Objednat předplatné
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 31/2011 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 29/2011 Sb. m. s.

Datum vyhlášení 15.04.2011
Uzavření smlouvy 05.10.2004
Platnost od 30.06.2006
Profil dokumentu
Partneři ve smlouvách
Oblasti smluvní úpravy
více
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

Obsah

HLAVA I - Činnost orgánů Unie (Čl. 101 - Čl. 110)
HLAVA II - Mezinárodní úřad (Čl. 111 - Čl. 121)
HLAVA IV - Finance (Čl. 128 - Čl. 131)
TŘETÍ ČÁST - Odměna (Čl. 28 - Čl. 35)
HLAVA III - Poštovní převody (Čl. 10 - Čl. 17)

31

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí,

kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 29/2011 Sb. m. s.

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 5. října 2004 byla v Bukurešti přijata a jménem České republiky podepsána následující Akta Světové poštovní unie:

Generální řád Světové poštovní unie,

Světová poštovní úmluva

a

Ujednání o poštovních peněžních službách.

Listina o schválení uvedených Akt Světové poštovní unie Českou republikou byla uložena u generálního ředitele Mezinárodního úřadu Světové poštovní unie, depozitáře Akt, dne 30. června 2006.

Akta Světové poštovní unie vstoupila v platnost dne 1. ledna 2006. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle článku 16 Vídeňské úmluvy o smluvním právu1) dne 30. června 2006.

Tato Akta nahradila Akta Světové poštovní unie přijatá v Pekingu dne 15. září 1999, vyhlášena pod č. 29/2011 Sb. m. s.

Francouzské znění Akt Světové poštovní unie a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.


GENERÁLNÍ ŘÁD SVĚTOVÉ POŠTOVNÍ UNIE

Přihlížejíce k článku 22 odst. 2 Ústavy Světové poštovní unie, sjednané ve Vídni dne 10. července 1964, stanovili níže podepsaní zplnomocněnci vlád členských zemí Unie společnou dohodou a s výhradou článku 25 odst. 4 uvedené Ústavy v tomto Generálním řádu následující ustanovení, zajišťující provádění Ústavy a činnost Unie.

HLAVA I

Činnost orgánů Unie

Článek 101

Organizace a svolávání kongresů a mimořádných kongresů

(Ústava čl. 14, 15)

1. Zástupci členských zemí se scházejí na kongresu nejpozději čtyři roky po skončení roku, v jehož průběhu se konal předchozí kongres.

2. Každá členská země je na kongresu zastupována jedním nebo několika zplnomocněnci, vybavenými od své vlády potřebnými plnými mocemi. Podle potřeby se může dát zastupovat delegací jiné členské země. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další členskou zemi.

3. S výhradou sankcí uvedených v článku 129 má při jednáních každá členská země jeden hlas.

4. V zásadě každý kongres určí zemi, v níž se bude konat příští kongres. Ukáže-li se toto určení jako neuskutečnitelné, je Administrativní rada oprávněna, aby určila zemi, kde bude kongres zasedat, po dohodě s dotčenou zemí.

5. Po dohodě s Mezinárodním úřadem stanoví zvoucí vláda konečné datum a přesné místo zasedání kongresu. V zásadě jeden rok před tímto datem zasílá zvoucí vláda pozvání vládám všech členských zemí. Toto pozvání může být zasláno přímo, prostřednictvím jiné vlády nebo prostřednictvím generálního ředitele Mezinárodního úřadu.

6. Jestliže se kongres musí sejít, aniž by zde byla zvoucí vláda, učiní Mezinárodní úřad se souhlasem Administrativní rady a po dohodě s vládou Švýcarské konfederace nutná opatření ke svolání a organizaci kongresu v sídelní zemi Unie. V tomto případě vykonává Mezinárodní úřad funkci zvoucí vlády.

7. Místo zasedání mimořádného kongresu určí po dohodě s Mezinárodním úřadem členské země, které daly podnět ke svolání tohoto kongresu.

8. Pro mimořádné kongresy platí analogicky odstavce 2 až 6.

Článek 102

Složení, činnost a zasedání Administrativní rady

(Ústava čl. 17)

1. Administrativní rada se skládá ze čtyřiceti jednoho člena, kteří vykonávají své funkce v období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy.

2. Předsednictví náleží z moci práva hostitelské zemi kongresu. Zřekne-li se tato země tohoto práva, stává se právoplatným členem Rady, a proto zeměpisná skupina, k níž tato země náleží, získává další místo v Radě, na něž se nevztahují omezení uvedená v odstavci 3. V tomto případě zvolí Administrativní rada za předsedu jednoho z členů náležejících do zeměpisné skupiny, do které patří hostitelská země.

3. Ostatních čtyřicet členů Administrativní rady je voleno kongresem na základě spravedlivého zeměpisného rozdělení. Alespoň polovina členů se obnovuje na každém kongresu; žádná členská země nemůže být zvolena třemi po sobě jdoucími kongresy.

4. Každý člen Administrativní rady určí svého zástupce, který musí být kompetentní v oboru poštovnictví.

5. Funkce členů Administrativní rady jsou bezplatné. Výdaje na činnost této Rady nese Unie.

6. Administrativní rada má následující působnost:

6.1 dohlížet na veškerou činnost Unie v období mezi kongresy s přihlédnutím k rozhodnutím kongresu a studovat otázky týkající se vládní politiky v oboru poštovnictví s přihlédnutím k mezinárodní regulační politice vztahující se k obchodování ve službách a ke konkurenci;

6.2 v rámci svých kompetencí projednávat a schvalovat veškerou činnost, kterou považuje za nezbytnou pro zachování a zlepšení kvality mezinárodních poštovních služeb a jejich modernizaci;

6.3 podporovat, koordinovat a dohlížet na všechny formy poštovní technické pomoci v rámci mezinárodní technické spolupráce;

6.4 projednávat a schvalovat rozpočet a roční účty Unie;

6.5 dávat souhlas, vyžadují-li to okolnosti, k překročení limitu výdajů podle článku 128 odst. 3 až 5;

6.6 stanovit finanční řád Světové poštovní unie;

6.7 stanovit pravidla pro rezervní fond;

6.8 stanovit pravidla pro speciální fond;

6.9 stanovit pravidla pro fond zvláštních činností;

6.10 stanovit pravidla pro dobrovolný fond;

6.11 zajišťovat kontrolu činnosti Mezinárodního úřadu;

6.12 povolovat, je-li o to požádána, výběr nižší příspěvkové třídy podle podmínek stanovených v článku 130 odst. 6;

6.13 povolovat změnu zeměpisné skupiny, jestliže o to země požádá, s přihlédnutím k názorům zemí, které jsou členy dotčených zeměpisných skupin;

6.14 stanovit personální statut a služební podmínky volených funkcionářů;

6.15 vytvářet nebo rušit v Mezinárodním úřadu pracovní místa s přihlédnutím k omezením, která vyplývají ze stanoveného limitu výdajů;

6.16 stanovit řád sociálního fondu;

6.17 schvalovat dvouleté zprávy o činnosti Unie a o finančním řízení sestavované Mezinárodním úřadem a popř. k nim dávat připomínky;

6.18 rozhodovat o navazování styků s poštovními správami pro zajištění výkonu svých funkcí;

6.19 po konzultaci s Radou poštovního provozu rozhodovat o navázání styků s organizacemi, které nejsou pozorovateli z moci práva, projednávat a schvalovat zprávy Mezinárodního úřadu o stycích Světové poštovní unie s ostatními mezinárodními organizacemi, přijímat rozhodnutí, jež pokládá za vhodná, o způsobu těchto styků a o opatřeních z nich vyplývajících; určit ve vhodné době po konzultaci s Radou poštovního provozu a s generálním sekretářem mezinárodní organizace, sdružení, podniky a kompetentní osoby, které mají být pozvány k účasti na konkrétních zasedáních kongresu a jeho komisí, jestliže to je v zájmu Unie nebo ku prospěchu pracím kongresu a pověřit generálního ředitele Mezinárodního úřadu, aby rozeslal potřebná pozvání;

6.20 stanovit, považuje-li to za vhodné, zásady, k nimž musí přihlížet Rada poštovního provozu při studiu otázek, které mají závažné finanční dopady (sazby, terminální výdaje, tranzitní výdaje, základní sazba za leteckou přepravu poštovních zásilek a podávání listovních zásilek v cizině), pozorně sledovat studie a projednávat a schvalovat návrhy Rady poštovního provozu týkající se těchto otázek v souladu s výše uvedenými zásadami;

6.21 studovat na žádost kongresu, Rady poštovního provozu nebo poštovních správ problémy správního, legislativního a právního rázu týkající se Unie nebo mezinárodní poštovní služby; Administrativní radě přísluší, aby ve výše uvedených oblastech rozhodla, zda je vhodné či nikoli provést studie požadované poštovními správami v období mezi kongresy;

6.22 vypracovat návrhy, které budou předloženy ke schválení buď kongresu, nebo poštovním správám podle článku 125;

6.23 je-li to nezbytné, schvalovat v rámci svých kompetencí doporučení Rady poštovního provozu, která se týkají přijetí, předpisu nebo nové praxe do doby, než o nich rozhodne kongres;

6.24 projednávat roční zprávu Rady poštovního provozu a popř. návrhy, které tato Rada předkládá;

6.25 předkládat náměty studií k projednání Radě poštovního provozu podle ustanovení článku 104 odst. 9.16;

6.26 stanovit zemi, kde bude zasedat příští kongres v případě uvedeném v článku 101 odst. 4;

6.27 určit ve vhodné době a po konzultaci s Radou poštovního provozu počet komisí potřebných pro úspěšné vedení prací kongresu a stanovit jejich kompetence;

6.28 stanovit po konzultaci s Radou poštovního provozu a s výhradou schválení kongresem členské země, které by mohly:

- zastávat funkce místopředsedů kongresu, jakož i funkce předsedů a místopředsedů komisí, s přihlédnutím k pokud možno spravedlivému zeměpisnému rozdělení členských zemí;

- být členy užších komisí kongresu;

6.29 projednávat a schvalovat návrh strategického plánu předkládaného kongresu a zpracovaného Radou poštovního provozu za pomoci Mezinárodního úřadu; projednávat a schvalovat roční revize plánu schváleného kongresem na základě doporučení Rady poštovního provozu a spolupracovat s Radou poštovního provozu na zpracování a roční aktualizaci plánu;

6.30 stanovit rámec pro organizační uspořádání Poradního výboru a schvalovat jeho organizační uspořádání podle ustanovení článku 106;

6.31 stanovit kritéria pro přístup k Poradnímu výboru a schvalovat nebo odmítat žádosti o přístup podle těchto kritérií a současně zajistit, aby tyto žádosti byly mezi zasedáními Administrativní rady urychleně vyřizovány;

6.32 určit členy, kteří se stanou členy Poradního výboru;

6.33 přijímat a projednávat zprávy a doporučení Poradního výboru a posuzovat jeho doporučení pro předložení kongresu.

7. Na svém prvním zasedání, které svolává předseda kongresu, zvolí Administrativní rada mezi svými členy čtyři místopředsedy a stanoví svůj jednací řád.

8. Administrativní rada, kterou svolává její předseda, se schází zpravidla jednou ročně v sídle Unie.

9. Předseda, místopředsedové, předsedové komisí Administrativní rady, jakož i předseda skupiny strategického plánování tvoří řídící výbor. Tento výbor připravuje a řídí práce každého zasedání Administrativní rady. Jménem Administrativní rady schvaluje roční zprávu o činnosti Unie sestavenou Mezinárodním úřadem a zajišťuje všechny ostatní úkoly, které se mu Administrativní rada rozhodla svěřit nebo jejichž potřeba vznikla v procesu strategického plánování.

10. Zástupce každého člena Administrativní rady, který se zúčastní zasedání tohoto orgánu s výjimkou zasedání, která se konají během kongresu, má právo na úhradu ceny buď zpáteční letenky v ekonomické třídě, nebo zpáteční jízdenky 1. třídy po železnici, nebo na úhradu cestovních nákladů jakýmkoli jiným dopravním prostředkem s podmínkou, že tato částka nebude vyšší než cena zpáteční letenky v ekonomické třídě. Stejné právo je poskytováno zástupci každého člena v jejích komisích, pracovních skupinách nebo jiných jejích orgánech, jestliže se scházejí mimo kongres nebo zasedání Rady.

11. Předseda Rady poštovního provozu zastupuje tento orgán na zasedáních Administrativní rady, jsou-li na pořadu jednání otázky týkající se orgánu, který řídí.

12. Předseda Poradního výboru zastupuje tento orgán na zasedáních Administrativní rady, jestliže program zahrnuje otázky zajímající Poradní výbor.

13. Aby byla zajištěna potřebná návaznost mezi pracemi obou orgánů, může Rada poštovního provozu jmenovat zástupce, kteří se zúčastní zasedání Administrativní rady jako pozorovatelé.

14. Poštovní správa země, kde zasedá Administrativní rada, je pozvána k účasti jako pozorovatel, pokud tato země není členem Administrativní rady.

15. Administrativní rada může pozvat na svá zasedání bez hlasovacího práva kteroukoli mezinárodní organizaci, zástupce kterékoli asociace nebo podniku nebo kteroukoli kvalifikovanou osobu, kterou si přeje zapojit do svých prací. Za stejných podmínek může rovněž pozvat jednu nebo více poštovních správ členských zemích majících zájem na otázkách zařazených na pořad jejího jednání.

16. Jestliže o to požádají, mohou se následující pozorovatelé zúčastnit na plenárních zasedáních a na zasedáních komisí Administrativní rady bez hlasovacího práva:

16.1 členové Rady poštovního provozu;

16.2 členové Poradního výboru;

16.3 mezivládní organizace zajímající se o činnost Administrativní rady;

16.4 ostatní členské země Unie.

17. Z logistických důvodů může Administrativní rada omezit počet zúčastněných pozorovatelů. Může rovněž omezit jejich právo vystupovat v průběhu diskuse.

18. Členové Administrativní rady se aktivně podílejí na její činnosti. Pozorovatelům může být na základě jejich žádosti umožněno spolupracovat na prováděných studiích při respektování podmínek, které může Rada stanovit, aby zajistila účinnost a efektivnost své práce. Jestliže je k tomu jejich znalosti nebo zkušenosti opravňují, mohou být vyzvány k předsednictví pracovních skupin a projekčních týmů. Účast pozorovatelů je zajišťována bez dodatečných nákladů pro Unii.

19. Za výjimečných okolností mohou být pozorovatelé vyloučeni ze zasedání nebo z jeho části. Rovněž jejich právo dostávat určité dokumenty může být omezeno, jestliže to důvěrnost tématu zasedání nebo dokumentu vyžaduje; rozhodnutí týkající se takovéhoto omezení může být přijato případ od případu jakýmkoli dotčeným orgánem nebo jeho předsedou; různé případy jsou oznámeny Administrativní radě a Radě poštovního provozu, jestliže se jedná o otázky zvláštního zájmu tohoto orgánu. Jestliže to považuje za nezbytné, může Administrativní rada, v odpovídajících případech po poradě s Radou poštovního provozu, následně omezení prověřit.

Článek 103

Informace o činnosti Administrativní rady

1. Po každém zasedání Administrativní rada informuje členské země Unie, užší unie a členy Poradního výboru o své činnosti zejména zasláním podrobné zprávy, jakož i svých rezolucí a rozhodnutí.

2. Administrativní rada předkládá kongresu souhrnnou zprávu o své činnosti a zasílá ji poštovním správám členských zemí a členům Poradního výboru alespoň dva měsíce před zahájením kongresu.

Článek 104

Složení, činnost a zasedání Rady poštovního provozu

(Ústava čl. 18)

1. Rada poštovního provozu se skládá ze čtyřiceti členů, kteří vykonávají své funkce v období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy.

2. Členové Rady poštovního provozu jsou voleni kongresem na základě specifického geografického rozdělení. Dvacet čtyři míst je vyhrazeno rozvojovým zemím a šestnáct zemím rozvinutým. Nejméně jedna třetina členů je obnovena na každém kongresu.

3. Každý člen Rady poštovního provozu určí svého zástupce, který zajišťuje povinnosti uvedené v Aktech Unie pokud jde poskytování služeb.

