29 Ca 159/2009 - 38Rozsudek KSBR ze dne 12.04.2011

29 Ca 159/2009 – 38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobce: Rybnikářství Pohořelice a.s., se sídlem Vídeňská 717, Pohořelice, zast. Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, se sídlem Vackova 44, Brno, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba ze dne 11. 8. 2009 směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství

v Brně ze dne 8. 6. 2009, č.j. 7694/09-1700-703359, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 11. 8. 2009, jež byla Krajskému soudu v Brně doručena dne 12. 8. 2009, se žalobce domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2009, č.j. 7694/09-1700-703359, kterým byl k jeho odvolání změněn platební výměr Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 19. 9. 2005, č.j. 91932/05/298980/2730, jímž byl žalobci sdělen předpis penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 987.325,- Kč, a to tak, že v názvu „Platební výměr č. 59/2005 na penále za porušení rozpočtové kázně za období od 24. 11. 2005 do 18. 5. 2005“ byl text uvedeného období nahrazen textem „…za období od 24. 11. 2003 do 18. 5. 2005 a výroku uvedené penále ve výši „987.325,- Kč“ nahrazen částkou „449.157,- Kč.

V žalobě zejména uváděl, že již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal nesprávně vymezené období penalizace. Žalovaný se s touto námitkou nesprávně vypořádal, pokud napadeným rozhodnutím změnil časové období, za něž je žalobci ukládáno penále, neboť žalovaný měl k této důvodné námitce prvostupňové rozhodnutí zrušit, případně postoupit věc správci daně k vydání rozhodnutí o opravě zřejmých omylů a nesprávností. Tento postup žalovaného je v rozporu nejen s ust. § 50 odst. 6 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), ale i v rozporu s ust. § 44 zák. č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do nabytí účinnosti zákona č. 482/2004 Sb. (dále jen „rozpočtová pravidla“), neboť tyto předpisy neumožňovaly vymezit období penalizace žalovanému Finančnímu ředitelství (odvolacímu orgánu), ale jenom správci daně – Finančnímu úřadu v Břeclavi. Žalovaný jako odvolací orgán může změnit prvostupňové rozhodnutí pouze v odůvodněných případech toliko co do výše stanovené daně a nikoli do rozsahu zdaňovacího období nebo období penalizace, neboť toto může učinit pouze správce daně. Sdělení penále také nezakládá na rozdíl od stanovení daně překážku res iudicata. Pokud by měl akceptovat podaný výklad žalovaného, musel by nutně dospět k závěru, že žalovaný je oprávněn (např. v situaci, kdy není nedoplatek doposud uhrazen) vyčíslit svým rozhodnutím penále vždy až ke dni vydání rozhodnutí o odvolání. Pokud by žalovaný věc postoupil místně příslušnému správci daně k vydání rozhodnutí o opravě rozhodnutí, měl by žalobce zachováno právo podat proti takovému rozhodnutí odvolání. Nic také správci daně nebránilo, aby vydal nové rozhodnutí, jímž by žalobci sdělil a předepsal penále za zbývající období, resp. za období za které nebyl doposud penalizován. Postupem žalovaného tak bylo žalobci znemožněno řádným způsobem brojit proti období penalizace, resp. byl porušen princip dvojinstančnosti daňového řízení. Žalovaný pochybil, pokud v rámci odvolacího řízení postupem podle ust. § 50 odst. 3 ZSDP uložil doplnit a odstranit vady předešlého řízení Finančnímu úřadu Břeclav a nikoliv místně příslušnému správci daně žalobce – tj. Finančnímu úřadu Brno-venkov. Bylo proto porušeno ustanovení § 4 odst. 12 ZSDP. Žalobci ani nebylo doručeno žádné rozhodnutí, kterým by byla delegována místní příslušnost na jiného správce daně, popřípadě sděleno, že doplňovací řízení ve skutečnosti provádí správce daně jako dožádaný správce daně. Z ust. § 50 odst. 3 ZSDP neplyne, že by měla být věc vrácena finančnímu úřadu, který jej vydal. Tento postup mohl mít podle názoru žalobce vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Žalobce dále poukazoval na vytýkané vady při provádění dokazování ve věci stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně za rok 2003 (rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2009, č.j. 7748/09-1700-70), včetně opominutí rozhodnutí ministerstva o prominutí odvodu podle ust. § 55a ZSDP. Pokud je tímto procesním pochybením stiženo podkladové rozhodnutí vyčíslující rozhodnou výši odvodu, od níž je pak odvislé penále, lze si jen stěží představit, že by došlo ke stanovení penále v souladu se zákonem. Žalobce dále namítal, že nebyla reflektována jeho námitka podjatosti správce daně. Protože si byl vědom toho, že je nově jeho místně příslušným správcem daně právě Finanční úřad Brno-venkov, ponechal rozhodnutí ředitele Finančního úřadu Břeclav o podjatosti pracovníků správce daně bez větší pozornosti. Měl totiž za to, že výsledky doplňovacího řízení, včetně shromažďování navržených důkazů, budou provedeny jeho zákonným místně příslušným správcem daně a nikoliv Finančním úřadem Břeclav.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým písemným podáním ze dne 21. 10. 2009, kde uvedl, že trvá na tom, že žalobou napadené rozhodnutí byl vydáno v souladu se zákonem. K námitce ohledně nesprávného postupu týkajícího se časového období, uvedl, že žalovaný na základě odvolací námitky (či spíše upozornění na chybu psaní) změnil napadeným rozhodnutím údaj ve výroku platebního výměru na penále tak, že text „za období od 24. 11. 2005 do 18. 5. 2005“ nahradil textem „za období od 24. 11. 2003 do 18. 5. 2005“. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak uvedl, že se jedná pouze o chybu v psaní; počátek výpočtu penále stanovil správce daně správně (24. 11. 2003) s odkazem na přílohu č. 1 k platebnímu výměru. Vzhledem k tomu, že odvolací orgán je povolán k nápravě vad daleko vyšší intenzity, než jsou formální vady rozhodnutí, má žalovaný za to (rovněž i z důvodu zajištění rychlosti a hospodárnosti řízení), že v případě, kdy je formální vada písemného vyhotovení rozhodnutí zjištěna v průběhu odvolacího řízení, může tuto formální vadu odstranit sám. Pokud žalobce namítá, že mu bylo rozhodnutím žalovaného znemožněno řádně brojit proti rozhodnutí správce daně, je ze spisového materiálu zřejmé, že ve vztahu k rozhodnutí správce daně tuto možnost měl a na nesprávné datum upozornil. Ze žaloby ani z odvolání nijak neplyne, že by opravené vymezení penalizace žalobce považoval za rozporné se skutkovým stavem nebo právním předpisem. Formální vadu spočívající ve zjevně nesprávném datu uvedeném v platebním výměru žalovaný odstranil podle ust. § 50 odst. 3 a 6 ZSDP. Smyslem připuštění odvolání proti rozhodnutí o opravě zřejmého omylu či nesprávnosti je podle žalovaného to, aby byla poskytnuta ochrana před případným zneužitím tohoto postupu nápravy formální vady správcem daně, který rozhodnutí vydal, i k nápravě vad vyšší intenzity (tj. v rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem). V tomto smyslu žalovaný jako odvolací orgán vadu rozhodnutí spočívající v uvedení zjevně nesprávného data počátku období penalizace přezkoumal a dospěl k závěru, že se jedná o formální vadu – chybu v psaní. Nemohlo proto dojít k porušení ust. § 2 odst. 1 ZSDP či případně čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud jde o námitku týkající se doplňování odvolacího řízení údajně místně nepříslušným správcem daně, žalovaný poukázal na § 48 odst. 3 a 6, § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 ZSDP, z nichž vyplývá, že odvolání se podává u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadené. Tento správce daně, který prováděl řízení před vydáním odvolání napadeného rozhodnutí, může řízení rovněž doplnit, může také o odvolání rozhodnout sám, pokud mu vyhoví (byť vyhovuje jen částečně). Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je odvolacím orgánem orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal. Odvolací řízení jako samostatná fáze daňového řízení je upraveno zvláštními právními normami (§ 48 – 50 ZSDP) a tato speciální úprava má přednost před úpravou obecnou. Bez ohledu na změnu sídla odvolatele a tím na změnu místní příslušnosti správce daně zůstal orgánem, který odvolání napadené rozhodnutí vydal, Finanční úřad v Břeclavi. Zákonodárce touto zvláštní úpravou jistě sledoval zajištění rychlosti a hospodárnosti daňového řízení. Pokud tedy doplnění odvolacího řízení proti rozhodnutí ve věci uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně prováděl Finanční úřad v Břeclavi jako správce daně, který napadené rozhodnutí vydal, byl jeho postup v souladu se zákonem. S odkazem na výše uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud nařídil k projednání věci jednání na den 12. 4. 2011, při kterém žalobce primárně odkázal na námitky obsažené v žalobě a navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Zástupkyně žalovaného při soudním jednání odkázala na žalobou napadené rozhodnutí a své vyjádření k žalobě a navrhla zamítnutí žaloby.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující, ve věci relevantní skutečnosti: Žalobci byla na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Zemědělská agentura a Pozemkový úřad v Břeclavi, reg. č. 246/2003-2148, ze dne 14. 11. 2003, poskytnuta dotace v celkové výši 6.504.650,- Kč. Dotace byla poskytnuta za účelem částečné kompenzace újmy rybářským subjektům vzniklé zajišťováním vodohospodářských a celospolečenských funkcí rybníků v rámci podpůrného programu: 15. Podpora mimoprodukčních funkcí rybníků na předmět podpory: rybník plnící rozhodnutí vodohospodářských orgánů, či orgánů ochrany přírody nebo zajišťující veřejný zájem s výměrou nad 5 ha; přičemž celková výše dotace pro rok 2003 činila celkem 6.504.650,- Kč. Správce daně provedl daňovou kontrolu dne 18. 5. 2005, č.j. 66271/05/298980/2730, přičemž bylo zjištěno porušení stanovených podmínek pro poskytnutou dotaci. Správce daně – Finanční úřad v Břeclavi – vydal dne 19. 9. 2005 platební výměr č. 59/2005, č.j. 91932/05/298980/2730 (dále také „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo žalobci sděleno penále za neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu ve výši 987.325,- Kč za období 24. 11. 2005 do 18. 5. 2005, přičemž v příloze č. 1 k tomuto platebnímu výměru stanovil správce daně začátek období k 24. 11. 2003 a podle tohoto data také vypočítal výši penále. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání ze dne 19. 10. 2005, které na výzvu správce daně doplnil podáním ze dne 1. 12. 2005. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 13. 6. 2006, č.j. 514/06/FŘ/170, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že v názvu „Platební výměr č. 59/2005 na penále ze porušení rozpočtové kázně za období od 24.11.2005 do 18.5.2005“ text uvedeného období nahradil textem „… za období od 24.11.2003 do 18.5.2005“ a dále byla vyslovena změna tak, že ve výroku uvedená částka penále ve výši 987.325,- Kč nahradil částkou 673.863,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ze dne 8. 9. 2006 podle ust. § 65 a násl. s. ř. s. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 9. 9. 2008, č.j. 29 Ca 264/2006-30 tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 13.6.2006, č.j.: 514/06/FŘ/170 zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně v odůvodnění uvedl, že „Vzhledem ke skutečnosti, že penále sleduje ve smyslu shora citovaného ustanovení § 58 daňového řádu osud daně (včetně odvodů za porušení rozpočtové kázně), nemůže penalizační rozhodnutí samostatně obstát v situaci, kdy o odvodu, od nějž je odvozeno, nebylo pravomocně rozhodnuto. V dané souvislosti soud vychází i z předchozí své judikatury ve skutkově obdobných věcech (viz rozsudek č.j. 29 Ca 219/2004-48 a č.j. 29 Ca 315/2004-28 ze dne 21.12.2005 a navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.3.2007, č.j. 2 Afs 102/2006-95.

Žalovaný proto znovu ve věci rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 6. 2009, č.j. 7694/09-1700-703359, kterým žalovaný na základě odvolání žalobce změnil platební výměr Finančního úřadu v Břeclavi č. 59/2005, č.j. 91932/05/298980/2730 ze dne 19. 9. 2005, jímž byl žalobci sdělen předpis penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 987.325,- Kč, a to tak, že v názvu „Platební výměr č. 59/2005 na penále za porušení rozpočtové kázně za období od 24. 11. 2005 do 18. 5. 2005“ se text uvedeného období nahradil textem „…za období od 24. 11. 2003 do 18. 5. 2005“ a ve výroku uvedené penále ve výši 987.325,- Kč nahradil částkou 449.157,- Kč. V odůvodnění konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí nelze považovat za neplatné podle ust. § 32 odst. 2 a 7 ZSDP, neboť obsahuje všechny náležitosti stanovené ZSDP. Odkaz na občanský zákoník je v tomto smyslu irelevantní. Žalobce podle názoru žalovaného nerozlišuje hmotněprávní předpis regulující odvody a penále za porušení rozpočtové kázně – rozpočtová pravidla – a procesně právní předpis – ZSDP. Protože žalobce porušil rozpočtovou kázeň podle rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2009, č.j. 7748/09-1700-703359, je povinen podle ust. § 44 odst. 2 rozpočtových pravidel odvést do státního rozpočtu odvod za porušení rozpočtové kázně ve stejné výši, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň a také je povinen zaplatit do státního rozpočtu penále ve výši 1 promile denně z částky, která se týká porušení rozpočtové kázně, nejvýše však do výše této částky. Penále se počítá ode dne, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny nebo vráceny. Pro správu odvodů za porušení rozpočtové kázně se tak ve vztahu k předpisu penále neuplatňuje ust. § 63 odst. 1 a 2 ZSDP, ale ust. § 44 odst. 2 rozpočtových pravidel. Vystavení platebního výměru na penále není vázáno na uplynutí lhůty k zaplacení odvodu stanovené v platebním výměru na odvod. Při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně se postupuje přednostně dle zákona o rozpočtových pravidlech, příslušná ustanovení procesního předpisu ZSDP se použijí pro případy, které rozpočtová pravidla neupravují. Žalovaný nevidí rozpor v ust. § 63 odst. 4 a § 32 odst. 13 ZSDP. V platebním výměru ze dne 19. 9. 2005 stanovil správce daně podle ust. § 63 odst. 4 ZSDP splatnost penále v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud již nebylo uhrazeno. Protože odkladný účinek odvolání proti tomuto platebnímu výměru nebyl podle ust. § 48 odst. 12 ZSDP přiznán, stal se platební výměr vykonatelným podle ust. § 32 odst. 13 ZSDP uplynutím lhůty k plnění. Platební výměr ze dne 19. 9. 2005 byl žalobci doručen dne 21. 9. 2005, lhůta k plnění uplynula 6. 10. 2005, přičemž žalobce penále uhradil před uplynutím lhůty dne 30. 9. 2005. Ohledně nesprávného období ve výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 264/2006 ze dne 9. 9. 2008 a na to, že se jednalo pouze o chybu v psaní, přičemž počátek výpočtu penále správce daně stanovil správně na 24. 11. 2003 a žalovaný tuto chybu napadeným rozhodnutím napravil. Námitka žalobce ohledně zkrácení jeho práv výzvou správce daně ze dne 1. 11. 2005, č.j. 104514/05/298980/2730 není důvodná, protože odvolání ze dne 19. 10. 2005 neobsahovalo všechny náležitosti odvolání, výzva správce daně měla všechny náležitosti. Ohledně nutnosti domluvy žalovaný poukazuje na to, že správce daně chtěl umožnit žalobci po domluvě sjednat si i jiný termín pro ústní doplnění mimo stanovené úřední dny.

Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 68 a § 70 s. ř. s.). Krajský soud se současně zabýval případnou prekluzí práva, tu však s ohledem na skutečnosti zjištěné ze správního spisu neshledal.

V souladu s § 75 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Žaloba není důvodná.

Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného, kterým byl k odvolání žalobce částečně změněn platební výměr Finančního úřadu v Břeclavi, jímž byl žalobci sdělen předpis penále za porušení rozpočtové kázně.

Podle ust. § 44 odst. 2 rozpočtových pravidel fyzické osoby, právnické osoby nebo organizační složky státu, které porušily rozpočtovou kázeň, jsou povinny odvést do státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv, Národního fondu nebo do rezervního fondu příslušné organizační složky státu jako poskytovatele prostředků z rozpočtu Evropské unie, které neprošly Národním fondem, odvod za porušení rozpočtové kázně ve stejné výši, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň, u návratných finančních výpomocí maximálně ve výši jejich nesplacené části. Zároveň jsou povinny zaplatit do státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu, státních finančních aktiv nebo do rezervního fondu příslušné organizační složky státu jako poskytovatele prostředků z rozpočtu Evropské unie penále ve výši 1 promile denně z částky, která se týká porušení rozpočtové kázně, nejvýše však do výše této částky. Penále se počítá ode dne, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny nebo vráceny. Odpovědnost podle zvláštního právního předpisu není tímto ustanovením dotčena.

Podle ust. § 44 odst. 4 rozpočtových pravidel odvod za porušení rozpočtové kázně, jakož i penále uloží finanční úřad, v jehož obvodu územní působnosti má fyzická osoba, právnická osoba nebo organizační složka státu trvalý pobyt nebo sídlo, v řízení podle zvláštního právního předpisu. Odvod za porušení rozpočtové kázně a penále lze vyměřit nejpozději do deseti let počítaných od 1. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo k porušení rozpočtové kázně.

Podle ust. § 56 odst. 1 ZSDP stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší na žádost nebo z úřední povinnosti, pokud a) byla stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit, b) došlo při stanovení daňové povinnosti k zřejmé chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně a téhož daňového subjektu. Je-li v tomto případě stanovena dvojí daňová povinnost různě vysoká, zruší se daňová povinnost nižší.

Podle ust. § 49 odst. 1 ZSDP správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání.

Podle ust. § 48 odst. 4 ZSDP pokud správce daně o odvolání podle odstavců 1 a 2 sám nerozhodne, postoupí odvolání spolu s výsledky doplněného řízení, s úplným spisovým materiálem a s předkládací zprávou odvolacímu orgánu k rozhodnutí.

V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň, jak vyplývá z rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2009, č.j. 7748/09-1700-703359. Žalobci proto bylo napadeným rozhodnutím uloženo odvést penále ve výši 449.157,- Kč. Žalobce předně brojil proti tomu, že žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil časové vymezení doby, ve kterém měl žalobce rozpočtovou kázeň porušit. Tato námitka není podle zdejšího soudu důvodná.

Soud je toho názoru, že v předmětné věci nedošlo fakticky k vymezení jiného časového úseku, v jehož rámci bylo žalobci ukládáno penále, ale jednalo se o opravu zjevné chyby v prvostupňovém rozhodnutí. Z prvostupňového rozhodnutí zřetelně plyne, že správným obdobím, ze kterého je žalobci stanovena povinnost zaplatit penále, je období od 24. 11. 2003 do 18. 5. 2005 a že datum 24. 11. 2005 v označení prvostupňového rozhodnutí pravděpodobně vzniklo chybným zápisem správného data 24. 11. 2003 (tj. došlo k chybnému zápisu pouze v roce). Časové vymezení od 24. 11. 2005 do 18. 5. 2005, které obsahovalo prvostupňové rozhodnutí, je evidentně nesmyslné, neboť začátek tohoto časového období se nachází za jeho koncem. To, že se jedná o zjevnou chybu (přepsání) si byl vědom i sám žalobce, jak vyplývá z jeho doplnění odvolání z 1. 12. 2005, když uvedl, že „správce daně v záhlaví vytýčil časové období penalizace zjevně nesprávným obdobím od 24. 11. 2005 do 18. 5. 2005. Soud přitom souhlasí s názorem žalovaného, že v situaci, kdy se správce daně v prvostupňovém rozhodnutí dopustil zjevného omylu (přepsání číslice 2003 na číslici 2005), mohl žalovaný změnit toto prvostupňové rozhodnutí tak, aby špatné vymezení příslušného období odpovídalo realitě a tomu období, z něhož bylo správcem daně v prvostupňovém rozhodnutí penále vyměřováno. Tím, že žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí v této části, nedošlo k faktické, negativní změně žalobcovy právní sféry, neboť žalobci byla napadeným rozhodnutím uložena povinnost odvést penále de facto za identické období týkající se stejné dotace, které bylo řešeno v prvostupňovém rozhodnutí. Rozhodnutím o odvolání proto nedošlo k proměně daňové povinnosti (tj. nedošlo k uložení penále za jiné porušení rozpočtové kázně, než bylo řešeno v prvostupňovém rozhodnutí), jak dle názoru soudu nesprávně dovozuje žalobce. Žalovaný podle názoru soudu naopak postupoval v souladu s ust. § 50 odst. 6 ZSDP a v souladu se zásadou hospodárnosti. Žalovaný tedy fakticky nezměnil období penalizace, ale pouze napravil zjevnou chybu v psaní správce daně. Jednalo by se o přepjatý formalismus, pokud by žalovaný pouze na základě této skutečnosti zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil správci daně. Žalobce ve své žalobě explicitně netvrdil, že vymezení provedené napadeným rozhodnutím by bylo nesprávné. Zachování možnosti odvolání proti dalšímu případnému rozhodnutí správce daně za situace, kdy žalobce, žalovaný a správce daně věděli, že ve vymezení období v prvostupňovém rozhodnutí došlo k zjevné chybě, by proto žalobci ničeho kromě prodloužení předmětného daňového řízení a zvýšení jeho nákladů nepřineslo. V tomto směru také nelze než poukázat na odůvodnění předchozího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008, č.j. 29 Ca 264/2006-30 (který ostatně žalovaný v napadeném rozhodnutí také správně použil), kde zdejší soud uvedl, že „Pokud jde o žalobní námitku týkající se nezákonnosti postupu žalovaného poté, co dospěl k závěru o písařské chybě týkající se vymezení období penalizace za porušení rozpočtové kázně, neshledal soud tuto námitku důvodnou. S žalobcem lze jistě souhlasit, že otázku opravy zřejmých omylů a nesprávností řeší daňový řád v ust. § 56, kde je zakotveno, že opravu zřejmých nesprávností provede na žádost nebo z úřední povinnosti správce daně, přičemž opravy lze provést do doby končící zánikem právo daň vyměřit nebo doměřit a proti rozhodnutí o opravě zřejmých omylů a nesprávností je přípustné odvolání. V projednávané věci však žalobce tvrdí dotčení svých práv spočívajících v právu na řádnou obranu v rámci správního řízení, ovšem neuvádí, že tuto obranu chtěl skutečně použít a v čem by měla spočívat. V tomto případě nelze shledat, že by se v uvedené věci mělo jednat o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.), ani o nezákonnost, která by znamenala narušení veřejného subjektivního práva žalobce.“

Dále žalobce brojí proti tomu, že ze strany správce daně a žalovaného bylo porušeno ust. § 4 odst. 12 ZSDP, neboť doplnit a odstranit vady předešlého řízení bylo uloženo správci daně, nikoli místně příslušnému správci daně žalobce – Finančnímu úřadu Brno-venkov. Ani této námitce žalobce nemohl soud přisvědčit. Žalobce nenamítá, že prvostupňové daňové řízení bylo vedeno u místně nepříslušného správce daně, tj. žalobce je toho názoru, že prvostupňové řízení bylo vedeno u místně příslušného správce daně – Finančního úřadu v Břeclavi, ale že v rámci odvolacího řízení měl odstraňovat vady odvolání a vady předešlého řízení nyní místně nepříslušný správce daně – Finanční úřad v Břeclavi. V tomto směru soud poukazuje na dikci ust. § 48 a násl. ZSDP, ze které dle soudu vyplývá, že místně příslušným prvostupňovým orgánem pro účely odvolacího řízení zůstává i poté, co event. obecně došlo ke změně místní příslušnosti daňového subjektu, ten správce daně, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal. Pokud by soud přijal žalobcovu argumentaci, docházelo by v průběhu odvolacího řízení k absurdním situacím v tom smyslu, že by rozhodnutí správce daně mohlo být změněno podle ust. § 49 odst. 1 jiným správcem daně. K obtížným procesním situacím by pak docházelo v případě, kdyby takto „nově určený místně příslušný správce daně“ neměl stejný nadřízený, odvolací orgán, s původním místně příslušným správcem daně. Odvolací řízení představuje řízení o řádném opravném prostředku, který se váže ke konkrétnímu nepravomocnému rozhodnutí určitého prvostupňového správního orgánu. Proto pokud prvostupňový orgán vydal rozhodnutí a pokud je proti němu podáno odvolání, měl by příslušné kroky orgánu prvního stupně provádět ten správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal. Bylo by proto absurdní, aby v průběhu odvolacího řízení se žalobcem navrhovaným způsobem měnila místní příslušnost prvostupňového orgánu.

Poukazuje-li žalobce dále na vytýkané vady při provádění dokazování ve věci stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně za rok 2003 a poukazoval na rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2009, č.j. 7748/09-1700-70, konstatuje krajský soud, že toto rozhodnutí není předmětem soudního přezkumu. Stejně tak není předmětem soudního přezkumu rozhodnutí ministerstva o prominutí odvodu podle ust. § 55a ZSDP. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2009, č.j. 7694/09-1700-703359, kterým byl k odvolání žalobce změněn platební výměr Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 19. 9. 2005, č.j. 91932/05/298980/2730, jímž byl žalobci sdělen předpis penále za porušení rozpočtové kázně. Označené podkladové rozhodnutí je přitom v právní moci. Pokud tedy toto rozhodnutí zůstalo v právní moci, nemůže soud zohlednit jeho údajné vady ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí. Brojil-li pak žalobce proti tomu, že nebyla řádně vyřešena jeho námitka podjatosti správce daně, soud poukazuje na to, že správce daně, jak sám žalobce v žalobě ze dne 11. 8. 2009 konstatoval, o jeho námitce podjatosti řádným způsobem dle ZSDP rozhodl (opačný postup byl žalovanému a správci daně vytýkán v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. 9. 2008, č.j. 29 Ca 265/2006-68). Žalobce dále nebrojil proti tomu, že by toto rozhodnutí bylo vadné či jinak nesprávné nebo že by mělo vliv na výsledek napadeného daňového řízení, proto se soud k této otázce nevyjadřoval; žalobce pouze konstatoval, že nově místně příslušným správcem daně je Finanční úřad Brno-venkov, ponechal proto toto rozhodnutí bez větší pozornosti. Pokud by z této fráze měl soud dovodit, že o jeho námitce podjatosti vůči pracovníkům Finančního úřadu Břeclav měl rozhodnout Finanční úřad Brno-venkov, soud je toho názoru, že o námitce podjatosti podle ust. § 26 ZSDP rozhoduje ten správce daně, vůči jehož pracovníkům námitka podjatosti směřuje. Ani v tomto směru proto nelze správci daně či žalovanému nic vytknout.

Za tohoto stavu věci soudu nezbylo, než žalobu ze dne 11. 8. 2009 zamítnout podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1, věta prvá, s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly, z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. soudního řádu správního) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 soudního řádu správního).

V Brně dne 12.4.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu