29 Az 1/2011 - 76Rozsudek KSHK ze dne 27.06.2011

29Az 1/2011-76

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce N. S., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem AK Hradec Králové, Šafaříkova 666, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2010, čj. OAM-154/LE-LE05-LE05-2010, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2010, čj. OAM-154/LE-LE05-LE05-

2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce

náhradu nákladů řízení v částce 11.520,-- Kč do 30ti dnů od právní

moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalovaný správní orgán rozhodl dne 7. 7. 2010 o nepřípustnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Druhým výrokem žalovaný zastavil řízení dle § 25 písm. i) téhož zákona, dále rozhodl o tom, že podání žaloby nemá, v souladu s ust. § 32 odst. 3 zákona o azylu, odkladný účinek.

Žaloba byla doručena Městskému soudu v Praze, který ji po vydání rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě, vydaného dne 20. října 2010, postoupil věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové.

Soud konstatuje, že v žalobě je namítáno pochybení žalovaného, spočívající v tom, že přijaté řešení neodpovídá okolnostem, sděleným žalobcem v rámci pohovoru, žalovaný se vůbec nezabýval skutečnými riziky a obavami, které žalobce objasnil, ani ohrožením, kterému je žalobce vystaven v případě návratu do Běloruska – jako aktivní účastník tamějších protirežimových akcí a demonstrací na něho nemůže čekat nic jiného, než vystavení jeho osoby nebezpečí na životě a zdraví. Žalovaný se nezabýval dlouhodobou účastí žalobce na demonstracích proti Lukašenkovi a jeho režimu, tím, že žalobce byl čtyřikrát zadržen příslušníky policie a vystaven jejich nelidskému a nedůstojnému jednání – byl zbit a mučen, bylo mu vyhrožováno zmizením a smrtí. Bylo mu uloženo, aby se hlásil na policii, byl mu odepřen vstup do hlavního města. Do ČR žalobce vstoupil, protože hledal klid a bezpečí a snažil se o legalizaci zdejšího pobytu ihned, nečekal, až bude případně jeho zdejší ilegální pobyt odhalen. Jeho případný návrat do Běloruska není bezpečný, úřadům je známo, že je zdejším žadatelem o azyl a dopustil se tak trestného činu proti Běloruské republice. Žalovaný až lehkovážně přistoupil k dokumentu, vypracovanému Doc. PhDr. L. K., Ph.D. a jeho materiálu – Vyjádření k situaci lidských práv v Bělorusku ve věci žádosti o mezinárodní ochranu pana S. N. – tento byl označen za podvrh. Správní orgán opírá své tvrzení o informaci, získanou od paní E. D., zástupkyně Amnesty International ČR v tom smyslu, že pan K. s organizací nespolupracuje a není oprávněn vydávat jakákoliv stanoviska jménem této organizace. V této věci však došlo k nedorozumění a vše bylo následně přípisem AI vysvětleno s tím, že jmenovaný je oprávněn za AI vydávat stanoviska. Je sice pochopitelné, že za vzniklé situace se žalovaný takto vyjádřil, nicméně na druhou stranu OAMP by mělo být jméno tohoto odborníka známo, neboť již vypracoval řadu stanovisek, ve spojení s AI, a to např. u Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 49 Az 58/2008 a 49 Az 59/2008, u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 29 Az 1/2010. K posouzení tak stále zůstává stanovisko, které žalovaný v důsledku „omylu“ nevzal dostatečně v potaz při svém rozhodování a tudíž se dostatečně nevypořádal s informacemi, v něm uvedenými. Sám žalovaný uvádí, že Amnesty International je světoznámá a uznávaná mezinárodní nevládní organizace angažující se v oblasti ochrany lidských práv. Žalobce připouští, že se dopustil určitých prohřešků proti zdejšímu právnímu řádu, vždy se však jednalo jen o důsledek jeho obav před návratem do vlasti, kde, jak již zažil, by byl vystaven ponižujícímu, nelidskému a nedůstojnému zacházení ze strany policie. Žalobce považoval rozhodnutí z výše uvedených důvodů za vadné a navrhoval jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.

K žalobě je připojen přípis Doc. PhDr. K., Ph.D. ze dne 21. května 2010, z něhož vyplývá, že Bělorusko po rozpadu SSSR v r. 1991 zavedlo pluralitní, formálně demokratický systém, po krátkém období relativní svobody se s nástupem autoritářského prezidenta Lukašenka v r. 1994 změnilo na autoritářský stát, který je právem označován za poslední diktaturu Evropy. Opakované volební podvody a zmanipulované referendum zajistilo Lukašenkovi prakticky doživotní moc. Stav demokracie a lidských práv je neutěšený, k západnímu pojetí demokracie má velmi daleko. Pro Bělorusko je typický nápadný rozpor mezi formálně demokratickými institucemi a autoritářskou politickou praxí, stejně jako mezi zákonodárstvím na papíře a jeho každodenním obcházením v praxi. Pro nejvyšší úroveň politiky platí posilování autoritářského prezidentského režimu, manipulace s volebními výsledky opakovaně dokládané mezinárodními monitorovacími misemi včetně misí OBSE a potlačování nezávislých médií a opozičních politických skupin. Na nižších úrovních je to nedostatek respektu k právnímu řádu a lidským právům. Bělorusko se z uvedených důvodů ocitlo v mezinárodní izolaci, r. 1997 mu bylo pozastaveno členství v Radě Evropy, vysokým představitelům režimu nebyl opakovaně povolen vstup na území EU, r. 2005 zařadila Bělorusko mezi výspy tyranie spolu s pěti dalšími nejtvrdšími diktaturami světa americká ministryně zahraničí Condoleeza Rice. VS OSN přijalo v r. 2007 rezoluci odsuzující porušování lidských práv v Bělorusku a vyzývající k obnovení respektu k základním svobodám. Neutěšený stav lidských práv se projevuje porušováním základních svobod projevu, shromažďování i vyznání. Byl zaveden restriktivní tiskový zákon, Bělorusko je rovněž poslední země v Evropě, praktikující trest smrti. Porušování lidských práv se projevuje násilím ze strany policejních složek, neutěšenými podmínkami ve věznicích a zmanipulovaným soudnictvím, postrádajícím jakékoliv nezávislosti na státní moci a uchovávajícím si praktiky někdejšího sovětského systému. Mučení se vyskytuje na všech úrovních systému, perzekuce postihuje nezávislé žurnalisty, politickou opozici a příležitostně i náboženské menšiny, jimž je odpírána registrace. Všeobecně známé jsou případy záhadných úmrtí a zmizení opozičních politiků a žurnalistů v druhé polovině devadesátých let, které zůstaly nevyšetřeny, panuje podezření, že byly zinscenovány bezpečnostními složkami státu na popud vládnoucího režimu. Hrubým způsobem je potlačována občanská společnost, nevládní organizace kritické k režimu jsou rozpouštěny a jejich členové jsou systematicky šikanováni. Ze škol jsou vylučováni studenti, jsou stíhány celé rodiny, v zemi jsou političtí vězni, politická opozice je kriminalizována, demonstrace brutálně rozháněny. Odkaz na zprávu AI z 9. listopadu 2009 a další relevantní zdroje. Na podzim r. 2004 pisatel působil jako pozorovatel nevládní organizace Institut pro demokracii ve východní Evropě u parlamentních voleb, byl svědkem nejen nestoudných volebních manipulací, zjevných podvodů a zastrašování voličů, ale i brutálních represí vůči občanům, kteří proti tomu protestovali. Všem, kteří proti tomuto protestují by měly země svobodného světa poskytnout bezpečné útočiště a azyl. V tomto kontextu je potřebné posuzovat i případ žalobce, jemuž, pokud by byl navrácen, hrozí nespravedlivý soudní proces, ale i nebezpečí újmy na osobní integritě a zdraví, ať již v průběhu vyšetřování nebo uvěznění. Fakt, že před politicky motivovanou perzekucí hledal žalobce útočiště v zemi EU, která je běloruským režimem vnímána jako v podstatě nepřátelské teritorium, by jeho postavení ještě zhoršil a mohl by vést k výrazně tvrdšímu postihu. Dále žalobce přiložil vyjádření K. Š., která jménem Amnesty International dne 16. 7. 2010 žalovanému zaslala vysvětlení, že dřívější informace E. D. je mylná, kolegyně nebyla informována o tom, že pisatel nadále s AI ve věci azylu spolupracuje. Žalobce má obavy, že bude po návratu vystaven vážnému riziku porušování lidských práv, zpráva, poskytnutá Doc. K., objektivně popisuje rizika, který žalobci v případě neudělení mezinárodní ochrany hrozí.

Žalovaný vypracoval písemné vyjádření k žalobě dne 12. srpna 2010, uvedl k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě skutečnost, že žalobce je zastupován advokátem, který bude v případě jeho nepřítomnosti hájit jeho zájmy, upozornil dále na skutečnost, že ze spisových materiálů vyplývají problémy žalobce s orgány ČR, měl být odsouzen, mj. k trestu vyhoštění na dobu 5 let pro rozpor s veřejným zájmem. Dne 15. září 2010 pak žalovaný popřel oprávněnost námitek žalobce, odkázal na obsah správního spisu, zejména vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobce, vydaná rozhodnutí MV ČR, uvedl, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce sdělil a upozornil na fakt, že toto je již žalobcova 3. neúspěšná a zároveň účelová žádost o udělení MO. Žalobce nesdělil takové skutečnosti, které by odporovaly použití ust. § 25 písm. i) ve vztahu k ust. § 10a písm. e) zákona o azylu, proto nebyl správní orgán povinen rozhodovat meritorně. Žalobcem uváděné důvody byly již hodnoceny v předchozím řízení, ohledně postavení pana K. v Amnesty International ČR vycházel správní orgán z poskytnutého vyjádření paní E. D., zástupkyně AI, tedy ze strany žalovaného k žádnému pochybení nedošlo. V dané věci se nerozhoduje o vycestování žalobce z území ČR, ale o podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K situaci v Bělorusku žalovaný dodává, že ta je podrobně monitorována mnoha vládními a nevládními organizacemi, přičemž přes četnost žádostí o udělení MO ze strany běloruských občanů podaných v ČR neexistuje případ, kdy by tato osoba měla po návratu do Běloruska v tomto směru nějaké problémy. Prezident Lukašenko se rovněž pokoušel zlepšit vztahy se Západem, omilostnil a propustil politické vězně. Konečně žádné orgány ČR nesdělují žádným běloruským úřadům informace o tom, kdo v ČR požádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný si tak není vědom žádného porušení zákona o azylu či ustanovení správního řádu a navrhuje zamítnutí žaloby.

Na vyjádření žalovaného pak žalobce reagoval žádostí o projednání věci při ústním jednání, uváděl, že nesouhlasí s žalovaným, že nedošlo k porušení ustanovení správního řádu, neboť žalovaný toliko odkázal na předchozí vedená řízení, avšak skutečnostmi, uváděnými žadatelem, se vůbec nezabýval. Ku každé žádosti má být přistupováno jednotlivě, mají být zjištěny všechny skutečnosti i rizika. Právní řád dává žadateli možnost opakování žádosti a tvrzení žalovaného, že se jedná o třetí žádost a je tak automaticky účelová, je v rozporu s azylovým zákonem. Nejvyšší správní soud prvé rozhodnutí zrušil, navíc má správní orgán povinnost hodnotit stav v zemi původu dle aktuálního stavu. Správní orgán však pouze odkázal na předchozí řízení, současný stav v Bělorusku proto ani zkoumat nemohl. Nelze souhlasit s názorem žalovaného, že nepochybil, pokud se nezabýval zprávou Doc. K., poskytnutou AI, neboť jednak má žalobce za to, že tato osoba je

správnímu orgánu jako osoba, která se specializuje na uprchlickou problematiku, známa, materiál byl náležitě opatřen razítkem organizace a ostatními náležitostmi. Žalobce byl v době podání své žádosti ve výkonu trestu odnětí svobody, těžko by mohl takový dokument padělat. Přinejmenším mohl správní orgán prověřit informace, v materiálu uvedené, tyto zhodnotit, to však neučinil. Dále dodává, že právě přímým důsledkem případného neudělení MO je většinou povinnost k vycestování, tak byl žalobce vystaven rizikům a ohrožením na životě, které namítal ve své žádosti. Závěr, že Bělorusko je bezpečnou zemí, lze dle přesvědčení žalobce vyvozovat jen stěží, žalobce předložil několik podkladů, které hovoří o opaku, za nevěrohodné pak považuje i informace o tom, že vrátivší se žadatelé o azyl v zahraničí nemají problémy. To, že se Lukašenko „snaží“ zlepšovat vztahy se Západem a propouštět politické vězně svědčí o tom, že tyto problémy byly a jistě nutně neznamená, že státní orgány jsou schopny respektování lidských práv na území náležitě zajistit. Dle judikatury NSS má správní orgán, i v případech zamítnutí žádosti pro nepřípustnost, posuzovat případné udělení doplňkové ochrany, což neučinil. V posledních hodinách před vyhoštěním žalobce do Běloruska zasáhl předběžným opatřením ESLP, následně byl z rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové propuštěn z vazby a prezident ČR mu svým rozhodnutím z 27. 10. 2010 prominul uložené tresty vyhoštění, když z tiskové zprávy Pražského hradu k tomu došlo proto, že v případě vyhoštění do Běloruska hrozilo žalobci pronásledování z politických důvodů.

Při jednání soudu dne 27. 6. 2011 poukázala zástupkyně žalobce na skutečnost, že v mezidobí byla žalobci udělena doplňková ochrana s ohledem na neuspokojivou situaci v Bělorusku, stal se mediálně známou osobou a z tohoto titulu by zcela jistě nebyl jeho návrat bezpečný. Odkázala na veškerý spisový materiál, z něhož je patrné, že správní orgán se nezabýval situací v zemi původu žalobce, nebyly posouzeny důvody pro udělení doplňkové ochrany, proto je navrhováno zrušení cit. rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Na náhradě nákladů řízení účtoval právní zástupce žalobce náklady právního zastoupení, spočívající ve 4 úkonech právní služby po 2.100,- Kč, čtyřech režijních paušálech po 300,- Kč, spolu s 20 % DPH, tedy úhrnem částku 11.520,- Kč.

Pověřený pracovník žalovaného setrval na dříve cit. písemném vyjádření správního orgánu a odkázal i na dvě předchozí řízení, vedená ve věci žalobce. Je přesvědčen, že ust. §§ 10a a 25 zákona o azylu byla naplněna, předchozí žádosti žalobce byly pravomocně skončeny, je tedy navrhováno zamítnutí žaloby jako nedůvodné, náhradu nákladů řízení žalovaný nežádá.

Soud konstatoval ze správního spisu, že žalobce podal současnou žádost o udělení mezinárodní ochrany 29. 6. 2010, uvedl, že je státním občanem Běloruska, téže národnosti. Otec mu zemřel, matka žije v Gorboviči. Je svobodný, bratr je od r. 2000 nezvěstný, sestry žijí v Bělorusku. Do r. 1997 žil v Gorboviči, poté již byl v ČR. Je pravoslavného vyznání, nikdy nebyl politicky organizován, je vyučen soustružníkem – frézařem, v ČR pracoval jako dělník. V letech 1996 – 7 se účastnil demonstrací proti Lukašenkovu režimu, měl problémy s policií. Měl cestovní pas, do ČR přicestoval vlakem přes Polsko. V r. 1999 dostal zákaz pobytu, odjel do Polska, tam se pokoušel realizovat pobyt, toto se však nepovedlo, po měsíci se vrátil do České republiky. Dozvěděl se, že je možné žádat o azyl v Německu, dvakrát se tam pokusil nelegálně dostat, ale vždy ho vrátili, proto zůstal v ČR. V Bělorusku byl několikrát zadržen, naposledy přes měsíc, zacházení bylo brutální, byl bit a mučen. Při posledním zadržení mu bylo vyhrožováno, že ho zlikvidují, pokud by ve svém jednání pokračoval. Byl pod kontrolou, musel se hlásit na policii a měl zákaz pobytu v hlavním městě. Bylo mu řečeno, že může být odsouzen za přípravu státního převratu. Sám za sebe věděl, že by v těchto akcích pokračoval, mohl by být trestán. V r. 2001 zjistil, že je policií hledán, policie se dozvěděla, že je v ČR a hledala jeho pobyt. Lidé, kteří žádají v zahraničí o azyl, mohou být až na 7 let uvěznění. Soud dále konstatoval, že řízení ve věci mezinárodní ochrany probíhala před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 29 Az 11/2006 (jednalo se o rozhodnutí žalovaného z 26. 5. 2003, žaloba byla zamítnuta, na základě podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v Brně rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Další řízení probíhalo pod sp. zn. 28 Az 32/2008 (rozhodnutí z 20. 5. 2008), kdy žaloba byla zamítnuta a kasační stížnost odmítnuta.

Z ust. § 25 písm. i) zákona o azylu plyne, že správní řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastaví, jestliže žádost o její udělení je nepřípustná. Ve smyslu ust. § 10a písm. e) zákona o azylu je pak žádost nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení.

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – s.ř.s.) a konstatoval, že žaloba byla podána důvodně. Ve svém rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu výše zjištěného (§ 77 odst. 2 s.ř.s.).

Soud zjistil, že v rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2010 se konkretně uvádí, že správnímu orgánu bylo dne 3. 6. 2010 společně s prohlášením žalobce o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu doručeno i vyjádření Doc. K., cit. shora. Dokument je tištěn na hlavičkovém papíře organizace Amnesty International Česká republika, podepsán Doc. K., koordinátorem pro uprchlíky Amnesty International ČR a opatřen razítkem této organizace. Z vyjádření paní E. D., zástupkyně AI ČR plyne, že pan K. s touto organizací nespolupracuje, není jejím zástupcem a především není oprávněn vydávat jakákoliv stanoviska jménem organizace. Správní orgán dále výslovně uvádí, že je tedy jednoznačné, že tento dokument předstírající, že je oficiálním stanoviskem světoznámé a obecně uznávané mezinárodní nevládní organizace angažující se v oblasti ochrany lidských práv, je pouhým podvrhem. Písemnost obsahuje pouze obecné informace o situaci v Bělorusku, které čerpá z jiných zdrojů a neuvádí žádné argumenty na podporu tvrzení pana N., ani nic, co by potvrzovalo, že mu v Bělorusku hrozí jakékoliv nebezpečí. V mezidobí však vyšlo najevo, a to zejména na základě vyjádření Amnesty International České republiky ze dne 16. července 2010, podepsané K. Š., že se v případě vyjádření paní D.

jednalo o mylnou informaci, když tato nebyla informována o tom, že pan K. s Amnesty International nadále spolupracuje ve věci azylu, zpráva jím poskytnutá objektivně popisuje rizika, která žalobci v případě neudělení mezinárodní ochrany hrozí. Za takto zjištěného stavu věci je soud přesvědčen, že rozhodnutí, nazývající cit. vyjádření Doc. K. podvrhem může jen těžko obstát, z popsané situace je pak zcela patrné, že k žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany byl řádně připojen materiál, který nebyl bez jeho zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Z popsaného stavu pak jednoznačně vyplývá, že podmínky pro aplikaci ust. § 10a písm. e) zákona o azylu v daném případě nebyly naplněny a k zastavení řízení s využitím ust. § 25 písm. i) cit. zákona nebyl řádný důvod. Soudu tak, dle jeho přesvědčení nezbylo, než napadené rozhodnutí v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušit a věc správnímu orgánu vrátit k dalšímu řízení ( § 78 odst. 4 s.ř.s.), v němž považuje soud za potřebné řádně se zabývat skutečnostmi, které žalobce sdělil v průběhu svého pobytu na zdejším území, ale i skutečnostmi, které popisuje výše cit. vyjádření spolupracovníka organizace Amnesty International České republiky. O tom, že nastaly v mezidobí podmínky pro udělení doplňkové ochrany žalobci byl soud při svém jednání dne 27. 6. 2011 informován, to však, dle jeho názoru, nemohlo nic změnit na situaci, která zde existovala v době projednání věci a to, že zde bylo pravomocné rozhodnutí správního orgánu, konstatující nezákonný stav.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když ve věci úspěšný žalobce účtoval náhradu nákladů právního zastoupení, spočívající ve 4 právních úkonech po 2.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 4 režijních paušálech po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a 20 % DPH. Soud na základě účtované odměny přiznal žalobci částku 8.400,- Kč, 1.200,- Kč a 20 % DPH – 1.920,- Kč, celkem tedy částku 11.520,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit do 30ti dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta u UniCredit Bank, a.s., č. 2102756983/2700.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 27. června 2011

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně