31 Ca 166/2009 - 72Rozsudek KSBR ze dne 23.02.2011

Spočívá-li podstata sporu toliko v posouzení otázky účastenství právní předchůdkyně žalobkyně ve stavebním řízení, jehož výsledkem bylo vydání stavebního povolení na stavbu plynofikace rodinného domu, není důvod, aby soud v souvislosti s přezkumem této procesní otázky přezkoumával způsob faktické realizace předmětné stavby. Dospěje-li soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně účastnicí stavebního řízení nebyla, k namítanému porušení procesních pravidel nedošlo, tudíž ve věci vydaná rozhodnutí správních orgánů nelze označit za nezákonná.

Spočívá-li podstata sporu toliko v posouzení otázky účastenství právní předchůdkyně žalobkyně ve stavebním řízení, jehož výsledkem bylo vydání stavebního povolení na stavbu plynofikace rodinného domu, není důvod, aby soud v souvislosti s přezkumem této procesní otázky přezkoumával způsob faktické realizace předmětné stavby. Dospěje-li soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně účastnicí stavebního řízení nebyla, k namítanému porušení procesních pravidel nedošlo, tudíž ve věci vydaná rozhodnutí správních orgánů nelze označit za nezákonná.

31Ca 166/2009-72

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem, se sídlem AK Valašské Meziříčí, Hemy 855, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánovaní a stavebního řádu, se sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 21, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému advokátovi JUDr. Janu Stančíkovi, se sídlem AK

Valašské Meziříčí, Hemy 855, se přiznává odměna za zastupování

žalobkyně ve výši 4.800,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského

soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánovaní a stavebního řádu, (dále jen „žalovaný“) ze dne 1. 9. 2009, č. j. KUZL 60406/2009, sp. pokračování
3- 2 -
1Ca 166/2009

zn. KUSP 83065/2008 ÚP-S, a žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení. Zdůraznila, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena na svých právech a nezákonnost tohoto rozhodnutí spatřuje především v tom, že žalovaným byla označena za osobu, která nebyla a ani nemohla být účastníkem řízení. S plynofikací sousedního domu nesouhlasí, neboť stavba plynofikace je situována do nepovolené stavby verandy, bylo zasaženo do obvodové zdi jejího rodinného domu a v důsledku odstranění beček na vodu a svislých svodů z okapu jejího rodinného domu dochází k zavlhání obvodového zdiva domu, jehož je vlastnicí.

Při jednání před soudem dne 23. 2. 2011 právní zástupce žalobkyně zdůraznil, že napadeným rozhodnutím byla nesprávně vyhodnocena otázka účastenství žalobkyně ve správním řízení, neboť faktické a technické okolnosti plynofikace vedly kz ásahu do obvodových zdí domu žalobkyně.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a navrhl, aby byla soudem zamítnuta. Zdůraznil, že odvolání žalobkyně ze dne 15. 12. 2008 jako nepřípustné zamítl podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu, neboť ona ani její právní předchůdkyně nebyla účastnicí předmětného stavebního řízení. Podle stavebního povolení ze dne 12. 1. 1998 ve sloučeném územním a stavebním řízení účastníky byli: město Kelč, A. M. a M. M., oba bytem K. 34. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy postavení účastnice řízení neměla, neboť i když byla vlastníkem sousedního pozemku a stavby na něm, při provádění předmětné stavby - vnitřních rozvodů v domě č. p. 34 Kelč, její práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti nemohly být stavebním povolením přímo dotčeny. K důvodům nesouhlasu se stavbou „plynofikace rodinného domu č. p. 34“ dále uvedl, že stavba tzv. „veranda“ nebyla předmětem tohoto řízení. Rozvody plynofikace jsou kotveny do vlastní zdi domu č. p. 34 Kelč, do zdi žalobkyně není nic kotveno ani do její obvodové zdi není nic zasekáno. Tato skutečnost vyplývá z projektové dokumentace a z protokolu o místním šetření ze dne 20. 11. 2007. Rovněž odstranění dvou plechových 200 litrových „beček“ a svodů z domu žalobkyně vedoucí dešťovou vodu do „beček“ nebylo předmětem stavebního řízení. Žalovaný se ztrátami dešťových svodů ani plechových 200 litrových „beček“ nezabývá. V podrobnostech pak argumentačně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a obsah předloženého správního spisu.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve věci relevantní skutečnosti.

Dne 12. 1. 1998 vydal Městský úřad Kelč, komise výstavby, stavební povolení č. j. 1114/97, kterým umístil a povolil stavebníkům A. M. a M. M., oba bytem K. 34, podle ustanovení § 39 a 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) stavbu „plynofikace rodinného domu č. p. 34“ na pozemku par.

č. 172/1 st. pl. v k. ú. Kelč – Nové Město za zde blíže specifikovaných podmínek s tím, že stavba bude obsahovat: instalaci domovního plynového zařízení, napojení na plynový sporák, plynový kotel DAKON DUA a plynový ohřívák TUV typu pokračování
3- 3 -
1Ca 166/2009

QUADRIGA. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 1998 a jako s účastníky řízení bylo jednáno s městem Kelč, A. M. a M. M..

Odvoláním ze dne 12. 12. 2008, doručeným Městskému úřadu Valašské Meziříčí dne 15. 12. 2008, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí o stavebním povolení vydaného Městským úřadem Kelč, komisí výstavby, dne 12. 1. 1998 pod č. j. 1114/97. Zejména namítala, že stavební úřad při vydávání předmětného stavebního povolení měl jednat s její právní předchůdkyní paní D. S., která měla být účastníkem tohoto řízení ze zákona.

Z protokolu o místním šetření ze dne 20. 11. 2007 vyplývá, že referent žalovaného Ing. V. S. na místě samém ohledal, že rozvody plynoinstalace jsou kotveny do vlastní přizděné zdi majitelů domu č. p. 34 Kelč.

O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 9. 2009, č. j. KUZL 60406/2009, sp. zn. KUSP 83065/2008 ÚP-S, tak, že toto odvolání podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí zdůraznil, že odvolání bylo podáno vlastnicí sousedního pozemku p. č. st. 172/2 (zastavěná plocha a nádvoří, výměra 154 ²) vm k. ú. Kelč – Nové Město a stavby rodinného domu č. p. 348 Kelč, která podle ustanovení § 59 odst. 1 stavebního zákona postavení účastníka řízení neměla, neboť i když je vlastnicí sousedního pozemku a stavby na něm, její právo a právem chráněné zájmy nebo povinnosti nemohly být stavebním povolením dotčeny. Tedy v souladu se zákonem vlastník rodinného domu č. p. 348 Kelč účastníkem řízení nebyl. Předložení odvolání osobou, která nebyla a ani nemohla být účastníkem řízení je nepřípustné.

Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobkyně uplatnila v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud při svém rozhodování vyšel z následujících zákonných ustanovení:

Podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) účastníky stavebního řízení jsou osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena.

Podle ustanovení § 140 stavebního zákona není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení .pokračování
3- 4 -
1Ca 166/2009

Podstata sporu má procesní charakter, neboť se jedná toliko o posouzení účastenství právní předchůdkyně žalobkyně ve stavebním řízení, jehož výsledkem se stalo stavební povolení č. j. 1114/97 vydané dne 12. 1. 1998 Městským úřadem Kelč, komisí výstavby, na stavbu „plynofikace rodinného domu č. p. 34“. Podstata sporu v žádném případě nespočívá v tom, jakým způsobem byla fakticky plynofikace realizována, tj. zda v souvislosti s její realizací došlo k zásahu do obvodových zdí domu žalobkyně.

Soud tedy považuje za podstatné zdůraznit, že předmět stavebního řízení byl vymezen jako stavba plynoinstalace rodinného domu č. p. 34 Kelč. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným je naprosto zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně, její matka paní D. S., se účastnicí stavebního řízení z titulu vlastnického práva k sousednímu pozemku a domu na něm se nacházejícím, skutečně stát nemohla, neboť její práva v žádném případě nebyla přímo dotčena prováděním vnitřních instalací v sousedním domě ve vlastnictví stavebníků M.. Konstrukce žalobkyně o tzv. opomenuté účastnici stavebního řízení je fakticky nesprávná a s ohledem na časový odstup od vydání stavebního povolení na plynoinstalaci domu č. p. 34 v Kelči v roce 1998 až na samé hranici zneužití práva. Z projektové dokumentace k plynofikaci domu č. p. 34 v Kelči vypracované ing. B. H. v září 1997 a z protokolu o místním šetření ze dne 20. 11. 2007 vyplývá, že postup stavebního úřadu 1. stupně byl souladný se zákonem, neboť práva právní předchůdkyně žalobkyně nebyla vydaným stavebním povolením nijak přímo dotčena či snad narušena. Současně soud zdůrazňuje, že problematika faktické realizace plynoinstalace, dále nepovolené stavby verandy, odstranění beček na vodu a svislých svodů z okapu nebyla předmětem přezkoumávaného stavebního řízení, tudíž námitky směřující k této problematice jsou nepatřičné.

S přihlédnutím k výše uvedené argumentaci je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně účastnicí stavebního řízení nebyla, tudíž v daném případě k tvrzenému porušení procesních pravidel nedošlo a ani ve věci vydaná rozhodnutí správních orgánů nelze označit za nezákonná. V tomto směru žalobkyně ani soudu nepředložila žádnou uspokojivou argumentaci týkající se reálného dotčení procesních práv její právní předchůdkyně, jí podané odvolání lze chápat snad jako procesní obstrukci.

Ostatně také starší judikatura (srov. Boh. A 53/19, in: ASPI) vyslovila, že: „Soused může z titulu veřejnoprávního stavebního práva sousedského vznášet jen takové námitky, které se týkají tvrzeného porušení jeho sousedského práva v relaci k jeho vlastnímu objektu.“

Dále pak soud považuje za nutné uvést, že správní rozhodnutí jako akt veřejné moci nemůže být napadáno „donekonečna“. Opak by znamenal ztrátu důvěryhodnosti těchto rozhodnutí jakožto celku a nejistotu v právním postavení účastníků i třetích osob. Ke smyslu a účelu lhůt v právu se rovněž vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 560/01, in: http://nalus.usoud.cz, v němž dovodil, že: „Smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování pokračování
3- 5 -
1Ca 166/2009

práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Normativní vymezení času pro uplatnění práv může přitom dopadat jak do oblasti hmotných, tak do oblasti procesních subjektivních práv.“

K žalobkyní obecně namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí soud připomíná rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č.j. 6 A 76/2001 - 96, dostupný na www.nssoud.cz, který vymezil institut nezákonnosti takto: „Nezákonným je rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, a přitom ještě nejde o tak intenzivní rozpor, aby bylo možno usuzovat, že rozhodnutí neexistuje, tj. že je nicotné. Nezákonnost může být vyvolána buď chybnou aplikací hmotného práva (pak půjde o nezákonnost v tom smyslu, jak o ní hovoří § 76 odst. 1 s. ř. s.), nebo práva procesního. Procedurální pochybení mohou mít charakter nepřezkoumatelnosti rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebo vad řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s.); tyto vady řízení jsou však v rámci soudního řízení relevantní pouze potud, pokud jde o tzv. vady podstatné, tj. pokud porušení procesního práva mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.“

Lze uzavřít, že ani žalobkyní namítaná nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí nebyla soudem zjištěna. Nebyl tedy důvod, aby soud v souvislosti s přezkumem procesní otázky účastenství právní předchůdkyně žalobkyně ve stavebním řízení ověřoval skutkový stavu věci ve směru způsobu faktické realizace plynoinstalace domu č. p. 34 a prováděl žalobkyní navrhované důkazy, konkrétně výslechy účastníků, zejména žalobkyně, šetření na místě samém, znalecký posudek, výkres dispozice z roku 1997 a nákres domu, sdělení žalovaného ze dne 17. 8. 2009 týkající se stavby: „výměna dřevěného zádveří za zděné, oprava střechy a rozšíření ústředního topení“, stavební povolením na dům Kelč č.p. 34 a spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 A 64/2010 týkající se nečinnosti žalovaného, vn ěmž se nachází podání žalobkyně ze dne 2. 4. 2010 vztahující se k projednávané věci. Soud při provádění přezkumu neshledal, že by v posuzované věci došlo k chybné aplikaci procesního práva, žalobkyní napadené rozhodnutí nebylo shledáno nezákonným a soud proto žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. jako zjevně nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Výrok o přiznání odměny ustanovenému advokátovi je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 7 věta prvá s. ř. s., podle něhož navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; pokračování
3- 6 -
1Ca 166/2009

hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. Usnesením soudu ze dne 12. 11. 2009, č. j. 31 Ca 166/2009 – 20, bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a ustanoven JUDr. Jan Stančík, advokát, k ochraně jejích zájmů v této věci (výrok II.). Náklady řízení ustanoveného advokáta sestávají z odměny ve výši 2.100,- Kč za jeden úkon právní služby v souladu s ustanovením § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen „AT“), a to za tyto úkony právní služby: 1. první porada s žalobkyní dne 23. 2. 2010, včetně převzetí a přípravy zastoupení, 2. účast na jednání před soudem dne 23. 2. 2011, ze 2 náhrad hotových výdajů po 300,- Kč v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 a odst. 3 AT, tj. celkem částka ve výši 4.800,- Kč. Tato přiznaná odměna za zastupování žalobkyně bude ustanovenému advokátovi JUDr. Janu Stančíkovi, se sídlem AK Valašské Meziříčí, Hemy 855, vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud tuto lhůtu považuje za přiměřenou výplatním možnostem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou

týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o

tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Krajský soud v Brně dne 23. února 2011

JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.

předsedkyně senátu