10 Af 36/2011 - 26Rozsudek KSCB ze dne 23.09.2011

10 Af 36/2011 – 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce M. O., zastoupeného JUDr. Pavlem Šedivým, advokátem se sídlem Tábor, Údolní 2997, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.4.2011, č.j. 1819/11-1300,

takto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Vymezení věci

(1) Žalobou doručenou dne 27.5.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.4.2011, č.j. 1819/11-1300, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Táboře, kterým mu byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období I. až IV. čtvrtletí roku 2007, I. až IV. čtvrtletí roku 2008 a I. až III. čtvrtletí 2009 se současným sdělením povinnosti platit penále podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 21 odst. 1 § 101 odst. 1 a § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty a tato rozhodnutí potvrzena.

Pokračování
- 2 -
10Af 36/2011

(2) Žalobce v žalobě namítal, že podle judikatury Nejvyššího soudu v daňové oblasti platí, že daňoví poplatníci si mohou uspořádat podnikání tak, aby snížili daňovou povinnost. V daném případě bylo žalobci vytýkáno, že založil účelově dvě společnosti s ručením omezeným, společnostem pronajal část svých provozoven a v důsledku oddělení příjmů z provozování hracích automatů od příjmů a činnosti restauračního zařízení docílil toho, že příjmy z činnosti hracích automatů nepodléhaly odvodům DPH. Přitom neexistuje povinnost pro podnikatele podnikat takovým způsobem, aby se zvýšil daňový příjem státu. Lze si vybrat co nejméně zdanitelný způsob provozování podnikání. Smyslem konkrétní daňové kontroly u žalobce bylo rozhodnutí o tom, že fyzická osoba, která podniká v nějakém hospodářském prostoru, musí provozovat veškerou činnost jako osoba fyzická a nikoliv osoba právnická. Dle žalobce není adekvátní, aby správce daně požadoval zdůvodnění toho, proč si zvolil určitou formu podnikání a tu posléze hodnotil jako účelovou. Žalovaný nezpochybnil legálnost vzniku společností Ouška s.r.s. a TAKOP spol. s r.o. ani vztahy těchto společností a žalobce. Pokud žalobce pochybil v oblasti uzavření pracovních smluv se zaměstnanci, nechť správce daně přijme v tomto směru opatření a provede dodatečně případné zdanění. Totéž platí ohledně výše nájmu. Jediné zákonné omezení lze akceptovat ohledně vzájemného plnění mezi spřízněnými osobami. Nelze však v žádném případě směšovat daňové podnikání fyzické a právnické osoby, byť by u právnické osoby byl jediný společník, který by podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná. Pronajaté prostory neužívá žalobce, ale jiné správní subjekty, které v nich realizují svou podnikatelskou činnost. Žalovaný opomíjí odlišné právní postavení žalobce, jakožto fyzické osoby a jím vlastněných společností. Žalobce, výklad pojmu „zneužití práva či obcházení zákona“ jak jej použil žalovaný, vnímá jako nezákonný zásah do svobody podnikání, neboť by správce daně tímto způsobem fakticky rozhodoval o tom, zda smí občan ČR podnikat a v jaké formě. Žalovaný porušil Ústavu, Listinu základních práv a svobod i zákon o správě daní a poplatků, a proto bylo navrženo, aby soud rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

(3) Žalovaný správní orgán navrhl žalobu zamítnout. Vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

(4) Správce daně ve zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty u žalobce posoudil tržby vykazované v kontrolovaných zdaňovacích obdobích, které představovaly odměnu za služby spojené se zajištěním, umístěním a provozem výherních hracích automatů od společnosti HERRO CB spol. s r.o. jako zdanitelná plnění ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o DPH uskutečněná žalobcem. Důvodem tohoto závěru byla účelovost založení společností TAKOP spol. s r.o. a Ouška spol. s.r.o. žalobcem, jako jediným společníkem a jednatelem těchto společností, neboť neměly žádné jiné opodstatnění, než vykazování odměny za zajištění služeb souvisejících s umístěním a provozem výherních hracích přístrojů na základě komisionářských smluv a smlouvy o spolupráci. Uzavřením těchto vztahů došlo k navození takového stavu, kdy byl popřen základní princip podnikání jako činnosti vykonávané za účelem dosažení zisku. Tento stav byl důsledkem personální propojenosti společností žalobce se žalobcem a jeho záměru získat pro sebe nelegitimní daňové zvýhodnění. Žalovaný k tomu odkázal na judikaturu EU a jeho základ Šestou směrnici Rady ze dne 17.5.1977 č. 77/388/EHS, která je používána jako obecná výkladová zásada. Odkázal i na judikát Evropského soudního dvora v kauze C-255/02, podle kterého je nezbytná pro zjištění, zda Pokračování
- 3 -
10Af 36/2011

dochází ke zneužití práva skutečnost, že výsledkem plnění bude získání daňové výhody, jejíž poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným těmito předpisy. V dané věci došlo formálně k naplnění podmínek, aby služby mohly být poskytovány osobou neregistrovanou k DPH, avšak ze skutečného obsahu a významu dotčených plnění vyplývá, že jediným hlavním účelem bylo získání daňové výhody pro žalobce ve formě nepřiznání a neuhrazení daně na výstupu u poskytovaných služeb a byla uměle vytvořena situace, kdy žalobce nemusel odvádět daň u uskutečněného plnění.

III. Obsah správních spisů

(5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(6) Daňová kontrola u žalobce byla zahájena za období I. až IV. čtvrtletí 2008 dne 15.10.2009 za I. až IV. čtvrtletí 2007 a I. až III. čtvrtletí 2009 dne 26.1.2010. Správce daně zjistil, že žalobce provozoval v kontrolovaných zdaňovacích obdobích hostinskou činnost ve dvou nonstopech barech v Táboře a v Bechyni a prostory v Bechyni byly pronajaty od manželů P. za cenu 156 000,- Kč ročně. Prostory v Táboře byly pronajaty od společnosti AKCENTA CZ a.s. Praha 10, roční cena nájmu byla 71 400,- Kč. V obou pronajatých prostorách byly umístěny výherní hrací automaty, které provozovala společnost HERRO CB České Budějovice a v nonstop baru v Táboře bylo umístěno v kontrolovaných zdaňovacích obdobích 9 výherních hracích automatů, v Bechyni 10 těchto přístrojů. Žalobce předložil smlouvy o podnájmu nebytových prostor, kterými část výše uvedených prostor, kde byly výherní hrací automaty umístěny, podnajal společnostem, kde byl žalobce jediným jednatelem a společníkem, a to společnosti Ouška s.r.o. Bechyně od 1.1.2005, cena podnájmu činila 156 000,- Kč a měla být hrazena přímo manželům P., prostory v Táboře byly podnajaty od 1.7.2006 za účelem provozu výherních hracích automatů společnosti TAKOP spol. s r.o. Bechyně za cenu ročního nájemného 1,- Kč.

(7) V rámci šetření správce daně ve dnech 3. a 9.11.2009 správce daně zjistil, že výherní hrací přístroje jsou umístěny v prostorách nonstop baru, nemají oddělený vchod a jsou přístupné pouze přes bar. Při ústním jednání dne 18.11.2009 zástupce žalobce sdělil k obchodním vztahům žalobce se společnostmi Ouška s.r.o. a TAKOP spol. s r.o., že výtěžní provize z pronájmu hracích automatů byla předmětem tržeb těchto společností a zaměstnanci pracující v nonstop barech byli v pracovně právním vztahům vůči těmto společnostem, přičemž poměrná část výdajů byla přeúčtována žalobci. Žalobce od 1.4.2005 žádné zaměstnance neměl.

(8) Vysvětlení k umístění hracích automatů podal žalobce správci daně dne 26.1.2010. Žalobce uvedl, že model využití prostor mu byl doporučen společností CAMPANULA s.r.o. Jeseník, provozovateli hracích automatů, se kterými dříve spolupracoval. Dne 20.9.2010 byl žalobce seznámen s výsledky daňové kontroly a byly s ním projednány zprávy o daňové kontrole daně z přidané hodnoty za kontrolovaná zdaňovací období. Žalobci bylo sděleno vyhodnocení zjištění správce daně o tom, že společnosti Ouška s.r.o. a TAKOP spol. s r.o. byly vytvořeny účelově z důvodu vykazování tržeb za služby související s provozováním výherních hracích přístrojů subjekty, které nejsou plátci DPH. Jediný výnos společností byl podíl poskytovaný provozovateli výherních hracích automatů. Společnosti byly založeny v krátkém časovém období, předtím než byly v jim podnajatých prostorách umístěny výherní Pokračování
- 4 -
10Af 36/2011

hrací přístroje. Obě společnosti neměly žádné jiné ekonomické odůvodnění, než získání daňového zvýhodnění pro žalobce jako fyzickou osobu, o čemž svědčí i vykazované náklady a jejich rozložení mezi žalobcem a těmito společnostmi, kde byl navíc žalobce jediným jednatelem a společníkem. Další pochybnosti správce daně vyvolala cena podnájmu. Výše této ceny rovněž svědčila o účelovosti transakcí mezi žalobcem a jím vytvořených společností. Žalobce k těmto kontrolním zjištěním nevznesl žádné námitky a vzal závěr správce daně tak, jak vyplývá z protokolu o seznámení s výsledky daňové kontroly, na vědomí.

(9) Dne 7.10.2010 vydal Finanční úřad v Táboře dodatečné platební výměry, kterými žalobci byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za I. až IV. čtvrtletí 2007 a I. čtvrtletí 2008 a I. až III. čtvrtletí 2009. Dne 8.10.2010 byly vydány dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období II. až IV. čtvrtletí 2008. Proti dodatečným platebním výměrům se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že bylo zamítnuto. Stalo se tak s odůvodněním, že pokud žalobce u plnění týkajících se příjmů z provozu výherních hracích přístrojů a péče o ně, nepřiznal daň na výstupu, jednal v rozporu s ustanovením § 21 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť přestože formálně došlo k naplnění zákonných podmínek, aby služby byly poskytovány osobou neregistrovanou k dani, ze skutečného obsahu a významu dotčených plnění vyplývá, že jediným a hlavním účelem tohoto počínání bylo získání daňové výhody pro žalobce ve formě nepřiznání a neuhrazení daně na výstupu. Počínáním žalobce byl popřen základní princip podnikatelské činnosti vykonávané za účelem dosažení zisku. Hodnocený stav nastal v důsledku personální propojenosti společností Ouška s.r.o. a TAKOP spol. s r.o. se žalobcem a jeho záměrem získat pro sebe nelegitimní daňové zvýhodnění.

IV. Právní názor soudu

(10) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 s.ř.s., a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(11) Základní žalobní námitkou je argumentace žalobce, že není adekvátní, aby správce daně po žalobci vyžadoval zdůvodnění, proč žalobce zvolil určitou formu podnikání a tu posléze hodnotil jako účelovou. Nelze totiž podle žalobce směšovat daňové podnikání fyzické a právnické osoby, byť je u právnické osoby jediným společníkem tatáž osoba, která podniká jako osoba samostatně výdělečně činná. Argumentace předestřená žalobcem není podle názoru soudu důvodná. Není důvodná ani za situace, že v obecné poloze lze akceptovat žalobcovo tvrzení, že je na daňovém poplatníku, jak si uspořádá své podnikání, aby snížil svou daňovou povinnost. Rovněž nelze popřít zásadu poukazovanou žalobcem, že je na jeho úvaze, aby si vybral co nejméně zdanitelný způsob provozování podnikání a minimalizoval náklady. Žalobci lze přisvědčit i v tom směru, že není v pravomoci správce daně řešit otázku, jakým způsobem má fyzická nebo právnická osoba podnikat.

(12) To však v dané záležitosti správce daně ani nečinil. Smyslem daňové kontroly bylo, zda žalobce postupoval v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty a zda jeho ekonomická činnost odpovídala zásadám platným nejen v daném hospodářském prostoru, ale i zásadám platným v Evropské unii, které je Česká republika členem. Se žalobcem je nutno souhlasit s jeho konstatováním, že nikdo nemůže být nucen k tomu, aby zvolil formu podnikání s nejvyšší daňovou zátěží, a tudíž s nejvyššími odvody pro finanční úřad. Správce Pokračování
- 5 -
10Af 36/2011

daně tyto základní zásady podnikatelské činnosti podnikatelů nikterak nezpochybňoval. V rámci daňové kontroly u žalobce se zaměřil pouze na zjištění, zda činnost žalobce, která podle zjištění správce daně postrádala jakýkoliv ekonomický smysl a neměla reálné opodstatnění, kromě vykazování tržeb za služby související s umístěním a zajištěním výherních hracích přístrojů, nesměřovala k obcházení zákona, neboť pokud by byl navozen právní stav výhradně pro účely získání daňového zvýhodnění, pak by nebylo možné, takové jednání z hlediska daňového akceptovat. To vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudku č.j. 7 Afs 36/2010 ze dne 23.2.2010. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „….nelze správci daně vytýkat, že zkoumal, zda právní úkon nesměřuje k obcházení zákona (in fraudem legis) za situace, kdy zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu vedou k závěru, že v dané věci byl navozen právní stav výhradně pro účely získání odpočtu daně. Stěžovatel sice formálně splnil zákonné podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně, tj. předložil kupní smlouvu a daňové doklady obsahující všechny náležitosti příp. další listinné důkazy, avšak skutečným účelem tohoto obchodu nebyl prodej movitých věcí, nýbrž získání odpočtu daně. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze přihlížet k jednání daňového subjektu, jehož smyslem je výhradně získání nelegitimního daňového zvýhodnění. Není možné akceptovat jednání, jehož výsledkem je stav, který není v souladu s účelem zákona. Právní úkon, jež byl proveden výhradně nebo převážně za účelem získání daňového zvýhodnění s tím, že pro daný právní úkon neexistují ekonomické důvody, nelze označit za legitimní a v souladu s cílem sledovaným zákonem o DPH. Je vždy třeba rozlišovat rovinu formální, zachycenou právě v účetnictví, od roviny faktické, v níž je třeba zkoumat pravý smysl a účel aktivit. Plnění, resp. jednání, která nejsou uskutečněna v rámci obvyklých obchodních podmínek, která postrádají jakýkoliv ekonomický smysl a jsou deklarována pouze s cílem získat zneužívajícím způsobem výhody upravené zákonem, nelze než považovat za zneužití objektivního daňového práva (tax abuse).…“

(13) Žalobce, jak mu bylo podrobně a výstižně vysvětleno v žalobou napadeném rozhodnutí, vytvořil společnosti Ouška s.r.o. a TAKOP s.r.o., jejichž jedinou náplní a podnikatelskou činností bylo vykazování odměn za služby související s provozováním výherních hracích přístrojů. Obě společnosti byly založeny v krátkém časovém období bez reálného hospodářského odůvodnění. Jediným smyslem bylo krácení daňové povinnosti žalobce na dani z přidané hodnoty. Společnosti založené žalobcem nebyly registrovány k dani z přidané hodnoty a vykazovaly plnění, která by u žalobce podléhala dani z přidané hodnoty, zatímco u právnických osob, které nebyly registrovány jako plátce DPH, nikoliv. Z toho důvodu postupoval správce daně v souladu se smyslem zákona, pokud dospěl k závěru, že plnění uskutečněná mezi těmito společnostmi, nelze považovat za plnění odpovídající obvyklým obchodním podmínkám. Jednalo se o stav, který byl založen pouze za účelem snížení daňové povinnosti žalobce. Tento postup je obdobně popsán v i v rozsudku, Evropského soudního dvora ze dne 21.2.2008 ve věci C-425/06 Part servise, kde se soud zabývá výkladem ustanovení § 36 zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění a dovozuje, „že s ohledem na Šestou směrnici Rady č. 77/388/EHS ze dne 17.5.1977 společný systém daně z přidané hodnoty je nutné vykládat tak, že existenci zneužívající praktiky lze shledat tehdy, pokud hlavním účelem dotčeného nebo dotčených plnění je dosažení daňového zvýhodnění“. Proto bylo třeba se v této souvislosti zabývat tím, zda úkony žalobce, které vyústily v založení právnických osob, kde byl žalobce jediným společníkem a jednatelem, měly i jiné ekonomické opodstatnění. Takové opodstatnění správcem daně zjištěno nebylo a nebylo žalobcem tvrzeno ani doloženo. Tímto postupem byl popřen základní princip podnikání jako činnosti vykonávané za účelem dosažení zisku. Proto soud shodně jako daňové orgány dospěl k závěru, že v daném případě postup žalobce vykazoval znaky zneužití práva, neboť hlavním Pokračování
- 6 -
10Af 36/2011

cílem a smyslem založení společností Ouška s.r.o. a TAKOP s.r.o. bylo daňové zvýhodnění žalobce.

(14) Vnímá-li žalobce výklad pojmu „zneužití práva či obcházení zákona“ jak byl použit žalovaným jako nezákonný zásah do svobodného podnikání, neboť by finanční orgán rozhodoval fakticky o tom, zda smí občan ČR podnikat jako právnická či fyzická osoba, pak nemá tento vjem reálné opodstatnění. Jak bylo popsáno výše, daňové orgány žalobci nebránily v tom směru, aby podnikal formou, kterou si sám zvolil. Pouze mu odňaly i s odkazem na judikaturu Evropského soudního dvora kupříkladu C-255/02 ze dne 21.2.2006 (Halifax) výhodu, kterou prostřednictvím jím zvolené formy podnikání, uplatňoval. Odňaly mu tedy daňové zvýhodnění, neboť je získal v rozporu s podmínkami stanovenými relevantními ustanoveními evropského práva i vnitrostátních předpisů. To vyplývá i z rozsudku NSS č.j. 2 Afs 83/2010 ze dne 26.1.2011.

(15) Daňové orgány neomezily žalobce v jeho svobodě podnikání, posuzovaly pouze způsob zdanění služeb souvisejících s umístěním a provozem výherních hracích automatů. Z kontrolního zjištění finančních orgánů vyplynula snaha žalobce vyhnout se zdanění těchto služeb právě postupným založením dvou společností včetně časové posloupnosti vzniku těchto společností. Společnost Ouška s.r.o., kde byl žalobce jediným jednatelem a společníkem v daňovém přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2005 vykázala jako jediné výnosy ve výši 933 000,- Kč tržby, které souvisely s umístěním a zajištěním provozu 10 výherních hracích přístrojů v provozovně žalobce na adrese v Bechyni, společnost TAKOP s.r.o. byla rovněž žalobcem jako jediným společníkem a jednatelem založena bezprostředně před tím, než žalobce v roce 2006 umístil na adrese v Táboře další výherní hrací přístroje, neboť umístění těchto dalších přístrojů představovalo možnost překročení částky 1 000 000,- Kč obratu, což je rozhodující skutečností pro registraci plátce DPH za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Ani společnost TAKOP s.r.o. jinou ekonomickou činnost nevykazovala. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že nepochopil, co má žalovaný na mysli argumentací, že „využívání prostor za současného vyloučení stejných práv třetích osob“ pak k tomu lze z kontextu závěrů vyslovených daňovými orgány dovodit, že tato argumentace měla vyjádřit skutečnost, že mezi žalobcem a jím založenými společnostmi, kde byl žalobce jediným společníkem a jednatelem, nebyl vytvořen faktický nájemní vztah. Jinými slovy nájemní vztah by měl umožnit nájemci uplatňovat po sjednanou dobu k najatým prostorám obdobná práva jako jejich vlastníku, tedy využívat je za současného vyloučení stejných práv třetích osob, což v případě žalobce reálně nemohlo být naplněno. Tato argumentace byla daňovými orgány použitá podpůrně za účelem vysvětlení jejich závěru ohledně účelovosti transakcí žalobce s jím vytvořenými společnostmi.

(16) Soud proto uzavřel, že neshledal opodstatněnou námitku žalobce, že smyslem daňové kontroly a dodatečného zdanění bylo rozhodnutí o tom, jakým způsobem může konkrétní fyzická osoba v určitém hospodářském prostoru provozovat podnikatelskou činnost, jako fyzická osoba či jako právnická osoba, ale naopak smyslem daňové kontroly bylo posouzení konkrétního postupu žalobce z hlediska plnění jeho daňových povinností. Závěr daňových orgánů, že postupem žalobce byl navozen stav výhradně pro účely snížení daňové povinnosti, který nebyl v souladu s účelem a cílem zákona o dani z přidané hodnoty a představuje tudíž obcházení tohoto zákona, hodnotí soud jako správný. Žalobce jako fyzická osoba totiž fakticky příjmy za služby spojené s umístěním a provozováním výherních hracích přístrojů využíval pro zajištění své ekonomické činnosti. Správci daně podle názoru soudu příslušelo právo posuzovat, zda účel založení společnosti Ouška s.r.o. a TAKOP spol. s r.o. měl pro posouzení daňové povinnosti žalobce právní význam. S ohledem na to, že žalobce Pokračování
- 7 -
10Af 36/2011

nevysvětlil ekonomický účel vzniku výše uvedených společností, byl správný závěr daňových orgánů, že účelem počínání žalobce bylo s ohledem na personální propojenost společností se žalobcem získání daňového zvýhodnění. Žalobcem navrhovaný postup, aby daňové orgány provedly dodatečné zdanění žalobce, pokud pochybil v oblasti uzavření pracovních smluv se zaměstnanci v návaznosti na vynakládání mzdových a odvodových prostředků, jakožto nákladových položek, nebo ohledně výše nájmu, nemohl být s ohledem na výše vyslovené závěry realizován. Z tohoto postoje žalobce je zřejmé, že si je vědom závad v rámci jeho podnikatelské činnosti, které však vnímá izolovaně, připouští i v jejich důsledku dodanění, odmítá však odnětí daňového zvýhodnění, přestože dílčím dodaněním nelze účelové snížení daňové povinnosti napravit. Soud neshledal v postupu daňových orgánů nezákonný zásah do práva svobodného podnikání žalobce. Soud proto nepřisvědčil žalobci v jeho žalobní argumentaci, že žalovaný při svém rozhodování porušil Ústavu ČR, Listinu základních práv a svobod, ani neshledal porušení konkrétně uvedených ustanovení zákona o správě daní a poplatků.

V. Závěr, náklady řízení

(17) Soud dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že žalobcem uváděné žalobní námitky nejsou důvodné a rozhodnutí žalovaného správního orgánu je přezkoumatelné a vydané v souladu se zákonem. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

(18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 s.ř.s.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 23. září 2011

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka