29 A 3/2010 - 56Rozsudek KSBR ze dne 31.10.2011

29 A 3/2010-56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Evy Lukotkové v právní věci žalobce: F. P., zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, za účasti: Obec Lednice, Zámecké nám. 70, 691 44 Lednice, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 27.10.2009, č.j. JMK 122910/2009, sp. zn. S-JMK 120910/2009/OÚPSŘ se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci:

Rozhodnutím Městského úřadu Břeclav, odboru stavebního řádu a územního plánování ze dne 27.4.2009, č.j. MUBR-30804/2009, sp. zn. MUBR-S 9793/2007 OSŘÚP/Ru-328 byla zamítnuta žádost žalobce a J. P., oba bytem ……., o vydání rozhodnutí o umístění stavby: rodinný dům přízemní – ……. (dále jen „stavba“) na pozemku parc. č. ….. v kat. území …… .

Pokračování
- 2 -
29 A 3/2010

Proti napadenému rozhodnutí bylo podáno odvolání ze dne 11.5.2009, které bylo doplněno přípisem ze dne 26.5.2009.

Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 27.10.2009, č.j. JMK 122910/2009, sp. zn. S-JMK 122910/2009/OÚPSŘ bylo přezkoumávané rozhodnutí změněno v jeho výrokové části tak, že část věty „… a na základě tohoto posouzení podle § 92 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád“, bude nově znít „… a na základě tohoto posouzení podle § 92 odst. 2 stavebního zákona“. Podle ust. § 90 odst. 5 věta druhá zák. č. 500/2004 Sb. správního řádu v platném znění (dále jen „správní řád“) bylo přezkoumávané rozhodnutí ve zbytku potvrzeno. Citované rozhodnutí je předmětem přezkumného soudního řízení.

II. Shrnutí žalobních bodů:

Žalobce dne 5.1.2010 podal žalobu, v níž tvrdil, že rozhodnutím žalovaného byl zkrácen na svých hmotných a procesních právech, žalobou napadl přezkoumávané rozhodnutí v celém rozsahu.

Žalobní body vymezil následovně:

ad 1/ žalovaným tvrzený rozpor s územním plánem obce Lednice:

Podstatu zamítnutí žádosti žalobce o vydání územního rozhodnutí spatřoval žalobce v žalovaným tvrzeném rozporu s územně plánovací dokumentací. Územní plán sídelního útvaru obce Lednice schválilo zastupitelstvo obce dne 15.2.1996. Jeho cílem bylo pozvolné rozšiřování zastavěného území a rozrůstání zástavby obce L. a její části N. . V této lokalitě by měly být podle územního plánu zastaveny proluky a nadměrné zahrady. Stavební zahrada ve vlastnictví žalobce parc. č. …. v kat. úz. …… se rozkládá na ploše 4 193 m. Nemůže tak být pochyb, že se jedná o nadměrnou zahradu, na které územní plán rozvoje povoluje výstavbu dalších rodinných domků. Pozemek žalobce se nachází ve funkčně vymezeném území Bv - rodinné domy a zemědělská výroba. Plánovaný dům je jednopodlažní se sklonitou střechou. Žalobce byl toho názoru, že žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 90 písm. a/ ve spojení s § 92 odst. 2 stavebního zákona a zároveň porušil i ust. § 2 odst. 1 a 3 správního řádu.

ad 2/ žalovaný porušil rovnost účastníků řízení:

Žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdí, že obec, která nesoulad návrhu s předmětným územním plánem napadá, je prvořadě příslušná k tomu, aby pojmy a užité výrazy, včleněné do konkrétního územního plánu blíže specifikovala a objasnila. Žalovaný tak pro tento případ pro obec jako účastníka řízení vykonstruoval právo veta. To však nepochybně žádný účastník řízení nemá. Žalovaný svým postupem v řízení porušil rovnost účastníků řízení a tento jeho postup je v rozporu s § 7 odst. 1 správního řádu.

ad 3/ další vady napadeného rozhodnutí:

Pokračování
- 3 -
29 A 3/2010-57

Žalovaný tvrdí, že se nemohl zabývat námitkou žalobce, že v sousedství byl postaven dům v zahradě mimo uliční čáru. Žalovaný svůj postup zdůvodnil tím, že se může zabývat pouze otázkami, které jsou předmětem řízení. K tomu žalobce uvedl, že tuto námitku uváděl s ohledem na své legitimní očekávání a především protože správní orgán je povinen postupovat tak, aby ve skutkově shodných nebo podobných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalovaný měl minimální povinnost odůvodnit, proč ve skutkově shodném případě postupoval zcela odlišně. Žalobce je tudíž přesvědčený, že žalovaný porušil § 3 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu.

Obec Lednice podala účelovou žalobu na určení vlastnictví k pozemkům ve vlastnictví žalobce, aby oddálila vydání územního rozhodnutí. Prvostupňový stavební úřad postupoval správně, neboť včas odhalil účelovost určovací žaloby a řízení nepřerušil. Jeho právní názor byl potvrzen i rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2009 ve vztahu k pozemku parc. č. 22/1, na němž má být stavba umístěna, předmětná žaloba byla zamítnuta. Žalovaný i v tomto bodě uvažoval šikanózně a porušil zásadu rovnosti účastníků podle § 7 odst. 1 správního řádu a vybočil z mezí daných zákonem a porušil tak § 2 odst. 1 a 2 a také § 2 odst. 3 správního řádu.

Stavební úřad v Břeclavi se dopustil ve výrokové části rozhodnutí zjevné chyby v psaní, když místo stavební zákon napsal správní řád. Žalovaný opravil v této části rozhodnutí správního orgánu I.stupně, ačkoliv opravu měl provést prvostupňový správní orgán. Tím žalovaný porušil § 90 odst. 1 písm. c/ správního řádu.

S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň navrhl zrušení i rozhodnutí správního orgánu I.stupně ze dne 27.4.2009.

III. Shrnutí základních argumentů uvedených v vyjádření žalovaného:

Žalovaný k obsahu žaloby zejména s ohledem na skutečnosti, které jsou podstatou napadeného rozhodnutí ze dne 27.10.2009 uvedl následující:

K bodu č. 1 odst. II žaloby

Dle závěru bodu č. 1 má žalobce za to, že žalovaný postupoval v rozporu s ust. § 90 písm. a) ve spojení s § 92 odst. 2 stavebního zákona a současně, že tak porušil také § 2 odst. 1 a 3 správního řádu. Podstatu zamítnutí žádosti o vydání konkrétního územního rozhodnutí spatřuje žalobce v odvolacím orgánem tvrzeném rozporu příslušné žádosti o umístění stavby s platnou územně plánovací dokumentací. V souvislosti s tím obsáhle konstatuje, že územní plán obce předpokládá pozvolné rozšiřování zastavěného území a rozumné rozrůstání zástavby i v části obce …. , že umístění předmětné stavby se nachází na funkčně vymezeném území Bv- rodinné domy a zemědělská výroba, že navrhovaný dům svými parametry jako je podlažnost a sklonitost střechy určuje prostorový regulativ zástavby a že umístěním za hradbu domu pohledově neovlivňuje historický ráz obce atd. S tímto konstatováním se lze nepochybně ztotožnit, jak je i patrno z odůvodnění rozhodnutí KrÚ ze dne 27.10.2009. Zásadním důvodem pro zamítnutí žádosti F. a J. P. správními orgány I. a II. na úseku stavebně- správním bylo dispoziční umístění stavby RD na dané

Pokračování
- 4 -
29 A 3/2010

parcele, tj. výrazné odklonění od linie stávající zástavby, charakterizující současnou část obce ….. , zejména její centrální části, ve které je stavba navrhována. KrÚ však nemůže souhlasit s názorem uvedeným v žalobě, že stávající územně plánovací dokumentací je dovolováno umísťovaní staveb v části ……. v nadměrných zahradách. Územní plán sídelního útvaru (ÚPNSÚ) Lednice pojednává o nadměrných zahradách pouze v souvislosti s umísťováním staveb v lokalitách U Fruty, Mikulovská, Hřbitova a Slovácká, nikoliv v ……, což je nepochybně charakterově jiná část obce L., než lokality vyjmenované. ÚPNSÚ L. dále stanovuje, že v …….. budou zastavěny pouze proluky a to tak, že bude nutno respektovat stávající uliční sítě (viz též i odůvodnění rozhodnutí KrÚ Jihomoravského kraje ze dne 27.10.2009). Přesto, že zmíněný územní plán nedefinuje stavební čáru pro výstavbu na jednotlivých parcelách, je zřejmé, že na konkrétním pozemku je takovou stavbou prvé řadě stavba stávajícího RD, nikoliv stavba umísťovaná až druhořadě za ní, ve vzdálenosti cca 50m. Výše uvedenými úvahami, ve spojení s čl. 6.2, 7.2. vyhlášky o závazných částech ÚPNSÚ Lednice, schválené 15.2.1996 (dále jen 6.2 a 7.2) a bodem 3.2.2. textové části platného ÚPNSÚ Lednice (dále jen bod 3.2.2) – viz žaloba, byl v napadeném rozhodnutí ze dne 27.10.2009 dovozen také termín staveb umisťovaných ,,v rozptylu“, zmiňovaný jak uvedenými body, tak předmětnou žalobou. Takový výklad pojmů je i v souladu s výkladem nadřízeného orgánu – ministerstva pro místní rozvoj – a je dle metodického pokynu takto užíván pro účely prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu. V uvedeném pokynu se vychází z normy ČSN 734301 – čl.4.3.4 v němž je uvedeno cit.: ,,Prolukou se rozumí dočasně nezastavěný prostor ve stávající souvislé zástavbě, který je určen k zastavění“. V pokynu je dále uvedeno, že ,,pojem stávající souvislá zástavba je nutno v daném kontextu chápat jako zástavbu v zásadě řadovou, tzn. že jednotlivé stavby mají štítové zdi (jak to konstrukční řešení umožňuje) těsně u sebe, objekty navazují jeden na druhý. Z dikce bodu 3.2.2 KrÚ Jihomoravského kraje dovodil, že je rozlišován (charakterizován) jednak rozptyl v prolukách, jednak rozptyl v zahradách. Za situace, kdy v části ……….. dle čl. 6.2. a 7.2. lze dále umísťovat obytnou zástavbu pouze v prolukách a dle dalšího obsahu bodu 3.2.2. je v …… zpřísněno umísťování v rozptylu pouze dle uliční sítě, nelze dovodit, že navrhované umístění stavby RD bylo ÚPNSÚ Lednice míněno ,,v rozptylu na zahradní parcele č. 22/1 k.ú. .......................“, jak je navrženo situačním výkresem přiloženým k napadenému rozhodnutí a jak je také odůvodňováno v žalobě. Z obsahu předposledního odstavce bodu č. 1 žaloby není patrno, v čem je žalobcem spatřován cit.: ,,logický rozpor tvrzení“, neboť KrÚ netvrdí a ani nikdy netvrdil, že výstavba v různých lokalitách se neděje vždy též na konkrétních parcelách. Dle názoru KrÚ Jihomoravského kraje nemůže být postačující k prokázání souladu navrhovaného umístění stavby RD …………. s územním plánem ani skutečnost, že projekt domu vypracovala uznávaná osobnost s úplnou znalostí územního plánu, která pojem rozptýlená výstavba ve svém návrhu umístění stavby zohlednila. Je třeba odkázat na závěr odůvodnění rozhodnutí KrÚ ze dne 27.10.2009, ve kterém je konstatováno, že za daných podmínek nelze požadovaným způsobem stavbu umístit a že jiné řešení je možné pouze za předpokladu změny územního plánu, resp. nového územního plánu. Mimo jakýkoliv dopad na vlastní posuzování závěrů učiněných KrÚ lze pouze na doplnění správnosti učiněných závěrů uvedených v napadeném rozhodnutí odkázat na v současné době platné zadání nového územního plánu Lednice, které bylo schváleno 18.12.2008, které rozvoj bydlení v předmětném lokalitě řeší. Zadání předpokládá zástavbu kolem komunikace na parcele ………., v zadní části parcely č. ……..obě k.ú. ……….., tj. na opačné straně od zamyšleného umístění RD mž. P., čímž se potvrzuje správnost závěrů učiněných v rozhodnutí KrÚ Jihomoravského kraje ze dne 27.10.2009. Nicméně KrÚ Jihomoravského kraje si je vědom toho, že řešení, které předpokládá umísťování nové

Pokračování
- 5 -
29 A 3/2010-58

výstavby podél parcely 210/17 v k.ú. ……………, tedy v rozporu s požadovaným návrhem žalobce, nemohlo být a tedy ani nebylo do napadeného rozhodnutí zahrnuto.

K bodu č. 2 odst. II.žaloby

V tomto bodě je vyjádřen názor, že žalovaný porušil rovnost účastníků řízení, když pro obec vykonstruoval právo veta při odpovědi na otázku pojmu ,,stavba v rozptylu“ a při posouzení souladu předloženého návrhu stavebníka s platným územním plánem, a v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 27.10.2009 uvedl, že obec je prvořadě příslušná k tomu, aby pojmy a výrazy užité v územním plánu blíže objasnila. K tomu je nutno předně uvést, že KrÚ Jihomoravského kraje nepochybně ve svém rozhodnutí kompetenci k posuzování souladu záměru s platným územním plánem vyjádřil na straně č. 3 odst. 6, tím, že uvedl – cit. ,, V konkrétním případě posuzoval Stavební úřad (dále SÚ) soulad předloženého záměru především z hlediska požadavků obsažených v Územním plánu sídelního útvaru (ÚPN SÚ) Lednice …“ (Podrobnější posouzení souladu žádosti stavebníka s konkrétními požadavky územního plánu je rozvedeno a odůvodněno v rozhodnutí KrÚ Jihomoravského kraje na straně čtvrté, případně v posledním odstavci na straně třetí.) Zde je zřetelně vyjádřeno, že příslušným k posouzení výše uvedené otázky je SÚ. Pokud KrÚ mimo jiné poukázal též na osobu starosty, případně zastupitelstva obce, učinil tak v souvislosti s pořizováním územního plánu či územně plánovací dokumentace a je třeba tomu rozumět tak že KrÚ Jihomoravského kraje při tom vycházel ze zásad, že základním úkolem územního plánování je mimo jiné stanovit zásady organizace území a že územní plán vydává příslušné zastupitelstvo formou opatření obecné povahy. KrÚ Jihomoravského kraje tak vycházel z úvahy, že je především v kompetenci obce, aby mezi jiným vymezila i charakter budoucího prostorového uspořádání v obci, tedy to, jakým způsobem by se měla zástavba v obci do budoucna vyvíjet. Je výlučným právem obce stanovit územním plánem urbanistickou koncepci, uspořádání ploch a umísťování staveb v území. Dle ust. § 6 odst. 5 písm. c) zák. č. 183/2006 Sb., v platném znění (dále SZ) vydává územní plán zastupitelstvo obce (činí tak jménem obce). Nadto působnost ve věcech územního plánování vykonávají orgány obce (nikoliv obce - § 5 odst. 1 SZ), za které se ve smyslu § 5 odst. 1 zák. č. 128/200 Sb., o obcích považují mimo jiné i zastupitelstvo či starosta obce. Dle § 103 citovaného zákona vystupuje za obec navenek starosta. KrÚ Jihomoravského kraje proto odmítá názor žalobce o zvýhodnění obce v daném řízení, neboť jak je zřejmé z přiložených spisových materiálů správních orgánů obou stupňů, nebylo obci jako účastníku řízení poskytnuto více práv, než jí náleží dle zákonných norem, ve smyslu shora uvedených ustanoveních. KrÚ Jihomoravského kraje zastává názor, že zásadu rovnosti v právech nelze pojímat absolutně, ale že je ji třeba chápat jako kategorii relativní pokud se jedná o případ či postup založený na objektivních a rozumných důvodech, mezi které lze nepochybně otázku územního plánování v obci začlenit. KrÚ Jihomoravského kraje dospěl k závěru, že zásada rovnosti dotčených osob neznamená, že každé jakékoliv zacházení s různými subjekty (osobami), které se nenacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti. Určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu kategorii oproti jiné, nemůže být sama o sobě bez dalšího označena za porušení principu rovnosti.

K bodu č. 3 odst. II žaloby

K dané otázce se odvolací orgán vyjádřil tak, že legitimní očekávání je třeba aplikovat v případech, kdy je správní orgán nadán správní úvahou. Dále uvedl, že nepochybně by Pokračování
- 6 -
29 A 3/2010

nebylo racionální očekávat naplnění výše uvedené zásady tam, kde by při takovém rozhodování případně byl porušen zákon. To KrÚ Jihomoravského kraje pokládal za hlavní důvody pro odmítnutí zásady legitimního očekávání. Byl veden názorem, že případ tzv. právní úvahy může nastat tam, kde na vydání rozhodnutí není v souladu se zákonem právní nárok, tedy tam, kde zákon poskytuje možnost k určitému jednání (např. výjimkové řízení). O takový případ se však v daném případě dle KrÚ Jihomoravského kraje nejedná. Otázka souladu záměru s platnou územně plánovací dokumentací byla proto posuzována dle konkrétního obsahu této dokumentace a námitka posuzování na základě jiné stavby byla odmítnuta. Pro odvolací orgán byla naprosto iracionální představa, že by zákonodárce při koncipování ust. § 2 odst. 4 SŘ, v případě rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů, měl na mysli situaci, kdy by nové rozhodnutí mělo být vedeno případem, který by vycházel z nesprávného rozhodnutí. Konstatování odvolacího orgánu, že ke zkoumání či posouzení otázky správného umístění jiné stavby či okolností s tím souvisejícím nebyl odvolací orgán v daném případě ani kompetentní, mělo tak mít v odůvodnění odvolacího orgánu doplňující, nikoliv podstatný význam. Ze stylizace věty je patrno, že snahou KrÚ JmK bylo odmítnout námitku o umístění sousedního domu jako takovou.

Obdobně jako námitka uvedená v bodu 3a, také další námitky uvedené v bodech 3b/ a 3c/ byly odůvodněny již stručněji, neboť dle odvolacího orgánu se jedná o otázky bez většího praktického významu na správnost konečného rozhodnutí. Námitkou žaloby 3b/ je KrÚ Jihomoravského kraje vytýkáno, že podle § 64 správního řádu nepřerušil vedené správní řízení. K tomu lze jen doplnit, že dle názoru odvolacího orgánu otázka dořešení vlastnických vztahů, vzhledem k důvodu zamítnutí návrhu žalobce je otázkou, která nemůže správnost rozhodnutí ze dne 27.10.2009 ovlivnit. Vzhledem k důvodu zamítnutí návrhu nejedná se o otázku, od které by bylo rozhodnutí ve věci odvislé, nejedná se o otázku předběžnou a přerušení řízení z tohoto důvodu za daných okolností by bylo proti zásadě zakotvené v ust. § 6 odst. 1 a 2 SŘ, v němž jsou zakotveny zásady ekonomičnosti a úspornosti v řízení. K tomu je v ustanovení § 64 odst. 1 správního řádu zakotveno, že správní orgán ,,může“, nikoliv že tak ,,musí“ postupovat vždy, když takový případ nastane, tzn. za každých okolností. KrÚ Jihomoravského kraje se tak domnívá, že by jeho postup byl šikanózní, či že by porušoval zásadu rovnosti účastníků řízení podle § 7 odst. 1 správního řádu, či ust. § 2 odst. 1,2,3 správního řádu, jak to uvádí žalobce.

Dle bodu 3c/ žaloby porušil KrÚ Jihomorvského kraje § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu tím, že svým rozhodnutím změnil část výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, když opravu konkrétní chyby spočívající v uvedení špatné zákonné normy ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu I. stupně zakotvil do rozhodnutí ze dne 27.10.2009, ač měl postupovat podle § 70 správního řádu. K tomu se uvádí, že dle ust. § 70 správního řádu týká-li se oprava zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že byla chyba zjištěna v odvolacím řízení KrÚ Jihomoravského kraje se nedomnívá, že by se jednalo o postup, který by měl zásadní vliv na správnost rozhodnutí.

IV. Podstatné skutečnosti vyplývající ze správního spisu.

Pokračování
- 7 -
29 A 3/2010-59

Ve správním spise je založena žádost žalobce a J. P. o vydání rozhodnutí o umístění stavby ze dne 17.5.2007, doručené Městskému úřadu Břeclav dne 30.5.2007. Jedná se o pasivní rodinný dům o velikosti 153 m přízemní, sloužící k bydlení. Stavba je navržena na pozemku parc. č. ……., …, … . Podle katastru nemovitostí druhem pozemku je zahrada o celkové výměře 5383 m.

Z připojené projektové dokumentace a identifikačních údajů stavby vyplývá, že místem stavby je …………., …………… , katastrální území …………, katastr č. pozemku pravděpodobně 21, 22/1, 19, výměra parcely 5383 m, investoři manželé P., ………… Dále je ve spise doložena kopie kupní smlouvy uzavřené dne 21.9.2000 mezi prodávající A. M. a kupujícími J. a F. P., kterým prodávající prodal objekt k bydlení č.p. ….. stojící na parcele č.p. …….., pozemek – zastavěná plocha parc. č. ………. o výměře 44 m, pozemek – zahrada parc. č. ……….. o výměře 199 m, pozemek a orná půda parc. č. ………. o výměře 425 m, pozemek – ostatní plocha parc. č. ………… o výměře 41 m, pozemek – ostatní plocha staveniště parc. č. ………… o výměře 82 ma pozemek – zahrada parc. č. ………….. o výměře 419 m. Nemovitosti jsou zapsány na LV č. …….. kat. území …………….., obec Břeclav, u Katastrálního úřadu Břeclav.

Výpis z katastru nemovitostí prokázal, že druhem pozemku na parc. č. ……… je zahrada, na parc. č. …….. je orná půda, na parc. č. ……… a parc. č. ……… je ostatní plocha, na parc. č. …….. je zastavěná plocha a nádvoří a na parc. č. …………. je zahrada. Dne 2.10.2002 byla podána u Okresního soudu v Břeclavi žaloba na určení vlastnického práva k parcele č. …….., parcele č. ………, parcele č. ……… a parcele č. ……... Zároveň je připojena i kopie katastrální mapy ze dne 31.3.2006.

Městský úřad Břeclav, odbor regionálního rozvoje dne 1.7.2005 vydal rozhodnutí, č.j. MUBR 10890/2005 ORR-411/CHl, kterým vyslovil závazné stanovisko, že novostavba rodinného domu, skleníku a přístřešku, oprava a úpravy stávajícího domu č.p. 51 na parcelách č. 18/2, 19, 21 a 22/1 v kat. území ………., které se nacházejí v památkové zóně Lednicko-valtického areálu (vyhláškou č. 484/1992 ze dne 10.9.1992, byl areál dne 7.12.1996 zařazen do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO), se považují z hlediska památkové péče podle ust. § 14 odst. 3 zák. č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči v pozdějších zněních za přípustné při dodržení stanovených podmínek. Rozhodnutí nabylo právní moci dnem 1.2.2005.

Ve spise se nachází vyjádření a stanoviska Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, územní odbor Břeclav ze dne 16.5.2007, ev. č. HSBM-4-82-12/4-OPR-2007, Vodovodů a kanalizací Břeclav, a.s. ze dne 9.3.2006 a 15.6.2007, Jihomoravské plynárenské ze dne 1.6.2007, Telefónici O2 Czech Republic, a.s. Praha 3 ze dne 28.5.2007, E-ON Česká republika, s.r.o. České Budějovice ze dne 15.2.2006 a 6.6.2007, dále požárně bezpečnostní řešení vypracované v dubnu r. 2007 ing. Alešem Beranem, autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, posudek o stanovení radonového indexu pozemku, vypracovaný SURGEO s.r.o. Hodonín.

Stavební úřad oznámil zahájení územního řízení účastníkům řízení a dotčeným orgánům a k projednání žádosti současně nařídil veřejné ústní jednání spojené s ohledáním na Pokračování
- 8 -
29 A 3/2010

místě na den 14.8.2007, o jehož výsledku byl sepsán protokol. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci mimo jiné i pozemku parc. č. ….. v kat. území ………… byla podána žaloba na určení vlastnického práva, zažádal stavební úřad před vydáním územního rozhodnutí Okresní soud v Břeclavi o podání aktuálních informací o průběhu řízení ve věci podané žaloby, zvláště nebylo-li nařízeno předběžné opatření, kterým by byla vlastnická práva žadatelů omezena. Z uvedeného důvodů bylo též rozhodnuto o přerušení řízení usnesením ze dne 12.9.2007. Po obdržení podání od Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13.9.2007, doručené správnímu orgánu I.stupně dne 20.9.2007 s informací, že ve věci zmíněné žaloby nebylo žádné předběžné opatření nařízeno, přikročil stavební úřad k vydání územního rozhodnutí dne 21.9.2007, č.j. MUBR 56448/2007 OSŘÚP/4u, sp. zn. PUBR-S993/20077 OSŘÚP/Ru-328, jímž vydal rozhodnutí o umístění stavby rodinný dům přízemní – ………… na pozemku parc. č. ………. v kat. území ………….. Proti rozhodnutí podali odvolání manžele E. aj. H., J. a B. K., z důvodu neoprávněných zásahů do jejich vlastnických práv (vlastníci sousedních pozemků) a Obec L., která odůvodnila odvolání rozporem umísťované stavby s platnou územně plánovací dokumentací.

Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu ze dne 1.8.2008, č.j. JMK 75560/2008, sp.zn. S-JMK 75560/2008/OÚPSŘ bylo rozhodnutí správního orgánu I.stupně ze dne 21.9.2007 v celém rozsahu zrušeno a věc vrácena tomuto správnímu orgánu k novému projednání, protože shledal, že je v rozporu s právními předpisy, zejména se stávající platnou územně plánovací dokumentací. Navržený rodinný dům je z hlediska funkčního využití území umístěn v souladu s územním plánem sídelního útvaru Lednice, ovšem z hlediska prostorového umístění je v rozporu s touto plánovací dokumentací, neboť je umístěn cca 50 m od uliční čáry.

V návaznosti na stanovisko žalovaného vydal správní orgán I.stupně nové rozhodnutí dne 27.4.2009, č.j. MUBR 30804/2009, sp.zn. MUBR-S 9793/2007 OSŘÚP/Ru-328, kterým zamítl žádost žalobce a J. P. o vydání rozhodnutí o vydání stavby, rodinného domu přízemní – ………….., na pozemku parc. č. ……. a …. v kat. území ………. se závěrem, že záměr žadatele není v souladu s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona a že by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy. Stavební úřad proto žádost zamítl.

Proti napadenému rozhodnutí bylo podáno odvolání ze dne 11.5.2009. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 27.10.2009, č.j. JMK 122910/2009, sp. zn. S-JMK 122910/2009/OÚPSŘ na základě odvolání žalobce bylo napadené rozhodnutí změněno v jeho výrokové části tak, že část věty „… a na základě tohoto posouzení podle § 92 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád,“ bude nově znít „… a na základě tohoto posouzení podle § 92 odst. 2 stavebního zákona“ . Podle ust. § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu bylo ve zbytku napadené rozhodnutí potvrzeno.

V. Při posouzení věci vycházel Krajský soud v Brně z následujících skutečností, úvah a

právních závěrů:

Pokračování
- 9 -
29 A 3/2010-60

Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející vydání rozhodnutí, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.).

Předmětem přezkumného soudního řízení je rozhodnutí žalovaného ze dne 27.10.2009, č.j. JMK 122910/2009, sp. zn. S-JMK 122910/0009/OÚPSŘ.

Spor mezi účastníky je v rovině právní, skutkové okolnosti sporné nejsou, vyplývají z přezkoumávaného rozhodnutí a z obsahu připojeného správního spisu.

V souzené věci bylo správní řízení vedeno podle zák. č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (stavební zákon). Podle ust. § 76 odst. 1 platí, že umísťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit jejich vliv na využití území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak.

Podle ust. § 76 odst. 2 citovaného zákona každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu je povinen dbát požadavku uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou-li mu podmínky využití území a vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu známy.

V daném případě se jednalo o návrh na vydání rozhodnutí o umístění stavby podle ust. § 79 odst. 1 stavebního zákona.

Podle ust. § 92 odst. 1 citovaného zákona územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby; vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmů při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby nebo při vydávání kolaudačního souhlasu, může uložit zpracování prováděcí dokumentace stavby. V rozhodnutí stavební úřad rozhodne o námitkách účastníků řízení, v odůvodnění vyhodnotí připomínky veřejnosti a stanoví dobu platnosti rozhodnutí, má-li být delší, než stanoví tento zákon. U staveb dočasných nebo v rozhodnutí o změně využití území pro dočasné činnosti stanoví lhůtu pro odstranění stavby nebo ukončení činnosti a následný způsob úpravy území. V případech podle ust. § 78 odst. 2 stanoví v potřebném rozsahu podmínky pro provedení záměru.

Podle ust. § 92 odst. 2 citovaného zákona není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v ust. § 90 nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

Pokračování
- 10 -
29 A 3/2010

Podle ust. § 43 odst. 1 stavebního zákona územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen „urbanistická koncepce“), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (dále jen „plocha přestavby“), pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů.

Z tohoto tedy vyplývá, že územní rozhodnutí musí vždy z územního plánu vycházet a respektovat jím vystavěné „mantinely“. Zatímco tedy územní plán stanoví jen velmi obecné podmínky případné zástavby (a zabývá se mj. tím, zda je území vůbec zastavitelné), územní rozhodnutí již posuzuje konkrétní zamýšlenou stavbu a tedy je zřejmé, že posuzuje její případnou realizaci z bližšího měřítka a ve vazbě na konkrétní poměry v předmětné lokalitě. Územní plán je tedy nástrojem koncepčním; naopak územní rozhodnutí je realizačním nástrojem a jediné může svazovat dopady konkrétní navrhované stavby na okolí.

Krajský soud pokládá za potřebné uvést, že každá nová stavba má potenciál zasáhnout řadu právních vztahů. Za účelem minimalizace těchto zásahů vytvořil zákonodárce podrobný proces, který samotné stavbě předchází. Tento proces se sestává z několika fází, mj. z fáze územního plánování, fáze územního rozhodování, fáze stavebního povolení, resp. z tzv. fáze schvalovací (kolaudační), z níž každá směřuje k částečně odlišnému cíli. Tyto fáze, které na sebe logicky navazují je přitom nutno vidět v jejich souvislostech, přičemž je třeba respektovat jejich smysl a funkci, resp. od toho se odvíjející různý rozsah práv a povinností dotčených osob. V této souvislosti lze odkázat na závěr judikatury Nejvyššího správního soudu, viz. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.4.2004, č.j. 5 A 107/2001-53, www.nssoud.cz, z níž vyplývá, že jednotlivá řízení upravená ve stavebním zákoně je nutno vidět v jejich vzájemné časové a formální a obsahové souvztažnosti, neboť např. ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí a rovněž v kolaudačním řízení stavební úřad zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a stavebním povolené. Označená ochrana dotčených osob však musí mít zákonitě své limity. Množina těchto osob (potenciálních účastníků řízení) bývá totiž povětšinou natolik rozsáhlá, že by v případě nulové existence omezení pro uplatnění jejich práv dokázala uvedené procesy zcela eliminovat, tedy zabránit nové výstavbě, případně nové stavební úpravě. Jedním z těchto limitů je i limit časový. V územním a stavebním řízení totiž účastníci řízení mohou své připomínky, resp. námitky účinně uplatňovat pouze ve stanovených lhůtách, přičemž k námitkám či připomínkám uplatněným po lhůtě nemůže být v dalším řízení přihlíženo. Dalším limitem je limit osobní a limit věcný, který umožňuje pouze ochranu v zákoně vymezených subjektů (zejména tzv. účastníků řízení), resp. pouze ochranu v zákoně vymezených práv. Tyto limity jsou podrobně rozvedeny v právní úpravě, zejména pak stavebním zákoně a správním řádu.

Spor v dané věci se vede o to, zda záměr žalobce je či není v souladu s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona a zda by umístěním a realizací záměrů mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy. Podstatou posuzování záměru žalobce v územním řízení je dle ust. § 90 písm. a/ stavebního zákona zkoumání souladu návrhu s vydanou územně plánovací dokumentací a dle písm. b/ téhož

Pokračování
- 11-
29 A 3/2010-61

ustanovení zkoumání jeho souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území a požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území.

Podle ust. § 19 odst. 1 písm. d/ stavebního zákona platí, že úkolem územního plánování je stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb.

Uvedená kritéria jsou zároveň zásadní pro rozhodování o konkrétním předloženém záměru žadatele. Stavební úřad pak zkoumá i soulad záměru s požadavky prováděcích předpisů ke stavebnímu zákonu, zejména s obecnými požadavky na využívání území, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a s požadavky zvláštních právních předpisů.

V daném případě posuzoval stavební úřad soulad předloženého záměru žalobce především z hlediska požadavku obsažených v Územním plánu sídelního útvaru Lednice zpracovaného a projednaného v souladu se zákonem č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 84/1976 Sb. o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci ve znění pozdějších předpisů.

Jak bylo zjištěno stavba „přízemí rodinného domku“ je navržena v ploše – regulační značka Bv (plochy pro rodinné domky a zemědělská výroba). Žalobce sice argumentuje tím, že navrhovaný dům svými parametry jako je podlažnost a sklonitost střechy určuje prostorový regulativ zástavby a že umístěním za hradbu domu pohledově neovlivňuje historický ráz obce, což nelze zpochybnit, nicméně zásadním důvodem pro zamítnutí jeho žádosti bylo dispoziční umístění stavby rodinného domu na dané parcele, tj. výrazné odklonění od linie stávající zástavby, charakterizující současnou část obce …………, zejména její centrální část, ve které je stavba navrhovaná. Nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že územně plánovací dokumentací je dovolováno umísťování staveb v části ………….. v nadměrných zahradách, neboť v čl. 2 bod 6.2. územního plánu sídelního útvaru Lednice (dále jen „ÚPNSÚ“) „území pro bydlení zaujímá největší část zastavěných ploch. Rozvoj obytné zástavby je v lokalitách „U Fruty“ „Mikulovská“, „U Hřbitova“, „Slovácká“ a v prolukách a nadměrných zahradách. V Nejdku budou zastavěny proluky“. Z uvedeného vyplývá, že v …………. budou zastaveny pouze proluky, a to tak, že bude nutno respektovat stávající uliční sítě. Nutno přisvědčit argumentaci žalovaného, že územní plán nedefinuje stavební čáru pro výstavbu na jednotlivých parcelách, na konkrétním pozemku je takovou stavbou v prvé řadě stavba stávajícího rodinného domku, nikoli stavba umisťovaná až druhořadě za ní ve vzdálenosti cca 50 m. Jak vyplývá z čl. 7 bod 7.3. ÚPNSÚ Lednice „v obytných zónách je nutno dodržovat stavební čáru, čáru určující minimální odstup od silnice a maximální výšku objektu danou okolní zástavbou, tzn. dvoupodlažní objekty …“

Podle ust. § 54 stavebního zákona vydá zastupitelstvo obce územní plán, který zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje (ust. § 43 odst. 3 citovaného zákona). Z uvedeného vyplývá, že je tudíž na obci, jaký charakter a prostorové uspořádání zástavby pro svou obec vymezí, tedy jakým způsobem by se měla zástavba v obci do budoucna vyvíjet. Výlučným právem obce je stanovit územním plánem požadavky na plošné a prostorové uspořádání území, urbanistickou koncepci. Pouze obec blíže specifikuje a objasňuje pojmy a užité výrazy Pokračování
- 12-
29 A 3/2010

včleněné do konkrétního územního plánu. Stavební úřad je povinen toto respektovat. Nesoulad návrhu stavby se závaznou částí územně plánovací dokumentace je vždy důvodem jeho zamítnutí (ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona).

Pokud ve vyhlášce ÚPNSÚ Lednice je zakomponován výraz „proluka“ pak tímto pojmem se rozumí dočasně nezastavěný prostor ve stávající souvislé zástavbě, který je určen k zastavění (viz norma ČSN 734301-čl. 4.3.4). Pojem stávající souvislá zástavba je nutno v daném kontextu chápat jako zástavbu v zásadě řadovou, tzn., že jednotlivé stavby mají štítové zdi těsně u sebe, objekty navazují jeden na druhý. Pokud dle čl. 6.2. a 7.2. ÚPNSÚ Lednice je vymezeno umisťovat obytnou zástavbu výlučně jen v prolukách, pak se nelze ztotožnit s argumentací žalobce, že navrhované umístění stavby rodinného domu je míněno v rozptylu na zahradní parcele č. …………… kat. území ………….., jak je navrženo situačním výkresem přiloženým k napadenému rozhodnutí a jak je rovněž odůvodňováno v žalobě. Jedinou možností jak požadovaným způsobem stavbu umístit by byla změna územního plánu v předmětné lokalitě.

Soud nemohl přisvědčit ani žalobní námitce, že žalovaný porušil rovnost účastníků řízení, když pro obec vykonstruoval právo veta při odpovědi na otázku pojmu „stavba v rozptylu“. Soulad předloženého záměru žalobce z hlediska požadavků obsažených v ÚPNSÚ Lednice je příslušný posuzovat stavební úřad. V kompetenci obce je, aby mezi jiným vymezila i charakter budoucího prostorového uspořádání v obci, tzn. jakým způsobem by se měla zástavba v obci do budoucna vyvíjet. Jinými slovy, je výlučným právem obce stanovit územním plánem urbanistickou koncepci, uspořádání ploch a umisťování staveb v území. Územní plán vydává zastupitelství obce, jménem obce (ust. § 6 odst. 5 písm. c/ stavebního zákona), působnost ve věcech územního plánování vykonávají orgány obce (ust. § 5 odst. 1 stavebního zákona), orgánem obce je i zastupitelstvo či starosta obce (ust. § 5 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. o obcích). Z výše uvedeného vyplývá, že postavení obce jako účastníka řízení je dáno zákonnou úpravou, která určitým způsobem o „zvýhodňuje“ tuto kategorii, což však nelze označit jako porušení principu rovnosti.

Důvodná není ani námitka žalobce, že žalovaný porušil ust. § 3 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu, tvrdil-li, že se nemůže zabývat námitkou žalobce, že v sousedství byl postaven dům v zahradě mimo uliční čáru, neboť se nejedná o předmět řízení. V postupu žalovaného spatřuje žalobce porušení principu legitimního očekávání. K dané otázce se žalovaný vyjádřil tak, že legitimní očekávání je třeba aplikovat v případech, kdy je správní orgán nadán správní úvahou. Dále uvedl, že nepochybně by nebylo racionální očekávat naplnění výše uvedené zásady tam, kde by při takovém rozhodování případně byl porušen zákon. To byl také hlavní důvod pro odmítnutí zásady legitimního očekávání. Byl veden názorem, že případ tzv. právní úvahy může nastat tam, kde na vydání rozhodnutí není v souladu se zákonem právní nárok, tedy tam, kde zákon poskytuje možnost k určitému jednání. O takový případ se však v dané věci nejedná. Otázka souladu záměru s platnou územně plánovací dokumentací byla proto posuzována dle konkrétního obsahu této dokumentace a námitka posuzování na základě jiné stavby byla odmítnuta. Konstatování žalovaného, že ke zkoumání či posouzení otázky správného umístění jiné stavby či okolností s tím souvisejícím nebyl odvolací orgán v daném případě ani kompetentní, mělo tak mít v odůvodnění odvolacího orgánu doplňující, nikoli podstatný význam. Ze stylizace věty je patrno, že snahou žalovaného bylo odmítnout námitku o umístění sousedního domu jako takovou .

Pokračování
- 13-
29 A 3/2010-62

V žalobních námitkách dále žalobce uváděl, že obec Lednice podala účelovou žalobu na určení vlastnictví k pozemkům ve vlastnictví žalobce, aby oddálila vydání územního rozhodnutí. Z tohoto usuzuje, že stavební úřad měl řízení přerušit, dle ust. § 64 odst. 1 správního řádu. V této souvislosti soud se přiklonil k argumentaci žalovaného, že vzhledem k důvodu zamítnutí návrhu se nejedná o otázku předběžnou a přerušení řízení by za daných okolností bylo proti zásadě zakotvené v ust. § 6 odst. 1 a 2 správního řádu, týkající se zásady ekonomičnosti a úspornosti v řízení. Z citace uvedeného právního ustanovení rovněž vyplývá, že správní orgán může za určitých okolností řízení usnesením přerušit nikoliv, že musí.

Dále žalobce vytkl žalovanému porušení ust. § 90 odst. 1 písm. c/ správního řádu tím, že svým rozhodnutím změnil část výroku rozhodnutí správního orgánu I.stupně, když opravu konkrétní chyby, spočívající v uvedení špatné zákonné normy ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu I.stupně zakotvil do rozhodnutí ze dne 27.10.2009, ačkoliv měl postupovat podle ust. § 70 správního řádu. V postupu žalovaného neshledal soud pochybení, neboť chyba byla zjištěna až v odvolacím řízení. Žalovaný může napravit chyby správního orgánu prvého stupně, neboť jako odvolací orgán rozhoduje ve fázi, která spolu s řízením v I.stupni tvoří jeden celek (viz též rozsudek NSS ze dne 28.5.2003, č.j. 7A 124/2009-39, přístupný na www.nssoud.cz). Nejednalo se navíc o chybu, která by mohla mít zásadní vliv na správnost rozhodnutí.

VI. Právní závěr:

Z uvedeného plyne, že přezkoumávané správní rozhodnutí žalovaného poskytuje dostatečnou oporu pro právní závěr, že netrpí vadou chybného posouzení právní otázky. Krajský soud v Brně proto uzavírá, že žaloba je nedůvodná a proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly, proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení: Rozsudek, který byl doručen účastníkům nabývá právní moci dnem doručení (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti rozhodnutí lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání musí být zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Brně dne 31. října 2011

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Jana Jedličková,v.r.

předsedkyně senátu