2 Ad 35/2013 - 35Rozsudek KSCB ze dne 23.09.2013

2Ad 35/2013 - 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně Z.S., X, bytem, X, zast. opatrovníkem Zuzanou Strnadovou, nar. 2.1.1963, bytem Chýnov, Slunečný vrch 486, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3.4.2013, č.j. X takto:

Žaloba se zamítá.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 31.5.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3.4.2013, č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se poukazuje na to, že zdravotní stav žalobkyně nebyl dostatečně posouzen. Posudkovými lékaři je zlehčován, žalobkyně prodělala dětskou mozkovou obrnu s pravostrannou hemiparésou, krvácením do mozku a je v plném rozsahu zbavena způsobilosti k právním úkonům. Má narušenou jemnou motoriku, trpí epilepsií, má poruchu chování, skoliózu páteře. Zdravotní stav žalobkyně se zhoršuje. Česká správa sociálního Pokračování
- 2 -
2Ad 35/2013

zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně opakovaně žádala o invalidní důchod, přičemž v létech 2009 a 2010 žádný stupeň invalidity nebyl shledán. Jako invalidní prvního stupně byla žalobkyně posouzena v roce 2011, kdy za rozhodující zdravotní postižení žalobkyně způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla označena mentální retardace s poruchami chování a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 35 %. Shodně byla žalobkyně posouzena při kontrolní lékařské prohlídce v roce 2012.

Pro účely projednání žádosti žalobkyně o zvýšení stupně invalidity byla žalobkyně posouzena dne 7.1.2013 lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře. Posudkový lékař měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobkyně založenou u praktického lékaře a psychologický, neurologický, rehabilitační, psychiatrický a ergodiagnostický nález, přičemž všechny tyto podklady byly vyhotoveny v měsíci září a říjnu 2012. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, kdy za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav byla označena lehká psychomotorická retardace s IQ 60 a rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozsahu v 45 % byl stanoven podle kapitoly V, položka 8 písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009Sb. V posudkovém zhodnocení se uvádí, že i nadále jedná se o lehké, především mentální postižení s četnějšími rezidui po DMO.

V námitkovém řízení byl lékařský posudek přezkoumán lékařskou službou žalované, která vycházela ze shodných podkladů, které měl k dispozici posudkový lékař a dále bylo doloženo psychologické vyšetření, ortopedické vyšetření, zpráva urologické ambulance, klinické logopedie a psychologická vyšetření z Thomayerovy Nemocnice v Praze a psychologa Střediska výchovné péče Černovice. Bylo shledáno, že žalobkyně trpí lehkou mentální retardací s poruchami chování, lehkým reziduálním pravostranným hemisyndromem, epilepsií s lehkou EEG abnormalitou, na medikaci kompenzovanou, lehkou pravostrannou skoliózou ThL páteře bez dopadu na celkovou výkonnost a pohyblivost, astigmatismem.

Žalobkyně byla přítomna i posouzení zdravotního stavu v námitkovém řízení uvádí se, že je plně orientována všemi kvalitami, dobře navazuje kontakt, odpovídá k věci v krátkých větách, psychomotorické tempo je přiměřené, v projevu je nejistota a obavy, aby odpověděla správně. Na základě odborných lékařských nálezů a zdravotnické dokumentace žalobkyně bylo za rozhodující za zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označeno postižení uvedené v kapitole V, položka 8 písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a stanovena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 45 %. K námitce žalobkyně se uvádí, že nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo třetí stupeň invalidity. Zdravotní stav žalobkyně je zhodnocen invaliditou prvního stupně.

Ve spise žalované je založeno rozhodnutí z 24.1.2013, jímž byla žádost žalobkyně o změnu stupně invalidity zamítnuta, přičemž bylo tak učiněno s odkazem na posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze 7.1.2013.

V námitkách proti tomuto rozhodnutí se poukazuje především na neúplně zjištěný zdravotní stav žalobkyně, ten byl posudkovým lékařem zlehčován.

Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, přičemž žalovaná vycházela z posudku Lékařské posudkové služby, kdy takový lékař se zabýval všemi námitkami Pokračování
- 3 -
2Ad 35/2013

žalobkyně a zdravotní stav posoudil komplexně. Je-li činěn závěr, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 45 %, pak žalobkyně je invalidní v prvním stupni, nejedná se o invaliditu druhého nebo třetího stupně. Ke změně stupně invalidity nedošlo.

Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především psychologické, psychiatrické, neurologické a rehabilitační povahy, dále měla k dispozici vyšetření oční, ergoterapeutické a etodepické a uvádí se, s jakým výsledkem byla vyšetřena odborným psychiatrem v posudkové komisi. Klinická diagnóza stanovená posudkovou komisí se shoduje s diagnózou zjištěnou ve správním řízení. Na základě těchto podkladů byl vypracován posudkový závěr, ve kterém se uvádí, že žalobkyně byla posuzována k výkonu pomocných manuálních prací, protože tříletý učební obor nezvládala. Ke zdravotnímu stavu se uvádí, že po komplikovaném porodu došlo k rozvoji dětské mozkové obrny, má pravostranné neurologické postižení, které je minimální, trvá horší obratnost a koordinace pohybů, skolióza páteře s občasnými bolestmi zad. Od 16 let se léčí pro epilepsii, velký záchvat měla naposledy v červnu 2010. Léčba trvá, je zachycena difuzní abnormita stacionárního charakteru. Podle dětského neurologa bez záchvatů, podle vyjádření matky má čtyřikrát za rok záchvat malý. Dominující je defekt intelektu, mentální retardace je lehkého stupně. Žalobkyně byla vyšetřena mnoha psychology, výsledky testování se liší, ale všechny spadají do pásma lehké mentální retardace. Psychiatricky je léčena pro poruchy chování, agresivita je zejména v domácím prostředí a vůči matce, jinde, ve škole či ke spolužákům agresivitu neprojevuje. Byla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Z psychologických posudků a soudního znaleckého posudku je její kapacita vyšší než odpovídá výkonům. Je jí poskytovaná péče i v oblastech, které by mohla zvládnout sama, je zapotřebí jí podporovat v samostatnosti. Praktickým nácvikem a opakováním lze získat některé dílčí znalosti a dovednosti.

Osoby s lehkou mentální retardací jsou schopné vykonávat samostatné naučené stereotypní činnosti ve známém prostředí, což se týká i žalobkyně. Při testování ve Středisku výchovné péče v Černovicích byla rozumová výkonnost žalobkyně hodnocena v hlubokém podprůměru, ale pracuje systematicky, přistupuje s velkou snahou a pečlivostí, bez problémů sociálně usuzuje, dokáže kompenzovat nízkou úroveň logického uvažování, je dostatečně adaptabilní, mnestické funkce jsou bez oslabení, masivním problémem je teoretické početní myšlení. Nutno počítat při organickém poškození mozku s rychlým nástupem únavy a s oscilací celkového výkonu. Horší je regulace motorických aktivit, zejména v činnostech vyžadujících asymetrickou koordinaci. Bylo doporučeno pokračovat v učebním oboru kuchařské práce při praktické škole Černovice.

Posudková komise shledala u žalobkyně dlouhodobě nepříznivý stav, který omezuje duševní i fyzické schopnosti významné pro pracovní schopnost. Jejich rozhodující příčinou je organicky podmíněna lehká mentální retardace v rámci dětské mozkové obrny, tedy postižení uvedené v kapitole V, položka 8 písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Ta zahrnuje mentální postižení s IQ 50 až 69, narušení adaptivního chování, značné snížení úrovně sociálních dovedností, zhoršené ovládací a rozpoznávací schopnosti s tím, že výkon některých denních aktivit je omezen. Je zde uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 30 až 45 %. Vzhledem k organickému postižení s lehkým motorickým deficitem a kompenzovanou epilepsií využívá komise horní hranice rozmezí a stanovila pokles pracovní schopnosti ve výši 45 %. Podřazení postižení pod položku 8 písm. c) odůvodněno není, protože žádné z mnoha psychologických vyšetření, ani dosažená úroveň vzdělání a školních dovedností neodpovídá IQ 35 až 49% a střední mentální retardaci.

Pokračování
- 4 -
2Ad 35/2013

Při použití kapitoly VI, přílohy k vyhlášce, vztahující se na postižení nervové soustavy, by při dětské mozkové obrně s lehkým funkčním postižením podle položky 1 písm. b) dosahovalo maximální ohodnocení poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %. Při epilepsii částečně kompenzované dle položky 4 písm. b), pak 40 %. Použití těchto kritérií je pak pro posuzovanou méně výhodné.

K obsahu žaloby se poukazuje na to, že ke konkrétním lékařským zprávám bylo přihlíženo, logopedická a urologická zpráva se nepovažuje za posudkově významnou. Pro posouzení jsou podstatná psychologická vyšetření, dle nich i při rozptylu závěru, jsou intelektové schopnosti vždy v pásmu lehké mentální retardace. Pro zhodnocení pracovního potenciálu je významná hodnotící zpráva Střediska výchovné péče v Černovicích a ergoterapeutická testování. Zhoršení zdravotního stavu ani úbytek mentálních schopností nelze potvrdit. Komise vzala do úvahy motorické následky dětské mozkové obrny, epilepsii a poruchy chování, čímž zdůvodnila využití horní hranice rozpětí stanoveného poklesu pracovní schopnosti.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 a násl. s.ř.s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Rozhodnutí o změně stupně invalidity je závislé na lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vyšla jak ze subjektivních potíží udávaných žalobkyní, tak z těch, které vyplývají z objektivních nálezů především psychiatrické, psychologické, neurologické, rehabilitační a urologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je lehká mentální retardace v rámci dětské mozkové obrny. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole V, položka 8 písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 45 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Především uvedla, že přes případné rozdíly výsledků psychologických vyšetření všechna tato vyšetření označují postižení žalobkyně za postižení lehké. Z psychologických posudků rovněž plyne, že kapacita žalobkyně je vyšší než odpovídá jejím výkonům, protože některé výkony, v nichž je jí poskytována péče mohla zvládnout sama a je zapotřebí podporovat samostatnost. Praktickým nácvikem a opakováním může získat některé dílčí znalosti a dovednosti. S lehkou mentální retardací je schopna vykonávat samostatně naučené stereotypní činnosti ve známém prostředí. Se zřetelem k danému postižení se u žalobkyně projevuje rychlý nástup únavy, horší je regulace motorických aktivit, je narušeno adaptivní chování, má značné snížení Pokračování
- 5 -
2Ad 35/2013

úrovně sociálních dovedností, zhoršené ovládací a rozpoznávací schopnosti. I v důsledku toho je výkon některých denních aktivit omezen. Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti na horní hranici dané položky bylo přihlédnuto k tomu, že žalobkyně je postižená epilepsií. Již tato skutečnost dokládá, že posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobkyně uvedenými v klinické diagnóze.

Posudková komise dále vysvětlila, co brání podřazení postižení žalobkyně položce pod položku č. 8 písm. c), což odůvodnila tím, že podle mnoha psychologických vyšetření ani nově dosažené úrovně vzdělání a školních dovedností neodpovídá IQ 35 až 49 a střední mentální retardaci. Při využití položek dopadajících na postižení nervové soustavy, by pak bylo dosaženo menšího počtu procentních bodů pro taková postižení.

Posudková komise reagovala dále na žalobní body vztahující se k posuzování zdravotního stavu, přičemž vypočetla veškerá odborná lékařská vyšetření, která měla k dispozici, poukázala na to, že pro posouzení jsou rozhodná psychologická vyšetření, která vyznívají v tom smyslu, že u žalobkyně jedná se o lehkou mentální retardaci, jako významnou hodnotila zprávu Střediska výchovné péče v Černovicích a ergoterapeutické testování, z nichž úbytek mentálních schopností dovodit nelze.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, učinila úvahu o tom, lze-li zdravotní postižení podřadit jiným položkám vyhlášky a aplikovat předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 45 % pokles pracovní schopnosti.

Jednotlivé stupně invalidity stanoví § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. O invaliditu prvního stupně se jedná, činí-li pokles pracovní schopnosti pojištěnce 35 až 49 %, pro druhý stupeň invalidity je stanoven rozsah poklesu pracovní neschopnosti v rozmezí 50 až 69 %, od poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 45 %, tak žalobkyně je invalidní v prvním stupni. Takto žalobkyně je nahlížena a je jí poskytován invalidní důchod ve výši odpovídající invaliditě prvního stupně. Pro změnu stupně invalidity není žádný důvod, jestliže je prokázáno, že stupeň invalidity žalobkyně odpovídá stupni prvnímu. Proto je rozhodnutí věcně správné a odpovídá požadavkům § 39 odst. 1 a 2, zákona o důchodovém pojištění.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování
- 6 -
2Ad 35/2013

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. září 2013

Samosoudkyně :

JUDr. Marie B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava