28 Az 28/2010 - 46Rozsudek KSHK ze dne 26.01.2011

28Az 28/2010-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobkyně: nezl. J. E., zast. zákonným zástupcem: M. Y., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.6.2010, č. j. OAM-17/ZAL-11-P09-2010, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4.6.2010 č.j. OAM-17/ZAL-11-P09-

2010 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Nezletilá žalobkyně se prostřednictvím svého otce, zákonného zástupce, domáhala včas podanou žalobou přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku. Žalovaný nezl. žalobkyni mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neudělil. S ohledem na skutečnost, že se narodila na území České republiky, logicky odvozovala důvody své žádosti od důvodů, které vedly k podání žádostí jejího otce. Namítla porušení § 2 odst. 4 a § 3 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť žalovaný nezjistil s přihlédnutím k tvrzeným obavám jejího zákonného zástupce řádným způsobem skutkový stav věci a rovněž tak nesprávně, tedy výlučně v neprospěch potíží, které by mohly u nezl. žalobkyně nastat v případě návratu do Běloruska, posoudil jednotlivé jím shromážděné informace o zemi původu. Plně odkázala na žalobní námitky obsažené v žalobě jejího otce zákonného zástupce, konkrétně na a) přistoupení k církvi letničního hnutí, kdy stoupenci jiných nežli oficiálních církví jsou v Bělorusku pronásledováni; obavy z možného b) stíhání a perzekuce s odkazem na trestní zákoník, konkrétní článek týkající se hanobení republiky; c) obavy z reakcí běloruských orgánů, pokud by se do země vrátil po tak dlouhé nepřítomnosti. Zdůraznila, že není dosud vyloučeno, že návratem do Běloruska nedojde z důvodů výše uvedených k uvěznění jejích rodičů. Nezl. žalobkyně by následně byla umístěna do náhradní péče a tím by d) došlo k porušení čl. 3, čl. 7, čl. 9 a čl. 14 Úmluvy o právech dítěte. Trvala na zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu orgánu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě vypracovaném dne 1. října 2010 zopakoval námitky žalobou uplatněné a následně odkázal na negativní rozhodnutí o žádostech obou rodičů nezl. žalobkyně. Její obavy v souvislosti s posouzením žádostí rodičů označil za neopodstatněné, a proto požadoval zamítnutí žaloby.

Krajský soud již v této části odůvodnění konstatuje, že současně se žalobou nezl. žalobkyně projednával a rozhodl další žaloby týkající se jejich rodinných příslušníků. Konkrétně se jednalo o žalobu otce, zákonného zástupce nezl. žalobkyně, která je vedena u zdejšího soudu pod sp.zn.28Az 26/2010 a dále žalobu jeho manželky a dvou nezl. synů, tedy matky nezl.ž alobkyně a jejích bratrů, která je vedena pod sp. zn. 28Az 27/2010. Žaloby výše označené zrušil a vrátil věci správnímu orgánu k doplnění dokazování a opětovnému rozhodnutí.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, soud projednal žalobu za přítomnosti obou stran a v mezích vytčených žalobními body (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) napadené rozhodnutí přezkoumal. Je namístě opět upozornit, že byla projednávána žaloba nezl. žalobkyně útlého věku, která se narodila již na území České republiky. Je tak zřejmé, že osobně žádné negativní zkušenosti ze země původu neměla. Důvodem žádosti byly obavy formulované jejím zákonným zástupcem, otcem tak, jak jsou zaznamenány v prvém odstavci tohoto rozhodnutí. Postup soudu v dané věci se tak odvíjel od informací poskytnutých otcem nezl. a pochopitelně od konečného rozhodnutí soudu ohledně žalob obou rodičů nezletilé.

Ze správního spisu vyplynulo, že jménem nezl. žalobkyně narozené dne 23.12.2009 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany její otec. V žádosti datovaném dnem 13.1.2010 potvrdil, že žalobkyně je státní občankou Běloruska, běloruské národnosti, hlásí se k evangelické církvi. Obavy z návraty specifikovala předpokládanými represemi státních orgánů Běloruska vůči oběma rodičům a to

v souvislosti s restrikcemi týkajícími se praktikování jejich víry. Rovněž tak není jasné, zda-li by na rodiče nebyl uplatňován článek trestního zákoníku ohledně diskreditace Běloruské republiky v zahraničí. V tom případě by byla nezl. žalobkyně odtržena od rodičů a umístěna do náhradní péče. Stejné důvody a obavy jsou zachyceny v pohovoru konaném téhož dne. Řízení žalovaný následně doplnil o tyto informace: zpráva MZ USA z 25. února 2009 – o stavu dodržování lidských práv v Bělorusku za rok 2008 a tři Informace MZV ČR s daty 23.srpna 2006, 28. dubna 2008 a 22. září 2009.

Na projednávaný případ dopadá následující právní úprava: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvodky k udělení doplňkové ochrany (§ 14a, § 14b zákona o azylu).

Při jednání soudu zákonný zástupce nezl. žalobkyně setrval na důvodnosti žaloby a plně odkázal na argumentaci, žalobní námitky a důkazy, které uplatnil při projednání své žaloby. Krajský soud fakta shrne a z pochopitelných důvodů bude vycházet z projednání žaloby otce nezl. a konečného rozhodnutí krajského soudu v dané věci. Otec žalobkyně, její matka a dva nezl. bratři přicestovali do České republiky v roce 2005. U nich se jedná o druhou žádost, kdy prvé řízení skončilo odmítnutím kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem v Brně (v podrobnostech rozsudek krajského soudu týkající se otce nezl. žalobkyně). Rodina přesto nevycestovala a podala si druhou žádost. Zde je nezbytné podtrhnout, že správní orgán po vyslechnutí nových důvodů sám označil otce nezl. žalobkyně za uprchlíka „sur place“. Připustil, že nové okolnosti žalobcem přednesené tak dávají prostor pro úvahu zakotvenou v Příručce k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků v souladu s Úmluvou z roku 1951 a Protokolem z roku 1967. Dokumenty připouštějí, že osoba může požádat o uznání svého právního postavení uprchlíka až poté, když pobývala nějaký čas v cizině a „uprchlíkem“ se může cítit či se může stát v důsledku svého vlastního jednání již mimo zemi původu.

Krajskými soudy je bez pochybností přijímán požadavek na aktuálnost informací vyslovený v několika rozhodnutích Nejvyššího správního soudu. Ten dále připomíná, že soud v konkrétních případech přezkoumává, zda-li ve vztahu k danému pojmu byla uplatněna zásada materiální pravdy ukládající správnímu orgánu povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a zda na základě takto zjištěného stavu věci správní orgán dle logických pravidel kvalifikovaně rozhodl (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2003, č. j. 4 Azs 4/2003 - 68).

S odkazem na žalobní námitky a zdůrazněné informace o zemi původu je dospěl krajský soud k závěru, že v otázce hodnocení situace v zemi původu nebyla přesvědčivě vyvrácena tvrzení, resp. obavy nezl. žalobkyně týkající se možných represí vůči rodičům v důsledku dlouhodobého pobytu mimo území Běloruska. Stejně tak není v případě této konkrétní rodiny dostatečně ověřeno, zda-li by v případě návratu opravdu nedošlo k postihům rodičů nezl. žalobkyně v souvislosti s praktikováním jejich víry, event. z důvodů aplikace článku o diskreditaci Běloruské republiky. Není dle přesvědčení krajského soudu dosud možné uzavřít, že návratem do oblasti, ve kterém naposledy žili rodiče žalobkyně, nebude na jejich osobách pácháno násilí, které by eventuelně mohlo dosáhnout intenzity reálně ohrožující jejich život, zdraví či lidskou důstojnost a v souvislosti s těmito reakce nelze vyloučit, že by žalobkyni nepostihly obavy jí vtělené do žaloby. Teprve v kontextu naprosto cíleného doplnění dokazování, jak bylo podrobně rozebráno v rozhodnutí soudu o žalobce otce nezletilé, bude možné řádné posouzení dosud sporných otázek relevantních jak z pohledu možného poskytnutí mezinárodní ochrany dle § 13 (azyl za účelem sloučení rodiny), § 14 zákona o azylu (humanitární azyl), případně dle § 14b zákona (poskytnutí doplňkové ochrany) zákona o azylu.

Po zvážení žalobních námitek nezl. žalobkyně, při znalosti důvodů a okolností příběhu rodičů nezletilé a v kontextu s dosud shromážděnými důkazy dospěl krajský soud k přesvědčení, že je i nadále namístě pochybovat o správnosti závěru žalovaného, který žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany zamítl. Shodně jako v případech obou rodičů odkazuje krajský soud na závěry obsažené v rozsudku NSS v Brně ze dne 21. 5. 2008, čj. 2 Azs 48/2007-71, ve kterém se uvádí: … návrat by mohl představovat „reálné nebezpečí“, že žadatel bude vystaven mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestu [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.)], anebo pokud by díky změnám v politicko-bezpečnostní situaci bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že v případě návratu do země původu bude čelit pronásledování z důvodů uvedených v čl. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb).“ Z důvodů výše uvedených a vysvětlených krajský soud vyhodnotil žalobu jako důvodnou, napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Po doplněném dokazování zaměřeném na dosud ne zcela jasné tři okruhy možných potíží rodičů nezl. žalobkyně (pravděpodobnost aplikace čl. čl. 369-1 Trestního zákoníku o diskreditaci Běloruské republiky s přihlédnutím ke značné délce pobytu rodičů žalobkyně mimo území Běloruska, otázka reálného nebezpečí v souvislosti s praktikováním víry) správní orgán o žádosti nezl. žalobkyně opětovně rozhodne.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci úspěšný žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšnému žalovanému. Při jednání soudu se zavázal, že předloží písemnou specifikaci účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s tímto řízením. Do doby vyhotovení písemné verze rozhodnutí krajský soud žádný takový podklad neobdržel, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když nezl. žalobkyně, která měla ve věci úspěch, konkrétní náklady řízení nespecifikovala. Ze spisu krajského soudu rovněž nevyplynulo, že by jí nějaké konkrétní náklady

v souvislosti s tímto řízením vznikly.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 26. ledna 2011

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně