10 Ca 64/2009 - 44Rozsudek KSCB ze dne 24.01.2011

10Ca 64/2009 – 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce F.B., zast. Ing. Jiřím Pomikálkem, daňovým poradcem v Českých Budějovicích, Sadová 30, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.3.2009, č.j. 1888/09-1100, takto:

Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 30.3.2009, č.j. 1888/09-1100 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 1.6.2009 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.3.2009, č.j. 1888/09-1100, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2001.

Pokračování
- 2 -
10Ca 64/2009

V žalobě je vyjadřován nesouhlas s postupem správce daně o vyloučení podstatné části výdajů na pracovní cesty žalobce. Dále je namítána prekluze práva na vyměření daně.

Žalovaný k obsahu žaloby poukázal na to, že žalobce neunesl důkazní břemeno o rozsahu jím vynaložených nákladů na pracovní cesty. Proto v tomto ohledu je napadené rozhodnutí správné.

K námitce prekluze práva vyměřit daň uvedl, že původní rozhodnutí bylo vydáno v době před nálezem Ústavního soudu o běhu prekluzivní lhůty a námitka prekluze nebyla uplatněna ani v odvolání. Proto se jí žalovaný nezabýval. Návrh na vydání zamítavého rozhodnutí soudu odůvodnil odlišnými právními názory na běh prekluzivní lhůty a okolnost, že výklad § 47 daňového řádu je předmětem řešení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.

Pro projednání žaloby mají význam následující skutečnosti plynoucí ze spisů finančních orgánů.

Kontrola daně z příjmů fyzických osob zahájená dne 27.1.2005 se týkala zdaňovacích období 2001, 2002 a 2003. Tato kontrola byla ukončena zprávou, která byla projednána dne 20.5.2005, poté co uplynula lhůta k podání vyjádření bylo dne 30.5.2005 rozhodnuto a pro žalobce byl vydán dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za rok 2001. Ten nabyl právní moci.

Na žádost žalobce byl povolen přezkum dodatečného platebního výměru rozhodnutím žalovaného z 25.7.2007. V tomto řízení správce daně vydal dne 16.10.2008 rozhodnutí o přezkoumání svého rozhodnutí z 30.5.2005 a dodatečně vyměřenou daň zvýšil.

Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí správce daně bylo projednáno napadeným rozhodnutím, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí shledáno jako věcně správné.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí vztahující se k daňové povinnosti žalobce za rok 2001. V žalobě byla uplatněna námitka prekluze práva daň doměřit.

Během lhůty podle § 47 daňového řádu ve znění účinném v době rozhodování se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu a usnesením ze dne 12.1.2011, č.j. 5Afs 15/2009-122 vyjádřil právní názor, že prekluze práva daň vyměřit či dodatečně vyměřit se se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 2.12.2008 sp.zn. I.ÚS 1611/07 uplatní ve všech případech daní, o nichž je dána povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení a kde je toto ustanovení používáno.

Aplikováno na souzenou věc to znamená, že prekluzivní lhůta pro doměření daně začala běžet v závěru roku 2001 a uplynula v závěru roku 2004. Jestliže daňová kontrola byla zahájena dne 27.1.2005, stalo se tak po uplynutí lhůty pro doměření daně. V řízení zahájeném dne 27.1.2005 proto nebylo možno dodatečně vyměřit daň z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2001.

Pokračování
- 3 -
10Ca 64/2009

Soud proto uzavřel, že právo doměřit daň z příjmů fyzických osob za rok 2001 pro žalobce zaniklo uplynutím lhůty dne 31.12.2004. Jestliže k doměření daně došlo v řízení zahájeném po tomto datu, je napadené rozhodnutí pro prekluzi práva daň doměřit vadné.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 6 800,- Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, odměnu daňového poradce za 2 úkony právní služby po 2 100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 24. ledna 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová