10 A 15/2014 - 40Rozsudek KSCB ze dne 27.08.2014

10A 15/2014 - 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce Ing. Z.Š., bytem D. 1, H., právně zastoupeného JUDr. Václavem Junkem, advokátem v Českých Budějovicích, Tovární 14 proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, Odboru legislativy a vnitřních věcí, oddělení správní se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2013, č.j. KUJCK/66592/2013/OLVV-2, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci.

(1) Žalobou doručenou dne 10.2.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2013, č.j. KUJCK/66592/2013/OLVV-2, kterým bylo změněno rozhodnutí přestupkové komise města Týn nad Vltavou č.j. KPPP-158/2013 ze dne 14.8.2013 ve věci přestupků žalobce proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů projednávaných jednak z úřední povinnosti a na návrh T. B., bytem Bechyně, Souběžná 1137, kdy text prvostupňového rozhodnutí byl nahrazen pod č. 1), takže žalobce je vinen přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) zákona Pokračování
- 2 -
10A 15/2014

č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů tím, že dne 21.2.2013 ve večerních hodinách v pivnici Hermína v Bechyni na sídl. Na Libuši vyvolal slovní konflikt, strkal do jednoho z hostů pivnice, pana J.N. a po vyvedení se domáhal vstupu zpět do uzavřené pivnice i pomocí keramického odpadkového koše v rukou, tedy se dopustil jiného hrubého jednání a pod č. 2) přestupkem proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů tím, že téhož dne 21.2.2013 ve večerních hodinách před pivnicí Hermína v Bechyni na sídl. Na Libuši a dále cestou ve služebním voze Policie ČR, při eskortě na PAZS v Příbrami T.B. nadával slovy „ty ksichte, ty sráči, bublino, slizáku“, tedy jinému ublížil na cti tím, že jej urazil. Ostatní části výroku týkající se výše uložené sankce a povinnosti uhradit náklady řízení zůstaly beze změny.

(2) Žalobce vyjádřil nesouhlas s takto vymezenými skutky a tvrdil, že slovní ani jiný konflikt v pivnici Hermína nevyvolal a nikoho neohrožoval. Jako pravdivé označil, že se dostal do slovního i fyzického kontaktu se svědkem N. i s dalšími hosty. Stalo se tak v souvislosti s dožadováním se následného vstupu do restaurace, neboť tam zanechal své vzácné hodinky a nechtěl o ně přijít. To potvrdil svědek N. i další svědci. Svědci před správním orgánem nepotvrzovali, na rozdíl od záznamu policie, že žalobce někomu nadával. Z toho žalobce dovozuje rozporná svědectví účastníků od tvrzení, že se žalobce celou dobu choval kamarádsky (svědek R.), až po tvrzení o slovním a fyzickém napadání. Žalobce připustil, že za celý den vypil 6 piv a panák rumu. Z toho automaticky nelze předjímat, že byl opilý. Byl spíše ve špatné fyzické pohodě v důsledku onemocnění.

(3) Žalobce odmítl tvrzení, že fyzicky nebo slovně napadl zasahující policisty před pivnicí Hermína. Nelze dovodit, že nadávky žalobce byly vůči zasahujícímu policistovi činěny před samotným zákrokem. Nadávky byly činěny až poté, kdy byl žalobce bezdůvodně spoután a naložen do auta. Z videonahrávky ani nevyplývá, že žalobce použil nadávky, jež jsou mu kladeny za vinu. Přitom se jednalo o reakci žalobce na bolest a ponižování, které mu způsobil navrhovatel. Žalobci nebyla uvolněna pouta a v důsledku toho utrpěl vážná zranění, která jsou patrna z lékařských zpráv. Dokonce upadl do bezvědomí. Žalobce poukázal na nepřesný přepis videonahrávky, který je založen ve spise.

(4) Žalobce poukázal na to, že návrh navrhovatele Bočana neměl k datu jeho podání dne 26.2.2013 předepsané náležitosti. Nebylo v něm uvedeno, kdy a kde měl být přestupek spáchán. Pokud tak dovozuje odvolací orgán podle pořadového čísla 1731, je nutné odlišit soukromoprávní podání od podání veřejnoprávního. Správní orgán měl navrhovatele poučit, což zjevně neučinil.

(5) Závažným pochybením je skutečnost, že přestože došlo k odložení věci v rozsahu bodu, který se kryje s vymezením skutku, neboť žádný z postižených včetně J. N. a policisty M. nepodal návrh proti žalobci, došlo k nesprávné právní překvalifikaci skutku, který měl být posouzen pouze na návrh postižené osoby.

(6) Dalším pochybením je skutečnost, že dne 25.7.2013 byla věc usnesením postoupena přestupkové komisi Města Týn nad Vltavou a podle názoru žalobce měla být postoupena správně Městu Týn nad Vltavou, neboť ve věci nebyl příslušný Městský úřad Týn nad Vltavou, odbor vnitřních věcí a ve věci vydal rozhodnutí subjekt označený jako přestupková komise Města Týn nad Vltavou, což je podle názoru žalobce subjekt nepříslušný k řešení věci. Žalobce navíc zpochybnil důvody, které žalovaného vedly k postoupení věci z místně a věcně příslušného Městského úřadu Bechyně, neboť sám žádná prohlášení a Pokračování
- 3 -
10A 15/2014

výhrůžky vůči úředním osobám nečinil, pouze se snažil hájit a uplatňovat svá procesní práva. Navíc úkony byly prováděny nikoliv obcí, Městem Bechyně, ale Městským úřadem Bechyně. V ustanovení § 53 odst. 1 přestupkového zákona není zmíněna komise, ale obec. Na ustanovení § 52 písm. a) a § 53 odst. 3 prvoinstanční rozhodnutí z hlediska místní či věcné příslušnosti neodkazuje. Navíc měla být věc postoupena místně a věcné příslušnému orgánu v Prachaticích, neboť v jeho obvodu se žalobce zdržoval a pracoval. Současně byl bezdůvodně vypracován znalecký posudek, což žalobce považuje za zásah do jeho osobní integrity a namítá, že k tomu nebyl důvod, a proto požadavek na náhradu nákladů na pořízení tohoto posudku považuje za nedůvodný.

(7) Ve věci nebyl správně a úplně zjištěn skutkový stav, nebylo dostatečně přihlédnuto k rozporným tvrzením účastníků i svědků. Došlo k porušení základních zásad správního řízení, k čemuž je poukazováno na ust. § 2 odst. 1 a 2, odst. 4 a § 3 a 4 správního řádu. Správní orgány postupovaly v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 správního řádu, neboť byl žalobce zbytečně zatěžován a ve věci byly činěny průtahy. Byla porušena i zásada rovnosti účastníků řízení. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

(8) Dne 7.2.2014 byl do datové schránky soudu doručen upravený a upřesněný výtisk správní žaloby se stejným žalobním návrhem.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu.

(9) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na skutečnost, že žalobce si v úvodu žaloby odporuje, pokud popírá, že konflikt vyvolal a zároveň přiznává, že se svědkem N. a dalšími hosty se do konfliktu skutečně dostal. Ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývá, že pro svou opilost se stal agresivní a konflikt vyhledával. Proto byl také z podniku Hermína vykázán. Vzácné hodinky si sundal sám a hodil je po hostech, kteří se jej snažili vytlačit z baru. Žalovaný poukázal na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 12/2010, ve kterém je vysloven názor Nejvyššího správního soudu na hodnocení rozporu ve svědeckých výpovědích se závěrem, že je zcela přirozené, že během času člověk zapomíná určité detaily skutkového stavu, jehož byl svědkem. Proto také není určitá míra rozporů v detailech nijak překvapivá. Žalovaný zásadní rozpor ve svědeckých výpovědích nezaregistroval.

(10) Žalovaný dále reagoval na tvrzení žalobce, že předjímal opilost po šesti 18° pivech a jednom panáku rumu. Opilost konstatovali všichni svědci i navrhovatel, opilost je navíc zřetelná na videonahrávce založené ve spise.

(11) Jako účelové tvrzení žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že před barem Hermína nenapadl policisty. Již ze svědeckých výpovědí je zřejmé, že agresivně se choval v baru, poté před barem, kdy se snažil dostat zpět do restaurace, což policisté potvrdili. Neodpovídá ani tvrzení žalobce, že by jej policisté provokovali a mámili přiznání, naopak policisté se snažili žalobce zklidnit a zpacifikovat. Nadávky, které dále žalobce popřel, jsou zřetelné z nahrávky a je zjevné, že je jedna z nahrávek „sráč“ u žalobce frekventované slovo. Žalobce byl posouzen lékařem za účelem jeho schopnosti převozu na záchytku a pouta mu byla nasazena jako nutná obrana před jeho agresivitou. Žalovaný poznamenal, že agresivitu projevil žalobce i v průběhu přestupkového řízení vůči Mgr. F., která požádala o vyloučení z projednávání věci. Agresivní chování žalobce bylo potvrzeno i znaleckým posudkem z oboru psychiatrie.

(12) Žalobce poukázal na nepřesný přepis videonahrávky. K tomu žalovaný poznamenal, že přepis videonahrávky není povinností správního orgánu a byl pořízen pro Pokračování
- 4 -
10A 15/2014

lepší orientaci v použitých vulgaritách žalobce. Pokud nikdo další na žalobce nepodal návrh na projednání přestupku urážky na cti, neznamená to, že se žalobce nedopustil jiného hrubého jednání vůči hostům či personálu baru. Žalovaný popsal skutkovou podstatu přestupku a vyhodnotil, jaké jednání bylo shledáno jako chování nevhodné agresivní a společensky nebezpečné, což dosvědčili hosté pivnice J.N., J. R., I.T. a pan Š.

(13) K nekvalifikovanému návrhu na zahájení přestupkového řízení žalovaný poukázal na závěr poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 102/2011. Z § 4 správního řádu lze dovodit, že pokud správní předpis umožňuje více výkladů, je třeba volit příznivější. Přestupkové řízení je zahájeno dnem podání návrhu podle § 68 odst. 2 přestupkového zákona, a to i za situace, že neobsahuje všechny náležitosti. Případné odstraňování vad návrhu nemůže mít vliv na zahájení přestupkového řízení. V dané věci byl návrh podán spolu s oznámením přestupku Policii ČR, v němž odkaz na konkrétní číslo jednací identifikoval věc tak, že je vedena na OO PČR Bechyně a tam bylo podrobně popsáno, kdy a kde k incidentu došlo. Dále byl ve spise doklad videonahrávka, kde jsou nadávky zdokumentovány.

(14) Věc byla správně postoupena ve smyslu § 131 odst. 4 správního řádu správnímu orgánu, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu. Věc proto nemohla být postoupena Městskému úřadu Prachatice, a to ani s ohledem na skutečnost, že tam se žalobce zdržuje či pracuje, neboť tímto postupem by došlo k porušení správního řádu. Věc správně posuzovala a rozhodnutí vydala Přestupková komise Města Týn nad Vltavou jako zvláštní orgán obce ve smyslu § 122 odst. 2 zákona o obcích. Tato komise projednává přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě, přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti majetku, jakož i přestupky proti občanskému soužití. Znalecký posudek, který nechal vypracovat Městský úřad v Bechyni, byl vypracován správně, neboť žalobce namítal, že trpí plicními chlamydiemi a užíval lék Lexaurin a bylo zapotřebí ověřit, zda žalobce je za své jednání zodpovědný. Žalovaný vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci.

III. Obsah správních spisů.

(15) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

(16) Žalobci bylo oznámeno zahájení přestupkového řízení a sděleno obvinění Městským úřadem Bechyně, odborem vnitřních věcí dne 11.3.2013 pod č.j. BE-01731/2013/06/VaSV/Fiš-14. Řízení bylo zahájeno pro přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, kterého se měl žalobce dopustit v opilosti tím, že dne 21.2.2013 ve večerních hodinách v Bechyni, na sídlišti Na Libuši před pivnicí Hermína a dále ve služebním voze Policie ČR při eskortě na protialkoholní záchytnou stanici v Příbrami měl T.B., policistovi ve službě, vulgárně nadávat slovy „ty ksichte, ty sráči, bublino, slizáku, idiote, vole, chudáku debilní, choval ses jako dobytek, vyližte mi všichni prdel, neserte mě, hoši, čímž měl T.B. urazit na cti. Dále mu bylo sděleno obvinění pro přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, kterého se měl dopustit stejného dne na stejném místě ve stejnou dobu tím, že vyvolal slovní konflikt s hosty pivnice, do hosta podniku J.N. strčil rukama a byl hosty podniku vyveden na ulici a dále se dožadoval vstupu boucháním na dveře, přičemž v jednom okamžiku uchopil do rukou keramický odpadkový koš, takže hrozilo rozbití skleněné výplně od vstupních dveří do pivnice a po příjezdu hlídky měl rukama strčit do hrudi zasahujícího policistu T.B., čímž se měl dopustit přestupku jiným hrubým jednáním.

Pokračování
- 5 -
10A 15/2014

(17) Oprávněnou úřední osobou Městského úřadu v Bechyni byly dále provedeny výslechy žalobce i navrhovatele a výslechy svědků a současně byl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ustanovenou znalkyní MUDr. M. G. Žalobce při své výpovědi dne 3.4.2013 popsal průběh jeho návštěvy dne 21.2.2013 v pivnici Hermína v Bechyni připustil, že vznikl nějaký konflikt a že mu obsluha baru sdělila, že byl agresivní, ale jen na někoho. Rovněž potvrdil, že vyvolal slovní konflikt, to však dle názoru žalobce není důvod k tomu, aby jej někdo vyhazoval a poté, kdy byl ostrým způsobem vyveden ven, vyvolalo to jeho další agresivní počínání. Po zjištění, že nemá telefon a hodinky, se chtěl do baru dostat za každou cenu zpět. Žalobce rovněž potvrdil, že nadával a nadával hodně, a to i poté, kdy přijela policie, které si vždy vážil, avšak poté, kdy byl spoután, cítil křivdu. Žalobce nepopřel, že policistovi B. nadával: slizoune a bublino, avšak až poté, kdy seděl v autě. Měl za to, že se mu policista posmíval.

(18) Navrhovatel T.B. uvedl, že byli jako hlídka přivoláni obsluhou baru, neboť měli problém s hostem, který se chtěl dostat do podniku. Na místě požádali muže o předložení dokladů, chtěli věc v klidu vyřídit, avšak žalobce řekl, že nic řešit nechce, poté strčil policistu do hrudníku a pak se otočil na dalšího kolegu, chtěl mu sáhnout na opasek nebo po pistoli, a proto byl sveden k zemi a spoután. Poté žalobce křičel, nadával, a to po celou dobu převozu až do Příbrami. Policista P.M. výpověď navrhovatele T.B. potvrdil.

(19) K věci byli vyslechnuti další svědci. I.T., J.R., J.N., kteří potvrdili, že byl žalobce podnapilý a poté, kdy na jednoho hosta sáhl a nastala strkanice, byl žalobce vyveden hosty ven. Žalobce vzal hodinky a hodil je po hostech a obsluze baru. Poté, kdy byl vchod uzamknut, bouchal na dveře a měl v ruce odpadový koš s keramickým obalem a hrozilo rozbití skleněné výplně dveří, proto byla zavolána hlídka policie. K věci byla vyslechnuta i manželka žalobce V.Š., která uvedla, že se vracela, poté kdy manžela potkala v parku, do restaurace pro telefon, ale s manželem se při zpáteční cestě minula a doma zjistila, že tam manžel není. Potvrdila zdravotní potíže žalobce a z toho mu mohla přijít nevolnost. Byla informována o odvozu manžela na protialkoholní a po návratu potvrdila, že nemůže ovládat řádně levou ruku a je omezen v práci. Domů se vrátil celý od bahna.

(20) Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie č.j. BE-01731/2013/26/VaSV/Fiš ze dne 5.6.2013 vypracovaného znalkyní MUDr. M.G. vyplývá závěr, že žalobce nepopřel při vyšetření, že byl pod vlivem alkoholu, že nadával policistům, protože se cítil ohrožen a bolely ho spoutané ruce. Znalkyně dospěla k závěru, že žalobce netrpí duševní poruchou či chorobou, je osobností s impulsivními rysy, má sníženou frustrační toleranci, sklon k výbuchům hněvu nebo zuřivosti, nestálou a nevypočitatelnou náladu. Není u něho přítomna pravá závislost na alkoholu ani jiných návykových látkách, avšak má sklon k dlouhodobému užívání alkoholu. Z výpovědí žalobce i svědků je činěn závěr, že se činu dopustil ve stavu alkoholické intoxikace, která se podílela na odbrždění zábran a zvýšení agresivity. K onemocnění plicními chlamydiemi je uváděno, že vyvolávají infekce v oblasti horních a dolních cest dýchacích a jedná se o infekci hojně rozšířenou v populaci. U Lymské boreliózy je uvedeno, že může vyvolat kožní, kloubní a neurologické následky a choroba nemá vliv na psychické funkce.

(21) Při ústním jednání sepsaném Městským úřadem v Bechyni dne 3.7.2013 byl žalobce seznámen s důkazy, které byly v předmětné záležitosti provedeny. Konkrétně byl konstatován podstatný obsah znaleckého posudku zpracovaného MUDr. M.G., byly čteny lékařské zprávy ohledně aktuálního zdravotního stavu předložené žalobcem, byl konstatován Pokračování
- 6 -
10A 15/2014

podstatný obsah zápisu z návštěvní knihy tvrze, jejímž je vlastníkem a novinových článků, které žalobce předložil a žalobci bylo umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a k provedeným důkazům. Žalobce k věci uvedl, že celý incident vznikl tím, že policistu instinktivně od sebe odstrčil poté, kdy policista zjistil, že žalobce vypil 6 piv a šel po něm. Současně uvedl, že byl seznámen s podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu a nenavrhl provedení žádných dalších důkazů.

(22) Dne 3.7.2013 sepsala oprávněná úřední osoba Městského úřadu Bechyně úřední záznam, v němž popsala reakci žalobce na průběh ústního jednání a v této souvislosti předala spis žalobce tajemníkovi Městského úřadu v Bechyni k posouzení, zda nejsou dány důvody jejího vyloučení z dalšího projednávání. Věc byla ve smyslu § 14 odst. 4 správního řádu předána k rozhodnutí Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor legislativy a vnitřních věcí, oddělení správní vydal dne 22.7.2013 pod č.j. KUJCK 37423/2013 OLVV-Bi usnesení, kterým přestupkovou věc žalobce postoupil k vydání rozhodnutí komisi k projednávání přestupků Města Týn nad Vltavou.

(23) Přestupková komise Města Týn nad Vltavou rozhodla o přestupcích žalobce rozhodnutím ze dne 14.8.2013 pod č.j. KPPP-158/2013. Uznala žalobce vinným, že se dopustil přestupků proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 200/1990 Sb. v platném znění. Za přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000 Kč a povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 3.500 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 30.8.2013 blanketní odvolání. Odvolání doplnil dne 30.9.2013. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 6.12.2013 č.j. KUJCK/66592/2013/OLVV-2, jehož výrok je specifikován pod bodem (1) tohoto rozsudku. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že v případě jednání žalobce se jednalo o chování zcela nevhodné, agresivní a společensky nebezpečné. Šlo o agresivní jednání podnapilého, který se sám o své vůli do takového stavu přivedl a byl za následky svého chování zodpovědný. Správní orgán vycházel z výpovědí svědků a vzal v úvahu i judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které i policista může být uražen na cti jako jakákoliv jiná fyzická osoba. V konkrétní záležitosti žalovaný poskládal logicky důkazní řetězec, posoudil konkrétní chování žalobce a dospěl k závěru, že se přestupků dopustil. Pochybení procesního charakteru napravil žalovaný změnou výroku rozhodnutí. Současně byly upřesněny i výrazy dle návrhu, na základě kterého se cítil navrhovatel – policista uražen na cti.

IV. Právní názor soudu.

(24) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(25) V dané záležitosti se jednalo o přestupkové řízení, při kterém správní orgán rozhoduje na základě důkazů, které měl k dispozici v době svého rozhodování, a které byly provedeny procesně správným postupem. Podle ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona, přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin.

Pokračování
- 7 -
10A 15/2014

(26) Objektem skutkové podstaty přestupků podle § 49 zákona o přestupcích je občanské soužití. Právě narušení občanského soužití přestavuje obecně obligatorní znak všech skutkových podstat tohoto přestupku. Narušení občanského soužití je trestáno tehdy, dojde-li k jeho negativnímu zasažení jednáním určité intenzity, které svou povahou odpovídá jednáním uvedeným v demonstrativním výčtu hrubých jednání. Občanské soužití představuje neurčitý právní pojem. Tento typ přestupku chrání žádoucí dobré vztahy mezi občany. Občanské soužití lze ve smyslu judikatury vymezit jako souhrn pravidel chování, jejichž zachování je podle obecného názoru a přesvědčení nutnou podmínkou klidného a spořádaného soužití občanů v daném místě a čase (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn 5 As 104/2008).

(27) Ustanovení § 49 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona má za cíl chránit čest a důstojnost člověka za situace, kdy je jednáním neoprávněně zasahováno do pokojného života jiného. Chráněným zájmem je čest fyzické osoby a za urážky je možné považovat neslušný projev, znevážení osoby, který může být proveden jak slovně, tak nějakým skutkem a týká se cti poškozeného. Z formulace skutkové podstaty přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c), která obsahuje demonstrativní výčet konkrétních jednání, vyplývá, že za hrubé jednání, mající schopnost narušit občanské soužití se považuje vyhrožování újmou na zdraví, úmyslné drobné ublížení na zdraví, nepravdivé obvinění z přestupku, schválnosti různého druhu, případně jednání, která svou intenzitou a dopady mohou obdobně narušit občanské soužití.

(28) V souzeném případě správní orgány dospěly k závěru, že se žalobce dopustil přestupku podle § 49 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona s tím, že dne 21.2.2013 ve večerních hodinách před pivnicí Hermína v Bechyni na sídlišti Na Libuši a dále cestou ve služebním voze Policie ČR při eskortě na protialkoholní záchytnou stanici v Příbrami T.B., bytem Bechyně, Souběžná 1137 nadával a tím mu ublížil na cti, neboť jej urazil a přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) téhož zákona, že téhož dne, na témže místě, ve stejnou dobu vyvolal slovní konflikt, strkal do jednoho z hostů pivnice pana N. a po vyvedení se domáhal vstupu zpět do uzavřené pivnice i pomocí keramického odpadkového koše v rukou a dopustil se jiného hrubého jednání. Správní orgány shledaly naplnění znaků obou skutkových podstat přestupků, neboť jednání žalobce hodnotily jako úmyslné, hrubé, překračující rámec pouhé nevhodnosti nebo nesprávnosti. Jednání žalobce bylo agresivní a společensky nebezpečné.

(29) Žalobce nesouhlasil s vymezením skutků, tvrdil, že konflikt v pivnici Hermína nevyvolal a nikoho neohrožoval. Potvrdil, že se dostal do slovního a fyzického kontaktu se svědkem N. i s dalšími hosty a rovněž potvrdil, že se následně dožadoval vpuštění do restaurace. Poukázal však na rozporná svědectví účastníků, kteří nejprve tvrdili, že žalobce se po celou dobu choval kamarádsky a posléze měli tvrdit, že se žalobce dopustil slovního a fyzického napadání. Navíc žalobce zpochybnil opilost, kterou nelze automaticky předjímat poté, kdy za celý den vypil 6 piv 1 panák rumu. Správní orgány se nevypořádaly s rozpory ve svědeckých výpovědích, ve vazbě na ostatní důkazy, které řádně nezhodnotily a nevypořádal je ani prvoinstanční orgán.

(30) Námitku žalobce soud nepovažuje za důvodnou. Na rozdíl od žalobce soud zastává názor, že na základě provedeného dokazování správní orgány zjistily dostatečně skutkový stav věci, o kterém nebyly pochybnosti. K tomu lze odkázat na shodná svědectví servírky I. T., hostů J. R. a J.N. a posléze i policistů P.M. a T.B.. Soud na rozdíl od žalobce nespatřuje ve výpovědích těchto svědků žádné rozpory. Svědci se shodli v tom, že žalobce se nejprve choval kamarádsky a posléze po požití většího množství alkoholických nápojů došlo k slovnímu a fyzickému napadání. Tento popis neodporuje ani logice věci, kdy posléze po Pokračování
- 8 -
10A 15/2014

postupném požívání alkoholických nápojů může dojít k vzestupu agresivity osoby, která alkoholické nápoje požívá a poté k vyvolání buď slovního, nebo fyzického konfliktu. Žalobce sám konkrétní rozpory v žalobě neoznačil. Soud ve výpovědích svědků ve vztahu k závěru, který správní orgány vyslovily, neshledal rozpory. K tomu lze odkázat na výpověď samotného žalobce před správním orgánem i při vypracování znaleckého posudku, kdy žalobce připustil, že nadával a nadával hodně a rovněž uvedl, že je mu jasné, jak spor započal. Žalobce v průběhu prvostupňového řízení nepopíral, že k incidentu v restauraci došlo, že byl vyveden ven a chtěl být vpuštěn zpět, neboť jak tvrdil, přišel o mobilní telefon a vzácné hodinky. Tyto předměty chtěl získat zpět. Tato skutečnost sama o sobě, zda při vyvedení z restaurace přišel o jemu cenné předměty, jej ovšem neopravňovala k tomu, aby se do restaurace dostal za použití násilí, kdy nejprve opakovaným boucháním do skleněných dveří a posléze za pomoci odpadového koše se chtěl dostat zpět do restaurace. Právě toto chování žalobce vyvolalo obavu z násilného vstupu žalobce zpět do restaurace a právě pro toto chování byla přivolána hlídka Policie ČR. Po příjezdu hlídky agresivní jednání žalobce pokračovalo a vyústilo ve spoutání žalobce a jeho převoz do protialkoholní záchytné stanice. Ani tato skutečnost, že žalobce byl spoután a jak uvádí, toto spoutání pro něho nebylo příjemné, bylo bolestivé, jej neopravňovalo k tomu, aby nevhodným a urážlivým způsobem komunikoval s hlídkou Policie ČR a násilím se snažil uvolnit pouta. Z toho důvodu soud uzavřel, že správní orgány se vypořádaly se všemi důkazy, které byly provedeny, tyto důkazy hodnotily a z těchto důkazů nevyplynuly rozpory, které by bylo zapotřebí jakkoli odstraňovat. Dlužno podotknout, tak jak ostatně učinil i správní orgán, že případné drobné rozdíly ve svědeckých výpovědích žalobcem zmiňované rozpory nepřestavují, ale jsou zcela logické a přirozené s ohledem na paměťové možnosti člověka ve vztahu k času, který od skutečnosti, která byla projednávána, uplynul.

(31) K námitce žalobce, že jeho opilost byla předjímána, soud zastává opačný názor. Opilost žalobce byla jednoznačně potvrzena hlídkou Policie ČR, svědky, kteří byli ve věci vyslechnuti a v neposlední řadě i záznamem na DVD, který je součástí spisu. Žalobce byl umístěn na protialkoholní záchytné stanici. Jeho stav nelze přičítat tvrzenému onemocnění, neboť to ze spisu nevyplývá. Žalobce byl podroben znaleckému zkoumání a podle znalkyně má na skutek zachovanou vzpomínku, pod vlivem alkoholu nepopřel ani, že nadával policistům, protože se cítil ohrožen a bolely jej spoutané ruce. Znalkyně dospěla k závěru, že žalobce netrpí duševní poruchou či chorobou a uvedla, že v době skutku byl stav posuzovaného ovlivněn intoxikací alkoholem.

(32) Správní orgány popsaly skutky, za které byl žalobce uznán vinným za spáchání přestupků proti občanskému soužití, a to podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) přestupkového zákona. Správní orgán, který provedl dokazování v době, nikoli vzdálené době, kdy přestupkovému jednání došlo, na základě svědeckých výpovědí zjistily, že svědci potvrdili výroky žalobce, citovali urážlivá slova a potvrdili skutečnost, že konflikt vyvolal žalobce svým nevhodným agresivním a společensky nebezpečným chováním, které neslo znaky hrubého jednání. Rovněž se dopustil urážky na cti, neboť pronášel na adresu zasahujícího policisty urážlivé, nevhodné, zesměšňující výroky. Žalovaný správní orgán upřesnil ve výroku rozhodnutí popis skutků, které jsou žalobci kladeny za vinu. Uzavřel, že nejsou pochybnosti ohledně skutkových podstat přestupků, za které byl žalobce postižen. Tento postup odpovídá správnímu řádu.

(33) Soud závěry správních orgánů vyjádřené v rozhodnutí považuje za správné a zákonu odpovídající. U prvého přestupku byl žalobce postihován za slovní konflikt a strkání do hosta v pivnici a následné domáhání se vstupu pomocí odpadového keramického koše, Pokračování
- 9 -
10A 15/2014

kterým se dopustil jiného hrubého jednání. V případě druhého skutku se nejednalo o postih žalobce za fyzické napadení policistů, ale o postih za nadávky, kterými se dopustil urážky na cti. Jestliže žalobce tvrdil, že nadávek použil proti policistům v důsledku zákroku policistů proti němu, pak tuto skutečnost zohlednit nelze. Pro naplnění skutkové podstaty konkrétního přestupku není vyžadováno, aby nadávky byly použity před zákrokem. Použití urážlivých výroků na adresu zasahujících policistů žalobce ani nepopřel. Z jeho argumentace je patrná snaha o navození verze o bezdůvodném zákroku policie, kterému se žalobce bránil právě urážkami na cti na adresu zasahujících policistů. Z kontextu děje, který na sebe navazuje, takový závěr dovodit nelze. Chování a výroky žalobce, které jsou zachyceny na nahrávce pořízené zasahujícími policisty, dokládají jednání žalobce, které lze charakterizovat jako urážku na cti. Nahrávka byla pořizována až po umístění žalobce do vozidla, proto nemohla zachycovat skutečnost, zda žalobce nadával i před jízdou, či jak se choval vůči policistům před zákrokem. Z nahrávky je zcela zřejmé, že se žalobce bránil poutům a snažil se za každou cenu uvolnit, čímž si zřejmě zhmoždil zápěstí. Z důkazů nevyplývá, že žalobce v důsledku neadekvátnosti zákroku upadl do bezvědomí. Rovněž z důkazů nevyplývá, že navrhovatel přestupku urážky na cti z žalobce mámil přiznání, či že žalobce zesměšňoval, nebo jinak ponižoval. Naopak z nahrávky vyplývá, že jednání policistů bylo přiměřené.

