10 Af 5/2014 - 44Rozsudek KSCB ze dne 30.05.2014

10Af 5/2014 - 44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M.Z. , bytem X, zast. Ing. Václavem Dvořákem, daňovým poradcem, sídlem Příbram IV., Aloise Jiráska 199, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2013 č.j. X

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladu tohoto řízení .

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2009, 2010 a 2011 tak, že odvolání bylo zamítnuto a dodatečné platební Pokračování
- 2 -
10Af 5/2014

výměry na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011 ze dne 13. 5. 2013 byly potvrzeny.

Žalobkyně uvádí, že je spolumajitelem pozemků, které pronajala s ostatními spolumajiteli společnosti ENERGYSSEZZ, spol. s.r.o., a to za cenu 1 Kč ročně, nájemce na pronajatých pozemcích vybudoval a provozuje fotovoltaickou elektrárnu. Nájemcem je tedy rodinný podnik a žalobkyně musela při svém jednání skloubit pravidla konání dobrého hospodáře z pohledu nájemce a zároveň i své zájmy fyzické osoby. Těmi jsou jednak zajištění dlouhodobého příjmu z nájmu od nájemce, jednak zajištění prosperity nájemce, který je jeho spoluvlastnictvím. Toto je ekonomicky v naprostém a logickém souladu. Žalobkyně má za to, že nesprávně byla doměřena daň za uvedená zdaňovací období ohledně daně z příjmů fyzických osob z důvodu, že mezi spojenými osobami bylo sjednáno nižší nájemné, než je tržní cena. Zahájení podnikání ENERGYSSEZZ, spol. s.r.o., bylo komplikované, neboť vybudování fotovoltaické elektrárny je náročná investice v rozsahu 30 mil. korun. Uvedená společnost neměla vlastní zdroje, proto jí Komerční banka poskytla úvěr a částečně společnosti poskytla úvěr i rodina, v jejímž zájmu byla prosperita společnosti. Podnikání v solárním byznysu bylo dodatečně zatíženo odvody ve výši 26 %, proto hospodářské výsledky fotovoltaické elektrárny jsou takové, že hraničí s insolvenčním stavem. V zájmu rodiny Z. bylo poskytnout uvedené společnosti pozemky za symbolické nájemné. Rodina se zachovala jako dobrý hospodář, a to s ohledem na to, aby byly zajištěny budoucí zisky z provozu fotovoltaické elektrárny a současně tak bylo zamezeno ztrátám z titulu bankrotu a nebyla prohlášena insolvence. Žalobkyně od zahájení daňového řízení nerozporuje tvrzení správce daně, která se týkají právního hodnocení vztahu její osoby a nájemce z pohledu zákona o daních z příjmů. Uznává, že je spojenou osobou ve vztahu k nájemci. Sjednané nájemné není v tržní úrovni, ovšem má za to, že rozpor ve sjednané a tržní ceně v duchu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů uspokojivě doložila. Na podporu toho činí závěry o úrovni ekonomických znalostí žalovaného a předkládá přirovnání v kontextu domněnky, jaká by měla být daňová politika státu. Má za to, že je zapotřebí nechat nájemce přežít krizové roky. Nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že se vzdala veškerých užitků plynoucích jí z titulu vlastnictví, že neměla z nájemního vztahu žádné výhody a že takové jednání odporuje ekonomicky racionálnímu uvažování. Nesprávná je argumentace správce daně, že měly být pozemky pronajaty od počátku někomu jinému za vyšší nájemné. To považuje za projev, že „po válce je každý generál“. Žalobkyně nesouhlasí s odůvodněním, že daňový subjekt nikterak nedoložil dokumentaci k tvorbě ceny. Cena byla vytvořena jako symbolická, kdy pronajímatelé velmi důvěrně znali ekonomický stav nájemce. Za zásadní rozpor v přístupu stran uvádí, že společným jmenovatelem vyjádření správce daně a žalovaného je jejich názor, že pro posouzení vztahů žalobkyně a nájemce není důležitý ekonomický stav nájemce.

Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že doložila správci daně formou dodatku k nájemní smlouvě svůj záměr nájemné zvýšit až to finanční situace u ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. dovolí. Žalobkyně má za to, že u osob, které nevedou účetnictví, je základem daně skutečně dosažený příjem. Nebyl-li ale příjem realizovaný, není možné jej ani upravovat, ani zdanit, za období, ve kterém vůbec nedošlo k přijetí nájemného, není možné takový příjem zdaňovat. V daném případě měl ekonomický prospěch nájemce, uvedená společnost dosahovalo nepeněžního příjmu, v případě, že by nebyl doložen rozdíl mezi sjednanou a tržní cenou, měl by být u něj takto dosažený peněžní příjem zdaněn.

Žalobkyně jednala racionálně a v duchu svých dlouhodobých cílů, nehledala únik před zdaněním, ale naopak chránila budoucí zisky. Toto konání bylo ekonomické a jiný přístup by způsobil majetkovou újmu. Jestliže takto jednala, je tím uspokojivě doloženo, proč cena Pokračování
- 3 -
10Af 5/2014

nájmu nebyla sjednána tak, jak by byla sjednána s nájemcem, který by byl v dobré ekonomické a finanční kondici. Je zcela absurdní, aby žalobkyně byla trestána za to, že jednala s péčí řádného hospodáře. Z jednání žalobkyně není možné vycítit snahu o daňový únik, o získání nelegální nebo jen nemorální daňové výhody.

Žalovaný navrhoval zamítnutí. Na žalobkyni i na nájemce, je-li žalobkyně jedním ze dvou společníků společnosti ENERGYSSEZZ, spol. s r.o., s obchodním podílem ve výši 50 %, nutno z pohledu § 23 odst. 7 písm. a) bod 1 zákona o daních z příjmů nahlížet jako na kapitálově spojené osoby. Žalobkyně neuvedla žádné příjmy z pronájmu předmětných pozemků. Správce daně zjistil, že pozemky jsou pronajímány za 1 Kč za rok se splatností vždy k 31. 12. příslušného kalendářního roku po dobu 20 let, tedy nájem je realizován za úplatu, která se liší od ceny, jež by byla objektivně sjednána mezi nespojenými osobami. Žalobkyně nerozporovala, že stanovená cena nájemného není cenou obvyklou, poukazovala na skutečnost, že okamžitý ekonomický profit z předmětného nájemního vztahu měl nájemce, který tímto jednáním dosáhl nepeněžního příjmu, nikoliv vlastníci předmětných pozemků. Žalobkyně uspokojivě nedoložila rozdíl mezi sjednanou cenou nájemného v nájemní smlouvě a cenou obvyklou. Proto jí byla doměřena daň a současně uložena povinnost uhradit penále. Námitky uvedené v žalobě nejsou dle žalovaného důvodné. Cílem správce daně bylo správné zjištění a stanovení daní, proto nelze přezkoumávat úspěšnost, popřípadě neúspěšnost podnikatelských aktivit jednotlivých daňových subjektů. Dokumenty předložené žalobkyní, jež popisují ekonomickou situaci mezi spojenými osobami, nelze akceptovat jako důkazní prostředky, které dokládají zjištěný rozdíl mezi cenou nájemného sjednanou mezi žalobkyní a obchodní korporací ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. a cenou dohodnutou mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. V daném případě byla cena vytvořena na základě úsudku kapitálově spojených osob, z nichž žalobkyně naprosto objektivně rezignuje na maximalizaci svého zisku, proto nelze považovat za splněnou zákonnou podmínku ve věci prokázání rozdílu sjednané ceny, oproti té, která by byla vytvořena ve zdravém tržním prostředí. Správci daně nepřísluší hodnotit podnikatelské aktivity daňových subjektů. Dodatek k nájemní smlouvě není způsobilý doložit rozdíl v cenách sjednaných mezi spojenými osobami v obchodních vztazích, neboť obsahuje pouze obecná sdělení, ze kterých není zřejmé, zda se žalobkyni ve specifikovaném časovém horizontu zvýší příjmy z pronájmu daných nemovitostí. Touto smlouvou tedy nebyla uspokojivě doložena důvodnost výše ceny nájemného sjednaného mezi žalobkyní a obchodní korporací. Smlouva nevytváří ucelenou vizi o dalším vývoji cen. Zcela mylná je výtka žalobkyně, že tím, kdo měl ekonomický prospěch, byla osoba nájemce, která dosahovala nepeněžního příjmu, a to s odkazem na § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů, které není aplikovatelné na danou situaci, neboť na obchodní korporaci nemůže být pohlíženo jako na vlastníka najatého majetku, neboť v daném případě je tento subjekt nájemcem pozemků přenechaných mimo jiné žalobkyní za úplatu k výstavbě fotovoltaické elektrárny. Nájemné z přenechání nemovité věci k dočasnému užívání nájemci je zdanitelným příjmem, u obchodní korporace nedošlo v daném případě ke vzniku nepeněžního příjmu.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto skutečnosti:

Žalobkyně s manželem jako pronajímatelé uzavřeli v roce 2009 smlouvu o pronájmu pozemků na stavbu fotovoltaické elektrárny se společností ENERGYSSEZZ, spol. s r.o., ve které je žalobkyně 50 % společníkem. Žalobkyně má pozemky o výměře 27 982 mve společném jmění se svým manželem, nájem všech pozemků pronajímatelů má výměru 37 624 Pokračování
- 4 -
10Af 5/2014

m. Nájem byl sjednán na dobu 20 let za částku 1 Kč ročně. Dožádáním bylo správcem daně zjištěno, že cena sjednaná v běžných obchodních vztazích činí v případě pronájmu pozemku pro výstavbu fotovoltaické elektrárny 5 Kč až 6,10 Kč za 1 m. Žalobkyně příjmy z pronájmů předmětných pozemků od společnosti ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. v daňovém přiznání neuvedla. Správce daně proto vyzval žalobkyni k podání dodatečného daňového přiznání. Dne 26. 11. 2012 byla správcem daně zahájena daňová kontrola ohledně daně z příjmů fyzických osob s ohledem na skutečnosti vyplývající z nájemní smlouvy na pronájem pozemků se společností ENERGYSSEZZ, spol. s r.o.

Žalobkyně z odpovědi na výzvu uvedla, že stanovená cena nájemného není cenou obvyklou s tím, že okamžitý ekonomický profit z nájemního vztahu měla uvedená společnost, nikoliv pronajímatel, a tak dosáhla nepeněžního příjmu. Správce daně učinil kontrolní zjištění a dospěl k závěru, že žalobkyně uspokojivě nedoložila rozdíl v cenách. Dne 30. 1. 2013 byla žalobkyně s výsledkem kontrolního zjištění včetně hodnocení předložených důkazních prostředků seznámena a byla jí stanovena lhůta 14 dnů, ve které se mohla vyjádřit ke kontrolnímu zjištění a navrhnout doplnění výsledku kontrolního zjištění. Žalobkyně se vyjádřila k výsledku kontrolního zjištění, vyslovila nesouhlas se závěry správce daně a předložila „Dodatek č. 1“ ze dne 16. 3. 2013 k nájemní smlouvě obsahující vyjádření všech tří pronajímatelů s tím, že náklady spojené s pronajmutím pozemků nejsou již k dispozici. Správce daně sdělil žalobkyni stanovisko k vyjádření, kdy učinil závěr, že žalobkyně nedoložila a neprokázala, jaké výdaje a v jaké výši se týkají předmětného pronájmu s tím, že „Dodatek č. 1“ k nájemní smlouvě nepokládá vzhledem k obsahu za důkaz, který by doložil rozdíl mezi sjednanou cenou nájemného v nájemní smlouvě a cenou obvyklou.

Dne 7. 5. 2013 byla projednána zpráva o daňové kontrole, ve které správce daně zhodnotil předložené důkazní prostředky a vyjádření a učinil závěr, že žalobkyně nepředložila takové důkazní prostředky, které by prokázaly, že se sjednané nájemné neliší od cen sjednaných mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek nebo uspokojivě doložila tento rozdíl.

Správce daně vydal dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, kterými žalobkyni byla doměřena daň za uvedená zdaňovací období a rovněž jí byla uložena povinnost uhradit penále. Proti dodatečným platebním výměrům žalobkyně podala odvolání, ve kterém vyslovila nesouhlas s tím, že správce daně neurčil daňový subjekt, u kterého by mohlo přicházet v úvahu dodanění nepeněžního příjmu a to v rozporu s ekonomickou skutečností a dále pak poukázala na to, že neobdržela žádný příjem z nájmu a že správce daň vyhodnotil nesprávně, že žalobkyně nezdůvodnila a nedoložila rozdíl ceny sjednané z nájmu oproti ceně tržní.

Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že správcem daně bylo prokázáno, že se jedná o spojené osoby ve smyslu ust. § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a že se liší ceny sjednané mezi smluvními stranami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami, jestliže cena pronájmu byla stanovena 1 Kč za rok, přičemž správce daně dožádáním zjistil, že cena sjednaná mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích by činila v případě pronájmu pozemku pro výstavbu fotovoltaické elektrárny v Blatné částku v rozmezí od 5 Kč do 6,10 Kč za 1 m . Žalovaný proto uzavřel, že na základě platného právního úkonu se cena sjednaná mezi smluvními stranami, které jsou spojenými osobami, liší od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami. Námitka, že okamžitý ekonomický profit z předmětného nájemního vztahu měla společnost ENERGYSSEZZ, spol. s r.o., je dle žalovaného irelevantní, jestliže Pokračování
- 5 -
10Af 5/2014

měl daňový subjekt postupovat dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a neuzavřel se společností nájemní vztah za cenu obvyklou mezi závislými osobami v běžných obchodních vztazích na relevantním trhu, pak by tento příjem dle § 9 zákona o daních z příjmů byl právě ve výši této ceny, tzn. ceny obvyklé. Odvolací námitku, že subjektem u něhož mělo být posuzováno, zda měl či neměl nepeněžní příjem, je společnost ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. považoval žalovaný za nedůvodnou, jestliže správce daně postupoval dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Rovněž nedůvodně je namítáno, že žalobkyně žádný příjem z titulu předmětného nájemného neobdržela. Správce daně doložil rozdílnost sjednané ceny nájmu oproti ceně tržní, kdy je žalobkyní nedůvodně argumentováno ekonomickou situací společnosti, které byl pozemek pronajat. Správce daně správně zkoumal, zda by cena za pronájem předmětných pozemků byla vytvořena stejně i v případě, kdy by byla sjednávána mezi dvěma nezávislými subjekty. Žalobkyně nedoložila důvod rozdílnosti cen dle podmínek § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů tak, jak stanoví § 92 odst. 3 daňového řádu, proto správce daně v souladu se zákonem dodatečně doměřil žalobkyni daň z příjmů fyzických osob.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud poznamenává, že v daňovém řízení platí zásada, že daňový subjekt, který nese břemeno tvrzení ve vztahu ke své daňové povinnosti, nese i břemeno důkazní ve vztahu k těmto svým tvrzením. V zásadě tedy břemeno tvrzení i břemeno důkazní nese v průběhu dokazování daňový subjekt. V některých případech však toto pravidlo neplatí a břemeno tvrzení i břemeno důkazní nese naopak správce daně. Tak je tomu i v případě aplikace § 23 odst. 7 věta 1 zákona o daních z příjmů.

Správce daně může úpravu základu daně provést tehdy, jsou-li zákonné podmínky pro takový postup. Z § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů vyplývá, že správce daně upraví základ daně poplatníka v případě, že se ceny sjednané mezi spojenými osobami liší od cen, které byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen. Pojem „spojené osoby“ je vyložen pod písmenem a) a b) uvedeného ustanovení.

Za běžné obchodní vztahy je nutno považovat takové, které se vytváří v podmínkách nedeformované hospodářské soutěže. Z běžných obchodních vztahů vzniká obvyklá cena na trhu. Obvyklá cena je chápána jako cena přiměřená, sjednaná v daném místě a čase za prodej zboží nebo služby, srovnatelná v době uzavření smlouvy za obdobných podmínek s podobnými cenami. Podstatný rozdíl od obvyklých cen nastává tehdy, prodává-li se příliš levně nebo nakupuje-li se příliš draze, v takovém případě musí daňový subjekt vždy takový rozdíl uspokojivě doložit.

V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 č.j. 1Afs 101/2012-31 bylo judikováno, že musí být vždy v první řadě prokázáno, že se jedná o spojené osoby, tedy že jde o osoby spojené ekonomicky, personálně nebo jiným způsobem funkčně ekvivalentním. V případě, že je prokázáno, že se jedná o spojené osoby, je na správci daně, aby prokázal, že se liší ceny sjednané mezi těmito osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek.

V daném případě správce daně zjistil, že mezi žalobkyní a nájemcem společnosti ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. byla uzavřena smlouva o pronájmu pozemků na stavbu Pokračování
- 6 -
10Af 5/2014

fotovoltaické elektrárny, přičemž žalobkyně je 50 % společníkem v uvedené společnosti a jde tedy ve smyslu ust. § 23 odst. 7 písm. a) bod 1 zákona o daních z příjmu o kapitálově spojenou osobou. Nájem byl sjednán od 1. 8. 2009 na dobu 20 let za symbolickou částku 1 Kč ročně za všechny pronajímatele se splatností do 31. 12. příslušného roku. Je zřejmo, že cena sjednaná mezi závislými osobami je odlišná od ceny sjednané mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích, neboť správce daně zjistil, že v případě pronájmu pozemku pro výstavbu fotovoltaické elektrárny v daném místě představuje částku od 5 Kč do 6, 10 Kč za 1 m. Žalobkyně v daňovém přiznání příjmy z pronájmu předmětných pozemků od společnosti ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. neuvedla.

Na žalobkyni bylo uspokojivě doložit rozdíl mezi cenou nájmu sjednávanou mezi osobami v běžných obchodních vztazích, neboť dohodnutou částku 1 Kč za rok za pronájem pozemku je nutno označit za odporující běžným obchodním vztahům uzavíraným v rámci podnikání. Správce daně měl oprávněně o obvyklosti sjednaného nájemného vážné a důvodně pochyby s ohledem na určenou částku, neboť sjednané nájemné není možné považovat za ekonomicky racionální, v běžných obchodních vztazích by ekonomickými subjekty nebylo sjednáno. S ohledem na shora uvedené, že bylo prokázáno, že se jednalo o spojené osoby, bylo dále na správci daně, aby prokázal, že se liší cena sjednaná mezi těmito osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Správce daně se touto okolností řádně zabýval a přezkoumatelným způsobem se s touto otázkou ceny obvyklé vypořádal, jestliže bylo jím zjištěno, že v daném místě se cena sjednaná mezi nezávislými osobami pohybuje v rozmezí od 5 Kč do 6,10 Kč za 1 m. Uvedená okolnost nebyla žalobkyní ani rozporována. V daném případě byla zkoumána cena obvyklá ve stejném či obdobném čase v dané lokalitě, tedy byly zjišťovány ceny za pronájem pozemků v uvedeném zdaňovacím období, proto byly splněny podmínky při zjišťování ceny obvyklé. Vada v postupu správce daně při stanovení ceny obvyklé shledána nebyla, ze spisu vyplývá, že správce daně sdělil v průběhu daňového řízení žalobkyni výši ceny kterou zjistil, respektive kterou považuje za cenu, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Prokazatelně žalobkyni seznámil se vzniklým rozdílem a dal i žalobkyni tak možnost, aby se k tomuto rozdílu vyjádřila a doložila jej. Žalobkyně na pochybnosti správce daně ohledně nízké ceny reagovala tak, že předložila „Dodatek č. 1“ ze dne 16. 3. 2013 k nájemní smlouvě., ve které se uvádí, že smluvní strany uzavřely původní nájemní smlouvy za situace, která byla pro pronajímatele ekonomicky svízelná, a proto bylo sjednáno symbolické nájemné ve výši 1 Kč ročně za všechny pronajaté nemovitosti. Dále se ve smlouvě konstatuje, že zámyslem bylo výši nájemného upravit na výši obvyklou, a to v době, která to nájemci ekonomicky umožní a nezpůsobí mu to zásadní ekonomické potíže. Vzhledem k vývoji situace smluvní strany se zavázaly, že v okamžiku, kdy nájemce nebude mít žádné půjčky od žádného z pronajímatelů, začne se upravovat výše nájemného, tato změna bude prováděna postupně úměrně situaci. Toto bude provedeno tak, že obě smluvní strany vždy do 31. 3. každého roku vyhodnotí ekonomický stav nájemce za uplynulý rok a sjednají úměrnou změnu nájemného pro rok nový. Z obsahu shora uvedeného dodatku nelze učinit závěr, že by žalobkyně doložila rozdíl mezi sjednanou cenou nájemného v nájemní smlouvě a cenou obvyklou, proto je správný závěr žalovaného, že žalobkyně uspokojivě nedoložila rozdíl mezi sjednanou cenou nájemného v nájemní smlouvě a cenou obvyklou. Proto neunesla důkazní břemeno stran prokázání všech skutečností, které je povinna uvádět v daňovém přiznání.

Žalobkyně má za to, že správce daně měl vycházet při rozhodování z celkové ekonomické situace společnosti ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. Jestliže se měla žalobkyně a její Pokračování
- 7 -
10Af 5/2014

rodina chovat jako dobrý hospodář, musela zajistit budoucí zisky z provozu fotovoltaické elektrárny, aby na uvedenou společnost nebyla prohlášena insolvence. Uvedená výhrada není důvodná. Soud poznamenává, že žalobkyně je jedním ze dvou společníků nájemce, jakožto obchodní korporace, a to s obchodním podílem ve výši 50 %, kdy druhým ze společníků je její manžel žalobkyně, který je současně jediný jednatelem nájemce. V souvislosti s tím soud opětovně odkazuje na § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, který je nutno na daný případ žalobkyně aplikovat, neboť se jedná o kapitálově spojené osoby, kdy tedy není rozhodná úspěšnost či neúspěšnost podnikatelských aktivit subjektu, se kterým žalobkyně uzavřela nájemní smlouvu. Ekonomická situace mezi spojenými osobami rozhodná není, proto žalovaný správně neakceptoval jako důkazní prostředky důkazy, které by měly dokládat zjištěný rozdíl mezi cenou nájemného sjednanou mezi žalobkyní a mezi uvedenou společností. Tímto dodatkem nájemní smlouvy rozdíl doložen nebyl.

Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že nerozporovala tvrzení správce daně, která se týkají právního hodnocení vztahu její osoby a nájemce. Má za to, že se jedná o kapitálově spojené osoby, snažila se uspokojivě doložit rozpor ve sjednané a tržní ceně, stanovení vysokého tržního nájmu by situaci u ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. komplikovalo s tím, že nájemné bude zvýšeno, až to situace u uvedené společnosti dovolí. Tato námitka důvodná není, a to s odkazem na § 23 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů, který byl správcem daně řádně aplikován, kdy správce daně řádně vyhodnotil, že se jedná o kapitálově spojené osoby a že ze strany žalobkyně nebyl rozpor ve sjednané a tržní ceně uspokojivě doložen, jestliže dle nájemní smlouvy bylo sjednáno nájemné za pronájem pozemků 1 Kč za 1 m za rok. V daném případě žalobkyně ani nezpochybnila dohodnutou výši ceny nájemného v rámci obchodního vztahu mezi osobami nespojenými, kdy má za to, že se chovala jako dobrý hospodář, měla zájem, aby společnost provozující fotovoltaickou elektrárnu se nedostala do insolvence.

Soud opětovně poznamenává, že jestliže si kapitálově spojené osoby sjednají ve společných obchodních vztazích cenu rozdílnou od té, která by byla dohodnuta mezi osobami nespojenými, musí být takový rozdíl uspokojivě doložen. V daném případě byla cena vytvořena na základě úsudku kapitálově spojených osob, kdy žalobkyně nesledovala pronájmem předmětných pozemků zisk (příjem z pronájmu), proto je správný závěr žalovaného, že není možné bez dalšího považovat za splněnou zákonnou podmínku ve věci prokázání rozdílu sjednané ceny oproti té, která by byla vytvořena ve zdravém tržním prostředí.

Nedůvodně je namítáno žalobkyní, že se žalovaný s navrženými důkazními prostředky nevyrovnal. Ze strany žalovaného byla řádně hodnocena jak smlouva o pronájmu, tak i dodatek smlouvy o pronájmu, žalovaný se zabýval tím, zda se jedná o kapitálově spojené osoby a zda se jedná o tržní cenu, která byla mezi subjekty sjednána. Pro posouzení obvyklé ceny není důležitý ekonomický stav nájemce, správce daně nemá povinnost dle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů hodnotit podnikatelské aktivity jednotlivých daňových subjektů. Tato skutečnost z uvedeného ustanovení nevyplývá.

Žalobkyně ani ve formě dodatku k nájemní smlouvě nedoložila uspokojivě rozdíl v cenách sjednaných mezi spojenými, respektive nezávislými osobami v obchodních vztazích, jestliže dodatek obsahuje pouze obecná sdělení, ze kterých nevyplývá, zda se žalobkyni jakožto jedné ze subjektů na straně pronajímatele zvýší příjmy z pronájmu daných nemovitostí. Správný je proto závěr žalovaného, že ani tímto důkazem (dodatkem smlouvy o pronájmu) nebyla doložena důvodnost výše ceny nájemného sjednaného mezi žalobkyní a Pokračování
- 8 -
10Af 5/2014

nájemcem, neboť z uvedeného dodatku nájemní smlouvy není patrný vývoj ceny pronájmu. Žalobkyně má za to, že u osob, které nevedou účetnictví, je základem daně skutečně dosažený příjem s tím, že nebyl-li příjem realizovaný, není možné jej zdanit. Má za to, že za období, ve kterém vůbec nedošlo k přijetí nájemného, není možné takový příjem zdaňovat. Uvedená námitka je nedůvodná, a to opětovně s ohledem na § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, dle něhož je základ daně upraven v případě, kdy rozdíl mezi cenou sjednanou mezi spojenými osobami a tou, která by byla dohodnuta v běžných obchodních vztazích, není uspokojivě doložen, nespočívá ve změně rozdílu mezi příjmy a výdaji daňového subjektu nerealizováním části příjmů. Z § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů vyplývá, že správce daně je oprávněn zvýšit základ daně poplatníka, a to o zjištěnou diferenci mezi cenou fakticky sjednanou a cenou obvyklou, kdy takto bylo i ze strany správce daně postupováno.

Žalobkyně namítá, že tím, kdo měl ekonomický prospěch, byla osoba nájemce, uvedená společnost dosahovala nepeněžního příjmu a v případě, že tedy nebyl doložen rozdíl mezi sjednanou a tržní cenou, měl by být doložen rozdíl mezi sjednanou a tržní cenou. Měl by být u této společnosti dosažený nepeněžní příjem zdaněn. Uvedená výhrada není důvodná, neboť v § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů je definováno, co je považováno za nepeněžní příjem. Nepeněžním příjmem pronajímatele jsou výdaje (náklady) vyložené nájemcem na najatém majetku se souhlasem pronajímatele nad rámec smluveného nájemného nehrazeného pronajímatelem. Ze znění uvedeného ustanovení vyplývá, že na daný případ toto ustanovení aplikovat nelze, neboť na společnost nelze nahlížet jako na vlastníka najatého majetku, jestliže v daném případě je tento subjekt nájemcem pozemků přenechaných mimo jiné žalobkyní za úplatu k výstavbě fotovoltaické elektrárny. Z toho plyne, že u společnosti ENERGYSSEZZ, spol. s r.o. nedošlo ke vzniku nepeněžního příjmu, proto uvedená námitka rovněž důvodná není.

Soud proto uzavřel, že žaloba důvodná není, jestliže ze strany žalovaného bylo správně aplikováno ust. § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, daňový řád rovněž postupem správcem daně porušen nebyl. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba u projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Pokračování
- 9 -
10Af 5/2014

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 30. května 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava