10 Af 240/2012 - 36Usnesení KSCB ze dne 27.07.2012

10Af 240/2012-36

USNESENÍ

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. J. B., bytem P., H. X, zastoupeného společností Equitas, s.r.o., se sídlem Pelhřimov, Karlovo nám. 161, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Pelhřimově, se sídlem Příkopy 1754, Pelhřimov, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, takto:

Žaloba se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že ukončení daňové kontroly ze strany žalovaného bylo nezákonné a žalovanému bylo přikázáno, aby obnovil stav před nezákonným ukončením daňové kontroly. Žalovaný dle žalobce nestandardním ukončením daňové kontroly se dopustil nezákonného zásahu do jeho práva podepsat zprávu o kontrole a ukončit kontrolu zákonem předvídaným způsobem, jak zakotvuje § 88 odst. 4 daňového řádu.

Žalobce uvádí, že při jednání u správce daně dne 15.12.2011 podal stížnost na chybný postup kontrolních pracovníků v rámci daňové kontroly, neboť výsledek kontroly daně z příjmů se opírá o daňové přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období 2003, jehož originál se ztratil. V rámci jednání kontrolní pracovníci uvedli, že stížnost vyřídí v dalších dnech, proto nebylo možné, aby žalobce podepsal zprávu o kontrole daně z příjmů a tím kontrolu ukončil. Dle žalobce byla daňová kontrola považována za ukončenou, přestože žalobce nebyl předem informován, že dne 21.1.2011 se má k podpisu zprávy dostavit. Proto nelze daňovou kontrolu považovat za ukončenou a nelze použít nepodepsanou kontrolní zprávu jako podklad pro dodatečné vyměření daně. Žalobce ani nebyl správcem daně poučen, že pokud se dne 21.12.2012 nedostaví k podpisu zprávy o kontrole, bude žalovaný považovat jeho přístup za bezdůvodné odepření podpisu a v důsledku toho bude ukončena daňová kontrola. Žalovaný dne 5.1.2012 vydal dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 a za zdaňovací období roku 2009. Tato rozhodnutí byla doručena žalobci dne 15.1.2012 uplynutím doručovací lhůty. Proti těmto platebním výměrům se žalobce v zákonné lhůtě odvolal, přičemž v odvolání m.j. namítá, že správce daně mu neumožnil podepsat zprávu o kontrole a nezákonně ukončil daňovou kontrolu.

Pokračování
- 2 -
10Af 240/2012

Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla odmítnuta, neboť žalobce nevyčerpal právní prostředky stanovené podle zákona k jeho ochraně. Z obsahu jeho stížností je zřejmé, že ani jedna z nich se netýkala nestandardního ukončení daňové kontroly. Pro případ odlišného právního názoru soudu na přípustnost předmětné žaloby žalovaný má za to, že ani při hodnocení postupu kontrolních pracovníků nelze dospět k závěru o existenci a trvání nezákonného zásahu, a proto navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Se zástupcem žalobce byla dne 8.9.2011 při ústním jednání zpráva o kontrole projednána, ten s ohledem na znění udělené plné moci, která zástupci umožňovala podepsat zprávu o kontrole až poté, když se s jejím obsahem seznámí daňový subjekt, zprávu nepodepsal. Proto mu byla předána zpráva s podpisy úředních osob k seznámení daňového subjektu s jejím obsahem, na což si zástupce žalobce vyžádal lhůtu do 30. září. Na dalším jednání, jehož termín byl dohodnut na 30. září 2011, měla být zpráva podepsána. Žalovaný ukončil daňovou kontrolu zákonným způsobem v souladu s § 88 odst. 6 daňového řádu.

Ze správního spisu vyplývá, že dne 6.1.2011 žalovaný zahájil u žalobce daňovou kontrolu ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2008 a 2009 a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008 a 2009. Dne 8.9.2011 bylo předmětem jednání projednání zprávy o kontrole daně z příjmů právnických osob, zástupce žalobce zprávu nepodepsal. Správce daně proto předal zástupci žalobce zprávu s podpisy úředních osob k seznámení žalobce s jejím obsahem. Dne 30.11.2011 bylo žalobci předáno předvolání, aby se dostavil dne 15.12.2011 k podpisu zprávy o daňové kontrole. Toto jednání před správcem daně proběhlo dne 15.12.2011, při němž žalobce podal stížnost na nesprávný postup pracovníků správce daně. Stížnost byla dne 20.12.2011 zamítnuta. Dne 5.1.2012 byl vydán dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 a dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009. Uvedené platební výměry byly doručeny prostřednictvím datové schránky a to uplynutím lhůty dne 15.1.2012. Žalobce se proti těmto platebním výměrům odvolal.

Soud se věcí zabýval podle § 82 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že žalobu nelze projednat věcně a musí být odmítnuta.

Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je upravena v § 82 – § 87 s.ř.s.

Ustanovení § 82 s.ř.s. zásah definuje jako přímé zkrácení na právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, kde ty byly namířeny přímo proti subjektu. To ovšem pouze pod podmínkou, že žádný z uvedených zásahů není rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky dle § 65 s.ř.s. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem správního orgánu v širším smyslu“) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout. Žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, to neplatí v případě domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.

Soud poznamenává, že řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu zajišťuje ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob v situacích, kdy jiná obrana předvídaná soudním řádem správním nepřichází v úvahu. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je tedy subsidiárním Pokračování
- 3 -
10Af 240/2012

prostředkem ochrany před činností veřejné správy. Jestliže proti konkrétnímu aktu veřejné správy existuje jiný prostředek nápravy nepřichází zásahová žaloba pro dotčený subjekt v úvahu. Jedním z těchto prostředků je nepochybně žaloba proti správnímu rozhodnutí.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4.8.2005 č.j. 2Aps 3/2004-42 publikovaného pod č. 720/2005, www.nssoud.cz vyplývá, že institut žaloby proti nezákonnému zásahu přitom „nemůže být vykládán jako jakási náhražka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a není proto ani v procesní dispozici účastníka řízení volit, kterou z těchto žalob bude pro sebe považovat za výhodnější a které řízení bude iniciovat. Určujícím kritériem pro podání této žaloby totiž není jakási procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu má před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost v tom smyslu, že lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, je tak účastník řízení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá procesní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Přímo žalovat nezákonný zásah je proto možno jen tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná. Vztah obou zmíněných žalobních typů tak lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po „zprocesnění“ jinými právními prostředky ve smyslu ustanovení § 85 s.ř.s.“Z uvedeného plyne, že může-li žalobce podat žalobu proti správnímu rozhodnutí a přesto podá žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, je taková žaloba nepřípustná.

V dané záležitosti žalobce spatřuje nezákonný zásah v nezákonném ukončení daňové kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 a 2009, kdy bylo zasaženo do jeho práva podepsat zprávu o kontrole a ukončit kontrolu zákonem předvídaným způsobem, jak je zakotveno v § 88 odst. 4 daňového řádu, přičemž dne 5.1.2012 správce daně vydal dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob za rok 2008 a 2009, které žalobci byly doručeny do datové schránky dne 15.1.2012.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 31.8.2005 č.j. 2Afs 144/2004-110 dospěl k závěru, že daňová kontrola může být podle okolností považována za nezákonný zásah proti němuž se lze bránit žalobou dle § 82 a násl. s.ř.s. K tomuto závěru vedly rozšířený senát dva důvody: „1) samotný proces daňové kontroly nemusí vždy vyústit v soudem přezkoumatelné rozhodnutí. 2) zpráva o daňové kontrole není rozhodnutím ve smyslu § 32 daňového řádu, není však ani rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. Z těchto uvedených důvodů nelze proto v případě žalobce o užití žaloby podle § 82 a násl. s.ř.s. uvažovat. V daném případě jde totiž o situaci, kdy již byly vydány dodatečné platební výměry, které žalobce napadl odvoláním. V odvolání namítá m.j., že mu nebylo umožněno správcem daně podepsat zprávu o kontrole, došlo k nezákonnému ukončení daňové kontroly, čímž nastalo porušení práva žalobce podepsat zprávu o kontrole a řádně ukončit daňovou kontrolu dle § 88 odst. 4 daňového řádu. Žalobce tedy jako odvolací námitky uvádí shodné důvody jako v žalobě na ochranu před nezákonným zásahem. Žalobce si podal proti platebním výměrům odvolání, jehož výsledek bude napadnutelný před správním soudem. Žalobce tak může v žalobě proti rozhodnutí o odvolání napadat procesní vady, kterých se správce daně dopustil, a proto není o soudní ochranu ochuzen. V žalobě proti rozhodnutí o odvolání tedy žalobce může namítat nezákonnost ukončení daňové kontroly a krajský soud tak tyto jeho námitky posoudí v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí dle § 65 s.ř.s. Z odvolání žalobce je patrno, že jeho zájmem je zrušení dodatečných platebních výměrů, čehož se žalobou proti nezákonnému zásahu nemůže domoci.

Pokračování
- 4 -
10Af 240/2012

Jestliže by byla soudem předmětná žaloba na ochranu před nezákonným zásahem připuštěna, bylo by tím žalobci fakticky umožněno dvojí projednání téže věci před soudem. I v případě, že ze strany soudu by byl v rámci řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu shledán postup nezákonným, soud by k návrhu žalobce pouze určil, že ukončení daňové kontroly ze strany žalovaného bylo nezákonné, přesto by odvolací orgán musel o odvolání žalobce rozhodnout. Toto rozhodnutí by rovněž žalobce mohl v případě nespokojenosti napadnout žalobou dle § 65 s.ř.s., přičemž správní soud by se opětovně musel věcí zabývat. Takový postup by byl v rozporu s § 85 s.ř.s. Takto bylo i judikováno Nejvyšším správním soudem v rozsudku č.j. 1Aps 4/2011-84. V uvedeném rozsudku byl učiněn závěr, že „s ohledem na dosavadní judikaturu zdejšího soudu upravující primát žaloby proti rozhodnutí před žalobou na ochranu před nezákonným zásahem Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalobce bude moci případnou nezákonnost postupu žalovaného namítat v řízení o žalobě proti konečnému rozhodnutí v daňovém řízení (§ 65 s.ř.s.). Ze subsidiarity zásahové žaloby (§ 85 s.ř.s.) tak vyplývá, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je nepřípustná“.

Soud uzavřel, že jsou splněny důvody pro odmítnutí žaloby, proto dle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. žalobu odmítl. Za těchto okolností se soud pro nadbytečnost nevypořádával s jednotlivými žalobními body.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení pokud byla žaloba odmítnuta.

Podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek, neboť návrh byl odmítnut před prvním jednáním.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Pokračování
- 5 -
10Af 240/2012

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. července 2012

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová