Objednat předplatné
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 99/2013 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995

Datum vyhlášení 11.12.2013
Uzavření smlouvy 11.09.2012
Platnost od 11.10.2013
Profil dokumentu
více
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

99

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. září 2012 byl v Praze podepsán Protokol mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 19951).

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.

Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku XII dne 11. října 2013 a jeho ustanovení se budou provádět v souladu se zněním tohoto článku.

České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.


PROTOKOL

MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A ŠVÝCARSKOU SPOLKOVOU RADOU,

KTERÝ UPRAVUJE SMLOUVU MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A ŠVÝCARSKOU SPOLKOVOU RADOU O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU A PROTOKOL K NÍ, PODEPSANÉ V PRAZE DNE 4. PROSINCE 1995

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A ŠVÝCARSKÁ SPOLKOVÁ RADA,

přejíce si uzavřít Protokol, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Praze dne 4. prosince 1995 (dále jen „Smlouva“), a Protokol k ní, který byl podepsán v Praze dne 4. prosince 1995 (dále jen „Protokol ke Smlouvě“),

se dohodly takto:

ČLÁNEK I

Článek 4 (Rezident) Smlouvy se nahrazuje následujícím článkem:

„Článek 4

Rezident

1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:

a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;

c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, zeje rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;

d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.“

ČLÁNEK II

1. Článek 5 (Stálá provozovna) odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:

3. Staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený vytváří stálou provozovnu, avšak pouze pokud takové staveniště, takový projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců.“

2. Článek 5 (Stálá provozovna) odstavec 4 písmeno e) Smlouvy se mění následovně:

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;“

ČLÁNEK III

V článku 9 (Sdružené podniky) Smlouvy se odstavec 3 zrušuje.

ČLÁNEK IV

Článek 10 (Dividendy) Smlouvy se nahrazuje následujícím článkem:

„Článek 10

Dividendy

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto stáru, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne 15 procent hrubé částky dividend.

3. Smluvní stát, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, osvobodí bez ohledu na ustanovení odstavce 2 od zdanění dividendy vyplácené touto společností, jestliže skutečným vlastníkem dividend je:

a) společnost (jiná než osobní společnost), která je rezidentem druhého smluvního státu a která přímo drží alespoň 10 procent kapitálu společnosti, která dividendy vyplácí, pokud je taková účast vlastněna nepřetržitě po období alespoň jednoho roku; nebo

b) penzijní fond nebo jiná podobná instituce poskytující penzijní plány, na kterých se mohou účastnit fyzické osoby za účelem zajištění starobních, invalidních a sirotčích nebo vdovských dávek, pokud je takový penzijní fond nebo jiná podobná instituce rezidentem druhého smluvního státu, je založen nebo založena a podléhá dohledu v souladu s právními předpisy tohoto druhého státu a penzijní plán je uznáván pro daňové účely v souladu s právními předpisy tohoto druhého státu; nebo

c) centrální banka druhého státu.

4. Odstavce 2 a 3 se nedotýkají zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

5. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.

6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

7. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.“

ČLÁNEK V

1. Do článku 11 (Úroky) odstavce 2 Smlouvy se doplňují dvě věty, které zní následovně:

„Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení Článku 10 odstavce 5.“

2. Do článku 11 (Úroky) Smlouvy se doplňuje nový odstavec 4, který zní následovně:

4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.“

3. Stávající odstavec 4 článku 11 (Úroky) Smlouvy se přečíslovává na odstavec 5.

ČLÁNEK VI

První věta článku 12 (Licenční poplatky) odstavce 5 Smlouvy se mění následovně:

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu.“

ČLÁNEK VII

Článek 17 (Umělci a sportovci) odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy z činností vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem, který je rezidentem druhého smluvního státu, jestliže je v prvně zmíněném státě vystoupení zcela nebo převážně financováno z veřejných fondů druhého smluvního státu nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen ve druhém smluvním státě.“

ČLÁNEK VIII

1. Článek 23 (Vyloučení dvojího zdanění) odstavec 1 Smlouvy se mění následovně:

1. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:

a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny ve Švýcarsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Švýcarsku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve Švýcarsku.

b) Jestliže podléhá v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky zdanění pouze ve Švýcarsku, Česká republika vyjme takový příjem nebo majetek ze zdanění, avšak může, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu vyjmutý příjem nebo majetek.

c) Metoda vynětí může být rovněž, bez ohledu na ustanovení písmene a) tohoto odstavce, v České republice používána, a to za předpokladu, že to umožňují její vnitrostátní právní předpisy a že je to s nimi v souladu.“

2. Článek 23 (Vyloučení dvojího zdanění) odstavec 2 písmeno a) Smlouvy se nahrazuje následujícím písmenem:

a) Jestliže rezident Švýcarska pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Švýcarsko vyjme, s výhradou ustanovení písmene b), takový příjem nebo majetek ze zdanění, avšak může, při výpočtu daně ze zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, použít sazbu daně, která by byla použita, kdyby vyjmutý příjem nebo majetek takto vyjmut nebyl.“

3. Do článku 23 (Vyloučení dvojího zdanění) odstavce 2 Smlouvy se doplňuje následující písmeno c):

c) Společnost, která je rezidentem Švýcarska a která pobírá dividendy od společnosti, která je rezidentem České republiky, je pro účely zdanění ve Švýcarsku, pokud jde o takové dividendy, oprávněna k té samé úlevě jaká by byla poskytnuta společnosti, kdyby společnost vyplácející dividendy byla rezidentem Švýcarska.“

ČLÁNEK IX

1. První věta článku 24 (Zákaz diskriminace) odstavce 2 Smlouvy se mění následovně:

2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti.“

2. Článek 24 (Zákaz diskriminace) odstavec 3 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje text „ustanovení článku 9, článku 11 odst. 4“ textem „ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 5“.

3. Do článku 24 (Zákaz diskriminace) Smlouvy se doplňují následující odstavce:

6. S příspěvky do penzijního plánu, který je založen a pro daňové účely uznáván v jednom smluvním státě, zaplacenými fyzickou osobou nebo jménem fyzické osoby, která vykonává zaměstnání ve druhém smluvním státě, bude, pro účely stanovení daně splatné fyzickou osobou a zisků podniku, které mohou být zdaněny v tomto státě, v tomto státě nakládáno stejným způsobem a s výhradou stejných podmínek a omezení jako s příspěvky zaplacenými do penzijního plánu, který je pro daňové účely uznáván v tomto státě za předpokladu, že:

a) bezprostředně před tím, než začala pracovat v tomto státě, fyzická osoba nebyla rezidentem tohoto státu a na penzijním plánu se již účastnila a

b) penzijní plán je přijímán příslušným úřadem tohoto státu jako obecně odpovídající penzijnímu plánu uznávanému tímto státem pro daňové účely.

7. Pro účely odstavce 6:

a) výraz „penzijní plán“ označuje plán, na kterém se fyzická osoba účastní za účelem zajištění starobních dávek a

b) penzijní plán je ve státě pro daňové účely uznáván, jestliže příspěvky do plánu jsou v tomto státě způsobilé k daňovému odpočtu.“

ČLÁNEK X

Článek 26 (Výměna informací) Smlouvy se nahrazuje následujícím článkem:

„Článek 26

Výměna informací

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.

2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému použití.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.

5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě. Pokud je to nezbytné za účelem splnění povinností dožádaného státu podle tohoto odstavce, mají daňové úřady tohoto smluvního státu za účelem získání takových informací pravomoc vymáhat poskytnutí informací, které jsou předmětem tohoto odstavce, a to bez ohledu na odstavec 3 nebo jakákoliv ustanovení ve vnitrostátních právních předpisech tohoto státu, která stanoví jinak.“

ČLÁNEK XI

Odstavce 1 a 2 Protokolu ke Smlouvě se nahrazují následujícími odstavci:

1. K článku 4

Oba státy potvrzují, že právnická osoba, která je založena ve smluvním státě podle právních předpisů tohoto státu a která je obecně v tomto státě osvobozena od daně, je pro účely této smlouvy považována za rezidenta tohoto smluvního státu.

2. K článku 7

Pokud jde o článek 7 odstavce 1 a 2, jestliže podnik jednoho smluvního státu prodává zboží nebo vykonává činnost ve druhém státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, budou zisky této stálé provozovny stanoveny pouze na základě té části celkových příjmů za takový prodej nebo činnost, která je přičitatelná skutečné aktivitě stálé provozovny.

Jestliže má podnik stálou provozovnu v případě kontraktů ohledně dozoru, dodání, instalace nebo výstavby průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo budovy nebo veřejných prací, zisky takové stálé provozovny nebudou stanoveny na základě celkové šíře kontraktu, ale budou stanoveny pouze na základě té části kontraktu, která je fakticky vykonávána stálou provozovnou ve státě, kde je stálá provozovna umístěna.

Zisky vztahující se k té části kontraktu, která je vykonávána ústředím podniku, podléhají zdanění jen v tom státě, jehož je podnik rezidentem.

3. K článku 10

a) Jestliže v momentu výplaty dividendy nebylo splněno minimální období účasti stanovené v článku 10 odstavci 3 písmenu a) a z toho důvodu byla v momentu výplaty sražena daň stanovená v článku 10 odstavci 2, skutečný vlastník dividendy je oprávněn k refundaci sražené daně, pokud je podmínka minimálního období účasti splněna následně.

b) Pro účely článku 10 odstavce 3 písmene b) se rozumí, že penzijní plán je uznáván pro daňové účely pokud

(i) příspěvky placené účastníkem do penzijního plánu jsou v tomto státě podle právních předpisů tohoto státu zcela nebo zčásti odpočitatelné od zdanitelného příjmu účastníka; nebo

(ii) celá částka příspěvků placených zaměstnavatelem není v tomto státě podle právních předpisů tohoto státu zahrnuta do zdanitelného příjmu účastníka.

Dále se rozumí, že výraz „penzijní fond nebo jiná podobná instituce poskytující penzijní plány uznávané pro daňové účely“ rovněž zahrnuje jakýkoli investiční fond, nadaci nebo jinou instituci, do kterého nebo do které mohou investovat výlučně takové penzijní fondy nebo jiné podobné instituce poskytující takové penzijní plány.

4. K článku 12

Pokud jde o odstavec 2, rozumí se, že pokud Švýcarsko nevybírá podle svých vnitrostátních právních předpisů daň u zdroje z licenčních poplatků vyplácených nerezidentům, ustanovení odstavce 2 se nepoužijí a daň stanovená ve smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, nepřesáhne 5 procent hrubé částky licenčních poplatků.

5. K článkům 18 a 19

Rozumí se, že článek 18 a článek 19 odstavec 2, podle toho, o jaký případ jde, nepojednávají pouze o pravidelných platech, ale že rovněž zahrnují platy paušální.

6. K článku 25

V případě, že Česká republika, na základě smlouvy nebo dohody o zamezení dvojímu zdanění uzavřené s nějakou třetí zemí po datu podpisu tohoto protokolu, odsouhlasí zahrnutí arbitrážního ustanovení do takové smlouvy nebo dohody, příslušné úřady České republiky a Švýcarska zahájí co možná nejdříve jednání, aby uzavřely doplňující protokol mající za cíl doplnění arbitrážního ustanovení do této smlouvy.

7. K článku 26

a) Rozumí se, že příslušný úřad žádajícího stáru poskytne při požádání o informaci podle článku 26 příslušnému úřadu dožádaného státu následující informace:

(i) totožnost osoby, u které je prováděna kontrola nebo šetření;

(ii) časové období, za které je informace požadována;

(iii) specifikaci požadované informace, včetně jejího charakteru a formy, ve které si žádající stát přeje informaci obdržet od dožádaného stáru;

(iv) daňový účel, pro který je informace požadována;

(v) pokud je zná, jméno a adresu jakékoliv osoby, o které se domnívá, že disponuje požadovanou informací;

(vi) prohlášení, že žádající stát využil všech dostupných prostředků na svém vlastním území, aby získal informaci, s výjimkou těch, které by vedly ke vzniku nepřiměřených obtíží.

b) Rozumí se, že standard „předpokládané relevantnosti“ je určen k tomu, aby byla umožněna výměna informací v daňových záležitostech v co možná nejširším možném rozsahu a současně, aby bylo zřejmé, že smluvní státy nemají možnost angažovat se ve spekulativních žádostech, které nemají zřejmou spojitost ve vztahu k probíhající kontrole nebo šetření („fishing expeditions“), nebo požadovat informaci, u níž je nepravděpodobné, že je relevantní ve vztahu k daňovým záležitostem daného daňového poplatníka. V momentu, kdy písmeno a) obsahuje důležité procesní požadavky, které jsou určeny k tomu, aby bylo zajištěno, že se neobjeví případy „fishing expeditions“, pododstavce (i) až (vi) písmene a) nesmí být vykládány tak, že maří efektivní výměnu informací.

c) Rozumí se, že článek 26 Smlouvy nepřikazuje smluvním státům vyměňovat informace automaticky či spontánně.

d) Rozumí se, že v případě výměny informací zůstávají aplikovatelná administrativně procesní pravidla týkající se práv daňových poplatníků stanovená v dožádaném smluvním státě. Dále se rozumí, že toto ustanovení má za cíl zajistit daňovému poplatníkovi spravedlivý postup a nikoliv zabránit nebo příliš pozdržovat proces výměny informací.

8. Pro účely Smlouvy se rozumí, že příslušný úřad jednoho smluvního státu může po konzultaci s příslušným úřadem druhého smluvního státu odepřít jakékoli osobě, nebo pokud jde o jakoukoli transakci, výhody plynoucí z této smlouvy, jestliže podle jeho názoru by poskytnutí těchto výhod znamenalo zneužití Smlouvy.“

ČLÁNEK XII

Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů, které jsou vyžadovány pro vstup v platnost tohoto protokolu podle jejich vnitrostátních právních předpisů. Protokol, který tvoří nedílnou součást Smlouvy, vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a jeho ustanovení se budou provádět ve vztahu k daňovým obdobím začínajícím 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém Protokol vstoupí v platnost, nebo později.


Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.

Dáno v Praze dne 11. září 2012 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, německém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu mezi českým a německým textem bude rozhodujícím anglický text.

Za vládu České republiky
Miroslav Kalousek
ministr financí

Za Švýcarskou spolkovou radu
André Regli
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Švýcarské konfederace v České republice

Poznámky pod čarou

1) Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995, byly vyhlášeny pod č. 281/1996 Sb.

Přesunout nahoru