10 A 121/2013 - 32Rozsudek KSCB ze dne 22.04.2014

10A 121/2013 - 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P.S., bytem K L. 300, H., zastoupeného JUDr. Janem Zůbkem, advokátem se sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2013, č.j. KUJCK 47966/2013/ODSH, takto :

Žaloba se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 2.10.2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.9.2013, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Matričního úřadu, č.j. MAU/27227/12 Zr. ze dne 13.3.2013, jímž byly žalobci zamítnuty námitky jako neodůvodněné a provedený záznam 11 bodů ke dni 14.5.2012 potvrzen.

Žalobce v žalobě uvádí, že jeho námitky směřovaly proti záznamu bodů v registru řidičů ke dni 8.11.2011 na základě rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 13.10.2011, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, jehož se měl dopustit dne 30.6.2011. Rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci dne 8.11.2011 a k témuž datu byly žalobci zaznamenány 3 body, přestože s účinností od 1.8.2011, tedy ještě před vydáním Pokračování
- 2 -
10A 121/2013

rozhodnutí o přestupku, bodový postih za držení telefonního přístroje se snížil ze 3 na 2 body. Správní orgán evidující body tuto změnu právní úpravy nezohlednil a neaplikoval, přestože byla pro žalobce příznivější. Žalobce v souvislosti s tím odkazuje na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, dle něhož se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Dále je žalobcem odkazováno na nález Ústavního soudu vydaný pod sp. zn. II ÚS 192/05 a na článek 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášený sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., dle něhož platí, že nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem, rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Žalobce se odvolává na závěr vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 39/2010, ve kterém bylo konstatováno, že dosažení 12 bodů má za následek skutečnost, která je ve své podstatě „sankcí“ sui generis spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatel je tak určitým způsobem omezen na svých právech. Je proto nutno vycházet z premisy, že jakkoli se v případě samotného oznámení o počtu dosažených bodů nejedná o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 s.ř.s. o uložení sankce v důsledku následků, které jsou s ním dále spojeny, tj. odevzdání řidičského průkazu, zásah do veřejného subjektivního práva zde v podstatě existuje.

Na základě novely zákona o provozu na pozemních komunikacích provedené zákonem č. 133/2011 Sb. došlo ke snížení počtu bodů za držení telefonního přístroje z 3 na 2. Tato změna právní úpravy je pro žalobce příznivější, proto bylo povinností správního orgánu aplikovat při záznamu bodů zákon o provozu na pozemních komunikacích ve znění účinném po 1.8.2011, neboť obsahoval právní úpravu, která byla pro žalobce příznivější. Žalobci tedy měly být zaznamenány pouze 2 body, nikoli body 3. Žalovaný proto nesprávně dospěl k závěru, že bodový systém „je pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registrujícím jeho spáchání“, a tudíž nemá trestní povahu. Tento závěr je nesprávný, neboť záznam vede až ke ztrátě řidičského oprávnění, má odstrašující účel, který vede řidiče k tomu, aby se napříště tohoto jednání vyvaroval. Záznam bodů má i charakter kárný, neboť za spáchání jednání zařazeného do bodového hodnocení se řidiči zaznamenají trestné body, v důsledku kterých může přijít o možnost řídit motorová vozidla, což představuje jednoznačně negativní následek protiprávního jednání. Záznam bodů tak představuje vedlejší trest. Závěr žalovaného o tom, že bodový systém nemá trestní povahu, proto nemůže obstát. Rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí je zatíženo stejnými vadami, proto žalobce navrhuje, aby jak rozhodnutí žalovaného, tak i rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť nemohl akceptovat návrh žalobce nahrazení záznamu 3 bodů záznamem 2 bodů za přestupek z důvodu, že na základě novely zákona o provozu na pozemních komunikacích došlo ke snížení počtu bodů zaznamenaných řidiči za držení telefonního přístroje ze 3 bodů na 2 body. Podle článku II bodu 1 zákona č. 133/2011 Sb., kterým byl zákon o provozu na pozemních komunikacích novelizován, totiž platí, že při zaznamenávání bodů do bodového hodnocení za jednání spáchaná porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích se postupuje podle zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušný počet bodů byl na konto bodového hodnocení žalobce zaznamenán na základě legislativy účinné v době spáchání přestupku. Bodové hodnocení není sankcí za přestupek nebo trestem za trestný čin, je pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registrujícím jeho spáchání. Proto Pokračování
- 3 -
10A 121/2013

nelze rozhodovat dle článku 40 odst. 6 Listiny a článku 7 odst. 1 Úmluvy a je nutno užít právě přechodné ustanovení obsažené v článku II odst. 1 zákona č. 133/2011 Sb. Rovněž odkaz žalobce na analogii správního trestání řidiče a trestní postih pachatele trestného činu, dle kterého by měla být použita právní úprava pro pachatele příznivější, je nepřípadný, a to s ohledem na charakter speciality zákona o silničním provozu, který je třeba odlišovat od zákona o přestupcích. Řízení o záznamu bodů do registru řidičů je řízením samostatným a na řízení přestupkovém zcela nezávislým. Příslušný počet bodů byl proto na konto bodového hodnocení žalobce zaznamenán na základě legislativy účinné v době spáchání přestupku.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Ze spisu vyplývá, že žalobce dosáhl ke dni 19.10.2012 celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení, kdy oznámení o dosažení 12 bodů a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění mu bylo doručeno dne 5.11.2012. Žalobce proti všem provedeným záznamům bodů v rámci bodového hodnocení podal námitky. Popíral, že by se dopustil kteréhokoli z přestupků, za které mu byly body zaznamenány.

V přezkumném řízení č.j. KRPC-182611-5/č.j.-2012-0200DP bylo zrušeno rozhodnutí vydané v blokovém řízení formou pokutového bloku série CO/2010 č. O 8166085 za přestupek spáchaný dne 19.10.2012, neboť původní rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s právními předpisy. Správní orgán proto provedl opravu záznamu bodů v registru řidičů a aktuální stav bodového hodnocení žalobce byl stanoven 11 body.

Žalobce se dne 11.2.2013 vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí a požadoval opravu záznamu bodů u přestupku ze dne 19.10.2012, neboť vydaný pokutový blok nebyl vyplněn v souladu se zákonem, chybí zde podpis přestupce. Dále požadoval opravu bodů u záznamu, který byl proveden na základě rozhodnutí vydaného dne 13.10.2011 Městským úřadem Český Krumlov pod č.j. MUCK 52236/2011, neboť podle zákona o provozu na pozemních komunikacích ve znění účinném k 8.11.2011, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci, se řidiči za jednání spočívající v držení telefonního přístroje zaznamenávají pouze 2 body, nikoli body 3.

Správní orgán si vyžádal kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, na základě kterých byl žalobce uznán vinným z přestupků, za které mu byly zaznamenány body do registru řidičů. Kontrolou rozhodnutí správní orgán zjistil, že obsahují všechny náležitosti a jsou v souladu s příslušným oznámením o uložení blokové pokuty v blokovém řízení. Záznamy bodů byly provedeny dle správního orgánu v souladu se zákonem. Prvostupňový správní orgán konstatoval, že záznamy bodů do registru řidičů byly provedeny na základě podkladů stanovených v § 123b zákona o silničním provozu, a proto neshledal námitky žalobce proti záznamu bodů důvodnými, v důsledku čehož byly námitky žalobce odmítnuty a provedený záznam 11 bodů potvrzen.

Žalobce se proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 13.3.2013 odvolal. Jeho námitky směřovaly zejména proti záznamu bodů provedenému dne 8.11.2011 na základě rozhodnutí vydaného dne 13.10.2011, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f/ bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, jehož se dopustil dne 30.6.2011, kdy mu byly zaznamenány 3 body do registru řidičů, přestože s účinností od 1.8.2011 bodový postih za držení telefonního přístroje se snížil ze 3 na 2 body. Žalovaný rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice potvrdil a odvolání žalobce zamítl s odůvodněním, že body nejsou sankcí za přestupek nebo trestem za trestný Pokračování
- 4 -
10A 121/2013

čin, jsou pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu a registrujícím jeho spáchání. Žalovaný tedy neakceptoval návrh žalobce nahrazením 3 bodů záznamem 2 bodů za přestupek, neboť na základě novely zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 133/2011 Sb. došlo ke snížení počtu bodů zaznamenaných řidiči za držení telefonního přístroje z 3 na 2 body. Podle článku II bodu 1 zákona č. 133/2011 Sb., kterým byl zákon o provozu na pozemních komunikacích novelizován, platí, že při zaznamenávání bodů do bodového hodnocení za jednání spáchaná porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidiče motorového vozidla před účinností tohoto zákona se postupuje dle zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příslušný počet bodů tedy byl na konto bodového hodnocení zaznamenán na základě legislativy účinné v době spáchání přestupku. Žalovaný tedy neshledal rozpor s právními předpisy, proto odvolání žalobce zamítl.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žaloba se dotýká aplikace tzv. bodového systému, kdy žalobce v rámci námitek poukazuje na to, že za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb. spáchaný dne 30.6.2011, o němž bylo pravomocně rozhodnuto ke dni 8.11.2011, mu byly zapsány 3 body, ačkoli ke dni 1.8.2011 nabyl účinnosti zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, který snížil počet bodů zapisovaných za uvedený přestupek ze 3 na 2 body.

Žalovaný opírá svůj právní názor o článek II odst. 1 zákona č. 133/2011 Sb., dle něhož při zaznamenávání bodů do bodového hodnocení za jednání spáchaná porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla před účinností tohoto zákona se postupuje podle zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Pokud jde o bodový systém, odkazuje soud na rozsudek NSS č.j. 1 As 41/2010, ve kterém je uvedeno, že bodový systém nelze chápat jako druhý trest vedle trestu za přestupek (zde pokuta), ale za jakýsi automat, který přiřazuje zvlášť závažným přestupkům na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu trestné body, což v praxi znamená, že za spáchaný přestupek je řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích, případně trest za spáchaný trestný čin a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude poznamenán stanovený počet bodů a v případě recidivy řidiče může dojít k udělení 12 bodů a odebrání řidičského průkazu. Evropský soud pro lidská práva judikoval ve věci Malige proti Francii, rozsudek ze dne 23.9.1988, č. stížnosti 27812/95, že přestože je bodový systém administrativním hodnocením s preventivnímu účinky a izolovaně není sám o sobě z povahy věci trestní sankcí, v kontextu jeho následků, které jsou odstrašující, tak trestající, se o trestní sankci podle článku 6 Evropské úmluvy a příslušné judikatury jedná. Proto je bodový systém v rámci evropského systému ochrany lidských práv přezkoumatelný podle požadavků článku 6 Evropské úmluvy.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 39/2010 však vyplývá „že dosažení 12 bodů má za následek skutečnost, která je ve své podstatě „sankcí“ sui generis spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatel je tak určitým způsobem omezen na svých právech, proto je nutno vycházet z premisy, že jakkoli se v případě samotného oznámení (administrativní opatření) o počtu dosažených bodů nejedná o rozhodnutí ve smyslu Pokračování
- 5 -
10A 121/2013

ustanovení § 65 s.ř.s.(nejedná se o rozhodnutí o uložení sankce), v důsledku následků, které jsou s ním dále spojeny, to je odevzdání řidičského průkazu, zásah do veřejného subjektivního práva zde v podstatě existuje.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21.3.2012 č.j. 5 As 118/2011-103, body nejsou sankcí, nýbrž pouhým administrativním opatřením, nikoli tedy trestem. Z toho plyne, že záznam bodů není sankcí v klasickém slova smyslu, neboť v ustanovení § 11 zákona č. 200/1990 Sb. jsou uvedeny sankce za přestupky, jakékoliv ustanovení o bodovém systému však v tomto ustanovení uvedeno není. Přestože lze souhlasit s tím, že dosažení hranice 12 bodů má negativní účinky pro řidiče s ohledem na shora uvedenou judikaturu, nelze učinit závěr, že systém bodového hodnocení má trestní povahu, jestliže v případě zápisu bodů se jedná o administrativní opatření, jak bylo judikováno Nejvyšším správním soudem.

Soud se rovněž ztotožnil se závěrem žalovaného, že v daném případě je nutno postupovat dle článku II, bodu 1 zákona č. 133/2011 Sb., kterým byl zákon o provozu na pozemních komunikacích novelizován, dle něhož se při zaznamenávání bodů do bodového hodnocení za jednání spáchaná porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích před účinností tohoto zákona postupuje podle zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Správně proto správní orgány příslušný počet bodů zaznamenaly na základě zákona, který byl účinný v době spáchání přestupku, neboť příznivější právní úpravu v daném případě aplikovat nelze. Zcela nedůvodně je proto žalobcem odkazováno na článek 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a článek 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které se týkají ukládání trestů za trestné činy. Soud proto uzavřel, že bodové hodnocení není sankcí za přestupek, ale je pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku, jak bylo uvedeno shora a judikováno nejvyšším správním soudem. Ze shora citovaného přechodného ustanovení zákona č. 133/2011 Sb., vyplývá, že se za jednání spáchaná před účinností tohoto zákona zaznamenávají body do bodového hodnocení podle zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti novely. Správně proto vycházely správní orgány ze skutkového stavu účinného ke dni, kdy byl předmětný přestupek žalobcem spáchán. K tomuto dni byly za předmětný přestupek správně žalobci odečteny 3 body, námitka žalobce proto není důvodná.

Zcela neopodstatněně je proto žalobcem namítáno, že pro jeho postih měla být použita právní úprava pro něj příznivější, a to především s ohledem na charakter speciality zákona o silničním provozu, který je třeba odlišovat od zákona o přestupcích. Řízení o záznamu bodů do registru řidičů je samostatným a na řízení přestupkovém řízením zcela nezávislým. V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tedy zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí či zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., dle něhož žalovaný, který měl v řízení úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, nebylo zjištěno, že by u něho vznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování
- 6 -
10A 121/2013

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 22. dubna 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Balejová v.r.

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová