10 A 83/2012 - 62Rozsudek KSCB ze dne 13.02.2013

10A 83/2012 - 62

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada PhD. v právní věci žalobce BOSA NOVA CB s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Dobrovodská 54, zast. JUDr. Evou Machovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce Opava, se sídlem v Opavě, Horní náměstí 103/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6.4.2012, č.j. 1233/1.30/12/14.3, t a kto:

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou dne 12.6.2012 Krajskému soudu v Ostravě postoupenou dne 10.9.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.4.2012 č.j. 1233/1.30/12/14.3, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu Pokračování
- 2 -
10A 83/2012

v Českých Budějovicích o uložení pokuty za správní delikt ve výši 150.000,- Kč a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

V žalobě se popisují vydaná rozhodnutí a úkony učiněné žalobcem, rozhodnutí žalovaného je napadáno z procesních důvodů. Takovým důvodem je vadné zahájení kontroly, kdy žalobce o termínu kontroly statutární orgán žalobce neinformoval. V dané věci měla být kontrola vykonána za přítomnosti doprovodu fyzické osoby pověřené k tomu žalobcem. Jedná se o pracoviště, kde mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo o zdraví inspektora. Žalobce je postihován proto, že zaměstnanci pracovali na podlahové konstrukci prvního nadzemního podlaží bez zajištění proti pádu z výšky, sám inspektor se na stavbě pohyboval rovněž bez jakéhokoli zajištění. Při kontrole přítomný stavbyvedoucí není pověřen oprávněním ve věci bezpečnosti práce. Dále se žalovanému vytýká, že inspektoři neověřovali totožnost stavbyvedoucího ani tři přítomné zaměstnance. Uzavírá se, že kontrola byla provedena v rozporu s ustanovením § 7 odst.1 písm. a) a d) zákona o inspekci práce a proto nemělo dojít k vydání rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, poukázal na to, že žalobce nesplnil povinnost týkající se pracoviště a pracovního prostředí se zřetelem na požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky. O přezkoumání protokolu pořízeném při kontrole žalobce nepožádal. Ustanovení § 7 odst.1 písm.a) zákona o inspekci práce žalobce vykládá nesprávně, jde o úpravu práva inspektora a z využití slova může v dané normě lze dovodit, že dané ustanovení neznamená, že kontrola musí být vykonána jen za doprovodu fyzické osoby pověřené k tomu kontrolovaným subjektem. Stavbyvedoucího žalovaný hodnotí jako adekvátní doprovod v souladu s příslušným ustanovením zákona, kromě toho, pokud by soud shledal, že k porušení konkrétní normy došlo, nemá tato okolnost žádný vliv na rozhodnutí samotné, které v žalobě zpochybňováno není. Ke zjišťování totožnosti přítomných osob je pak poukazováno na to, že podle § 7 odst.1 písm.d) zákona je inspektor oprávněn nikoli povinen ověřovat totožnost přítomných fyzických osob.

Dne 12.11.2012 byla Krajskému soudu doručena replika žalobce, ve které se poukazuje na to, že z obsahu podané žaloby vyplývá, čeho se žalobce domáhá a dovozuje se, že takový požadavek je zřetelně formulován v petitu žaloby. Poukazuje se na ustanovení § 2 správ. řádu a zásadu zákazu zneužití správního uvážení, což žalobce vztahuje k § 7 odst.1 písm.a) zákona o inspekci práce. Ze znění této normy lze dovodit, že správní orgán musí vždy kontrolovanou osobu vyrozumět a zajistit fyzickou osobu, která bude kontrole přítomna a činit doprovod inspektorovi. Stavbyvedoucí takovou osobou není. Kontrolou došlo k porušení § 2 odst.2 správ. řádu a výsledek kontroly není ve správním řízení použitelný.

Žalobce se dále vyjádřil k výši uložené pokuty, přičemž připustil vědomost, že v žalobě se k pokutě nevyjadřoval., ale tím, že rozhodnutí napadl jako celek napadl i výrok o pokutě. Lhůta podle § 71 odst.2 věta 2 s.ř.s. na souzenou věc nedopadá, protože nejde o nový žalobní bod. Žalobce setrvává na stanoviscích vyjádřených v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, při rozhodování o výši sankce nebyly zhodnoceny veškeré skutečnosti, pokuta je nepřiměřeně vysoká, a to i za skutečnosti, že byla uložena při dolní možné sazbě. Poukazuje se na ekonomické konsekvence, účel pokuty a její nepřiměřenost.

Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 14.11.2011 byla u žalobce provedena kontrola dodržování povinností vyplývajících z pracovně právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a správních předpisů Pokračování
- 3 -
10A 83/2012

zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života na staveništi bytového domu v Českých Budějovicích v Dobrovodské ulici. Provedení kontroly bylo oznámeno M. P., stavbyvedoucímu, který se kontroly účastnil. Inspektor se prokázal průkazem vydaným podle zákona o inspekci práce. Při kontrole na stavbě byla zjištěna činnost 3 pracovníků žalobce, kteří se pohybovali a pracovali na podlahové konstrukci prvního nadzemního podlaží ve výšce cca 2,75 m nad okolním terénem, jednalo se o zaměstnance K. M., J. F. st. a J. T.. Pracovníci nebyli nijak zajištěni proti možnému pádu z výšky, neměli k tomu účelu vytvořeny podmínky proti pádu, neměli k dispozici na pracovišti žádné prostředky osobního zajištění, přičemž odkazuje se na fotodokumentaci, zjišťuje se, že zaměstnavatel neorganizoval práci tak, aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu z výšky a nezajistil technickými a organizačními opatřeními, aby takovému pádu bylo zabráněno, tím došlo k porušení § 5 odst.1 písm.c) zákona č.309/2009 Sb. a § 3 odst.1 písm.b) nařízení vlády č.362/2005 Sb. V den kontroly ve 14.30 hod byl vydán ústní zákaz výkonu prací ve výšce na daném pracovišti do doby odstranění zjištěné závady, součástí protokolu je fotodokumentace pořízená na stavbě.

S kontrolním zjištěním byl dne 24.11.2011 seznámen jednatel žalobce, protokol mu byl předán a ke zjištěné závadě se uvádí, že byla odstraněna namontováním ochranného zábradlí. Žalobci se současně dostalo poučení o možnosti požádat o přezkoumání protokolu ve lhůtě 5-ti pracovních dnů.

Ve spise je založen technický prováděcí předpis pro filigránové prefabrikované desky, s nímž byli seznámeni zaměstnanci žalobce K. M., J. T. st. a J. F., kteří byli zařazeni při práci na stavbě bytového domu v Českých Budějovicích v Dobrovodské ulici. Technický popis obsahuje mimo jiné personální zajištění, podle kterého před zahájením prací musí být všichni pracovníci seznámeni s pracovním postupem a poučeni o bezpečnosti práce, za to zodpovídá stavbyvedoucí a mistry stavby.

V pracovním postupu o montáži se uvádí, že při pokládce filigránových desek se pracovníci postupně přivazují přes postroj z důvodu zamezení pádu. Při pokládce se uchytávají vždy za předchozí položenou desku, po položení desek bude obvod stropu zabezpečen proti pádu z výšky trubkovým dvoutyčovým lešením.

Z deníku kontrol koordinátora byly pořízeny fotokopie několika zápisů, kdy v zápisu z 9.9.2011 se uvádí, že podle koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bude pokračováno v nastavených parametrech a podle plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Při prohlídce staveniště dne 16.9.2011 koordinátor zjistil, že pracovníci pracující pod jeřábem nepoužívají ochranné přílby. Pracovníci na pomocném kovovém lešení nejsou zajištěni proti pádu, požaduje se zřídit ochranné zábradlí, koordinátor žalobce dále upozornil na zajištění pracovníků při práci ve výšce stropu prvního nadzemního podlaží, kdy je zapotřebí instalovat zábradlí nebo užívat osobní zajištění, které představuje bezpečnostní postroj, dále se požaduje, aby zaměstnanci užívali ochranné přílby, protože je tu riziko pádu předmětů z výšky.

Proškolení zaměstnanců o bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci je doloženo.

Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích vydal dne 8.12.2011 příkaz, jímž žalobce shledal vinným tím, že dopustil se správního deliktu podle § 30 odst.1 písm.q) zákona o inspekci práce tím, že dne 14.11.2011 nebyli zaměstnanci žalobce pracující na podlahové konstrukci prvního nadzemního podlaží ve Pokračování
- 4 -
10A 83/2012

výšce 2,75m nad okolním terénem zajištěni proti pádu z výšky na volných okrajích podlahy. Za tento delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 150.000,- Kč. V odůvodnění příkazu se popisuje zjištění učiněné při kontrole a způsob projednání výsledku kontroly a uvádějí se další důkazy, konkrétně technický prováděcí předpis o filigránových prefabrikovaných deskách a zápisy kontrol koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zjišťuje se, že bezpečnost a ochrana zdraví při práci na daném pracovišti nebyla zajištěna, čímž žalobce se dopustil deliktu podle označené normy. Poukazuje se na skutečnost, že žalobce byl pro stejný delikt postižen v roce 2011, postih z té doby je hodnocen jako nedostatečně účinný, protože jinak by se podobné závady nemohly opakovat.

Proti tomuto příkazu žalobce podal odpor, v němž uvedl, že postup inspektora při výkonu bezpečnosti práce na pracovišti nebyl v souladu s požadavky zákona.

Následovalo rozhodnutí, v jehož odůvodnění se podává přehled kontrolního zjištění, postup jeho projednání, citují se právní předpisy a uzavírá se, že žalobce se dopustil deliktu podle § 30 odst.1 písm.q) zákona o inspekci počínáním uvedeným v prve zmiňovaném příkazu, k výši pokuty se odkazuje na dřívější postih z roku 2011, při ukládání pokuty bylo přihlédnuto k poměrům žalobce, závažnosti správního deliktu, způsobu jeho spáchání, následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Konkrétně se uvádí, že žalobce zaměstnává 40 kmenových zaměstnanců. Opakované zjištění porušení předpisů bezpečnosti práce bylo zhodnoceno v neprospěch žalobce, jde o delikt závažný, svědčící o nedostatečné úrovni péče žalobce o zaměstnance, kdy při stavební činnosti jsou pády z výšky časté a důsledky bývají těžké. Ve prospěch žalobce vzata skutečnost, že ten ihned po vydání zákazu učinil opatření k odstranění závadného stavu namontováním ochranného zábradlí.

V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce uznal, že k porušení předpisů bezpečnosti práce došlo, výši pokuty však hodnotil jako nepřiměřeně vysokou, poukázal na to, že zábradlí bylo ihned namontováno, v době kontroly byla stavby rozměřována právě za tím účelem a nelze proto dovodit, že žalobce hodlal úmyslně ignorovat předpisy bezpečnosti práce. Ke svým poměrům žalobce uvedl, že v době podání odvolání zaměstnává 25 osob, má roční obrat 30.000.000,- Kč, pro krizi ve stavebnictví poklesl počet zakázek. Delikt žalobce hodnotí jako nikterak zvlášť závažný.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že porušení předpisu o zajištění podmínek bezpečnosti práce je zřejmé, což ani žalobce nepopírá. Při ukládání výše pokuty je zapotřebí řídit se hledisky stanovenými v § 36 odst.1. Žalovaný se ztotožnil s názorem Oblastního inspektorátu o tom, že jedná se o závažné porušení bezpečnosti práce, protože pády z výšky jsou ve stavebnictví častými úrazy, které mohou přivodit těžké zdravotní následky. V dané věci bylo jako zásadní hledisko přihlédnuto k tomu, že za obdobné jednání byla žalobci v minulosti již pokuta uložena za téměř identické nedostatky, kdy na úrovni druhého nadzemního podlaží cca ve výšce 3m oproti okolnímu terénu nebylo provedeno zajištění zaměstnanců proti pádu z výšky. Z opakování situace se dovozuje, že opatření přijaté v roce 2011 není dostatečné. Takto uložená pokuta nesplnila svůj výchovný ani preventivní účel, a to zvláště za situace, kdy žalobce se dovolává své současné ekonomické situace. Navíc z deníku kontrol koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplývá, že žalobce byl koordinátorem na nedostatky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci upozorněn s požadavkem na zjednání okamžité nápravy. Odpovědnost je koncipována jako objektivní bez ohledu na zavinění a proto nelze přihlédnout k obraně žalobce o tom, že zaměstnance proškolil, vybavil prostředky individuální ochrany proti pádu, ale zaměstnanci takové pomůcky nepoužili. K odvolací námitce související s hospodářskými poměry žalobce Pokračování
- 5 -
10A 83/2012

se uvádí, že jedná se o pouhá tvrzení ničím nedoložená. Podle Obchodního rejstříku má žalobce zaplacen základní kapitál ve výši 2.000.000,- Kč. Porušování právních předpisů na úseku bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci nelze omlouvat ekonomickou krizí v daném průmyslovém odvětví.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst.2 v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobní bod o vadně zahájené kontrole nemá opodstatnění. Žalobce připouští, že kontrola nemusí být vždy dopředu nahlášena, povinnost tak učinit však zakládá § 7 odst.1 písm.a) věta za středníkem zákona, jestliže při kontrole může dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora.

Ustanovení § 7 upravuje oprávnění inspektora při kontrole, v době zahájení kontroly byl přítomen stavbyvedoucí M. P., který inspektora doprovázel při kontrole a výsledek kontroly s ním byl projednán. Tomuto stavbyvedoucímu byl také oznámen ústní zákaz výkonu prací ve výšce na daném pracovišti. Stavbyvedoucí je zaměstnancem žalobce, který je stavební firmou, vykonávajícím a zabezpečujícím činnost v předmětu podnikatelských aktivit žalobce. Kontrola byla tudíž zahájena a vykonána v souladu s ustanovením § 7 odst.1 písm.a) za č. 251/2005 Sb. v novelizovaném znění. Výsledky kontroly, které byly s jednatelem žalobce projednány, byly tudíž způsobilé tvořit podklad pro vydání rozhodnutí o správním deliktu.

Soud nesdílí názor žalobce, že na danou kontrolu je zapotřebí stáhnout ustanovení § 7 odst.1 písm.a) věta za středníkem zákona o inspekci práce.

Podle tohoto předpisu na místech, na kterých by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora, může být kontrola vykonána jen za doprovodu fyzické osoby pověřené k tomu kontrolovanou osobou.

Dané ustanovení o tom, že na místech, na kterých by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora, je zapotřebí vyložit tak, že taková kontrola smí být vykonána pouze v doprovodu fyzické osoby pověřené k tomu kontrolovaným subjektem. Není na výběru inspektora, zda může kontrolu provést v doprovodu či bez něj, ale danému ustanovení je zapotřebí rozumět tak, že v místech předpokládaných uvedenou normou lze kontrolu provést pouze v doprovodu fyzické osoby k tomu pověřené kontrolovaným.

Proto je zapotřebí učinit úsudek o tom, zda kontrola bezpečnosti a ochrany zdraví při práci probíhala v místě, kde mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora.

Z fotodokumentace je zřejmé, že kontrolované místo je staveniště, ve kterém byl bytový dům vystavěn v hrubé stavbě do prvního nadzemního podlaží, přičemž ze spisu je patrné, že výška rozestavěné stavby činila cca 2,75 m. Z fotodokumentace je patrné, že první nadzemní podlaží bylo téměř zastropené. Takové staveniště nepředstavuje místo, na kterém by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora. Nutno poznamenat, že při kontrole byl přítomen stavbyvedoucí, který zcela nepochybně byl se stavem staveniště detailně obeznámen. Jako místo, kde by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora si lze představit například provoz s vysokými pecemi v hutním provozu, pracoviště ve sklárně se sklářskými pecemi, ve stavebnictví výstavbu výškových budov Pokračování
- 6 -
10A 83/2012

s vysokým stupněm rozestavěnosti. Soud proto uzavřel, že v místě dané kontroly s rozestavěností bytového domu do výše prvního nadzemního podlaží téměř zastropeného není předpoklad bezprostředního ohrožení života nebo zdraví inspektora. Proto na vykonání kontroly nelze vztáhnout ustanovení § 7 odst.1 písm.a) část věty za středníkem zákona o inspekci práce.

Správní uvážení o možnosti bezprostředního ohrožení života nebo zdraví inspektora bylo vyloženo v mezích zákona o inspekci práce se zřetelem k úkolům, které ve smyslu § 3 zákona inspektoráty plní. Provedení kontroly na staveništi neznamená zneužití správního uvážení, jestliže tu není předpoklad, že se nejednalo o místo, na kterém by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora. Jak již bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, provedení kontroly nic nebránilo, jestliže na staveništi byl přítomen stavbyvedoucí. Pak provedení kontroly odpovídalo požadavkům podle § 7 odst.1 písm.a) část věty před středníkem. O místo, kde by k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví inspektora mohlo dojít se nejednalo, proto nebylo zapotřebí kontrolu provést za doprovodu fyzické osoby pověřené k tomu žalobcem. Podmínky pro vykonání kontroly byly tudíž dodrženy, správní uvážení nikterak nevybočuje z mezí zákona a důkaz ve formě protokolu o kontrole je řádným důkazním prostředkem využitelným v řízení o uložení sankce za správní delikt.

Byla-li kontrola provedena v souladu se zákonem o inspekci práce, nemohlo dojít k porušení ústavních práv, kterých se žalobce v replice dovolává.

Soud poznamenává, že žalobce sám prostřednictvím svého jednatele připustil, že k porušení předpisů bezpečnosti práce nezajištěním staveniště se dopustil a na zákaz pokračovat v práci reagoval opatřením stavby požadovaným způsobem. I při přípravě instalace zábradlí musejí být pracovníci zajištěni pro zamezení pádu, jak vyplývá z technického prováděcího předpisu pro filigránové prefabrikované desky.

K argumentaci fotografií dokládající existenci výtahové šachty je třeba uvést, že právě z fotodokumentace lze dovodit, že inspektor provádějící fotodokumentaci se po zastropené části stavby nepohyboval.

Rovněž žalobnímu bodu o porušení § 7 odst.1 písm.d) zákona o inspekci práce přisvědčit nelze. Z tohoto předpisu vyplývá oprávnění inspektora při kontrole ověřovat totožnost fyzických osob podle občanského průkazu či cestovního pasu. To však neznamená povinnost vyžadovat po stavbyvedoucím a zaměstnancích takový doklad, jestliže při kontrole nebyla totožnost těchto osob nikterak zpochybněna. Žalobce sám v průběhu řízení předložil písemnosti dokládající, že 3 přítomní zaměstnanci byli proškoleni o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, takže ani v průběhu řízení o jejich totožnosti nevznikly pochybnosti. O tom, že prováděli na konkrétním staveništi stavební práce, svědčí fotodokumentace. Se stavbyvedoucím byl pak výsledek kontroly projednán a ani ten svou totožnost nezpochybnil. Za situace, kdy tu nejsou žádné pochybnosti o totožnosti fyzických osob působících na staveništi, neznamená neověření jejich totožnosti podle občanského či jiného průkazu, porušení ustanovení, kterého se žalobce dovolává.

Okolnost, že inspektor totožnost osob nezjišťoval, jestliže tu není žádná pochybnost o jejich totožnosti, nemá žádný dopad na zákonnost provedené kontroly. Pokračování
- 7 -
10A 83/2012

Učinil-li žalobce v replice podané soudu 12.11.2012 poukaz na způsob využití správního uvážení, pak v tomto ohledu nahlédl soud repliku jako upřesnění žaloby, protože jeden ze žalobních bodů se týkal ustanovení § 7 odst.1 písm.a) zákona o inspekci práce, kdy aplikace správního uvážení přichází v úvahu. Právě v souvislosti s přezkoumáním napadeného rozhodnutí se zřetelem k označenému právnímu předpisu se soud s užitím správního uvážení vypořádal.

Žalobci lze přisvědčit, že větě za středníkem konkrétního ustanovení je třeba rozumět tak, že je-li tu nebezpečí bezprostředního ohrožení života nebo zdraví inspektora, smí být kontrola vykonána pouze v doprovodu fyzické osoby pověřené k tomu kontrolovanou osobou. Právní názor žalovaného o tom, že má dáno na výběr, zda za takové situace bude inspektor doprovázen osobou pověřenou kontrolovaným subjektem není správný, avšak to nic nemění na zákonnosti provedené kontroly, jestliže ta nebyla vykonána v místě, kde by k bezprostřednímu ohrožení života či zdraví inspektora mohlo dojít. Nezbývá než zopakovat, že kontrola byla provedena řádně, žalobce nepožádal o přezkoumání kontroly a je proto způsobilá posloužit jako důkazní prostředek v řízení o uložení sankce za správní delikt.

Uvádí-li se v replice, že žalobce se ve své původní žalobě o výši uložené pokuty šířeji nevyjadřoval, je zapotřebí zdůraznit, že k výši pokuty se žalobce v žalobě nevyjádřil vůbec. Přezkumné řízení soudní je ovládáno dispoziční zásadou, která se projevuje ve vymezení žalobních bodů podle § 71 odst.1 písm.d) s.ř.s.. Podle této normy musejí být žalobní body formulovány tak, aby z nich bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Proto je na žalobci, aby včas a řádně formuloval žalobní body, což v souzené věci znamená vyjádřit, z jakých skutkových a právních důvodů považuje výrok o výši sankce za nezákonný. Na soudu není za žalobce takové důvody vyhledávat a domýšlet, protože takový postup by odporoval právě dispoziční zásadě. Vymezenými žalobními body je soud vázán a právě v jejich mezích se napadeným rozhodnutím zabývá.

Okolnost, že žalobce napadl rozhodnutí jako celek, a tudíž též výrok o uložené pokutě, není vymezením žalobního bodu. V žalobě se ani neprojevuje tvrzení žalobce o tom, že výše pokuty byla uložena nesprávně. Zabývá-li se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí výší uložené pokuty, pak to bylo povinností žalovaného se zřetelem k požadavkům § 68 odst.3. správ. řádu za použití § 93 téhož zákona. Nesprávností výše pokuty se žádný žalobní bod netýká, nezákonnost rozhodnutí je spatřována ve vadně provedené kontrole, která nemohla posloužit jako důkazní prostředek v řízení o správním deliktu. Přitom na žalobci je odpovědnost za výsledek řízení. Se zřetelem k názoru rozšířeného senátu vyjádřenému v rozhodnutí ze dne 24.8.2010 č.j. 4As 3/2008-78 lze pouze volným výkladem dovodit, že v článku I. žaloby obsahujícím výčet ve věci vydaných správních rozhodnutí a deskripci odvolací námitky uplatněné v odvolání, lze dovodit, že žalobce v žalobě vedle procesní výhrady ke způsobu provedení kontroly brojil proti výši uložené sankce.

Pro přezkoumání výše sankce však podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se nelze dovolávat stanovisek uplatněných v odvolání, ale je zapotřebí vycházet výlučně z toho, co je tvrzeno v žalobě.

Žalobci byla uložena pokuta za správní delikt na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst.1 písm.q) zákona, přičemž žalobními body kromě uvedených procesních výhrad není skutečnost, že žalobce se správního deliktu dopustil, zpochybňována. Kriteria pro stanovení výše pokuty upravuje § 36 odst.1 zákona, která jsou vymezena tak, že při určení výše pokuty Pokračování
- 8 -
10A 83/2012

právnické osobě se přihlédne k jejím poměrům, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zjevné, že právě těmito hledisky se správní orgány obou instancí a zejména žalovaný zabývali. Nutno poznamenat, že rozhodnutí obou instancí tvoří jeden celek. Žalovaný se zabýval závažností správního deliktu, přičemž poukázal na to, že za shodné porušení předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na jiném pracovišti byl žalobce postižen v roce 2011, z této skutečnosti dovodil, že pokuta uložená v předchozím roce nebyla dostatečná, protože nenaplnila výchovný a preventivní účel. Byl zhodnocen způsob spáchání deliktu a další okolnosti, přičemž bylo poukázáno na to, že koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci shledal nedostatky v zajištění bezpečnosti práce, zhodnocena byla odvolací námitka související s tvrzením žalobce o vyměřování ochranného zábradlí podle technologického postupu, obrana žalobce o tom, že zaměstnanci byli bezpečnostními prostředky vybaveni, avšak je nepoužili. Poměry žalobce byly rovněž zhodnoceny a bylo poukázáno na to, že porušování předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nelze omlouvat ekonomickou krizí ve stavebnictví. Současně se poukazuje na to, že výše pokuty nepřevyšuje 1/6 pokuty, kterou lze za daný delikt uložit. Proto bylo uzavřeno, že pokuta je danému deliktu přiměřená. Za takové situace nelze přisvědčit žalobcovu tvrzení o tom, že hlediska daná konkrétní právní normou nebyla respektována.

Stanovení pokuty je správním uvážením, sám žalobce připouští, že výše pokuty se pohybuje při dolní hranici sazby. Při ukládání sankce správní orgány nevybočily z mezí zákona a aplikovali kriteria stanovená zákonem pro ukládání sankcí za správní delikty na daném úseku. Poměry žalobce byly napadeným rozhodnutím zhodnoceny, bylo poukázáno na výši splaceného základního kapitálu, počet zaměstnanců byl v průběhu řízení rovněž zhodnocen, o žalobcem tvrzených důsledcích při zaplacení pokuty se žalovaný rovněž zabýval, poukázal především na to, že svá tvrzení ničím nedoložil. Poznamenává se, že žalobci se v souvislosti s tvrzenými ekonomickými potížemi dostalo poučení o možnosti požádat o uhrazení pokuty ve splátkách.

Pro souzenou věc je podstatné, že žalobce se daného správního deliktu dopustil a při usuzování o výši sankce byla vzata na zřetel hlediska stanovená § 36 zákona o inspekci práce. Požadavek dodržovat předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se vztahuje na všechny podnikatele bez ohledu na obor, ve kterém působí i v současných ekonomických podmínkách v konkurenčním prostředí. Odpovědnost za správní delikt na daném úseku je odpovědností objektivní, kdy nepřichází v úvahu posuzování, šlo-li o delikt úmyslný. Porušení předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci spočívalo v tom, že zaměstnanci pracující ve výši prvního nadzemního podlaží na stavbě nebyli zajištěni a stavba nebyla opatřena zábradlím. Pro případ pádu některého ze zaměstnanců hrozilo poškození zdraví a právě takový následek byl vzat v úvahu.

K argumentaci výchovným a preventivním účelem je zapotřebí připomenout, že žalobci za stejný delikt byla v roce 2011 uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč, která evidentně preventivní a výchovný účel nesplnila, jestliže se žalobce v témže roce dopustil téhož deliktu. Jak již bylo uvedeno, tvrdí-li žalobce, že výše pokuty má likvidační charakter, nic nebrání tomu, aby požádal příslušný orgán o povolení splátek.

Soud proto uzavřel, že se zřetelem ke kritériím daným § 36 zákona o inspekci práce bylo správní uvážení o stanovení výše sankce aplikováno v souladu se zákonem, správní Pokračování
- 9 -
10A 83/2012

uvážení nevybočuje z mezí a hledisek zákona a proto nelze žalobci přisvědčit v tvrzení, že uložená pokuta je nepřiměřená.

Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává.

Návrh na doplnění dokazování výslechem svědků, zaměstnanců žalobce, který měl být veden ke způsobu provedení kontroly, soud zamítl, protože o tom, jak kontrola byla prováděna, jednoznačně svědčí protokol o kontrole, který byl jednatelem žalobce převzat a akceptován. Jednatel žalobce nezpochybnil, že přítomen při kontrole byl stavbyvedoucí označený v protokolu jménem a příjmením, žalobce neměl výhrady k tomu, že osoby pracující na stavbě jsou jeho zaměstnanci. Ostatně to byl žalobce sám, který doložil, že své zaměstnance na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci proškolil a jména přítomných v seznamu proškolených osob vyznačil. Nejsou-li tu žádné pochybnosti o způsobu provedení kontroly a totožnosti osob přítomných na stavbě není zapotřebí řízení doplňovat výslechy žalobcem navržených svědků.

V rozsahu přednesu žalobce v řízení před soudem dne 13.2.2013 přesahujícím žalobu se soud tímto přednesem nezabýval se zřetelem ke lhůtě upravené v ustanovení § 71 odst.2 s.ř.s., podle něhož lze žalobní body rozšiřovat výlučně ve lhůtě podle § 72 odst.1 s.ř.s.. Tato lhůta uplynula dne 6.6.2012. Má-li být v žalobě jednoznačně a srozumitelně vyjádřeno, z jakých hledisek má soud napadené rozhodnutí přezkoumat, pak výhrady související například s využitím oprávnění podat námitky proti protokolu o kontrole se v žalobě neprojevují ani náznakem. V té souvislosti soud připomíná ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu o tom, že je tu odpovědnost žalobce za výsledek řízení, přičemž rozhodnutí soudu se odvíjí od kvality uplatněné žaloby.

Zamítavý rozsudečný výrok zahrnuje též návrh žalobce snížit výši pokuty. Žalobce tento návrh opírá o úsudek, že jedná se o pokutu nepřiměřenou. Soud především poukazuje na to, že užití moderačního práva přichází v úvahu výlučně tehdy, jde-li o zjevně nepřiměřenou výši pokuty. O zjevnou nepřiměřenost v souzené věci nejde, jestliže se výše pokuty pohybuje přibližně v 1/6-1/7 sazby při opakování téhož správního deliktu v podstatě s odstupem půl roku (předchozí delikt stejného charakteru byl zjištěn v květnu roku 2011), výše pokuty odpovídá rozhodovací praxi žalovaného a v případě žalobce z takové praxe vykročeno není, nepřiměřenost nemá ani kvalitu nezákonnosti, jestliže ze zákonných kritérií nebylo vybočeno, úsudek o výši sankce je logický. Z rozhodnutí je přitom zřejmé, že právě kritérii vymezenými zákonem se žalovaný řídil.

K tvrzení o likvidačním efektu soud především připomíná, že žalobce takové své tvrzení ve správním řízení ničím nepodložil, a tudíž tu není žádný skutkový podklad na základě kterého by bylo možno o nepřiměřenosti sankce uvažovat. Poznamenává se, že žalobce v tomto smyslu žádné doplnění dokazování nenavrhl, kromě toho takové doplnění dokazování přichází v úvahu výlučně tehdy, nejedná-li se o dokazování v zásadních směrech.

Soud proto uzavřel, že o sankci ve zjevně nepřiměřené výši se v souzené věci nejedná, a proto tu prostor pro moderaci není.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 2 a 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Pokračování
- 10 -
10A 83/2012

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s. a vyplývá ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 13. února 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Markéta Šlachtová