(34) Pokud žalobce poukazoval na nepřesný přepis nahrávky, který je založen ve spise, pak tato skutečnost nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť tato listina byla pořízena pouze za účelem lepší orientace správního orgánu v nahrávce, nicméně soud se seznámil s autentickou nahrávkou, která dokládá průběh konfliktu a převoz žalobce do protialkoholní záchytné stanice a výrazy, za které je žalobce postihován, jsou na této nahrávce jednoznačně zachyceny. Přepis nahrávky nesloužil jako důkaz. Pokud další osoby, které byly zúčastněné celého incidentu, nepodaly návrh na projednání přestupku a v této souvislosti byl ve vztahu k těmto osobám přestupek žalobce správně odložen a nelze z toho dovodit, že žalobce se přestupku nedopustil ve vztahu k navrhovateli T.B.. Sama skutečnost, že jiné osoby nepodaly návrh na projednání přestupku žalobce, nesvědčí o nevině žalobce.

(33) Žalobce spatřoval pochybení správních orgánů ve skutečnosti, že návrh (oznámení skutku) neměl k datu jeho podání předepsané náležitosti. Soud ověřil, že z návrhu, tak jak byl podán, bylo zřejmé, jakého skutku se týká, neboť návrh byl podán spolu s oznámením přestupku navrhovatele Policií ČR, a byl v něm odkaz na číslo jednací, kterým byla věc vedena na obvodním oddělení Policie ČR Bechyně, kde bylo podrobně popsáno, kdy a kde k incidentu došlo. Případná proto není výhrada žalobce, že je v tomto směru třeba odlišit soukromoprávní podání od podání veřejnoprávního, ačkoliv v obecné poloze je vždy nutno takové druhy podání od sebe odlišovat a je tak třeba činit ve vztahu k důsledkům, které taková podání mohou vyvolat. V dané věci však bylo z podání navrhovatele zřejmé, čeho se navrhovatel domáhal, tedy ochrany své cti a ve vztahu k jakému skutku se ochrany cti domáhal, což bylo zřejmé odkazem na oznámení evidované Policií ČR, a to uvedením čísla jednacího. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že smyslem žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je vždy ochrana subjektivních hmotných práv účastníka řízení. V souvislosti s případnými formálními nedostatky návrhu navrhovatele žalobce neuvedl, jakým způsobem měl být zkrácen na svých subjektivních právech. Z toho důvodu soud s odkazem na výše uvedené uzavřel, že námitka důvodná nebyla. K záměně skutku ve vztahu k žalobci nedošlo.

(34) Důvodnou soud nehodnotil ani námitku žalobce, že věc byla nesprávně postoupena přestupkové komisi Města Týn nad Vltavou. Podle žalobce je přestupková komise Města Týn nad Vltavou subjekt nepříslušný k této věci. Navíc žalobce zpochybnil i důvody, Pokračování
- 10 -
10A 15/2014

jež vedly k postoupení věci z místně a věcně příslušného Městského úřadu Bechyně, neboť žalobce nečinil žádná prohlášení a výhrůžky vůči úředním osobám. Navíc úkony byly prováděny nikoliv obcí, tedy Městem Bechyně, ale Městským úřadem Bechyně. Podle žalobce měla být věc postoupena k místně a věcně příslušnému orgánu v Prachaticích, neboť v jeho obvodu se žalobce zdržoval a pracoval.

(35) Pokud obec k projednávání přestupku podle ustanovení § 53 odst. 1 přestupkového zákona nezřídí komisi pro projednávání přestupků, ani výkonem této působnosti nepověří jinou komisi rady obce, přestupky podle § 109 odst. 3 písm. b) zákona o obcích projednává za obec obecní úřad. Obecní úřad projednává a rozhoduje v řízení o přestupcích podle ustanovení § 53 odst. 1 přestupkového zákona prostřednictvím oprávněných úředních osob, které nejsou kolegiálním orgánem, a které nejsou zařazeny v příslušném odboru či jiné organizační součásti dle organizačního řádu obce. Oprávněné úřední osoby, které přestupky podle § 53 odst. 1 přestupkového zákona za obecní úřad projednávají, musí mít zvláštní odbornou způsobilost dle zvláštního předpisu a musí být k tomuto úkonu oprávněny v rámci svého popisu pracovní náplně. Z citace těchto ustanovení vyplývá, že v dané věci zcela správně projednával přestupky žalobce Městský úřad v Bechyni, a to prostřednictvím oprávněné úřední osoby, neboť na úřadě nebyla zřízena komise pro projednávání přestupků. Oprávněná úřední osoba popsala průběh ústního jednání, které ve věci přestupku žalobce probíhalo, a vyslovila ve smyslu § 14 správního řádu s ohledem na poměry, které se ve věci vyvinuly, že nelze pochybovat o nepodjatosti této osoby, požádala o vyloučení ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Ve smyslu ustanovení § 14 odst. 4 správního řádu došlo posléze nadřízeným správním orgánem formou usnesení k postoupení věci ve smyslu § 131 odst. 4 správního řádu, jinému věcně příslušnému správnímu úřadu ve správním obvodu nadřízeného úřadu a byl pověřen správní orgán, jehož správní obvod sousedil se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu. V tomto případě se jednalo o Městský úřad Týn nad Vltavou. Právě v tomto úřadě byla zřízena přestupková komise Města Týn nad Vltavou, a z toho důvodu byla věc postoupena tomuto orgánu.

(38) Podle § 52 písm. a) přestupkového zákona projednávají přestupky obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí. Zvláštními orgány obcí jsou ve smyslu § 106 zákona o obcích a § 53 odst. 3 přestupkového zákona komise k projednávání přestupků. Obec však není povinna vždy, když si ponechá pravomoc rozhodovat přestupky, zřizovat k projednání komisi k projednávání přestupků. Nezřídí-li obec speciální komisi pro projednávání přestupků a ani nepověří projednáváním přestupků uvedených v § 53 odst. 1 přestupkového zákona komisi rady obce, musí tyto přestupky projednat orgán obce, příslušný k výkonu veřejné správy v přenesené působnosti podle zákona o obcích. Takovým orgánem je podle § 109 odst. 3 písm. b) zákona o obcích obecní úřad, neboť žádný zvláštní zákon působnost při výkonu tohoto druhu veřejné správy nepřiřazuje do působnosti rady obce. V dané věci soud neshledal nedostatek pravomoci ani věcné či místní nepříslušnosti orgánů, které se věcí zabývaly. K názoru žalobce, že věc měla být postoupena k místně a věcně příslušnému orgánu v Prachaticích, soud poznamenává, že žalobcem zmiňované ustanovení představuje možnost postoupení přestupku k usnadnění projednání, či z jiného důležitého důvodu, nikoliv však povinnost postoupit věc do územního obvodu, v němž se pachatel zdržuje nebo pracuje. Z toho důvodu, že zákon nestanoví povinnost postoupit věc do územního obvodu správního orgánu, ve kterém se pachatel zdržuje nebo pracuje, nelze dovodit v důsledku nepostoupení věci nezákonnost rozhodnutí.

Pokračování
- 11 -
10A 15/2014

(39) Soud proto uzavřel, že v dané věci byl správně a úplně zjištěn skutkový stav věci. Soud neshledal rozpory v tvrzení účastníků či svědků, které by bylo nutné odstraňovat, a z toho důvodu neshledal žalobcem tvrzenou nezákonnost postupu správních orgánů. Stejně tak neshledal v této souvislosti porušení základních zásad činnosti správních orgánů. Správní orgány postupovaly v souladu se zákony i ostatními právními předpisy. Přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu, jak bylo výše podrobně popsáno. Stav věci byl zjištěn tak, že o něm nebyly pochybnosti. Žalobci bylo umožněno řádně uplatňovat jeho práva, neboť zcela nepochybně, jak sám potvrdil, konzumoval právo stanovené mu v § 36 odst. 3 správního řádu. Věc byla projednána bez zbytečných průtahů a žalobce nebyl nepřiměřeně zatěžován. V souvislosti s žalobcem zmiňovaným znaleckým psychiatrickým posudkem dlužno poznamenat, že žalobce s jeho provedením souhlasil. K jeho zadání došlo především z toho důvodu, aby bylo postaveno na jisto, zda byl žalobce odpovědný za své jednání, zda případně nebyly okolnosti, které by vylučovaly odpovědnost žalobce za spáchané přestupky. Soud neshledal ani namítané porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že správní orgán stranil navrhovateli a žalobci neumožnil zaprotokolovat veškerá jeho vyjádření, případně některá vyjádření, která byla ve prospěch žalobce, pak neuvedl, o jaká konkrétní vyjádření svědků se mělo jednat, případně o jaké vyjádření žalobce. Soud proto uzavřel, že neshledal žalobcem namítaná pochybení. V dané věci rozhodl věcně a místně příslušný správní orgán, neboť byl příslušný přestupek žalobce projednat jak Městský úřad v Bechyni, tak posléze i Přestupková komise Města Týn nad Vltavou.

V. Závěr, náklady řízení.

(40) Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný i správní orgán prvého stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

(41) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, proto soud žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Pokračování
- 12 -
10A 15/2014

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 27. srpna 2014

Samosoudkyně:

JUDr. Marie Krybusová v.r.

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová