10 A 133/2015 - 109Rozsudek KSCB ze dne 14.06.2017

10 A 133/2015 - 109

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) V.H., bytem X, a b) A.H., bytem X, oba zastoupeni JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Jihlava, Dvořákova 5, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2015, č. j. KUJI 27 460/2015,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 4. 2015, č. j. KUJI 27 460/2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov (dále jen „stavební úřad“) ze dne 27. 11. 2014, č. j. OV/1136/2010-76, kterým bylo vlastníkovi stavby STAVITELSTVÍ RADA, spol. s r. o. (dále též jako „stavebník“) podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění k 31. 12. 2010 (dále jen „stavební zákon“), nařízeno provést odstranění stavebních úprav provedených v rozporu se stavebním povolením č. j. OV/326/2008-5: Stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením Pokračování
- 2 -
10A 133/2015

včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo náměstí, Pelhřimov na pozemku parc. č. 124 v k. ú. Pelhřimov.

Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Ten ji jako soud místně nepříslušný postoupil usnesením ze dne 25. 6. 2015, č. j. 29 A 99/2015 – 42, místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Žalobci v podané žalobě namítají, že v řízení došlo k zásadnímu procesnímu pochybení, neboť ani jedno ze správních rozhodnutí nerespektuje § 2 správního řádu, a to především jeho odst. 4. Žalobci namítají, že správní orgán nepostupoval v souladu se zákonem, nedbal, aby přijaté rozhodnutí odpovídalo okolnostem jím řešeného případu. Dále mělo dojít k porušení § 3 a § 50 správního řádu. Žalovaný měl podle žalobců akceptovat rozhodnutí stavebního úřadu v celém rozsahu i s jeho chybnými procesními postupy a nesprávnou aplikací hmotného práva. Žalovaný přijal chybné úsudky stavebního úřadu a sám nezjednal nápravu.

Žalobci tvrdí, že při místním šetření dne 28. 7. 2010 v rámci řízení o vydání stavebního povolení pro stavbu stavebních úprav a vybudování pěti bytů v objektu č. p. 79 (sp. zn. OV/896/2010), zjistili, že se stavebník dopustil zásahů do jejich stavby č. p. 78. Žalobci ihned poukázali na to, že stavba je stavebníkem prováděna v rozporu se stavebním povolením, které bylo vydáno dne 19. 5. 2008 pod č. j. OV/326/2008-5. Žalobci podali podnět k zahájení řízení o odstranění stavby. Stavební úřad na podkladě tohoto podnětu přerušil řízení ve věci stavebního povolení na výstavbu pěti bytů (sp. zn. OV/896/2010) a dne 30. 9. 2010 pod č. j. OV/1136/2010-1 zahájil řízení o odstranění stavby, a to stavebních úprav spočívajících ve vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění v objektu č. p. 79.

Žalobci mají za to, že v řízení nebyly zohledněny jejich námitky ohledně provedení stavebních zásahů v rozporu se stavebním povolením (probourání bezpečnostní příčky v půdním prostoru, prořezání ztužujícího železobetonového věnce pod touto příčkou, neoprávněný zásah do obvodové zdi, neúměrné zatížení a porušení statiky stavby jejich domu, vytvoření požárního mostu mezi objekty č. p. 78 a 79, způsobení destabilizace pozednic a celkové konstrukce krovu jejich domu, který žalobci v roce 2007 opravili za 789 758,45 Kč).

Žalobci dále uvádějí, že rozhodnutím ze dne 18. 11. 2011 bylo stavebníkovi nařízeno odstranění nepovolených stavebních úprav na pozemcích parc. č. 124 a 125. Toto rozhodnutí bylo zrušeno žalovaným, a to jeho rozhodnutím ze dne 23. 3. 2012 s pokynem, že odstranění stavby lze uložit pouze vlastníkovi stavby, i když on sám nezákonný stav nezavinil. Stavební úřad následně pokračoval v řízení a zaslal účastníkům vyrozumění ze dne 23. 4. 2012, v němž se bez dalšího předmět řízení vymezuje jako stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79 na pozemku parc. č. 124 a 125. Žalobci namítají, že stavební úřad předmět řízení nezměnil žádným procesním opatřením. Dne 27. 11. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby. Téhož dne stavební úřad vydal oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby sp. zn. OV/1212/2014, kterým bylo zahájeno řízení se žalobci jakožto s vlastníky domu č. p. 78. Předmět řízení byl vymezen takto: Stavební úpravy v objektu č. p. 78 provedené v rámci záměru – Stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění v objektu č. p. 79. Takový stavební záměr, jak je o něm zahájeno řízení o odstranění stavby dne 27. 11. 2014, však nikdy nebyl projednán a řízení o povolení takové stavby nikdy nebylo Pokračování
- 3 -
10A 133/2015

vedeno. Veškerá činnost stavebníka na pozemku parc. č. 125 a na domě č. p. 78 (vše ve vlastnictví žalobců) byla prováděna bez jakéhokoliv povolení a bez vědomí žalobců i stavebního úřadu.

Popsané postupy a závěry správních orgánů považují žalobci za absurdní. Žalobci uvádějí, že hranice mezi pozemky byla stavebníkovi známa, neboť už při koupi domu č. p. 79 bylo provedeno vytyčení hranice. Pozemek ve vlastnictví žalobců parc. č. 125 sahá cca 70 cm až 1 m za dělící příčku mezi domy směrem k domu č. p. 79. Správním orgánům bylo doloženo a je jim tudíž známo, že žádná zeď, která by byla společná a vedla by kolmo na Masarykovo náměstí, neexistuje. Přitom je v rozhodnutích uváděn opak. Žalobci doplňují, že nad oběma domy byl krov z masivní dřevěné konstrukce a v půdním prostoru nebyla a ani v současné době není žádná dělící štítová požární zeď, která by oddělovala oba domy podle vertikálně vynesené hranice pozemků. Tyto skutečnosti vyplývají ze zjištění na místě a z podání žalobců ze dne 17. 10. 2014 a dále ze sdělení Národního památkového ústavu, které svolalo místní šetření a určilo jako jednu z podmínek povinnost stavebníkovi vybudovat mezi oběma domy štítovou požární zeď. Ta však dosud nebyla postavena.

Žalobci tvrdí, že žádné ze zahájených řízení o odstranění stavby neřeší zcela zásadní část stavby postavenou bez stavebního povolení stavebníkem na pozemku žalobců parc. č. 125, a to v části mezi hranicí pozemku parc. č. 124 a bezpečnostní příčkou, která byla postavena v půdním prostoru žalobců. V tomto prostoru umístil stavebník železnou konstrukci lichoběžníkového tvaru „A“, do které přes část pozemku žalobců zakotvil železný rošt ze svařených „U“ profilů, jež umístil do železobetonového věnce tvořícího základ naší 15 cm silné bezpečnostní příčky. Hlavy těchto „U“ profilů z této příčky mají odstraňovat žalobci podle zahájeného řízení ze dne 27. 11. 2014. Žalobci tvrdí, že tato část stavby nebyla povolena stavebním povolením ze dne 19. 5. 2008, jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí. V projektové dokumentaci není žádná stěna řešena. Ze stavebního povolení ze dne 19. 5. 2008 nevyplývá, že by se stavební činnost stavebníka mohla týkat domu žalobců č. p. 78 a jejich pozemku parc. č. 125. Tyto skutečnosti potvrzuje i znalecký posudek Ing. P. Žalobci navrhli, aby byl tento znalec vyslechnut v řízení před soudem. Žalobci dále doplňují, že ze stavebního povolení nemohl stavebník nabýt právo umístit vazbu „A“ na společné dělící zdi, jak uvádí žalovaný, neboť taková zeď neexistuje. Existuje pouze obvodová zeď domu žalobců, která stojí na pozemku v jejich vlastnictví a je jeho součástí a rozhodně není kolmá ve směru k Masarykovu náměstí, jak uvádí žalovaný. Žalobci odkazují na fotodokumentaci a na znalecké posudky, které doložili do spisu.

Žalobci jsou přesvědčeni, že stavební úřad a žalovaný vyvozují nepodložené závěry o soukromoprávním vlastnickém vztahu, které jim nepřísluší. Sám žalovaný v jiném svém rozhodnutí uvedl, že nelze postavit stavbu na pozemku jiného vlastníka nebo zasáhnout do stavby jiného vlastníka bez dohody s ním. Ze stavebního povolení ze dne 19. 5. 2008 nevyplývá, že by se stavba jakkoliv týkala domu a pozemku ve vlastnictví žalobců. Stavebníkovi tak nemohlo vzniknout právo k zásahu do objektu ve vlastnictví žalobců, jak uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí.

Žalobci dále specifikovali další žalobní body, a sice namítli, že předmět vymezený stavebním úřadem při zahájení řízení o odstranění stavby, jak jej akceptoval žalovaný, je neurčitý. Správní orgány podle žalobců rozhodly o předmětu řízení, pro který řízení nebylo zahájeno.

Pokračování
- 4 -
10A 133/2015

Rozhodnutí o odstranění stavby je podle žalobců nesprávné, nezákonné a nevykonatelné. Lhůta stanovená stavebníkovi k odstranění jen některých částí nepovolené stavby v délce šesti měsíců je podle žalobců stanovena nesprávně, neboť stavební úřad ukládá částečnou demolici, kterou nelze provést bez řádného projektu a vyjádření orgánu státní památkové péče a dalších dotčených účastníků. Lhůta k odstranění částí nepovolené stavby měla být podle žalobců vázána až na rozhodnutí o povolení demolice.

Nesprávným úředním postupem a vydanými rozhodnutími je vytvořen stav, kdy je napadené rozhodnutí nevykonatelné. Stejně tak bude podle žalobců nevykonatelné případné rozhodnutí vydané v řízení o odstranění stavby, které bylo zahájeno s nimi jakožto s vlastníky objektu č. p. 78 dne 27. 11. 2014. Podle žalobců správní orgány zjevně záměrně vytváří stav, kdy nebude reálné, aby stavební úřad uložené povinnosti na stavebníkovi jakkoliv vymohl.

Žalovaný podle žalobců činil spekulativní závěry o soukromoprávních vztazích vlastníka a činil právní závěry, které mu věcně nepřísluší a jsou hrubým zásahem do vlastnického práva žalobců. Žalovaný měl porušit ustanovení o ochraně vlastnického práva podle Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a občanského zákoníku.

Žalobci mají za to, že stavební úřad postupoval v rozporu se zákonem, neboť stavebníkovi ukládá odstranit jen některé neoprávněné zásahy a přesahy nepovolené stavby, které hodnotí jako realizované v rozporu se stavebním povolením. Žalobci jsou toho názoru, že po právu musí stavební úřad uložit stavebníkovi odstranit vše, co svým nedovoleným počínáním postavil. Postup a úvahy žalovaného, který dělí jedním stavebním povolením povolenou stavbu v řízení o odstranění stavby podle vlastní úvahy na části, jež je třeba odstranit a jež se odstraňovat nemusí, jsou v rozporu s § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Toto ustanovení jednoznačně ukládá stavebnímu úřadu povinnost uložit vlastníku stavby, popř. s jeho souhlasem jiné osobě odstranění celé nepovolené stavby. Žalobci odkazují na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, č. j. 10 Ca 220/2004 – 26, publ. pod č. 804/2006 Sb. NSS. Žalobci jsou přesvědčeni, že svým rozhodnutím stavební úřad fakticky umožnil stavebníkovi dokončit stavbu, kterou postavil v rozporu se zákonem. Stavební úřad tak legalizuje nezákonný stav a hrubě zasahuje do soukromých práv žalobců.

Nelze přisvědčit tvrzení, že stavebník realizoval stavbu v dobré víře, neboť nedodržel původní projektovou dokumentaci a stavební povolení samotné, čehož si byl dobře vědom (viz výslech jednatele stavebníka na jednání u Okresního soudu v Pelhřimově dne 22. 4. 2014). Žalobci tvrdí, že stavebník jednal protiprávně a zasahoval do jejich stavby (boural zdi, odřezával trámy, prořezal betonový věnec, odřezal pozednice jejich krovu a způsobil jeho destabilizaci). Jednání stavebníka nebylo v dobré víře. Podle žalobců měl být stavebník jako právnická osoba, jejímž předmětem činnosti je i provádění staveb, sankcionován za správní delikt.

Napadené rozhodnutí je podle žalobců nezákonné i proto, že porušuje veřejný zájem, neboť vůbec neřeší nedodržení původní projektové dokumentace a neřeší ani faktické následky nepovolené činnosti stavebníka, neřeší poškození práv žalobců a nemožnost řádně vykonávat jejich vlastnická práva, zejména právo nemovitost udržovat, zvelebovat, provést příp. vestavbu půdního bytu a ateliéru, což mají žalobci v úmyslu, na což jim i bylo vydáno stavební povolení. S ohledem na stav nemovitosti je však realizace zamýšlené vestavby nemožná.

Pokračování
- 5 -
10A 133/2015

Podle žalobců je legalizován stav, kdy stavebník svou nezákonnou činností zdevastoval stavbu svou a stavbu v jejich vlastnictví, přičemž obě tyto stavby jsou zapsanými kulturními památkami.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí legalizoval i porušení bezpečnostních předpisů, a to předpisů o požární bezpečnosti, neboť akceptoval nepovolenou stavbu, která je stavbou ohrožující okolní stavby, neboť stavebník mezi stavbami vytvořil tzv. požární mosty.

Konečně mají žalobci za to, že ačkoliv je žalovanému znám skutkový stav věci, záměrně z objektivně zjištěných skutečností nevycházel, naopak tato zjištění zkresloval, nebo je zcela opomíjel, předjímal možné chování stavebníka a postavil celé své rozhodnutí na nepodložených úvahách o možné situaci, kdyby stavebník zůstal nečinný a kdyby se musel provádět nucený výkon rozhodnutí. Takovými úvahami je podle žalobců naprosto neopodstatněně straněno stavebníkovi. Stavební úřad vystavěl své rozhodnutí na spekulacích, rezignoval na své povinnosti a legalizoval stav, který je od samého počátku v rozporu se zákonem.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný konstatoval, že by bylo jistě vhodnější řešit odstranění nepovolených stavebních úprav na objektech č. p. 78 a 79 jako celek, ovšem bez souhlasu žalobců jakožto vlastníků nemovitosti č. p. 78 to nebylo možné. Žalovaný uvedl, že dělící stěna, kterou žalobci nazývají obvodovou stěnou, funkčně odděluje vnitřní prostory obou domů. Dělící příčka, kterou žalobci nazývají bezpečnostní či požární příčkou, se nachází v půdním prostoru a odděluje prostory půdy obou nemovitostí.

Žalovaný uvedl, že stavebním povolením ze dne 19. 5. 2008 stavební úřad povolil stavební úpravy krovu na nemovitosti č. p. 79. Stavebník toto povolení nerespektoval a zasáhl svou stavbou neoprávněně taktéž do nemovitosti č. p. 78, což bylo důvodem pro zahájení řízení o odstranění stavby. Žalovaný doplnil, že oprávnění stavebníka postavit konstrukci „A“ vyplývalo z projektové dokumentace ke stavebnímu řízení. Stavebník ze stavebního povolení získal právo na dělící stěně postavit vazbu „A“, nezískal tím však žádné vlastnické právo k dělící stěně. Pochybnosti a námitky o vlastnické hranici mezi objekty č. p. 78 a č. p. 79, včetně polohy dělící stěny, měli žalobci uplatnit již tehdy v řízení o povolení stavby. Žalovaný k dalším žalobním bodům uvedl, že výrok rozhodnutí o odstranění stavby je vykonatelný a lhůta šesti měsíců k provedení odstranění vymezených stavebních úprav je dostatečná. Postup stavebního úřadu nepovažuje žalovaný za nezákonný, neboť stavební úřad nařídil stavebníkovi odstranit ty části krovu na budově č. p. 79, které byly provedeny v rozporu se stavebním povolením, a nenařídil odstranění nepovolených částí stavby na budově č. p. 78, neboť nebyl dán souhlas žalobců jakožto vlastníků této stavby, aby odstranění stavebních úprav bylo uloženo stavebníkovi. Žalovaný doplnil, že ze správních rozhodnutí nevyplývá nic o tom, že by správní orgány konstatovaly dobrou víru na straně stavebníka. Žalovaný vysvětlil, že stavební povolení ze dne 19. 5. 2008 a k němu schválená projektová dokumentace je poslední právní stav týkající se části krovu u budovy č. p. 79, kterým byl stavebník i stavební úřad vázán. Žalovaný též doplnil, že za provedení stavby v rozporu se stavebním povolením byl stavebník sankcionován udělením pokuty za správní delikt (rozhodnutí v právní moci dne 24. 3. 2011).

Žalovaný závěrem uvedl, že nemohlo dojít k porušení veřejného zájmu, neboť rozhodnutím stavebního úřadu došlo k nařízení odstranění stavebních úprav, které byly Pokračování
- 6 -
10A 133/2015

v rozporu se stavebním povolením. Napadeným rozhodnutím nedochází k žádné legalizaci nepovolené stavby.

V replice žalobci doplnili, že ze stavebního povolení a projektové dokumentace nevyplývá oprávnění stavebníka umístit konstrukci „A“ na dělící stěně budov. To vyplývá i ze znaleckých posudků, které žalobci do spisu založili. Prostor mezi budovou č. p. 79 na pozemku parc. č. 124 a budovou č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 nebyl nikde řešen, a to ani v textové části projektu, ani ve výkresové části projektu vyhotoveného v roce 2007. Žalobci též trvají na tom, že veřejný zájem na ochraně kulturních památek porušen byl. Podle žalobců odbor památkové péče nekoná tak, jak by měl, neboť připustil, aby místo klasické dřevěné konstrukce byla provedena konstrukce z masivních ocelových profilů a vazníků, které neúnosně zatěžují několik století staré zdivo, a dále připustil vestavění bankomatu v historickém průčelí domu, zabudování elektrorozvodných skříní s železnými dveřmi do gotické klenby vstupního průjezdu a připustil i další z hlediska památkové ochrany nepřípustné zásahy. Žalobci trvají na tom, že rozhodnutí jsou nevykonatelná a v podstatné části nepřezkoumatelná.

Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, zjistil pro věc následující rozhodné skutečnosti: Stavebním povolením, které vydal stavební úřad dne 19. 5. 2008 pod č. j. OV/326/2008-5 (v právní moci dne 8. 7. 2008), byla stavebníkovi povolena stavba: Stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo nám., vše na pozemku parc. č. 124 v k. ú. Pelhřimov, a to v rozsahu projektové dokumentace, ověřené při stavebním řízení, ze které vyplývají hlavní technické detaily provedení a umístění stavby, členění na objekty, užívání jednotlivých prostor, ale i rozsah záboru staveniště, organizace výstavby, splnění požadavků daných zvláštními předpisy atd. Pro provedení stavby byly stanoveny podmínky. Krajskému soudu byla předložena i projektová dokumentace k tomuto stavebnímu povolení, zpracovaná v únoru 2008 autorizovaným inženýrem.

Oznámením ze dne 30. 9. 2010, č. j. OV/1136/2010-1, bylo oznámeno zahájení řízení o odstranění stavby se stavebníkem, a to ve věci odstranění stavby: Stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo nám., Pelhřimov, vše na pozemku parc. č. 124 v k. ú. Pelhřimov, a to v rozsahu: uvedení do původního stavu roviny střešní konstrukce směrem do dvora na objektu č. p. 79 tak, aby tato rovina střechy byla ve stejné výškové rovině s rovinou střechy na sousedním objektu č. p. 78, a v rozsahu odstranění konstrukcí dvou vikýřů provedených v rovině střešní konstrukce směrem do dvora objektu č. p. 79. Vzhledem k tomu, že stavebník podal žádost o dodatečné povolení stavby, stavební úřad usnesením ze dne 19. 10. 2010 řízení o odstranění stavby přerušil. K této žádosti byla doložena projektová dokumentace zpracovaná v prosinci 2010. Řízení o dodatečném povolení stavby bylo dne 28. 3. 2011 zastaveno. Vyrozuměním ze dne 22. 7. 2011 bylo pokračováno v řízení o odstranění stavby. Dne 23. 9. 2011 byla provedena kontrolní prohlídka stavby (viz protokol z téhož dne) a pořízena fotodokumentace.

Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2011 pod č. j. OV/1136/2010-26 bylo stavebníkovi nařízeno odstranění stavby: Stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo nám., Pelhřimov, na pozemku parc. č. 124 a 125 v k. ú. Pelhřimov. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání žalobce a), právní předchůdkyně žalobce b) i stavebník. Rozhodnutím ze dne Pokračování
- 7 -
10A 133/2015

23. 3. 2012, č. j. KUJI 20 599/2012, žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 11. 2011 zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání.

Poté, co bylo pokračováno v řízení o odstranění stavby, svolal stavební úřad kontrolní prohlídku na den 5. 6. 2012 (viz protokol z téhož dne), při které pořídil fotodokumentaci. Následně žalobci a stavebník vstoupili v jednání o dohodě za účelem vyřešení nezákonného stavu způsobeného stavebními úpravami v rozporu se stavebním povolením. Řízení o odstranění stavby bylo usnesením ze dne 7. 11. 2012 přerušeno. Přerušení řízení bylo opakovaně prodlužováno. Vyrozuměním ze dne 26. 3. 2014 bylo v řízení o odstranění stavby pokračováno. Dne 8. 7. 2014 byla provedena další kontrolní prohlídka stavby, přičemž bylo zjištěno, že stav je nezměněn. Žalobci předložili stavebnímu úřadu znalecký posudek Ing. M. P. ze dne 15. 9. 2014, č. 042/03/2014, ve věci náhrady škody za neoprávněné zásahy stavebníka do nemovitosti č. p. 78. V reakci na to založil stavebník do spisu Statické posouzení stavebních úprav stropních konstrukcí nad 1. patrem a úprav krovu zpracovaný Ing. Polanským, CSc. dne 15. 4. 2013.

Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2014 pod č. j. OV/1136/2010-76 nařídil stavební úřad stavebníkovi podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona provést odstranění stavby: Stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo nám., Pelhřimov, na pozemku parc. č. 124 v k. ú. Pelhřimov. Jedná se o odstranění stavebních úprav provedených v rozporu se stavebním povolením č. j. OV/326/2008-5. Rozhodnutí obsahuje popis provedené nové konstrukce krovu a zastřešení, popis rozporu provedených stavebních úprav s projektovou dokumentací a popis konstrukcí, které stavebník uvede do souladu s ověřenou projektovou dokumentací. Odstranění rozporů v provedení konstrukce krovu a střechy, resp. provedení nařízených úprav bylo stavebníkovi uloženo ve lhůtě šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí. Stavební úřad konstatoval, že nevedl řízení o odstranění části konstrukcí, které jsou již v objektu č. p. 78. Stavební úřad konstatoval, že nebylo lze užít ustanovení § 129 odst. 6 stavebního zákona a stavebníkovi nařizovat, obnovení předcházejícího stavu stavby. Stavební úřad zvažoval, zda konstrukci krovu, která je provedena v rozporu se stavebním rozhodnutím, brát jako jeden celek. Přitom se stavební úřad přiklonil k tomu, že nařídil odstranit pouze ty části stavby, které jsou provedeny v rozporu se stavebním povolením. Provedený krov a zastřešení jsou v souladu se schválenou projektovou dokumentací pouze v části střechy směrem k náměstí, hřebeny obou budov zůstaly totožné. V konstrukci krovu nebyl zjištěn oproti projektové dokumentaci rozdíl v řešení krokví, v řešení ocelové konstrukce vazeb ve vazbách „A“ až „D“, které jsou z ocelových profilů svařených do lichoběžníku, ani v řešení vaznic ocelových profilů. Výrok rozhodnutí řeší provedení svislých podpor v osách 1až 3 pod vazbou „B“ krovu, kterými bude odstraněn skutečný rozpor oproti projektové dokumentaci, který spočívá v odlišném statickém působení. Stavební úřad konstatoval, že další rozpor s projektovou dokumentací, který spočívá v provedení nosníků tak, že zasahují pod příčku mezi objekty č. p. 78 a 79 bude řešen v samostatném řízení, které bude vedeno s vlastníky objektu č. p. 78 tak, aby stav této budovy byl uveden do zákonného stavu. Pokud jde o střešní rovinu do dvora, uložil stavební úřad stavebníkovi snížit úroveň okapu, a tudíž zvětšit střešní sklon do stejné linie jako střešní rovina objektu č. p. 78, a to pouze v rozsahu dvou krokevních polí od půdní dělící příčky. Stavební úřad přihlédl k tomu, že v průběhu stavby byly zjištěny takové okolnosti, které stavebníka nutily provést navýšení střešní nadezdívky tak, aby střešní rovinu zachoval a mohl zachovat polohu a výšku hřebene střechy včetně sklonu střešní roviny do náměstí a přitom instalovat střešní tašky v souladu s pokyny výrobce. Stavební úřad konstatoval, že z původní projektové dokumentace nebylo patrné, že bude ve střešní rovině půdní příčky výškový skok, který nyní Pokračování
- 8 -
10A 133/2015

může negativně ovlivnit těsnost střešního souvrství a bezpečný odvod dešťových vod. Stavební úřad přihlédl k tomu, že určité změny v provedení staveb v praxi nastávají běžně, aniž by nutně vyžadovaly vedení řízení o změně stavby před dokončením a jsou řešitelné akceptováním předložené dokumentace skutečného provedení stavby. Stavební úřad opakovaně podotkl, že zásah, který stavebník provedl do objektu č. p. 78, bude řešen v samostatném řízení o odstranění stavby, které bude vedeno s vlastníky této nemovitosti. Stavební úřad v rozhodnutí dále vypořádal námitky účastníků řízení.

Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali odvolání žalobci i stavebník. Rozhodnutím ze dne 20. 4. 2015 žalovaný podaná odvolání zamítl a rozhodnutí o odstranění stavby potvrdil. Žalovaný zdůraznil, že účelem rozhodnutí stavebního úřadu bylo dosáhnout souladu mezi existujícím stavem a reálnou možností dát tento stav do souladu s tím, jak byla stavba správním rozhodnutím původně povolena.

K procesnímu postupu krajského soudu v řízení se konstatuje, že návrhu na přiznání odkladného účinku nebylo vyhověno, a to usnesením ze dne 21. 12. 2015, č. j. 10 A 133/2015 - 85. Krajský soud nahlédnutím do katastru nemovitostí dne 4. 4. 2017 zjistil, že žalobce a) již není spoluvlastníkem nemovitosti č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 v k. ú. Pelhřimov, od čehož bylo lze odvozovat jeho aktivní žalobní legitimaci. Krajský soud proto žalobce a) přípisem ze dne 4. 4. 2017 poučil podle § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 64 s. ř. s. o tom, že lze navrhovat využití institutu singulární sukcese tak, aby na místo žalobce a) vstoupili do řízení noví nabyvatelé spoluvlastnického podílu. Žalobce a) svým podáním ze dne 11. 4. 2017 krajskému soudu navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupili noví nabyvatelé spoluvlastnického podílu, které v návrhu označil. Přitom přiložil kopii kupní smlouvy ze dne 26. 5. 2016. Krajský soud se přípisem ze dne 20. 4. 2017 obrátil na označené nabyvatele spoluvlastnického podílu s tím, nechť vyjádří svou vůli ohledně jejich vstupu do soudního řízení. Podáními doručenými krajskému soudu dne 2. 5. 2017 vyjádřili oba nabyvatelé spoluvlastnického podílu svůj nesouhlas se vstupem do soudního řízení na místo dosavadního žalobce a). Na základě uvedeného rozhodl krajský soud usnesením ze dne 9. 5. 2017, č. j. 10 A 133/2015 – 105, tak, že se návrhu žalobce a), aby na jeho místo v řízení vstoupili nabyvatelé spoluvlastnického podílu, nevyhovuje.

Žaloba podaná žalobcem a) není důvodná.

Ve vztahu k žalobci a) bylo v průběhu řízení doloženo, že pozbyl vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 v k. ú. Pelhřimov. Byla doložena kupní smlouva ze dne 26. 5. 2016, kterou žalobce a) převedl svůj spoluvlastnický podíl na nové nabyvatele. Žalobce a) učinil v řízení návrh podle § 107a o. s. ř. a navrhoval, aby na jeho místo v řízení nastoupili noví vlastníci spoluvlastnického podílu. Krajský soud zjišťoval stanovisko nových vlastníků spoluvlastnického podílu, přičemž oba shodně vyjádřili svůj nesouhlas s tím, aby do řízení vstoupili na místo žalobce a). Z uvedeného důvodu vydal dne 9. 5. 2017 krajský soud usnesení č. j. 10 A 133/2015 – 105, kterým návrhu žalobce a), aby na jeho místo v řízení vstoupili J. M. a Ing. J. M., nevyhověl.

Z dosavadního průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce a) již není vlastníkem spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech, od kterých však byla odvozována jeho aktivní žalobní legitimace k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí. Dojde-li totiž v průběhu soudního řízení k tomu, že žalobce pozbude vlastnické právo k dotčené nemovitosti (v tomto případě k sousednímu domu a sousednímu pozemku zasaženým nepovolenou Pokračování
- 9 -
10A 133/2015

stavební úpravou provedenou stavebníkem), má to za následek ztrátu jeho aktivní žalobní legitimace. Žalobce a) totiž již nemůže s úspěchem tvrdit zásah do svých veřejných subjektivních práv v důsledku vydaných rozhodnutí správních orgánů. Krajský soud žalobce a) řádně poučil o všech jeho procesních možnostech. Vzhledem k tomu, že po nevyhovění návrhu podle § 107a o. s. ř. již žalobce a) neučinil žádný úkon vůči soudu (např. zpětvzetí žaloby), nezbylo krajskému soudu, než žalobu ve vztahu k žalobci a) zamítnout podle § 78 odst. 7 s. ř. s, neboť nemohla být úspěšná z důvodu pozbytí jeho aktivní žalobní legitimace.

Žalobce b) je i nadále vlastníkem spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech (na domě č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 v k. ú. Pelhřimov), proto ve vztahu k němu krajský soud věc meritorně projednal v rozsahu uplatněných žalobních bodů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

Žaloba podaná žalobcem b) není důvodná.

Z hlediska procesního žalobce b) namítá, že v průběhu řízení došlo ke změně předmětu řízení, aniž by o tom stavební úřad rozhodl nějakým procesním opatřením. Podle žalobce b) je předmět řízení vymezen neurčitě. K uvedené námitce prověřil krajský soud předmět řízení podle obsahu správního spisu. Oznámením ze dne 30. 9. 2010 bylo zahájeno řízení ve věci odstranění stavby, a to stavebních úprav – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo nám., Pelhřimov, vše na pozemku parc. č. 124 v k. ú. Pelhřimov. Z uvedeného plyne, že zahájené řízení o odstranění stavby se dotýkalo nepovolených stavebních úprav provedených v objektu č. p. 79 na pozemku parc. č. 124. Takto byl vymezen předmět řízení při jeho zahájení.

Stavební úřad následně dne 16. 11. 2011 rozhodl o nařízení odstranění stavby, a to stavebních úprav – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo nám., Pelhřimov, na pozemku parc. č. 124 a 125 v k. ú. Pelhřimov. Z uvedeného vyplývá, že stavební úřad ve svém rozhodnutí překročil předmět zahájeného řízení, neboť stavebníkovi ukládal i odstranění nepovolených stavebních úprav provedených na pozemku parc. č. 125. Ve vztahu ke stavebním úpravám na tomto pozemku však řízení o odstranění stavby dne 30. 9. 2010 zahájeno nebylo a dále se jedná o pozemek ve spoluvlastnictví žalobce b) a vlastník, resp. vlastníci tohoto pozemku nedali souhlas k tomu, aby stavební úřad mohl uložit odstranění nepovolených stavebních úprav na jejich nemovitosti jiné osobě. Toto byl hlavní důvod, proč bylo uvedené rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Stavební úřad měl v pokračujícím řízení dvě možnosti. Mohl rozšířit předmět řízení o stavební úpravy, které stavebník nepovoleně provedl na cizí stavbě (budově č. p. 78 na pozemku parc. č. 125), nebo mohl pokračovat v řízení ohledně předmětu, tak jak byl vymezen. Stavební úřad se evidentně rozhodl pro druhou variantu a nadále vedl řízení pouze ve věci nepovolených stavebních úprav, které stavebník provedl na objektu č. p. 79 na pozemku parc. č. 124. Stavební úřad se rozhodl, což uvedl i ve svém rozhodnutí ze dne 27. 11. 2014, že ve věci nepovolených stavebních úprav, které byly stavebníkem provedeny Pokračování
- 10 -
10A 133/2015

na objektu č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 bude vedeno samostatné řízení. Krajský soud netvrdí, že uvedené řešení, které stavební úřad zvolil, je řešením nejvhodnějším, nicméně v tomto soudním řízení se krajský soud může zabývat pouze tím předmětem řízení, ke kterému se váží vydaná rozhodnutí, tj. rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 27. 11. 2014 a napadené rozhodnutí. Skutečností, zda bylo či nebylo se žalobci zahájeno řízení o odstranění stavebních úprav na objektu č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 (žalobci uvádí, že k tomu došlo oznámením o zahájení řízení ze dne 27. 11. 2014), se nemůže krajský soud zabývat, neboť jde o jiné řízení, jehož výsledkem bude samostatné rozhodnutí, které bude samostatně napadnutelné před správním soudem po vyčerpání řádných opravných prostředků. Krajský soud nemá ani k dispozici spisový materiál ve věci tohoto řízení zahájeného dne 27. 11. 2014, tudíž se k němu nemůže jakkoliv vyjadřovat. K uvedenému se doplňuje, že tento spisový materiál ani krajský soud k přezkumu napadeného rozhodnutí nepotřeboval, a proto jeho předložení nevyžadoval.

Pokud žalobce b) spatřuje chybu stavebního úřadu v tom, že poté, co bylo jeho první rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 16. 11. 2011 zrušeno, pokračoval vyrozuměním ze dne 23. 4. 2012 v řízení a v tomto vyrozumění označil předmět řízení jako odstranění stavby: Stavební úpravy – vybudování nového krovu se zastřešením včetně souvisejícího statického zajištění – v objektu č. p. 79, Masarykovo nám., Pelhřimov, na pozemku parc. č. 124 a 125 v k. ú. Pelhřimov, tak se s ním krajský soud neztotožňuje. Z písemností založených ve správním spise je evidentní, že v tomto případě šlo o zjevnou chybu v psaní, neboť na všech ostatních písemnostech založených ve spise je jako předmět řízení správně uváděn: stavební úpravy na objektu č. p. 79 na pozemku parc. č. 124. Uvedené pochybení spočívající v chybě v psaní nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí a na řízení předcházející jeho vydání.

K této procesní námitce krajský soud uzavírá, že stavební úřad ve svém rozhodnutí ze dne 27. 11. 2014 rozhodoval o předmětu řízení, o kterém řízení zahájil dne 30. 9. 2010. Ke změně předmětu řízení nedošlo, a proto nebylo namístě, aby stavební úřad o tom přijímal jakékoliv procesní opatření. Stavební úřad vybočil z vymezeného předmětu řízení svým prvním rozhodnutím o odstranění stavby ze dne 16. 11. 2011, což ve svém dalším postupu po zrušení tohoto rozhodnutí žalovaným napravil, a držel se předmětu řízení tak, jak jej dne 30. 9. 2010 zahájil. Stavební úpravy, které stavebník nepovoleně provedl na objektu č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 ve spoluvlastnictví žalobce b) se stavební úřad rozhodl řešit v samostatném řízení, které není předmětem tohoto soudního přezkumu. Krajský soud pouze doplňuje, že z úřední činnosti je mu známo, že v této věci je již u zdejšího soudu zahájeno a vedeno řízení pod sp. zn. 50 A 38/2017.

Úvodem věcného posouzení je třeba konstatovat, že v daném případě se jedná o stavbu provedenou v rozporu s vydaným stavebním povolením ze dne 19. 5. 2008. Stavebník provedl při provádění povolených stavebních úprav – vybudování nového krovu se zastřešením v objektu č. p. 79 na pozemku parc. č. 124, nepovolené změny, kterými nedodržel stavební povolení, jednak ve vztahu k objektu č. p. 79 a jednak zasáhl do sousedního objektu č. p. 78 na pozemku parc. č. 125 ve spoluvlastnictví žalobce b). To jsou nesporné skutečnosti, které žádná ze stran nezpochybňuje.

Krajský soud se neztotožňuje s tvrzením žalobce b), že nebyly zohledněny jeho námitky ohledně provedení zásahů v rozporu se stavebním povolením. Pokud jde o zásahy provedené stavebníkem do objektu č. p. 78 na pozemku parc. č. 125, tak ty stavební úřad učinil předmětem samostatného řízení, které zahájil až poté, co vydal rozhodnutí o odstranění Pokračování
- 11 -
10A 133/2015

stavebních úprav v rozporu se stavebním povolením na objektu č. p. 79. Nelze souhlasit se žalobcem b) v tom, že se stavební úřad nezabýval námitkami stran porušení statiky domu, neboť stavební úřad konstatoval, že odchýlením se od původní projektové dokumentace stavebník způsobil zvýšené zatížení na dělící obvodovou zeď mezi oběma objekty a tím došlo k odlišnému statickému působení. Proto stavební úřad stavebníkovi uložil, aby podle původní projektové dokumentace provedl konstrukci ve vazbě „B“ podle schválené projektové dokumentace (rok 2008) tak, že provede svislé podpory ve vazbě „B“ v osách 1 až 3 (pod ocelovými sloupky krovu) tak, aby odstranil zvýšené vnášení zatížení do dělící stěny mezi objekty č. p. 78 a 79 nad míru, se kterou bylo uvažováno v rámci stavebního povolení ze dne 19. 5. 2008. Taktéž není pravdivé tvrzení žalobce b), že vydaná rozhodnutí porušují veřejný zájem, neboť neřeší nedodržení původní projektové dokumentace a neřeší faktické následky nepovolené činnosti stavebníka a poškození práv vlastníků objektu č. p. 78. Právě naopak stavební úřad se zabýval srovnáním stavu povoleného na základě stavebního povolení z roku 2008 ve spojení s projektovou dokumentací a stavu stavebních úprav, které stavebník realizoval. Stavební úřad ve svém rozhodnutí řešil nepovolené stavební úpravy na objektu č. p. 79 v rozporu se stavebním povolením a projektovou dokumentací a uložil stavebníkovi nápravu nepovoleného stavu tak, jak je popsáno ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu. Stavební úřad tak řešil následky nepovolené činnosti stavebníka, v tomto případě ve vztahu k objektu č. p. 79. Následky nepovolené činnosti stavebníka ve vztahu k objektu č. p. 78 si stavební úřad vyhradil k řešení v samostatném řízení.

Pokud se žalobce b) v rámci této námitky dovolává toho, že došlo k poškození jeho práv (např. poškození krovu objektu č. p. 78, který byl v roce 2007 opraven za částku cca 800 000 Kč) a že došlo k zásahu do řádného výkonu jeho vlastnických práv (např. byla znemožněna realizace záměru půdní vestavby), tak to je záležitost řešitelná jedině soukromoprávním institutem náhrady škody a případným uplatněním tohoto nároku u civilního soudu. Takové nároky žalobce b) nepřísluší řešit stavebnímu úřadu.

Námitce, kterou žalobce b) vznesl vůči napadenému rozhodnutí, a sice že žalovaný činil spekulativní závěry o soukromoprávních vztazích a že porušil ustanovení o ochraně vlastnického práva podle Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a občanského zákoníku, nelze přisvědčit. Uvedená námitka se evidentně pojí k tvrzení žalobce b) o tom, že stavebník neměl oprávnění umístit železnou konstrukci „A“ na dělící stěně mezi oběma objekty, neboť tato dělící stěna se celá nachází na pozemku parc. č. 125 a je ve spoluvlastnictví žalobce b), a stavebník tudíž nemohl zasáhnout svou stavbou do stavby cizí. Krajský soud k tomu uvádí, že žalovaný posuzoval záležitost striktně pohledem veřejného práva stavebního a zcela oprávněně vycházel z toho, že stavební povolení z roku 2008 a k němu se pojící projektová dokumentace stavebníkovi povolovala umístění ocelové konstrukce „A“ na dělící stěně mezi oběma objekty. Krajský soud souhlasí se žalovaným, že stavební povolení v tomto směru založilo dobrou víru stavebníka o tom, že tuto konstrukci „A“ může na dělící stěnu umístit. Tak se také stalo, a proto v tomto rozsahu nemůže jít o nepovolenou stavební úpravu, kterou by bylo nezbytné odstraňovat. Z toho důvodu ani tento stavební zásah nebyl předmětem řešení v řízení o odstranění stavby, neboť tento stavební prvek byl na dělící stěně umístěn v souladu s platným a pravomocným stavebním povolením, kterým jsou správní orgány i účastníci stavebního řízení vázáni. Pokud vydáním tohoto stavebního povolení v roce 2008 došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce b), neboť v té době zřejmě nebylo zjevné, kudy prochází hranice mezi pozemky parc. č. 124 a 125, pak se může jednat jedině o stavbu neoprávněnou ve smyslu občanského zákoníku, tj. stavbu umístěnou na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka, ovšem nemůže se jednat o stavbu nepovolenou, neboť na umístění konstrukce „A“ na dělící stěně mezi Pokračování
- 12 -
10A 133/2015

objekty existuje platné stavební povolení, které tehdy nebylo ani žalobcem b), resp. jeho právní předchůdkyní zpochybněno. V řízení o odstranění stavby lze řešit jedině stavbu veřejným právem nepovolenou. Stavební úřad ani žalovaný se proto nemohli zabývat zásahem do vlastnického práva žalobce b) tím, že konstrukce „A“ byla stavebníkem umístěna bez jeho souhlasu na dělící stěnu, která je celá v jeho vlastnictví, resp. k níž vlastní spoluvlastnický podíl. Neoprávněné stavby jsou řešitelné pouze pořadem práva soukromého, tj. podle příslušné právní úpravy občanského zákoníku. Krajský soud k tomu odkazuje na komentář ke stavebnímu zákonu Kývalová, M. § 129 [Nařízení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení]. In: Machačková, J., Machata, P., Kývalová, M., Víchová, J., Holendová, L., Smíšek, J.: Stavební zákon. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 648: “Podle úpravy dané § 129 odst. 1 písm. b) StavZ bude stavební úřad postupovat v případě zjištění staveb nepovolených, nelze se proto na jeho podkladu domáhat odstranění staveb tzv. neoprávněných, tedy staveb provedených bez oprávnění na pozemku jiného vlastníka. Příkladem může být situace, kdy stavebník byl v době povolení stavby a její realizace v dobré víře, že staví na pozemku, jehož je vlastníkem, a teprve následně bylo zjištěno, že se částečně nachází na pozemku jiného vlastníka. K uspořádání poměrů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby není příslušný stavební úřad; takovou věc je nutno řešit cestou občanskoprávní (…).”

Krajský soud uvádí, že žalovaný výslovně nezpochybnil to, že dělící stěna je na pozemku ve vlastnictví žalobce b) a že jde tudíž o součást objektu č. p. 78. Pokud se v jeho rozhodnutí a příp. i v rozhodnutí stavebního úřadu uvádí, že jde o umístění konstrukce „A“ na společnou dělící stěnu, tak to není pochybení, které by bylo v dané věci podstatné. Podstatné je toliko to, že umístění tohoto stavebního prvku na dělící stěně mezi objekty zcela odpovídá stavebnímu povolení z roku 2008 a že jde tudíž o stavební prvek povolený. Pokud jde o stavební prvek neoprávněný ve smyslu občanského zákoníku, pak je záležitost řešitelná jedině soukromoprávní cestou mezi žalobcem b) (a příp. ostatními spoluvlastníky objektu č. p. 78) a stavebníkem, a to již zcela bez ingerence stavebního úřadu.

Žalobce b) v žalobě opakovaně tvrdí, že ze stavebního povolení z roku 2008 nevyplývá, že by se stavební činnost stavebníka mohla jakkoliv týkat objektu č. p. 78. K tomu odkazuje na posudek Ing. P. založený ve spise. Krajský soud konstatuje, že z obsahu spisové dokumentace má za prokázané, že uložení ocelové konstrukce „A“ na dělící stěně mezi objekty bylo povoleno stavebním povolením. Pokud tím došlo k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva žalobce b), tak se jedná o neoprávněnou stavbu, jak již bylo uvedeno shora, a žalobce b) se musí domáhat vyřešení dané situace před civilními soudy. V posudku Ing. P. se sice uvádí, že došlo k poškození železobetonového věnce „uložením nosné ocelové konstrukce z objektu č. p. 79 na nosné zdi patřící do objektu č. p. 78 v rozporu s řešením v projektu pro stavební povolení“. Z uvedeného však nelze dovodit tvrzení znalce, že samotná ocelová konstrukce „A“ byla umístěna na dělící stěně mezi objekty v rozporu se stavebním povolením. To z uvedeného nevyplývá. Znalec se naopak na str. 8 ztotožnil s tím, jak stavební úřad popsal v prvním rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 16. 11. 2011 nesoulad v provedení konstrukcí na stavbě vůči projektové dokumentaci. V tomto rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 11. 2011 (stejně jako ve druhém rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 27. 11. 2014) je na str. 1 výslovně uvedeno, že vazba „A“ měla být umístěna na dělící stěně mezi oběma objekty. Při umístnění vazby „A“ došlo k rozporu s projektovou dokumentací pouze v tom, že tato vazba měla končit tak, aby nezasáhla do půdního prostoru objektu č. p. 78. Samotná vazba „A“ je umístěna v souladu s projektovou dokumentací. V rozporu s projektovou dokumentací došlo k prodloužení této vazby, resp. nosníků až za dělící stěnu do půdního prostoru objektu č. p. 78, kde byly dále umístněny „U“ profily. Pokračování
- 13 -
10A 133/2015

Tyto nepovolené stavební úpravy, které zasáhly do půdního prostoru objektu č. p. 78, se budou řešit v samostatném řízení. Nejsou proto předmětem tohoto řízení. Správnost umístěny vazby „A“ v souladu s projektovou dokumentací byla mimo jiné ověřena samotným stavebním úřadem při místním šetření dne 5. 6. 2012, kde přítomný projektant původní projektové dokumentace Ing. M. konstatoval, že poloha příčné vazby „A“ je ve stejné poloze jako ve schválené projektové dokumentaci. Zástupkyně žalobce b) byla na tomto místním šetření přítomna a nevznesla k tomu žádnou připomínku. Krajský soud má uvedenou skutečnost za dostatečně prokázanou obsahem správního spisu, a proto nepovažoval za nezbytné provádět výslech znalce Ing. P., jak navrhl žalobce b) v žalobě, neboť jeho posudkem se krajský soud v řízení zabýval a ve vztahu k jeho obsahu mu nevznikly žádné nejasnosti ani pochybnosti.

Tvrzení žalobce b), že stavebník nemohl nabýt právo umístit vazbu „A“ na společné dělící stěně, neboť taková neexistuje, považuje krajský soud s ohledem na vše shora uvedené za zavádějící. Z hlediska veřejného práva není v tuto chvíli rozhodné vlastnické právo k dělící stěně. Rozhodné je jedině to, že podle platného a pravomocného stavebního povolení měl stavebník oprávnění umístit vazbu „A“ na této dělící stěně. V tomto rozsahu se stavebník od projektové dokumentace a od stavebního povolení neodchýlil, a proto umístění a poloha této vazby na dělící stěně není předmětem řízení o odstranění stavby.

Pokud žalobce b) v žalobě tvrdí, že skutečnost o tom, že žádná dělící štítová stěna, která by oddělovala oba objekty, neexistovala, vyplývala již z místních šetření a ze sdělení Národního památkového ústavu ze dne 19. 2. 2008, pak jde o námitku neřešitelnou při soudním přezkumu řízení o odstranění stavby. Uvedené vyjádření Národního památkového ústavu bylo podkladem pro vydání závazného stanoviska orgánu státní památkové péče pro účely stavebního řízení vedeného v roce 2008. Žalobce b) měl již v řízení o stavebním povolení zkoumat projektovou dokumentaci a zásah do dělící stěny mezi objekty, která je zcela na pozemku ve spoluvlastnictví žalobce b), měl namítat již v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, došlo k vydání stavebního povolení, které umístěny vazby „A“ na dělící stěně povolilo, aniž by byl řešen vlastnický vztah žalobce b) k této dělící stěně. Jak již uvedl i žalovaný, v tomto řízení nelze řešit jakékoliv námitky proti správnosti a zákonnosti stavebního povolení z roku 2008, neboť to bylo vydáno v ukončeném řízení a ve chvíli vyřizování odvolání žalobce b) již nemohlo být do tohoto stavebního povolení jakkoliv zasaženo mimořádnými opravnými prostředky, a to z důvodu uplynutí lhůt. Jak již krajský soud opakovaně uvedl shora, pro řízení o odstranění stavby je rozhodný stav povolené stavby podle stavebního povolení z roku 2008, který se porovnává s tím, jaké stavební úpravy provedl stavebník. Vzniklé rozpory jsou řešitelné v řízení o odstranění stavby. Stavební prvky provedené v souladu se stavebním povolením nelze činit předmětem řízení o odstranění stavby.

Žalobce b) považuje rozhodnutí o odstranění stavby za rozporné se zákonem, neboť se v něm stavebníkovi ukládá odstranit jen některé neoprávněné zásahy, kterou jsou hodnoceny jako rozporné se stavebním povolením. Žalobce b) je však přesvědčen, že stavební úřad měl v souladu se stavebním zákonem stavebníkovi uložit odstranit vše, co svým nedovoleným počínáním realizoval, tj. že bylo povinností stavebního úřadu uložit stavebníkovi odstranění celé nepovolené stavby. Krajský soud uvedené argumentaci nemůže přisvědčit. V uvedeném případě totiž nejde o zcela nepovolenou stavbu, tj. stavbu, která byla provedena bez stavebního povolení, nýbrž jde o stavbu, která byla provedena v rozporu se stavebním povolením. Z uvedeného důvodu stavební úřad zcela oprávněně zkoumal, v čem Pokračování
- 14 -
10A 133/2015

se provedená stavba na objektu č. p. 79 odchyluje od stavu povoleného stavebním povolením a schválenou projektovou dokumentací.

Krajský soud se zcela ztotožňuje se závěrem stavebního úřadu, který nepovažoval stavbu za rozpornou jako celek, nýbrž se rozhodl nařídit odstranit pouze ty části stavby, které jsou v rozporu se stavebním povolením tak, aby stavba krovu mohla být zachována a společně se střešním pláštěm mohla plnit svou funkci. Je podstatné k tomu dodat, že ze stavebního povolení a ze schválené projektové dokumentace vyplývá, že stavební úpravy realizované stavebníkem nebyly v rozporu se stavebním povolením zcela, nýbrž pouze v několika částech, které stavební úřad popsal a nařídil odstranit, resp. napravit tak, aby stavba odpovídala stavu podle stavebního povolení a podle schválené projektové dokumentace při přihlédnutí k tomu, že v průběhu realizace staveb v praxi běžně dochází k určitým změnám v jejich provedení, což lze akceptovat předložením projektové dokumentace skutečného provedení stavby, aniž by musela být řešena změna stavby před jejím dokončením.

Stavební úřad provedl taktéž úvahu o tom, zda by bylo možné podle § 129 odst. 6 stavebního zákona stavebníkovi uložit, aby obnovil předcházející stav stavby, a dospěl k závěru, že nikoliv. Krajský soud souhlasí s tím, že obnovení předcházejícího stavu nebylo možné stavebníkovi uložit, avšak doplňuje k tomu, že uvedená právní úprava na danou situaci vůbec nedopadá. Ustanovení § 129 odst. 6 stavebního zákona stanovilo, že pokud je třeba nařídit obnovení předcházejícího stavu stavby, u které byly bez stavebního povolení nebo sdělení stavebního úřadu k ohlášení anebo v rozporu s ním provedeny stavební úpravy spočívající v odstranění některé části stavby, postupuje stavební úřad podle odstavce 3. Z dikce citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že jej lze použít pouze na situace, kdy došlo bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním k odstranění některé části stavby bez náhrady. To však není nyní posuzovaný případ. V posuzovaném případě sice došlo k odstranění původního krovu, ovšem to souviselo s povolením vybudování krovu nového. V tomto řízení se řeší to, že stavební úpravy, tak jak byly povoleny, tj. aktivní výstavba (nikoliv odstranění části stavby) nebyla provedena zcela v souladu se stavebním povolením. V daném případě proto nebylo možné ukládat obnovení předcházejícího stavu stavby, nýbrž pouze řešit odstranění těch částí stavby, které byly vybudovány v rozporu se stavebním povolením.

Žalobce b) má taktéž za to, že stavební úřad svým rozhodnutím zlegalizoval nepovolený stav, že svá zjištění účelově zkresloval a své úvahy opíral o nepodložené spekulace pro případ, kdyby stavebník zůstal nečinný a muselo by se přistoupit k nucenému výkonu rozhodnutí. Krajský soud uvedený názor žalobce b) nesdílí. Stavební úřad byl v případě, kdy označil za rozporné se stavební povolením vymezené části stavebních úprav provedených na objektu č. p. 79, povinen vymezit povinnosti stavebníka tak, aby při zásazích směřujících k uvedení stavby do souladu se stavebním povolením nebyla ohrožena bezpečnost a zabezpečení stavby jako takové. Z již citovaného komentáře se k této otázce na str. 648 podává, že „při řešení případů, kdy bude nařizováno odstranění části stavby nebo změny dokončené stavby, které byly provedeny bez příslušného rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo v rozporu s ním, bude současně nezbytné vyřešit stavebně technický stav stavby a její zabezpečení po odstranění protiprávně provedených částí. Jako příklad lze uvést situaci, kdy došlo při provádění nepovolené přístavby k odstranění původní obvodové stěny nebo k odstranění původní střešní konstrukce při provedení nepovolené nástavby apod. V těchto případech, pokud bude nařízeno odstranění uvedených nepovolených částí, musí být současně vyřešeno provedení nutných stavebních prací, kterými se zabezpečí stavebně technický stav stavby tak, aby nedocházelo Pokračování
- 15 -
10A 133/2015

k následnému znehodnocování stavby, např. v důsledku narušení konstrukcí nebo v důsledku vystavení otevřených částí stavby povětrnostním vlivům.“

Krajský soud uzavírá, že stavební úřad přesně podle citovaného postupu postupoval a dbal na to, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti a zabezpečení stavby. Nelze z ničeho dovozovat, že by stavební úřad stranil stavebníkovi. Pouze mu uložil takové povinnosti, aby bylo dosaženo souladu stavby se stavebním povolením s přihlédnutím k tomu, že určité odlišnosti, které v důsledku uloženého postupu nastanou, budou řešitelné předložením projektové dokumentace skutečného provedení stavby. Stavební úřad ve svém rozhodnutí poměrně podrobně na str. 8 a 9 vysvětlil, proč některé stavební úpravy ponechal tak, jak jsou, i když takový stav není v souladu s projektovou dokumentací a se stavebním povolením. Žalobce b) do těchto úvah stavebního úřadu výslovně v žalobě nebrojil, a proto krajský soud nepovažoval za nezbytné je přezkoumávat. Krajský soud uzavírá, že ve svém celku rozhodnutí o odstranění stavby obstojí, neboť obsahuje podrobné úvahy o tom, proč nebylo lze odstranit stavbu jako jeden nepovolený celek a dále o tom, které části stavby jsou rozporné se stavebním povolením, a jakým způsobem stavební úřad nařídil stavebníkovi odstranění tohoto nezákonného stavu.

Krajský soud považuje vydané rozhodnutí o odstranění stavby za vykonatelné, neboť je v jeho výroku popsáno, v čem spočívá rozpor v provedení stavby oproti stavebnímu povolení a schválené projektové dokumentaci (bod A.1). Dále pod body A. 2 a 3 výroku tohoto rozhodnutí je popsáno, jaké stavební úpravy bude stavebník povinen provést, aby bylo dosaženo souladu stavby s veřejným právem. Popis je dostatečně podrobný a srozumitelný a i pro případ nuceného výkonu rozhodnutí podává dostatečný podklad pro postup stavebních prací. Tvrzení žalobce b) o tom, že bude nevykonatelné i rozhodnutí týkající se stavebních zásahů na objektu č. p. 78 představuje spekulaci, která přesahuje předmět tohoto soudního řízení.

Žalobce b) namítal též to, že stavební úřad akceptoval nepovolenou stavbu, která vytvořila tzv. požární mosty, a tím došlo k porušení bezpečnostních předpisů. K uvedenému krajský soud uvádí, že stavební záměr byl z hlediska požární bezpečnosti řešen ve stavebním řízení v roce 2008. Pokud došlo k porušení dělící stěny na pozemku parc. č. 125, jehož spoluvlastníkem je žalobce b), a tím k vytvoření požárního mostu, pak takový stavební zásah do objektu č. p. 78, pokud byl skutečně nepovolený, bude řešen v samostatném řízení, jak opakovaně i deklaroval stavební úřad ve svém rozhodnutí.

Žalobce b) spatřuje nezákonnost rozhodnutí stavebního úřadu rovněž v tom, že stavebníkovi byla uložena povinnost odstranit nepovolené části stavby ve lhůtě šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí, což podle žalobce b) není dostatečně dlouhá lhůta k tomu, aby si stavebník nechal vypracovat projekt pro demolici a aby věc byla konzultována s orgánem státní památkové péče. K tomu krajský soud uvádí, že žalobce b) se může před správním soudem podle § 65 s. ř. s. domáhat ochrany pouze vlastních veřejných subjektivních práv. Lhůta šesti měsíců nebyla stanovena jemu, nýbrž stavebníkovi, který se proti vydaným rozhodnutím soudně nebránil. Je to především stavebník, kterému by mohla nepřiměřeně krátkou lhůtou k odstranění stavby vzniknout újma. Daná námitka žalobce b) proto nemůže být důvodná. Krajský soud pouze doplňuje, že k provedení povinností uložených rozhodnutím o odstranění stavby není nezbytné si nechávat zpracovat projektovou dokumentaci, neboť stavebník je povinen se držet projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení v roce 2008 a je povinen uvést stavbu do souladu se stavebním povolením ze dne 19. 5. 2008.

Pokračování
- 16 -
10A 133/2015

Námitka žalobce b), že stavebník měl být sankcionován za provedení stavby v rozporu se stavebním povolením, se opět netýká řízení o odstranění stavby, neboť pokuta za případný správní delikt podle stavebního zákona se ukládá v samostatném řízení a krajskému soudu nepřísluší posuzovat, zda mělo či nemělo být správní řízení zahájeno. Nad rámce uvedeného krajský soud poukazuje na vyjádření žalovaného k žalobě, ve kterém bylo uvedeno, že stavebník za správní delikt sankcionován byl (rozhodnutím ze dne 7. 3. 2011, č. j. OV/1239/2010-12; právní moc dne 24. 3. 2011).

Žalobce b) namítal též to, že došlo ke zdevastování obou staveb (objektů č. p. 79 i 78), které jsou kulturními památkami. V replice k vyjádření žalovaného žalobce b) doplnil, že byl porušen veřejný zájem na ochraně kulturních památek. Uvedl, že orgán státní památkové péče řádně nekoná a že připustil, aby byla dřevěná konstrukce krovu nahrazena konstrukcí ocelovou a připustil též další zásahy do kulturní památky objektu č. p. 79. K uvedenému krajský soud konstatuje, že nemůže přezkoumávat stavební povolení ze dne 19. 5. 2008 a postup orgánu státní památkové péče v tomto řízení. Toto stavební povolení je pravomocné a krajský soud je povinen vycházet z presumpce jeho správnosti a nemá žádnou kompetenci k jeho příp. nerespektování či zrušení. Toto stavební povolení umožňovalo stavebníkovi nahrazení dřevěné konstrukce krovu konstrukcí ocelovou. Pokud jde o další zásahy, které podle žalobce b) umožnil orgán státní památkové péče a které měly poškodit kulturní památku (umístění bankomatu, elektrorozvodné skříně apod.), tak to jsou opět tvrzení, která nesouvisejí s předmětem tohoto řízení, a proto je krajský soud nemůže hodnotit.

Závěrem krajský soud konstatuje, že v kontextu uplatněných žalobních bodů neshledal ani porušení § 2 odst. 4, § 3 a § 50 správního řádu. Rozhodnutí správních orgánů je souladné s veřejným právem a bylo přijato tak, aby odpovídalo okolnostem daného případu. Skutkový stav byl v dané věci taktéž zjištěn bez důvodných pochybností. Pokud jde namítané porušení § 50 správního řádu, tak tato námitka byla vznesena poměrně obecně. Nicméně krajský soud vyhodnotil, že správní orgány měly dostatek podkladů, zjistily rozhodné okolnosti a přijaly rozhodnutí v souladu s veřejným zájmem.

Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba podaná žalobcem b) není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch [žalobce a) z důvodu nedostatku aktivní žalobní legitimace a žalobce b) pro nedůvodnost jeho žalobních námitek], a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Pokračování
- 17 -
10A 133/2015

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 14. června 2017

předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v. r.

Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava