30 Af 22/2010 - 48Rozsudek KSHK ze dne 25.02.2011

30Af 22/2010-48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně obchodní společnosti OLPRAN, spol. s r.o., se sídlem Olomouc, Libušina 101, zast. JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Kateřinská 5, proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. března 2010, č.j. 4589/2010-060100-21, takto:

I. Rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 31. března 2010, č.j.

4589/2010-060100-21, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši

10.640,- Kč, a to do dvaceti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího

zástupce JUDr. Julie Xinopulosové, advokátky se sídlem v Olomouci,

Kateřinská 5.

Pokračování 30Af 22/2010

Odůvodnění:

Žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru Celního úřadu Hradec Králové ze dne 19. listopadu 2009, č.j. 14754/2009-066100-021, kterým celní úřad dodatečně doměřil žalobkyni antidumpingové clo ve výši 319. 467,- Kč za dovezená jízdní kola.

Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včas podanou žalobou. Namítla, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování a že v řízení před správním orgánem došlo k porušení ustanovení o řízení, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.

Brojila v prvé řadě proti tomu, že správní orgány opřely svá rozhodnutí pouze o zprávu o misi OLAF č. OF/2006/0343 (dále jen „Zpráva OLAF“). Tato zpráva podle ní není sama o sobě důkazem použitelným pro doměření cla.. Její použití v daňovém řízení navíc dle žalobkyně není přípustné s ohledem na znění čl. 9 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999, podle kterého je takový důkaz přípustný pouze ve správním a soudním řízení. Způsob, jakým se žalovaný s touto námitkou obsaženou rovněž v odvolání vypořádal, představuje nepřípustně rozšiřující výklad obecně závazných právních norem v neprospěch žalobkyně.

Zpráva OLAF navíc ve svých přílohách pouze dokumentuje pohyb jednotlivých kontejnerů na vstupu a výstupu přístavu Port Klang vMalajsii, ale nehovoří o manipulaci s kontejnery uvnitř přístavu, tedy o překládkách, vykládkách z a do těchto kontejnerů v rámci přístavu. Postrádá tedy dle žalobkyně jakýkoliv přímý důkaz o skutečném zboží v kontejnerech na jejich vstupu a při jejich výstupu z Malajsie. Obsahuje pouze podezření spojená s pohybem kontejnerů bez ztotožnění jejich obsahu. Některých případů také Zpráva OLSAF jasně uvádí, že není k dispozici dostatek průkazných informací a ve věci bude třeba dalšího šetření. To však provedeno nebylo, neboť žalovaný zastal stanovisko, že toho není třeba a odkázal v souvislosti s tím na provedenou kontrolu (kontrolní protokol ze dne 10. 11. 2009, č.j. 5926-17/2009-130100-24). Takovým šetřením ale dle žalobkyně nebyla podezření vyslovená ve Zprávě OLAF nijak konkretizována ani doplněna, tedy na důkazní situaci se v rozporu se závěry žalovaného fakticky nic nezměnilo.

Rozhodnutí obou stupňů správních orgánů je tedy dle žalobkyně založeno na nedostatečných skutkových zjištěních, když navíc lze mít důvodné pochybnosti o tom, že zda postup správních orgánů nebyl v rozporu s § 31 odst. 2 a 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zakotvujícím princip práva na spravedlivý proces. Provádění dalších důkazů totiž bylo zamítnuto, ačkoliv byly žalobkyní navrženy a předloženy (např. potvrzení spediční firmy Schenker).

V poslední žalobní námitce napadla žalobkyně výklad žalovaného ohledně ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství. Podle jeho názoru Pokračování 30Af 22/2010

je uvedené ustanovení možné použít pouze v případě, že částka ze zákona dlužného cla nebyla účtována následkem chyby ze strany celních orgánů. Takový výklad je dle žalobkyně zužují a nepřípustný. V důsledku něho žalovaný nepřipustil chybu celních orgánů a chybu orgánů vývozního státu Malajsie, v důsledku čehož byla žalobkyně vyloučena z možnosti dovolávat se dobré víry podle výše uvedeného ustanovení. Přitom z okolností případu je podle ní naprosto zřejmé, že celní orgány pochybily minimálně v tom, že nyní zpochybněné certifikáty FORM A jimi byly nejprve bez problémů přijaty a nyní na základě tvrzených, ale nijak prokázaných, pochybností, jsou zcela odmítány. Chybu lze spatřit i na straně malajských orgánů, které měly vědět, že se jedná o údajně „spící“ společnosti a i přesto příslušné certifikáty vydávaly. Tato pochybení rozhodně nelze přičítat k tíži žalobkyně, neboť ta na rozdíl od státních orgánů nemá prostředky a možnosti nesprávnost vydaných certifikátů zjistit.

Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, stejně jako jemu předcházející rozhodnutí Celního úřadu Hradec Králové, zrušil a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení.

Žalovaný podal k žalobě vyjádření. V něm předně uvedl, že žalobkyně v žalobě uvádí v podstatě shodné námitky jako v odvolání proti napadenému rozhodnutí, a proto odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obsah vyjádření k jednotlivým žalobním námitkám pak v podstatě korespondoval s obsahem odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Následný výtah z vyjádření žalovaného tak současně je také přehledem toho podstatného z odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou.

Žalovaný předně přisvědčil žalobkyni, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím v daňovém řízení dle daňového řádu. Její domněnku, že zpráva OLAF je přípustná jako důkaz pouze ve správním řízení ve smyslu čl. 9 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999, považuje za mylnou. Daňové řízení je součástí finančního práva, které je veřejnoprávním oborem. Tento obor je samostatným odvětvím práva, které má úzkou souvislost s ostatními právními obory, například právem ústavním, právem správním nebo právem trestním. Finanční právo se v minulosti řídilo právem správním, postupným vývojem se však osamostatnilo a nyní jej tvoří samostatné finančně-právní předpisy. Všechny odvětví práva společně tvoří logický právní celek, který na sebe navazuje, nebo se vzájemně doplňuje. I když § 99 daňového řádu stanoví, že při správě daní se zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nepoužije, obecně je vedeno řízení před správním orgánem, proto se hovoří o správním řízení. Nelze tedy říci, že zpráva OLAF je důkazem použitelným pouze ve správním řízení a v daňovém řízení již ne. Pokud tato zpráva obsahuje relevantní informace, může byt použita jako důkazní prostředek vždy. Žalovaný vyjádřil dále názor, že provedl v tomto případě výklad orgánu aplikující právní normu v praxi a že tento výklad je správný. S názorem žalobkyně, že jediným orgánem, který je oprávněn vykládat právní normy, je soud, nesouhlasil. Výklad právní normy může provádět každý, kdo s konkrétní právní normou pracuje, či koho se právní norma nějakým způsobem přímo dotýká. Pokud by si totiž orgán, či jedinec nedovedl vyložit všeobecně závazný právní akt, či konkrétní právní normu nebo individuální právní akt, nemohl by v právním státě vůbec existovat, protože

Pokračování 30A f 22/2010

téměř veškerá činnost je regulovaná všeobecně závaznými nebo obecně závaznými předpisy různé právní síly. Je pravdou, že každý, kdo vykládá nějakou právní normu a uvádí ji do praxe, se může mýlit. V této souvislosti žalovaný přisvědčil žalobkyni, že jedině soud je oprávněn říci, zda je výklad zákona správný, či nikoliv.

Ohledně další žalobní námitky žalovaný konstatoval, že důkazem, který v nezbytném rozsahu zjišťuje, že předmětné zboží není původem v Malajsii je zpráva OLAF č. OF/2006/0343. V daném případě se jedná o dodávku od firmy ESTEEM EAGLE SDN BHD C/O NEW TECHNOLOGY OVERSEAS LIMITED NO.1, LORONG SAMARINDA 28 A TAMAN MEWAH JAY A 2, 4100 KLANG SELANGOR. Tato firma je uvedena v odstavci 1 certifikátu FORM A, které potvrdilo MITI – Ministerstvo mezinárodního obchodu Malajsie. Tento certifikát předložila žalobkyně společně se zbožím a ostatními doklady k celnímu řízení. Ve zprávě OLAF č. OF/2006/0343 je zdokumentován přehled výrobců jízdních kol, přičemž firma ESTEEM EAGLE SDN BHD (tatáž firma jako v odstavci 1 FORM A) není mezi výrobci kol uvedena. Naopak MITI vysvětlilo, že některé firmy byly „spící“ a jako příklad byla uvedena firma ESTEEM EAGLE. Je zcela zřejmé, že firma, která zboží nevyrábí a naopak je „spící“ nemůže žádná kola vyrábět a ani nemůže obchodovat. Pokud nemůže kola vyrábět ani obchodovat, tak v žádném případě dovezená kola, u kterých je uvedena na FORMu A v odstavci 1 společnost ESTEEM EAGLE, nemohou legálně získat malajský původ. Toto zjištění je zcela zjevné a zásadní. Vyšetřováním provedeným OLAF, ze kterého je vypracována zpráva OLAF č. OF/2006/0343, bylo prokázáno, že ve skutečnosti se jedná o zboží s původem v Taiwanu, které bylo přeloženo v Malajsii přes volnou obchodní zónu Port Klang malajskými vývozci. Vstupy a výstupy jízdních kol v kontejnerech jsou obsaženy v databázi v přílohách zprávy OLAF č. OF/2006/0343 na nosiči CD OF/2006/0343. Vstup zboží (téhož, které bylo v České republice propuštěno do volného oběhu na základě předmětného celního prohlášení) do volné obchodní zóny Port Klang je zaznamenán v souboru ZB1, řádek č. ZB1200801081099 a výstup v souboru ZB2, řádek ZB2200801069578. Ve zprávě OLAF č. OF/2006/0343 je vysvětleno, že soubory ZB1 obsahují název a číslo odesílatele a příjemce a datum vstupní deklarace do zóny, označení deklaranta, sklad, nákladní list, loď, číslo kontejneru atd. Soubory ZB2 obsahují údaje ze zóny, přičemž důležité je, že OLAFu se podařilo propojit kontejnery, které opustily volnou zónu v Port Klang (soubory ZB2) s odpovídajícími kontejnery, které byly deklarovány při dovozu do Společenství. Jelikož se tedy jednalo o zboží, s původem Taiwan a OLAF ve své zprávě uvádí, že „u všech dovozů odpovídajících kontejnerům deklarovaným v Malajsii s taiwanským nebo hongkongským původem, by členské státy měly zahájit kroky vedoucí k navrácení smluvního cla“, musel celní úřad vydat napadené rozhodnutí, aby žalobkyně uhradila clo stanovené smluvní sazbou mezi Společenstvím a Taiwanem a navrátila tak preferenci smluvní sazby, která jí byla celním úřadem přiznána na základě chybného FORMu A, předloženého k celnímu řízení. Z výše uvedeného je patrné, že v tomto případě průkazné informace k dispozici byly a nebylo tedy třeba provádět další šetření. Důkazní nouze, na kterou poukazuje OLAF ve své zprávě č. OF/2006/0343 se netýkala tohoto konkrétního případu. Zpráva OLAF č. OF/2006/0343 byla celním úřadem použita jako důkaz z toho důvodu, že obsahovala relevantní informace, zjištěné přímo z oficiálních zdrojů v Malajsii. Zprávy OLAF jsou vypracovány s ohledem na procesní požadavky Pokračování 30Af 22 /2010

stanovené právními předpisy dotyčného členského státu. Takto vypracované zprávy

představují stejným způsobem a za stejných podmínek jako úřední zprávy vypracované vnitrostátními správními orgány důkazy přípustné ve správním nebo soudním řízení členského státu, pokud je jejich použití nezbytné. Toto je stanoveno Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům, ve znění pozdějších předpisů, článek 9 odst. 2. Celní ředitelství Olomouc, jako místně příslušný celní orgán provádělo ještě kontrolu prohlášení po propuštění zboží dle článku 78 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisu, a dle § 127 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, u žalobkyně na adrese Libušina 526/101, 772 11 Olomouc – Chválkovice. Kontrola byla zaměřena na ověření správnosti údajů uvedených v celních prohlášeních se zaměřením na původ zboží deklarovaný v celních prohlášeních, na základě kterých bylo pro žalobkyni propuštěno zboží do režimu volného oběhu. V rámci této kontroly bylo vybráno několik celních prohlášení, u kterých byl shledán chybně deklarovaný původ zboží. Jelikož touto kontrolou byl zjištěn stav (viz Kontrolní protokol o provedení následné kontroly č.j: 5926-17/2009-130100-24 ze dne 10. 11. 2009), který byl shodný se stavem, který ve své zprávě uvedl OLAF, Celní ředitelství Olomouc již dále nepokračovalo v následné kontrole a celní orgány přikročily k vydání platebních výměrů. Z uvedeného je patrné, že celní orgány použily další důkazní prostředek (následná kontrola), který ověřil skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti.

Pochybnosti žalobkyně, které se týkají postupu celních orgánů v rozporu s ustanovením § 31 odst. 2 daňového řádu, považoval žalovaný za irelevantní. Celní orgány se snažily za všech okolností posuzovat objektivně všechny důkazy, které žalobkyně předložila. Žalovaný v napadeném rozhodnutí obšírně uvedl, jakým způsobem hodnotil důkazy a proč nepřijal jako důkaz FORM A, který žalobkyně předložila k celnímu řízení. V odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí Celního úřadu Hradec Králové byla totiž použita obecná formulace „důkazy předložené odvolatelem byly odmítnuty“. Dne 17.12.2009 byly doplněny do napadeného rozhodnutí další námitky, na podkladě kterých se žalobkyně dovolává dobré víry ve smyslu článku 220, odst. 2, písm. b) Celního kodexu Společenství – Nařízení Rady (EHS) č. 2913/1992 v platném znění, a v duchu tohoto ustanovení učinila určitá prohlášení. Žalovaný tedy z obsahu těchto prohlášení usoudil, že toto jsou ony odmítnuté předložené důkazy a vypořádal se s nimi v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Až z podané žaloby zjistil, že odmítnutým důkazním prostředkem myslela žalobkyně potvrzení spediční firmy Schenker. Toto potvrzení jako důkaz být přijato nemohlo, jelikož je jednostranným prohlášením firmy Schenker a údaje v něm uváděné jsou v rozporu se zprávou OLAF. Tento názor na toto potvrzení (celní úřad používá termín „stanovisko“) uvedl Celní úřad Hradec Králové do odůvodnění platebního výměru. Jelikož žalobkyně v odvolání do tohoto platebního výměru nebrojila proti tomuto názoru, žalovaný se domníval, že je s tímto názorem srozuměna. Vyjádřil domněnku, že pravdivost tohoto prohlášení není možno ověřit na jiných dokumentech souvisejících s tímto obchodním případem ani z jiných důvěryhodných zdrojů.

Pokračování 30Af 22 /2010

Za irelevantní prohlásil domněnku žalobkyně, že napadené rozhodnutí není v souladu s ustanovením čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství. Částka cla byla zaúčtována v souladu s všeobecně závaznými právními předpisy a celní úřad v tomto žádnou chybu neučinil. Aby bylo možno tento článek použít, musel by být splněn základní postulát tohoto ustanovení, a to že částka cla dlužného ze zákona, nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů. Teprve poté, kdyby celní úřad nezaúčtoval následkem své chyby dlužnou částku a následně ji vymáhal, bylo by možno se dovolávat dobré víry, pokud by tato osoba dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkajících se celního prohlášení. Žalobkyni se může celá situace jevit tak, že nemohla ovlivnit, ani zjistit nesprávné vydání certifikátu FORM A odpovědným orgánem v zemi vývozu a dovolává se ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství z tohoto důvodu. Ani tento důvod však není relevantní, protože vydání nesprávného certifikátu FORM A nebylo chybou odpovědného orgánu v zemi vývozu, protože potvrzení bylo založeno na nesprávném popisu skutečností podaných vývozcem. Na počátku září 2008 OLAF zaslal malajským úřadům žádost o ověření informací, kde byly malajským úřadům pro prvotní šetření poskytnuty informace ohledně podezřelých formulářů FORM A. Malajské úřady provedly vlastní šetření a výsledky sdělily úřadu OLAF. Konkrétně malajské úřady zjistily, že společnost ESTEEM EAGLE je „spící“ a nemohla tedy vyrábět jízdní kola, ani s nimi obchodovat. Nemohla tedy ani legálně získat certifikát FORM A, takže MITI vystavilo tento certifikát na základě popisu nesprávných skutečností podaných vývozcem, aniž si bylo vědomo toho, že zboží nesplňuje podmínky pro preferenční zacházení. Toto MITI vysvětlilo pracovníkům OLAF při misi, která probíhala ve dnech 1. – 5. prosince 2008 v destinaci Kuala Lumpur. Žalovaný nikdy netvrdil, že žalobkyně mohla vědět o nesprávných údajích na průvodních dokladech. Rovněž nemá pochybnosti o tom, že ve smlouvě jednoznačně stanovila, že předmětem uzavírané obchodní smlouvy jsou dodávky zboží výhradně malajského původu. Pokud smlouva nebyla dodržena a smluvní partner dodal žalobkyni zboží původem z jiné země, než je uvedeno ve smlouvě, celní úřad vyměří clo podle původu země a jeho úkol tím končí. Nedodržení smluvních závazků je výhradně záležitost smluvních partnerů, kteří spolu smluvní závazek uzavřeli.

Žalovaný v závěru svého vyjádření k žalobě z důvodu, že důkazní řízení na doměření, na základě kterého bylo doměřeno clo, je založeno z velké části na zprávě OLAF č. OF/2006/0343, která je výsledkem vyšetřování OLAFu v Malajsii, navrhl předvolat jako svědky pracovníky OLAFu, kteří se podíleli na vyšetřování. Konkrétně žalovaný navrhl jako svědka vedoucího jednotky, kterým je pan D. M. a investigátorku, odpovědnou za případ jízdní kola, paní V. B.. Předvolání je možné zaslat na poštovní adresu: OLAF, European Commission, B-1049 Bruxelles, Belgie.

Při jednání soudu dne 23. 2. 2010 zůstali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobkyně zdůrazňoval, že předmětná zpráva OLAF není konečným stanoviskem tohoto úřadu ve věci a že proces vyšetřování nebyl dosud ukončen. Předložil také soudu dokument nazvaný Průběžná zpráva o šetření ve věci č. BOCCAVA/jf l (2010/3633). Tato zpráva dle názoru žalobkyně navazuje na zprávu Pokračování 30Af 22/2010

OLAF založenou ve správním spise. Z obsahu tohoto dokumentu mělo dle ní vyplynout jednak to, že malajské orgány vyjádřily ochotu zrušit certifikáty FORM A pouze tehdy, pokud bude spolehlivě prokázáno, že nebyly vydány v souladu s malajskými předpisy, a že MITI sdělilo, že jeho pracovníci věděli, že vystavují příslušné certifikáty na základě nepravdivých informací. Připojila se následně k návrhu žalovaného na výslech svědků, pracovníků OLAF, žalovaný dal jejich výslech soudu na zváženou. O existenci žalobkyní předloženého dokumentu neměl povědomost.

Následně krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). O věci usoudil následovně.

Prvé ze žalobních námitek přisvědčit nemohl. Dle čl. 9 bodů 1. a 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 25. 5. 1999 č. 1073/1999, o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), úřad po skončení vyšetřování vypracuje pod vedením ředitele zprávu, která obsahuje především zjištěné skutečnosti, popřípadě finanční škody a závěry vyšetřování včetně doporučení ředitele úřadu k přijetí dalších opatření. Tyto zprávy jsou vypracovány s ohledem na procesní požadavky stanovené právními předpisy dotyčného členského státu. Takto vypracované zprávy představují stejným způsobem a za stejných podmínek jako úřední zprávy vypracované vnitrostátními správními kontrolory důkazy přípustné ve správním nebo soudním řízení členského státu, pokud je jejich použití nezbytné. Vztahují se na ně stejná pravidla hodnocení, jako tomu je u úředních zpráv vypracovaných vnitrostátními správními kontrolory, a mají stejnou hodnotu jako tyto zprávy.

Z uvedené citace je dle krajského soudu zcela zřejmé, že Zpráva OLAF může představovat důkaz jak v řízení soudním, tak v řízení správním, mezi něž řízení daňová i celní nepochybně patří. Krajský soud v tomto směru odkazuje na shora citované příhodné stanovisko žalovaného obsažené ve vyjádření k žalobě a doplňuje, že jak pro řízení daňové, tak pro řízení celní, je charakteristický jejich veřejnoprávní charakter, kdy správní orgány rozhodují o veřejných právech a povinnostech dotčených subjektů. To je typický rys právě pro správní řízení v obecném slova smyslu, když správní orgán v nich vystupuje vůči fyzické nebo právnické osobě coby účastníkovi řízení z pozice vrchnostenské. Není pak rozhodné, zda takové řízení probíhá podle pravidel stanovených obecným procesním právním předpisem stanoveným pro správní řízení (tedy dle správního řádu), nebo podle pravidel stanovených speciálními procesně právními předpisy pro některé druhy správních řízení (například daňový řád). Skutečnost, že daňové a celní řízení jsou jednou z podmnožin řízení správního, pak ostatně nalézá svůj odraz i v otázce soudního přezkumu rozhodnutí správních orgánů jako výsledků těchto řízení, neboť i rozhodnutí správních orgánů v daňových a celních věcech jsou přezkoumatelná, stejně jako rozhodnutí učiněná orgány v řízení dle správního řádu, správními soudy za podmínek stanovených soudním řádem správním.

Pokračování 30Af 22/2010

Krajský soud však již musel přisvědčit těm žalobním námitkám, které vytýkaly žalovanému nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Celní orgány opřely své závěry takřka výhradně o výsledky obsažené ve Zprávě OLAF, konkrétně zejména o zjištění, že společnost ESTEEM EAGLE SDN BHD (tedy společnost uvedená u předmětných certifikátů FORM A v odstavci 1) byla označena jako společnost „spící“, nevyrábějící jízdní kola. Z obsahu Zprávy OLAF lze však dovodit, že se nejednalo o zprávu konečnou a že šetření ohledně obcházení antidumpingového cla uloženého z dovozu jízdních kol z Malajsie ze strany OLAF stále pokračují. Tuto skutečnost potvrdil fakt, že žalobkyně předložila krajskému soudu při jednání dne 23. 2. 2010 český překlad Průběžné zprávy o šetření ve věci BOCCAVA/jf l (2010/3633), č. OF/2006/0343 (tedy stejné číslo jako v případě Zprávy OLAF), která se týká stejné problematiky a s obsahem Zprávy OLAF evidentně souvisí. Z předloženého překladu nebyl ani soud, ani účastníci řízení, schopni určit datum vypracování tohoto dokumentu. Aniž by krajský soud hodnotil podrobněji jeho obsah, lze předpokládat, že může relevantním způsobem přispět k objasnění a zjištění skutkového, ale i právního stavu projednávané věci. To se týká zejména například námitek žalobkyně poukazujících na fakt, že dotčené certifikáty FORM A nebyly dosud ze strany malajských státních orgánů zrušeny.

Ostatně sám žalovaný navrhoval, aby krajský soud v soudním řízení skutkový stav věci doplnil dokazováním, konkrétně výslechem pověřených pracovníků OLAF. K tomuto návrhu se připojila i žalobkyně. Krajský soud se rozhodl, že navržené důkazy neprovede. Nikoliv však z důvodu, že by jejich provedení považoval za nadbytečné. Naopak. Přestože je však soudní řízení ve správním soudnictví ovládáno zásadou plné jurisdikce, tedy soudy mohou provádět důkazy a samy tak dokazování doplnit, není takový postup na místě za situace, kdy lze předpokládat nutnost provádění dokazování v takovém rozsahu, kdy by již krajský soud v podstatě nahrazoval činnost správních orgánů. Úkolem soudů ve správním soudnictví totiž není rozhodovat namísto správních orgánů, ale posoudit zákonnost jejich rozhodnutí ve věci. Opačný postup by vedl k tomu, že by účastníkům řízení bylo upřeno právo, aby věc byla prvotně posouzena v soustavě správních orgánů (včetně možnosti opravných prostředků), a teprve následně aby byla činnost správních orgánů přezkoumána soudem (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004-89; www.nssoud.cz).

V přezkoumávané věci se jeví, že za účelem objasnění skutkového, ale i právního stavu věci, bude třeba rozsáhlejšího doplnění dokazování. Správní orgány se v prvé řadě budou muset vypořádat s obsahem žalobkyní předložené Průběžné zprávy o šetření věci a zhodnotit, jaký vliv mají její závěry na výsledek řízení. Není také vyloučeno, že v mezidobí OLAF vydal ve věci další zprávy o výsledku svých šetření. Pokud sám žalovaný cítil potřebu doplnit důkazní situaci výslechem pracovníků OLAF a při jednání informoval dokonce o údajné ochotě těchto pracovníků svojí výpovědí problematiku objasnit, nemůže krajský soud než provedení takových důkazů plně doporučit. Nelze také vyloučit, že v souvislosti s provedením těchto důkazů budou předloženy i jiné, například listinné, důkazy problematiky se týkající.

Pokračování 30Af 22 /2010

Zjištěné skutečnosti pak mohou být významné jak pro posouzení žalobních námitek týkajících se například otázek manipulace s kontejnery uvnitř přístavu Port Klang nebo žalobkyní dožadované vyšší míry konkretizace závěrů OLAF ve vztahu k dovezenému zboží, které bylo předmětem správního řízení. Ve světle zjištěných skutečností pak celní orgány znovu posoudí i přiléhavost aplikace ustanovení čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství, které se žalobkyně domáhá. K tomu krajský soud pouze podotýká, že uvedená problematika byla již v ohnisku pozornosti Nejvyššího správního soudu (srovnej například jeho rozsudek ze dne 30. 7. 2008, čj. 1 Afs 27/2008-97; www.nssoud.cz).

Ustanovení § 31 odst. 2 daňového řádu zakotvilo zásadu, že správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů. Této povinnosti celní orgány v přezkoumávané věci ze shora uvedených důvodů plně nedostály. Dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Právě poslední z uvedených situací v přezkoumávané věci nastala.

Krajskému soudu proto nezbylo, než žalobou napadené rozhodnutí s odkazem na shora citované ustanovení zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení ( § 78 odst. 4 s. ř. s.) s tím, že vytknuté vady bude s největší pravděpodobností možné odstranit v řízení odvolacím. V něm bude žalovaný dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právními názory, které krajský soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla úspěch žalobkyně. Odměna jejího zástupce vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že ve věci učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žalobního návrhu, účast při jednání soudu) po 2.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/ advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Dále má nárok na úhradu 3 režijních paušálů po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu v souvislosti s jeho Čl. II). Protože zástupce žalobkyně je registrován jako plátce DPH, byla odměna o hodnotu této daně povýšena. Proto krajský soud zavázal žalovaného povinností žalobkyni tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Pokračování 30A f 22/2010

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 25. února 2011 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu