 11 odst.1, písm.a,c) vyhl.č.177/1996 Sb. (převzetí zastoupení a podání žaloby) po 2.100,-Kč u jednoho ze žalobců a po 1.680,-Kč u druhého žalobce (§ 12 odst.4 této vyhlášky), dále 4x náhrada hotových výdajů podle § 13 odst.3) vyhlášky. Jedná se o částku 10.512,-Kč, v níž je započteno i 20% DPH, jejíž je zástupce obou žalobců plátcem, jak zástupce řádně doložil. K této částce je nutno přičíst i částku celkem 4.000,-Kč za zaplacené soudní poplatky. Celkově činí náklady žalobců 14.512,-Kč, které je povinen žalovaný žalobcům zaplatit do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu podepsaného.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel dle § 105 odst. 2 s.ř.s. zastoupen advokátem.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s., dle § 106 odst. 1 s.ř.s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.

V Liberci dne 16. srpna 2011

Mgr. Karel Kostelecký, v.r.

předseda senátu