63 A 2/2019 - 132Rozsudek KSBR ze dne 18.06.2019

63 A 2/2019-132

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D. v právní věci

navrhovatelky: M. M.

bytem ………………………………….. zastoupené advokátem JUDr. Ing. Liborem Kynclem, Ph.D. sídlem Kaštanová 467/26, 586 01 Jihlava

proti odpůrci: Obec Milotice sídlem Školní 72, 696 05 Milotice zastoupené advokátem Mgr. Martinem Hromkem sídlem Vídeňská 153/119b, 619 00 Brno

o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 2/2018-5 – Územní plán Milotice, vydaného usnesením zastupitelstva obce Milotice dne 29. 3. 2018, popř. o návrhu na zrušení jeho části týkající se pozemků parc. č. …….., ……., …… a st. ……… vše v k. ú. x,

takto:

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 24 684 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho advokáta Mgr. Martina Hromka.

Odůvodnění:

I. Návrh

1. Včas podaným návrhem se navrhovatelka domáhala zrušení výše označeného opatření obecné povahy (dále též „OOP“) – Územního plánu Milotice (dále též „ÚP Milotice“ nebo „ÚP“), popř. zrušení jeho části týkající se pozemků parc. č. ………,…..,….. a st. ….. vše v k. ú. x, které jsou ve vlastnictví navrhovatelky. Uvedený územní plán schválilo zastupitelstvo obce usnesením č. 2/2018-5 dne 29. 3. 2018, přičemž územní plán nabyl účinnosti dne 25. 5. 2018.

2. Navrhovatelka je vlastníkem a spoluvlastníkem shora citovaných nemovitostí (spoluvlastníkem s dcerami v případě pozemků p. č. …… a st. …..), zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. …..a …. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Kyjov (dále též „nemovitosti navrhovatelky“).

3. Navrhovatelka dovozovala svoji aktivní procesní legitimaci z vlastnictví výše uvedených nemovitostí, přičemž namítala, že do vlastnického práva jí bylo zasaženo vydáním ÚP Milotice ze dne 29. 3. 2018. Všechny shora uvedené pozemky v jejím vlastnictví byly přímo dotčeny vydaným ÚP, z čehož plyne oprávnění navrhovatelky podat námitky proti územnímu plánu a následně i správní žalobu. Předmětným ÚP byla navrhovatelka omezena na svých pozemcích ve stavební činnosti, přičemž tato omezení jsou v jejím případě aplikována zcela nepřiměřeně, když na jiné lokality, které jsou ještě blíže zámku Milotice, nejsou aplikovány vůbec.

4. Omezení stavební činnosti navrhovatelky na jejích pozemcích bylo provedeno třemi způsoby. Prvním bylo stanovení „nezastavitelného území v okolí zámeckého areálu“ (ve výkresové části OOP bylo vyznačeno toto území fialovým šrafováním), jenž zahrnovalo část pozemků navrhovatelky a bez objektivních důvodů nezahrnovalo pozemky jiných vlastníků, které více přiléhají k zámku (jihovýchodně od zámku). Druhý způsob omezení navrhovatelčiny stavební činnosti na jejích pozemcích spočíval ve stanovení ochranného území hodnot zámeckého areálu na pozemcích navrhovatelky, a to i přesto, že zde není dána žádná viditelnost na zámek a nelze ani očekávat narušení pohledových hodnot zámku. Z ochranného území hodnot zámeckého areálu vyplývají pro navrhovatelku tři omezení, které reálně omezují její možnost zastavovat své území: zásada ochrany podlažnosti (max. 2 nadzemní podlaží), zásada ochrany střešní krajiny (šikmé střechy pod úhlem 35 – 50 °) a zásada zastavěnosti v zastavěném území (preference zástavby s dvorními křídly v uliční čáře, nezastavování dvorní a zahradní části). Třetím způsobem, jenž zásadně omezil stavební činnost navrhovatelky na jejích pozemcích, bylo zařazení těchto pozemků do funkčního typu plochy přírodní, a to v rozporu s předcházející žádostí navrhovatelky z roku 2015, kdy navrhovala změnu územního plánu za účelem umožnění výstavby rodinného domu, kterým by byla řešena rodinná situace s bydlením. Zařazení pozemků do funkčního typu „plocha přírodní“ restriktivně neumožňuje navrhovatelce oproti předchozím územním plánům žádnou zástavbu na těchto plochách, přičemž u pozemku p. č. ….. toto funkční zařazení ani neodpovídá typu pozemku s trvalým travním porostem, pozemek měl být zařazen spíše do ploch zahrad.

5. V předchozím období byl pro obec Milotice platný územní plán obsažen v obecně závazné vyhlášce č. 4/2000 ze dne 15. 12. 2000 (v účinnosti od 1. 1. 2001). Územní plán z roku 2000 následně prodělal změny, konkrétně změnu č. 1 s účinností ode dne 21. 4. 2006, dále změnu č. 2 opatřením obecné povahy ze dne 14. 9. 2010, změnu č. 3 opatřením obecné povahy ze dne 10. 1. 2012 a změnu č. 4 opatřením obecné povahy ze dne 15. 10. 2013. Územní plán z roku 2000, ve znění jeho jednotlivých změn, měl být podle plánů obce nahrazen novým ÚP, o jehož přijetí bylo rozhodnuto usnesením zastupitelstva dne 26. 2. 2013. Nový ÚP již byl připravován pouze podle pravidel vyplývajících ze zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Na základě více veřejných projednání (první dne 7. 7. 2015) byl nakonec přijat nový ÚP dne 29. 3. 2018. První veřejné projednání návrhu ÚP proběhlo dne 5. 9. 2016. Na jeho základě podala navrhovatelka dne 12. 9. 2016 první námitky č. 3.1 a 3.2, které byly neobjektivně zamítnuty, přičemž byla porušena povinnost postupovat při projednávání návrhu ÚP objektivně, nestranně a bez znevýhodnění některých vlastníků. Dne 25. 9. 2017 proběhlo opakované veřejné projednání návrhu ÚP, kdy navrhovatelka v rámci poskytnuté lhůty podala dne 2. 10. 2017 druhé námitky proti návrhu ÚP a uváděla v nich dotčení 1 – 6 se zcela odlišným obsahem než v předchozích námitkách. I tyto druhé námitky navrhovatelky byly neobjektivně zamítnuty, přitom jedním z často opakovaných argumentů obce bylo, že obec je oprávněna své území plánovat dle svého vlastního rozhodování, a že preferuje celostní řešení spravovaného území, nikoliv dílčí zájem navrhovatelky. Celostní řešení rozvoje území opírá o prokazatelná zjištění, na základě kterých rozhoduje o základní koncepci rozvoje území v podobě vydávaného ÚP (str. 115 textové části nového ÚP). Přitom dle navrhovatelky zde není nijak odůvodněno, proč obec upřednostňuje vlastní zájem před zájmem navrhovatelky. Postupem obce i pořizovatele ÚP byla navrhovatelka zkrácena na svých právech.

6. Porušení zákona a dotčení oprávněných zájmů vymezuje navrhovatelka následovně: Jelikož se dosud pozemky ve vlastnictví navrhovatelky nacházely v ploše, která byla plochou zastavitelnou, a nový ÚP změnil funkční využití těchto ploch a celé lokality, pak pozemky navrhovatelky jsou celé dotčeny vymezením ochranného území hodnot zámeckého areálu a také nezákonně vypořádanými námitkami navrhovatelky. Pozemky navrhovatelky jsou dále dotčeny vymezením nezastavitelné plochy a i v tomto rozsahu nezákonně vypořádanými námitkami navrhovatelky. Pozemky navrhovatelky jsou dále ve střednědobém horizontu dotčeny absencí východního silničního obchvatu obce Milotice v novém ÚP, s nímž bylo dříve počítáno, a byl do plánu zahrnut. Tato absence v důsledku zvyšování intenzity dopravy bude pravděpodobně ohrožovat také ochranu zámeckého areálu a ochranu jeho hodnot. Další dotčení navrhovatelky spočívá v tom, že vypořádání námitek 3.1 a 3.2 ze dne 12. 9. 2016 nebylo navrhovatelce doručeno v zákonné lhůtě podle stavebního zákona a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Další dotčení navrhovatelka spatřuje v tom, že pořizovatel znepřístupňuje veřejnosti protokoly a úřední záznamy týkající se veřejného projednání ÚP, opakovaného veřejného projednání ÚP i dalších správních úkonů v rámci pořizování ÚP. Pořizovatel neponechává veřejnosti dostatek prostoru pro dotazy na opakovaném veřejném projednávání ÚP v souladu se stavebním zákonem.

7. Vedle shora citovaných dotčení navrhovatelka ještě nově v návrhu uplatňuje právní vady OOP, které principiálně nemohly být ještě obsaženy v námitkách navrhovatelky ze dne 2. 10. 2017. Podle navrhovatelky nebylo u některých částí odůvodnění ÚP řádně zdůvodněno, proč byla zvolena možnost úpravy ÚP, která vlastníky nemovitostí omezuje více, než možnost, která by je omezovala výrazně méně. V rámci procesu přijetí nového ÚP byla porušena oprávněná očekávání navrhovatelky spočívající ve stejném přístupu pro obdobné typy pozemků. Navrhovatelce tak byla způsobena újma. Ochranné pásmo zámku zřízené v roce 1996 včetně přilehlých pozemků obsahuje stavby, drobné stavby a reklamní nosiče, které nebyly v rozporu se zákonem povoleny, neboť k nim nebylo vydáno stanovisko orgánu ochrany památkové péče, v čemž navrhovatelka spatřuje svoji diskriminaci.

8. Nový ÚP navrhuje změnu funkčního využití všech pozemků navrhovatelky. Dle soudní judikatury nelze zúžit okruh oblastí, k nimž lze podat námitky, pouze na změny mezi návrhem ÚP z veřejného projednání a návrhem ÚP z opakovaného veřejného projednání. Jednotlivé fáze pořizování nového ÚP zatížil pořizovatel natolik závažnými právními vadami, že za účelem zhojení těchto vad je nezbytné podat námitky týkající se porušení právních předpisů pořizovatelem.

9. Shora provedený výčet jednotlivých dotčení na právech navrhovatelka zdůvodnila dále. Nejprve se vyjádřila k dotčení vymezení ochranného území hodnot zámeckého areálu, když takto uplatněné námitky nebyly pořizovatelem ani dostatečným způsobem vypořádány a byly bez dostatečného právního důvodu zamítnuty. Ochranné území hodnot zámeckého areálu je definováno v novém ÚP jako „území, ve kterém nesmí být změnami půdorysné, hmotové a výškové konfigurace zástavby a přírodních prvků, oslabena nebo porušena historicko-architektonická stavba stavebních a urbanistických hmot – 1. zásada ochrany podlažnosti (stavební úprava stávajících staveb lze do max. 2. nadzemního podlaží), 2. zásada ochrany střešní krajiny (šikmé střechy pod úhlem 35 – 50 °) a 3. zásada zastavěnosti v zastavěném území (preferovat zástavbu s dvorními křídly v uliční čáře, dvorní a zahradní části parcel nezastavovat).“

10. Navrhovatelka zásadně nesouhlasila s tím, aby na jejích pozemcích došlo schváleným ÚP k omezení zastavitelnosti z důvodu ochrany hodnot území zámeckého areálu. Tímto došlo ze strany pořizovatele ÚP k nesprávnému použití zákona o státní památkové péči. Posledně citovaný zákon totiž obsahuje velmi specifické vymezení ochranného pásma, které bylo provedeno u Národní kulturní památky Státní zámek Milotice rozhodnutím Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1. 1996, č. j. 0002224/RRR/95.

11. Změna v územním plánu týkající se ochrany hodnot území v okolí zámku je de facto rozšířením ochranného pásma vymezeného zámek posledně citovaným rozhodnutím. Pokud se tak děje bez příslušného zdůvodnění orgánem státní památkové péče, co do nezbytnosti a přiměřenosti uvedeného zásahu, je to v rozporu s principem přiměřenosti, jenž vyplývá ze základních zásad činnosti veřejné správy. Fakticky je tak obcházen složitý administrativní proces vedoucí k rozšíření ochranného pásma zámku. Národní památkový ústav zpracoval „odborný podklad pro podporu a rozšíření koncepce navržené v pořizovaném územním plánu“, přičemž tento podklad deklaruje, že hlavní stavbou, které náleží ochrana, je samotný zámek. Ten přitom v rozporu s výše uvedeným není vůbec chráněn. Odborný podklad Národního památkového ústavu (dále též „NPÚ“), jenž je součástí spisu o pořizování ÚP, není rozhodnutím a není závazný, jedná se pouze o doporučující dokument, tedy o odborný názor. Na podkladě takového dokumentu se obvykle začíná několikaletá koncepční diskuze, jak by mělo nové ochranné pásmo vypadat, aby nebylo zakotveno nad míru přiměřenou. Takové diskuze se obvykle účastní kromě orgánu územního plánování a NPÚ, také orgán státní památkové péče (příslušný odbor Městského úřadu v Kyjově), příslušný orgán státní památkové péče v rámci krajského úřadu a Ministerstvo kultury, jako metodický orgán na úseku NKP.

12. Podle navrhovatelky se žádný z dosud uvedených a dotčených orgánů nevyjádřil k faktickému rozšíření památkové ochrany v územním plánu, a to v rozporu s § 4 odst. 2 stavebního zákona, čímž se projednávání ÚP stalo nezákonným pro neexistenci podkladového rozhodnutí, resp. stanoviska. Nový ÚP nebyl podle dostupných údajů ani těmto orgánům doručován.

13. Důvody pro stanovení ochrany hodnot území zámeckého areálu byly uvedeny v odborném nezávazném materiálu NPÚ na str. 20 - v části Návrh regulačních opatření. Tato omezení však nemohou být „převážně zkopírována“ do územního plánu, jak se zřejmě stalo na str. 31 písm. d) a na str. 77 v části VII. písm. b), c) a d) v návrhu ÚP. Přesný rozsah ochrany hodnot území zámeckého areálu tak není v novém ÚP exaktně zdůvodněn, pročež se stal nový ÚP nezákonným i z důvodu nepřezkoumatelnosti.

14. Ve vypořádání navrhovatelkou uplatněných námitek bylo mj. uvedeno, že „Rozhodnutí, zda a v jaké konkrétní podobě obec zpracuje územní plán v samostatné působnosti (§ 5 odst. 1 a 2 stavebního zákona v platném znění), je vyhrazeno pouze této municipalitě na základě výsledku jejího politického rozhodnutí.“ Podle navrhovatelky však stanovení limitů ÚP v takto extrémním rozsahu již není uskutečněním práva obce na zpracování ÚP, protože jde o zjevně nepřiměřený výklad rozšiřující rovněž obsah rozhodnutí Okresního úřadu v Hodoníně z roku 1996.

15. V případě přezkumu OOP bývá vždy bedlivě sledováno, zda navrhovaná úprava je přiměřená sledovanému cíli (test proporcionality). Omezení vlastnického práva navrhovatelky by bylo možno považovat právě za zjevně nepřiměřené sledovanému cíli, kterým je ochrana hodnot zámeckého území SZM. Ze specifik daného případu totiž podle navrhovatelky vyplývá nepřiměřenost daného řešení, a tedy i rozpor s ústavně zaručenými právy navrhovatelky a dalších vlastníků pozemků na území obce.

16. Ochrana zámku měla být dle navrhovatelky vyňata z nového ÚP, včetně podmínky nezastavitelnosti ploch a ochrany hodnot zámeckého areálu na pozemcích navrhovatelky, přičemž celá problematika ochrany zámku měla být řešena v samostatném řízení o změně ÚP až poté, co se k problematice vyjádří orgán státní památkové péče a Ministerstvo kultury, neboť v případě tohoto zámku jde o národní kulturní památku, jež patří do jeho gesce.

17. Také druhé dotčení práv navrhovatelky týkající se vymezení jejích pozemků jako nezastavitelné plochy, jež bylo rovněž prezentováno v námitkách žalobkyně ze dne 2. 10. 2017, bylo pořizovatelem ÚP vypořádáno zcela nedostatečně a zamítnuto bez dostatečného právního důvodu. K uvedenému dotčení navrhovatelka doplnila rovněž fotografie z předmětných míst označených na mapě, které dokládají komplexní vztahy mezi objekty v krajině, o nichž obec věcně nesprávně argumentuje. Navrhovatelka nesouhlasí, aby její pozemky byly zahrnuty i v ÚP mezi plochy nezastavitelné, když není přiměřeně zdůvodněno, proč jsou nezastavitelné plochy vymezeny přesně v uvedených lokalitách v okolí zámku.

18. Okruh pozemků s omezenou zastavitelností zahrnuje v novém ÚP i domy se vzdáleností od zámku podobnou, jako domy v ulici Záluží, které však v novém ÚP nepodléhají žádné regulaci. Mezi jednotlivými parcelami tak existuje neodůvodněný rozdíl, přitom však jejich vlastníkům mají náležet srovnatelná práva. Navrhovatelka ze současného pojetí omezení zastavitelnosti dovozuje diskriminaci a nezákonnost nového ÚP pro rozpor s principem rovnosti dotčených osob ve smyslu § 7 správního řádu.

19. Za nepřiměřené navrhovatelka rovněž považuje to, že přímo v sousedství jejích pozemků (jižně a severně od areálu zámku) se nachází pozemky různých subjektů, jež nejsou novým ÚP označeny jako nezastavitelné, přestože splňují obdobné důvody jako pozemky navrhovatelky. Omezení zastavitelnosti není dokonce dáno ani u samotného pozemku státního zámku.

20. Navrhovatelka má za to, že není dán žádný důvod pro to, aby obec Milotice preferovala zájem některých vlastníků pozemků před zájmem navrhovatelky, a to právě tím, že omezí pouze některé vlastníky pozemků.

21. Je-li z urbanistického hlediska dostačující, že budou jako nezastavitelné území označeny pouze plochy pozemků, kde se nachází zámek, nebo kam směřují dálkové průhledy, měla by být tato užší varianta preferována před stanovením ochrany hodnot v území v širším rozsahu. Nový ÚP však v rozporu s tímto stanoví předmětnou ochranu i v oblastech, které jsou pohledově chráněny z obou stran stromy (patří sem právě pozemky navrhovatelky), přičemž budoucí stavby, splňující limity dané obecnou ochranou hodnot území, principiálně ani nemohou narušovat směrové a dálkové průhledy a dominanty, k jejichž ochraně by měl nový ÚP sloužit. Nezastavitelná oblast je v novém ÚP zcela nepřiměřeně velká. Za mnohem vyváženější omezení zastavitelnosti by navrhovatelka považovala, pokud by byla nezastavitelná plocha přesně vymezená, např. 200 či 250 m od geometrického středu budov zámku (viz obrázek s použitím kružnice na str. 17 návrhu).

22. Třetí dotčení práv navrhovatelky bylo rovněž prezentováno v jejích námitkách ze dne 2. 10. 2017, avšak nedostatečně pořizovatelem vypořádáno. Toto dotčení se týkalo absence východního silničního obchvatu obce v novém ÚP. Nepřiměřenost a nezákonnost nového ÚP navrhovatelka spatřuje právě v absenci územní rezervy nebo přímo umístění tohoto východního silničního obchvatu obce, jenž existoval v předchozím ÚP. Vzhledem k neustálému zintenzivňování dopravní zátěže projíždějící obcí Milotice jsou pozemky zámku i navrhovatelky kvůli shora označené absenci silničního obchvatu ohrožovány. Pozemky budou ohroženy především hlukem, emisemi a negativním vlivem nákladní a kamionové dopravy a dále bude ohrožena i na nich sídlící fauna a flóra (jde o více jak 15000 m2 pozemků, tedy újma může dosáhnout značného rozsahu). Vzhledem k absenci nástroje pro snížení intenzity dopravy lze předpokládat také ohrožení zámeckého areálu a jeho hodnot, o jejichž ochranu přitom nový ÚP usiluje.

23. Zvolený způsob ochrany zámeckého areálu a jeho hodnot v novém ÚP velmi intenzivně omezuje majetková práva navrhovatelky a ostatních obyvatel dané lokality. Pokud však stejný ÚP nechá současně ohrožovat ochranu zámeckého areálu a jeho hodnot tím, že umožní zvýšení intenzity dopravy v blízkém okolí zámku, pak negativně ovlivňuje samotnou realizaci památkové ochrany zámku, pročež je ÚP v rozporu s principem přiměřenosti, a tedy nezákonný.

24. Dotčení č. 4 bylo rovněž prezentováno v námitkách ze dne 2. 10. 2017, avšak námitky byly opět nedostatečně vypořádány a byly zamítnuty. Podstatou uplatněné námitky bylo to, že vypořádání námitek č. 3.1 a 3.2 ze dne 12. 9. 2016 nebylo navrhovatelce doručeno v zákonné lhůtě, resp. jí nebylo doručeno vůbec. Přitom se ve smyslu judikatury NSS jedná o individuální rozhodování svého druhu ve zvláštním režimu územního plánování podle stavebního řádu. Navrhovatelka se rozhodnutí zastupitelstva obce dozvěděla až při uveřejnění informací k veřejné vyhlášce o opakovaném veřejném projednání, jenž byly uveřejněny až dne 21. 8. 2017. Navrhovatelka nepřebírala nic poštou, pouze jí bylo toto osobně řečeno na jednání zastupitelstva obce (vzhledem k velkému množství údajů a písemností se občané nemohli seznámit v krátkém čase jednání se všemi podklady). Navrhovatelka dále obdržela Potvrzení Obecního úřadu v Miloticích ze dne 9. 4. 2018 v 16:55 hod. o tom, že zápis z jednání zastupitelstva, na kterém měl být vydán ÚP, nebyl včas vyvěšen. Z elektronických údajů na elektronické úřední desce obce vyplývá, že tento zápis byl v rozporu se správním řádem vyvěšen až dne 11. 4. 2018. Pořizovatel ÚP a obec porušili své povinnosti, pročež je vydaný ÚP zatížen nezákonností. Uvedený nedostatek komunikace ze strany obce je patrný i z jejích webových stránek, kde lze k datu 29. 3. 2019 dohledat jako poslední zápis ze zastupitelstva obce dne 29. 3. 2018.

25. Dotčení č. 5 navrhovatelka formulovala tak, že pořizovatel veřejnosti nezpřístupňuje v souladu se zákonem protokoly a úřední záznamy týkající se opakovaného veřejného projednání ÚP a i dalších správních úkonů v rámci pořizování nového ÚP. Uvedené navrhovatelka již uplatnila v námitkách ze dne 2. 10. 2017, tyto opět nebyly vypořádány dostatečným způsobem. Z komunikace pořizovatele s veřejností a z údajů uvedených na webových stránkách pořizovatele vyplývá, že pořizovatel do 25. 9. 2017nezpřístupnil veřejnosti protokoly a úřední záznamy týkající se veřejného projednání ÚP ze dne 5. 9. 2016. Veřejné projednání a ani další na něj navazující správní úkony v rámci pořizování nového ÚP tak nejsou ze strany veřejnosti a dotčených osob přezkoumatelné, pročež se stávají nezákonnými. V tomto ohledu navrhovatelka odkázala na rozhodnutí NSS ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 1 Ao 7/2011, jímž byly zrušeny Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Z uvedeného rozhodnutí mj. vyplývá, že „Ani zcela bezvadné posouzení (…), které by pořizovatel (…) v rozporu se zákonem nezpřístupnil veřejnosti a neumožnil tak jeho řádné veřejné projednání, by nemohlo obstát z důvodu procesní vady vzniklé při procesu (…).“ Uvedené závěry soud vztahoval na posuzování vlivů na životní prostředí v procesu SEA, přičemž z rozhodnutí vyplývá, že jej lze aplikovat analogicky také na podklady týkající se projednávání nového ÚP.

26. Také dotčení č. 6, uplatněné již v námitkách ze dne 2. 10. 2017, že pořizovatel neponechává veřejnosti dostatek prostoru pro dotazy na opakovaném veřejném projednání v souladu se stavebním zákonem, nebylo dostatečným způsobem vypořádáno. Na opakovaném veřejném projednání dne 25. 9. 2017 ponechal pořizovatel k dotazům veřejnosti prostor pouze 20 sekund a přistoupil k definitivnímu uzavření diskuze, aniž by ověřil, že skutečně již nikdo nechce reagovat. Tímto byla fakticky omezena práva veřejnosti na podíl na rozhodování, jehož existenci konstatoval NSS v rozhodnutí ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 1 Ao 7/2011 (zrušeny Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje). Zde soud uvedl, že práva veřejnosti na účast ve veřejné debatě by neměla být a priori potlačována, jedná-li se o konstruktivní kritiku směřovanou vůči pořizovateli a je-li toto právo uplatňováno odpovědným způsobem nepopírajícím samotnou podstatu veřejného projednání. Citovaný soud dále uvedl, že opakované veřejné projednání je nezákonným, protože časový prostor věnovaný vystoupení veřejnosti či jejím reakcím k návrhu zásad nebyl přiměřený jak množství uplatněných námitek a připomínek, tak významu přijímané dokumentace.

27. V podaném návrhu navrhovatelka nově uplatňovala právní vadu, a sice to, že nový ÚP v některých částech odůvodnění řádně nezdůvodnil, proč byla zvolena možnost úpravy ÚP, která vlastníky nemovitostí omezuje více, než možnost úpravy ÚP, která by je omezovala výrazně méně. V tomto směru navrhovatelka odkázala na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120. Z odkazovaného rozhodnutí mj. vyplývá, že „Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona.“ Podle navrhovatelky z výše uvedeného vyplývá, že zásahy vůči majetku obyvatel obce měly být činěny jen v nezbytně nutné míře, nejšetrnějším způsobem a nediskriminačně s vyloučením libovůle.

28. Jako dotčení č. 8 navrhovatelka formulovala právní vadu OOP, uplatňovanou teprve v tomto návrhu, že postupem při přijímání nového ÚP byla porušena oprávněná očekávání navrhovatelky, jenž měla spočívat ve stejném přístupu pro obdobné typy pozemků. Jelikož k tomu nedošlo, navrhovatelce byla způsobena újma.

29. V závěru návrhu uplatnila navrhovatelka nově též vadu spočívající v její diskriminaci při rozhodování obce a pořizovatele ÚP. Jednalo se o to, že ochranné pásmo zámku z roku 1996 a přilehlé pozemky obsahují stavby, drobné stavby a reklamní nosiče, které nebyly řádně povoleny - k jejich umístění nebylo vydáno stanovisko orgánu ochrany památkové péče. Obec tak neuplatňuje vůči různým osobám stejný přístup založený na principech rovnosti a předvídatelnosti rozhodování, a v některých případech rozhoduje jiným způsobem bez jednoznačného odůvodnění. Např. na pozemku p. č. ……. v k. ú. x byl postaven dům bez zkosené střechy (rovná střecha), což je v rozporu s ochranou pohledových hodnot zámku. Postup pořizovatele ÚP byl diskriminační, když neobjektivně chránil pohledové hodnoty zámku pouze z některých stran, aniž by si k tomu vyžádal stanovisko odborného orgánu státní památkové péče. Z uvedeného postupu vyplývá, že různé pozemky ve zhruba obdobných vzdálenostech od zámku mají odlišné zacházení ze strany pořizovatele ÚP. Dokonce i pozemky, které mají přímý dopad na pohledové panorama zámku, jsou omezeny ve stavební činnosti výrazně méně, než pozemky navrhovatelky, z nichž přitom ani není přímá viditelnost na zámek.

30. S ohledem na výše uvedené navrhovatelka soudu navrhla, aby OOP zrušil v plném rozsahu, popř. zrušil OOP v části týkající se pozemků navrhovatelky (p. č. …..,…..,….. a st. ….. vše v k. ú. x).

II. Vyjádření odpůrce k návrhu

31. Na podaný návrh reagoval odpůrce prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne 23. 4. 2019. V tomto podání nejprve vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Následně sdělil své stanovisko k podání navrhovatelky.

32. K dotčení č. 1 odpůrce uvedl, že je přesvědčen, že rozhodnutí o této námitce bylo dostatečným způsobem zdůvodněno (z části odkazoval na velmi podrobné odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí námitky č. 3.1), přičemž z tohoto odůvodnění je seznatelné, z jakého důvodu odpůrce považoval uplatněnou námitku o „nezákonném rozšíření ochranného pásma Národní kulturní památky Státního zámku Milotice, vymezeného rozhodnutím Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1. 1996, č. j. 0002224/RRR/95, za neopodstatněnou a námitku zamítl. Namítala-li navrhovatelka, že přesný rozsah ochrany hodnot území zámeckého areálu není v novém ÚP nijak exaktně zdůvodněn, pak k tomu odpůrce uvedl, že ochrana hodnot území je vymezena a v odpovídající míře zdůvodněna zejména v kapitole III. textové části odůvodnění nového ÚP, a to v části týkající se ochrany kulturních hodnot (str. 43 a násl.) a urbanistické koncepce (str. 58 a násl.), spolu se souvisejícím výkresem č. 1d – Výkres hodnot území.

33. Byl-li dále namítán extrémní rozsah stanovení limitů v novém ÚP (nepřiměřené rozšíření rozhodnutí z roku 1996), pak z odůvodnění rozhodnutí o námitce je zřejmé, že obec při úvaze o koncepci využití území v prostoru před zámkem vážila jak veřejný zájem na ochraně urbanistické hodnoty zámeckého areálu (jenž upřednostnila), tak i zájmy soukromých vlastníků na připuštění zastavitelnosti území rodinnými domy či jinými stavbami, pročež s podporou složek státní památkové péče nakonec zvolila pokračování v dosavadní koncepci, jenž spočívá v zachování stávající nezastavitelnosti území. S odkazem na judikaturu NSS, např. rozhodnutí ze dne 29. 4. 2008,č . j. 4 Ao 2/2008-42, nebo ze dne 26. 5. 2010, č. j. 8 Ao 1/2007-94, odpůrce uvedl, že vlastníku pozemku nesvědčí žádné individuální subjektivní právo na „zařazení“ jeho pozemku územním plánem mezi plochu určenou k zastavění a nemůže ani legitimně očekávat, že k takové změně ve využití jeho pozemku na základě nově pořizovaného územního plánu dojde.

34. Obec nakonec zvolila koncepci, která zachovává dosavadní využití pozemků ve vlastnictví navrhovatelky, pročež nemůže jít v žádném případě o namítané omezení „v extrémním rozsahu“. Také rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, se zaměřil na situaci, kdy schválené funkční využití pozemků odpovídalo dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání, pročež takový vlastník pozemků nebyl opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech.

35. Pokud jde o námitku dotčení č. 2, kdy je namítáno, že v případě pozemků navrhovatelky je novým ÚP uplatněna jiná míra regulace, než v případě pozemků jiných vlastníků, nacházejících se ve stejné vzdálenosti od pomyslného středu zámku, pak zde navrhovatelka zcela pominula to, že koncepci rozvoje území a ochrany v území definovaných hodnot nelze stanovit metodou „kružítka a pravítka“. Naopak nový ÚP podrobně zdůvodňuje, proč bylo zvoleno zachování dosavadní koncepce nezastavěnosti území v prostoru před zámkem. Pouze z toho, že u pozemků navrhovatelky byla uplatněna jiná míra regulace, než u pozemků jiných vlastníků, nelze usuzovat na porušení principu rovného zacházení či zákazu diskriminace, neboť tato odlišná míra regulace vychází ze zvolené koncepce využití předmětného území, která byla v novém ÚP řádně zdůvodněna.

36. V tvrzeném dotčení č. 3 navrhovatelka usuzovala na nepřiměřenost a nezákonnost nového ÚP z titulu absence územní rezervy nebo umístění tzv. východního obchvatu obce Milotice, jenž existoval v předchozím ÚP. Tuto námitku odpůrce označil za neopodstatněnou, neboť se s ní vypořádal vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí dříve uplatněné námitky. Aktuální argumentace navrhovatelky v návrhu nepřinesla nic nového. Územní rezerva pro trasování přeložky krajské silnice II/432 byla vypuštěna z nadřazených územně plánovacích dokumentací, pročež odpůrce s ohledem na zvolenou koncepci rozvoje území (při koordinaci s nadřízeným orgánem) vypustil tuto územní rezervu i z nového ÚP. Z argumentace navrhovatelky není zcela jasné, v čem spatřuje nepřiměřenost uvedeného řešení, pokud jde o ochranu jejích zájmů coby vlastníka pozemků. Její tvrzení o předpokládaném zintenzivňování dopravní zátěže v obci Milotice, jenž má ohrožovat nejen pozemky navrhovatelky, ale i ochranu zámeckého areálu a jeho hodnot, jsou spíše ničím nepodloženými spekulacemi. Námitkami navrhovatelka nesleduje veřejný zájem na ochraně zámeckého areálu, ale výlučně své soukromé zájmy související s vlastnictvím pozemků.

37. Namítala-li navrhovatelka nedoručení „vypořádání námitek č. 3.1 a 3.2“ (po prvním veřejném projednání), pak odpůrce je přesvědčen, že se s touto námitkou adekvátně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí o zamítnutí uvedené námitky. Ostatně toto rozhodnutí o zamítnutí námitek je součástí vydaného OOP, jehož zrušení se navrhovatelka domáhá. Není ale zřejmé, jakým konkrétním způsobem měla být navrhovatelka zkrácena na svých právech, pokud jí nebylo „vypořádání námitek č. 3.1 a 3.2“ v průběhu řízení o ÚP samostatně doručováno.

38. Vypořádána byla rovněž námitka navrhovatelky, že pořizovatel nezpřístupnil do 25. 9. 2017 veřejnosti protokoly a úřední záznamy týkající se veřejného projednání z 5. 9. 2016, a to v rozhodnutí o zamítnutí této námitky. Ostatně navrhovatelce bylo umožněno nahlížet do správního spisu, čehož navrhovatelka opakovaně využila, a toto své oprávnění mohla využít již v uváděném období. Není tak zřejmé, jakým způsobem měla být na svých právech zkrácena. Argumentaci prostřednictvím závěrů uvedených v rozsudku NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, označil odpůrce za nepřípadnou.

39. Rovněž s námitkou navrhovatelky o nedostatečném časovém prostoru pro dotazy na opakovaném veřejném projednání a o předčasném uzavření diskuze se odpůrce odpovídajícím způsobem vypořádal již v rozhodnutí o zamítnutí této námitky.

40. V dotčení č. 7 navrhovatelka nově namítala, že u některých částí ÚP nebylo řádně odůvodněno, proč byla zvolena možnost úpravy ÚP, která vlastníky nemovitých věcí omezuje více, než možnost úpravy ÚP, která by je omezovala méně. K tomu odpůrce uvádí, že námitku pokládá za zcela nekonkrétní, neboť z ní není seznatelné, na jaké konkrétní části nového ÚP navrhovatelka poukazuje. Jde-li v této námitce o pozemky navrhovatelky, pak k namítanému omezení se již odpůrce vyjádřil, a to v rozhodnutí o zamítnutí její námitky č. 3.1 a rovněž v bodě 1 tohoto vyjádření (dotčení č. 1). S paušálním konstatováním navrhovatelky, podle něhož musí být zásahy vůči majetku obyvatel činěny jen v nezbytné míře, nejšetrnějším způsobem a nediskriminačně s vyloučením libovůle, lze obecně souhlasit, přičemž v případě předmětného ÚP byly tyto požadavky naplněny.

41. Namítala-li navrhovatelka narušení jejích oprávněných očekávání, pak podle odpůrce není zcela zřejmé, o jaká konkrétní oprávněná očekávání se mělo jednat. Očekávala-li navrhovatelka, že dojde ke změně funkčního využití jejích pozemků, a že budou tyto určeny k zastavění, pak takové očekávání nemohlo mít racionální základ, neboť dlouhodobá koncepce ochrany Státního zámku Milotice, k níž se odpůrce přihlásil i v novém ÚP, nepočítá s jakoukoliv výstavbou v prostoru před zámkem právě z důvodů nutnosti ochrany definované hodnoty v území. Navíc navrhovatelka nemohla legitimně očekávat, že dojde ke změně ve využití jejích pozemků na základě pořízení nového ÚP, neboť na zařazení pozemku do určité kategorie podle představ vlastníka není právní nárok (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Aos 2/2012-27). Dále není zřejmé, jaká konkrétní újma měla navrhovatelce vzniknout, když jí žádné subjektivní právo na určení jejích pozemků k zastavění nesvědčilo a z hlediska dosavadního využití pozemků není novým ÚP nijak omezována.

42. Navrhovatelka jako příklad diskriminace svojí osoby a neobjektivního chránění pohledových hodnot zámku uvedla dům s rovnou střechou na pozemku p. č. … v k. ú. x. K tomu odpůrce uvedl, že v novém ÚP se nezabýval podobou konkrétní střechy domu, neboť toto je vyhrazeno územnímu, případně stavebnímu řízení, přičemž požadavek na sklon střechy nově vybudované stavby by měl požadavkům platného ÚP odpovídat. Pokud se tak nestalo, může jít o pochybení stavebního úřadu, což ale neznamená, že odpůrce postupuje vůči navrhovatelce diskriminačně, neboť v případě navrhovatelky je územním plánem řešeno funkční využití jejích pozemků a nikoliv podoba konkrétní stavby na takových pozemcích realizovaná.

43. Obdobné platí o stavbách a reklamních nosičích v ochranném pásmu zámku (z roku 1996), které zde nebyly dle tvrzení navrhovatelky řádně povoleny. Opět může jít o pochybení ze strany stavebního úřadu, z čehož však nelze dovozovat diskriminaci navrhovatelky. Nezařazení pozemků navrhovatelky do zastavitelné plochy, popř. vymezení těchto pozemků jako nezastavitelného území, nelze považovat za diskriminaci navrhovatelky, neboť u ostatních pozemků v prostoru před zámkem, které jsou ve srovnatelném postavení s pozemky navrhovatelky, bylo v novém ÚP zvoleno totožné řešení, odpovídající zvolené koncepci ochrany Státního zámku Milotice.

44. S ohledem na výše uvedené odpůrce soudu navrhl, aby návrh jako nedůvodný zamítl.

III. Replika navrhovatelky

45. V podání ze dne 10. 5. 2019 reagovala navrhovatelka na vyjádření odpůrce. Uvedla, že v době podání její žádosti o změnu zařazení části parcely p. č. … (p. č. ….) z „trvalého travnatého porostu“ na „lokalitu určenou k bydlení“ do zpracovávané změny ÚP nebyl ještě pozemek zatížen nezastavitelným územím. V době podání první žádosti navrhovatelky ze dne 20. 8. 2013 bylo v tehdejším ÚP ze dne 8. 12. 2000 u pozemků navrhovatelky uvedeno: st. … plochy obytné a občanské vybavenosti, p. č. x plochy drobné držby a zahrad a p. č. ….. travnaté plochy – louky, pastviny. V době podání druhé žádosti navrhovatelky ze dne 15. 9. 2015 bylo v ÚP z června 2015 u pozemků navrhovatelky uvedeno: st. ….. a p. č. ….. plochy k bydlení a dům s 1,5 podlažím, p. č. …… plochy pro ochranu a stabilizaci přírodních systémů/plochy nezastavitelné stavbami pro bydlení, občanskou vybavenost, rekreaci, výrobu a skladování.

46. Poté, co schválilo zastupitelstvo obce pořízení nového ÚP dne 26. 2. 2013, podala navrhovatelka u obce žádost ze dne 20. 8. 2013, v níž žádala o rozšíření stávajícího regulativu B 1,5 z pozemku st. …., na němž se nachází její rodinný dům č. p. 117, i na její sousední pozemek p. č. ….. (později p.č. …..). Dopisem ze dne 29. 8. 2013 vzal tuto žádost starosta obce na vědomí. Od té doby se navrhovatelka se svým zmocněncem účastnila pravidelně jednání zastupitelstva obce a očekávala společný postup v řešení otázek při tvorbě nového ÚP. Před veřejným projednáním ÚP dne 5. 9. 2015 navrhovatelka zjistila, že s její žádostí pořizovatel ÚP vůbec nepracoval, nikde nebyla vypořádána a její dotazy v této souvislosti vyvolávaly v zastupitelstvu negativní emoce (např. podezření z následného zpeněžení za účelem developerské výstavby ve velmi atraktivní lokalitě v blízkosti zámku). Navrhovatelka tedy podala upřesňující žádost dne 15. 9. 2015, v níž požádala o zařazení části pozemku p. č. …….. (trvalý travnatý porost) do lokality určené k bydlení v rámci nového ÚP s tím, že je připravena o těchto představách jednat se zástupci obce a zpracovatelem ÚP. Na základě toho navrhovatelka očekávala, že s ní bude jednáno o regulativech a upřesnění plochy požadované k výstavbě jednoho rodinného domu. Nikdo však s ní jednat nechtěl. To považuje navrhovatelka za diskriminaci oproti ostatním občanům. Přesto starosta obce uvedl „vedli jsme jednání s občany ohledně jejich požadavků“. Navrhovatelka nikdy nedeklarovala, že pozemek hodlá využít k developerským účelům a k výstavbě více než jednoho domu. Má pouze zájem využít rodinný majetek pro rodinný život svých potomků a své rodiny. Majetek chce využívat v souladu se svým právem vlastnit majetek dle Listiny základních práv a svobod a je připravena jej bránit dle svého práva na spravedlivý proces.

47. Na požadavek navrhovatelky o rozšíření zóny určené k bydlení z roku 2015 nebyla nikdy dána přezkoumatelná odpověď, proč tomuto požadavku nelze vyhovět a v části jejího pozemku p. č. ….. změnit typ pozemku v územním plánu. Z argumentů odpůrce jen vyplývá, že se rozhodl omezit práva některých vlastníků.

48. V materiálu NPÚ v Brně ze dne 5. 4. 2016 v kapitole „Problematika osových průhledů milotického zámku“ jsou specifikovány pouze osové průhledy severozápadním a jihovýchodním směrem z areálu zámku do krajiny. Pohled na zámecký areál není v materiálu specifikován, přičemž nelze odhlédnout od toho, že v desetiletích před rokem 2000 se v okolí zámeckého areálu nacházela výsadba kaštanové a topolové aleje, přičemž tyto aleje svými rozměry zakrývaly vnější pohled na celý zámecký areál a omezovaly průhledy v severovýchodním směru ze zámeckého areálu do krajiny (viz str. 13 materiálu NPÚ). Stromové aleje jsou patrné z leteckých snímků. Vykácené stromové aleje jsou nyní obnoveny lipovými alejemi, přičemž aktuálně omezují pohled na zámecký areál již téměř z 50 % a při pokračujícím vzrůstu stromů je zřejmé, že po roce 2025 již bude pohled na zámecký areál zcela omezen (po dobu dalších 100 let, což je obvyklé stáří lip). Z předkládaných leteckých snímků je ten první pořízen před rokem 2000 a jsou na něm zřejmé kaštanové a topolové aleje v okolí zámeckého areálu, které do vykácení omezovaly pohled na zámecký areál a i pohled ze zámeckého areálu. Druhý letecký snímek byl pořízen později cca roku 2000, kdy topolová alej již byla vykácena, přičemž dům a pozemky navrhovatelky byly alejí pohledově zcela odděleny od prostoru zámku.

49. Z výše uvedeného dle navrhovatelky vyplývá, že rozšíření hodnot ochrany území spočívající v ochraně pohledů na zámek až na pozemky navrhovatelky je zcela neodůvodněné, neboť: 1. z pozemků navrhovatelky je omezená viditelnost na zámek (jsou za stromy), 2. při pohledu na zámek je omezená viditelnost na pozemky navrhovatelky (jsou za rohem), 3. při pohledu z velké dálky jsou pozemky navrhovatelky oddělené od pozemků zámku stejně tak, jako jsou odděleny pozemky v centrální části obce Milotice. Pokud by tedy takto byla aplikována příslušná část ÚP, šlo by o projev zvůle v rozporu s odůvodněním o omezení práv vlastníků, neboť by ÚP chránil při pohledu na zámek pohled na stromy na okraji pozemků navrhovatelky, které se však v historii v této podobě nikdy na uvedeném pozemku nenacházely, neboť vycházejí z činnosti navrhovatelky.

50. Pohled na zámek byl v původním ÚP omezen prostorem (silně šrafovaný fialový úhel pohledu na zámecký areál), který nezasahoval na pozemky navrhovatelky (viz obrázek ÚP z roku 2015). Již v ÚP z 8. 12. 2000 se objevil úhel pohledu na zámek, dopadající na zastavěné průčelí zámku, přičemž následný ÚP z června 2015 tento úhel přebral, avšak v rozhodnutí Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1. 1996 takový úhel pohledu vymezen nebyl. Při pořizování nového ÚP požádal pořizovatel dne 2. 2. 2016 NPÚ v Brně o odborné stanovisko. NPÚ v Brně vydal dne 5. 4. 2016 stanovisko pod č. j. OŽPÚP 16862/16 s názvem Milotice urbanistický vývoj a hodnoty území, v němž byl úhel pohledu na zámek dále rozšířen až na konec obce Milotice a dále až po komunikaci na Vacenovice, přičemž zabírá desítky nemovitostí, které však nikde neuvádí, a jejichž majitelé o situaci s největší pravděpodobností nebyli informováni. Naproti tomu původní rozhodnutí Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1. 1996, č. j. 0002224/RRR/95, výčet parcel jednoznačně uvádí. Rozšířený úhel pohledu na zámek byl v novém ÚP navržen na základě této písemnosti NPÚ v Brně, jenž nemá povahu rozhodnutí orgánu veřejné moci, a přesto byl uplatněn v ÚP z roku 2018.

51. Po opakované žádosti navrhovatelky v září 2015 až do září 2016 pořizovatel s pověřeným zastupitelem obce řešili bez účasti navrhovatelky a bez jakékoliv komunikace s ní její žádost, aniž by jí v zákonném termínu (dle stavebního zákona) sdělili výsledek jejich stanoviska k žádosti. Navrhovatelka očekávala postup dle obecných zásad při rozhodování správních orgánů a i informaci o postupu ve věci.

52. Jak již bylo v návrhu uplatněno, stanovení ochrany hodnot zámeckého areálu je obcházením právních předpisů v oblasti státní památkové péče ze strany obce i pořizovatele ÚP, přičemž k uvedené problematice se měly speciálně vyjadřovat orgány památkové péče. Zmíněná ochrana měla být koncipována jako rozšíření ochranného pásma národní kulturní památky a nikoliv jako omezení územního plánu.

53. Dále se navrhovatelka vyjádřila k omezování práv vlastníků výrazně nad rámec požadavků orgánů ochrany památkové péče. Uvedla, že přílohou zadání ÚP byla stanoviska dotčených orgánů: Ministerstvo kultury, odbor památkové péče Praha 1 (dotčený orgán 3 na str. 2) - bez vyjádření; Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dotčený orgán 7 na str. 5) - žádné požadavky neuplatňuje, uplatňuje jen stanovisko k území, na kterém se nachází národní kulturní památka Zámek Milotice; Městský úřad Kyjov, odbor životního prostředí a plánování (dotčený orgán 8a na str. 6) - navrhl řešit v zastavěných a zastavitelných plochách prostorové a plošné uspořádání ochrany krajinného rázu, např. vymezení exponovaných ploch a horizontů, zachování pohledů v krajině, navržení ochranné zeleně; Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně (dotčený orgán 22 na str. 16) připomněl, že na katastru obce se nachází ochranné pásmo památky, dále však zůstal bez vyjádření. V posledně uvedeném materiálu byl na poslední str. 20 shrnut závěr o tom, že do výkresu regulačních prvků byla zakreslena plocha potřebné ochrany výše popsaných hodnot, a to skutečný rozsah areálu zámku a potřeba jeho plošné ochrany včetně osových průhledů do krajiny a na sídlo, dále místa, která by měla zůstat nezastavitelná - zbytky fortifikace zámku (tvrze), okolí vodotečí a louky v průhledu okolo jihovýchodní osy a okolí hospodářského dvora v místě bývalého větrného mlýna. Zakreslen byl také rozsah sídla Milotice v zástavbě 18. – 19. století (lokace centra obce a odsazená část u bývalého lihovaru). V zeleně šrafovaném území měla platit regulace podobná jako v čl. 2 - rozhodnutí o ochranném pásmu, zásadě podlažnosti a střešní krajiny (max. 2 podlaží a šikmé střechy) a zásadě zastavěnosti území (preference tradiční uliční zástavby s dvorními křídly, ponechání dvorní a zahradní části parcel nezastavěné). V předmětném materiálu na dvaceti stranách je zpracován historický vývoj památky zámku Milotice, přičemž na poslední straně je uveden návrh řešení ochrany. Podle navrhovatelky však materiál postrádá přezkoumatelnost obvyklou u odborných materiálů orgánů památkové péče.

54. Ze zadání ÚP podle navrhovatelky mj. vyplynulo, že pod částí 1 je uvedena výstavba v blízkosti zámku, pod částí 2 je specifikována výstavba v prostoru mezi zámeckým zahradnictvím a kostelem včetně blízkého okolí, a pod částí 3 je specifikována výstavba v prostoru areálu „Šidleny“. Z těchto podmínek se pozemků navrhovatelky týkala pouze podmínka č. 1, a to výhradně okrajově. Nezastavitelnost zámeckého areálu není v materiálu podrobněji slovně specifikována a na str. 20 je pouze specifikována slovy „která by měla zůstat nezastavitelná, což jsou zbytky fortifikace zámku, okolí vodotečí a louky v průhledu okolo jihovýchodní osy a dále v okolí hospodářského dvora v místě bývalého větrného mlýna“. Podle navrhovatelky text uvádí jihovýchodní osu, okolí hospodářského dvora a oblast větrného mlýna (existence větrného mlýna v okolí zámku není specifikována, v blízkosti byl vodní mlýn, jehož provoz byl v letech 1950 až 1960 zastaven a následně byl mlýn zrušen). Z uvedeného textu jasně vyplývá, že pozemků navrhovatelky se tento popis nedotýká. Přesto však na připojeném náčrtku bylo v rozporu s citovaným textem vyznačeno rukou fialové „začmrkání“, aniž by bylo specifikováno, kterých parcel se takto uvažovaná „nezastavitelnost“ týká.

55. Je-li shora uvedený náčrtek na str. 20 materiálu NPÚ v Brně ze dne 5. 4. 2016 porovnán s reálnou mapou, je zjištěna řada závažných rozporů. Předně jde o to, že chráněné území areálu zámku není omezeno jako „místa, která by měla zůstat nezastavitelná“. Další rozpor shledává navrhovatelka v tom, že ochranný úhel pohledu na zámek, vymezený šrafovanou zelenou plochou (nazvaný jako ochrana hodnot zámeckého areálu), se výrazně rozšířil, čímž rozšiřuje i ochranné pásmo kulturní památky vymezené původně rozhodnutím Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1. 1996, aniž by bylo cokoliv projednáno s dotčenými občany. Další rozpor navrhovatelka spatřuje v tom, že místa, „která by měla zůstat nezastavitelná“, zasahují na parcely, kde již stojí domy. Další rozpor spatřuje navrhovatelka v tom, že „místa, která by měla zůstat nezastavitelná“, zasahují i do prostoru, kde je jinak požadována výstavba na pozemku p. č. …. Přitom však ÚP z března 2018 hranici nezastavitelnosti posouvá až za okraj posledně uvedené parcely a tuto parcelu zcela vyjímá z pozemků, jenž mají zůstat nezastavitelnými. Přitom však nelze odhlédnout od toho, že zmíněná parcela leží v jihovýchodním osovém průhledu do krajiny ze zámeckého areálu. Takový dům není ani souladný s regulativy ÚP a už vůbec se nelze ztotožnit s tvrzením odpůrce, že jde jen o pochybení ze strany stavebního úřadu v Kyjově. Především jde o to, že funkcionáři obce Milotice nepřistupují ke všem občanům stejně.

56. Naprosto běžně se provádí výčet parcel, kterých se omezení týká a rozsah tohoto omezení, což respektovalo i rozhodnutí Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1. 1996. Naopak materiál NPÚ v Brně je možno považovat pouze jako podklad k diskuzi, přitom však pořizovatel si obsah tohoto materiálu osvojil jako jedinečný výklad, s nímž nebyli obyvatelé obce seznámeni a ani se k němu nemohli vyjádřit, přestože se jejich majetku bezprostředně týká. Z diskuzního materiálu NPÚ v Brně lze tedy dovodit, že orgány památkové péče nepožadují ochranu úhlu pohledu ovlivňujícího navrhovatelčiny nemovitosti jako nezbytný prvek pro ochranu zámku, včetně souvisejícího omezení práv okolních vlastníků pozemků.

57. V závěru své repliky navrhovatelka ještě poukázala na užívání nepravdivých informací v průběhu pořizování ÚP a především při projednávání ÚP. Pokud měla navrhovatelka dotazy na nový ÚP, byla pracovníkem Městského úřadu Kyjov, jenž zpracovával nový ÚP, panem K. odkazována vždy na starostu obce Milotice. Starosta obce naopak s veškerými dotazy navrhovatelku odkazoval na pana K. Pokud navrhovatelka začala požadovat zápisy z jednání ohledně nového ÚP, event. zvukové či obrazové záznamy z jednání zastupitelstva k projednávání ÚP, byla starostou slovně ujišťována, že při veřejném projednání ÚP bude možno použít výpočetní a promítací techniku, která je v sále umístěna, pro názorné vysvětlení situace. Při samotném projednání ÚP však bylo toto použití techniky odmítnuto s tím, že použití výkresů projektantky je k tomuto dostatečné. Odmítnuto bylo rovněž pořízení obrazového a zvukového záznamu z veřejného projednání ÚP. Při projednání ÚP dne 5. 9. 2016 projektantka Ing. K. označila rodinu navrhovatelky za předkladatele developerské studie, kterou však nijak blíže nespecifikovala. Vyvolala tím velké pobouření proti navrhovatelce. Projektantka disponovala nějakým podkladem z archivu, jehož autorem však nebyla navrhovatelka a ani její rodina, což bylo známo starostovi obce a panu K., avšak žádná z uvedených osob neuvedla tuto nepravdivou informaci na pravou míru. V nastalé atmosféře již nebylo rodině navrhovatelky umožněno na informaci reagovat, načež byla diskuze ukončena.

58. Na základě výše uvedeného navrhovatelka setrvala na svém původním návrhu.

IV. Vyjádření odpůrce k replice navrhovatelky

59. Podáním ze dne 11. 6. 2019 se odpůrce vyjádřil k replice navrhovatelky. Nejprve se zabýval námitkou tzv. nezákonného rozšíření ochrany národní kulturní památky. Pokud jde o rozhodnutí tehdejšího Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1. 1996, pak jde o územní rozhodnutí vydané v režimu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění do 31. 12. 2002, přitom jím vymezené ochranné pásmo kulturní památky – zámku, zámeckého parku a bažantnice v Miloticích představuje zásadní limit využití území a tvoří součást územně analytických podkladů při pořizování územně-plánovací dokumentace. K tomu odpůrce odkázal na rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2018, č. j. 2 As 51/2018-140. Pokud tedy v novém ÚP vymezil odpůrce na základě podkladového stanoviska odborného orgánu státní památkové péče nezastavitelné území za účelem ochrany zámku, postupoval v souladu s § 19 odst. 1 písm. m) stavebního zákona. Podle citované právní úpravy a příslušné judikatury správních soudů je totiž úkolem územního plánování vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů na území. K uvedené právní úpravě odpůrce odkazoval i na další judikaturu správních soudů. Její závěry jsou podle něj totiž obdobně aplikovatelné i v nyní projednávané věci v případě regulace využití území územním plánem za účelem ochrany hodnot podle zákona o státní památkové péči.

60. Odpůrce nesdílí přesvědčení navrhovatelky, že pokud i přes existenci ochranného pásma Státního zámku Milotice vymezil v novém ÚP nezastavitelné území za účelem ochrany zámku, mělo jít o postup obcházející zákon o státní památkové péči. Odpůrce má pravomoc stanovit územním plánem takový způsob využití území za účelem ochrany kulturní památky. V jeho pravomoci naopak není rozhodovat o změně či zrušení ochranného pásma ve smyslu § 17 zákona o státní památkové péči.

61. NPÚ v Brně jako odborný orgán státní památkové péče zjevně pokládal dosavadní úroveň ochrany Státního zámku Milotice ve vztahu k ochrannému pásmu vymezenému rozhodnutím Okresního úřadu Hodonín ze dne 30. 1. 19963 za nedostatečnou, neboť podle jeho zjištění rozsah ochranného pásma příliš nepřekračuje plochu památek, okolo nichž bylo prohlášeno, a nerespektuje takové hodnoty, jako jsou osové průhledy, fortifikace či rozsah historického areálu zámku. Navrhl proto regulační opatření spočívající mj. ve vymezení nezastavitelného území, jenž zahrnuje zbytky fortifikace zámku (tvrz), okolí vodotečí a louky v průhledu okolo jihovýchodní osy a dále v okolí hospodářského dvora v místě bývalého mlýna.

62. I když na plánku navrhujícím nezastavitelné území nejsou řádně označeny pozemky parcelními čísly, je z něj patrné, o jaké území se má jednat a z jakého důvodu. Proto odpůrce pokládá polemiku navrhovatelky o nedůvodnosti ochrany vymezených osových průhledů z důvodu existence vzrostlých stromů, resp. jejich předpokládaného vzrůstu po roce 2025, za čistě spekulativní. Dle odborného materiálu ve spojení s uvedeným plánkem na jeho straně 20 vyplývá, že se tento text týká pozemků navrhovatelky, pročež není zřejmé, z jakého důvodu navrhovatelka dospěla k opačnému názoru. Odborný materiál NPÚ skutečně nemá povahu rozhodnutí orgánu veřejné moci a pro odpůrce byl odborným podkladem pro diskuzi, jejímž výsledkem bylo jeho politické rozhodnutí o způsobu využití území v prostoru „před zámkem“ za účelem posílení ochrany v území definovaných hodnot. V tomto směru je třeba zmínit, že Státní zámek Milotice byl nařízením vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. 3. 2001 prohlášen za národní kulturní památku, tedy za objekt tvořící součást nejvýznamnějšího kulturního bohatství národa podle § 4 zákona o státní památkové péči. Tomu by měl také odpovídat způsob a rozsah jeho ochrany.

63. Vzhledem k argumentaci navrhovatelky vyžádal odpůrce od autorizovaného architekta Ing. arch. J. K. (zpracovatele nového ÚP) odborné stanovisko k otázce zvoleného vymezení osových průhledů ve směru ze zámku do krajiny, včetně souvisejícího vymezení nezastavitelného území. Architekta byla rovněž vyzvána k vyjádření, proč uvedený způsob regulace nedopadá také na pozemek p. č. …… v k. ú. x. Vypracované stanovisko uvedené architekty ze dne 10. 6. 2019, č. j. OS/ÚP Milotice/6/2019, předložil odpůrce ke svému vyjádření a navrhl soudu, aby tuto listinu provedl jako důkaz.

64. Pokud jde o pozemek st. …. v k. ú. x, pak tento nebyl novým ÚP vymezen jako nezastavitelné území, nýbrž byl ponechán jako součást zastavitelného území. Pro tento pozemek byla stanovena funkční regulace v kombinaci s podrobnější funkční regulací znázorněnou kódem B/1,5, tedy regulace „B“ jako bydlení v rodinných domech, obchodní činnost, nevýrobní služby, drobnochov zvířectva, drobná výroba a dále regulace výškové zástavby „1,5“, tedy 1 nadzemní podlaží s možností využití podkroví. Z odborného stanoviska Ing. arch. K. ostatně vyplývá, že pro tento pozemek je stanovena regulace funkčním typem „bydlení“, v ploše s rozdílným využitím „přírodní“, a že stanovená regulace respektuje existující stávající stav staveb bydlení, přestože jsou situovány nekoncepčně (jako pozůstatek minulých rozhodnutí), přitom však stavba v ploše nemůže prohlubovat rozpor se stanovenou územní a urbanistickou koncepcí. Podobně užitá regulace v kombinaci s ochranou národní kulturní památky byla i u jiných pozemků. V případě pozemku st. ….. nejde o nezastavitelné území, nýbrž o grafické vyjádření zvolené územní a urbanistické koncepce. Pozemek st. ….. je pozemkem zastavitelného území.

65. Odpůrce také předložil sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 7. 7. 2014, č. j. JMK 33217/2014, k žádosti o koordinaci obchvatů mj. obce Milotice kvůli zachování územní rezervy pro tzv. východní obchvat obce Milotice, podle něhož je možné přeložku silnice II/432 zakotvenou v platných územně plánovacích dokumentacích obcí Milotice, Skoronice a Vacenovice dále nesledovat.

V. Další podání navrhovatelky

66. K výzvě soudu navrhovatelka podáním ze dne 10. 5. 2019 sdělila, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, neboť považuje právní vady OOP za natolik závažné, že k jejich objasnění není nezbytné nařízení jednání. Podle navrhovatelky jsou tyto právní vady zřejmé již z písemných podkladů, pročež považuje za účelnější je případně projednat písemnými replikami stran.

VI. Jednání před krajským soudem dne 18. 6. 2019

67. Soud si k posouzení důvodnosti návrhu vyžádal od odpůrce spisovou dokumentaci k napadenému OOP. Relevantní zjištění ze správního spisu jsou sumarizována níže v rámci vyhodnocení důvodnosti jednotlivých bodů návrhu. Pro věc je podstatné, že soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). Z tohoto důvodu se nezabýval skutkovými ani právními okolnostmi, které nastaly po vydání ÚP. Naopak soud při jednání konstatoval obsah předložené spisové dokumentace. Provedl též dokazování listinami předloženými jak navrhovatelkou, tak odpůrcem, týkajících se zejména okolí nemovitostí navrhovatelky a zámku, dále vysvětlení důvodů pro vymezení nezastavitelného území autorizovanou architektkou, sdělení nadřízeného krajského úřadu k vypuštění přeložky silnice z ÚPD z důvodu nerealizace obchvatu obce (fotografie navrhovatelky, žádost navrhovatelky o převedení pozemku se zahradou do zastavitelných ploch, sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 7. 7. 2014 k žádosti o koordinaci ve věci obchvatů obcí Milotice, Skoronice a Vacenovice, a odborné stanovisko zpracovatele ÚP Milotice ze dne 10. 6. 2019 od Ing. arch. J. K.).

68. Účastníci řízení setrvali na své dosavadní argumentaci podané v písemné formě. Zástupce navrhovatelky dále při jednání zdůraznil, že její žádost o převedení pozemku se zahradou do zastavitelných ploch ze dne 20. 8. 2013 nebyla dosud vypořádána. Přesto pak bylo navrhovatelce při besedě s občany starostou sděleno, že si požadavek na změnu funkčního využití pozemků podala pozdě. Pokud představitelé obce jednali s občany, pak s žalobkyní nikoliv. Ostatním občanům bylo v jejich požadavcích vyhověno, avšak navrhovatelce nikoliv. Cítí se tak být poškozována a diskriminována obcí. K tomu navrhovatelka prostřednictvím svého zástupce odkázala na obsah správního spisu, v němž se nachází mj. komunikace mezi jednotlivými osobami, jenž připravovaly nový ÚP. Právě e-mail ze dne 27. 8. 2015 mezi panem K. (pořizoval ÚP za Městský úřad Kyjov) a paní Ing. arch. J. K. (hlavní zpracovatelka nového ÚP) dokumentuje, že postup vůči navrhovatelce ze strany obce (označováno shora uvedenými osobami jako „boj s panem M.“) byl diskriminační, a že není nutné vymezovat ochranu zámku a zámeckého areálu v takovém rozsahu, jak to učinil nový ÚP. Obdobně diskriminační je i e-mailová korespondence ze dne 28. 6. 2016 mezi Ing. arch. K. a panem K. o tom, že bude do nového ÚP vkládán či vypuštěn „vinařský dvůr“. Uvedené podle navrhovatelky dokumentuje větší vstřícnost pořizovatele ÚP k jiným vlastníkům pozemků než je navrhovatelka. Také následný e-mail ze dne 27. 3. 2018 paní V. H. (za krajský úřad) o tom, že nemá připomínky, svědčí o nesprávném či diskriminačním postupu, neboť již v roce 2017 vydal Krajský úřad Jihomoravského kraje souhrnné stanovisko, v němž formuloval výhrady, že dosud nebyly vypořádány všechny připomínky kraje. Uvedená korespondence svědčí o nezákonnosti celého pořizování ÚP. Teprve později byla nucena Ing. arch. K. narychlo změnit předkládaný návrh ÚP. Navrhovatelka prostřednictvím svého zástupce poukazovala především na to, že došlo k zesílení ochrany okolí zámku nad rámec požadavků NPÚ v Brně. Jako důkaz k tomuto předložila řadu fotografií z okolí zámku. Do protikladu k takto zesílené ochraně poukazoval zástupce navrhovatelky na jiný pozemek v okolí zámku (na jehož p. č. si nemohl vzpomenout), jenž byl vyňat z takto zesílené ochrany, a jeho vlastníku byla povolena na pozemku výstavba. Takovým postupem se navrhovatelka cítí být zkrácena na svých právech. Postup, kdy má být něco chráněno a naopak není, je vůči navrhovatelce diskriminační. Následně zástupce navrhovatelky předložil soudu několik fotografií (s nimiž se seznámil rovněž zástupce odpůrce), které byly pořízeny v okolí zámku a zámeckého areálu, popř. v okolí nemovitostí navrhovatelky, jimiž chtěl potvrdit argumentaci navrhovatelky. U fotografie se stromovou alejí bylo poukazováno na to, že na pozemek navrhovatelky není vidět. Dále byla předkládána fotografie z okolí zámku a nemovitostí navrhovatelky, dokumentující špatný stav silnice (po čtyřech letech jízdy kamionů). Následně poukázal na fotografii z prostoru před zámkem a jeho blízkého okolí, které bylo nevzhledné a neupravené (viz i parkoviště) a ještě poukázal na fotografii s původním korytem potoka, který již tudy neprochází a místo je zarostlé. Závěrem svého projevu poukázal zástupce navrhovatelky na to, že ve věci bylo navrhovatelce nesprávně doručováno, dále že obec informovala a předkládala dokumenty pozdě v rozporu se zákonem a nakonec upozornil i na to, že navrhovatelka v dokumentech adresovaných obci často zaměňovala původní p. č. x s pozdějším p. č. x vše v k. ú. x, byť šlo o tentýž pozemek.

69. Zástupce odpůrce ve svém vyjádření nejprve odkázal na písemná podání a dále také na rozhodnutí Okresního úřadu Hodonín z roku 1996. Pokud jde o stanovisko Ing. arch. K., pak toto stanovisko nebylo závazným stanoviskem, nýbrž jen odborným podkladem, s nímž mělo být dále pracováno. Na základě toho pak byla zpracována koncepce nového ÚP. Podkladový materiál není závazným stanoviskem, ale je podkladem, což v posuzované věci zcela postačovalo. K diskriminaci či rozdílnému přístupu k různým občanům zástupce odpůrce uvedl, že naprosto stejný režim pro všechny vlastníky pozemků je uplatňován v prostoru před zámkem. Naopak za podivnou argumentaci označil argumentaci navrhovatelky vzrostlými stromy, když tento vzrůst stromů je různý a v čase se může měnit. Zpracování ÚP a vymezení funkčního využití pozemků je projevem politické vůle obce. Pokud navrhovatelka tvrdí, že obec předkládala nějaké informace pozdě, pak k takové paušální námitce se nelze přesně vyjádřit. Bylo-li zpochybňováno vypuštění územní rezervy pro obchvat obce Milotice, pak v tomto ohledu odkázal zástupce odpůrce na sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 7. 7. 2014, jenž doložil do soudního spisu. Jelikož proběhla komplexní pozemková úprava, došlo i ke změnám označení pozemků parcelními čísly.

70. Zástupce navrhovatelky dále reagoval na odborné stanovisko Ing. arch. K. ze dne 10. 6. 2019. Vyjádřil naprostý nesouhlas s jejím stanoviskem v bodě 2, kde se tato chybně vyjadřuje k pozemku st. ……, přičemž mělo jít o k vyjádření k pozemku p. č…… (původně p. č. …..). Jinak tvrzení Ing. arch. K. v uvedeném odborném stanovisku označil zástupce navrhovatelky za věcně nesprávné zejména v tom, že pozemek navrhovatelky je údajně zastavitelný, když její pozemky jsou v podstatě nezastavitelné. Navrhovatelka nyní nemůže provést jakoukoliv drobnou stavbu na stávajícím pozemku, byť spojenou s existujícím rodinným domem. Pořizovatel ÚP se nesnažil vyjít vstříc a nehledal schůdné řešení. Takový postup je v rozporu se základními zásadami správního řádu. Za zcela nesprávné označil zástupce navrhovatelky tyto kroky: ochrana svodnice vody jako zcela nepřípadná, neboť zde není žádný potok; úplná nezastavitelnost pozemků navrhovatelky; meze podlažnosti; ochrana uliční čáry (výstavba pouze u silnice); neumožnění funkční změny pozemků navrhovatelky na typ „B“, když bylo připuštěno dokonce „O“; neumožnění rozdělení pozemku navrhovatelky s tím, že by mohla být jeho část zastavěna; na základě historických pramenů měl být chráněn i bývalý mlýn, avšak chráněn není; neoprávněné vyjmutí z ochrany pozemku p. č. ….. v k. ú. x, který měl být naopak chráněn. Dále zástupce navrhovatelky reagoval na vyjádření zástupce odpůrce ohledně nedostatečnosti původní ochrany zámku a zámeckého areálu na základě rozhodnutí Okresního úřadu Hodonín z roku 1996. K tomu uvedl, že nelze chránit něco, kam není ani vidět. K tomu odkázal na fotografie s vysokými stromy, jenž znemožňují udělení ochrany. Pokud jde o politickou vůli obce, pak i ta je omezena ve smyslu Listiny základních práv a svobod, přičemž její rámec byl v daném případě překročen. Zástupce navrhovatelky dále uvedl, že nedokáže posoudit, zda všechny pozemky před zámkem mají stejný režim, avšak je zjevné, že obec dobře nezachází s pozemky, neboť uplatňuje různý přístup k různým vlastníkům pozemků.

71. Zástupce odpůrce následně uvedl, že argumentace navrhovatelky velkými vzrostlými stromy, kdy nemá být vidět ze zámku a ani na zámek, je pseudoargumentem. V případě návštěvy 2. patra zámku se nabízí zcela jiný pohled. V tomto směru odkázal na argumentaci NPÚ v Brně. Pokud jde o koryto vyschlého potoka, pak toto musí být zachováno jako územní rezerva pro případné povodně.

72. Na vyjádření zástupce odpůrce reagoval zástupce navrhovatelky tak, že ve 2. poschodí zámku se neprovádí prohlídka s návštěvníky zámku. Dále poukázal na fotografie založené ve spise, z nichž je patrno, jak byly vzrostlé stromy v okolí zámku v roce 2000. Nyní o 19 let později jsou ještě vyšší. Uvádí-li zástupce odpůrce možné rozlití potoka, pak v takovém případě by měl být chráněn i historický mlýn, který však v novém ÚP chráněn vůbec není. Přitom historicky byly všechny vody v okolí sváděny k předmětnému mlýnu. Původní majitelé zámku se z terasy dívali na pozemek p. č. …… v k. ú. x, přičemž na tento pozemek žádná ochrana nedopadá.

73. Zástupce odpůrce k výše uvedenému sdělení zástupce navrhovatelky dále uvedl, že důvěřuje Ing. arch. K. coby hlavní zpracovatelce nového ÚP, která samozřejmě musela uvážit, kam až se může voda v případě povodně rozlít. Jelikož původní ochrana národní kulturní památky byla nedostatečná, odpůrce trval v novém ÚP na jejím zesílení.

74. Zástupce navrhovatelky k posledně uvedenému sdělil, že nedostatečná ochrana zámku byla shledána v tom, že pohled ze zámku nebyl chráněn vůbec. Teď však bude chráněn až přespříliš. Vzhledem ke stromům u silnice není na pozemek navrhovatelky vidět ani ze zámku. Zvolená ochrana by měla zohledňovat reálný stav a potřebnost takové ochrany. Ta by měla být vyhodnocena na základě skutečného stavu a nikoliv na základě evidencí.

75. Zástupce odpůrce se ještě vyjádřil k fotografiím předkládaným navrhovatelkou. Vedle toho, co již shora uvedl ke stromům v okolí zámku a k přilehlé silnici, se dále vyjádřil k fotografiím s údajně neupraveným územím před zámkem. Uvedl, že obec není vlastníkem silnice ani pozemku před zámkem, kde se nachází parkoviště jiného soukromého subjektu. Pokud jde o fotografie s údajně nevzhledným okolím bývalého potoka, pak k tomu zástupce odpůrce uvedl, že správce vodních toků stále eviduje i tento vodní tok.

76. Zástupce navrhovatelky dále navrhoval, předložit fotografie ještě v barevné verzi (fotografie předkládané u jednání). Soud takový návrh označil za nadbytečný právě proto, že uvedené fotografie již jsou součástí soudního spisu (viz návrh). Zástupce navrhovatelky tak již netrval na uvedeném důkazu. Zástupce navrhovatelky dále k důkazu navrhl videozáznam, v němž je zachycen příjezd k zámku a skutečný stav okolní krajiny, čímž hodlal prokazovat, že Ing. arch. K. při přípravě nového ÚP rozhodovala „od stolu“. Soud takový důkaz označil za nadbytečný, neboť uvedená situace kolem zámku je dobře známa z veřejně dostupných zdrojů – např. mapy.cz, což poskytuje dostatečnou a objektivní informaci. Případná videonahrávka by totiž mohla být zkreslena a soudu není zřejmé, jak by byla pořízená videonahrávka zpracována. Dále byl soudem připomenut obsah listin, které předkládal odpůrce, tedy Odborného stanoviska zpracovatele ÚP Milotice – Ing. arch. J. K. ze dne 10. 6. 2019 a Sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 7. 7. 2014 ve věci koordinace postupu u obchvatů jednotlivých obcí, včetně obce Milotice. Z posledně uvedeného dokumentu vyplynulo, že přeložku silnice II/432 (počítanou mj. pro obchvat obce Milotice) lze z platné územně-plánovací dokumentaci vypustit. Vymezení trasy obchvatu vycházelo z Územního plánu velkého územního celku okresu Hodonín schváleného v roce 1998 (tedy ještě před vznikem krajů). Po vzniku krajů je koncepce rozvoje dopravy krajských silnic v Jihomoravském kraji řešena Generelem krajských silnic Jihomoravského kraje (2008). Tento dokument však neobsahuje obchvat obce Milotice po přeložce silnice II/432 mezi závaznými ani směrnými návrhy. Mezi městy Kyjov a Hodonín je sledována jako hlavní tah krajského významu silnice II/431 a silnice II/432 je navrhována jako tah oblastního významu. V rámci nově pořizovaných Zásad územního rozvoje JMK již nebude uplatněn požadavek na prověření řešení přeložek na silnici II/432 jako záležitosti nadmístního významu. Pokud pak jde o odborné stanovisko zpracovatele ÚP Ing. arch. J. K. ze dne 10. 6. 2019, pak ta se v tomto dokumentu vyjadřovala na výzvu zástupce odpůrce ke dvěma otázkám, a sice ke zvolenému způsobu ochrany osových průhledů ve směru ze zámku do krajiny, včetně s tím souvisejícího vymezení nezastavitelného území, a k neregulaci pozemku p. č. …. v k. ú. x. Dále se vyjadřovala k dopadu vymezení nezastavitelného území na pozemek st. …. v k. ú. x. Podle tohoto stanoviska je zvoleným způsobem ochrany národní kulturní památky v ÚP prioritně chráněn kontext památky, jenž umocňuje její hodnotu. Zvolený způsob ochrany osových průhledů ve směru ze zámku do krajiny a s ním související vymezení nezastavitelného území je pouze součástí celku chráněných významných vjemů s vysokou kulturní hodnotou, nelze jej z tohoto celku vytrhávat a přisuzovat mu význam bez zařazení do celku. Pro vysvětlení působení pohledů a průhledů ze zámku ven, se nelze vyhnout srovnání s interakcemi z krajiny na zámek, kde je pro vjem v různých pohledech významná postupná gradace, tedy narůstání vjemu. Naopak pozemek p. č. …. je v protikladu k pozemkům před hlavním vstupem do zámku a do krajinné a sídelní struktury je zapojen zcela odlišným způsobem, v přímé návaznosti na souvislou stávající zástavbu, a to dokonce ze dvou stran – západně a jižně. Tento zcela přiléhá k tradiční rozrostlé sídelní struktuře, a je tudíž ve zcela odlišné urbanistické situaci, když navíc zásadním způsobem nemění poměry v místě a v ochraně zámeckého souboru. Pozemek není v osovém průhledu v hlavní jihovýchodní ose. Na základě výše uvedeného mohl tedy být pozemek p. č. …. v k. ú. x vymezen jako zastavitelný, pročež územně plánovací regulace pro tento pozemek je odlišná než pro pozemky před hlavním vstupem do zámku. Pokud jde o pozemek st. …. v k. ú. x pak ten není v ÚP vymezen jako nezastavitelné území, nýbrž je součástí zastavěného území (graficky znázorněno hranicí v černé barvě tlustou dvojitě čerchovanou čarou).

77. Pokud jde o žádost žalobkyně ze dne 20. 8. 2013, v níž žádala obec o změnu funkčního využití pozemku p. č. x (původně p. č. ….) v k. ú. x, pak tato žádost nebyla mezi stranami nijak sporná a bylo i ověřeno, že se nachází ve správním spise, tedy podkladovém materiálu pro vydaný ÚP. Pokud pak jde o fotografie, které předkládala navrhovatelka soudu a týkaly se okolí zámku a jejích nemovitostí, pak k tomu soud uvádí, že tímto nebyla prokázána argumentace navrhovatelky, jíž chtěla vyvrátit závěry uvedené v ÚP svědčící pro stanovení ochranného území hodnot zámeckého areálu na pozemcích navrhovatelky. Výtky v případě jednotlivých fotografií stran neupraveného území v prostoru před zámkem (viz parkoviště), zarostlého a neupraveného koryta bývalého potoka či špatného stavu silnice kolem zámku nebyly v přímé souvislosti s pozemky ve vlastnictví navrhovatelky a není zcela zřejmé, jak tyto pozemky navrhovatelky s uvedenými výtkami (a tedy i fotografiemi) souvisely. Není-li upraven prostor před zámkem nebo je-li kolem něj silnice ve špatném stavu, pak to nemůže být důvodem pro to, aby v novém ÚP nebylo vymezeno ochranné území hodnot zámeckého areálu, popř. nově vymezeny nezastavitelné plochy. Ohledně fotografie k „zakrytí výhledu“ vzrostlými stromy se soud vyjádří dále v souvislosti s vypořádáním uplatněné námitky.

78. Zástupce odpůrce ještě k věci závěrem uvedl, že v případě OOP jde o politické rozhodnutí obce, v žádném případě nedošlo k diskriminaci, nýbrž šlo o věcné řešení. Navrhovatelka nemohla legitimně očekávat požadovanou změnu funkčního využití pozemků, neboť na toto nemá právní nárok (viz judikatura soudů). Novým ÚP došlo k navýšení plochy bydlení o 4 %, přičemž pozemky navrhovatelky pro takové plochy nebyly shledány vhodnými.

79. Procesní stanoviska obou stran se při jednání nezměnila. Krajský soud po provedeném jednání vyhlásil v uvedené věci rozsudek.

VII. Posouzení věci krajským soudem

80. S ohledem na dikci § 101d odst. 1 s.ř.s. bylo třeba nejprve určit rozsah a důvody podaného návrhu. Podle § 101b odst. 2 s.ř.s. musí návrh kromě obecných náležitostí podání obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Navrhovatel může kdykoli za řízení návrhové body omezit.

81. V nyní projednávané věci bylo možné návrh ze dne 29. 3. 2019 považovat za perfektní v tom smyslu, že obsahoval jak obecné náležitosti podání podle § 37 odst. 2 a 3 s.ř.s. (byl učiněn písemně, bylo z něj zřejmé, kdo jej činí, čeho se týká, proti komu směřuje, co navrhuje a byl podepsán a datován), tak vlastní argumentaci (návrhové body) brojící proti napadenému ÚP.

82. Navrhovatelka zřetelně vyjádřila svoji vůli zrušit ÚP, popř. jeho část týkající se pozemků v jejím vlastnictví p. č. …., ….., ….. a st. ….. vše v k. ú. x - tj. vymezila nárok, o němž požaduje rozhodnout. Řízení dle jejího návrhu tak bylo vymezeno jednak skutkově, z čehož bylo zřejmé, že brojí proti OOP - Územnímu plánu Milotice, vydaného usnesením zastupitelstva obce Milotice dne 29. 3. 2018 (s účinností od 25. 5. 2018), a jednak petitem, v němž bylo řízení vymezeno požadavkem navrhovatelky na zrušení předmětného ÚP, popř. jeho části týkající se shora citovaných pozemků v jejím vlastnictví.

83. Krajský soud též posuzoval aktivní legitimaci navrhovatelky. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je ve smyslu § 101a odst. 1 s.ř.s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelky se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejích právech.

84. Aktivní legitimací se zabýval Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185 (publ. pod č. 1971/2010 Sb. NSS), kdy v bodě 32 rozsudku uvedl, že „potenciální zásah do práv je myslitelný v zásadě u každého vlastníka nemovitostí umístěných v území regulovaném územním plánem. Územní plán tím, že určuje podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití, s určením převažujícího účelu využití, přípustného využití, nepřípustného využití, podmíněně přípustného využití ploch a stanoví podmínky prostorového uspořádání apod. [srov. např. bod I. odst. 1 písm. f) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., stanovící obsah územního plánu] v zásadě omezuje vlastníka nemovitostí v takto určených plochách v jeho právu užívat nemovitost jiným než takto stanoveným způsobem“.

85. V daném případě navrhovatelka prokázala výpisem z katastru nemovitostí (LV č. … a LV č. ….. pro k. ú. x), že je vlastníkem pozemků, jenž by mohly být dotčeny vymezením ochranného území hodnot zámeckého areálu a stanovením nezastavitelného území v okolí zámeckého areálu novým ÚP. Navrhovatelka dovozovala svoji aktivní procesní legitimaci z vlastnictví dotčených nemovitostí a skutečnosti, že do jejího vlastnického práva bylo zasaženo vydáním ÚP, kterým především došlo ke stanovení ochranného území hodnot zámeckého areálu na pozemcích navrhovatelky. Podle navrhovatelky má tento zásah za následek omezení jejího nakládání se svými nemovitostmi ve smyslu výstavby rodinného bydlení, modernizace nebo jiného zhodnocení dosavadních nemovitostí.

86. Ze správního spisu dále vyplynulo, že navrhovatelka řádně uplatnila proti napadenému OOP námitky, týkající se též vymezení jejích pozemků v novém ÚP. Na základě všech výše uvedených skutečností a s ohledem i na citovanou judikaturu NSS dospěl krajský soud k závěru, že navrhovatelka splňuje podmínky návrhové aktivní legitimace dle § 101a s.ř.s.

87. Nutno však k tomu zdůraznit, že otázku aktivní žalobní legitimace navrhovatelky, jako procesní podmínku přípustnosti návrhu, nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Úspěch návrhu rozhodující měrou závisí na tom, zda bude v řízení prokázáno, že navrhovatelka skutečně – jak v návrhu tvrdila – byla na svých právech zkrácena přijatým opatřením obecné povahy. Návrh sám zákonodárce nekoncipoval jako actio popularis, ale jako nástroj k ochraně subjektivního práva. Je-li návrhová legitimace podmíněna tvrzením o zkrácení na právech, pak to jen předznamenává, že předpokladem úspěchu v řízení samotném (věcnou legitimací) je požadavek, aby v řízení bylo prokázáno, že k takovému ukrácení na právech skutečně došlo.

88. Naproti tomu podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 3/2009-82, platí, že navrhovateli nesvědčí aktivní věcná legitimace, jestliže nelze dovodit, že by v důsledku vydání změny ÚP byl dotčen na svém právu, na němž měl být dle svého tvrzení zkrácen (zde vlastnické právo). V takovém případě musí být návrh zamítnut.

89. Krajský soud v Brně vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz zejména jeho rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, ve věci „T-Mobile Czech Republic a. s.“, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS), podle níž soud při zkoumání důvodnosti návrhu postupuje v krocích takzvaného algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. V prvém kroku soud zkoumá, zda napadené opatření obecné povahy bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc. V druhém kroku se soud zabývá, zda orgán, který opatření vydal, nepřekročil zákonem stanovené meze své působnosti (věcné, osobní, prostorové a časové). V dalších krocích pak soud posuzuje zákonnost postupu odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy a otázky obsahového souladu napadeného opatření obecné povahy se zákonem (hmotněprávními předpisy), a zkoumá i soulad opatření obecné povahy se zásadou proporcionality.

90. Zde je však nutno zdůraznit, že při postupu podle tohoto algoritmu je soud (s nabytím účinnosti novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. dne 1. 1. 2012) limitován tím, že podle § 101d odst. 1 s.ř.s. je při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. I přes to je zřejmé, že první dva kroky algoritmu soud činí vzhledem k jejich obsahu z úřední povinnosti (viz též odst. 28. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, ve věci „Změny územního plánu obce Moravany“, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS).

91. Navrhovatelka v daném případě nijak nerozporuje otázky související s pravomocí a působností odpůrce k vydání napadeného územního plánu. Ani soud nemá pochybnosti o těchto otázkách, které tvoří jádro prvního a druhého kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy. Proto soud mohl přistoupit přímo ke krokům dalším.

92. V těchto krocích je již soud vázán rozsahem a důvody návrhu. V tomto ohledu se pak návrhovými body zabýval v pořadí a souvislostech, jak byly uplatněny navrhovatelkou. Ještě před započetím přezkumu napadeného opatření obecné povahy na základě návrhových bodů však soud považuje za nezbytné vymezit základní hlediska či zásady přezkumu územních plánů, ze kterých krajský soud při projednávání a rozhodování věci vycházel, tak, jak vyplývají z právní úpravy a zejména z judikatury Nejvyššího správního soudu.

93. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. I v nyní souzené věci je předmětem sporu zejména rozsah zásahu do práv navrhovatelky coby majitelky pozemků a vážení různých zájmů a subjektivních oprávnění v procesu územního plánování. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by tak byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. bod 114 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103, ve věci „Zásady územního rozvoje Hlavního města Prahy“, publ. pod č. 2552/2012 Sb. NSS). Soudu přitom nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Soud může přezkoumávat pouze to, zda příslušný orgán postupoval při pořizování územního plánu a v řízení o jeho vydání v souladu se zákonem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, ve věci „Letová dráha Letiště Praha“, publ. pod č. 968/2006 Sb. NSS).

94. Úlohou soudu v tomto typu řízení je bránit jednotlivce (a tím zprostředkovaně celé politické společenství) před excesy územního plánování a před nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územní plány dotvářet. Při hodnocení zákonnosti územního plánu či jeho změny se pak soud řídí zásadami proporcionality a zdrženlivosti. Ke zrušení územního plánu či jeho změně by měl proto soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření. Podle okolností konkrétní věci přitom může zrušit i jen část územního plánu, pokud charakter napadeného aktu takovéto rozdělení umožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, ve věci „Územní plán sídelního útvaru Jistebnice“, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS).

95. Pokud jde o soudní přezkum rozhodnutí o námitkách, uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, ve věci „Změna územního plánu obce Jesenice“, publ. pod č. 2266/2011 Sb. NSS, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné, anebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. Odůvodnění rozhodnutí o námitce je však součástí odůvodnění opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat (s ostatními částmi opatření obecné povahy) ve vzájemných souvislostech.

96. Soud považuje za nezbytné zdůraznit, že si je vědom náročnosti procesu, jehož výsledkem je vydání územního plánu. Tyto okolnosti však neznamenají, že složitost procesu předcházejícího vydání územního plánu může sama o sobě legitimizovat případnou nezákonnost ve vztahu k veřejným subjektivním právům dotčených osob.

97. Obec má při vydávání územně plánovací dokumentace poměrně velmi široké možnosti regulace území, přičemž stanovená omezení nemusí pouze kopírovat omezení stanovená již právními předpisy. Územně plánovací dokumentace, vycházející z celorepublikové politiky územního rozvoje, je pak soustava nástrojů územního plánování, jimiž jsou zásady územního rozvoje (pro území kraje), územní plán (pro území obce) a regulační plán (pro část území kraje či obce). Tyto nástroje se vzájemně liší zejména mírou konkrétnosti regulace území.

98. Navrhovatelka v prvé řadě brojila proti „rozšíření ochrany Národní kulturní památky Státního zámku Milotice“ oproti vymezení dřívějším rozhodnutím Okresního úřadu Hodonín ze dne 30. 1. 1996, č. j. 0002224/RRR/95, jímž bylo vymezeno ochranné pásmo kulturní památky – zámku, zámeckého parku a bažantnice v Miloticích. Navrhovatelka tvrdila, že se toto rozšíření ochrany národní kulturní památky dotýká pozemků v jejím vlastnictví v blízkosti areálu zámku, neboť na nich bylo stanoveno „nezastavitelné území“, dále tím bylo stanoveno „ochranné území hodnot zámeckého areálu“, přestože z pozemků navrhovatelky není žádná viditelnost na zámek a nemůže dojít k narušení pohledových hodnot zámku (k tomu stanovena ochrana podlažnosti, střešní krajiny a zastavěnosti s preferencí zástavby v dvorních křídlech), a dále došlo k zařazení pozemků navrhovatelky do funkčního typu plochy přírodní v rozporu s jí podanou žádostí z roku 2015. Takto formulovaným námitkám nemohl krajský soud přisvědčit i vzhledem ke shora citované judikatuře správních soudů.

99. Vzhledem k tomu, že dotčení formulované v předchozím bodě navrhovatelka spojovala i s tím, že takové námitky, ač řádně uplatněné v procesu pořizování ÚP, nebyly pořizovatelem ÚP řádně vypořádány, tak se soud zaměřil nejen na textový a grafický obsah ÚP, ale i na příslušnou pasáž ÚP, v níž došlo k vypořádání citovaných námitek navrhovatelky (obdobné námitky rovněž uplatnily spoluvlastnice pozemků p. č. x a st. x v k. ú. x paní J. Ch. a E. M.).

100. Pořizovatel ÚP ke shora citovaným námitkám navrhovatelky (v ÚP označeno jako námitka č. 3.1) rozsáhle popsal proces pořizování ÚP. Připustil mj., že dne 15. 9. 2015 navrhovatelka podala u obce žádost o zařazení změny části její parcely p. č. …. „trvalý travní porost“ na „lokalita určená k bydlení“ do nového ÚP. Pořizovatel tedy byl s obsahem její žádosti seznámen. Případný vliv požadavku navrhovatelky na kulturní a urbanistickou hodnotu v podobě zámeckého areálu bylo třeba konzultovat u Národního památkového ústavu v Kroměříži (takový postup zvolil pořizovatel i přesto, že šlo o připomínku navrhovatelky uplatněnou po lhůtě stanovené zákonným předpisem, když se společné jednání o návrhu ÚP uskutečnilo dne 7. 7. 2015). Konzultace byla zvolena i proto, že charakter dalších připomínek občanů po společném jednání mohl mít vliv na fenomén zámku a jeho okolí. Svůj postup pořizovatel opřel o § 19 stavebního zákona, podle něhož je úkolem územního plánování kromě jiného i prověřování a posuzování potřeby změn v území a veřejného zájmu na jejich provedení. Obec sice kontinuálně od roku 2009 preferovala nezastavitelnost dotčeného území, avšak tento názor obecní samosprávy byl znejistěn charakterem uplatněných připomínek při společném jednání o návrhu ÚP. Již dne 27. 10. 2015 byl v této věci osloven ředitel NPÚ, územní památkové správy v Kroměříži s žádostí o odbornou podporu. Po následné organizační dohodě s NPÚ v Kroměříži, NPÚ v Brně a Městského úřadu Kyjov (složky památkové péče) bylo svoláno jednání jmenovaných subjektů památkové péče se zástupci obce, projektantem ÚP a pořizovatelem (16. 12. 2015). Jednání potvrdilo oprávněnost požadavku pořizovatele na prověření předmětného území z hlediska míry vlivu případné výstavby na jeho hodnoty. Dne 2. 2. 2016 byl požádán NPÚ v Brně o zpracování odborného podkladu pro podporu a rozšíření koncepce navrhované v pořizovaném ÚP Milotice, a to ve smyslu § 32 zákona o státní památkové péči. Odborná organizace státní památkové péče má ve své gesci mj. zpracovávání rozborů stavu a vývoje státní památkové péče, dále podkladů pro prognózy a dále zpracovávání koncepcí a dlouhodobých výhledů rozvoje státní památkové péče. Rozhodnutí o ochranném pásmu se obecně vydává jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího prostředí. Navrhovatelkou zmiňované rozhodnutí Okresního úřadu v Hodoníně ze dne 30. 1.1996 vymezilo ochranné pásmo pro jednotlivé stavby zámku (zámek, jízdárna, oranžerie), přírodní zázemí staveb (park, bažantnice) a ochranné území kolem areálu. Rozsah vymezení ochranného pásma však vyplynul z tehdy vnímané důležitosti zámku v roce 1996. Jak nakonec uvedl i odborný podklad NPÚ v Brně ze dne 5. 4. 2016: „Okolo zámku, zámeckého parku a bažantnice bylo vyhlášeno v roce 1996 ochranné pásmo kulturních památek, jehož rozsah příliš nepřekračuje plochu památek, okolo nichž bylo prohlášeno a nerespektuje takové hodnoty jako jsou osové průhledy, fortifikace či rozsah historického areálu zámku.“ Dále sloužilo jako odborný podklad vyhlášené a vymezené ochranné pásmo zámku v Miloticích pro ÚP schválený v roce 2000 (např. str. 5 a 60 textové části ÚP). V měřítku ÚP byla do grafické části územně plánovací dokumentace navržena ochrana kostela a ochrana zámeckého areálu. Tento návrh obsahoval jednak zákaz urbanizace a jednak respekt dálkových pohledů a průhledů (viz str. 27 textové části ÚP). Předmětné pozemky navrhovatelky, nyní dotčené její námitkou (s výjimkou plochy již zastavěné), byly v ÚP zařazeny do ploch přírodních, funkční typ plochy pro ochranu a stabilizaci přírodních systémů, s prostorovou regulací (regulativ C) plochy bez staveb.

101. Výše uvedené konkrétní okolnosti, s cílem pořizovatele koordinovat zjištěné soukromé a veřejné zájmy, byly následně pořizovatelem shrnuty do jeho žádosti o zpracování odborného podkladu adresované NPÚ v Brně. Že jde o žádost o podporu koncepce a nikoliv o žádost vedoucí k rozšiřování již vyhlášeného ochranného pásma, potvrzují i zakomponované cíle řešení v uvedené žádosti (ze dne 2. 2. 2016). K výše uvedenému pořizovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-47, v němž mj. uvedl, že „nový územní plán vyjadřuje rovnováhu, kompromis mezi zájmy obce, stanovisky dotčených orgánů, vlastníků pozemků a staveb i sousedících obcí. Cílem je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů při harmonickém využití území. Takový kompromis může nabýt celé řady podob a konkrétní volba využití určitého území reflektuje i aktuální politickou vůli v orgánech obce. Ke stávajícímu způsobu využití dotčených pozemků musí orgány samosprávy z povahy věci přihlížet v souladu se zásadou legitimního očekávání, vzhledem k územnímu a společenskému vývoji však nelze očekávat absolutní neměnnost poměrů.“

102. Pořizovatel v uvedené věci dospěl k přesvědčení, že nové souvislosti je třeba prověřit a zjistit míru jejich vlivu na navrhovanou rovnováhu zájmů v území. Po společném jednání o návrhu ÚP založili připomínkující občané u pořizovatele racionální důvody pro zabezpečení dalších podkladů. Problematika ohledně zastavitelnosti pozemků navrhovatelky p. č. ….,….,…. a st. … v k. ú. x byla pořizovateli i obci známa už od roku 2009, kdy probíhal proces pořizování Změny č. 3 ÚP obce Milotice. Na podkladě shrnutí celého procesu pořizování ÚP dále pořizovatel vyloučil, že by v daném případě mohlo jít o akt libovůle, zejména ve vztahu k právům navrhovatelky, a to vzhledem k dlouhodobé představě obce o způsobu řešení prostoru před zámkem.

103. Dne 5. 4. 2016 poskytl NPÚ v Brně pořizovateli požadovaný odborný podklad. Jeho obsah měl být nápomocen k původně deklarovanému účelu – komplexnímu řešení funkčního využití území a k vytváření předpokladů k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot území. Jak NPÚ v Brně uvádí v průvodním dopise ze dne 31. 3. 2016 k tomuto dokumentu, „v poslední části nazvané Návrh regulačních opatření jsou shrnuty rozpoznané hodnoty území i návrh jejich regulace, textem i zákresem (…)“. V této souvislosti se tedy nelze ztotožnit s názorem navrhovatelky, že „náčrtek rukou na str. 20 materiálu NPÚ v Brně, zpracovaný do výkresu č. 1d ÚP Milotice, je omezením vlastnických práv“. Závěrečnou úvahu nad sumářem urbanistických a architektonických kvalit sídla a krajiny provádí projektant ÚP jako autorizovaný architekt při zpracovávání územně plánovací dokumentace. Projektant ÚP odpovídá za správnost, celistvost a úplnost územně plánovací dokumentace, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. V souladu s cílem chránit ve veřejném zájmu a rozvíjet přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území (včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví), byly hodnoty území projektantem řádně pojmenovány, specifikovány a doloženy (viz výkres č. 1d – Výkres hodnot území – schéma). S ohledem na hodnoty území byla projektantem stanovena Základní koncepce obnovy a rozvoje území obce a ochrany jeho hodnot (kapitola 3) v textové části ÚP. S přihlédnutím k potenciálu rozvoje a obnovy řešeného území byla projektantem stanovena Urbanistická koncepce, která svým obsahem reaguje na potřebu Sídla, Krajiny a též na potřebu vyplývající z jejich vzájemné interakce. Vzhledem k tomu, že celá výše uvedená konstrukce koncepce ÚP byla úzce provázána s postupným zjišťováním situace a vstřebáváním různých požadavků odborné a laické veřejnosti, nelze se ztotožnit s názorem navrhovatelky, že „předložený ÚP není koncepčně zpracovaný v části limitů, ochranných pásem a nezastavitelných území tak, aby vyváženě hájil základní práva občana ČR a potřebu ochrany kulturní památky.“ Územním plánem navržené limity (i celý návrh koncepce ÚP) jsou naopak důsledkem řádného zjištění a posouzení stavu území projektantem.

104. Lze přisvědčit názoru navrhovatelky, že „náčrtek materiálu NPÚ v Brně na str. 20 provedený volnou rukou bez zdůvodnění je názorem zpracovatele k diskuzi.“ I pořizovatel se s tímto ztotožnil. Obsah tohoto odborného podkladu byl poskytnut vedení obce Milotice a míra jeho vlivu na samotnou obec byla několikrát a velmi intenzivně diskutována v pracovních výborech se členy zastupitelstva obce. V procesu pořízení ÚP nejsou takové diskuze ničím výjimečným. Také toto byl jeden z důvodů, proč byl pořizovatelem dne 2. 2. 2016 požádán NPÚ v Brně o zpracování odborného podkladu pro podporu a rozšíření koncepce navržené v pořizovaném ÚP. Pokud jde o názor navrhovatelky namítající lokalizaci vodotečí, fortifikaci zámku či situování dálkových pohledů na zámek, zmiňovaných v odborném podkladu NPÚ v Brně, k tomu je třeba uvést, že „základním východiskem pro návrh urbanistické koncepce je koncepce rozvoje území obce (vize budoucího rozvoje) a ochrany a rozvoje jeho hodnot.“ Tímto směrem se ÚP ubíral a pro stanovení prostorového uspořádání území byly zjištěny zásadní územní hodnoty (viz výkres č. 1d) a formou Urbanistické koncepce (modelu Sídlo – Krajina – Vzájemná interakce) byla potvrzena vize dalšího rozvoje území deklarovaná územní samosprávou (viz preambule textové části ÚP). Navrhovaný ÚP ve svém měřítku nezjišťoval údaj, odkud je ještě na zámek vidět a odkud už nikoliv. „Územní plán představuje relativně obecný nástroj územního plánování, který má za úkol upravit využití území jako celku. Této míře obecnosti bezpochyby podléhá textová i mapová část územního plánu.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2010, č. j. 8 Ao 1/2007-107).

105. Ve spolupráci a s podporou samosprávy obce byla v územním plánu vymezena zásadní území, osy a body, jimž je třeba věnovat zvýšenou pozornost tak, aby nedošlo k porušení chráněného pohledu na dominantu, panorama apod. Takovým významným objektem je i zámek v Miloticích. V průběhu vypořádávání námitek navrhovatelky bylo dále odkazováno na rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-57, z něhož mj. vyplývá, že „jakkoli přijetí územně plánovací dokumentace nesmí vést k neodůvodnitelné ingerenci do stávajících práv vlastníků dotčených nemovitostí, nelze přehlédnout, že jeho úkolem je harmonizace a regulace rozvoje širšího územního celku. Pořizování územně plánovací dokumentace je tedy výrazem veřejného zájmu na naplnění cílů definovaných v § 18 nového stavebního zákona. Z tohoto důvodu je také rozhodování v tomto procesu svěřeno zastupitelstvu obce; jde o výkon její samostatné působnosti (srov. § 6 odst. 5 nového stavebního zákona). Tyto výstupy představují konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce (…). Jsou výsledkem konsensu, na němž se usnesli jednotliví zastupitelé reprezentující různé skupinové i individuální zájmy obyvatel obce. Nelze jistě rozumně předpokládat, že tento konsensus představuje optimální (maximálně racionální) řešení, s nímž jsou srozuměny všechny osoby, kterých se dotýká.“

106. Ve vypořádání námitky bylo dále odkazováno na rozhodnutí NSS č. j. 6 Ao 6/2010-128, z něhož mj. vyplývá, že „v procesu územního plánování není nikdy možné zajistit rozvoj města ku prospěchu všech za současné záruky dosavadních standardů života pro všechny, kterých se územní plány týkají. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem tak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy.“

107. K předloženým námitkám navrhovatelky pořizovatel závěrem uvedl, že regulace využití prostoru v předmětném území před zámkem je otázkou přesahující rámec života více generací. Rozvoj obce není nutně spojen s rozšiřováním zastavitelných ploch dle požadavků vlastníků konkrétních pozemků. Zastupitelstvo obce rozhoduje s vědomím, že v případě připuštění zastavitelnosti území rodinnými domy či jinými stavbami před zámkem by narušilo urbanistickou hodnotu zámeckého areálu. V ochraně okolí zámku spatřuje zastupitelstvo obce závažný veřejný zájem a není nakloněno urbanistickému rozvoji na úkor projektantem navrženého nového územního plánu, s pojmenovanými a odůvodněnými hodnotami řešeného území (sídla i krajiny). Takový postoj obce navíc podporují svým materiálem i složky památkové péče. Zastupitelstvo obce tedy zvolilo ohledně využití pozemků dotčených uplatněnou námitkou řešení zachovávající současný stav. Zastupitelstvo obce si je vědomo, že pro řešené území může být uvažováno o koncepci rozvoje jiné. Ale na základě zjištěných a předložených faktů je přesvědčeno, že koncepce zachovávající současný stav pozemků ve vlastnictví navrhovatelky je nejen koncepcí možnou, ale vůči organismu obce je i koncepcí přiměřenou potenciálu území. Využívání pozemku p. č. ….. v k. ú. x ke stávajícímu účelu (trvalý travní porost) nový územní plán nevylučuje. Zájem na zahrnutí soukromého pozemku mezi zastavěnou plochu není možno považovat za zájem veřejný. Vlastník zmiňovaného pozemku nemá právo na to, aby pozemek byl zahrnut do plochy určené k zastavění. Ani užívání dalších pozemků (p. č. ….. – zahrada, st. …. – zastavěná plocha a nádvoří a p. č. ….. – ostatní plocha) se nový ÚP nedotýká. Nový ÚP proto na tomto neexistujícím právu nemohl navrhovatelku zkrátit.

108. Obdobně (jako shora uvedené) byla vypořádána i další námitka navrhovatelky č. 3.2 včetně reakce na další namítané okolnosti.

109. S výše uvedenými závěry pořizovatele se krajský soud plně ztotožňuje, přičemž shora citovaným námitkám navrhovatelky, formulovaným obdobně i v tomto soudním řízení, nemohl přisvědčit. Její námitky v průběhu pořizování ÚP byly řádně pořizovatelem vypořádány, pročež tímto byla vysvětlena také nedůvodnost nyní přezkoumávaných námitek. Z tohoto důvodu obsah vypořádání uplatněných námitek navrhovatelky soud doslovně citoval a na tento obsah jejich vypořádání také v nyní přezkoumávané věci odkazuje. Navrhovatelka dosud neměla na svých pozemcích možnost stavět, takové funkční využití u předmětných pozemků nebylo stanoveno, pročež výsledným ÚP se pro navrhovatelku nic nezměnilo. Za těchto okolností nemohlo dojít ani ke zkrácení jejích práv.

110. Podle § 52 odst. 3 stavebního zákona může nejpozději při veřejném projednání návrhu územního plánu každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle odstavce 2 námitky, v nichž musí být uvedeno odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí, dokladující dotčená práva a vymezení území dotčeného námitkou. Dle § 52 odst. 2 stavebního zákona mohou podat námitky proti návrhu územního plánu pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce veřejnosti.

111. Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovatelka byla oprávněna podat námitky dotčené osoby, protože byla vlastníkem pozemků dotčených návrhem ÚP. Na rozhodnutí o námitkách jsou kladeny přísné formální požadavky, rozhodnutí musí splňovat náležitosti uvedené v § 172 odst. 5 správního řádu, jehož nezbytnou součástí je řádné odůvodnění samotného rozhodnutí. Správní orgán se totiž dotýká v řízení o vydání územního plánu absolutních práv mnoha subjektů. Na místě je proto poskytnout vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí o námitce, s formálními znaky správního rozhodnutí včetně náležitostí odůvodnění (§ 68 odst. 3 správního řádu). Soud musel přisvědčit závěrům pořizovatele v jeho rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, že vypořádání námitek bylo provedeno v souladu s právními předpisy a přezkoumatelným způsobem. Závěry pořizovatele ÚP v rozhodnutí o námitkách navrhovatelky zcela odpovídají i obsahu samotného ÚP Milotice, tj. nejen textové části ÚP (včetně odůvodnění), ale i grafické části ÚP Milotice.

112. Celá koncepce ochrany hodnot území je zobrazena ve výkrese hodnot území. Je kladen důraz na kulturně – historické hodnoty, urbanistické hodnoty, civilizační hodnoty a přírodní hodnoty (srov. str. 12 a 13 ÚP Milotice). Svým obsahem urbanistická koncepce (včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně) reaguje na funkční a prostorové uspořádání současné zástavby a na uspořádání a úpravy krajiny a na strategické úvahy obce (srov. str. 13 až 16 ÚP Milotice). V rámci této koncepce byla mj. přijata zásada nezakládat nové sídelní dominanty, respektovat stavební dominantu zámku a kostela. V rámci textové části ÚP Milotice byly také na str. 30 navrženy limity územního plánu. V rámci urbanisticky hodnotného území je účelem limitu zajistit zachování kulturních a urbanistických hodnot při nové výstavbě nebo přestavbě. Vymezuje se půdorysně spojitý celek dvou rozdílných typů zástavby centrálního území obce. Urbanisticky hodnotné území je definováno stabilizovanou urbanistickou strukturou, funkcí a stavební čarou ploch v nejstarší části sídla, ve struktuře dané hustotou a hlavním objemem zástavby, přičemž se jedná o: 1. spojitá zástavba okolo návsi s barokním kostelem uprostřed návsi, 2. areál zámku, zámecké zahrady a bažantnice. Limit zakotvený předmětným ÚP také tvoří „ochranné území hodnot zámeckého areálu.“ Jde o území, ve kterém nesmí být změnami půdorysné, hmotové a výškové konfigurace zástavby a přírodních prvků oslabena nebo porušena historicko-architektonická skladba stavebních a urbanistických hmot. K limitům v daném území patří: 1. Zásada ochrany podlažnosti (max. 2 nadzemní podlaží), 2. Zásada ochrany střešní krajiny (šikmé střechy pod úhlem 35 – 50 stupňů), 3. Zásada zastavěnosti v zastavěném území (preference zástavby s dvorními křídly v uliční čáře, nezastavování dvorní a zahradní části parcel). Také odůvodnění ÚP Milotice se věnuje zastavitelnosti ploch a ochrannému území hodnot zámeckého areálu vzhledem ke vznášeným nárokům na vymezení nových ploch bydlení, a to v těsné blízkosti ochranného pásma či dokonce v jeho součásti. K tomu byl proveden výklad na str. 41 a násl. odůvodnění textové části ÚP Milotice. Východiskem bylo sdělení pořizovatele, že s využitím podkladového materiálu NPÚ z března 2016 bylo cíleno na komplexní řešení účelného využití a prostorového uspořádání území v rámci projednávaného ÚP, především na dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Na základě dosavadních poznatků z pořizovaného ÚP bylo účelné pro veřejné projednání návrhu ÚP doplnit územně plánovací dokumentaci schématem všech hodnot v území a přizpůsobit jejich vzájemnou interakci navrhované základní koncepci rozvoje území a ochrany jeho hodnot – včetně úpravy urbanistické koncepce. Vymezení hodnot se promítlo i do vyhodnocení připomínek, uplatněných po společném jednání. Dále pořizovatel odkázal na to, že soulad s cíli a úkoly územního plánování byl podrobně řešen i v odůvodnění námitek, resp. v rozhodnutí o námitkách, jež uplatnili dotčení vlastníci pozemků a staveb.

113. Na str. 43 odůvodnění textové části ÚP Milotice se pořizovatel věnoval ochraně kulturních hodnot (II. Koncepce rozvoje území obce a ochrany jeho hodnot), v níž byl proveden popis zámku jako nemovité kulturní památky. Dále bylo deklarováno ochranné pásmo kulturní památky – zámku, zámeckého parku a bažantnice na podkladě rozhodnutí Okresního úřadu Hodonín ze dne 30. 1. 1996, č. j. 0002224/RRR/95. K tomuto byly připomenuty podmínky ochrany ochranného pásma památky, mj. to, aby nebyla změnami půdorysné, hmotové a výškové konfigurace zástavby a přírodních prvků oslabena nebo porušena historicko-architektonická skladba ochranného pásma památky. Podmínky byly upřesněny tak, že v ochranném pásmu památky nelze umisťovat provozy, zařízení a stavby, které by důsledky své přítomnosti nebo činnosti narušovaly životní prostředí a stavební fondy památky. Mimo výše uvedené podmínky nejsou vlastnická práva ani dosavadní obhospodařování pozemků a nemovitostí v ochranném pásmu památky dotčena. Při změně vlastníků nebo uživatelů nemovitostí ležících v ochranném pásmu památek přecházejí podmínky ochrany na nové vlastníky a uživatele. Celé zdůvodnění urbanistické koncepce pak bylo provedeno v čl. III. Urbanistická koncepce na str. 58 a násl. odůvodnění ÚP. Jak již bylo shora uvedeno, součástí odůvodnění ÚP je také rozhodnutí o námitkách včetně samostatného odůvodnění (str. 88 a násl. odůvodnění ÚP Milotice).

114. Ze shora provedené rekapitulace rozhodných částí ÚP Milotice, včetně zamítavého rozhodnutí o námitkách navrhovatelky s obsáhlým vypořádáním těchto námitek, a také z vyložené judikatury správních soudů vyplývá, že v procesu přijetí nového ÚP nemohla být narušena „oprávněná“ očekávání navrhovatelky, spočívající v možnosti zastavění svých pozemků (např. pozemku p. č. …. v k. ú. x - trvalý travní porost) rodinnou bytovou výstavbou. Možnost takového očekávání shora citovaná judikatura správních soudů vylučuje. Tvrzení navrhovatelky, že v odůvodnění ÚP nebylo řádně zdůvodněno, proč byla zvolena taková úprava ÚP, jenž vlastníky nemovitých věcí omezuje více, než jiná úprava ÚP, která by je omezovala méně, nemůže soud přisvědčit. Navíc jde o značně nekonkrétní námitku. Úprava ÚP Milotice, kterou pořizovatel zvolil, byla řádně zdůvodněna (viz shora citace částí ÚP). V ochraně okolí zámku spatřuje zastupitelstvo obce závažný veřejný zájem a není nakloněno urbanistickému rozvoji na úkor projektantem navrženého nového ÚP s blíže specifikovanými a odůvodněnými hodnotami řešeného území. Takový postoj obce podporoval i materiál získaný od odborníků z oblasti ochrany památkové péče. Zastupitelstvo obce se rozhodlo regulovat využití prostoru v předmětném území před zámkem s vědomím, že připuštění zastavitelnosti území rodinnými domy před zámkem by narušilo urbanistickou hodnotu zámeckého areálu. Zastupitelstvo obce zvolilo ohledně využití pozemků dotčených námitkami navrhovatelky řešení zachovávající současný stav. Koncepce zachovávající současný stav u pozemků ve vlastnictví navrhovatelky je nejen koncepcí možnou, ale vůči organismu obce i koncepcí přiměřenou potenciálu území. Nový ÚP nevylučuje využívání pozemku p. č. …. v k. ú. x ke stávajícímu účelu (trvalý travní porost). Jak již bylo výše citováno z judikatury správních soudů, vlastník pozemku nemá právo na to, aby pozemek v jeho vlastnictví byl zahrnut do plochy určené k zastavění, a takový zájem není možno považovat za zájem veřejný. K uvedenému ještě krajský soud konstatuje, že ani v případě dalších užívaných pozemků navrhovatelkou nedochází ke změně jejich užívání. Navrhovatelka tak nemohla být novým územním plánem na svých právech zkrácena.

115. K výtce navrhovatelky, že nebyla při pořízení nového ÚP zvolena možnost úpravy omezující vlastníky méně a naopak byla přijata úprava omezující vlastníky více, krajský soud ještě uvádí, že tvrzení navrhovatelky bylo zcela nekonkrétní a nebyla ani upřesněna ta možnost úpravy ÚP, která měla být pro vlastníky vhodnější. Není tak zcela zřejmé, co konkrétně měla navrhovatelka na mysli, pročež lze k tomu jen odkázat na shora provedený výklad o nedůvodnosti námitky. Odkazovala-li navrhovatelka k tomu na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č.j. 1 Ao 1/2009-120, z něhož mj. vyplývá, že zásahy vůči majetku obyvatel obce musí být činěny jen v nezbytné míře, nejšetrnějším způsobem a nediskriminačně s vyloučením libovůle, pak k tomu krajský soud uvádí, že výše uvedené bylo napadeným OOP dodrženo a odkaz na uvedené rozhodnutí ani nemá přímou souvislost s obecně uplatněnou námitkou.

116. K údajnému legitimnímu očekávání navrhovatelky, že její pozemky budou nově určeny k zastavění, ještě soud uvádí, že takové očekávání navrhovatelky nemůže mít ani racionální základ, neboť dlouhodobá koncepce Národní kulturní památky Státního zámku Milotice, k níž se právě obec přihlásila i v novém ÚP, s výstavbou v prostoru před zámkem nepočítá právě z důvodu priority ochrany definované hodnoty v území. Navrhovatelka proto nemohla oprávněně očekávat, že dojde ke změně určení využití jejích pozemků na základě nového ÚP. K tomu soud připomíná rozhodnutí NSS ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Aos 2/2012-27, z něhož vyplývá, že na zařazení pozemku do určité kategorie podle představ jeho vlastníka není právní nárok. V souvislosti s výše uvedeným pak není zřejmé, jaká konkrétní újma by mohla navrhovatelce vzniknout, pokud jí žádné subjektivní právo na určení jejích pozemků v zastavění nesvědčilo. V dosavadním využívání pozemků není navrhovatelka novým ÚP nijak omezována.

117. Navrhovatelka dále namítala svoji diskriminaci z toho důvodu, že ochranné pásmo zámku stanovené rozhodnutím z roku 1996 a přilehlé pozemky obsahují stavby, drobné stavby a reklamní nosiče, které nebyly řádně povoleny, a nebylo k nim vydáno stanovisko orgánu ochrany památkové péče. Z toho navrhovatelka dovodila, že obec i stavební úřad neuplatňují vůči všem osobám stejný přístup, založený na principech rovnosti a předvídatelnosti rozhodování. Jako konkrétní příklad uvedla stavbu domu na pozemku p. č. …. v k. ú. x, jenž byl postaven s rovnou a nikoliv zkosenou střechou, což je v rozporu s pohledovými požadavky na zámek v rámci ochrany těchto hodnot. Navrhovatelka rovněž vytýkala obci, že chrání pohledové hodnoty zámku jen z některých stran, aniž by si vyžádala stanovisko odborného orgánu státní památkové péče. Navrhovatelce současně vadilo, že různé pozemky ve stejných vzdálenostech od zámku mají odlišné zacházení ze strany obce, přičemž méně jsou omezeny ve stavební činnosti ty pozemky, které mají přímý dopad na pohledové panorama zámku a více jsou omezeny např. pozemky navrhovatelky, z nichž není ani přímá viditelnost na zámek. Výše uvedeným námitkám nemohl krajský soud přisvědčit. Předně je nutno uvést, že územní plán je obecným instrumentem a nezabývá se (ani nemůže) podobou konkrétní střechy domu vystavěného na pozemku p. č. …. v k. ú. x. Tyto podrobnosti, týkající se konkrétní výstavby domu, jsou vyhrazeny územnímu či stavebnímu řízení, přičemž požadavek na sklon střechy u nově budované stavby musí odpovídat požadavkům právě platného územního plánu. Navíc případ označeného domu není předmětem tohoto soudního přezkumu a navrhovatelce k němu nesvědčí žádná práva. Pokud však skutečně byla povolena výstavba tohoto domu a sklon jeho střechy neodpovídá územnímu plánu, může jít o pochybení stavebního úřadu (Městský úřad Kyjov, stavební úřad), avšak takové zjištění ještě neprokazuje diskriminační postup odpůrce vůči navrhovatelce. V případě navrhovatelky je územním plánem řešeno funkční využití jejích pozemků a nikoliv konkrétní podoba stavby na jejích pozemcích realizovaná. Obdobné platí i v případě navrhovatelkou tvrzených dalších staveb a reklamních nosičů, které se dle jejího tvrzení nachází v ochranném pásmu zámku z roku 1996, když údajně umístění těchto staveb nebylo řádně povoleno. Z uvedeného tvrzení nelze na žádnou diskriminaci navrhovatelky usuzovat, není zde dán jakýkoliv konkrétní vztah vůči osobě navrhovatelky či jejím pozemkům. Nanejvýš se může opět jednat o pochybení stavebního úřadu. Rozdílný postup obce vůči jednotlivým osobám anebo rozdílné zacházení obce s různými pozemky (ve stejné vzdálenosti od zámku) navrhovatelka ničím neprokázala. Rovněž nijak neupřesnila a neprokázala obecné tvrzení o tom, že ve stavební činnosti jsou méně omezeny ty nemovitosti, které mají přímý dopad na pohledové panorama zámku. Takové tvrzení je zcela nekonkrétní, pročež ani správní soud se nemohl k podobným námitkám blíže vyjádřit. Lze ještě poukázat na to, že nezařazení pozemků navrhovatelky do zastavitelné plochy (nadále ponechány jako nezastavitelné), nelze za žádných okolností považovat za diskriminaci navrhovatelky, neboť totožné řešení bylo v novém ÚP zvoleno i u ostatních pozemků v prostoru „před zámkem“, přičemž tyto pozemky jsou srovnatelné s pozemky navrhovatelky a jejich určení a využití odpovídá zvolené koncepci ochrany Státního zámku Milotice.

118. Jak již bylo výše uvedeno námitky navrhovatelky uplatněné v rámci projednávání ÚP (označené jako č. 3.1 a 3.2, jejichž nedostatečné vypořádání navrhovatelka namítala na str. 14 až 15) byly podle názoru soudu vypořádány dostatečným a přezkoumatelným způsobem, jasně byla vysvětlena jejich nedůvodnost. Z odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí námitky č. 3.1 je zřejmé, z jakého důvodu odpůrce považoval námitku týkající se údajného nezákonného rozšíření ochranného pásma zámku (původně vymezeného rozhodnutím z roku 1996) za neopodstatněnou a proč námitku zamítl. Pokud navrhovatelka v návrhu tvrdí, že na jejích pozemcích dochází k omezením z důvodu ochrany hodnot území a zámeckého areálu, a že přitom dochází k nesprávnému použití zákona o státní památkové péči, pak vůbec není zřejmé, o jaké nesprávné použití (a kterého ustanovení) se má jednat, když na jejích pozemcích byl zachován současný stav co do využití těchto pozemků. Například předchozí účel využití pozemku p. č. ….. v k. ú. x (trvalý travní porost) nový územní plán nevyloučil. Vzhledem k uplatňovaným námitkám navrhovatelky je dále třeba zdůraznit, že stanovením ochranného území hodnot zámeckého areálu v novém ÚP nedochází z právního hlediska k rozšiřování ochranného pásma původně vymezeného pro Státní zámek Milotice rozhodnutím z roku 1996. NPÚ v Brně byl požádán o zpracování odborného podkladu pro podporu a rozšíření koncepce zamýšlené v novém ÚP. Odborný podklad NPÚ v Brně ze dne 5. 4. 2016 měl napomoci původně deklarovanému účelu – komplexnímu řešení funkčního využití území a vytvoření předpokladů k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot území. Uvádí-li NPÚ v Brně v tomto dokumentu shrnutí rozpoznaných hodnot a navržení jejich regulace, potvrzuje tak požadovanou konkretizaci nových souvislostí, které mají vztah k řešenému území, a které stávající charakter ochranného pásma zámku z roku 1996 a stávající charakter koncepčního dosud platného řešení v ÚP z roku 2000 do jisté míry upřesní a ovlivní. Nelze však přisvědčit navrhovatelce, že v případě přijetí nového ÚP byl obcházen složitý administrativní proces vedoucí k rozšíření ochranného pásma zámku, neboť podle ní došlo k rozšíření ochranného pásma bez zdůvodnění orgánem státní památkové péče. V posuzovaném případě k tomuto rozšiřování nedošlo. Vymezení ochranného pásma rozhodnutím z roku 1996 zůstalo nedotčeno. Je však právem obce regulovat si své území, stanovovat v tomto území funkční využití pozemků, popř. oblast nezastavitelného území a případně i stanovit chráněné hodnoty v území. V těchto limitech se obec při pořizování a schvalování nového ÚP pohybovala, přitom nedošlo k porušení právních předpisů ani k dotčení navrhovatelky na jejích právech.

119. Dále navrhovatelka poukazuje na to, že odborný podklad NPÚ v Brně je jen doporučujícím dokumentem vyjadřujícím odborný názor. Tomu lze přisvědčit. Ostatně toto tvrdil i pořizovatel při rozhodování o námitkách navrhovatelky. K obsahu tohoto odborného podkladu dále pořizovatel uvedl, že byl poskytnut vedení obce a míra jeho vlivu na samotnou obec byla skutečně několikrát a velmi intenzivně diskutována v pracovních výborech se členy zastupitelstva obce. Tento odborný podklad byl zpracován pro podporu a rozšíření koncepce navržené v pořizovaném ÚP. Vzhledem k povaze tohoto dokumentu, kdy nešlo o rozhodnutí o rozšíření ochranného pásma zámku, nebylo nutné vyjádření dotčených orgánů k tomuto odbornému pomocnému dokumentu.

120. Navrhovatelka dále namítala, že přesný rozsah ochrany hodnot území zámeckého areálu není v novém ÚP nijak exaktně zdůvodněn, což činí nový ÚP nezákonným a nepřezkoumatelným. Takovému názoru krajský soud nepřisvědčil, neboť ochrana hodnot území je v novém ÚP v odpovídající míře vymezena i odůvodněna, zejména v kapitole III. textové části odůvodnění nového ÚP, a to v části týkající se ochrany kulturních hodnot (str. 43 a násl.) a urbanistické koncepce (str. 58 a násl.) včetně grafické části ÚP - souvisejícího výkresu č. 1d – Výkres hodnot území.

121. Navrhovatelka dále namítala, že limity byly stanoveny v ÚP v extrémním rozsahu, což již není uskutečněním práva obce na zpracování ÚP, neboť jde o zjevně nepřiměřený výklad rozšiřující ochranné pásmo rozhodnutí z roku 1996. Takovému tvrzení krajský soud nepřisvědčil, neboť i z rozhodnutí o námitce navrhovatelky je zřejmé, že obec při úvaze o koncepci využití území „v prostoru před zámkem“ vážila jak veřejný zájem na ochraně urbanistické hodnoty zámeckého areálu (který nakonec upřednostnila), tak i zájmy soukromých vlastníků na připuštění zastavitelnosti území rodinnými domy či jinými stavbami, přičemž s podporou právě složek státní památkové péče zvolila pokračování v dosavadní koncepci, jenž spočíval v zachování stávající nezastavěnosti území. Vzhledem ke zvolené koncepci nebylo nezbytné vyjádření Ministerstva kultury. Ani v obecné rovině nelze považovat přezkoumávaný postup pořizovatele ÚP za omezení vlastnického práva navrhovatelky, které by byl nepřiměřený sledovanému cíli - ochraně hodnot zámeckého území. Nepřiměřenost daného řešení ani rozpor s ústavně zaručenými právy navrhovatelky nebyly v této věci dány. Navrhovatelce nesvědčí žádné individuální subjektivní právo na „zařazení“ jejího pozemku územním plánem mezi plochu určenou k zastavění a nemůže tedy ani legitimně očekávat, že k takové změně ve využití jejího pozemku na základě nově pořizovaného územního plánu dojde (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2008, č. j. 4 Ao 2/2008-42, nebo ze dne 26. 5. 2010, č. j. 8 Ao 1/2007-94). Jelikož obec zvolila koncepci, která zachovává dosavadní využití pozemků ve vlastnictví navrhovatelky, nemůže jít v žádném případě o navrhovatelkou namítané omezení „v extrémním rozsahu“. V tomto směru je třeba ve shodě s odpůrcem poukázat na rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17, z něhož vyplývá, že „vlastník pozemků není opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání a pokračování v tomto způsobu využívání pozemků není opatřením obecné povahy ani zčásti vyloučeno.“

122. S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzením navrhovatelky v tom, že byla zkrácena na svých právech tím, že jí byla novým ÚP zásadním způsobem omezena stavební činnost na jejích pozemcích, a to proto, že ani podle předchozího ÚP nebyly její pozemky plochou určenou k zastavění, pročež nemohla být ve své stavební činnosti oproti předchozímu stavu omezena.

123. Navrhovatelka dále tvrdila, že novým ÚP vznikly neodůvodněné rozdíly mezi jednotlivými parcelami různých vlastníků, jimž by měla náležet srovnatelná práva (např. domy v podobné vzdálenosti od zámku nepodléhají žádné regulaci). Navrhovatelka ovšem zapomněla, že koncepci rozvoje území a ochrany v území definovaných hodnot nelze stanovit metodou „kružítka a pravítka“, jak trefně připomněl odpůrce ve svém podání. V novém ÚP je naopak dostatečně podrobně zdůvodněno, proč byla zachována dosavadní koncepce nezastavitelnosti území v prostoru před zámkem. Se zvolenou ochranou tedy nemohla dávat navrhovatelka do souvislosti ty pozemky, které se nenachází v prostoru před zámkem. Pokud by i přesto byla u pozemků navrhovatelky uplatněna jiná míra regulace, než u pozemků jiných vlastníků, nacházejících se popř. v obdobné vzdálenosti od pomyslného středu zámku, nelze bez dalšího usuzovat na porušení principu rovného zacházení, popř. zákazu diskriminace, neboť tato odlišná míra regulace by vycházela právě ze zvolené koncepce využití předmětného území (především v prostoru před zámkem), což bylo řádně v ÚP zdůvodněno. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Aos 2/2012-27, lze uvést, že „nelze ani reálně očekávat, že výsledkem územního plánování bude totožná míra regulace u všech pozemků, které mají obdobné atributy, jako je např. jejich vzdálenost od středu definované hodnoty v území, jíž má být poskytnuta ochrana.“

124. Návrhy navrhovatelky, jak má být velká nezastavitelná oblast v novém ÚP, nebo že má být stanovena např. 200 či 250 metrů od geometrického středu budov zámku, jsou nepřípadné a postrádají legitimní odborný podklad.

125. Za zcela nedůvodnou lze označit námitku navrhovatelky týkající se absence územní rezervy pro umístění tzv. východního obchvatu obce Milotice, pročež se stal dle navrhovatelky nový ÚP nezákonným. Námitku shledal také pořizovatel za nedůvodnou a v rozhodnutí o jejím zamítnutí se s ní vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Při nařízeném jednání předložil odpůrce k tomuto i sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 7. 7. 2014, z něhož vyplynulo, že územní rezerva pro trasování přeložky krajské silnice II/432 byla již vypuštěna z nadřazených územně plánovacích dokumentací, když obchvat obce Milotice po přeložce silnice II/432 dále není obsažen mezi závaznými ani směrnými návrhy. Odpůrce na základě zvolené koncepce rozvoje území a dále v koordinaci právě s nadřízeným orgánem územního plánování (krajský úřad) předmětnou územní rezervu rovněž vypustil z nového ÚP. Není zcela zřejmé, v čem konkrétně navrhovatelka spatřovala nepřiměřenost tohoto řešení (vypuštění územní rezervy z nového ÚP) ve vztahu k dotčení jejích oprávněných zájmů. Tvrzení navrhovatelky o předpokládaném zintenzivňování dopravní zátěže v obci, která by měla ohrožovat její pozemky a ochranu zámeckého areálu, lze spíše označit za spekulace, kterými není sledován veřejný zájem na ochraně zámeckého areálu, nýbrž jen soukromé zájmy související s vlastnictvím pozemků navrhovatelky.

126. Navrhovatelka dále uváděla, že rozhodnutí o vypořádání námitek č. 3.1 a 3.2 ze dne 12. 9. 2016 jí nebylo řádně doručeno v zákonné lhůtě. Rovněž tato námitka je podle krajského soudu nedůvodná. Uvedené rozhodnutí se samostatně nedoručuje, rozhodnutí o zamítnutí námitek je součástí vydaného OOP, tedy nového ÚP a jeho odůvodnění. Vzhledem k reakci navrhovatelky je zřejmé, že se detailně měla možnost seznámit s rozhodnutím o jejích námitkách. Není ani zřejmé, jakým konkrétním způsobem měla být navrhovatelka na svých právech zkrácena, pokud jí nebylo samostatně vypořádání námitek č. 3.1 a 3.2 doručováno. Pokud dále navrhovatelka namítala, že zápis z jednání zastupitelstva, na kterém měl být vydán ÚP, nebyl včas vyvěšen (dle elektronických údajů byl v rozporu se správním řádem vyvěšen až dne 11. 4. 2018, přičemž navrhovatelka obdržela potvrzení obecního úřadu ze dne 9. 4. 2018), pak z tohoto tvrzení není dále zřejmé, jakým konkrétním způsobem měla být navrhovatelka zkrácena na svých právech (pokud k opožděnému vyvěšení skutečně došlo).

127. Navrhovatelka dále namítala, že pořizovatel nezpřístupňoval veřejnosti protokoly a úřední záznamy týkající se veřejného projednání, opakovaného veřejného projednání a dalších správních úkonů v rámci pořizování nového ÚP. Podle těchto výtek navrhovatelky neměl pořizovatel až do 25. 9. 2017 zpřístupnit veřejnosti protokoly a úřední záznamy týkající se veřejného projednání ze dne 5. 9. 2016. Předmětné úkony tak nebyly ze strany veřejnosti přezkoumatelné. K tomu krajský soud uvádí, že odpůrce se obdobnou námitkou zabýval a vypořádal ji v rámci rozhodnutí o zamítnutí námitky. K uvedenému je nutné ve shodě s odpůrcem konstatovat, že navrhovatelce bylo v průběhu pořizování ÚP opakovaně umožňováno nahlížet do správního spisu, čehož navrhovatelka opakovaně využila. Tohoto oprávnění mohla využít kdykoliv, a tedy i v jí označeném období. Utajování či znepřístupňování dokumentů odpůrcem či pořizovatelem v rámci pořizování a projednávání ÚP nebylo prokázáno a v souvislosti s tímto nebylo prokázáno ani zkrácení na právech navrhovatelky (toto zkrácení na právech nebylo ani upřesněno). Pokud navrhovatelka odkazovala na závěry rozsudku NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, pak tento odkaz na uvedené rozhodnutí byl v souvislosti s uplatněnou námitkou nepřípadný.

128. Také námitka o neposkytnutí dostatečného prostoru veřejnosti pro dotazy na opakovaném veřejném projednání byla vypořádána v rámci rozhodnutí o námitkách navrhovatelky, stejně tak, jako námitka o předčasném uzavření diskuze při tomto opakovaném veřejném projednání. Z odůvodnění rozhodnutí, kterým byly námitky navrhovatelky zamítnuty, vyplývají podrobnosti ohledně veřejného projednání či opakovaného veřejného projednání návrhu ÚP Milotice. Při opakovaném veřejném projednání pořizovatel sdělil přítomným v osmi informačních blocích, které přečetl z přichystaného materiálu, podrobnosti k jednotlivým blíže citovaným bodům, jenž byly uvedeny i v příloze písemného záznamu v podobě podkladu pořizovatele pro opakované veřejné projednání. Všechny informace, uvedené v tomto podkladu, byly auditoriu při veřejném projednání sděleny a z auditoria nezazněl jakýkoliv požadavek na jejich zpřesnění, úpravu či vysvětlení. Jak potvrzují oba písemné záznamy (z veřejného projednání i z opakovaného veřejného projednání ÚP), pořizovatel nejen že v úvodu obou projednání seznámil přítomné se skutečnostmi, jak bude v projednání postupovat, ale několikrát vysvětlovat projednávanou problematiku a účastníky poučoval o právech a povinnostech, včetně vysvětlení postupu při nakládání s námitkami a připomínkami. Z výše uvedených důvodů proto označil pořizovatel tvrzení navrhovatelky o neposkytnutí dostatečného prostoru pro dotazy za zcela mylné. Pořizovatel několikrát vyslovoval poučení přítomným dotčeným osobám o možnosti uplatnit námitky proti návrhu ÚP, dále je poučoval o lhůtě pro uplatnění námitek a upozorňoval je na obsahové náležitosti námitek a na skutečnost, že k později uplatněným námitkám se nepřihlíží. S výše uvedeným vyjádřením odpůrce a vypořádáním předmětné námitky se krajský soud ztotožnil. Ostatně navrhovatelka námitky včas a řádně podala, měla tedy pro další postup dostatek informací ze shora citovaných jednání. Námitku navrhovatelky tak soud považuje za zcela neopodstatnělou.

129. Pokud navrhovatelka dále uváděla, že její žádosti o zařazení pozemku p. č. … do zóny určené k bydlení (z roku 2013 a 2015) nebyly spolehlivě projednány a navrhovatelce nebyla nikdy dána spolehlivá odpověď, proč není možno jejímu požadavku vyhovět, pak k tomu soud uvádí, že se uvedené nezakládá na pravdě. Její žádosti jsou součástí správního spisu, v rámci pořizování nového ÚP se žádostí navrhovatelky pořizovatel zabýval, avšak dospěl k závěru (ohledně využití pozemků navrhovatelky), že zde zachová současný stav. V případě připuštění zastavitelnosti území rodinnými domy v prostoru před zámkem by mohlo dojít k narušení urbanistické hodnoty zámeckého areálu. Bližším odůvodněním se zabýval již výklad provedený výše, proto na něj soud v tomto bodě dále odkazuje.

130. Pokud navrhovatelka v replice uváděla, že zpracovatel dne 2. 2. 2016 požádal NPÚ v Brně o odborné stanovisko, jenž bylo vydáno dne 5. 4. 2016, přičemž v něm uvedený úhel pohledu byl dále rozšířen až na konec obce Milotice a dále až po komunikaci na Vacenovice, přičemž zabírá desítky nemovitostí, které ani neuvádí a jejich majitelé nebyli o situaci informováni, pak takové obecně uplatněné námitce nelze přisvědčit. K obsahu a hodnocení tohoto odborného podkladu soud odkazuje na výklad provedený výše. Pokud jde o tvrzení navrhovatelky, že úhel pohledu odborného podkladu byl dále rozšířen až na konec Milotic, po komunikaci na Vacenovice, se záběrem desítek nemovitostí a neinformovaností jejich majitelů, pak takové tvrzení není ničím podloženo, je čistě spekulativní a zjevně se nezakládá ani na pravdě. Z uvedeného není zřejmé, kdo konkrétně a jak měl být zkrácen na právech, co je konkrétně vytýkáno „úhlu pohledu“ odborného podkladu NPÚ v Brně a jak konkrétně měla být tímto zkrácena práva navrhovatelky. Navrhovatelka není aktivně legitimována k tomu, aby chránila případně jiné osoby před možným ukrácením na právech.

131. K doplnění návrhu formou repliky navrhovatelky soud dále uvádí, že v daném případě nedošlo k nezákonnému rozšíření ochrany národní kulturní památky. Zásadní limit využití území představuje rozhodnutí Okresního úřadu Hodonín ze dne 30. 1. 1996, č. j. 0002224/RRR/95. Jedná se o územní rozhodnutí vydané v režimu zákona o státní památkové péči, přičemž jím bylo vymezeno ochranné pásmo kulturní památky – zámku, zámeckého parku a bažantnice v Miloticích. Uvedené rozhodnutí tvoří součást územně analytických podkladů při pořizování územně plánovací dokumentace. K tomu lze blíže odkázat na rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2018, č. j. 2 As 51/2018-140. Pokud pak odpůrce v novém ÚP na základě podkladového stanoviska odborného orgánu státní památkové péče vymezil nezastavitelné území za účelem ochrany Státního zámku Milotice, postupoval zcela v souladu s § 19 odst. 1 písm. m) stavebního zákona, podle něhož je úkolem územního plánování mj. vytváření podmínek pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů na území, přičemž toto ustanovení odkazuje přímo na zákon o státní památkové péči (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2017, č. j. 4 As 92/2017-37).

132. Pokud navrhovatelka rozporovala podkladový odborný dokument NPÚ lze k tomu ještě připomenout rozhodnutí NSS ze dne ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, v němž se vyjádřil k zásadám územního rozvoje Ústeckého kraje, včetně stanovení pravidel pro umisťování velkých větrných elektráren. V rozhodnutí mj. uvedl, že aktivitu směřující k ochraně určitého zájmu mohou vykonávat různé subjekty a neznamená to, že by tím navzájem nahrazovaly svoji činnost, případně, že by pouze z tohoto důvodu byly v rozporu se zákonem (…). Kraj je tedy za výše uvedených podmínek oprávněn provést nástroj územního plánování a regulaci určitých aktivit na jeho území, a to i nad rámec zákona, který chrání stejné hodnoty na základě veřejného zájmu. Jedná se o výsledek poměřování zájmů kraje a jeho obyvatel či právnických osob zde sídlících.

133. Výše uvedené judikaturní závěry jsou aplikovatelné i v nyní přezkoumávané věci ve vztahu k ÚP obce a jí prováděné regulaci využití území za účelem ochrany hodnot v území chráněných též dle zákona o státní památkové péči. V nyní posuzované věci nelze přisvědčit navrhovatelce v tom, že pokud odpůrce v novém ÚP vymezil nezastavitelné území za účelem ochrany zámku, došlo k obcházení zákona o státní památkové péči. Odpůrce má jednoznačně pravomoc stanovit způsob využití území za účelem ochrany kulturních památek, v jeho pravomoci ale není rozhodovat o změně či zrušení ochranného pásma podle § 17 zákona o státní památkové péči.

134. Odpůrce ve shodě s odborným podkladem NPÚ v Brně pokládal dosavadní úroveň ochrany zámku vyplývající z rozhodnutí o ochranném pásmu z roku 1996 za nedostatečnou, neboť bylo zjištěno, že rozsah ochranného pásma příliš nepřekračoval plochu památek, okolo nichž bylo prohlášeno, pročež nerespektoval takové hodnoty jako jsou osové průhledy, fortifikace či rozsah historického areálu zámku. Proto byla navržena regulační opatření, spočívající mj. ve vymezení nezastavitelného území, jenž zahrnuje zbytky fortifikace zámku (tvrze), okolí vodotečí a louky v průhledu okolo jihovýchodní osy a dále okolí hospodářského dvora v místě bývalého mlýna.

135. Zcela zásadní součástí ÚP je jeho grafická část – konkrétně Výkres hodnot – schéma č. 1d. V odborném podkladu od NPÚ v Brně bylo v jeho náčrtku zaznamenáno rukou nezastavitelné území v okolí zámku. Ačkoliv ve schematickém plánku nejsou přesně označeny pozemky parcelními čísly, je z něj jasně patrné, o jaké území se má jednat a z jakého důvodu. I z tohoto pohledu lze označit za nedůvodnou a spekulativní polemiku navrhovatelky o nedůvodnosti ochrany osových průhledů vymezených odborným orgánem, a to z důvodu existence vzrostlých stromů (resp. při jejich předpokládaném vzrůstu po roce 2025). Brojila-li navrhovatelka dále proti odbornému materiálu NPÚ v Brně, pak tento skutečně nemá povahu rozhodnutí orgánu veřejné moci a není závazným stanoviskem dotčeného orgánu. Pro odpůrce a pořizovatele ÚP byl pouze odborným podkladem pro diskuzi, jejímž výsledkem bylo politické rozhodnutí obce o způsobu využití území v prostoru „před zámkem“ za účelem posílení ochrany v území definovaných hodnot.

136. Významné je právě to, že Státní zámek Milotice byl nařízením vlády ze dne 28. 3. 2001, č. 132/2001 Sb., prohlášen za národní kulturní památku, tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, čemuž by měl jistě odpovídat i způsob a obsah jeho ochrany.

137. Tvrzení navrhovatelky o tom, že se její pozemky ocitly v důsledku nového ÚP v nezastavitelném území není zcela pravdivé, pokud jde o pozemek st. x v k.ú. x, pak nový ÚP jej nevymezil jako nezastavitelné území, nýbrž jej ponechal jako součást zastavitelného území. Zde platí regulace „B“ – bydlení v rodinných domech, obchodní činnost apod. (viz výše) a dále regulace výškové zástavby „1,5“, tedy jedno nadzemní podlaží s možností využití podkroví. U pozemků p.č. ….. – zahrada, p.č. … – trvalý travní porost a p.č. ….. – ostatní plochy bylo ponecháno předchozí využití.

138. V replice k vyjádření odpůrce navrhovatelka zcela nově rozporovala problematiku osových průhledů milotického zámku zakotvených v novém ÚP, jenž vycházely z bližší specifikace v odborném materiálu NPÚ v Brně ze dne 5. 4. 2016. Navrhovatelka uvedla, že zde byly specifikovány pouze osové průhledy severozápadním a jihovýchodním směrem z areálu zámku do krajiny, přitom však pohled na zámecký areál nebyl specifikován. Do roku 2000 se v okolí zámeckého areálu nacházela výsadba kaštanové a topolové aleje, které zakrývaly vnější pohled na celý zámecký areál. Následně došlo k pokácení těchto stromů, ale v současné době byly tyto stromy nahrazeny lipovými alejemi, u nichž lze po roce 2025 očekávat, že budou pohled na zámecký areál opět zcela omezovat.

139. Z výše uvedeného chtěla navrhovatelka dovodit nesprávnost závěrů odborného podkladu NPÚ v Brně i nového ÚP, čemuž krajský nepřisvědčil. V areálu zámku a v jeho přilehlém okolí mohla jistě být do určité doby umístěna stará výsadba stromů, která byla dle tvrzení navrhovatelky pokácena a následně nahrazena novými alejemi. Možným budoucím vzrůstem stromů v okolí zámku (asi v r. 2025 a později) však nelze argumentovat v oblasti územního plánování, zvláště pokud nejde o chráněné stromy či aleje, s nimiž územní plán z hlediska nutné ochrany hodnot v území nepočítá. V tomto ohledu soud odkazuje na již výše provedený výklad ke koncepci, kterou zvolila obec pro pořízení nového ÚP. Jednoznačně byl preferován zámek a zámecký areál včetně jedinečných osových průhledů severozápadním a jihovýchodním směrem z areálu zámku do krajiny. Pokud jde o argumentaci vzrostlými stromy, které možná budou bránit viditelnosti zámku z pozemků navrhovatelky, pak k tomu soud uvádí, že vzrůst stromů je různý a může se v čase měnit. Jde o velmi nejistou argumentaci. Ke zvolenému způsobu ochrany osových průhledů ve směru ze zámku do krajiny a s ním souvisejícího vymezení nezastavitelného území tak, jak bylo uvedené použito v novém ÚP (včetně odůvodnění), si odpůrce ještě nově vyžádal odborné stanovisko zpracovatele ÚP autorizované ing. arch. J. K. Toto stanovisko ze dne 10. 6. 2019 bylo vyžádáno na pomoc za účelem bližšího vysvětlení osových průhledů ve směru ze zámku do krajiny zakomponovaných do ÚP, k nimž se navrhovatelka vyjadřovala ve své replice. Uvedené stanovisko odpovídalo odůvodnění nového ÚP a jeho koncepci.

VIII. Závěr a náklady řízení

140. Za daného skutkového a právního stavu věci zdejší soud uzavírá, že návrh není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 věty druhé s.ř.s. zamítl.

141. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Navrhovatelka ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce byl ve věci úspěšný, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči navrhovatelce. Přitom uvážil, že v případě odpůrce jde o malou obec, která jednak nedisponuje vlastním právním odborem, jenž by jí mohl připravovat podklady pro eventuální soudní řízení, a jednak obec není přímým pořizovatelem nového ÚP (pořizovatelem byl Městský úřad Kyjov, odbor životního prostředí a územního plánování), pročež ani touto odborností sama obec nedisponovala. Obec si tak musela vyžádat odborné poradenství, a to především v právní oblasti. Náhrada nákladů řízení odpůrce spočívala v nákladech na právní zastoupení, neboť ten byl v soudním řízení zastoupen advokátem Mgr. Martinem Hromkem. Odměna advokáta odpůrce a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle § 35 odst. 2 s.ř.s. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se jednalo o 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu, další porada s klientem dne 30. 5. 2019 za účelem přípravy odpovědi na repliku navrhovatelky, vyjádření odpůrce k replice navrhovatelky dne 11. 6. 2019 a 2 úkony za účast u soudního jednání dne 18. 6. 2019 vzhledem k rozsahu delšímu než 2 hodiny) a 6 režijních paušálů ve výši 6x 3 100 Kč a 6x 300 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy celkem 20 400 Kč. Protože advokát odpůrce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 4 284 Kč, odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). V případě nároku uplatněného zástupcem odpůrce na parkovné v den soudního jednání ve výši 150,- Kč, soud neuznal účelnost takového nákladu vzhledem k brněnskému sídlu advokáta na ul. Vídeňská, pročež tento náklad zástupci odpůrce nepřiznal.

142. Celkem tedy byla odpůrci přiznána vůči navrhovatelce náhrada nákladů ve výši 24 684 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 18. června 2019

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: K. M.