Vyhláška č. 46/1987 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1987-46
Částka 10/1987
Platnost od 15.06.1987
Účinnost od 19.02.1987
Aktuální znění 19.02.1987

46

VYHLÁŠKA

Ministra zahraničních věcí

ze dne 26. února 1987

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou


Dne 15. března 1985 byla ve Vientiane podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově demokratickou republikou.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 20. ledna 1987.


Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 57 dnem 19. února 1987.

České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.


Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.


KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi

Československou socialistickou republikou

a

Laoskou lidově demokratickou republikou

Československá socialistická republika

a

Laoská lidově demokratická republika

přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce

rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a za tím účelem se dohodly na těchto ustanoveních:

HLAVA I

Definice

Článek 1

Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:

a) "konzulární úřad" je každý generální konzulát, konzulát, vícekonzulát nebo konzulární jednatelství;

b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;

c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;

d) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;

e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná v administrativních, technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;

f) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci vyjma vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnanci;

g) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci;

h) "člen soukromého personálu" je každá osoba zaměstnaná výhradně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;

i) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim přiléhající, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem, včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu;

j) "konzulární archívy" jsou veškeré listiny, dokumenty, korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a zařízeními, určeným k jejich ochraně a uložení;

k) "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;

l) "loď" je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu s výjimkou válečných lodí;

m) "letadlo" je každé civilní letadlo registrované nebo imatrikulované ve vysílajícím státě v souladu s jeho právním řádem a nesoucí znaky tohoto státu.

HLAVA II

Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců

Článek 2

1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.

2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod, jakož i počet členů konzulárního úřadu, jsou předem písemně dohodnuty mezi vysílajícím a přijímajícím státem.

3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem přijímajícího státu.

4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.

Článek 3

Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.

Článek 4

Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.

Článek 5

1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.

2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.

Článek 6

1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.

2. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.

Článek 7

Do té doby, než bude uděleno exequatur, může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V takovém případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.

Článek 8

1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu diplomatické mise; jméno této osoby sdělí vysílající stát předem ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.

Článek 9

Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť i jen prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a požívat výhod vyplývajících z této úmluvy.

Článek 10

1. Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu:

a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny další změny týkající se jejich postavení, které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;

b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a tam, kde to přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;

c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;

d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob majících trvalý pobyt v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu.

2. Příjezd a konečný odjezd se budou pokud možno rovněž oznamovat předem.

Článek 11

1. Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku dokument, osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území přijímajícího státu.

2. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého rozhodnutí písemně oznámit vysílajícímu státu, že některý konzulární úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle povahy případu dotyčnou osobu odvolá, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo zruší její jmenování.

3. Jestliže vysílající stát odmítne vyhovět nebo nevyhoví v přiměřené době povinnostem, které má podle odstavce 2 tohoto článku, může přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě exequatur nebo ji přestat považovat za člena konzulárního personálu.

Článek 12

Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:

a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že jeho funkce skončily;

b) odnětím exequatur;

c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu o tom, že ho přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního personálu v případech stanovených v článku 11 odstavec 3.

HLAVA III

Výsady a imunity

Článek 13

1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených touto úmluvou.

2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby byla zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.

Článek 14

1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státu svou státní vlajku a státní znak podle ustanovení tohoto článku.

2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, jakož i na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním účelům.

3. Při výkonu práva daného tímto článkem se bude přihlížet k právním předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.

Článek 15

1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu nabývat do vlastnictví a do užívání, vlastnit a užívat pozemky, budovy nebo části budov určené pro potřeby konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.

2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získávání pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou potřebnou pomoc.

3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy přijímajícího státu o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.

Článek 16

1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit, leč se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu, nebo osoby pověřené některým z nich.

2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.

3. Konzulární místnosti, jejich zařízení a jiný majetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.

Článek 17

Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají kdekoli.

Článek 18

1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, dávek a poplatků:

a) z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulárním účelům nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;

b) ze smluv a úkonů, které se týkají nabývání nemovitostí, uvedených v odstavci 1, písmeno a);

c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních poplatků a dávek.

2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke konzulárním účelům.

3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky a dávky vybírané za poskytování zvláštních služeb.

Článek 19

1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalý pobyt, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu.

2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalý pobyt, nepodléhají trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu nepodléhají, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.

3. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nevztahují na řízení:

a) vyplývající ze smlouvy, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec neuzavřel jakožto zástupce vysílajícího státu;

b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako soukromá osoba;

c) zahájené třetí osobou v případě škody vzniklé v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem;

d) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, které konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.

Článek 20

1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo jiné sankce.

2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na jejich rodinné příslušníky.

3. Orgán, požadující svědectví, musí dbát, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout od něho písemné prohlášení.

4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem jejich funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.

Článek 21

1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát výsad a imunit uvedených v článku 19 a 20.

2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 19, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem souvisící přímo z hlavní žalobou.

4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku; této imunity je nutno se vzdát zvlášť.

Článek 22

Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od všech osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských povinností jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.

Článek 23

1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností uložených právními předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují na cizince.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou občany vysílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.

Článek 24

1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti, vyňati z působnosti předpisů o sociálním zabezpečení, které platí v přijímajícím státě.

2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:

a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalý pobyt,

b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve vysílajícím nebo ve třetím státě.

3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním zabezpečení přijímajícího státu.

4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné účasti na sociálním zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že tato účast je přijímajícím státem dovolena.

Článek 25

1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celostátních, oblastních a místních s výjimkou:

a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo služeb;

b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu s výhradou ustanovení článku 18;

c) dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmene b) článku 27;

d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pochází z přijímajícího státu včetně zisků pocházejících z převodu majetkových hodnot;

e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;

f) registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 18.

2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy nebo mzdy jsou podrobeny dani z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které právní předpisy tohoto státu ukládají zaměstnavatelům, pokud jde o vybírání daně z příjmů.

Článek 26

1. Přijímající stát v souladu s právními předpisy, které může vydat, povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a ostatních podobných poplatků, vybíraných na základě dovozu nebo v souvislosti s ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:

a) u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu;

b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství nutné pro přímou osobní spotřebu příslušných osob.

2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich nástupu do úřadu.

3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v odstavci 1 písmeno b) tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán právními předpisy přijímajícího státu, nebo na které se vztahují jeho předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho příslušného rodinného příslušníka.

Článek 27

V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo člena jeho rodiny žijícího s ním ve společné domácnosti přijímající stát

a) povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho úmrtí;

b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky, ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.

Článek 28

1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv.

2. Při použití veřejných spojovacích prostředků konzulárním úřadem budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.

3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.

4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.

5. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla, jež mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.

Článek 29

S výhradou právních předpisů přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní příslušníci mohou svobodně cestovat po území přijímajícího státu. Ustanovení tohoto článku se nedotýká podmínek pro vydávání víz nebo jiných cestovních dokladů podle právních předpisů přijímajícího státu.

HLAVA IV

Konzulární pravomoc a konzulární funkce

Článek 30

1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právním řádem přijímajícího státu funkce, uvedené v této úmluvě.

2. Konzulární úředník může vykonávat konzulární funkce mimo konzulární obvod pouze se souhlasem přijímajícího státu.

Článek 31

Konzulární úředníci jsou oprávněni:

a) chránit v přijímajícím státě práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů včetně právnických osob;

b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;

c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu, podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zúčastněným osobám.

Článek 32

Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na

a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;

b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to v souladu s právními předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními dohodami upravujícími tuto otázku.

Článek 33

1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat občany vysílajícího státu nebo činit opatření k zajištění jejich vhodného zastoupení před justičními a jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nejsou s to hájit včas svá práva a zájmy. Totéž platí i pro právnické osoby vysílajícího státu.

2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých práv a zájmů.

3. Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto článku, podléhá při výkonu této funkce právnímu řádu přijímajícího státu a jurisdikci jeho justičních a jiných orgánů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občan tohoto státu.

Článek 34

1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právním řádem vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat a zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího státu.

2. Je oprávněn vydávat víza, prodlužovat nebo rušit jejich platnost osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.

Článek 35

1. V rozsahu stanoveném právním řádem vysílajícího státu je konzulární úředník oprávněn:

a) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;

b) pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího státu a pořizovat opisy těchto dokladů;

c) uzavírat manželství a vydávat o tom příslušné doklady za předpokladu, že oba snoubenci jsou občany vysílajícího státu, a s výhradou, že o tom zpraví příslušné orgány přijímajícího státu, vyžadují-li to jeho právní předpisy;

d) zapisovat nebo registrovat zrušení manželství podle právních předpisů vysílajícího státu;

e) přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu.

2. Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to týká, povinnosti podat hlášení předepsaná právním řádem přijímajícího státu.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matričních listin a listin ve věci osobního stavu, týkajících se občanů vysílajícího státu a vyžadovaných k administrativním účelům.

Článek 36

Konzulární úředník je oprávněn:

a) přijímat jakákoli prohlášení občanů vysílajícího státu a ověřovat je,

b) sepisovat, potvrzovat a přijímat do úschovy závěti a jiné listiny a prohlášení občanů vysílajícího státu,

c) potvrzovat nebo ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu,

d) překládat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty vydané úřady vysílajícího nebo přijímajícího státu a osvědčovat překlady, opisy a výpisy z těchto dokumentů.

Článek 37

Konzulární úředníci jsou oprávněni provádět na konzulárním úřadě, ve svém bytě, v bytě občana vysílajícího státu a na lodi nebo v letadle vysílajícího státu tyto úkony:

a) sepisování a ověřování pravosti listin a smluv, jež chtějí občané vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu s právním řádem přijímajícího státu a netýkají se zřízení nebo převodu práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě,

b) sepisování listin a smluv a ověřování jejich pravosti bez zřetele k státní příslušnosti smluvních stran, pokud se tyto listiny a smlouvy vztahují pouze na majetek nebo práva existující ve vysílajícím státě nebo se týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto státě za podmínky, že tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu s právním řádem přijímajícího státu.

Článek 38

Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat od občanů vysílajícího státu do úschovy listiny, peníze, cenné předměty a jiný movitý majetek jim náležející. Tyto listiny, peníze, cenné předměty a jiný movitý majetek mohou být vyvezeny z přijímajícího státu pouze v souladu s jeho právním řádem.

Článek 39

Listiny a dokumenty uvedené v článcích 36 a 37 mají v přijímajícím státě stejnou právní platnost a průkazní moc jako dokumenty ověřené nebo potvrzené příslušnými soudními nebo jinými orgány tohoto státu.

Článek 40

Přijímající stát musí přijmout bez ověření podpisy konzulárních úředníků na listinách, které vydávají nebo jimiž potvrzují shodnost opisů s originálem vydaným příslušným orgánem, jestliže tyto listiny budou opatřeny otiskem úředního razítka a z obsahu listin bude možno posoudit jejich autentičnost.

Článek 41

Konzulární úředníci jsou oprávněni podle platných mezinárodních dohod nebo - pokud takové dohody neexistují - jiným způsobem, který je v souladu s právními předpisy přijímajícího státu:

a) doručovat státním příslušníkům vysílajícího státu zdržujícím se na území přijímajícího státu soudní a mimosoudní písemnosti;

b) doručovat na žádost justičních orgánů vysílajícího státu dožádání orgánům přijímajícího státu příslušným k jejich vyřizování a sami vyřizovat dožádání týkající se státních příslušníků vysílajícího státu.

Článek 42

1. Příslušný orgán přijímajícího státu neprodleně uvědomí konzulární úřad o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.

2. Obdobně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, nemá však pobyt na území přijímajícího státu a není zde ani zákonně zastupován.

3. Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán přijímajícího státu o bezodkladná opatření nezbytná k zajištění a správě dědictví zanechaného v tomto státě zemřelým občanem vysílajícího státu a zpravit ho o případných opatřeních, která již byla učiněna. Při zajišťování opatření podle tohoto odstavce může konzulární úřad poskytnout svou pomoc přímo nebo prostřednictvím svého zástupce.

4. Jestliže po splnění formalit spojených s dědictvím v přijímajícím státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a kteří nemají pobyt v přijímajícím státě a nejmenovali svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek z jejich prodeje předán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu za podmínky, že

a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo odkazovníků;

b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;

c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané právními předpisy přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;

d) poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.

5. Jestliže občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v přijímajícím státě, náhle zemře během pobytu na území tohoto státu, budou věci, peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a které nebyly vyžádány přítomným dědicem, prozatímně a za účelem zajištění jejich ochrany předány do úschovy konzulárnímu úřadu vysílajícího státu bez dalších formalit, přičemž se pro správní nebo justiční orgány přijímajícího státu vyhrazuje v zájmu příslušného řízení právo na převzetí těchto věcí. Konzulární úřad musí tyto věci, peněžní částky a cennosti předat kterémukoli orgánu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo likvidací. Konzulární úřad musí zachovávat právní řád přijímajícího státu, pokud jde o vývoz svršků a převod peněžních částek.

6. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 33 této úmluvy.

Článek 43

1. Jakmile se úřady přijímajícího státu dovědí o případech, kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana vysílajícího státu, oznámí to příslušnému konzulárnímu úřadu.

2. Ustanovení článku 33 této úmluvy platí i pro ochranu práv a zájmů nezletilých nebo jiných osob, které nemají plnou způsobilost k právním úkonům.

3. V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných osob nemajících plnou způsobilost k právním úkonům, může se konzulární úředník postarat o jmenování správce tohoto majetku nebo požádat příslušné orgány přijímajícího státu o provedení příslušných opatření.

Článek 44

Konzulární úředník může v souladu s právním řádem vysílajícího státu převzít péči nad nezletilým občanem tohoto státu, který žije na území přijímajícího státu, uznává-li tento stát takovou pravomoc.

Článek 45

1. Za účelem usnadnění výkonu konzulárních funkcí týkajících se občanů vysílajícího státu:

a) konzulární úředníci mají volnost spojení s občany vysílajícího státu a přístupu k nim. Občané vysílajícího státu mají stejnou volnost spojení s konzulárními úředníky a přístupu k nim;

b) příslušné orgány přijímajícího státu musí bez prodlení informovat konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy v jeho konzulárním obvodě je občan vysílajícího státu vzat do vazby nebo kdy je jeho osobní svoboda jakoukoli jinou formou omezena. Každé sdělení určené konzulárnímu úřadu osobou, která je vzata do vazby nebo jejíž osobní svoboda je jinak omezena, musí být těmito orgány doručeno bez prodlení. Tyto orgány musí bez prodlení informovat osobu, jejíž osobní svoboda byla omezena, o právech, která má podle tohoto ustanovení;

c) konzulární úředníci mají právo tohoto občana navštěvovat, hovořit a dopisovat si s ním a zajistit jeho právní zastoupení. Výkon těchto práv umožní příslušné orgány přijímajícího státu bez prodlení;

d) jestliže jsou tito občané po odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody, mají konzulární úředníci právo je navštěvovat. Při každé návštěvě tohoto druhu se umožní konzulárnímu úředníku rozhovor s takovou osobou.

2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu s právními předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že tyto právní předpisy výkon uvedených práv neznemožňují.

Článek 46

1. Konzulární úředník může ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc lodím vysílajícího státu, které připlouvají do přístavu nebo jiného místa, kde mohou zakotvit, nebo se tam již nacházejí. Jakmile je vstup na loď povolen, mohou konzulární úředníci vstoupit na její palubu a spojit se s kapitánem, členy posádky a cestujícími, kteří jsou občany vysílajícího státu.

2. Kapitán nebo kterýkoli člen posádky má volný přístup na konzulární úřad, má-li tento úřad sídlo v přístavu, kde loď kotví. Není-li konzulární úřad v přístavu, je tento přístup vázán na souhlas příslušného orgánu přijímajícího státu.

3. Aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu, mohou konzulární úředníci vést šetření k objasnění všech nehod, k nimž došlo během plavby na palubě lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána a každého člena posádky, kontrolovat palubní dokumenty, přijímat prohlášení o cestě a místě určení, a pokud to právní řád vysílajícího státu dovoluje, řešit spory všeho druhu mezi kapitánem, důstojníky a námořníky, činit opatření k přijetí kapitána nebo kteréhokoli člena posádky do nemocničního ošetření nebo k jejich návratu do vlasti, usnadnit vjezd a výjezd lodi, jakož i její pobyt v přístavu. Při výkonu těchto funkcí mohou konzulární úředníci požádat orgány přijímajícího státu o spolupráci a pomoc.

4. Orgány přijímajícího státu nezasahují do událostí na palubě lodi s výjimkou událostí, které by mohly narušit klid a veřejný pořádek na zemi nebo v přístavu nebo ohrozit zdraví osob nebo veřejnou bezpečnost nebo jichž by se mohly účastnit osoby, které nejsou členy posádky.

5. V případě, že by příslušné orgány přijímajícího státu měly v úmyslu provést prohlídku, vyšetřování nebo donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu, jež se nalézá ve vodách přijímajícího státu, vyrozumí před jejich provedením konzulární úřad, aby se úkonu mohli zúčastnit konzulární úředníci. V tomto oznámení se uvede přesná doba provedení úkonu. Nezúčastní-li se konzulární úředníci nebo jejich zástupci tohoto úkonu, mohou požádat uvedené orgány o předání všech informací o jeho průběhu. Ustanovení tohoto odstavce platí rovněž v případě, kdy kapitán nebo kterýkoli člen posádky má být vyslýchán orgány přijímajícího státu.

6. V případě, že jde o neodkladné opatření, nebo je-li vyšetřování prováděno na žádost kapitána, musí o tom být konzulární úředník informován během vyšetřování, a to co možná nejdříve. Na požádání bude konzulární úředník rovněž zpraven o průběhu vyšetřování konaného za jeho nepřítomnosti.

7. Ustanovení odstavců 5 a 6 tohoto článku se nelze dovolávat vůči orgánům přijímajícího státu, jde-li o uplatnění celních předpisů nebo provádění jiných kontrolních opatření týkajících se ochrany zdraví, přístavního řádu, zabezpečení zboží a vstupu cizinců.

8. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na válečné lodi.

Článek 47

1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne nebo je jinak poškozena ve vodách přijímajícího státu, podají o tom příslušné orgány tohoto státu bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu a informují jej o učiněných nebo zamýšlených opatřeních k záchraně cestujících, členů posádky, lodi a nákladu. Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc lodi, členům posádky a cestujícím a učinit veškerá opatření k zabezpečení nákladu a k opravě lodi. Může rovněž požádat orgány přijímajícího státu, aby přijaly taková opatření.

2. Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo jakákoli oprávněná osoba není s to, aby učinila nezbytná opatření k zajištění a správě lodi nebo jejího nákladu, může konzulární úředník učinit jménem provozovatele lodi opatření, která by v tomto směru mohl učinit provozovatel lodi.

3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se rovněž vztahují na jakýkoli předmět, který patří občanu vysílajícího státu a pochází z nákladu lodi vysílajícího státu nebo třetího státu, který by byl nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraven do přístavu konzulárního obvodu.

4. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníku nezbytnou pomoc při všech opatřeních, jež je třeba učinit při poškození lodi.

5. Loď vysílajícího státu, která byla poškozena, její náklad a palubní zásoby nepodléhají na území přijímajícího státu celním poplatkům, pokud nejsou vykládány k použití nebo spotřebě v tomto státě.

Článek 48

Ustanovení článků 46 a 47 se přiměřeně použijí rovněž na letadla vysílajícího státu.

Článek 49

Konzulární úředníci mohou vykonávat dozorčí a inspekční funkce stanovené právními předpisy vysílajícího státu a týkající se letadel tohoto státu a jejich posádek. Jsou rovněž oprávněni poskytovat těmto letadlům a posádkám pomoc.

Článek 50

Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území přijímajícího státu poplatky a dávky stanovené právními předpisy vysílajícího státu.

Článek 51

Kromě funkcí stanovených touto úmluvou mohou konzulární úředníci vykonávat jiné konzulární funkce, které nejsou v rozporu s právním řádem přijímajícího státu.

HLAVA V

Závěrečná ustanovení

Článek 52

1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách jsou všechny osoby požívající těchto výsad a imunit povinny dodržovat právní předpisy přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových vozidel. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních věcí tohoto státu.

2. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který by byl v rozporu s výkonem konzulárních funkcí.

Článek 53

Členové konzulárního úřadu budou dbát povinností uložených právními předpisy přijímajícího státu, týkajících se občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo letadla.

Článek 54

1. Členové konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo mají trvalý pobyt na území přijímajícího státu, podléhají jurisdikci přijímajícího státu s výjimkou případů, kdy jde o výkon jejich funkcí, a nepožívají ani dalších výsad a imunit na základě ustanovení hlavy III této úmluvy, vyjma těch, které jim přiznává článek 20 odstavec 4.

2. Ustanovení hlavy III této úmluvy, s výjimkou článku 20 odstavec 4, se nevztahují na

a) rodinné příslušníky osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku nebo rodinné příslušníky člena konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo v něm mají trvalý pobyt;

b) členy soukromého personálu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo v něm mají trvalý pobyt.

3. Přijímající stát musí vykonávat svoji jurisdikci nad osobami uvedenými v odstavci 1 a 2 tohoto článku takovým způsobem, aby neodůvodněně neomezoval výkon funkcí konzulárního úřadu.

Článek 55

1. Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislosti dovolují, rovněž na výkon konzulárních funkcí uskutečňovaných diplomatickými misemi.

2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárním oddělení nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise jsou oznamována ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

3. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v odstavci 2 tohoto článku jsou i nadále upravovány pravidly mezinárodního práva o diplomatických stycích.

Článek 56

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v Praze.

Článek 57

Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny ratifikačních listin a zůstane v platnosti, dokud ji jedna z Vysokých smluvních stran písemně nevypoví poté, co o tom šest měsíců předem informovala druhou Vysokou smluvní stranu.

Na důkaz toho zmocněnci Vysokých smluvních stran tuto úmluvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Dáno ve Vientiane dne 15. března 1985 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, laoském a francouzském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

V případě různého výkladu českého a laoského znění této úmluvy bude rozhodné znění francouzské.

Za Československou socialistickou republiku:

Ladislav Kocsis

Za Laoskou lidově demokratickou republiku:

Soulivong Phasitthideth

Souvislosti

Prázdný výstup

Verze

č. Znění od - do Novely Poznámka
1. 19.02.1987 Aktuální znění (exportováno 15.10.2019 03:56)
0. 19.02.1987 Vyhlášené znění