Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 32/2017 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Protokolu z roku 2014 k Úmluvě o nucené práci z roku 1930

Datum vyhlášení 02.06.2017
Uzavření smlouvy 11.06.2014
Platnost od 09.11.2016
Profil dokumentu
více
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

32

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. června 2014 byl v Ženevě na 103. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce přijat Protokol z roku 2014 k Úmluvě o nucené práci z roku 19301).

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Ratifikace Protokolu Českou republikou byla zapsána generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce, depozitářem Protokolu, dne 9. června 2016.

Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 8 odst. 2 dne 9. listopadu 2016. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle téhož ustanovení dne 9. června 2017.

Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.


PŘEKLAD

Protokol z roku 2014 k Úmluvě o nucené práci z roku 1930

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

která byla svolána Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 28. května 2014 na svém 103. zasedání, a

uznávajíc, že zákaz nucené nebo povinné práce tvoří jednu ze základních součástí lidských práv, a že nucená a povinná práce porušuje lidská práva a důstojnost milionů žen, mužů, dívek a chlapců, přispívá k přetrvávání chudoby a znemožňuje zajišťování slušných pracovních podmínek, a

uznávajíc zásadní úlohu úmluvy č. 29 o nucené práci z roku 1930 (dále jen „Úmluva“), a úmluvy č. 105 o odstranění nucené práce z roku 1957 v boji proti všem formám nucené nebo povinné práce, ale že nedostatky v jejich provádění vyžadují další opatření, a

připomínajíc, že definice nucené nebo povinné práce v článku 2 Úmluvy se vztahuje na nucenou nebo povinnou práci ve všech jejích formách a projevech, a je použitelná pro všechny lidské bytosti bez rozdílu, a

zdůrazňujíc naléhavost odstranění nucené a povinné práce ve všech jejích formách a projevech, a

připomínajíc povinnost členských států, kteří Úmluvu ratifikovali, stíhat nucenou nebo povinnou práci jako trestný čin a zajistit, že postihy stanovené právem jsou přiměřené a důsledně uplatňované, a

berouc na vědomí, že Úmluvou stanovené přechodné období již uplynulo, a že ustanovení článku 1 odstavců 2 a 3 a ustanovení článků 3 až 24 již nelze použít, a

uznávajíc, že se kontext a formy nucené práce změnily, a obchodování s lidmi za účelem nucené nebo povinné práce, která může zahrnovat i sexuální vykořisťování, je předmětem rostoucího mezinárodního znepokojení, a že jeho účinná eliminace vyžaduje urgentní kroky, a

berouc na vědomí, že v soukromém sektoru roste počet pracovníků, kteří jsou nuceni k práci, přičemž obzvláště zranitelná jsou v tomto ohledu některá odvětví, a že u určitých skupin pracovníků, zejména u migrantů, existuje vyšší riziko, že se stanou oběťmi nucené nebo povinné práce, a

berouc na vědomí, že účinné a trvalé potlačení nucené nebo povinné práce přispívá k zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi zaměstnavateli, jakož i ochrany pro zaměstnance, a

připomínajíc příslušné mezinárodní pracovní normy, zejména úmluvu č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat z roku 1948, úmluvu č. 98 o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat z roku 1949, úmluvu č. 100 o rovnosti v odměňování za práci z roku 1951, úmluvu č. 111 o odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání z roku 1958, úmluvu č. 138 o minimálním věku z roku 1973, úmluvu č. 182 o nejhorších formách dětské práce z roku 1999, úmluvu č. 97 o migraci za zaměstnáním (revidovaná) z roku 1949, úmluvu č. 143 o migrujících pracovnících (doplňující ustanovení) z roku 1975, úmluvu č. 189 o pracovnících v cizí domácnosti z roku 2011, úmluvu č. 181 o soukromých zprostředkovatelnách práce z roku 1997, úmluvu č. 81 o inspekci práce z roku 1947, úmluvu č. 129 o inspekci práce v zemědělství z roku 1969, jakož i Deklaraci MOP o základních zásadách a právech v práci z roku 1998 a Deklaraci MOP o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci z roku 2008, a

berouc na vědomí, další relevantní mezinárodní nástroje, zejména Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966, úmluvu o otroctví z roku 1926, dodatkovou úmluvu o zrušení otroctví, obchodu s otroky a institucí a praktik podobných otroctví z roku 1956, úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000, protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, a to zejména s ženami a dětmi z roku 2000, protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky z roku 2000, mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990, úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984, úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 a úmluvu o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006, a

rozhodnuvši přijmout některé návrhy na řešení nedostatků v provádění Úmluvy a znovu potvrdivši, že opatření v oblasti prevence, ochrany a nápravných opatření, jako jsou například odškodnění a rehabilitace obětí, jsou nezbytná pro účinné a trvalé potlačení nucené nebo povinné práce, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a

stanovíc, že tyto návrhy budou mít formu protokolu tvořícího součást Úmluvy,

přijímá dne 11. června 2014 tento Protokol, který může být označován jako Protokol z roku 2014 k Úmluvě o nucené práci z roku 1930.

Článek 1

1. V rámci plnění svých závazků v rámci Úmluvy, jejichž cílem je potlačení nucené nebo povinné práce, přijme každý členský stát účinná opatření k prevenci a odstranění nucené a povinné práce, k poskytnutí ochrany obětem nucené a povinné práce a k zajištění přístupu těchto obětí k přiměřeným a účinným nápravným prostředkům, jako jsou finanční náhrady, a k postihování osob vynucujících práci.

2. Každý členský stát vypracuje po projednání s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků vnitrostátní politiku a akční plán pro účinné a trvalé potlačení nucené nebo povinné práce, jež zahrnují systematické kroky příslušných orgánů, a případně koordinovanou s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, jakož i s dalšími dotčenými skupinami.

3. Definice nucené nebo povinné práce obsažená v Úmluvě se potvrzuje, a proto zahrnují opatření uvedená v tomto protokolu též zvláštní kroky proti obchodování s lidmi za účelem nucené nebo povinné práce.

Článek 2

Opatření přijatá za účelem prevence nucené nebo povinné práce obsahují:

(a) vzdělávací a informační aktivity, zejména pro osoby ze zvláště ohrožených skupin, jež mají zabránit situaci, kdy se tito lidé stanou oběťmi nucené nebo povinné práce,

(b) vzdělávání a informování zaměstnavatelů za účelem zabránění jejich zapojení do praktik zahrnujících nucenou nebo povinnou práci,

(c) úsilí vedoucí k zajištění:

(i) pokrytí a dodržování právních předpisů týkajících se prevence nucené nebo povinné práce, včetně případných předpisů pracovního práva, jež se vztahují na všechny pracovníky ve všech odvětvích hospodářství a

(ii) posílení služeb inspekce práce a dalších služeb zodpovídající za provádění těchto právních předpisů,

(d) ochranu osob, zejména migrujících pracovníků, před nekalými a podvodnými praktikami při náboru a umísťování,

(e) podporu náležité péče veřejného i soukromého sektoru k prevenci a reakci na rizika nucené nebo povinné práce, a

(f) řešení příčin výskytu nucené nebo povinné práce, a faktorů, které riziko nucené nebo povinné práce zvyšují.

Článek 3

Každý členský stát přijme účinná opatření k identifikaci, osvobození, ochraně, odškodnění a rehabilitaci všech obětí nucené či povinné práce, jakož i opatření k zajištění dalších forem pomoci a podpory.

Článek 4

1. Každý členský stát zajistí, aby všechny oběti nucené nebo povinné práce, bez ohledu na jejich přítomnost nebo právní postavení na území daného členského státu, měly přístup k přiměřeným a účinným nápravným prostředkům, jako jsou například finanční náhrady.

2. Každý členský stát přijme, v souladu se základními zásadami svého právního systému, opatření nezbytná k zajištění toho, že příslušné orgány budou mít právo nezahajovat trestní stíhání obětí nucené nebo povinné práce, či neukládat těmto obětem sankce za zapojení do nezákonných aktivit, jež byly donuceny spáchat v přímém důsledku toho, že byly oběťmi nucené nebo povinné práce.

Článek 5

Členské státy vzájemně spolupracují s cílem zajistit prevenci a odstranění všech forem nucené nebo povinné práce.

Článek 6

Opatření k naplnění ustanovení tohoto Protokolu a Úmluvy budou stanovena vnitrostátními právními předpisy nebo příslušnými orgány po předchozím projednání s dotčenými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.

Článek 7

Přechodná ustanovení článku 1 odstavců 2 a 3 a článků 3 až 24 Úmluvy se zrušují.

Článek 8

1. Členský stát může ratifikovat tento Protokol současně nebo kdykoli později po ratifikaci Úmluvy, oznámením formální ratifikace generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce k registraci.

2. Protokol vstoupí v platnost dvanáct měsíců po dni, kdy byla generálním ředitelem zaregistrována ratifikace dvou členských států. Poté tento Protokol vstoupí v platnost pro každý další členský stát dvanáct měsíců od data, k němuž byla zaregistrována jeho ratifikace a Úmluva se následně pro tento členský stát stane závaznou včetně článků 1 až 7 tohoto Protokolu.

Článek 9

1. Členský stát, který ratifikoval tento Protokol, jej může vypovědět vždy, když je Úmluva v souladu se svým článkem 30 otevřena k vypovězení, sdělením předaným generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce k registraci.

2. Vypovězení Úmluvy v souladu s jejími články 30 nebo 32 ipso iure zahrnuje i vypovězení tohoto Protokolu.

3. Každá výpověď v souladu s body 1 a 2 tohoto článku nabude účinnosti jeden rok ode dne, kdy byla zaregistrována.

Článek 10

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce vyrozumí všechny členské státy Mezinárodní organizace práce o registraci všech ratifikací, prohlášení a výpovědí, které mu sdělí členské státy Organizace.

2. Když bude oznamovat členským státům Organizace registraci druhé ratifikace, upozorní generální ředitel členy organizace na datum, kterým Protokol vstoupí v platnost.

Článek 11

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů v souladu s článkem 102 Charty Spojených národů k registraci úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zaregistroval v souladu s ustanoveními předchozích článků.

Článek 12

Anglické a francouzské znění textu tohoto Protokolu jsou stejně rozhodné.

Poznámky pod čarou

1) Úmluva o nucené nebo povinné práci, přijatá v Ženevě dne 28. června 1930, byla vyhlášena pod č. 506/1990 Sb.

Přesunout nahoru