29 A 72/2010 - 48Rozsudek KSBR ze dne 10.01.2011

29 A 72/2010 – 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Evy Lukotkové, v právní věci žalobce Z. D., proti žalovanému Městskému úřadu Kroměříž, se sídlem Velké náměstí 115/1, Kroměříž, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba ze dne 12. 7. 2010, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil

žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v řízení o návrhu žalobce na

poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu podle ustanovení § 5

zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to ve

lhůtě 30 dnů ode dne právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 12. 7. 2010 (jež byla žalobcem doručena Nejvyššímu správnímu soudu dne 16. 7. 2010 a následně postoupena zdejšímu soudu) se žalobce domáhal ochrany před nečinností žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o návrhu žalobce na poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu podle ust. § 5 zák. č. 40/1064 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). V žalobě zejména uvedl, že návrh na zahájení řízení žalovaný obdržel dne 12. 12. 2008. Z důvodu, že byl nečinný, podal žalobce podnět ke Krajskému úřadu Zlínského kraje, který dne 22. 5. 2009 vydal opatření proti nečinnosti č.j. KUZL/15915/2009, jímž žalovanému přikázal, aby ve věci do 15 dnů od doručení tohoto opatření rozhodl. Žalovaný proto dne 28. 8. 2009 vydal rozhodnutí č.j. 09/22804/08. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání rozhodl pokračování
29 - 2 -
A 72/2010

Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 8. 12. 2009, č.j. KUZL/76080/2009, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2009, č.j. 09/22804/08, zrušil. Dne 17. 2. 2010 se žalobce znovu obrátil na Krajský úřad Zlínského kraje s žádostí o řešení nečinnosti žalovaného. Dne 22. 3. 2010 podal žalobce stížnost na nečinnost Krajského úřadu Zlínského kraje. Dne 15. 4. 2010 obdržel žalobce od žalovaného výzvu k odstranění vad své žádosti z roku 2008. Dne 17. 4. 2010 žalobce obdržel sdělení č.j. KUZL/11695/2010, ve kterém Krajský úřad Zlínského kraje sděluje, že se žalovanému přikazuje o návrhu žalobce rozhodnout. Ke dni podání žaloby však žalobce neobdržel žádné rozhodnutí žalovaného. S odkazem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v řízení o návrhu žalobce na poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu.

Žalovaný zaslal k žalobě písemné vyjádření, ve kterém zejména uvedl, že dne 12. 12. 2008 obdržel návrh na poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu podle ust. § 5 občanského zákoníku. Dne 15. 5. 2009 žalobce obdržel výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí v dané věci, k němuž se žalobce dostavil 20. 5. 2009 s tím, že kopii správního spisu předá svému právníkovi a teprve poté se k němu buď sám, nebo prostřednictvím svého právníka vyjádří. Protože se tak nestalo, žalovaný vydal dne 28. 8. 2009 rozhodnutí ve věci pod č.j. 09/22804/08, které žalobce převzal dne 17. 9. 2009. Dne 27. 9. 2009 žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo odborem Kanceláře hejtmana postoupeno žalovanému dne 18. 11. 2009, přičemž příslušnému odboru bylo předáno až dne 20. 11. 2009. Dne 8. 12. 2009 Krajský úřad Zlínského kraje vydal rozhodnutí č.j. KUZL 76080/2009, kterým rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Z důvodu dlouhodobé nemoci oprávněné osoby byla až dne 12. 4. 2010 zaslána žalobci výzva k odstranění vad žádosti v souladu s právním názorem odvolacího orgánu, přičemž odpověď zaslal žalobce dne 22. 4. 2010, kterou následně na základě výzvy žalovaného žalobce doplnil dne 26. 7. 2010. Dne 16. 8. 2010 bylo žalovaným zasláno předvolání žalobci, svědkům a dalšímu účastníkovi řízení Mgr. R. K., starostce obce Zlobice, k ústnímu jednání na den 24. 8. 2010. Dne 24. 8. 2010 proběhlo ústní jednání ve věci (protokol o ústním jednání ze dne 24. 8. 2010), kde žalobce předložil další listinné důkazy a starostka obce uvedla, že do jednoho týdne přiloží další listinné důkazy. Dne 3. 9. 2010 byli účastníci řízení vyzváni k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 13. 9. 2010 provedl žalovaný místní šetření k seznámení se se současným stavem věci na dotčených pozemcích. Dne 15. 9. 2010 se účastníci řízení s podklady pro rozhodnutí seznámili a nenavrhovali již žádných důkazů. Konečně pak žalovaný uvedl, že ve věci bylo žalovaným vydáno rozhodnutí (ze dne 7. 10. 2010, které je součástí správního spisu). Na základě výše uvedeného proto žalovaný navrhuje, aby soud žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného odmítl.

Protože žalovaný ve svém vyjádření tvrdil, že vydal rozhodnutí ve věci, vyzval zdejší soud žalobce přípisem ze dne 13. 10. 2010, aby se vyjádřil, zda-li se cítí postupem žalovaného ve smyslu ust. § 62 odst. 3 s. ř. s. uspokojen a poučil jej o procesních důsledcích, pokud se žalobce v soudem stanovené lhůtě nevyjádří.

Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním ze dne 23. 10. 2010, ve kterém výslovně uvedl, že s výše uvedeným postupem žalovaného vyslovuje nesouhlas, protože rozhodnutí je v rozporu s ústavně zaručenými právy. Znalecký posudek byl vyhotoven na smícené dřeviny dne 26. 10. 2008 znalcem RNDr. V. F., B. 429, P. Dle rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 27. 3. 2009, č.j. PÚ 793302/K36/1178/05-ŠI/R1, nebyla na tomto pozemku zřízena přístupová komunikace; pouze sousední pozemek byl uveden jako ostatní plocha. Taktéž nebyly pokračování
29 - 3 -
A 72/2010

v katastru nemovitostí zaneseny na žalobcově pozemku příkopy. Žalobce jako účastník řízení nebyl přítomen jednání o provedení důkazu. K otázce stavu pozemků, tj. že předmětné pozemky žalobce jsou stále dotčeny stavbou místní komunikace a nejsou v původním stavu, navrhuje číst zprávu o podnětu k výkonu dohledu ze dne 1. 2. 2010 (7 KZN 1021/2010-13) Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 26. 3. 2010. Žalobce proto trvá na svém původním návrhu, aby Krajský soud vBrně vydal rozhodnutí ve věci namítané nečinnosti žalovaného a požádal o náhradu nákladů řízení.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly pro zdejší soud následující podstatné skutečnosti: Podáními ze dne 27. 10. 2008, resp. 7. 12. 2008, se žalobce domáhal ochrany před zásahem do pokojného stavu. Žádost byla usnesením č.j. KUZL 80544/2008 ze dne 11. 12. 2008 postoupena žalovanému. Usnesením sp. zn. 13/22233/07 ze dne 6. 3. 2008 žalovaný zastavil řízení o odstranění stavby – „Místní komunikace v lokalitě PŘIHLÁSEK v obci Zlobice“, části větve A, v místě sjezdu na polní cestu, v km 0,377015, na pozemku parc. č. 141 v katastrálním území Zlobice – s odůvodněním, že dodavatel stavby část sjezdu zasahující na pozemek p. č. 141 v k.ú. Zlobice odstranil a uvádí dotčený pozemek do původního stavu, čímž odpadl důvod řízení. Úřední záznam č.j. 09/22804/08 ze dne 17. 3. 2009 obsahuje sdělení, že byla telefonicky kontaktována vedoucí oddělení dopravy a silničního hospodářství ohledně toho, zda byl pozemek žalobce uveden do původního stavu. Úřední záznam č.j. 09/22804/08 ze dne 15. 4. 2009 obsahuje sdělení, že byl telefonicky kontaktován starosta obce Zlobice ohledně pokácení stromů, který žalovanému oznámil, že obecní úřad rozhodl o pokácení stromů rostoucích mimo obec z důvodu poškození stávající panelové cesty a plynovodu kořenovým systémem a zároveň bylo rozhodnuto o výsadbě stromů nových. Dne 11. 5. 2009 byl žalobce žalovaným vyzván, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 22. 5. 2009 Krajský úřad Zlínského kraje rozhodl o opatření proti nečinnosti tak, že žalovanému uložil, aby do 15 dnů od doručení tohoto opatření učinil potřebné procesní úkony a ve věci rozhodl. Žalovaný vydal dne 28. 8. 2009 rozhodnutí č.j. 09/22804/08, kterým návrh žalobce na poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu podle ust. § 5 občanského zákoníku zamítl. V odůvodnění žalovaný uvedl, že správní orgán má bez složitějšího důkazního řízení zkoumat pouze to, zda došlo ke zřejmému zásahu do pokojného stavu; pokud došlo, pak má správní orgán poskytnout poškozenému ochranu. Žalovaný nebyl objektivně schopen posoudit, jaký byl stav pozemku před jeho zastavěním a zda je uvedení pozemku do původního stavu ve shodě se stavem původním; proto vycházel z materiálů předložených dotčeným správním orgánem – Městským úřadem Kroměříž, odbor dopravy-speciální stavební úřad – protože navíc žalovanému nepřísluší zpochybňovat šetření a rozhodnutí dotčeného správního orgánu. Pokud žalobce požaduje, aby byly vysázeny stromy nové ve stejném stáří, žalovaný poukazuje na to, že rozhodnutí musí být realizovatelné. Případnou škodu na vykácených stromech by měl vyčíslit soudní znalec, vpřípadě nedohody mezi žalobcem a obcí Zlobice je oprávněn výši náhrady škody a povinnost k úhradě stanovit pouze soud. Proto žalovaný dospěl k názoru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro poskytnutí ochrany dle ust. § 5 občanského zákoníku. Žalovaný pak žalobce poučil, že se může obrátit na příslušný soud, který je oprávněn k autoritativnímu rozhodování o občanskoprávních vztazích. Podáním ze dne 12. 7. 2009 si žalobce stěžoval u Krajského úřadu Zlínského kraje na nečinnost žalovaného. Krajský úřad Zlínského kraje na toto podání reagoval sdělením z 16. 9. 2009, kde shledal nečinnost žalovaného, který nesplnil předchozí opatření Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 22. 5. 2009, protože však v mezidobí již bylo žalovaným vydáno rozhodnutí, nelze proto činit z jeho strany další opatření.

Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2009, č.j. 09/22804/08, podal žalobce odvolání. Krajský úřad Zlínského kraje vydal dne 8. 12. 2009 rozhodnutí č.j. pokračování
29 - 4 -
A 72/2010

KUZL/76080/2009, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2009, č.j. 09/22804/08, s odůvodněním, že žalovaný si nedostatečně vyjasnil otázku předmětu řízení, neboť žalovaný nevyzval žalobce ke konkretizaci pozemku, na němž je realizována „černá stavba“, a v čem konkrétně má ochrana pokojného stavu spočívat. Žalovaný dále nezjistil, vůči komu se žalobce domáhá ochrany. Podáním ze dne 15. 2. 2010 si žalobce opětovně stěžoval u Krajského úřadu Zlínského kraje na nečinnost žalovaného. Dne 12. 4. 2010, č.j. 09/2280, žalovaný vyzval žalobce k odstranění nedostatků žádosti o obnovení pokojeného stavu. Sdělením z 15. 4. 2010 Krajský úřad Zlínského kraje na základě žalobcova podání ze dne 15. 2. 2010 konstatoval nečinnost žalovaného a přikázal mu, aby do 60 dnů ode dne doručení tohoto podání učinil veškeré potřebné procesní úkony a ve věci rozhodl. Dne 22. 4. 2010 žalobce reagoval na výzvu žalovaného ze dne 12. 4. 2010, č.j. 09/2280. Podáním ze dne 26. 7. 2010 žalobce reagoval na předchozí výzvu zaslanou žalovaným prostřednictvím e-mailu, aby vybral k předvolání na ústní jednání svědky, které mají prokázat žalobcova tvrzení. Dne 24. 8. 2010 proběhlo ve věci ústní jednání, jehož obsah zachycuje protokol o ústním jednání č.j. 09/22804/08. Žalovaný dne 3. 9. 2010 sezval účastníky řízení k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci. Dne 15. 9. 2010 se žalobce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 13. 9. 2010 provedl žalovaný místní šetření ve Zlobicích z důvodu zdokumentování současné situace na předmětných pozemcích a zjištění skutečného stavu pozemků.

Konečně ze správního spisu vyplývá, že dne 7. 10. 2010 vydal žalovaný rozhodnutí ve věci samé č.j. 09/22804/08, ve kterém opětovně zamítl návrh žalobce na poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu dle § 5 občanského zákoníku.

Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě (§ 80 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 79 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou. Soud přezkoumal činnost žalovaného správního orgánu, přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.).

Žaloba není důvodná.

Žalobce se předmětnou žalobou domáhá ochrany před nečinností žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o návrhu žalobce na poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku.

Podle ust. § 71 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Podle ust. § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

Podle ust. § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle ust. § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh důvodný, soud uloží pokračování
29 - 5 -
A 72/2010

rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Podle ust. § 81 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Z výše uvedeného tak plyne, že správní orgány jsou povinny rozhodovat v zákonných lhůtách. Pokud v těchto lhůtách nerozhodly, může se žalobce při splnění zákonných podmínek domáhat u správního soudu, aby uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí. Z judikatury plyne, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 25. 6. 2008, č.j 1 Ans 4/2008-62, přístupný na www.nssoud.cz, že cílem „žaloby proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 s. ř. s. je posoudit, zda je správní orgán nečinný, a pro tento případ mu nařídit vydání rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení v tomto případě končí vydáním rozsudku, jímž se správnímu orgánu nařizuje vydat rozhodnutí či osvědčení ve stanovené lhůtě. Smysl řízení je však dosažen až po jeho ukončení, tj. samotným faktickým vydáním rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení má samozřejmě svůj význam pouze tehdy, pokud nečinnost správního orgánu trvá. Pomine-li nečinnost v průběhu soudního řízení, soud žalobu zamítne dle § 81 odst. 3 s. ř. s., neboť vychází ze skutkového stavu, který zde je v den rozhodnutí soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). (…) Vydáním rozhodnutí či osvědčení se stává řízení o ochraně před nečinností bezpředmětným. Z procesního hlediska mohou následovat dvě situace. V prvém případě může žalobce, jakmile je mu doručeno rozhodnutí správního orgánu, vzít žalobu na ochranu před nečinností zpět, v důsledku čehož musí soud řízení zastavit dle § 47 písm. a) s. ř. s. V druhém případě žalovaný správní orgán sám předloží soudu vydané rozhodnutí jako svoji procesní obranu proti žalobě. Není vyloučeno, že žalobce v tomto okamžiku neví, že byla nečinnost žalovaného ukončena, neboť vydané rozhodnutí dosud neobdržel. Soud je však povinen postoupit vyjádření žalovaného žalobci a dát mu časový prostor pro reakci (např. zpětvzetí žaloby). (…) Je tedy plně na žalobci, aby po ukončení nečinnosti správního orgánu provedl patřičné kroky reagující na změnu procesní situace, včetně možného zpětvzetí žaloby. Jestliže žalobce nevezme svoji žalobu zpět, soud, dojde-li k závěru, že nečinnost žalovaného netrvá, žalobu zamítne na základě ustanovení § 81 odst. 3 s. ř. s. (…) Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že se nezabýval (a zabývat se s ohledem na charakter řízení o kasační stížnosti ani nemohl) výtkami, které snesla žalobkyně ve svém vyjádření k obsahu samotného rozhodnutí stěžovatele (platebního výměru, který žalobkyně označila jako svým obsahem "šokující“). Je na přezkumném daňovém řízení, a eventuálně v budoucnosti na řízení ve správním soudnictví, aby tyto námitky žalobkyně uplatnila.“

Z judikatury Nejvyššího správního soudu tak plyne, že žalobce může být v řízení podle § 79 s. ř. s. úspěšný pouze tehdy, pokud nečinnost správního orgánu trvá. Pomine-li nečinnost v průběhu soudního řízení, musí soud žalobu zamítnout; vydáním rozhodnutí či osvědčení se stává řízení o ochraně před nečinností bezpředmětným. Ostatně obdobné závěry o nutnosti zamítnout žalobu směřující proti nečinnosti správního orgánu, pokud tato v řízení před soudem pomine, plyne i z doktríny, k tomu srov. např. Vopálka, V. - Mikule, V. - Šimůnková, V. - Šolín, M.: Soudní řád správní - Komentář, C. H. Beck, Praha 2004, str. 191 a násl.

Z obsahu správního spisu, shora podrobně rekapitulován, přitom vyplývá, že namítaná nečinnost byla žalovaným odstraněna; žalovaný vydal požadované meritorní rozhodnutí č.j. 09/22804/08, kterým opětovně zamítl návrh žalobce na poskytnutí ochrany před zásahem do pokojného stavu dle § 5 občanského zákoníku. Ke dni rozhodování soudu o žalobě tedy žalovaný není nečinný, neboť vydal meritorní rozhodnutí.

pokračování
29 - 6 -
A 72/2010

Krajský soud k tomu doplňuje, že smyslem, resp. účelem žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle ust. § 79 a násl. s. ř. s. je dosáhnout ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob ohrožených nečinností správního orgánu. Tomuto účelu odpovídá i dikce ust. § 81 odst. 2 s. ř. s., neboť správní soud může správnímu orgánu uložit pouze povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Pokud však žalovaný správní orgán v mezidobí vydá rozhodnutí, odpadá předmět řízení, neboť žalovaný přestal být nečinný. Správní soud rozhodující podle ust. § 81 s. ř. s. nemůže žalovanému uložit povinnost vydat rozhodnutí něco osvědčení, které již bylo žalovaným fakticky vydáno; taková povinnost by byla fakticky nemožná. Žalovanému totiž nemůže být soudem uložena povinnost vydat rozhodnutí, které již vydal. Ke stejným závěrům dospívá i shora citovaná judikatura a odborná literatura.

Z důvodu, že žalovaný zdejšímu soudu oznámil, že dne 7. 10. 2010 vydal ve věci rozhodnutí, vyzval žalobce přípisem ze dne 13. 10. 2010, zda byl postupem žalovaného uspokojen (§ 62 odst. 3 s. ř. s.). Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 23. 10. 2010, ve kterém uvedl, že trvá na svém původním návrhu, přičemž uplatnil řadu námitek směřujících proti vydanému rozhodnutí. Takovými námitkami se však správní soud v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu zabývat nemůže. Správní soud rozhodující o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle ust. § 79 a násl. s. ř. s. se v tomto řízení nemůže vyjadřovat k zákonnosti jednotlivých úkonů a aktů správního orgánů, neboť to může být za splnění příslušných procesních podmínek podle s. ř. s. předmětem žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 a násl. s. ř. s. K tomu ostatně srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č.j 1 Ans 4/2008-62, přístupný na www.nssoud.cz. Krajský soud tedy mohl v řízení o žalobě proti nečinnosti posuzovat toliko to, zda je v době rozhodování soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.) žalovaný nečinný. Pokud pak v průběhu řízení žalovaný odstranil namítanou nečinnost (vydáním rozhodnutím ve věci samé), nezbývá správnímu soudu než žalobu zamítnout (§ 81 odst. 3 s. ř. s.), protože již žalovaný není nečinný. Krajský soud přitom musel žalobu projednat věcně a nemohl řízení zastavit s ohledem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010, čj. 3 Ads 148/2008-70, neboť v něm se uvádí, že „Vyjádří-li se navrhovatel na výzvu soudu podle § 62 odst. 3 s. ř. s. ve stanovené lhůtě, že postupem správního orgánu uspokojen není, nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. Soud za takové situace pokračuje v řízení…“

Nad rámec výše uvedeného však krajský soud poznamenává, že tímto rozsudkem neschvaluje postup žalovaného. Jeho celková nečinnost trvala řadu měsíců, čímž žalovaný jednoznačně nepostupoval v souladu se lhůtami, které pro vydání rozhodnutí stanoví správní řád (k tomu srov. § 71 správního řádu). Z pohledu řízení podle § 79 s. ř. s. však soud může napravit pouze nečinnost, která by v době rozhodování soudu ještě trvala, což není souzený případ. Krajský soud přitom poznamenává, že není-li však žalobce s rozhodnutím žalovaného spokojen (jak je patrno z jeho podání ze dne 7. 10. 2010), může po splnění zákonných podmínek (mj. po bezúspěšném vyčerpání řádného opravného prostředku – odvolání, o kterém bude rozhodovat nadřízený orgán Městského úřadu Kroměříž) napadnout jeho rozhodnutí, resp. rozhodnutí nadřízeného správního orgánu samostatnou správní žalobou podle § 65 s. ř. s., ve které již lze brojit proti jednotlivým důvodům rozhodnutí, tak jak to učinil žalobce v podání ze dne 7. 10. 2010.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve pokračování
29 - 7 -
A 72/2010

věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný (soud žalobu zamítnul) a náhradu nákladů řízení bylo proto možno přiznat žalovanému. S ohledem na jednoznačnou nečinnost žalovaného, která byly odstraněna až v řízení před soudem, k tomu viz výše, však krajský soud nemohl žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení, neboť to byl žalovaný, kdo svou nečinností přinutil žalobce podat správní žalobu, přičemž tato nečinnost byla odstraněna až v důsledku jejího podání. Ostatně žalovanému žádné náklady nad rámec jeho jinak běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení § 102 a násl. soudního řádu správního) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 soudního řádu správního).

V Brně dne 10.1.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu