31 Af 48/2011 - 22Rozsudek KSHK ze dne 26.08.2011

31Af 48/2011-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce P. O., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. března 2011, čj. 1463/11-1500-607686, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. března 2011, čj. 1463/11-1500-607686,

se zrušuje a věc se žalovanému v rací k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do platebního výměru na daňové penále na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2005 a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil.

V žalobě uvedl, že dle ust. § 33 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o konkursu“) se v režimu tohoto zákona uspokojuje penále, které vzniklo před prohlášením konkursu a to tvoří seznam přihlášených a zjištěných pohledávek, které sestavuje správce konkursní podstaty.

Žalobce dále uvedl, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí se týká daňové povinnosti, která spadá do období před prohlášením konkursního řízení, přičemž tato daňová pohledávka byla přihlášena do konkursního řízení, přezkoumána a zjištěna. Konkursní soud o této pohledávce rozhodl v rozvrhovém usnesení, podle něhož byla tato pohledávka uspokojena ve výši 16,08665 %. Tuto skutečnost přitom dle žalobce správce daně ani žalovaný nezohlednil a i nadále vycházel z původní výše pohledávky. Žalobce přitom upozornil, že penále je příslušenstvím daně a jako takové sleduje její osud. Pokud tedy zanikne daň, zanikne i penále. Žalovaný, jak žalobce zdůraznil, při výpočtu penále nezohlednil ani skutečnost, že částečné plnění na daň bylo realizováno v rámci konkursního řízení.

Dále bylo v žalobě uvedeno, že konkurs byl prohlášen dne 10. 7. 2007 a od tohoto data již není možné penále dále účtovat. Vylučuje to i samotný zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) platný v rozhodné době. Logicky tedy došlo k neoprávněnému výměru penále minimálně za období konkursního řízení, tedy od 10. 7. 2007. Za nezákonný považuje žalobce výpočet penále po zrušení konkursního řízení.

Žalobce tak poukázal na skutečnost, že postup správce daně i žalovaného je v rozporu s ust. § 45 odst. 2 ve spojení s ust. § 20 odst. 5 a § 33 odst. 1 písm. d/ zákona o konkursu. Dle ust. § 33 této právní úpravy sice z uspokojení pohledávek není vyloučeno penále, u něhož povinnost k zaplacení vznikla před prohlášením konkursu, avšak penále vzniklé po prohlášení konkursu a tedy i po jeho pravomocném skončení, z tohoto uspokojení vyloučeno je.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 10. 7. 2007 vydal Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice rozhodnutí pod sp. zn. 48 K 43/2007 o prohlášení konkursu na majetek žalobce. Konkursní řízení bylo

ukončeno rozhodnutím soudu č.j. 48 K 43/2007-284 ze dne 16. 9. 2010, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2010.

Po prohlášení konkursu přihlásil správce daně přihláškou pohledávek do konkursního řízení č.j. 25836/07/235970/3141 ze dne 26. 7. 2007 pohledávku z neuhrazené daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty ve výši 142 621 Kč, doměřené za zdaňovací období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2005. Dodatečnou přihláškou pohledávek do konkursního řízení č.j. 35707/07/235970/3141 ze dne 14. 12. 2007 správce daně přihlásil do konkursního řízení pohledávku ve výši 143 634 Kč - penále do doby prohlášení konkursu, tj. do 9. 7. 2007 z neuhrazené daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.7.2005 do 30. 9. 2005. Po ukončení konkursu správce daně vydal platební výměr na daňové

penále čj. 31756/10/235970604095 za zdaňovací období od 1. 7. 2005 do 30.9.2005, kterým předepsal penále ve výši 1 927 Kč za období prohlášení konkursu, tj. od 10. 7. 2007 do 15. 10. 2010. Ve výpočtu penále je uvedeno, že je penalizován celý

neuhrazený nedoplatek do 31. 12. 2007 ve výši 142 621 Kč. Od 1. 1. 2008 do 15. 10. 2010 penále z přihlášené pohledávky nevzniklo (§ 40b odst. 5 daňového řádu).

Penalizovaná částka nebyla ponížena o částky dle rozvrhového usnesení, neboť toto usnesení bylo vydáno Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka Pardubice dne 29. 6. 2010, platba na účet správce daně byla provedena dne 7. 9. 2010, tj. v období, za které nevznikalo penále z důvodu trvání konkursu. Jedná se o technické pochybení, které nemá vliv na předpis penále, které je sděleno platebním výměrem.

Dle názoru žalovaného pohledávky řádně přihlášené do konkursu a v konkursu zjištěné a neuspokojené po zrušení konkursu nezanikají, dlužníka lze ke splnění pohledávek vyzvat a lze je i dále vymáhat. Tento výklad judikoval ve svém rozsudku č.j. 2 Afs 3/2008 – 41 i Nejvyšší správní soud.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., když souhlas žalobkyně i žalovaného s takovým postupem byl dán za dodržení podmínek stanovených ve větě druhé zmíněného zákonného ustanovení. O věci usoudil následovně.

Z obsahu správního spisu vyplynulo, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „konkursní soud“) ze dne 10. 7. 2007 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs. Správce daně přihlásil k datu 26. 7. 2007 do konkursního řízení svoje pohledávky a následně dne 14. 12. 2007 podal dodatečnou přihlášku do konkursního řízení. Dále krajský soud zjistil, že k datu 29. 6. 2010 bylo vydáno týmž konkursním soudem rozvrhové usnesení, jímž byl rozvržen výtěžek ze zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty úpadce. Následně správce konkursní podstaty konkursnímu soudu sdělil, že rozvrhové usnesení bylo splněno, konkursní soud proto vydal dne 16. 9. 2010 ve smyslu ust. § 44 odst. 1 písm. b/ zákona o konkursu usnesení, jímž konkurs po splnění rozvrhového usnesení zrušil. Správce daně k datu 24. 11. 2010 vydal platební výměr na penále za pozdní úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1. 7. 2005 do 30. 9. 2005.

Žalobce napadl předmětný platební výměr odvoláním, v němž shodně s žalobními námitkami uvedl, že rozhodnutí správce daně se týká daňové povinnosti, která spadá do období před prohlášením konkursního řízení a jako takové mělo být přihlášeno do konkursního řízení, což správce daně učinil. Žalobce dále konstatoval, že o pohledávce bylo rozhodnuto v rozvrhovém usnesení, dle něhož byla předmětná pohledávka uspokojena ve výši 16,08665 %. Konstatoval k tomu, že tuto skutečnost platební výměr vůbec nezohledňuje, když vychází z původní výše pohledávky. Dále žalobce vyslovil nesouhlas s obsahem platebního výměru, z něhož vyplynulo, že nárok věřitele na penále nevznikal od 1. 1. 2008 do 15. 10. 2010. Tento závěr označil za mylný. Upozornil přitom, že konkurs byl prohlášen dne 10. 7. 2007 a od tohoto data již není možné penále dále účtovat. Žalobce tak měl zato, že došlo k neoprávněnému výměru penále minimálně za období konkursního řízení, tedy od data 10. 7. 2007. Rovněž považoval za nezákonné účtování penále po zrušení konkursního řízení, když měl zato, že z uspokojení pohledávek dle § 33 uvedeného zákona není sice vyloučeno penále, kde povinnost jeho úhrady vznikla před prohlášením konkursu, avšak penále, která by vznikla po prohlášení konkursu a tedy i po jeho pravomocném skončení, z tohoto uspokojení vyloučena jsou.

Hodnocením obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí v kontextu s jednotlivými odvolacími námitkami dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Napadené rozhodnutí neobsahuje adekvátní reakci na jednotlivé odvolací námitky, proto jej krajský soud musel označit za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Žalobce se jak v podané žalobě tak i v jí předcházejícím odvolání domáhal vysvětlení, proč správce nezohlednil při výpočtu penále skutečnost, že daňová pohledávka byla uspokojena ve výši 16,08665 %. Na tuto námitku nelze v odůvodnění napadeného rozhodnutí nalézt odpověď. Podle žalovaného se jedná o technické pochybení, které nemá vliv na předpis penále, které je sděleno platebním výměrem. Žalovaný v reakci na podané odvolání v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval skutkový stav věci, tedy sled jeho jednotlivých úkonů a nato navazujících usnesení konkursního soudu a v závěru pak pouze uvedl, že úročená částka nebyla ponížena o částky dle rozvrhového usnesení, neboť toto usnesení bylo vydáno Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka Pardubice dne 29. 6. 2010, platba na účet správce daně byla provedena dne 7. 9. 2010, tj. v období, za které nevznikalo penále z důvodu trvání konkursu. Toto zdůvodnění však naprosto postrádá jakékoliv právní hodnocení tohoto postupu, jež by logicky mělo následovat jako reakce na žalobcovu odvolací námitku, že penále je chybně vypočítáno z původní pohledávky a nezohledňuje plnění v rámci konkursního řízení.

Stejné nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí shledal krajský soud i ohledně odvolací námitky poukazující na neoprávněně vyměřený úrok za období od 10. 7. 2007 do 1. 1. 2008. Byť se žalovaný zřejmě domnívá, že postup správce daně zcela jasně vyplývá z ust. § 40b daňového řádu, neboť na toto ustanovení ve svém odůvodnění odkázal, na konkrétní žalobcovu námitku, že penále nebylo možné účtovat již od prohlášení konkursu (tj. od 10. 7. 2007), nijak nereagoval, a to ani vysvětlením nabytí účinnosti zmíněného ustanovení.

Konečně nereagoval dostatečně ani na námitku žalobce, že z uspokojení pohledávek podle § 33 zákona o konkursu a vyrovnání jsou vyloučeny úroky z prodlení (penále), jejichž povinnost zaplatit je vznikla před prohlášením konkursu. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soud čj. 2 Afs 3/2008-41 bez citování příslušných závěrů vztahujících se k nyní projednávané věci shledal krajský soud jako nedostatečný. Žalobce nebyl v řízení o odvolání zastoupen a žalovaný nedůvodně předpokládal, že má toto rozhodnutí k dispozici nebo je mu známo, kde si jej může opatřit.

Z důvodů výše uvedených krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného dle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm svoje závěry dostatečně zdůvodní, podloží citací příslušných zákonných ustanovení, případně

citací závěrů z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které ke sporným otázkám zaujal.

Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že mu však žádné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly, neboť od zaplacení soudního poplatku byl osvobozen a svého práva být v řízení zastoupen nevyužil. Proto bylo o náhradě nákladů rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.)

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 26. srpna 2011

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu