30 Ca 82/2009 - 40Rozsudek KSBR ze dne 22.06.2011

Výzva k rozpuštění shromáždění obsahující toliko informaci o tom, že se jedná o neoznámené shromáždění, nesplňuje náležitosti výzvy dle § 12 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

30 Ca 82/2009-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobkyně: Z. C., proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, územní odbor vnější služby, obvodní oddělení policie Brno-střed, se sídlem Běhounská 1, Brno, o námitkách proti rozpuštění shromáždění,

takto:

I. Shromáždění, konané dne 31.5.2009 v Brně na Zelném trhu, nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení v částce 2000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

Dne 31.5. 2009 se žalobkyně společně s dvěmi dalšími osobami zdržovala v horní části Zelného trhu v Brně. Společně drželi transparent s nápisem „Máme rádi (některá) zvířata. Někdy odsuzujeme zabíjení a bezpráví.“ Příslušníky PČR byli vyzváni k prokázání totožnosti. Následně jim bylo sděleno, že pořádají neoznámené shromáždění, které nemají řádně a v souladu se zákonem oznámeno na místně příslušném ÚMČ Brno-střed, čímž narušují řádně povolený Zemědělský lidový jarmark na Zelném trhu v Brně. Byli opakovaně vyzvání slovy: „Policie jménem zákona opusťte vyhrazený prostor určený pro pořádání Lidového jarmarku, neboť narušujete jeho poklidný průběh.“ Na opakované výzvy nebylo nijak reagováno a proto byly osoby vyzvány k podání vysvětlení. Dvě osoby výzvě dobrovolně vyhověly a proti jedné musely být použity donucovací prostředky.

III. Žalobní argumentace

Žalobkyně uvedla, že dne 31.5.2009 ona a další dvě osoby přišla na akci Zemědělský jarmark na Zelném trhu v Brně, aby vyjádřily nesouhlas se zneužíváním zvířat v zemědělské výrobě. Přibližně od 11 hod si stouply na horní část náměstí a držely v ruce transparent s nápisem „ Máme rádi (některá zvířata). Někdy nám vadí bezpráví a zabíjení.“ Stály poklidně bez jakýchkoliv zvukových projevů a výtržností. Rovněž nikoho neomezovaly v průchodu. Jejich přítomnost se nelíbila pořadatelům Zemědělského jarmarku, slovně je napadali a následně přivolali policii. Dle policie se v jejich případě jednalo o nepovolenou demonstraci. Pořadatelé totiž měli s městem sjednané zábory a proto žalobkyně ani další osoby se nemohou bez jejich souhlasu v místech vyznačených zábory zdržovat. Policisté je také nesprávně informovali o jejich právech a povinnostech. Použili také argumentaci, že později má přijít delegace ministrů zemědělství EU a proto na místě nemohou zůstat. Žalobkyně i další dvě osoby se snažily s policisty komunikovat a jejich námitky vyvrátit. Vše skončilo tím, že byly policisty vyzvání k dobrovolnému odchodu. Dle jejich názoru nebyl žádný právní důvod k takovému jednání a proto setrvaly na místě. Následně byly policisty za pomoci násilí předvedeni na služebnu k podání vysvětlení. Měly se dopustit přestupku neuposlechnutí výzvy a rovněž nepovolené demonstrace.

Žalobkyně již při diskusi s policisty uvedla, že se v jejich případě nejednalo o žádné svolávané shromáždění. Svolavatelem shromáždění byli organizátoři Zemědělského jarmarku. Na náměstí přišly jako účastníci již oznámené akce, přičemž chtěly poklidnou cestou představit jiný pohled na postavení zvířat v zemědělství. Stály na místě, kde neměl být žádný stánek a tudíž realizován žádný zábor. Rovněž se nejednalo o uzavřenou akci, nýbrž o akci přístupnou všem z řad veřejnosti. Ze sdělení policistů vyrozuměly, že jejich setrvání na místě je nežádoucí kvůli plánované návštěvě delegace ministrů ze zemí EU. Dle žalobkyně je však nepřijatelné, aby z tohoto důvodu bylo svévolně bráněno v realizaci shromažďovacího práva. Dle žalobkyně jejich pouhá přítomnost a držení předmětného banneru nemohlo narušit pokojný průběh shromáždění ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen zákon o shromažďování). Zásahem policie pak došlo fakticky k rozpuštění části shromáždění, které tvořila žalobkyně společně s dvěmi dalšími osobami. Policisté jim však neoznámili, že část shromáždění je rozpuštěná a ani neuvedli důvody rozpuštění či následky neuposlechnutí jejich výzvy. Toliko byl proveden zákrok směřující k částečnému rozpuštění. Dle žalobkyně právo shromažďovat může být omezeno toliko zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti nebo pro bezpečnost státu. Žalobkyně dále v žalobě citovala některá ustanovené Listiny základních práv a svobod. Dle žalobkyně nebylo v případě jejich nenásilného projevu splněna podmínky nezbytnosti a není ani zřejmé o jakou ochranu práv a svobod se mohlo jednat. V jejich případě nebyla dána zákonná povinnost k opuštění náměstí a proto je ani policie k tomu nemohla nutit. Omezení jejich práv bylo vůči nim diskriminační. Žalobkyně upozornila na obdobné situace v rámci politických mítinků, kdy policií nejsou vyvádění poklidně se vyjadřující odpůrci. Mimo práva shromažďovacího byla postupem policie zasažena i jejich práva na svobodu projevu a osobní svodu, která jsou stejně jako právo shromažďovací chráněna Listinou základních práv a svobod, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Byly totiž bezdůvodně předvedeni k podání vysvětlení, i když jej bylo možné podat na místě, což učinily. Rovněž jim byl odebrán jejich transparent. Takovým postupem policie jim bylo znemožněno vykonávat základní práva na svobodu projevu, osobní svobodu a být účastníkem shromáždění. V jejich případě nebyla respektována zásada přiměřenosti, zásah policie nebyl nezbytný, ale naopak vykazoval zjevné znaky svévole.

V další části žaloby se žalobkyně zabývá výkladem práva na shromáždění tak, jak jej podal Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí ve věci Stankov a Sjednocená makedonská organizace Ilinden proti Bulharsku. Žalobkyně dále uvedla, že i kdyby se v jejich případě jednalo o nově svolané shromáždění, což netvrdila (toliko se zúčastnily již nahlášené akce Zemědělský jarmark), byl by zásah policie vůči nim ve světle judikatury ESLP (rozsudek Olinger proti Rakousku ze dne 29.6.2006, kde byl posuzován střet dvou shromáždění) neospravedlnitelný, nepřiměřený a tudíž protiprávní. ESLP totiž potvrdil, že v situaci potencionálního střetu dvou shromáždění nemají úřady jedno z nich zakázat, ale umožnit pokud možno obě a pouze zaručit, že debaty mezi oběma shromážděními nepřerostou v násilo, neboť úřady nemají zbavovat společnost diskusí, byť vášnivých.

Z obsahu žaloby nebylo zcela zřejmé, zda se jedná o námitky proti rozpuštění shromáždění či o žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu. K výzvě soud žalobkyně upřesnila, že se jedná o námitky proti rozpuštění shromáždění dle § 13 zákona o shromaždování. Dále doplnila, že dle odpovědi Úřadu městské části Brno-střed Zemědělský jarmark nebyl oznámen úřadům podle zákona, ale organizátoři měli toliko povolen zábor veřejného prostranství za účelem umístění pódia, zemědělské techniky, stánků, zvířectva, dětského koutku apod. Žalobkyně společně s dalšími dvěmi osobami stála mimo předmětné zábory. Tvořily tedy samostatné poklidné shromáždění, byť předem neoznámené, což však samo o sobě není důvodem k jeho násilnému rozpuštění ze strany policie. Názor žalovaného, že shromážděním tří osob poklidně držících na veřejném prostranství transparent došlo k narušení zemědělského jarmaku je v rozporu se stanoviskem Ministerstva vnitra ČR ze dne 19.6.2010 (žalobkyně z něj cituje). Rovněž nemohlo dojít ke konfliktu dvou shromáždění, protože Zemědělský jarmark byla pouhá kulturní akce, která nepožívá stejné ochrany jako shromáždění politické dle § 1 odst. 2 zákona o shromaždování.

IV. Stanovisko žalovaného

Žalovaný zejména uvedl, že dne 31.5. 2009 se žalobkyně společně s dvěmi dalšími osobami zdržovala v horní části Zelného trhu v Brně. Společně držely transparent s nápisem „Máme rádi (některá) zvířata. Někdy odsuzujeme zabíjení a bezpráví.“ Příslušníky PČR byli vyzváni k prokázání totožnosti. Bylo zjištěno, že se jedná o žalobkyni, P. N. aj. G. Následně jim bylo sděleno, že pořádají neoznámené shromáždění, které nemají řádně a v souladu se zákonem oznámeno na místně příslušném ÚMČ Brno-střed, čímž narušují řádně povolený Zemědělský lidový jarmark na Zelném trhu v Brně. Byli opakovaně vyzvání slovy: „Policie jménem zákona opusťte vyhrazený prostor určený pro pořádání Lidového jarmarku, neboť narušujete jeho poklidný průběh.“ Na opakované výzvy nebylo nijak reagováno a proto byly osoby vyzvány k podání vysvětlení. Dvě osoby výzvě dobrovolně vyhověly a proti jedné musely být použity donucovací prostředky. Nikomu se zúčastněných nevznikla v rámci zákroku žádná újma na zdraví ani majetku. Transparent byl žalobkyni odňat a předán správnímu orgánu k projednání přestupku. Zakročující policisté se nedopustili protiprávního jednání, neboť na základě na místě dostupných informací vzniklo důvodné podezření, že jednáním těchto osob dochází k přestupku proti právu shromažďovacímu dle § 14 odst. 1 zákona o shromaždování (pořádání shromáždění bez jeho oznámení) a dle § 14 odst. 2 písm. f) zákona o shromaždování (jejich nepřístojné chování bránilo účastníkům ve splnění účelu řádně a v souladu se zákonem oznámeného shromáždění-Zemědělský lidový jarmark na Zelném trhu v Brně). Spekulace o tom, že šlo o nařízení „shora“ kvůli plánované návštěvě ministrů zemědělství EU je zcela irelevantní neboť žádný takový rozkaz vydán nebyl a ani vydán být nemohl.

V. Jednání před soudem

Žalobkyně při jednání zejména odkázala na žalobu a doplnění žaloby. Dále uvedla, že v po nahlédnutí do přestupkové spisu zjistila opravu policejního záznamu z předvedení na zajištění. Z toho dovozuje, že zasahující policisté neznali právní důvod zásahu. Z hlediska policie bylo nežádoucí, aby na místě zůstali i v době průchodu ministrů zemí EU. Žalovaný uvedl, že ve věcech práva shromažďovacího, tak jak je uvedeno v žalobě, není správním orgánem. Ve smyslu práva shromažďovacího ani žádné rozhodnutí nečinil. Toliko učinil úkon ve smyslu zákona o policie k podání vysvětlení na Obvodním oddělení Brno-střed. Soud při jednání neprovedl žalobkyní navržené důkazy, neboť skutkový stavu rozhodný pro posouzení věci byl takřka shodně popsán oběmi stranami sporu.

VI. Právní hodnocení soudu

- čl. 19 Listiny, podle kterého je právo pokojně se shromažďovat zaručeno. Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy;

- čl. 11 odst. 1 Úmluvy, podle kterého má každý právo na svobodu pokojného shromažďování. Na výkon tohoto práva nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných;

- § 1 odst. 2 zákona o shromaždování, podle kterého výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

- § 1 odst. 4 zákona o shromaždování, podle kterého ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu.

- § 2 zákona o shromaždování, podle kterého se za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se nepovažují: a) shromáždění osob související s činností státních orgánů upravená jinými právními předpisy; b) shromáždění související s poskytováním služeb; c) jiná shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2.

- § 10 odst. 1 zákona o shromaždování, podle kterého úřad, jemuž bylo shromáždění oznámeno, ho zakáže, jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě a) popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů; b) dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti; c) jinak porušovat ústavu a zákony;

- § 10 odst. 2 zákona o shromaždování, podle kterého úřad shromáždění zakáže též tehdy, jestliže a) se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví, b) na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání; nelze-li určit, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavatelů losováním.

- § 10 odst. 3 zákona o shromaždování, podle kterého úřad může shromáždění zakázat, má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění.

- § 12 odst. 1 zákona o shromaždování, podle kterého jestliže se shromáždění koná, ačkoliv bylo zakázáno, zástupce úřadu vyzve svolavatele, aby shromáždění neprodleně ukončil. Pokud svolavatel neučiní účinná opatření, aby se účastníci pokojně rozešli, sdělí zástupce úřadu účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno a vyzve je, aby se pokojně rozešli. Sdělení musí obsahovat důvody k rozpuštění a upozornění na následky neuposlechnutí této výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné a aby se s ním všichni účastníci shromáždění mohli seznámit;

- § 12 odst. 2 zákona o shromaždování, podle kterého za nepřítomnosti zástupce úřadu může shromáždění uvedené v odstavci 1 rozpustit způsobem tam stanoveným i příslušník Policie České republiky ve službě.

- § 12 odst. 3 zákona o shromaždování, podle kterého shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno podle § 5, bude způsobem uvedeným v odstavci 1 rozpuštěno, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 až 3. To platí i pro shromáždění, která nebyla svolána. Odpovědnost svolavatelů za přestupek není dotčena, i když shromáždění nebylo rozpuštěno.

- § 12 odst. 6 zákona o shromaždování, podle kterého shromáždění uvedená v odstavci 3 a v odstavci 5 může zástupce úřadu rozpustit způsobem stanoveným v odstavci 1, jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. V nepřítomnosti zástupce úřadu tak může učinit velící příslušník Policie České republiky.

- § 12 odst. 7 zákona o shromaždování, podle kterého zákrok směřující k rozpuštění shromáždění provádí policejní útvar na základě rozhodnutí zástupce úřadu; bez tohoto rozhodnutí může provést tento zákrok příslušník Policie České republiky v případech stanovených v odstavci 2 nebo 6.

- § 15 zákona o shromaždování, podle kterého na shromáždění občanů k účelu uvedenému v § 1 odst. 2, která nebyla svolána (§ 5), se vztahují § 1, 2, § 4 odst. 3, § 7, § 12 odst. 3 a 6, § 13 a 14.

Skutkový stav rozhodující pro posouzení věci je stranami sporu popsán takřka shodně, a to: Dne 31.5. 2009 se žalobkyně společně s dvěmi dalšími osobami zdržovala v horní části Zelného trhu v Brně. Společně drželi transparent s nápisem „Máme rádi (některá) zvířata. Někdy odsuzujeme zabíjení a bezpráví.“ Příslušníky PČR byli vyzváni k prokázání totožnosti. Následně jim bylo sděleno, že pořádají neoznámené shromáždění, které nemají řádně a v souladu se zákonem oznámeno na místně příslušném ÚMČ Brno-střed, čímž narušují řádně povolený Zemědělský lidový jarmark na Zelném trhu v Brně. Byli opakovaně vyzvání slovy: „Policie jménem zákona opusťte vyhrazený prostor určený pro pořádání Lidového jarmarku, neboť narušujete jeho poklidný průběh.“ Na opakované výzvy nebylo nijak reagováno a proto byly osoby vyzvány k podání vysvětlení. Dvě osoby výzvě dobrovolně vyhověly a proti jedné musely být použity donucovací prostředky.

Soud k věci uvádí, že zákon upravuje pouze část shromažďovacích aktivit jednotlivců. Jeho úprava je zaměřena na výkon práva shromažďovacího jako práva politického, které spočívá v možnosti jednotlivce využívat svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí, a to prostřednictvím vyjadřování postojů a stanovisek. Taková shromáždění, která nemají tento politický charakter resp. neslouží k uvedenému účelu, se za shromáždění ve smyslu zákona o shromaždování nepovažují. Konkrétně se jedná o takové shromáždění, která jsou zmíněna v § 2 zákona o shromaždování, tj. shromáždění osob souvisejících s činností státních orgánů upravená jinými právními předpisy, shromáždění související s poskytováním služeb a tvz. „jiná“ shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2 (srov. Breň, Jan; Jemelka, Luboš, ASPI- Zákon o právu shromažďovacím s komentářem 2007, str. 71). Dle názoru soudu žalobkyně společně s dvěmi dalšími osobami vytvořila shromáždění dle shromažďovacího zákona, kdy s využitím svobody projevu vyjádřily svůj nesouhlas se zneužíváním zvířat v zemědělské výrobě. I z popsaného postupu policistů a vyjádření žalovaného je zřejmé, že jednání žalobkyně a dalších dvou osob bylo považováno za neoznámené shromáždění. Mezi stranami je rovněž nesporné, že shromáždění nebylo v souladu s ust. § 5 shromažďovacího zákona oznámeno příslušnému úřadu.

Soud k věci dále uvádí, že zákonným důvodem pro rozpuštění shromáždění (jak vyplývá z § 12 odst. 3) není rozhodně pouhá skutečnost, že se shromáždění, které podléhá oznámení podle § 5, koná bez (platného) oznámení. Tento závěr potvrdil i Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 15. října 1997, sp. zn. 28 Ca 348/96: „Shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno podle § 5 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, může být rozpuštěno, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 až 3 tohoto zákona nebo jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. Okolnost, že shromáždění nebylo oznámeno podle § 5 zákona, sama o sobě není důvodem pro rozpuštění shromáždění“. Neoznámením shromáždění (bez ohledu na to, zda shromáždění bylo či nebylo rozpuštěno) však může být naplněna skutková podstata přestupku podle § 14 odst. 1 zákona o shromažďování, tj. tomu, kdo svolává nebo pořádá shromáždění, aniž splnil oznamovací povinnost, může být uložena pokuta. Obecně lze uvést, že neoznámené shromáždění lze rozpustit za podmínek, za kterých by jinak bylo možné řádně oznámené shromáždění (viz § 5) zakázat podle § 10 odst. 1 až 3 (a tedy v případě jejich konání i rozpustit). Uvedené platí plně i pro spontánní shromáždění ve smyslu § 15, tj. pro taková shromáždění, která se konají, aniž byla někým svolána. Shromáždění podle § 12 odst. 3 (tj. neoznámené nebo nesvolané) může zástupce úřadu rozpustit zákonem stanoveným způsobem rovněž tehdy, jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. V nepřítomnosti zástupce úřadu tak může učinit velící příslušník Policie České republiky (viz § 12 odst. 6) (srov. Breň, Jan; Jemelka, Luboš, ASPI- Zákon o právu shromažďovacím s komentářem 2007, str. 102). Rozpuštění shromáždění se pak provádí úkonem, který se v teorii správního práva označuje jako bezprostřední zákrok (nejde tedy o rozhodnutí vydané v rámci správního řízení).

Nastanou-li zákonem předvídané důvody, kdy lze rozpustit shromáždění, je podle § 12 odst. 1 zástupce úřadu povinen nejdříve vyzvat svolavatele, aby shromáždění neprodleně ukončil (podle § 12 odst. 2 za nepřítomnosti zástupce úřadu může shromáždění rozpustit stejným způsobem i příslušník Policie České republiky ve službě). Teprve až v případě, kdy svolavatel na základě této výzvy neučiní účinná opatření k tomu, aby se účastníci pokojně rozešli, je zástupce úřadu (nebo policista) oprávněn, resp. povinen sdělit účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno, a současně je povinen vyzvat účastníky k pokojnému rozchodu. Sdělení zástupce úřadu (policisty) o tom, že shromáždění je rozpuštěno, je sdělením kvalifikovaným, které musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti. Obsahem sdělení musejí být především důvody k rozpuštění shromáždění. Tyto důvody by měly být pokud možno konkretizovány, tzn. že pouhý odkaz na příslušná ustanovení zákona o shromažďování se nemusí jevit pro účastníky shromáždění jako příliš přesvědčivý (ne všichni účastníci shromáždění musí být práva znalí, a proto pouhý odkaz na příslušný odstavec paragrafu 12 zákona č. 84/1990 Sb. může být pro motivaci účastníků pokojně se rozejít nedostačující, i když na druhé straně ani opačný přístup, spočívající v kvalifikovaném a přesvědčivém rozboru situace, automaticky nezaručuje zástupci úřadu, že se účastníci shromáždění skutečně pokojně rozejdou). Sdělení musí rovněž upozornit na následky neuposlechnutí této výzvy pokojně se rozejít [např. podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se přestupku dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci, přičemž za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 1 000 Kč]. Sdělení vedle svých obsahových náležitostí musí též splňovat i formu, kterou musí být učiněno. Zákon stanoví, že sdělení „musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné a aby se s ním všichni účastníci shromáždění mohli seznámit“. Požadavek srozumitelnosti sdělení může být mnohdy problematický, neboť lze poukázat na případný velký hluk provázející shromáždění, který fakticky může znemožnit (i přes použití technických prostředků, např. megafonu) přenos sdělení každému účastníkovi shromáždění. Vyloučit nelze ani účast cizinců na shromáždění, a proto se jeví jako nanejvýš vhodné tlumočit sdělení do několika cizích jazyků (záležet bude na odhadované struktuře účastníků z hlediska předpokládaných znalostí toho či onoho jazyka). Obecně je rovněž žádoucí, aby sdělení zástupce úřadu (anebo policisty) bylo účastníkům shromáždění vícekrát opakováno (srov. Breň, Jan; Jemelka, Luboš, ASPI- Zákon o právu shromažďovacím s komentářem 2007, str. 102).

Policisté však při svém úkonu, v jehož důsledku bylo shromáždění rozpuštěno, výše uvedené náležitosti kvalifikovaného sdělení nesplnili. Toliko shromážděným osobám oznámili, že se jedná o neoznámené shromáždění, které není v souladu se shromažďovacím zákonem oznámeno na místě příslušném ÚMČ Brno-střed, čímž dochází k narušení řádně oznámeného a povoleného Zemědělského lidového jarmarku na Zelném trhu v Brně. Pak již následovala výzva k opuštění vyhrazeného prostoru určeného pro pořádání jarmarku z důvodu narušení jeho poklidného průběhu. V posuzovaném případě tedy nebyly splněny formální náležitosti rozpuštění. Není ani zřejmé, co bylo důvodem k rozpuštění (ukončení) shromáždění. Jak je totiž uvedeno výše, zákonným důvodem k rozpuštění shromáždění není samo o sobě to, že se shromáždění konalo bez jeho řádného oznámení. Z takřka shodně popsaného skutkového stavu totiž ani neplyne, že by v posuzovaném případě byl naplněn některý z věcných důvodů k rozpuštění shromáždění, které jsou taxativně zakotveny v ust. § 10 zákona o shromaždování. Z ust. § 12 odst. 6 a 7 zákona o shromaždování pak dle názoru soudu v případě neoznámeného shromáždění vyplývá pravomoc příslušníka PČR provést zákrok směřující k rozpuštění shromáždění jen v případě páchání trestných činů účastníky shromáždění, aniž by se nápravu podařilo zjednat jiným způsobem zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. Tento předpoklad však v posuzovaném případě naplněn ani nebyl. Soud se tedy neztotožnil s argumentací žalovaného, že v posuzovaném případě nebyly činěny úkony dle shromažďovacího zákona, nýbrž úkony dle zákona o PČR. Policisté sami považovali srocení žalobkyně a dalších dvou osob za neoznámené shromáždění, narušující řádně oznámený Zemědělský jarmark, a jejich následné úkony směřovaly k faktickému ukončení (rozpuštění) předmětného shromáždění.

VII. Náklady řízení

Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná, přiznal ji soud ve smyslu § 60 odst. 1 náhradu nákladů řízení. Tato částka představuje úhradu soudního poplatku ze žaloby 2 000 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ust. § 102 a násl. s.ř.s.) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2, 4 s.ř.s.).

V Brně dne 22.6.2011

JUDr. Petr Polách

v.z. z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti předsedy senátu