32 Ad 8/2011 - 29Rozsudek KSHK ze dne 20.10.2011

32Ad 8/2011-29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobkyně A. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o invalidní důchod, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované, pracoviště Brno, Veveří 7, 602 00 Brno ze dne 30.12. 2010, č.j. X, takto :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30.12. 2010, č.j. X, jímž žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 24.6. 2010 č.j. 605 610 0677, kterým zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zdp), s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod ze 4.2. 2010 (dále jen OSSZ) není žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť podle uvedeného posudku poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost o 50%.

V odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.12. 2010 o zamítnutí námitek žalobkyně žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v celém rozsahu a odkázala na vypracovaný posudek o invaliditě ze dne 30.11. 2010, dle něhož žalobkyně není invalidní pro invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2, písm. c) zdp, ale je i nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2, písm. b) zdp. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla tímto posudkem o invaliditě určena ve výši 50%. Žalovaná dále odůvodnila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII. (postižení oka, očních adnex, zraku), položce 4 (ztráta oka nebo vizu oka), písm. b) (ztráta jednoho oka nebo ztráta vizu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku (vizus roven nebo horší než 6/60, 0,10 nebo koncentrické zúžení zorného pole do 45 stupňů od bodu fixace nebo zraková ostrost s optimální korekcí snížena nejméně na 6/36 (0,16)) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 40-50%, která se ve smyslu § 3 a § 4 cit. vyhlášky nemění. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí vypořádala s námitkami žalobkyně a uvedla, že rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je těžká okohybná porucha pravého oka, slabozrakost I. stupně a významné zúžení zorného pole (vpravo výpad celého zorného pole, vlevo ½ výpad levčé ásti zorného pole, což je více jak 45 stupňů). Uvedla, že toto postižení ve své podstatě odpovídá praktické slepotě pravého oka, neboť v rámci binokulárního vidění vlivem strabismu je pravé oko vyřazeno z činnosti, levé oko je s významným zúžením zorného pole. Výpadek zorného pole na levém oku je pouze v temporální části, nasální část je nepostižena. Vizus oka je podle posledního doloženého nálezu vlevo 0,5. Odůvodnila, že se tedy nejedná o slepotu obou očí, ani o výpadek- koncentrické zúžení zorného pole jediného oka do 5-10 stupňů od bodu fixace se zrakovou ostrostí 0,66-1,0. Dále uvedla, že v porovnání s nálezem z mimořádné lékařské prohlídky v roce 1997 je oční postižení bez podstatných změn. Žalovaná konstatovala, že zdravotní nálezy nepotvrzují nález, který žalobkyně uvádí v námitce, a to výpad zorného pole v rozsahu 45 stupňů. Uzavřela, že se jedná o postižení, které svojí tíží odpovídalo do 31.12. 2009 pouze částečné invaliditě a od 1.1. 2010 invaliditě druhého stupně. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky pro vznik invalidity třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zdp, a tím ani podmínky pro změnu výše invalidního důchodu podle § 41 odst. 3 zdp, shledala žalovaná námitky za nedůvodné. Žalovaná dále ocitovala ustanovení § 39 odst. 1 a 2 a § 41 odst. 3 zdp (viz níže) a konstatovala, že posudkem o invaliditě ze dne 30.11. 2010 byl potvrzen závěr posudku OSSZ Havlíčkův Brod ze dne 4.2. 2010.

V podané žalobě a jejím doplnění žalobkyně obdobně jako v námitkách brojila proti posudkovému závěru o posouzení svého zdravotního stavu, který dle jejího názoru odpovídá třetímu stupni invalidity. Namítala, že posouzení jejího zdravotního stavu není úplné, opírá se o popis zdravotního stavu MUDr. Mojžíše, který ji vyšetřoval především se zaměřením na operaci šedého zákalu levého oka, která jí však nebyla doporučena. Rovněž tak jí nebylo doporučeno operativní odstranění

dvojitého vidění, obojí pro možné závažnější komplikace. Požádala o nové vyšetření zraku a podrobný popis všech očních poruch. Podrobně popsala zdravotní potíže na obou očích a co jí uvedená poškození způsobují. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

V přezkumném řízení provedl soud důkaz z lékařské dokumentace OSSZ Havlíčkův Brod posudkem o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 4.2. 2010, v němž je v diagnostickém souhrnu uvedeno, že u žalobkyně byla zjištěna tato onemocnění: stav po ischemické CPM v roce 1981 v oblasti mozkového kmene jako komplikace po angiografii s reziduální lehkou levostrannou hemiparesou, těžkou lezí n. absducens dx. a centrální leze n. VII dx., divergentní strabismus – těžká paréza, slabozrakost I. st., glaukom simplex, incipientní presenilní katarakta. V posudkovém zhodnocení lékařka OSSZ uvedla, že u žalobkyně došlo v roce 1981 po angiografii k rozvoji ischemické CPM s levostrannou centrální symptomatologií a k těžkému zrakovému postižení. Aktuální funkční nález konstatuje lehkou levostrannou hemiparesu a těžkou okohybnou poruchu pravého oka, slabozrakost I. st. a významné zúžení zorného pole (vpravo výpad celého zorného pole, vlevo ½ výpad zorného pole). Uvedla, že toto postižení ve své podstatě odpovídá praktické slepotě pravého oka, neboť v rámci binokulárního vidění vlivem strabismu je pravé oko vyřazeno z činnosti, levé oko je s významným zúžením zorného pole. Lékařka uvedla, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož určující příčinou je oční postižení, které v porovnání s nálezem z mimořádné kontrolní lékařské prohlídky v roce 1997 je bez podstatných změn. Nově byl před několika lety diagnostikován glaukom, který je kompenzovaný léčbou a incipientní presenilní katarakta, u níž je indikována konzervativní terapie. V posudkovém závěru uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VII., položce 4b přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50%, která se ve smyslu § 3 a § 4 cit. vyhlášky nemění (tj. zvýšení horní hranice nebo snížení dolní hranice až o 10%).

V záznamu o jednání ČSSZ - oddělení námitkové a odvolací agendy LPS v Jihlavě ze dne 30.11. 2010 (posudek o invaliditě) je uveden výčet rozhodujících podkladů – lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobkyně, diagnostický souhrn onemocnění žalobkyně (zjištěn ve shodě s lékařkou OSSZ) a výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Posudkový závěr byl učiněn shodně s posudkem OSSZ Havlíčkův Brod ze dne 4.2. 2010 a je popsán výše v části popisující odůvodnění napadeného rozhodnutí.

V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen PK MPSV nebo PK nebo komise), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal krajský soud PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové o vypracování posudku, který byl vyhotoven po jednání komise konaném dne 14.9. 2011 za přítomnosti žalobkyně. Komise zasedala v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru oftalmologie, zdravotní stav žalobkyně hodnotila na podkladě spisové dokumentace OSSZ, spisové dokumentace ČSSZ - oddělení námitkové a odvolací agendy LPS-pracoviště Jihlava a odborných lékařských nálezů v nich obsažených, na podkladě zdravotnické dokumentace od ošetřující praktické lékařky a na podkladě očního vyšetření pro posudkové účely provedeného dne 23.8. 2011 na pracovišti Oční kliniky FN v Hradci Králové. PK podrobně popsala rozhodující lékařské nálezy oční, neurologické a ortopedické a z nich učiněné závěry. Vzhledem k závažnosti očního postižení a za účelem jeho nejobjektivnějšího posouzení, vyhověla PK opakované žádosti žalobkyně a vyžádala si provedení očního vyšetření žalobkyně na Oční klinice FN v Hradci Králové. Po vyhodnocení lékařských nálezů stanovila PK za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně poruchu zorného pole oboustranně s výpadem celého zorného pole vpravo a s výpadem v levé polovině levého oka s divergentní šilhavostí při těžké lézi okohybného nervu vpravo a těžké lézi otáčivého očního nervu vpravo. Do diagnostického souhrnu dále zařadila vertebrogenní algický syndrom krční a hrudní páteře a obezitu BMI 31,64. Míru poklesu pracovní schopnosti PK stanovila podle kapitoly VII., položky 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. na 50%. Horní hranici procentního rozpětí 40-50% zvolila vzhledem k přetrvávajícímu zcela lehkému postižení levé dolní končetiny po prodělané cévní mozkové příhodě. Odůvodnila, že pro užití § 3 cit. vyhlášky ( zvýšení horní hranice až o 10%) nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti.

V posudkovém závěru PK uvedla že, žalobkyně prodělala v roce 1981 cévní mozkovou příhodu po mozkové angiografii, která byla provedena pro nejasné poruchy zraku. Při této mozkové příhodě došlo ke vzniku ochrnutí levostranných končetin, k ochrnutí okohybného a otáčivého očního nervu vpravo. V současné době přetrvává jen lehká nepřesnost v cílení na levé dolní končetině, nejsou vykázány známky ochrnutí horních ani dolních končetin. V důsledku ochrnutí očních nervů přetrvává divergentní šilhavost pravého oka a dvojité vidění, rovněž přetrvává oboustranná porucha zorného pole při snížené zrakové ostrosti. PK dále uvedla, že pro opakované bolesti v oblasti páteře má žalobkyně pouze lehce omezenou hybnost v krčním úseku. PK zrekapitulovala, že žalobkyně byla od roku 1981 plně invalidní, v roce 1997 jí při kontrole invalidity byla invalidita snížena na částečnou. Od roku 1989 s výjimkou let 1993 a 1994 (evidence na úřadu práce) žalobkyně pracuje, od roku 1995 jako osoba samostatně výdělečně činná. V posudkovém výroku PK uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle

§ 39 odst. 2 písm. b) zdp, šlo o invaliditu druhého stupně, nešlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zdp.

K posudku PK vznesla žalobkyně písemné výhrady. Namítala, že při hodnocení jejího očního postižení PK nevzala v úvahu obecné posudkové zásady uvedené v úvodu kapitoly VII výše cit. vyhlášky, v nichž se především uvádí, že „pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je rozhodující stupeň poškození zrakových funkcí a jeho dopad na kvalitu vidění, schopnost čtení, schopnost práce do blízka, orientaci v prostoru, přizpůsobivost měnícím se světelným podmínkám..“ Uvedla, že její postižení není jen praktická slepota levého oka a 75% výpadek zorného pole pravého oka, ale další zdravotní poškození pravého oka, které vadu zraku několikanásobně zhoršují. Opětovně popsala jak jí oční postižení omezuje v praktickém životě.

Při jednání soudu žalobkyně setrvala na podané žalobě. Zopakovala, že s dosavadním posouzením svého zdravotního stavu nesouhlasí a odkázala na své písemné výhrady k posudku PK. Dále uvedla, že má více zdravotních postižení, v současné době i potíže s páteří v důsledku kterých se zhoršuje i její oční postižení, postiženy má obě oči a nesouhlasí s tím, že se jednotlivá postižení pro stanovení konečné míry pracovní schopnosti nesčítají. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení, náklady řízení nežádala.

Pověřená pracovnice žalované s ohledem na shodné závěry všech posudkových orgánů navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Náklady řízení nežádala.

Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

Zákonem č. 306/2008 Sb. byl s účinností od 1.1. 2010 novelizován zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (zdp). Od 1.1. 2010 je invalidita upravena v ustanovení § 39 zdp následovně: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Procentní míry poklesu pracovní schopnosti se od 1.1. 2010 posuzují podle vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

Podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. je pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (odst. 3 cit. ustanovení).

V § 3 citované vyhlášky se uvádí: (1) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. (3) Zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

V § 4 citované vyhlášky se uvádí: (1) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce nemá vliv, popřípadě má jen nepodstatný vliv na schopnost pojištěnce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. (2) V případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. (3) Snížení dolní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

Podle ustanovení § 41 odst. 3 zdp se při změně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity.

Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Soud, který sám nemá odborné medicínské znalosti, vycházel při hodnocení důkazů z provedených odborných lékařských posouzení zdravotního stavu žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Všechny posudkové orgány se shodly v posudkovém hodnocení a závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zdp.

Soud své konečné rozhodnutí opírá o shodné závěry všech posudkových orgánů a zejména pak o posudek PK MPSV v Hradci Králové ze dne 14.9. 2011, jehož závěry odůvodnily správnost žalobou napadeného rozhodnutí. PK pak nad rámec zásady uvedené v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle které soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, vyžádala provedení aktuálního očního vyšetření žalobkyně na Oční klinice FN v Hradci Králové. Toto vyšetření pro posudkové účely bylo provedeno dne 23.8. 2011, tedy za jeden a půl roku poté, co bylo provedeno prvotní posouzení OSSZ Havlíčkův Brod (4.2.2010) a neprokázalo žádné rozhodné skutečnosti pro jiné zařazení rozhodujícího zdravotního postižení, než jako bylo učiněno předchozími posudkovými orgány a konečně i samotnou PK. K námitce žalobkyně, aby se jednotlivá zdravotní postižení pro stanovení konečné míry poklesu pracovní schopnosti sčítala, soud odkazuje na výše citované ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., podle kterého takový postup není možný. Zde se naopak výslovně uvádí, že jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale určí se, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Tuto námitku proto soud shledal nedůvodnou.

Soud konstatuje, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, neboť žalobkyně nesplňovala podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zdp, a proto její žádost o změnu výše invalidního důchodu podle § 41 odst. 3 zdp byla zamítnuta důvodně.

Dále soud dodává, že nechce nikterak zlehčovat žalobkyní popsané oční potíže, které ji omezují v běžném i pracovním životě, je však nucen konstatovat, že subjektivní potíže a stesky, pokud nebudou doloženy odpovídajícími objektivními lékařskými nálezy (ve smyslu zhoršení zdravotního stavu), nemohou být samy o sobě podkladem pro přiznání invalidního důchodu, resp. vyššího stupně důchodu. Je namístě zdůraznit, že otázka invalidity žalobkyně byla řešena v souladu s ust. § 75 odst. l s. ř. s. k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované, a proto případné zhoršení zdravotního stavu a z toho vyplývající skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti nároku na tuto dávku, ke kterým by došlo po tomto datu, je možné řešit pouze na základě nové žádosti podané u příslušné OSSZ.

S ohledem ke shora uvedenému soudu nezbylo, než v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, toto právo nenáleží dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 20. října 2011

JUDr. Ivona Šubrtová, v.r.

samosoudkyně