Vyhláška č. 24/1958 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konsulární smlouvě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1958-24
Částka 9/1958
Platnost od 15.05.1958
Účinnost od 18.02.1958
Zrušeno k 21.03.1973 (95/1973 Sb.)
Minulé znění 18.02.1958 - 20.03.1973

24

Vyhláška ministra zahraničních věcí

ze dne 12. března 1958

o Konsulární smlouvě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou

Dne 24. května 1957 byla v Berlíně sjednána Konsulární smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou.

Národní shromáždění projevilo s Konsulární smlouvou souhlas dne 31. října 1957 a president republiky ji ratifikoval dne 7. února 1958. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 18. února 1958.

Podle svého článku 24 Konsulární smlouva nabyla účinnosti dne 18. února 1958.

České znění Konsulární smlouvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.

David v. r.

Příloha

KONSULÁRNÍ SMLOUVA

mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou

President Československé republiky a president Německé demokratické republiky, přejíce si prohloubit vztahy mezi oběma státy také v oblasti konsulárních styků, se rozhodli uzavřít tuto smlouvu. K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

President Československé republiky

ministra zahraničních věcí Václava Davida,

president Německé demokratické republiky

náměstka předsedy ministerské rady a ministra zahraničních věcí Dr. Lothara Bolze,

kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

I. Vysílání konsulů

Čl. 1

Smluvní strany se zavazují, že budou na svém státním území vzájemně povolovat zřizování generálních konsulátů, konsulátů, vicekonsulátů a konsulárních jednatelství (dále jen "konsuláty") a vysílání generálních konsulů, konsulů, vicekonsulů a konsulárních jednatelů (dále jen "konsulové"). Před jmenováním konsulů požádá vysílající stát přijímající o souhlas s jejich osobou a jejich konsulárním obvodem.

Čl. 2

(1) Konsulové se ujmou své činnosti po jmenování vysílajícím státem a po udělení exequatur přijímajícím státem . V konsulském patentu musí být vyznačen jejich konsulární obvod.

(2) Orgány přijímajícího státu budou konsulům a jejich konsulárním spolupracovníkům poskytovat při jejich činnosti veškerou potřebnou pomoc.

Čl. 3

(1) Činnost konsulů končí jejich odvoláním, odnětím exequatur nebo úmrtím.

(2) Při úmrtí , odvolání, přechodné nepřítomnosti nebo při jinaké překážce bránící konsulovi v činnosti smí vykonávat konsulova úřední oprávnění jeho zástupce, byla-li předtím jeho úřední vlastnost oznámena příslušnému orgánu přijímajícího státu. Zástupce, který byl pověřen přechodným vedením konsulátu, požívá všech práv, výsad a výhod, poskytnutých touto smlouvou konsulovi.

Čl. 4

Sídla konsulátů, počty jejich zaměstnanců a konsulární obvody budou stanoveny dohodou smluvních stran.

II. Práva, výsady a výhody konsulů

Čl. 5

(1) Přijímající stát zaručuje konsulům a jejich konsulárním spolupracovníkům nerušený výkon jejich služební činnosti.

(2) Úřední místnosti konsulátů jsou nedotknutelné. V úředních místnostech, jakož i v bytech konsulů nebudou provádět orgány přijímajícího státu bez souhlasu konsula žádná donucovací opatření.

(3) Konsulární archivy jsou v každém případě nedotknutelné. Soukromé listiny nesmějí být uschovány v konsulárním archivu.

(4) Úřední korespondence je nedotknutelná a nepodléhá žádné censuře. Totéž platí pro telegramy, telefonní hovory a dálnopisy.

(5) Konsulové mají při písemném styku s orgány vysílajícího státu právo šifry a mohou používat diplomatických kurýrů.

Čl. 6

Konsulům je dovoleno opatřit úřední budovu znakem vysílajícího státu a nápisem s označením jejich úřadu. Na úřední budově a na svém obytném domě smějí vyvěšovat vlajku vysílajícího státu a připevňovat ji na služebních vozidlech.

Čl. 7

Konsulové a jejich konsulární spolupracovníci nepodléhají, pokud jde o jejich služební činnost, pravomoci přijímajícího státu.

Čl. 8

Konsulové a jejich konsulární spolupracovníci jsou povinni o všech záležitostech, které nejsou předmětem jejich služební činnosti, vydávat svědectví před orgány přijímajícího státu. Nebudou-li se moci dostavit, budou vyslechnuti ve svém bytě nebo vydají svou výpověď písemně.

Čl. 9

(1) Konsulové a všichni spolupracovníci, kteří jsou občany vysílajícího státu, jsou na základě vzájemnosti osvobozeni od všech služebních plnění osobních a věcných, vyplývajících z e správních předpisů, jakož i od přímých daní.

(2) Pozemky a budovy jsou osvobozeny od všech věcných služebních plnění, vyplývajících ze správních předpisů, na základě vzájemnosti jen tehdy, používají-li jich konsulové a jejich konsulární spolupracovníci jako úředních nebo obytných místností.

(3) Konsulům a jejich konsulárním spolupracovníkům se poskytuje při dovozu předmětů osobní a služební potřeby osvobození od cla do výše dohodnutého ročního limitu.

Čl . 10

Ustanovení článků 5 až 9 platí přiměřeně pro manželky konsulů a jejich nezletilé děti žijící s nimi ve společné domácnosti.

III. Úřední oprávnění konsulů

Čl. 11

(1) Konsulové hájí v souladu s mezinárodním právem a mezinárodními zvyklostmi práva a zájmy vysílajícího státu, jakož i jeho občanů a právnických osob.

(2) Konsulové se mohou při výkonu svých úředních oprávnění obracet na státní orgány ve svém konsulárním obvodu; mohou se u nich ohrazovat proti porušení práv a zájmů vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob.

Čl. 12

Konsulové mají právo registrovat občany vysílajícího státu, kteří se trvale nebo dočasně zdržují v jejich konsulárním obvodu. Předpisy smluvních stran o ohlašovací povinnosti zůstávají nedotčeny.

Čl. 13

(1) Konsulové mají právo vydávat občanům vysílajícího státu pasy.

(2) Konsulové udělují občanům vysílajícího státu, cizím státním příslušníkům, jakož i osobám bez státní příslušnosti visa potřebná pro vstup do vysílajícího státu nebo výjezd z něho.

Čl. 14

Konsulové přijímají žádosti o udělení státního občanství vysílajícího státu.

Čl. 15

Konsulové mají právo provádět na konsulátech, ve svých bytech, v bytech občanů vysílajícího státu, jakož i na lodích plujících pod jeho vlajkou nebo letadlech nesoucích jeho výsostné označení, tyto úkony:

1. sepisovat nebo ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu;

2. sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti nebo jednostranná prohlášení občanů vysílajícího státu, jakož i přijímat do úschovy jejich písemnosti;

3. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu, pokud tyto právní úkony neodporují zákonům přijímajícího státu. Konsul nesmí sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech o zřízení nebo zcizení práv k budovám a pozemkům, které jsou na území přijímajícího státu;

4. sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, jestliže se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu nebo záležitostí, které na území tohoto státu mají být provedeny, a jestliže tyto právní úkony neodporují zákonům vysílajícího státu a přijímajícího státu;

5. ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu; legalisovat písemnosti, které pocházejí od orgánů nebo úředních osob vysílajícího státu nebo přijímajícího státu, jakož i od soukromých osob, a opisy těchto písemností ověřovat;

6. ověřovat překlady písemností, které pocházejí od orgánů nebo úředních osob vysílajícího státu nebo přijímajícího státu, jakož i od soukromých osob;

7. přijímat do úschovy peníze a cenné předměty občanů vysílajícího státu; příslušné právní předpisy přijímajícího státu zůstávají nedotčeny;

8. jiné úkony, kterými je pověří vysílající stát, pokud nejsou v rozporu se zákony přijímajícího státu.

Čl. 16

Konsulové mohou ustanovovat poručníky a opatrovníky pro občany vysílajícího státu a vykonávat nad nimi v těchto případech dohled. Dovědí-li se konsulové, že majetek občana vysílajícího státu je beze správy, mohou pro něj ustanovit opatrovníka.

Čl. 17

Pro činnost konsulů v dědických věcech občanů vysílajícího státu platí ustanovení Smlouvy mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 11. září 1956.

Čl. 18

(1) Před konsuly a k tomu zmocněnými konsulárními spolupracovníky lze uzavírat podle práva vysílajícího státu manželství, jsou-li oba snoubenci občany vysílajícího státu.

(2) O uzavření manželství uvědomí konsul příslušný orgán přijímajícího státu.

Čl. 19

(1) Konsulové mají právo osvědčovat podle předpisů vysílajícího státu narození a úmrtí občanů vysílajícího státu.

(2) O narozeních a úmrtích uvědomí konsul příslušný orgán přijímajícího státu.

Čl. 20

(1) Konsulové jsou oprávněni poskytovat lodím vysílajícího státu jakoukoli možnou pomoc. Mohou zejména vstupovat ve styk s posádkou a cestujícími, přezkoumávat lodní listiny a pořizovat protokoly o nákladu a o účelu cesty nebo o zvláštních událostech.

(2) Hodlají-li orgány přijímajícího státu provést na obchodních lodích vysílajícího státu donucovací opatření, musí o tom být konsul předem zpraven. Při provedení těchto opatření může být přítomen. To neplatí pro celní, pasové a zdravotní kontroly lodi, členů posádky nebo cestujících.

(3) Při katastrofách nebo haváriích lodí vysílajícího státu jsou konsulové oprávněni činit opatření k poskytnutí pomoci postiženým členům posádky a cestujícím lodi, k zajištění nákladů a k opravě lodi, nebo se jich dožadovat.

(4) Ustanovení jiných dohod o poskytování pomoci při lodních katastrofách nebo haváriích zůstávají tímto článkem nedotčena.

Čl. 21

(1) Konsulové jsou oprávněni poskytovat letadlům vysílajícího státu jakoukoli možnou pomoc. Zejména mohou v případě nouzového přistání podporovat členy posádky a cestující při styku s příslušnými orgány a činit vhodná opatření pro pokračování v cestě.

(2) Při katastrofách nebo nehodách letadel vysílajícího státu jsou konsulové oprávněni činit opatření k poskytnutí pomoci postiženým členům posádky a cestujícím letadla, k zajištění nákladů a k opravě letadla, nebo se jich dožadovat.

(3) Ustanovení jiných dohod o poskytování pomoci při leteckých katastrofách nebo nehodách zůstávají tímto článkem nedotčena.

IV. Závěrečná ustanovení

Čl. 22

Ustanovení této smlouvy o úředních oprávněních konsulů platí přiměřeně také pro pracovníky diplomatických misí, kteří byli pověřeni výkonem konsulární činnosti. Přímý styk s orgány přijímajícího státu bude upraven vzájemnou dohodou ministerstev zahraničních věcí smluvních stran.

Čl. 23

Tato smlouva se uzavírá na dobu pěti let. Smlouva zůstane platnou vždy dalších pět let, neprojeví-li jedna ze smluvních stran 6 měsíců před uplynutím takové lhůty své přání smlouvu vypovědět.

Čl. 24

Tato smlouva vyžaduje ratifikace. Nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

Vyhotoveno v Berlíně dne 24. května 1957 ve dvou prvopisech, vždy v české a německé řeči, při čemž obě znění jsou stejně platná.

Za presidenta

Československé republiky

V. David v. r.

Za presidenta

Německé demokratické republiky

Dr. Lothar Bolz v. r.

Souvislosti

Je zrušen předpisem
95/1973 Sb. Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou

Verze

č. Znění od - do Novely Poznámka
1. 18.02.1958 - 20.03.1973
0. 18.02.1958 Vyhlášené znění