4. Náklady na činnost Rady poštovního provozu hradí Unie. Její členové nedostávají žádnou odměnu. Náklady na cestu a pobyt zástupců poštovních správ, jež se účastní Rady poštovního provozu, nesou tyto správy. Nicméně zástupce každé ze zemí považovaných za znevýhodněné podle seznamu Organizace spojených národů má právo, s výjimkou zasedání během kongresu, na úhradu ceny buď zpáteční letenky v ekonomické třídě, nebo jízdenky po železnici 1. třídy, nebo na úhradu cestovních nákladů jakýmkoli jiným dopravním prostředkem s podmínkou, že tato částka nebude vyšší než cena zpáteční letenky v ekonomické třídě.

5. Na svém prvním zasedání, které svolává a zahajuje předseda kongresu, si Rada poštovního provozu zvolí mezi svými členy předsedu, místopředsedu, předsedy komisí a předsedu skupiny strategického plánování.

6. Rada poštovního provozu si stanoví svůj jednací řád.

7. Rada poštovního provozu se zpravidla schází každoročně v sídle Unie. Datum a místo zasedání určí předseda po dohodě s předsedou Administrativní rady a generálním ředitelem Mezinárodního úřadu.

8. Předseda, místopředseda, předsedové komisí Rady poštovního provozu, jakož i předseda skupiny strategického plánování, tvoří řídící výbor. Tento výbor připravuje a řídí práce každého zasedání Rady poštovního provozu a plní všechny úkoly, které se mu Rada rozhodla svěřit, nebo jejichž potřeba vznikla v procesu strategického plánování.

9. Rada poštovního provozu má následující působnost:

9.1 řídit studium nejdůležitějších provozních, obchodních, technických, ekonomických problémů a technické spolupráce, které jsou předmětem zájmu poštovních správ všech členských zemí Unie, především otázek, které mají závažné finanční dopady (sazby, terminální výdaje, tranzitní výdaje, základní sazba za leteckou přepravu poštovních zásilek, podíly za poštovní balíky a podávání listovních zásilek v cizině), vypracovávat k nim informace a posudky a doporučovat opatření, která je nutno ve vztahu k nim přijmout;

9.2 revidovat Rády Unie ve lhůtě šesti měsíců po skončení kongresu, jestliže tento nerozhodl jinak; v případě naléhavé potřeby může Rada poštovního provozu uvedené Rády měnit také na jiných zasedáních; pokud jde o základní záměry a principy, zůstává v obou případech Rada poštovního provozu podřízena směrnicím Administrativní rady;

9.3 koordinovat praktická opatření pro rozvoj a zlepšení mezinárodních poštovních služeb;

9.4 vyvíjet s výhradou schválení Administrativní radou v rámci jejích kompetencí veškerou činnost, kterou považuje za nezbytnou pro zachování a zlepšení kvality mezinárodní poštovní služby a její modernizaci;

9.5 zpracovávat návrhy, které budou předloženy ke schválení buď kongresu nebo poštovním správám podle článku 125; schválení Administrativní radou je požadováno, jestliže se tyto návrhy týkají otázek, které patří do její kompetence;

9.6 projednávat na žádost poštovní správy kterékoli členské země jakýkoli návrh, který tato poštovní správa zašle Mezinárodnímu úřadu podle článku 124, připravit k němu připomínky a pověřit Mezinárodní úřad, aby tyto připomínky připojil k danému návrhu před tím, než jej předloží ke schválení poštovním správám členských zemí;

9.7 doporučovat, je-li to nutné a po případném schválení Administrativní radou a po konzultaci všech poštovních správ, přijetí předpisu nebo nové praxe do doby, než o nich rozhodne kongres;

9.8 vypracovávat a předkládat poštovním správám formou doporučení normy z oblasti technické, provozní i z dalších oblastí své působnosti, kde je nezbytný jednotný postup; v případě potřeby stejně tak přistupovat ke změnám norem, které již dříve stanovila;

9.9 projednávat v konzultaci s Administrativní radou a s jejím souhlasem, návrh strategického plánu Světové poštovní unie zpracovaný Mezinárodním úřadem a předkládaný kongresu; ve spolupráci se skupinou strategického plánování a s Mezinárodním úřadem a se schválením Administrativní rady každoročně revidovat plán schválený kongresem;

9.10 schvalovat ty části roční zprávy Mezinárodního úřadu o činnosti Unie, které se vztahují k odpovědnosti a funkcím Rady poštovního provozu;

9.11 rozhodovat o navázání styků s poštovními správami nutných k výkonu svých funkcí;

9.12 studovat problematiku výuky a odborného výcviku, o něž mají zájem nové a rozvojové země;

9.13 činit potřebná opatření ke studiu a šíření zkušeností a pokroku, jichž některé země dosáhly v oblastech techniky, provozu, ekonomiky a odborného výcviku zajímající obor poštovnictví;

9.14 studovat daný stav a potřeby poštovních služeb v nových a rozvojových zemích a vypracovávat vhodná doporučení o způsobech a prostředcích zlepšení poštovních služeb v těchto zemích;

9.15 činit po dohodě s Administrativní radou vhodná opatření v oblasti technické spolupráce se všemi členskými zeměmi Unie, zejména pak s novými a rozvojovými zeměmi;

9.16 projednávat všechny ostatní otázky, jež jí předloží některý člen Rady poštovního provozu, Administrativní rada nebo poštovní správa kterékoli členské země;

9.17 přijímat a projednávat zprávy, jakož i doporučení Poradního výboru k otázkám, které se Rady poštovního provozu týkají, posuzovat a připomínkovat doporučení Poradního výboru předkládaná Kongresu;

9.18 určovat členy, kteří budou členy Poradního výboru.

10. Na základě Strategického plánu Světové poštovní unie přijatého kongresem a zejména jeho části, která se týká strategií stálých orgánů Unie, připraví Rada poštovního provozu na svém prvním zasedání po kongresu základní pracovní program zahrnující několik taktik směřujících k realizaci strategií. Tento základní program, zahrnující omezený počet prací na aktuální témata společného zájmu, je každoročně revidován v závislosti na nových skutečnostech a prioritách, jakož i na změnách zanesených do Strategického plánu.

11. Aby byla zajištěna potřebná návaznost mezi pracemi obou orgánů, může Administrativní rada jmenovat zástupce, kteří se zúčastní zasedání Rady poštovního provozu jako pozorovatelé.

12. Jestliže o to požádají, mohou se následující pozorovatelé zúčastnit na plenárních zasedáních a na zasedáních komisí Rady poštovního provozu bez hlasovacího práva:

12.1 členové Administrativní rady;

12.2 členové Poradního výboru;

12.3 mezivládní organizace zajímající se o činnost Rady poštovního provozu;

12.4 ostatní členské země Unie.

13. Z logistických důvodů může Administrativní rada omezit počet zúčastněných pozorovatelů. Může rovněž omezit jejich právo vystupovat v průběhu diskuse.

14. Členové Rady poštovního provozu se aktivně účastní její činnosti. Pozorovatelům může být na základě jejich žádosti umožněno spolupracovat na prováděných studiích při respektování podmínek, které může Rada stanovit, aby zajistila účinnost a efektivnost své práce. Jestliže je k tomu jejich znalosti nebo zkušenosti opravňují, mohou být vyzvány k předsednictví pracovních skupin a projekčních týmů. Účast pozorovatelů je zajišťována bez dodatečných nákladů pro Unii.

15. Za výjimečných okolností mohou být pozorovatelé vyloučeni ze zasedání nebo z jeho části. Rovněž jejich právo dostávat určité dokumenty může být omezeno, jestliže to důvěrnost tématu zasedání nebo dokumentu vyžaduje; rozhodnutí týkající se takovéhoto omezení může být přijato případ od případu jakýmkoli dotčeným orgánem nebo jeho předsedou; různé případy jsou oznámeny Administrativní radě a Radě poštovního provozu, jestliže se jedná o otázky zvláštního zájmu tohoto orgánu. Jestliže to považuje za nezbytné, může Administrativní rada, v odpovídajících případech po poradě s Radou poštovního provozu, následně omezení prověřit.

16. Předseda Poradního výboru zastupuje tento orgán na zasedáních Rady poštovního provozu, jestliže program zahrnuje otázky zajímající Poradní výbor.

17. Rada poštovního provozu může pozvat na svá zasedání bez hlasovacího práva:

17.1 kteroukoli mezinárodní organizaci nebo kvalifikovanou osobu, kterou si přeje zapojit do svých prací;

17.2 poštovní správy členských zemí, které nejsou členy Rady poštovního provozu;

17.3 kteroukoli asociaci nebo podnik, se kterými si přeje konzultovat otázky, které se týkají jejích činností.

Článek 105

Informace o činnosti Rady poštovního provozu

1. Po každém zasedání Rada poštovního provozu informuje členské země Unie, užší unie a členy Poradního výboru o své činnosti zejména zasláním podrobné zprávy, jakož i svých rezolucí a rozhodnutí.

2. Rada poštovního provozu vypracovává pro Administrativní radu roční zprávu o své činnosti.

3. Rada poštovního provozu vypracovává pro kongres souhrnnou zprávu o své činnosti a zasílají poštovním správám členských zemí Unie a členům Poradního výboru alespoň dva měsíce před zahájením kongresu.

Článek 106

Složení, činnost a zasedání Poradního výboru

1. Cílem Poradního výboru je zastupovat zájmy poštovního sektoru v celé jeho šíři a poskytovat rámec pro efektivní dialog mezi všemi zainteresovanými stranami. Skládá se z nevládních organizací zastupujících zákazníky, poskytovatelů doručovacích služeb, organizací pracovníků, dodavatelů zboží a služeb pro sektor poštovních služeb a podobných organizací sdružujících jednotlivce a společnosti, které jsou zainteresovány na mezinárodních poštovních službách. Jestliže jsou tyto organizace zaregistrovány, musí být zaregistrovány v členské zemi Unie. Administrativní rada a Rada poštovního provozu určí své příslušné členy za členy Poradního výboru. Kromě členů Poradního výboru určených Administrativní radou a Radou poštovního provozu je přístup k Poradnímu výboru stanoven na základě procesu podání žádosti a jejího přijetí stanoveného Administrativní radou a uskutečněného v souladu s článkem 102.6.31.

2. Každý člen Výboru určí svého vlastního zástupce.

3. Náklady na činnost Poradního výboru se dělí mezi Unii a členy Výboru způsobem stanoveným Administrativní radou.

4. Členové poradního výboru nedostávají žádnou náhradu nebo kompenzaci.

5. Poradní výbor se obnovuje po každém kongresu podle rámce stanoveného Administrativní radou. Předseda Administrativní rady předsedá organizačnímu zasedání Poradního výboru, v jehož průběhu se přistoupí k volbě předsedy tohoto výboru.

6. Poradní výbor určí svou vnitřní organizaci a stanoví svůj vlastní jednací řád se zřetelem na obecné zásady Unie a s výhradou schválení Administrativní radou po konzultaci s Radou poštovního provozu.

7. Poradní výbor se schází dvakrát za rok. V zásadě se zasedání konají v sídle Unie v době zasedání Administrativní rady a Rady poštovního provozu. Datum a místo konání každého zasedání jsou stanoveny předsedou Poradního výboru v dohodě s předsedy Administrativní rady a Rady poštovního provozu a s generálním ředitelem Mezinárodního úřadu.

8. Výbor stanoví svůj vlastní program v rámci následujícího seznamu pravomocí:

8.1 projednávat dokumenty a příslušné zprávy Administrativní rady a Rady poštovního provozu; ve výjimečných případech může být právo dostávat určité texty a dokumenty omezeno, jestliže to důvěrnost tématu jednání nebo dokumentu vyžaduje; rozhodnutí týkající se takovéhoto omezení může být přijato případ od případu jakýmkoli dotčeným orgánem nebo jeho předsedou; různé případy jsou oznámeny Administrativní radě a Radě poštovního provozu, jestliže se jedná o otázky zvláštního zájmu tohoto orgánu. Jestliže to považuje za nezbytné, může Administrativní rada, v odpovídajících případech po poradě s Radou poštovního provozu, následně omezení prověřit;

8.2 vést studie a diskutovat o otázkách důležitých pro členy Poradního výboru;

8.3 projednávat otázky týkající se sektoru poštovních služeb a předkládat zprávy k těmto otázkám;

8.4 přispívat k činnosti Administrativní rady a Rady poštovního provozu, zejména předkládáním zpráv a doporučení a na žádost obou Rad předkládáním svého názoru;

8.5 předkládat doporučení kongresu s výhradou schválení Administrativní radou a u otázek, které zajímají Radu poštovního provozu, prostřednictvím jejího posouzení a komentáře.

9. Předseda Administrativní rady a předseda Rady poštovního provozu zastupují tyto orgány na zasedáních Poradního výboru, jestliže jsou na programu jednání otázky zajímající tyto orgány.

10. Pro zajištění účinného spojení s orgány Unie může Poradní výbor určit zástupce k účasti na zasedáních kongresu, Administrativní rady a Rady poštovního provozu, jakož i jejich komisí v postavení pozorovatele bez hlasovacího práva.

11. Jestliže o to požádají, mohou se členové Poradního výboru zúčastnit na plenárních zasedáních a na zasedáních komisí Administrativní rady a Rady poštovního provozu v souladu s články 102.16 a 104.12. Mohou se rovněž zúčastnit na pracích projekčních týmů a pracovních skupin v mezích článků 102.18 a 104.14 . Členové Poradního výboru se mohou zúčastnit kongresu jako pozorovatelé bez hlasovacího práva.

12. Jestliže o to požádají, mohou se následující pozorovatelé zúčastnit na plenárních zasedáních a na zasedáních Poradního výboru bez hlasovacího práva:

12.1 členové Administrativní rady a Rady poštovního provozu;

12.2 mezivládní organizace zajímající se o činnost Poradního výboru;

12.3 užší unie;

12.4 ostatní členové Unie.

13. Z logistických důvodů může Poradní výbor omezit počet zúčastněných pozorovatelů. Může rovněž omezit jejich právo vystupovat v průběhu diskuse.

14. Za výjimečných okolností mohou být pozorovatelé vyloučeni ze zasedání nebo z jeho části. Rovněž jejich právo dostávat určité dokumenty může být omezeno, jestliže to důvěrnost tématu zasedání nebo dokumentu vyžaduje; rozhodnutí týkající se takovéhoto omezení může být přijato případ od případu jakýmkoli dotčeným orgánem nebo jeho předsedou; různé případy jsou oznámeny Administrativní radě a Radě poštovního provozu, jestliže se jedná o otázky zvláštního zájmu tohoto orgánu. Jestliže to považuje za nezbytné, může Administrativní rada, v odpovídajících případech po poradě s Radou poštovního provozu, následně omezení prověřit;

15. Mezinárodní úřad, pod vedením generálního ředitele, zajišťuje sekretariát Poradního výboru.

Článek 107

Informace o činnosti Poradního výboru

1. Po každém zasedání Poradní výbor informuje Administrativní radu a Radu poštovního provozu o své činnosti zejména zasláním podrobné zprávy ze svých zasedání, jakož i svých doporučení a názorů předsedům těchto orgánů.

2. Poradní výbor předkládá Administrativní radě roční zprávu o své činnosti a jeden její exemplář zasílá Radě poštovního provozu. Tato zpráva je zahrnuta v dokumentaci Administrativní rady poskytované členským zemím Unie a užším uniím v souladu s článkem 103 Generálního řádu.

3. Poradní výbor předkládá kongresu zprávu o své činnosti a zasílá ji poštovním správám členských zemí Unie alespoň 2 měsíce před zahájením kongresu.

Článek 108

Jednací řád kongresů

(Ústava čl. 14)

1. K organizaci svých prací a pro vedení svých jednání používá kongres jednacího řádu kongresů.

2. Každý kongres může tento řád měnit za podmínek stanovených samotným jednacím řádem.

Článek 109

Pracovní jazyky Mezinárodního úřadu

Pracovními jazyky Mezinárodního úřadu jsou jazyky francouzský a anglický.

Článek 110

Jazyky používané pro dokumentaci, pro ústní jednání a pro služební korespondenci

1. Pro dokumentaci Unie se používají jazyky francouzský, anglický, arabský a španělský. Používají se rovněž jazyky německý, čínský, portugalský a ruský s podmínkou, že reprodukce v těchto jazycích je omezena na nejdůležitější základní dokumentaci. Jiné jazyky se používají rovněž s podmínkou, že členské země, které o ně žádají, nesou všechny náklady.

2. Členská země nebo členské země požadující jiný jazyk než oficiální tvoří jazykovou skupinu.

3. Dokumentace j e vydávána Mezinárodním úřadem v oficiálním jazyce a v jazycích ustavených jazykových skupin buď přímo, nebo prostřednictvím oblastních kanceláří těchto skupin, způsobem sjednaným s Mezinárodním úřadem. Reprodukce v jiných jazycích je prováděna analogicky.

4. Dokumentace vydávaná přímo Mezinárodním úřadem je pokud možno distribuována současně v různých požadovaných jazycích.

5. Písemnosti mezi poštovními správami a Mezinárodním úřadem a mezi tímto úřadem a třetími osobami se mohou vyměňovat ve všech jazycích, pro něž má Mezinárodní úřad překladatelskou službu.

6. Náklady na překlad do jakéhokoli jazyka včetně nákladů, které vyplývají z aplikace ustanovení odstavce 5, nese jazyková skupina, která o daný jazyk požádala. Členské země, které používají oficiální jazyk, hradí za překlad neoficiálních dokumentů paušální příspěvek, jehož výše na příspěvkovou jednotku se rovná částce, kterou platí členské země používající druhý pracovní jazyk Mezinárodního úřadu. Všechny ostatní náklady spojené s dodáváním dokumentů nese Unie. Limit nákladů, které má uhradit Unie na vydávání dokumentů v němčině, čínštině, portugalštině a ruštině, je stanoven rezolucí kongresu.

7. Náklady, které má hradit jazyková skupina, se rozdělují mezi členy této skupiny úměrně k jejich členským příspěvkům na výdaje Unie. Tyto náklady mohou být rozděleny mezi členy jazykové skupiny podle jiného rozdělovacího klíče za podmínky, že se zúčastněné správy na tom dohodnou a oznámí své rozhodnutí Mezinárodnímu úřadu prostřednictvím mluvčího skupiny.

8. Mezinárodní úřad vyhoví ve lhůtě, která nesmí překročit dva roky, jakékoli žádosti členské země o změnu ve výběru jazyka.

9. Pro ústní jednání na zasedáních orgánů Unie se dovoluje jazyk francouzský, anglický, španělský a ruský pomocí tlumočnického systému - s elektronickým zařízením nebo bez něj -Jehož volba je ponechána na uvážení organizátorů zasedání po konzultaci s generálním ředitelem Mezinárodního úřadu a zúčastněnými členskými zeměmi.

10. Pro ústní jednání a zasedání uvedená v odstavci 9 se dovolují i jiné jazyky.

11. Delegace, které používají jiných jazyků, zajišťují simultánní tlumočení do jednoho z jazyků vyjmenovaných v odstavci 9 buď pomocí systému uvedeného v témže odstavci, pokud mohou být provedeny potřebné technické úpravy, nebo pomocí zvláštních tlumočníků.

12. Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země používající téhož jazyka poměrným dílem podle jejich členských příspěvků na výdaje Unie. Náklady na instalaci a na údržbu technického zařízení však nese Unie.

13. Poštovní správy se mohou dohodnout na jazyku, který má být používán pro služební korespondenci v jejich vzájemných stycích. Není-li taková dohoda, používá se jazyka francouzského.

HLAVA II

Mezinárodní úřad

Článek 111

Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu

1. Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu jsou voleni kongresem na období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy; minimální doba jejich mandátu činí čtyři roky. Znovu zvoleni mohou být pouze jednou. Pokud nerozhodne kongres jinak, datum jejich nástupu do funkce je stanoven na 1. leden roku následujícího po kongresu.

2. Nejméně sedm měsíců před zahájením kongresu zašle generální ředitel Mezinárodního úřadu vládám členských zemí notu, v níž je vyzve, aby předložily případné kandidatury na funkce generálního ředitele a jeho náměstka, a zároveň jim sdělí, zda mají generální ředitel nebo náměstek generálního ředitele, kteří jsou ve funkci, zájem o případné obnovení svého mandátu. Kandidatury provázené životopisem musí Mezinárodní úřad obdržet alespoň dva měsíce před zahájením kongresu. Kandidáti musejí být státními příslušníky členských zemí, které jejich kandidaturu předkládají. Mezinárodní úřad zpracuje potřebnou dokumentaci pro kongres. Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele se koná tajným hlasováním, jako první se provádí volba do funkce generálního ředitele.

3. Uprázdní-li se místo generálního ředitele, přebírá jeho funkce náměstek generálního ředitele až do konce mandátu generálního ředitele; může být zvolen na toto místo a je přijat z moci úřední jako kandidát s výhradou, že jeho původní mandát jako náměstka generálního ředitele nebyl již jednou prodloužen předešlým kongresem a že ohlásí svůj zájem, aby byl považován za kandidáta na místo generálního ředitele.

4. Uprázdní-li se současně místo generálního ředitele a náměstka generálního ředitele, zvolí Administrativní rada na podkladě kandidatur, které jí byly předloženy po vypsání konkursu, náměstka generálního ředitele na období do příštího kongresu. Pro předkládání kandidatur se analogicky aplikuje ustanovení odstavce 2.

5. Uprázdní-li se místo náměstka generálního ředitele, pověří Administrativní rada na návrh generálního ředitele jednoho z ředitelů hodnosti D 2 v Mezinárodním úřadě, aby až do příštího kongresu vykonával funkce náměstka generálního ředitele.

Článek 112

Funkce generálního ředitele

1. Generální ředitel organizuje, spravuje a řídí Mezinárodní úřad, jehož je zákonným představitelem. Je oprávněn přiřazovat pracovní místa k hodnostem G 1 až D 2 a jmenovat a povyšovat zaměstnance do těchto hodností. Při jmenování do hodností P 1 až D 2 musí brát v úvahu odbornou kvalifikaci kandidátů doporučených poštovními správami členských zemí, jejichž jsou příslušníky, nebo ve kterých vykonávají svou odbornou činnost, s přihlédnutím ke spravedlivému zeměpisnému rozdělení podle světadílů a jazyků. Místa hodnosti D 2 musí být v mezích možností obsazována kandidáty z různých regionů a z jiných regionů, než ze kterých pocházejí generální ředitel a náměstek generálního ředitele, přičemž se v prvé řadě dbá na zajištění výkonnosti Mezinárodního úřadu. V případě, kdy místo vyžaduje speciální kvalifikaci, může se generální ředitel obracet vně Mezinárodního úřadu. Při jmenování nových zaměstnanců přihlíží rovněž k tomu, že osoby zaujímající místa hodností D 2, D 1 a P 5 musí být v zásadě příslušníky různých členských zemí Unie. Tento princip nemusí aplikovat při povyšování pracovníka Mezinárodního úřadu do hodností D 2, D 1 a P 5. Mimo to se k požadavkům na spravedlivé zeměpisné a jazykové rozdělení při jmenování přihlíží až po ocenění zásluh. Generální ředitel informuje jednou ročně Administrativní radu o jmenováních a povýšeních do hodností P 4 až D 2.

2. Generální ředitel má následující pravomoci:

2.1 zajišťovat funkce depozitáře Akt Unie a prostředníka v procesu přistoupení a přijetí do Unie, stejně jako vystoupení z ní;

2.2 oznamovat rozhodnutí přijatá kongresem vládám všech členských zemí;

2.3 oznamovat všem poštovním správám Řády vyhotovené nebo revidované Radou poštovního provozu;

2.4 připravovat návrh ročního rozpočtu Unie na nejnižší možné úrovni slučitelné s potřebami Unie a ve vhodné době ho předložit k posouzení Administrativní radě; po schválení Administrativní radou rozesílat rozpočet členským zemím Unie a plnit jej;

2.5 vykonávat specifické činnosti požadované orgány Unie a ty, které mu stanoví Akta;

2.6 přijímat opatření pro realizaci cílů určených orgány Unie v rámci stanovené politiky a disponibilních finančních prostředků;

2.7 předkládat připomínky a návrhy Administrativní radě nebo Radě poštovního provozu;

2.8 po skončení kongresu předložit Radě poštovního provozu návrhy týkající se změn řádů, vyplývající z rozhodnutí kongresu v souladu s jednacím řádem Rady poštovního provozu;

2.9 připravovat pro Radu poštovního provozu a na základě jí daných direktiv návrh strategického plánu pro předložení kongresu a návrh každoroční revize;

2.10 zajišťovat reprezentaci Unie;

2.11 sloužit jako prostředník ve vztazích mezi:

- Světovou poštovní unií a užšími uniemi;

- Světovou poštovní unií a Organizací spojených národů;

- Světovou poštovní unií a mezinárodními organizacemi, na jejichž činnosti má Unie zájem;

- Světovou poštovní unií a mezinárodními orgány, asociacemi nebo podniky, se kterými si orgány Unie přejí vést konzultace nebo se připojit k jejich pracím;

2.12 vykonávat funkci generálního sekretáře orgánů Unie a z tohoto titulu dbát se zřetelem na zvláštní ustanovení tohoto Rádu zejména na:

- přípravu a organizaci prací orgánů Unie;

- zpracování, výrobu a distribuci dokumentů, zpráv a protokolů;

- fungování sekretariátu během zasedání orgánů Unie;

2.13 být přítomen zasedání orgánů Unie a účastnit se jednání bez hlasovacího práva, s možností dát se zastupovat.

Článek 113

Funkce náměstka generálního ředitele

1. Náměstek generálního ředitele pomáhá generálnímu řediteli a je mu odpovědný.

2. Při nepřítomnosti nebo zaneprázdnění generálního ředitele vykonává náměstek generálního ředitele jeho pravomoci. Stejně je tomu v případě uprázdnění místa generálního ředitele uvedeném v článku 111 odst. 3.

Článek 114

Sekretariát orgánů Unie

(Ústava čl. 14, 15, 17, 18)

Sekretariát orgánů Unie je zajišťován Mezinárodním úřadem pod odpovědností generálního ředitele. Úřad rozesílá všechny dokumenty publikované pro každé zasedání poštovním správám, které jsou členy dotyčného orgánu, poštovním správám zemí, které, aniž jsou členy orgánu, spolupracují na prováděných studiích, užším uniím a poštovním správám dalších členských zemí, které o to požádají.

Článek 115

Seznam členských zemí

(Ústava čl. 2)

Mezinárodní úřad sestavuje a udržuje v aktuálním stavu seznam členských zemí Unie, v němž je u každé země uvedena její příspěvková třída, zeměpisná skupina a její situace ve vztahu k Aktům Unie.

Článek 116

Informace. Dobrozdání. Žádosti o výklad a změnu Akt. Ankety. Zprostředkování při vyrovnávání účtů.

(Ústava čl. 20, Generální řád čl. 124, 125, 126)

1. Mezinárodní úřad je trvale k dispozici Administrativní radě, Radě poštovního provozu a poštovním správám, aby jim poskytoval všechny potřebné informace ke služebním otázkám.

2. Zejména je pověřen, aby shromažďoval, koordinoval, publikoval a distribuoval informace všeho druhu, které zajímají obor mezinárodního poštovnictví; aby na žádost zúčastněných stran podával dobrozdání o sporných otázkách; aby vyhovoval žádostem o výklad a změnu Akt Unie a obecně, aby prováděl studie a redakční nebo dokumentační práce, jež mu uvedená Akta ukládají nebo které mu byly svěřeny v zájmu Unie.

3. Na žádost poštovních správ provádí ankety, jejichž cílem je zjistit názor ostatních poštovních správ na určitou otázku. Výsledek ankety nemá povahu hlasování a není formálně závazný.

4. Může působit jako zúčtovací místo při vyrovnávání účtů všeho druhu týkajících se poštovních služeb.

Článek 117

Technická spolupráce

(Ústava čl. 1)

Mezinárodní úřad je pověřen, aby v rámci mezinárodní technické spolupráce rozvíjel poštovní technickou pomoc ve všech jejích formách.

Článek 118

Tiskopisy dodávané Mezinárodním úřadem

(Ústava čl. 20)

Mezinárodní úřad je pověřen, aby zařídil výrobu mezinárodních odpovědek a zásoboval jimi za výrobní cenu poštovní správy, které o to požádají.

Článek 119

Akta užších unií a zvláštní ujednání

(Ústava čl. 8)

1. Úřady užších unií nebo jedna ze smluvních stran jsou povinny zasílat Mezinárodnímu úřadu dvě vyhotovení Akt těchto unií a zvláštních ujednání uzavřených podle ustanovení článku 8 Ústavy.

2. Mezinárodní úřad dohlíží na to, aby Akta užších unií a zvláštní ujednání nestanovovala méně výhodné podmínky pro veřejnost, než jaké jsou obsaženy v Aktech Unie, a informuje poštovní správy o existenci užších unií a zmíněných ujednání. Oznamuje Administrativní radě každou nepravidelnost zjištěnou na podkladě tohoto ustanovení.

Článek 120

Časopis Unie

Mezinárodní úřad vydává s pomocí dokumentů dávaných mu k dispozici časopis v jazyce německém, anglickém, arabském, francouzském a ruském.

Článek 121

Dvouletá zpráva o činnosti Unie

(Ústava čl. 20, Generální řád čl. 102 odst. 6.17)

Mezinárodní úřad vypracovává jednou za dva roky zprávu o činnosti Unie, která je po schválení Administrativní radou zasílána poštovním správám, užším uniím a Organizaci spojených národů.

HLAVA III

Postup při předkládání a projednávání návrhů

Článek 122

Postup při předkládání návrhů kongresu

(Ústava čl. 29)

1. Pro předkládání návrhů všeho druhu kongresu poštovními správami členských zemí platí, s výhradou výjimek uvedených v odstavcích 2 a 5, následující postup:

a) přijaty jsou návrhy, které dojdou Mezinárodnímu úřadu alespoň šest měsíců před datem stanoveným pro kongres;

b) žádný návrh redakční povahy se nepřijme v období šesti měsíců před stanoveným datem kongresu;

c) návrhy na věcné změny, které dojdou Mezinárodnímu úřadu v období mezi šesti a čtyřmi měsíci před stanoveným datem kongresu, se přijmou jen tehdy, jsou-li podporovány alespoň dvěma poštovními správami;

d) návrhy na věcné změny, které dojdou Mezinárodnímu úřadu v období mezi čtyřmi a dvěma měsíci před stanoveným datem kongresu se přijmou jen tehdy, jsou-li podporovány alespoň osmi poštovními správami; později došlé návrhy se již nepřijmou;

e) podpůrná prohlášení musí dojít Mezinárodnímu úřadu ve stejné lhůtě jako návrhy, jichž se týkají.

2. Návrhy týkající se Ústavy nebo Generálního řádu musejí dojít Mezinárodnímu úřadu nejméně šest měsíců před zahájením kongresu; návrhy, které dojdou později, avšak před zahájením kongresu, mohou být vzaty v úvahu jen tehdy, jestliže o tom kongres rozhodne dvoutřetinovou většinou zemí zastoupených na kongresu a jsou-li dodrženy podmínky stanovené v odstavci 1.

3. Každý návrh musí mít v zásadě jen jeden cíl a obsahovat jen změny odůvodnitelné tímto cílem.

4. Návrhy redakční povahy opatří poštovní správy, které je předkládají, v záhlaví poznámkou „Návrh redakční povahy“ a Mezinárodní úřad je uveřejní pod číslem, za nímž následuje písmeno „R“. Návrhy, které nemají toto označení, ale podle názoru Mezinárodního úřadu se týkají jen redakční úpravy, se uveřejní s vhodnou poznámkou; Mezinárodní úřad sestaví seznam těchto návrhů pro potřebu kongresu.

5. Postup předepsaný v odstavcích 1 a 4 se nevztahuje na návrhy týkající se jednacího řádu kongresů ani na pozměňovací návrhy k návrhům již podaným.

Článek 123

Postup při předkládání návrhů týkajících se přípravy nových řádů Radě poštovního provozu s ohledem na rozhodnutí přijatá kongresem

1. Řády Světové poštovní úmluvy a Řád poštovních peněžních služeb jsou stanoveny Radou poštovního provozu s přihlédnutím k rozhodnutím přijatým kongresem.

2. Návrhy, které jsou výsledkem navrhovaných změn Úmluvy nebo Ujednání o poštovních peněžních službách, se Mezinárodnímu úřadu předkládají současně s návrhy pro kongres, ke kterým se vztahují. Mohou být předloženy poštovní správou jediné členské země Unie bez podpory poštovních správ dalších členských zemí. Takové návrhy musí být zaslány všem členským zemím nejpozději měsíc před kongresem.

3. Jiné návrhy týkající se řádů, které mají být posouzeny Radou poštovního provozu při přípravě nových řádů ve lhůtě šesti měsíců po kongresu, musí být zaslány Mezinárodnímu úřadu nejméně dva měsíce před kongresem.

4. Návrhy týkající se změn řádů v důsledku rozhodnutí kongresu, předkládané poštovními správami členských zemí, musí být zaslány Mezinárodnímu úřadu nejpozději dva měsíce před zahájením Rady poštovního provozu. Takové návrhy musí být zaslány všem členským zemím nejpozději měsíc před zahájením Rady poštovního provozu.

Článek 124

Postup při předkládání návrhů mezi dvěma kongresy

(Ústava čl. 29, Generální řád čl. 116)

1. Každý návrh k Úmluvě nebo k ujednáním podávaný některou poštovní správou mezi dvěma kongresy musí být podporován, aby byl vzat v úvahu, alespoň dvěma dalšími poštovními správami. Tyto návrhy se nevyřizují, neobdrží-li k nim Mezinárodní úřad zároveň potřebná podpůrná prohlášení.

2. Tyto návrhy se zasílají ostatním poštovním správám prostřednictvím Mezinárodního úřadu.

3. Návrhy týkající se Řádů nepotřebují podporu, ale Rada poštovního provozuje projednává pouze tehdy, uzná-li jejich neodkladnost.

Článek 125

Projednávání návrhů mezi dvěma kongresy

(Ústava čl. 29, Generální řád čl. 116, 124)

1. Pro každý návrh týkající se Úmluvy, ujednání a jejich závěrečných protokolů platí tento postup: jestliže poštovní správa členské země zašle návrh Mezinárodnímu úřadu, zašle ji tento všem poštovním správám členských zemí k přezkoumání. Členské země mají dvouměsíční lhůtu k přezkoumání návrhu a případnému zaslání svých připomínek Mezinárodnímu úřadu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Po uplynutí této dvouměsíční lhůty Mezinárodní úřad zašle poštovním správám členských zemí všechny připomínky, které dostal a vyzve poštovní správu každé země, která má hlasovací právo, k hlasování pro, nebo proti návrhu. O těch poštovních správách členských zemí, které ve lhůtě dvou měsíců neoznámily své rozhodnutí, se má za to, že se zdržely hlasování. Uvedené lhůty se počítají od data oběžníků Mezinárodního úřadu.

2. Návrhy na změnu Řádů projednává Rada poštovního provozu.

3. Týká-li se návrh některého ujednání nebo jeho závěrečného protokolu, mohou se jednání podle odstavce 1 zúčastnit jen poštovní správy těch členských zemí, které jsou účastníky daného ujednání.

Článek 126

Oznamování rozhodnutí přijatých mezi dvěma kongresy

(Ústava čl. 29, Generální řád čl. 124, 125)

1. Změny v Úmluvě, ujednáních a závěrečných protokolech k těmto Aktům se potvrzují oznámením generálního ředitele Mezinárodního úřadu vládám členských zemí.

2. Změny provedené Radou poštovního provozu v Řádech a jejich závěrečných protokolech jsou poštovním správám oznamovány Mezinárodním úřadem. Totéž platí pro výklady uvedené v článku 36.3.2 Úmluvy a pro příslušná ustanovení ujednání.

Článek 127

Nabytí účinnosti Řádů a dalších rozhodnutí přijatých mezi dvěma kongresy

1. Řády nabývají účinnosti stejným dnem a platí na stejné období jako Akta příslušného kongresu.

2. S výhradou případů uvedených v odstavci 1 nabývají rozhodnutí o změnách Akt Unie přijatá mezi dvěma kongresy účinnosti nejdříve tři měsíce po jejich oznámení.

HLAVA IV

Finance

Článek 128

Stanovení a úhrada výdajů Unie

(Ústava čl. 21)

1. Roční výdaje na činnost orgánů Unie nesmějí, s výhradou ustanovení odstavců 2 až 6, překročit níže uvedené částky pro rok 2005 a následující léta: 37000000 švýcarských franků pro roky 2005 až 2008. Základní limit pro rok 2008 platí rovněž pro další léta, bude-li kongres plánovaný na rok 2008 odložen.

2. Náklady na zasedání příštího kongresu (přemístění sekretariátu, dopravní náklady, náklady na technické vybavení pro simultánní tlumočení, náklady na pořizování dokumentů během kongresu apod.) nesmějí překročit limit 2900000 švýcarských franků.

3. Administrativní rada je oprávněna překročit limity stanovené v odstavcích 1 a 2, musí-li přihlédnout ke zvýšení platových stupnic, penzijních příspěvků nebo odškodnění včetně funkčních přídavků uznaných Organizací spojených národů pro její zaměstnance v Ženevě.

4. Administrativní rada je rovněž oprávněna upravovat každoročně částku nákladů jiných než personálních v závislosti na švýcarském indexu spotřebitelských cen.

5. Odchylkou od ustanovení odstavce 1 může Administrativní rada nebo v případě krajní naléhavosti generální ředitel dát souhlas k překročení stanovených limitů za účelem provedení důležitých a nepředvídaných oprav budovy Mezinárodního úřadu, aniž by však částka překročení byla vyšší než 125000 švýcarských franků.

6. Ukáží-li se částky uvedené v odstavcích 1 a 2 nedostatečnými pro zajištění dobrého chodu Unie, mohou být tyto limity překročeny se souhlasem většiny členských zemí Unie. Každá konzultace musí obsahovat podrobný rozbor skutečností ospravedlňujících takovou žádost.

7. Země, které přistoupí k Unii nebo jsou přijaty za členy Unie, jakož i země, které z Unie vystoupí, musí zaplatit svůj příspěvek za celý rok, v jehož průběhu vstoupilo jejich přijetí nebo vystoupení v platnost.

8. Členské země platí své příspěvky na roční náklady Unie předem na podkladě rozpočtu stanoveného Administrativní radou. Tyto příspěvky musejí být zaplaceny nejpozději prvního dne finančního období, jehož se rozpočet týká. Po tomto termínu se z dlužných částek počítají úroky ve prospěch Unie, a to 3 % ročně za prvních šest měsíců a 6 % ročně počínaje sedmým měsícem.

9. Jestliže nedoplatky povinných příspěvků bez úroků dlužené Unii členskou zemí jsou rovny nebo vyšší než částka příspěvků této země za předchozí dvě finanční období, může tato členská země nenávratně postoupit Unii své celé pohledávky vůči jiným členským zemím nebo jejich část způsoby stanovenými Administrativní radou. Podmínky postoupení pohledávek musí být stanoveny společnou dohodou mezi členskou zemí, jejími dlužníky/věřitel i a Unií.

10. Členské země, které z právních nebo jiných důvodů nemohou provést takové postoupení, se zaváží uzavřít plán splácení svých nevyrovnaných účtů.

11. S výhradou výjimečných případů nemůže vyrovnání nedoplatků povinných příspěvků trvat více než 10 let.

12. Administrativní rada může ve výjimečných případech osvobodit členskou zemi od všech nebo části dlužných úroků, jestliže tato země plně vyrovnala své nezaplacené dluhy.

13. V rámci plánu splácení svých nevyrovnaných účtů schváleného Administrativní radou může být členská země rovněž osvobozena od všech nebo části akumulovaných nebo nabíhajících úroků; takové osvobození je však podřízeno úplnému a přesnému dodržování plánu splácení v dohodnuté lhůtě maximálně deseti let.

14. S cílem čelit nedostatku finančních prostředků Unie je zřizován rezervní fond, jehož částka je stanovena Administrativní radou. Tento fond je dotován v první řadě rozpočtovými přebytky. Může rovněž sloužit k vyrovnání rozpočtu nebo ke snížení částky příspěvků členských zemí.

15. Při přechodném nedostatku finančních prostředků poskytne vláda Švýcarské konfederace krátkodobé potřebné zálohy za podmínek, které budou sjednány společnou dohodou. Tato vláda dohlíží bezplatně na vedení finančních účtů, jakož i na účetnictví Mezinárodního úřadu v rámci úvěrových limitů stanovených kongresem.

Článek 129

Automatické sankce

1. Každá členská země, která nemůže provést postoupení uvedené v článku 128 odst. 9 a která nepřijme plán splácení navržený Mezinárodním úřadem podle článku 128 odst. 10, nebo tento plán nedodržuje, automaticky ztrácí své hlasovací právo na kongresu a na zasedáních Administrativní rady a Rady poštovního provozu a není od té doby volitelná do těchto dvou rad.

2. Automatické sankce se ruší z moci úřední s okamžitou účinností, jakmile příslušná členská země plně vyrovná své nedoplatky povinných příspěvků dlužených Unii včetně úroků nebo jestliže souhlasí s tím, že se podřídí plánu splácení svých nezaplacených účtů.

Článek 130

Příspěvkové třídy

(Ústava čl. 21, Generální řád čl. 115, 128)

1. Členské země přispívají na krytí výdajů Unie podle příspěvkové třídy, do které patří. Tyto třídy jsou:

třída 50 jednotek;

třída 45 jednotek;

třída 40 jednotek;

třída 35 jednotek;

třída 30 jednotek;

třída 25 jednotek;

třída 20 jednotek;

třída 15 jednotek;

třída 10 jednotek;

třída 5 jednotek;

třída 3 jednotky;

třída 1 jednotka;

třída 0,5 jednotky vyhrazená pro nejméně rozvinuté země vyjmenované Organizací spojených národů a pro jiné země určené Administrativní radou.

2. Mimo příspěvkové třídy uvedené v odstavci 1 může každá členská země podle své volby platit vyšší počet příspěvkových jednotek než 50.

3. Členské země jsou zařazeny do jedné z výše uvedených příspěvkových tříd při svém přistoupení nebo přijetí do Unie podle postupu uvedeného v článku 21 odst. 4 Ústavy.

4. Členské země mohou následně změnit příspěvkovou třídu pod podmínkou, že tato změna bude oznámena Mezinárodnímu úřadu nejméně dva měsíce před zahájením kongresu. Toto oznámení, které se předloží kongresu, vstupuje v platnost dnem, kdy nabývají účinnosti finanční opatření přijatá kongresem. Členské země, které neoznámily své přání změnit příspěvkovou třídu v předepsaných lhůtách, jsou ponechány v příspěvkové třídě, do které dosud patří.

5. Členské země nemohou požadovat najednou snížení příspěvkové třídy o více než jeden stupeň.

6. Za mimořádných okolností, jako jsou přírodní katastrofy vyžadující si programy mezinárodní pomoci, může však na žádost členské země Administrativní rada dát souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy o jeden stupeň jedenkrát mezi dvěma kongresy, jestliže tato země prokáže, že nemůže nadále platit svůj příspěvek podle původně vybrané třídy. Za stejných okolností může rovněž Administrativní rada dát souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy členských zemí, které nepatří do kategorie nejméně vyspělých zemí a jsou již zařazeny ve třídě s 1 jednotkou, na třídu s 0,5 jednotky.

7. Dočasná změna příspěvkové třídy podle odstavce 6 může být Administrativní radou povolena na období nejvýše dvou let nebo do příštího kongresu, jestliže bude zasedat před koncem tohoto období. Po uplynutí stanoveného období je příslušná země automaticky zařazena do své původní třídy.

8. Na rozdíl od odstavců 4 a 5 pro přeřazení do vyšší třídy neplatí žádné omezení.

Článek 131

Placení za dodávky od Mezinárodního úřadu (Generální řád čl. 118)

Dodávky, které zasílá poštovním správám za úplatu Mezinárodní úřad, musejí být zaplaceny v nejkratší možné lhůtě a nejpozději do šesti měsíců od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy Mezinárodní úřad zaslal účet. Po uplynutí této lhůty se dlužné částky úrokují 5 % ročně ve prospěch Unie ode dne, kdy prošla uvedená lhůta.

HLAVA V

Rozhodčí řízení

Článek 132

Postup při rozhodčím řízení

(Ústava čl. 32)

1. V případě sporu, který má být řešen rozhodčím řízením, zvolí si každá z poštovních správ ve sporu některou poštovní správu členské země, která nemá ve sporu přímý zájem. Tvoří-li strany ve sporu společně několik poštovních správ, pokládají se ve smyslu tohoto ustanovení za správu jedinou.

2. Jestliže jedna z poštovních správ ve sporu nepřijme návrh na rozhodčí řízení ve lhůtě šesti měsíců, vyzve Mezinárodní úřad, je-li o to požádán, poštovní správu, která je v prodlení, aby určila rozhodčího, nebo jej z moci úřední určí sám.

3. Strany ve sporu se mohou dohodnout na určení jediného rozhodčího, kterým může být Mezinárodní úřad.

4. Rozhodnutí rozhodčích se přijímá většinou hlasů.

5. Při rovnosti hlasů zvolí rozhodčí k vyřešení sporné otázky jinou poštovní správu, která rovněž nemá žádný zájem na rozepři. Nedojde-li k dohodě o této volbě, určí Mezinárodní úřad takovou poštovní správu z poštovních správ, které nebyly navrženy rozhodčími.

6. Jde-li o spornou otázku týkající se některého z ujednání, mohou být za rozhodčí určeny jen ty poštovní správy, které jsou účastníky daného ujednání.

HLAVA VI

Závěrečná ustanovení

Článek 133

Podmínky schvalování návrhů týkajících se Generálního řádu

Návrhy předložené kongresu a vztahující se k tomuto Generálnímu řádu nabudou účinnosti po schválení většinou členských zemí zastoupených na kongresu a které mají hlasovací právo. Při hlasování musejí být přítomny nejméně dvě třetiny členských zemí, které mají hlasovací právo.

Článek 134

Návrhy týkající se dohod s Organizací spojených národů

(Ústava čl. 9)

Podmínky schvalování uvedené v článku 133 platí rovněž pro návrhy na změny dohod sjednaných mezi Světovou poštovní unií a Organizací spojených národů, pokud tyto dohody samy neurčují podmínky pro změny svých ustanovení.

Článek 135

Nabytí účinnosti a doba platnosti Generálního řádu

Tento Generální řád nabude účinnosti dnem 1. ledna 2006 a zůstane v platnosti po neurčitou dobu.

Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci vlád členských zemí tento Generální řád v jediném vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeden jeho opis bude odevzdán každé straně Mezinárodním úřadem Světové poštovní unie.


Dáno v Bukurešti dne 5. října 2004.

Poznámky pod čarou

1) Vídeňská úmluva o smluvním právu, přijatá dne 23. května 1969 ve Vídni, byla vyhlášena pod č. 15/1988 Sb.


JEDNACÍ ŘÁD KONGRESŮ

Článek 1

Všeobecná ustanovení

Tento Jednací řád (dále jen „Řád“) se vydává na základě Akt Unie a je jim podřízen. Při rozporu mezi některým z jeho ustanovení a ustanovením Akt, jsou směrodatná Akta.

Článek 2

Delegace

1. Výrazem „delegace“ se rozumí osoba nebo skupina osob určených členskou zemí k účasti na Kongresu. Delegace se skládá z vedoucího delegace, jakož i popřípadě ze zástupce vedoucího delegace, z jednoho nebo několika delegátů a případně z jednoho nebo několika doprovázejících úředníků (včetně expertů, sekretářů atd.).

2. Vedoucí delegací, jejich zástupci, jakož i delegáti jsou zástupci členských zemí ve smyslu článku 15 odst. 2 Ústavy, jsou-li vybaveni plnými mocemi odpovídajícími podmínkám stanoveným v článku 3 tohoto Rádu.

3. Doprovázející úředníci se mohou zúčastnit zasedání a mají právo zúčastnit se rokování, ale v zásadě nemají hlasovací právo. Mohou však být svým vedoucím delegace zmocněni, aby hlasovali jménem své země na zasedáních komisí. Taková zmocnění musejí být předána písemně před začátkem zasedání předsedovi příslušné komise.

Článek 3

Plné moci delegátů

1. Plné moci delegátů musejí být podepsány hlavou státu nebo předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí příslušné země. Musejí být sepsány ve správné a náležité formě. Plné moci delegátů zmocněných k podpisu Akt (zplnomocněnci) musejí obsahovat dosah tohoto podpisu (podpis s výhradou ratifikace nebo schválení, podpis „ad referendum“, definitivní podpis). Chybí-li toto upřesnění, je podpis považován za podléhající ratifikaci nebo schválení. Plné moci opravňující k podpisu Akt zahrnují v sobě automaticky právo zúčastnit se jednání a hlasovat. Delegáti, kterým příslušné orgány udělily plné moci bez upřesnění jejich dosahu, jsou oprávněni rokovat, hlasovat a podepsat Akta, pokud z textu plných mocí výslovně nevyplývá opak.

2. Plné moci musejí být od zahájení Kongresu uloženy u orgánu, který je k tomu určen.

3. Delegáti, kteří nejsou vybaveni plnými mocemi nebo své plné moci nepředloží, se mohou, pokud byli svou vládou ohlášeni vládě zvoucí země, zúčastnit rokování a hlasovat od okamžiku, kdy se začnou zúčastňovat prací kongresu. Stejně je tomu u těch, jejichž plné moci nebyly uznány z důvodu určitých nepravidelností. Tito delegáti pozbudou oprávnění hlasovat od okamžiku, kdy kongres schválí poslední zprávu komise pro ověřování plných mocí, v níž je uvedeno, že jejich plné moci chybějí nebojsou v nich nepravidelnosti, až do doby, kdy dojde k nápravě. Poslední zpráva musí být kongresem schválena před volbami, s výjimkou volby předsedy kongresu, a před schválením návrhů Akt.

4. Plné moci členské země, která je zastupována na kongresu delegací jiné členské země (zmocnění), musejí mít stejnou formu jako plné moci uvedené v odstavci 1.

5. Plné moci a zmocnění zaslané telegraficky nejsou přípustné. Naproti tomu se uznávají telegramy odpovídající na žádost o informaci ve věci plných mocí.

6. Delegace, která se po předložení svých plných mocí nemůže zúčastnit jednoho nebo více zasedání, má možnost nechat se zastupovat delegací jiné země za podmínky, že to písemně ohlásí předsedovi příslušného zasedání. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další zemi.

7. Delegáti členských zemí, které nejsou účastný některého ujednání, se mohou bez hlasovacího práva zúčastnit jednání kongresu týkajícího se tohoto ujednání.

Článek 4

Zasedací pořádek

1. Na zasedáních kongresu a komisí jsou delegace seřazeny podle francouzského abecedního pořádku přítomných členských zemí.

2. Předseda Administrativní rady určí ve vhodné době losem jméno země, která zaujme při zasedáních kongresu a komisí místo v čele před předsednickým stolem.

Článek 5

Pozorovatelé podle práva

1. Zástupci Organizace spojených národů jsou zváni jako pozorovatelé k účasti najednání kongresu.

2. Užší unie jsou na zasedání kongresu a jeho komisí připouštěni jako pozorovatelé.

3. Liga arabských států a Africká unie jsou na jednání kongresu a jeho komisí připouštěni jako pozorovatelé.

4. Členové Poradního výboru jsou na jednáni kongresu a jeho komisí připouštěni jako pozorovatelé.

5. Pozorovatelé uvedení v odstavcích 1 až 4 nemají právo hlasovat, se souhlasem předsedy zasedání však mohou vystupovat.

6. Jestliže to důvěrnost projednávané záležitosti vyžaduje, může být za výjimečných okolností právo pozorovatelů k účasti na určitých zasedáních nebo částech zasedání uvedené v odstavci 4 omezeno. Musí o tom být informováni co možná nejdříve. Rozhodnutí o takovémto omezení může být přijato případ od případu kterýmkoli z dotčených orgánů nebo jeho předsedou. Takováto rozhodnutí jsou projednávána předsednictvem kongresu, který má právo je potvrdit nebo zrušit prostou většinou hlasování.

Článek 6

Hosté

1. Zástupci specializovaných institucí Organizace spojených národů a mezivládních organizací mohou být Administrativní radou jmenováni k účasti na zvláštních zasedáních kongresu nebo jeho komisí, jsou-li projednávány otázky, na nichž mají tyto organizace zájem.

2. Zástupci jakéhokoli mezinárodního orgánu, asociace nebo podniku, nebo jakákoli kvalifikovaná osoba, řádně jmenováni Administrativní radou, jsou připuštěni na zvláštní zasedání kongresu nebo jeho komisí.

3. Hosté uvedení v odstavcích 1 a 2 nemají právo hlasovat, se souhlasem předsedy zasedání však mohou vystupovat.

Článek 7

Doyen Kongresu

1. Poštovní správa hostitelské země kongresu navrhne v dohodě s Mezinárodním úřadem doyena kongresu. Administrativní rada přikročí ve vhodné době k přijetí tohoto návrhu.

2. Při zahájení prvního plenárního zasedání každého kongresu zastává doyen funkci předsedy kongresu až do jeho zvolení. Navíc vykonává funkce, kterými ho pověřuje tento Rád.

Článek 8

Předsedové a místopředsedové kongresu a komisí

1. Na svém prvním plenárním zasedání zvolí kongres na návrh doyena předsedu kongresu, pak schválí na návrh Administrativní rady členské země, které budou zajišťovat funkce místopředsedů kongresu, jakož i předsedů a místopředsedů komisí. Tyto funkce jsou přidělovány pokud možno s přihlédnutím ke spravedlivému zeměpisnému rozdělení členských zemí.

2. Předsedové zahajují a ukončují zasedání, kterým předsedají, řídí diskuse, udělují slovo řečníkům, dávají hlasovat o návrzích a oznamují většinu požadovanou pro hlasování, vyhlašují rozhodnutí a s výhradou schválení kongresem podávají případně výklad těchto rozhodnutí.

3. Předsedové dbají na dodržování toho Rádu a dodržování pořádku v průběhu zasedání.

4. Každá delegace se může odvolat ke kongresu nebo komisi proti rozhodnutí předsedy kongresu nebo komise na základě ustanovení Řádu nebo jeho výkladu; rozhodnutí předsedy však zůstává v platnosti, nebylo-li zrušeno většinou přítomných a hlasujících členů.

5. Nemůže-li členská země pověřená předsednictvím nadále zajišťovat tuto funkci, je kongresem nebo komisí určen pro její nahrazení jeden z místopředsedů.

Článek 9

Předsednictvo kongresu

1. Předsednictvo je ústředním orgánem pověřeným řídit práce kongresu. Skládá se z předsedy a místopředsedů kongresu, jakož i z předsedů komisí. Schází se pravidelně, aby projednalo postup prací kongresu a jeho komisí a aby formulovalo doporučení podporující dobrý průběh. Pomáhá předsedovi při vypracování programu každého plenárního zasedání a při koordinaci prací komisí. Činí doporučení, která se vztahují k zakončení kongresu.

2. Generální sekretář kongresu a zástupce generálního sekretáře, kteří jsou uvedeni v článku 12 odst. 1, se zúčastní zasedání předsednictva kongresu.

Článek 10

Členové komisí

1. Členské země zastoupené na kongresu jsou z moci práva členy komisí pověřených projednáním návrhů týkajících se Ústavy, Generálního řádu a Úmluvy.

2. Členské země zastoupené na kongresu, které jsou účastný jednoho nebo více fakultativních ujednání, jsou z moci práva členy komise nebo komisí pověřených revizí těchto ujednání. Hlasovací právo členů této komise nebo těchto komisí je omezeno na ujednání, jejichž jsou účastníky.

3. Delegace, které nejsou členy komisí projednávajících ujednání, mají možnost být přítomny na zasedáních těchto komisí a účastnit se jednání bez hlasovacího práva.

Článek 11

Pracovní skupiny

Kongres a každá komise mohou vytvářet pracovní skupiny ke studiu určitých otázek.

Článek 12

Sekretariát kongresu a komisí

1. Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu vykonávají funkci generálního sekretáře a zástupce generálního sekretáře kongresu.

2. Generální sekretář a zástupce generálního sekretáře jsou přítomni na zasedáních kongresu a předsednictva kongresu, kde se zúčastní jednání bez hlasovacího práva. Za stejných podmínek se mohou účastnit zasedání komisí nebo se tam dát zastoupit některým vyšším úředníkem Mezinárodního úřadu.

3. Práce sekretariátu kongresu, předsednictva kongresu a komisí zajišťují pracovníci Mezinárodního úřadu ve spolupráci s poštovní správou hostitelské země.

4. Vyšší úředníci Mezinárodního úřadu vykonávají funkce sekretářů kongresu, předsednictva kongresu a komisí. Pomáhají předsedovi během zasedání a odpovídají za sepsání zpráv.

5. Sekretářům kongresu a komisí pomáhají zástupci sekretářů.

Článek 13

Jednací jazyky

1. S výhradou odstavce 2 jsou pro jednání prostřednictvím systému simultánního nebo následného tlumočení připuštěny jazyky francouzský, anglický, španělský a ruský.

2. Jednání redakční komise probíhají ve francouzském jazyce.

3. Pro jednání uvedená v odstavci 1 se povolují i jiné jazyky. V tomto ohledu má přednost jazyk hostitelské země. Delegace, které používají jiné jazyky, zajistí simultánní tlumočení do některého z jazyků uvedených v odstavci 1 buď pomocí systému simultánního tlumočení, pokud je možno provést technické úpravy, nebo zvláštními tlumočníky.

4. Náklady na instalaci a údržbu technického zařízení nese Unie.

5. Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země užívající téhož jazyka v poměru k jejich příspěvku na výdaje Unie.

Článek 14

Jazyky, v nichž jsou pořizovány dokumenty kongresu

1. Dokumenty vypracované během kongresu, včetně návrhů rozhodnutí předkládaných ke schválení kongresu, publikuje sekretariát kongresu ve francouzském jazyce.

2. K tomuto účelu musejí být dokumenty pocházející od delegací členských zemí předkládány v tomto jazyce buď přímo, nebo prostřednictvím překladatelských služeb při sekretariátu kongresu.

3. Tyto služby, provozované na jejich vlastní náklady jazykovými skupinami, jež jsou zřízeny podle příslušných ustanovení Generálního řádu, mohou též překládat dokumenty kongresu do jejich příslušných jazyků.

Článek 15

Návrhy

1. Všechny otázky předkládané kongresu jsou předmětem návrhů.

2. Všechny návrhy publikované Mezinárodním úřadem před zahájením kongresu se považují za předložené kongresu.

3. V období dvou měsíců před zahájením kongresu nebude brán v úvahu žádný návrh kromě těch, které směřují ke změně původních návrhů.

4. Za pozměňovací návrh se pokládá každý návrh na změnu, který, aniž změní podstatu návrhu, obsahuje zrušení, doplnění části původního návrhu nebo revizi části tohoto návrhu. Žádný návrh na změnu nebude považován za pozměňovací návrh, je-li neslučitelný se smyslem nebo záměrem původního návrhu. V případech pochybností přísluší rozhodnutí v této otázce kongresu nebo komisi.

5. Pozměňovací návrhy předložené kongresu ve věci již podaných návrhů musí být předloženy sekretariátu písemně ve francouzském jazyce do 12 hodin dva dny přede dnem, kdy budou projednávány tak, aby mohly být téhož dne distribuovány delegátům. Tato lhůta neplatí pro pozměňovací návrhy vyplývající přímo z diskuse na kongresu nebo v komisi. V takovém případě musí autor, je-li to požadováno, předložit svůj text písemně ve francouzském jazyce, nebo v případě obtíží, v jakémkoli jiném jednacím jazyce. Příslušný předseda návrh přečte nebo jej dá přečíst.

6. Postup uvedený v odstavci 5 platí rovněž pro předkládání návrhů, které nemají za cíl změnu textu Akt (návrhy rezolucí, doporučení, přání atd.).

7. Každý návrh nebo pozměňovací návrh musí obsahovat konečné znění textu, který má být zařazen do Akt Unie, samozřejmě s výhradou upřesnění redakční komisí.

Článek 16

Projednávání návrhů na kongresu a v komisích

1. Návrhy redakční povahy (za jejichž číslem následuje písmeno „R“) se přidělují redakční komisi buď přímo, nemá-li Mezinárodní úřad žádné pochybnosti o jejich povaze (jejich seznam pro redakční komisi sestavuje Mezinárodní úřad), nebo, má-li Mezinárodní úřad pochybnosti o jejich povaze, teprve poté, co ostatní komise potvrdily jejich povahu jako čistě redakční (seznam takových návrhů je také sestavován pro příslušné komise). Jsou-li však takové návrhy vázány na jiné návrhy věcných změn, které mají být projednávány kongresem nebo jinými komisemi, zahájí redakční komise jejich projednávání až poté, co se kongres nebo ostatní komise vysloví k příslušným návrhům věcných změn. Návrhy, jejichž číslo není doplněno písmenem „R“, jež však jsou podle názoru Mezinárodního úřadu návrhy redakční povahy, se předávají přímo komisím, které projednávají příslušné návrhy na věcné změny. Tyto komise při zahájení svých prací rozhodnou, které z těchto návrhů budou přiděleny přímo redakční komisi. Mezinárodní úřad sestavuje seznam těchto návrhů pro komise, kterých se to týká.

2. Je-li k jedné otázce podáno několik návrhů, rozhodne předseda o pořadí jejich projednávání; v zásadě se začíná návrhem, který se nejvíce odchyluje od základního textu a který obsahuje největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

3. Lze-li návrh rozdělit na několik částí, může být každá z nich se souhlasem autora nebo shromáždění projednávána a dána k hlasování odděleně.

4. Každý návrh, který jeho autor na kongresu nebo v komisi vzal zpět, může být znovu předložen delegací jiné členské země. Stejně tak, byl-li autorem původního návrhu přijat pozměňovací návrh, může jiná delegace znovu předložit původní nezměněný návrh.

5. Každý pozměňovací návrh, který byl přijat delegací, jež předložila původní návrh, se ihned začlení do textu původního návrhu. Ne-přijme-li autor původního návrhu pozměňovací návrh, rozhodne předseda, zda se má hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu nebo o návrhu původním; začíná při tom zněním, jež se nejvíce odchyluje od smyslu nebo cíle základního textu a které přináší největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

6. Způsobem uvedeným v odstavci 5 se postupuje i tehdy, je-li k jednomu návrhu podáno více pozměňovacích návrhů.

7. Předseda kongresu a předsedové komisí zařizují po každém zasedání odevzdání písemných textů návrhů, pozměňovacích návrhů nebo přijatých rozhodnutí redakční komisi.

Článek 17

Diskuse

1. Delegáti se mohou ujmout slova teprve tehdy, když obdrželi souhlas předsedy zasedání. Je jim doporučeno, aby mluvili beze spěchu a zřetelně. Předseda musí dát delegátům možnost vyjádřit svobodně a plně svůj názor na projednávanou věc, pokud je to slučitelné s normálním chodem jednání.

2. Nerozhodne-li většina přítomných a hlasujících členů jinak, nesmějí vystoupení trvat déle než pět minut. Předseda má právo přerušit každého řečníka, který překročil uvedenou dobu. Může také vyzvat delegáta, aby se neodchyloval od tématu.

3. V průběhu diskuse může předseda se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů prohlásit seznam přihlášených řečníků za uzavřený, když jej předtím přečetl. Když je seznam vyčerpán, prohlásí diskusi za skončenou s výhradou, že autorovi projednávaného návrhu náleží i po uzavření diskuse právo odpovědět na jakákoli vystoupení.

4. Předseda také může se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů omezit počet vystoupení jedné a téže delegace k určitému návrhu nebo skupině návrhů; autor návrhu musí však mít možnost svůj návrh uvést a vystoupit později, požádá-li o to, aby uvedl nové skutečnosti jako odpověď na vystoupení jiných delegací, a to tak, aby mohl mít poslední slovo, požádá-li o to.

5. Se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů může předseda omezit počet vystoupení k určitému návrhu nebo skupině návrhů; toto omezení nesmí být nižší než pět pro a pět proti projednávanému návrhu.

Článek 18

Pořádkové návrhy a procedurální návrhy

1. Během diskuse o kterékoli otázce, dokonce popř. i po skončení diskuse, může kterákoli delegace podat pořádkový návrh, v němž požaduje:

- vysvětlení k průběhu diskuse;

- dodržování Jednacího řádu;

- změnu pořadí diskuse o návrzích stanovených předsedou. Pořádkový návrh má přednost před všemi otázkami včetně procedurálních návrhů uvedených v odstavci 3.

2. Předseda okamžitě podá požadovaná upřesnění nebo učiní rozhodnutí, které pokládá za vhodné ve věci pořádkového návrhu. V případě námitky se ihned přikročí k hlasování o rozhodnutí předsedy.

3. Kromě toho může delegace během diskuse o jakékoli otázce uvést procedurální návrh s cílem navrhnout:

a) přerušení zasedání;

b) ukončení zasedání;

c) odložení diskuse o projednávané otázce;

d) ukončení diskuse o projednávané otázce.

Procedurální návrhy mají přednost ve shora uvedeném pořadí před všemi ostatními návrhy, kromě pořádkových návrhů uvedených v odstavci 1.

4. O podaných návrzích na přerušení nebo ukončení zasedání se nevede diskuse, ale ihned se o nich hlasuje.

5. Navrhne-li některá delegace odložení nebo ukončení diskuse o projednávané otázce, je dáno slovo pouze dvěma řečníkům, kteří jsou proti odložení nebo ukončení diskuse, a pak se o návrhu hlasuje.

6. Delegace, která podá pořádkový nebo procedurální návrh, nemůže ve svém vystoupení hovořit o podstatě projednávané otázky. Autor procedurálního návrhu jej může vzít zpět ještě před tím, než o něm bylo hlasováno, a každý takový návrh, který byl vzat zpět, může převzít, pozměněný či beze změn, jiná delegace.

Článek 19

Kvórum

1. S výhradou odstavců 2 a 3 je kvórum nezbytné pro zahájení zasedání a pro hlasování tvořeno polovinou členských zemí zastoupených na kongresu a majících hlasovací právo.

2. Při hlasování o změně Ústavy a Generálního řádu tvoří požadované kvórum dvě třetiny členských zemí Unie, které mají hlasovací právo.

3. Pokud jde o ujednání, tvoří požadované kvórum pro zahájení zasedání a pro hlasování polovina členských zemí zastoupených na kongresu, které jsou účastníky příslušného ujednání a které mají hlasovací právo.

4. Přítomné delegace, které se určitého hlasování nezúčastní nebo které prohlásí, že se hlasování nechtějí zúčastnit, se nepovažují při určování kvóra požadovaného podle odstavců 1, 2 a 3 za nepřítomné.

Článek 20

Zásada a postup při hlasování

1. Otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují hlasováním.

2. Hlasování se provádí buď tradičním způsobem nebo elektronickým hlasovacím zařízením. Zpravidla se provádí elektronickým hlasovacím zařízením, má-li je shromáždění k dispozici. Při tajném hlasování je však možné postupovat podle tradičního systému, požádá-li o to některá delegace a je-li její žádost podporována většinou přítomných a hlasujících delegací.

3. Při tradičním způsobu se hlasuje takto:

a) zdvižením ruky: zavdá-li výsledek tohoto hlasování příčinu k pochybnostem, může předseda z vlastní vůle nebo na žádost některé delegace přikročit ihned k jmenovitému hlasování o téže otázce;

b) jmenovitě: na žádost některé delegace nebo podle vůle předsedy; vyvolávání zastoupených zemí se provádí podle francouzské abecedy počínaje zemí, jejíž jméno předseda určil losem; výsledek hlasování, seznam zemí a údaj, jak hlasovaly, se uvádí ve zprávě ze zasedání;

c) tajným hlasováním: hlasovacím lístkem na žádost dvou delegací; v tomto případě předseda určí tři skrutátory a učiní potřebná opatření, aby zajistil tajnost hlasování.

4. Při použití elektronického zařízení se hlasuje takto:

a) nezaznamenána hlasování: nahrazuje hlasování zdvižením ruky;

b) zaznamenané hlasování: nahrazuje jmenovité hlasování; k jmenovitému hlasování se však přikročí pouze tehdy, požádá-li o to některá delegace a je-li tento návrh podporován většinou přítomných a hlasujících delegací;

c) tajné hlasování: nahrazuje tajné hlasování hlasovacími lístky.

5. Při jakémkoli používaném způsobu má tajné hlasování přednost před všemi ostatními způsoby hlasování.

6. Jakmile je hlasování zahájeno, nemůže je žádná delegace přerušit s výjimkou, že se jedná o pořádkový návrh týkající se způsobu, jímž se hlasování provádí.

7. Po hlasování může předseda umožnit delegátům, aby své hlasování vysvětlili.

Článek 21

Podmínky pro schvalování návrhů

1. Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu Akt schváleny:

a) jde-li o Ústavu: nejméně dvěma třetinami členských zemí Unie, které mají hlasovací právo;

b) jde-li o Generální řád: většinou členských zemí zastoupených na kongresu, které mají hlasovací právo;

c) jde-li o Úmluvu: většinou přítomných a hlasujících členských zemí, které mají hlasovací právo;

d) jde-li o ujednání: většinou přítomných a hlasujících členských zemí, které jsou účastníky příslušných ujednání a které mají hlasovací právo.

2. Procedurální otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují většinou přítomných a hlasujících členských zemí, které mají hlasovací právo. Stejný postup platí pro rozhodnutí, jež se netýkají změny Akt, ledaže by kongres rozhodl většinou přítomných a hlasujících členských zemí, které mají hlasovací právo, jinak.

3. S výhradou odstavce 5 se výrazem „přítomné a hlasující členské země“ rozumějí členské země, které mají hlasovací právo, hlasující „pro“ nebo „proti“, přičemž ty, jež se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání potřebných hlasů pro většinu, stejně jako se při tajném hlasování neberou v úvahu bílé nebo neplatné lístky.

4. Při rovnosti hlasů se návrh považuje za zamítnutý.

5. Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících (pro, proti, zdržení se), odloží se projednávání otázky na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

Článek 22

Volba členů Administrativní rady a Rady poštovního provozu

Dostane-li několik zemí při volbách členů Administrativní rady nebo Rady poštovního provozu stejný počet hlasů, rozhodne mezi nimi předseda losem.

Článek 23

Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu

1. Volby generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu se provádějí tajným hlasováním postupně na jednom nebo více zasedáních v témže dni. Je zvolen kandidát, který dostal většinu hlasů přítomných a hlasujících členských zemí. Hlasování se opakuje podle potřeby, dokud určitý kandidát nedosáhne této většiny.

2. Za přítomné a hlasující členské země se považují ty, které hlasují pro některého z řádně ohlášených kandidátů; ty, které se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání hlasů potřebných pro dosažení většiny, stejně jako se neberou v úvahu bílé nebo neplatné hlasovací lístky.

3. Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování, a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících podle odstavce 2, odloží se volba na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

4. Kandidát, který v jednom hlasovacím kole získal nejméně hlasů, je vyřazen.

5. Při rovnosti hlasů se přikročí k prvnímu, popř. k druhému dodatečnému hlasování, aby bylo mezi kandidáty spravedlivě rozhodnuto, přičemž se hlasuje pouze o těchto kandidátech. Je-li výsledek negativní, rozhoduje los. Losování provádí předseda.

Článek 24

Zprávy

1. Zprávy z plenárních zasedání kongresu zaznamenávají průběh zasedání, shrnují stručně vystoupení, uvádějí návrhy a výsledek jednání.

2. Jednání zasedání komisí jsou předmětem zpráv pro kongres. Pracovní skupiny sestavují obvykle zprávu pro orgán, který je vytvořil.

3. Každý delegát má však právo požádat, aby do zpráv bylo pojato ve zkrácené podobě nebo v plném znění jakékoli prohlášení, jež učinil, s podmínkou, že odevzdá jeho francouzský nebo anglický text sekretariátu nejpozději do dvou hodin po ukončení zasedání.

4. Od okamžiku, kdy byl rozdán prvý text zpráv, mají delegáti lhůtu dvaceti čtyř hodin, aby předložili své připomínky sekretariátu, který slouží jako prostředník mezi účastníkem a předsedou daného zasedání.

5. S výhradou odstavce 4 předloží předseda zpravidla na začátku každého zasedání kongresu zprávu z předcházejícího zasedání ke schválení. Stejně je tomu u zpráv komisí. Zprávy z posledních zasedání, které nemohly být schváleny na kongresu nebo v komisi, schvalují příslušní předsedové těchto zasedání. Mezinárodní úřad přihlíží rovněž k případným připomínkám, které mu delegáti členských zemí sdělí ve lhůtě čtyřiceti dnů od odeslání zmíněných zpráv.

6. Mezinárodní úřad je oprávněn opravit ve zprávách o zasedáních kongresu a komisí věcné chyby, které nebyly zjištěny při jejich schvalování podle odstavce 5.

Článek 25

Odvolání proti rozhodnutím přijatým komisemi a kongresem

1. Jakákoli delegace se může odvolat proti návrhům (Akt, rezolucí atd.), které byly přijaty nebo zamítnuty v komisi. Odvolání musí být oznámeno předsedovi kongresu písemně ve lhůtě čtyřiceti osmi hodin po uzavření zasedání komise, na které byl návrh přijat nebo odmítnut. Odvolání bude projednáno na následujícím plenárním zasedání.

2. Návrh, který byl přijat nebo odmítnut kongresem, může být týmž kongresem projednán znovu jen tehdy, je-li odvolání podporováno nejméně deseti delegacemi. Takové odvolání musí být schváleno dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících členů, kteří mají hlasovací právo. Tato možnost se týká pouze návrhů předkládaných přímo plenárním zasedáním, přičemž platí, že jedna a táž otázka může být předmětem pouze jednoho odvolání.

Článek 26

Schvalování návrhů rozhodnutí kongresem (Akta, rezoluce, atd.)

1. Každý návrh Akt předložený redakční komisí je zpravidla posuzován po jednotlivých článcích. Se souhlasem většiny může předseda užít rychlejší postup, např. po jednotlivých kapitolách. Může být pokládán za přijatý až po kladném hlasování o celém návrhu. Pro toto hlasování platí ustanovení článku 21 odst. 1.

2. Mezinárodní úřad j e oprávněn opravovat v definitivních Aktech věcné chyby, které nebyly zjištěny při projednávání návrhů Akt, číslování článků a paragrafů, jakož i odvolávek.

3. Návrhy jiných rozhodnutí než těch, která upravují Akta, předložené redakční komisí, se obvykle projednávají jako celek. Ustanovení odstavce 2 platí rovněž pro návrhy těchto rozhodnutí.

Článek 27

Přidělování studií Administrativní radě a Radě poštovního provozu

Na doporučení svého předsednictva přiděluje kongres studie Administrativní radě a Radě poštovního provozu s přihlédnutím k složení a pravomoci těchto dvou orgánů tak, jak jsou popsány v článcích 102 a 104 Generálního řádu.

Článek 28

Výhrady k Aktům

1. Výhrady se musí předkládat ve formě návrhu sekretariátu písemně v jednom z pracovních jazyků Mezinárodního úřadu (návrhy týkající se Závěrečného protokolu) co možná nejdříve po přijetí návrhu, který se vztahuje ke článku, který je předmětem výhrady.

2. Aby bylo možné zajistit distribuci návrhů, které se týkají výhrad, všem členským zemím před přijetím Závěrečného protokolu kongresem, sekretariát stanoví lhůtu pro předložení výhrad a oznámí ji členským zemím.

3. K výhradám k Aktům Unie předloženým po lhůtě stanovené sekretariátem nepřihlíží ani sekretariát ani kongres.

Článek 29

Podpis Akt

Akta definitivně schválená kongresem se předkládají k podpisu zplnomocněncům.

Článek 30

Změny Řádu

1. Každý kongres může měnit Jednací řád. Návrhy na změnu tohoto Řádu, pokud nejsou předkládány orgánem Světové poštovní unie, který je k jejich podávání oprávněn, musejí být na kongresu podporovány nejméně deseti delegacemi, aby je bylo možno projednat.

2. Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu tohoto Rádu schváleny nejméně dvěma třetinami členských zemí zastoupených na kongresu, které mají hlasovací právo.


SVĚTOVÁ POŠTOVNÍ ÚMLUVA

Přihlížejíce k článku 22 odst. 3 Ústavy Světové poštovní unie, sjednané ve Vídni dne 10. července 1964, stanovili níže podepsaní zplnomocněnci vlád členských zemí Unie společnou dohodou a s výhradou článku 25 odst. 4 uvedené Ústavy v této Úmluvě pravidla pro mezinárodní poštovní službu.

PRVNÍ ČÁST

Společná pravidla pro mezinárodní poštovní službu

JEDINÁ HLAVA

Všeobecná ustanovení

Článek 1

Definice

1. Pro účely Světové poštovní úmluvy jsou níže uvedené výrazy definovány takto:

1.1 univerzální poštovní služba: trvalé poskytování kvalitních základních poštovních služeb v každém místě území členské země všem zákazníkům a za dostupné ceny;

1.2 přímý závěr: pytel nebo soubor pytlů či jiných schrán opatřených vlaječkou, zapečetěných nebo zaplombovaných, s obsahem poštovních zásilek;

1.3 otevřený průvoz: průvoz zásilek prostřednictvím jiné země, jestliže jejich počet nebo hmotnost nejsou důvodem k vytvoření přímého závěru pro zemi určení;

1.4 poštovní zásilka: obecný termín označující cokoli zasílaného prostřednictvím poštovních služeb (listovní zásilka, poštovní balík, poštovní poukázka atd.);

1.5 terminální výdaje: odměna dlužná odesílající poštovní správou poštovní správě určení jako úhrada nákladů spojených se zpracováním došlých listovních zásilek v zemi určení;

1.6 průvozní výdaje: odměna za služby poskytnuté dopravcem v průvozní zemi (poštovní správa, jiná služba či kombinace obojího) v souvislosti s pozemním, námořním a/nebo leteckým průvozem závěrů;

1.7 příchodní pozemní podíl: odměna dlužná odesílající poštovní správou poštovní správě určení jako úhrada nákladů spojených se zpracováním došlých balíků v zemi určení;

1.8 průvozní pozemní podíl: odměna dlužná za služby poskytnuté dopravcem v průvozní zemi (poštovní správa, jiná služba či kombinace obojího) v souvislosti s pozemním a/nebo leteckým průvozem balíků přes její území;

1.9 námořní podíl: odměna dlužná za služby poskytnuté dopravcem (poštovní správa, jiná služba či kombinace obojího) podílejícím se na námořní dopravě balíků.

Článek 2

Označení subjektu nebo subjektů pověřených plněním povinností vyplývajících z přístupu k Úmluvě

1. Členské země oznámí Mezinárodnímu úřadu do šesti měsíců po ukončení Kongresu název a adresu vládního orgánu zodpovědného za dohled nad poštovními záležitostmi. Dále členské země do šesti měsíců po ukončení Kongresu sdělí Mezinárodnímu úřadu název a adresu operátora nebo operátorů oficiálně ustanovených k provozování poštovních služeb a plnění povinností vyplývajících z Akt Unie na svém území. V období mezi kongresy se veškeré změny vládních orgánů a oficiálně ustanovených operátorů oznámí Mezinárodnímu úřadu co nejdříve.

Článek 3

Univerzální poštovní služba

1. S cílem posílit pojetí jednotného poštovního území Unie dbají členské země na to, aby všichni uživatelé/zákazníci měli právo na univerzální poštovní službu, znamenající trvalé poskytování kvalitních základních poštovních služeb v každém místě jejich území a za dostupné ceny.

2. K dosažení tohoto cíle stanoví členské země v rámci své poštovní legislativy nebo jinými obvyklými prostředky rozsah nabízených poštovních služeb, jakož i požadavky na kvalitu a dostupné ceny, s přihlédnutím jak k potřebám obyvatelstva, tak ke svým vnitrostátním podmínkám.

3. Členské země dbají na to, aby operátoři odpovědní za poskytování univerzální poštovní služby dodržovali nabídku služeb a normy kvality.

4. Členské země zajistí, aby univerzální poštovní služba byla poskytována uskutečnitelným způsobem zaručujícím její trvalou udržitelnost.

Článek 4

Svoboda průvozu

1. Zásada svobody průvozu je vyjádřena v článku 1 Ústavy. Znamená pro každou poštovní správu povinnost směrovat přímé závěry a listovní zásilky v otevřeném průvozu, které jí předá jiná poštovní správa, vždy nejrychlejšími cestami a nejspolehlivějšími prostředky, jež používá pro své vlastní zásilky. Tato zásada platí rovněž pro chybně směrované zásilky nebo závěry.

2. Členské země, které se neúčastní výměny psaní obsahujících biologické látky podléhající zkáze nebo radioaktivní látky, mají možnost nedovolit přepravu těchto zásilek v otevřeném průvozu přes své území. Totéž platí pro jiné listovní zásilky než psaní, dopisnice a slepecké zásilky. To se vztahuje i na tiskoviny, periodika, časopisy, balíčky a tiskovinové pytle, jejichž obsah nevyhovuje právním ustanovením, jimiž se řídí podmínky jejich vydávání nebo oběhu v průvozní zemi.

3. Svoboda průvozu poštovních balíků, které mají být směrovány pozemní a námořní cestou, je omezena na území zemí účastnících se této služby.

4. Svoboda průvozu leteckých balíků je zaručena na celém území Unie. Členské země, které neposkytují službu poštovních balíků, však nemusejí zajišťovat přepravu leteckých balíků pozemní cestou.

5. Nedodržuje-li některá členská země ustanovení týkající se svobody průvozu, mají ostatní členské země právo zrušit poštovní styk s touto zemí.

Článek 5

Vlastnictví poštovních zásilek. Vrácení. Změna nebo oprava adresy na žádost odesílatele. Dosílka. Vracení zásilek, které nelze dodat, odesílateli

1. Každá poštovní zásilka náleží odesílateli, dokud není dodána oprávněné osobě, s výjimkou případu, kdy byla zásilka zabavena podle předpisů země původu nebo určení a v případě aplikace článku 15.2.1.1 nebo 15.3 podle předpisů průvozní země.

2. Odesílatel poštovní zásilky může požádat o její vrácení nebo o změnu či opravu adresy. Sazby a další podmínky jsou stanoveny v Řádech.

3. Členské země zajistí dosílku poštovních zásilek, jestliže adresát změnil adresu, a vrácení zásilek, které nelze dodat, odesílateli. Sazby a další podmínky jsou stanoveny v Řádech.

Článek 6

Sazby

1. Sazby za různé mezinárodní a zvláštní služby jsou stanoveny poštovními správami v souladu se zásadami vyjádřenými v Úmluvě a v Řádech. Obecně musejí být odvozeny od nákladů na poskytování těchto služeb.

2. Poštovní správa původu určí sazby výplatného za dopravu listovních zásilek a balíků. Sazby výplatného pokrývají dodání zásilek do místa bydliště adresáta za předpokladu, že v zemi určení předmětných zásilek je tato dodávací služba provozována.

3. Vybírané sazby včetně těch, které jsou uvedeny v Aktech jako orientační, musejí být přinejmenším stejné jako sazby používané ve vnitrostátním styku pro zásilky stejného charakteru (druh, množství, doba zpracování atd.).

4. Poštovní správy jsou oprávněny překročit jakékoli orientační sazby uvedené v Aktech.

5. Minimální hranice sazeb uvedená v odstavci 3 může být poštovními správami překročena tím, že připustí snížené sazby založené na jejich vnitrostátních předpisech pro listovní zásilky a balíky podané v jejich zemích. Mají zejména možnost poskytnout zvýhodněné sazby svým zákazníkům podávajícím velké objemy poštovních zásilek.

6. Od zákazníků se nesmějí vybírat žádné jiné poštovní sazby nežli ty, které jsou uvedeny v Aktech.

7. Není-li v Aktech uvedeno jinak, ponechává si každá správa sazby, které vybrala.

Článek 7

Osvobození od poštovních sazeb

1. Zásada

1.1 Případy osvobození od poštovních sazeb jakožto osvobození od úhrady výplatného jsou výslovně uvedeny Úmluvou. Nicméně Rády mohou stanovit osvobození od úhrady jak výplatného, tak průvozních výdajů, terminálních výdajů a příchodních podílů u listovních zásilek a balíků vztahujících se k poštovní službě, odesílaných poštovními správami a užšími uniemi. Kromě toho jsou listovní zásilky a balíky odesílané Mezinárodním úřadem SPU užším uniím a poštovním správám považovány za zásilky vztahující se k poštovní službě a jsou osvobozeny od všech poštovních sazeb. Poštovní správa původu však může u posledně zmíněných zásilek vybírat letecké příplatky.

2. Váleční zajatci a civilní internované osoby

2.1 Ode všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků jsou osvobozeny listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky poštovních peněžních služeb adresované válečným zajatcům nebo jimi odesílané buďto přímo nebo prostřednictvím úřadů zmíněných v Řádech Úmluvy a Ujednání o poštovních peněžních službách. Válčící osoby zadržené a internované v některé neutrální zemi jsou postaveny na roven válečným zajatcům jako takovým, pokud jde o aplikaci předchozích ustanovení.

2.2 Ustanovení uvedená v odstavci 2.1 platí také pro listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky poštovních peněžních služeb pocházející z jiných zemí, adresované civilním internovaným osobám definovaným Ženevskou konvencí ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob v době války, nebo jimi odesílané buďto přímo nebo prostřednictvím úřadů zmíněných v Řádech Úmluvy a Ujednání o poštovních peněžních službách.

2.3 Úřady uvedené v Řádech Úmluvy a Ujednání o poštovních peněžních službách jsou rovněž osvobozeny od poštovních sazeb za listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky peněžních služeb týkající se osob uvedených v odstavcích 2.1 a 2.2, které odesílají nebo dostávají buď přímo nebo jako prostředníci.

2.4 Balíky se přijímají jako osvobozené od sazeb do hmotnosti 5 kg. Hranice hmotnosti se zvyšuje na 10 kg u balíků, jejichž obsah je nedělitelný, a u balíků, které jsou adresovány táboru nebo tamním zástupcům zajatců („hommes de confiance“) k dodání zajatcům.

2.5 Při vyrovnávání účtů mezi poštovními správami se nepřiznávají podíly za služební balíky a za balíky válečných zajatců a civilních inter-novaných osob s výjimkou výdajů na leteckou přepravu u leteckých balíků.

3. Slepecké zásilky

3.1 Slepecké zásilky jsou osvobozeny od všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků.

Článek 8

Poštovní známky

1. Název „poštovní známka“ je chráněn na základě této Úmluvy a je vyhrazen výlučně pro známky, které splňují podmínky tohoto článku a Řádů.

2. Poštovní známky:

2.1 jsou vydávány výhradně oprávněným emisním orgánem v souladu s Akty SPU; vydávání známek rovněž zahrnuje jejich uvedení do oběhu;

2.2 jsou projevem suverenity a zakládají:

2.2.1 důkaz uhrazení výplatného odpovídajícího jejich skutečné hodnotě, jsou-li nalepeny na poštovních zásilkách v souladu s Akty Unie;

2.2.2 zdroj doplňkových příjmů poštovních správ jakožto filatelistické předměty;

2.3 pro použití jako výplatné nebo pro filatelistické účely musejí být v oběhu na původním území správy, která je vydala.

3. Jakožto projev suverenity poštovní známky obsahují:

3.1 latinkou název státu nebo území, pod které vydávající poštovní správa spadá;

3.1.1 fakultativně oficiální symbol státu, pod který vydávající poštovní správa spadá;

3.1.2 obecně svou nominální hodnotu latinkou a arabskými číslicemi;

3.1.3 fakultativně slovo „Pošty“ latinkou nebo jiným písmem.

4. Symboly státu, úřední kontrolní znaky a loga mezivládních organizací objevující se na poštovních známkách jsou chráněny ve smyslu Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

5. Náměty a motivy poštovních známek:

5.1 musejí být v souladu s duchem preambule Ústavy a s rozhodnutími přijatými orgány Unie;

5.2 musejí být úzce spojeny s kulturní identitou země nebo území, pod které vydávající poštovní správa spadá, nebo musejí přispívat k šíření kultury nebo zachování míru;

5.3 v případě známek vydávaných u příležitosti výročí osobností nebo událostí, jež jsou v zemi nebo území, pod které vydávající poštovní správa spadá, cizí, musejí mít k příslušné zemi nebo území blízký vztah;

5.4 měly by se v každém případě snažit vyhnout tématům a námětům urážlivého charakteru, pokud se týče některé osoby nebo země;

5.5 musejí mít velký význam pro zemi či území, pod které vydávající poštovní správa spadá, nebo pro tuto poštovní správu.

6. Jakožto předmět práv duševního vlastnictví mohou poštovní známky obsahovat:

6.1 označení oprávnění vydávající poštovní správy k užívání příslušných práv duševního vlastnictví, např.:

6.1.1 autorská práva - připojením symbolu pro copyright ©, kterým se označuje vlastnictví autorských práv a udává rok vydání;

6.1.2 značku zaregistrovanou na území členské země, pod kterou vydávající poštovní správa spadá - připojením symbolu pro ochrannou známku ® za názvem značky;

6.2 jméno umělce;

6.3 název tiskárny.

7. Poštovní výplatní znaky, otisky výplatních strojů a otisky tiskařského lisu či jiné způsoby tisku nebo razítkování odpovídající ustanovením Aktům SPU mohou být používány jen se souhlasem poštovní správy.

Článek 9

Poštovní bezpečnost

1. Členské země přijmou a realizují na všech úrovních poštovního provozu aktivní bezpečnostní strategii, aby udržely a posílily důvěru veřejnosti v poštovní služby, v zájmu všech zúčastněných pracovníků. Tato strategie zahrnuje výměnu informací týkajících se zajištění bezpečné a spolehlivé dopravy a průvozu závěrů mezi členskými zeměmi.

Článek 10

Životní prostředí

1. Členské země přijmou a realizují na všech úrovních poštovního provozu aktivní strategii ve vztahu k životnímu prostředí a podporují povědomí o problematice životního prostředí v poštovních službách.

Článek 11

Přestupky

1. Poštovní zásilky

1.1 Členské země se zavazují, že přijmou nezbytná opatření k zabránění dále uvedeným činům a k soudnímu stíhání a potrestání jejich pachatelů:

1.1.1 vkládání omamných a psychotropních látek, jakož i látek výbušných, zápalných nebo jiných nebezpečných látek do poštovních zásilek, pokud jejich vkládání není Úmluvou výslovně povoleno;

1.1.2 vkládání předmětů pedofilního charakteru nebo dětské pornografie do poštovních zásilek.

2. Výplatné obecně a prostředky výplatného

2.1 Členské země se zavazují, že přijmou nezbytná opatření k zabránění, k soudnímu stíhání a potrestání jakýchkoli přestupků týkajících se prostředků výplatného stanovených touto Úmluvou, např.:

2.1.1 poštovních známek, ať v oběhu nebo stažených z oběhu;

2.1.2 výplatních znaků;

2.1.3 otisků výplatních strojů nebo tiskařských lisů;

2.1.4 mezinárodních odpovědek.

2.2 Pro účely této Úmluvy se přestupkem týkajícím se prostředků výplatného rozumí kterýkoli z dále uvedených činů spáchaný s úmyslem nezákonného obohacení sebe sama nebo třetí strany. Trestné jsou následující činy:

2.2.1 falšování, napodobování nebo padělání jakýchkoli výplatních prostředků nebo jakékoli nezákonné či trestné jednání spojené s jejich neoprávněnou výrobou;

2.2.2 používání, uvedení do oběhu, uvedení na trh, rozesílání, šíření, doprava, prezentace nebo vystavování včetně propagace jakýchkoli falšovaných, napodobených nebo padělaných výplatních prostředků;

2.2.3 používání nebo uvedení do oběhu pro poštovní účely jakýchkoli výplatních prostředků, které již byly použity;

2.2.4 jakékoli pokusy o spáchání těchto přestupků.

3. Reciprocita

3.1 Co se týče postihů, nečiní se žádný rozdíl mezi skutky uvedenými v odstavci 2 ve vztahu k tomu, zda jde o výplatní prostředky vnitrostátní či zahraniční; toto ustanovení nepodléhá žádné zákonné či dohodnuté podmínce reciprocity.

DRUHÁ ČÁST

Pravidla pro listovní zásilky a poštovní balíky

HLAVA 1

Poskytování služeb

Článek 12

Základní služby

1. Členské země zajišťují přijímání, zpracování, přepravu a dodávání listovních zásilek.

2. Listovní zásilky jsou:

2.1 prioritní a neprioritní zásilky do 2 kg;

2.2 psaní, dopisnice, tiskoviny a balíčky do 2 kg;

2.3 slepecké zásilky do 7 kg;

2.4 zvláštní pytle obsahující noviny, periodika, knihy a podobné tištěné dokumenty pro stejného adresáta na stejném místě určení nazývané „tiskovinové pytle“ (pytle M) do 30 kg.

3. Listovní zásilky se dělí buďto podle rychlosti zpracování zásilek nebo podle jejich obsahu v souladu s Řádem listovních zásilek.

4. Vyšší limity hmotnosti než jsou uvedeny v odstavci 2 se nepovinně vztahují na určité druhy listovních zásilek podle podmínek specifikovaných v Řádu listovních zásilek.

5. Členské země rovněž zajišťují přijímání, zpracování, přepravu a dodávání poštovních balíků do 20 kg buďto podle ustanovení Úmluvy nebo, v případě balíků vypravovaných do zahraničí a po dvoustranné dohodě, jakýmkoli jiným způsobem, který je pro jejich zákazníky výhodnější.

6. Vyšší limity hmotnosti než 20 kg se nepovinně vztahují na určité druhy balíků za podmínek specifikovaných v Rádu poštovních balíků.

7. Každá země, jejíž poštovní správa nezajišťuje přepravu balíků, může dát provádět ustanovení Úmluvy dopravními podniky. Zároveň může tuto službu omezit na balíky pocházející z míst nebo určené do míst obsluhovaných těmito podniky.

8. Odchylkou od ustanovení odstavce 5 nejsou země, které nebyly před 1. lednem 2001 účastníky Ujednání o poštovních balících, povinny poskytovat službu poštovních balíků.

Článek 13

Doplňkové služby

1. Členské země poskytují následující povinné doplňkové služby:

1.1 službu doporučených zásilek u prioritních a leteckých listovních zásilek do zahraničí;

1.2 službu doporučených zásilek u neprioritních a pozemních listovních zásilek na místa určení, kde neexistuje služba prioritních nebo leteckých listovních zásilek;

1.3 službu doporučených zásilek u všech listovních zásilek ze zahraničí.

2. Poskytování služby doporučených zásilek u neprioritních a pozemních listovních zásilek na místa určení, kde existuje prioritní nebo letecká listovní služba, je nepovinné.

3. Členské země mohou poskytovat následující nepovinné doplňkové služby ve styku mezi správami, které se na poskytování těchto služeb dohodly:

3.1 službu zásilek s udanou cenou u listovních zásilek a balíků;

3.2 službu ověřených zásilek u listovních zásilek;

3.3 službu zásilek na dobírku u listovních zásilek a balíků;

3.4 službu spěšných zásilek u listovních zásilek a balíků;

3.5 službu dodání do vlastních rukou u doporučených, ověřených nebo cenných listovních zásilek;

3.6 službu zásilek dodávaných bez sazeb a poplatků u listovních zásilek a balíků;

3.7. službu křehkých a neskladných balíků;

3.8 službu konsignace u sdružených zásilek od jednoho odesílatele určených do zahraničí.

4. Tři dále uvedené doplňkové služby mají jak povinné, tak nepovinné složky:

4.1 služba odpovědních zásilek v mezinárodním styku (CCRI - IBRS), která je v podstatě nepovinná. Všechny správy jsou však povinny zajišťovat „zpáteční“ službu těchto zásilek;

4.2 služba mezinárodních odpovědek, které lze vyměnit ve kterékoli členské zemi. Prodej mezinárodních odpovědek je však nepovinný;

4.3 dodejka u doporučených a ověřených listovních zásilek, balíků a zásilek s udanou cenou. Všechny poštovní správy přijímají dodejky u zásilek ze zahraničí. Poskytování služby zásilek s dodejkou u zásilek do zahraničí je však nepovinné.

5. Popis těchto služeb a jejich sazby jsou uvedeny v Řádech.

6. Pokud se za níže uvedené prvky služeb vybírají zvláštní sazby ve vnitrostátním styku, jsou poštovní správy oprávněny vybírat stejné sazby u mezinárodních zásilek za podmínek uvedených v Řádech:

6.1 dodání balíčků o hmotnosti nad 500 gramů;

6.2 podání listovních zásilek na poslední chvíli;

6.3 podání zásilek mimo běžnou otvírací dobu přepážek;

6.4 převzetí v místě bydliště odesílatele;

6.5 vyzvednutí listovní zásilky mimo běžnou otvírací dobu přepážek;

6.6 poste restarte;

6.7 úložné za listovní zásilky o hmotnosti nad 500 g a za balíky;

6.8 dodání balíků na žádost adresáta jako reakce na oznámení o jejich příchodu;

6.9 odpovědnost pro případ vyšší moci.

Článek 14

Elektronická pošta, služba zásilek EMS, integrovaná logistika a nové služby

1. Poštovní správy se mohou vzájemně dohodnout, že se budou podílet na následujících službách popsaných v Řádech:

1.1 elektronická pošta, což je poštovní služba zahrnující elektronický přenos zpráv;

1.2 služba zásilek EMS, což je expresní poštovní služba určená pro dokumenty a zboží představující co možná nejrychlejší poštovní službu zajišťovanou fyzickými prostředky; poštovní správy mohou tuto službu poskytovat na základě Mnohostranné standardní dohody o EMS nebo na základě dvoustranných dohod;

1.3 integrovaná logistika, což je služba, která plně odpovídá požadavkům zákazníků v oblasti logistiky a obsahuje etapu předcházející fyzické přepravě zboží a dokumentů a etapu po ní následující;

1.4 elektronické poštovní razítko, které poskytuje stanoveným způsobem a ve stanoveném čase přesvědčivý důkaz o uskutečnění elektronické události, jejímiž účastníky je jedna nebo více stran.

2. Poštovní správy mohou na základě společné dohody vytvořit novou službu, jež není výslovně uvedena v Aktech Unie. Sazby za tuto novou službu stanoví každá zúčastněná správa s přihlédnutím k nákladům na její provozování.

Článek 15

Nepřípustné zásilky. Zákazy

1. Všeobecná ustanovení

1.1 Zásilky, které nesplňuj í podmínky vyžadované Úmluvou a Řády, j sou nepřípustné. Zásilky odeslané s podvodným úmyslem nebo s úmyslem vyhnout se zaplacení náležitých sazeb jsou rovněž nepřípustné.

1.2 Výjimky ze zákazů uvedených v tomto článku jsou stanoveny v Řádech.

1.3 Všechny poštovní správy mají možnost rozšířit zákazy uvedené v tomto článku a tyto zákazy mohou být uplatněny neprodleně po jejich zahrnutí do příslušného seznamu.

2. Zákazy platné pro všechny druhy zásilek

2.1 Je zakázáno vkládat do všech druhů zásilek dále uvedené předměty:

2.1.1 omamné a psychotropní látky;

2.1.2 oplzlé nebo nemravné předměty;

2.1.3 předměty, jejichž dovoz nebo oběh je v zemi určení zakázán;

2.1.4 předměty, které mohou svou povahou nebo svým obalem ohrozit pracovníky či veřejnost nebo pošpinit či poškodit ostatní zásilky, poštovní zařízení nebo majetek třetí osoby;

2.1.5 písemnosti mající charakter aktuální a osobní korespondence vyměňované mezi jinými osobami než odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí.

3. Výbušné, hořlavé nebo radioaktivní materiály a jiné nebezpečné látky

3.1 Je zakázáno vkládat do všech druhů zásilek výbušné, hořlavé nebo jiné nebezpečné látky, jakož i radioaktivní materiály.

3.2 Výjimečně jsou dovoleny následující látky a materiály:

3.2.1 radioaktivní materiály zasílané v listovních zásilkách a poštovních balících uvedené v článku 16.1;

3.2.2 biologické látky zasílané v listovních zásilkách uvedené v článku 16.2.

4. Živá zvířata

4.1 Je zakázáno vkládat do všech druhů zásilek živá zvířata.

4.2 Výjimečně je dovoleno zasílat v jiných listovních zásilkách než cenných:

4.2.1 včely, pijavice a housenky bource morušového;

4.2.2 cizopasníky a hubitele škodlivého hmyzu určené k regulaci tohoto hmyzu a vyměňované mezi úředně uznanými ústavy;

4.2.3 mouchy čeledi Drosophilidae (octomilky) pro biomedicínský výzkum vyměňované mezi úředně uznanými ústavy.

4.3 Výjimečně je dovoleno zasílat v balících:

4.3.1 živá zvířata, jejichž přeprava v poštovních zásilkách je povolena poštovními předpisy zúčastněných zemí.

5. Vkládání korespondence do balíků

5.1 Do poštovních balíků je zakázáno vkládat dále uvedené předměty: 5.1.1 dokumenty mající charakter aktuální a osobní korespondence;

5.1.2 korespondenci všeho druhu vyměňovanou mezi jinými osobami než odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí.

6. Mince, bankovky a jiné cenné předměty

6.1 Je zakázáno vkládat mince, bankovky, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy, šperky a jiné cenné předměty:

6.1.1 do listovních zásilek bez udané ceny;

6.1.1.1 pokud to však vnitrostátní předpisy zemí původu a určení dovoluj í, mohou být tyto předměty zasílány v uzavřené obálce jako doporučené zásilky;

6.1.2 do balíků bez udané ceny, ledaže to vnitrostátní předpisy zemí původu a určení dovolují;

6.1.3 do balíků bez udané ceny vyměňovaných mezi dvěma zeměmi, které dovolují cenné balíky;

6.1.3.1 každá správa může navíc zakázat vkládání zlatých prutů do balíků s udanou cenou nebo bez udané ceny pocházejících z jejího území či na její území určených nebo přepravovaných přes její území v otevřeném průvozu; skutečnou hodnotu takovýchto zásilek může omezit.

7. Tiskoviny a slepecké zásilky 7.1. Tiskoviny a slepecké zásilky:

7.1.1 nesmějí být opatřeny žádnou poznámkou ani obsahovat žádnou korespondenci;

7.1.2 nesmějí obsahovat poštovní známky ani formy výplatného, oražené nebo neoražené, ani žádný dokument představující nějakou hodnotu, s výjimkou případů, kdy je do zásilky vložena dopisnice, obálka nebo páska s vytištěnou adresou odesílatele zásilky nebo jeho zástupce v zemi podání nebo určení původní zásilky, předplacená pro cestu zpět.

8. Zacházení s neprávem přijatými zásilkami

8.1 Zacházení s neprávem přijatými zásilkami je upraveno v Řádech. Zásilky obsahující předměty uvedené v odstavcích 2.1.1, 2.1.2 a 3.1 však nejsou v žádném případě směrovány na místo určení, dodávány adresátům ani vraceny na místo původu. V případě, že jsou při průvozu zásilek objeveny předměty zmíněné v odstavcích 2.1.1 a 3.1, zachází se s takovými zásilkami v souladu s vnitrostátními předpisy průvozní země.

Článek 16

Přípustné radioaktivní a biologické materiály

1. Radioaktivní materiály jsou dovoleny v listovních zásilkách a balících ve styku mezi poštovními správami, které vyslovily svůj souhlas s jejich přijímáním buďto vzájemně nebo jen v jednom směru, za následujících podmínek:

1.1 radioaktivní materiály jsou upraveny a zabaleny v souladu s příslušnými ustanoveními Řádů;

1.2 jsou-li zasílány v listovních zásilkách, vybírá se za ně sazba jako za prioritní zásilky nebo jako za psaní a doporučné;

1.3 radioaktivní materiály obsažené v listovních zásilkách nebo poštovních balících musejí být směrovány nejrychlejší cestou, obvykle leteckou, s výhradou zaplacení příslušných leteckých příplatků;

1.4 radioaktivní materiály smějí podávat pouze k tomu oprávnění odesílatelé.

2. Biologické materiály jsou dovoleny v listovních zásilkách za následujících podmínek:

2.1 Zkáze podléhající biologické látky, infekční látky a tuhý oxid uhličitý (suchý led), pokud je používán k chlazení infekčních látek, se mohou zasílat pouze ve styku mezi oprávněnými úředně uznávanými laboratořemi. Toto nebezpečné zboží může být podáno jako letecká poštovní zásilka za předpokladu, že to dovolují vnitrostátní předpisy, platné technické pokyny Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a předpisy IATA týkající se nebezpečného zboží.

2.2. Za zkáze podléhající biologické látky a infekční látky upravené a zabalené v souladu s příslušnými ustanoveními Řádu se vybírá sazba jako za prioritní zásilky nebo za psaní a doporučné. Je dovoleno vybírat příplatek za zpracování těchto zásilek.

2.3 Přijímání zkáze podléhajících biologických látek a infekčních látek se týká pouze členských zemí, jejichž poštovní správy s tím vyjádřily souhlas, a to ve vzájemném styku nebo pouze v jednom směru.

2.4 Zásilky s tímto obsahem se směrují nejrychlejší cestou, obvykle letecky, pod podmínkou zaplacení příslušných leteckých příplatků, a mají přednost při dodávání.

Článek 17

Reklamace

1. Každá poštovní správa j e povinna přij ímat reklamace týkaj ící se jaké-koli zásilky podané v její službě nebo ve službě jiné poštovní správy za předpokladu, že tyto reklamace jsou uplatněny ve lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni podání zásilky. Lhůta šesti měsíců se týká vztahů mezi reklamujícími a poštovními správami a nezahrnuje předání reklamací mezi poštovními správami.

1.1 Přijímání reklamací týkajících se nedodání obyčejných listovních zásilek však není povinné. Poštovní správy, které přijímají reklamace týkající se nedodání obyčejných listovních zásilek, tedy mají možnost omezit své šetření na pátrání na poštovní úložně.

2. Reklamace se přijímají za podmínek stanovených v Řádech.

3. Vyřizování reklamací je bezplatné. Avšak dodatečné náklady způsobené požadavkem na odeslání službou EMS jdou obecně k tíži žadatele.

Článek 18

Celní kontrola. Clo a jiné poplatky

1. Poštovní správy země původu a země určení jsou oprávněny předkládat zásilky k celní kontrole podle předpisů těchto zemí.

2. Zásilky předkládané celní kontrole mohou být zatíženy poštovní sazbou za předložení celnímu úřadu, jejíž orientační výše je stanovena v Řádech. Tato sazba se vybírá pouze za předložení celnímu úřadu a celní projednání těch zásilek, které byly zatíženy clem nebo jakýmkoli jiným poplatkem téhož charakteru.

3. Poštovní správy, které jsou oprávněny zajišťovat celní projednávání zásilek jménem svých zákazníků, mohou od zákazníků vybírat sazbu odvozenou od skutečných nákladů na tuto činnost.

4. Poštovní správy j sou oprávněny vybírat podle okolností od odesílatelů nebo příjemců zásilek clo a veškeré jiné dlužné poplatky.

Článek 19

Výměna přímých závěrů s vojenskými jednotkami

1. Přímé listovní závěry mohou být vyměňovány prostřednictvím pozemních, námořních nebo leteckých služeb jiných zemí:

1.1 mezi poštami kterékoli členské země a velícími důstojníky vojenských jednotek daných k dispozici Organizaci spojených národů;

1.2 mezi velícími důstojníky těchto vojenských jednotek;

1.3 mezi poštami kterékoli členské země a velícími důstojníky námořních, leteckých či pozemních oddílů, válečných plavidel nebo vojenských letadel téže země rozmístěných v zahraničí;

1.4 mezi velícími důstojníky námořních, leteckých či pozemních oddílů, válečných plavidel nebo vojenských letadel téže země.

2. Listovní zásilky obsažené v závěrech uvedených v odstavci 1 musejí být adresovány výlučně příslušníkům vojenských jednotek nebo štábů a posádkám plavidel nebo letadel, pro něž jsou závěry určeny nebo z nichž jsou odesílány, nebo musejí být těmito osobami odeslány. Tarify a zasílací podmínky pro tyto zásilky stanoví podle svých předpisů poštovní správa té země, která dala vojenskou jednotku k dispozici nebo které plavidla nebo letadla patří.

3. Není-li zvláštní dohody, je poštovní správa té země, která dala vojenskou jednotku k dispozici nebo které patří válečná plavidla nebo vojenská letadla, odpovědná vůči zúčastněným správám za zaplacení průvozních výdajů za závěry, terminálních výdajů a výdajů na leteckou přepravu.

Článek 20

Normy a cíle týkající se kvality služby

1. Správy stanoví a zveřejňují normy a cíle týkající se dodávání listovních zásilek a balíků došlých ze zahraničí.

2. Tyto normy a cíle, ke kterým se připočte doba obvykle nutná pro celní projednání, nesmějí být méně výhodné než normy a cíle stanovené pro srovnatelné zásilky vnitrostátního styku.

3. Správy původu rovněž stanoví a zveřejňují „end-to-end“ (od podání až po dodání) normy pro prioritní a letecké listovní zásilky a balíky a pro ekonomické/pozemní balíky.

4. Poštovní správy vyhodnocují aplikaci norem pro kvalitu služby.

HLAVA 2

Odpovědnost

Článek 21

Odpovědnost poštovních správ. Náhrady

1. Všeobecná ustanovení

1.1 S výjimkou případů uvedených v článku 22 poštovní správy odpovídají za:

1.1.1 ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu doporučených zásilek, obyčejných balíků a zásilek s udanou cenou;

1.1.2 ztrátu ověřených zásilek;

1.1.3 vrácení balíku, na němž není uveden důvod vrácení.

1.2 Za jiné zásilky než uvedené v odstavcích 1.1.1 a 1.1.2 poštovní správy neodpovídají.

1.3 Ve všech dalších případech, které nejsou stanoveny touto Úmluvou, poštovní správy neodpovídají.

1.4. Jestliže je ztráta nebo úplné zničení obsahu doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou následkem vyšší moci a neposkytuje se za ně náhrada, má odesílatel nárok na vrácení zaplacených sazeb s výjimkou sazby za udanou cenu.

1.5 Výše náhrady, která se vyplatí, nesmí překročit částky stanovené v Řádu listovních zásilek a v Řádu poštovních balíků.

1.6 V případě odpovědnosti se při výplatě náhrady nepřihlíží k nepřímým škodám nebo ušlým ziskům.

1.7 Veškerá ustanovení vztahující se k odpovědnosti poštovních správ jsou nekompromisní, závazná a vyčerpávající. Poštovní správy nejsou v žádném případě - dokonce ani v případě závažné chyby - odpovědné nad rámec limitů stanovených v Úmluvě a v Řádech.

2. Doporučené zásilky

2.1 V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu doporučené zásilky má odesílatel nárok na náhradu ve výši stanovené Řádem listovních zásilek. Požaduje-li odesílatel nižší náhradu, než je částka stanovená v Řádu listovních zásilek, mohou správy vyplatit tuto nižší částku a dostat pak odpovídající vyrovnání od ostatních zúčastněných správ.

2.2. V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu doporučené zásilky má odesílatel nárok na náhradu v zásadě odpovídající skutečné výši škody způsobené poškozením nebo úbytkem obsahu.

3. Ověřené zásilky

3.1 V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu ověřené zásilky má odesílatel nárok pouze na vrácení zaplacených sazeb.

4. Obyčejné balíky

4.1 V případě ztráty, úplného úbytku obsahu nebo úplného zničení obyčejného balíku má odesílatel nárok na náhradu ve výši stanovené Řádem poštovních balíků. Požaduje-li odesílatel nižší náhradu, než je částka stanovená v Řádu poštovních balíků, mohou správy vyplatit tuto nižší částku a dostat pak odpovídající vyrovnání od ostatních zúčastněných poštovních správ.

4.2 V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu obyčejného balíku má odesílatel nárok na náhradu v zásadě odpovídající skutečné výši škody vzniklé poškozením nebo úbytkem obsahu.

4.3 Poštovní správy se mohou dohodnout, že budou ve vzájemném styku používat částku za balík stanovenou Řádem poštovních balíků, bez ohledu na hmotnost balíku.

5. Zásilky s udanou cenou

5.1 V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu zásilky s udanou cenou má odesílatel nárok na náhradu v zásadě odpovídající částce udané ceny v DTS.

5.2. V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu zásilky s udanou cenou má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě skutečné výši škody vzniklé poškozením nebo úbytkem obsahu. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovat částku udané ceny v DTS.

6. V případech uvedených v odstavcích 4 a 5 se náhrada vypočte podle běžné tržní ceny předmětů nebo zboží téhož druhu v místě a době podání v přepočtu na DTS. Není-li běžná cena známa, vypočte se náhrada podle obvyklé ceny předmětů nebo zboží ohodnocených na stejném základě.

7. Poskytuje-li se náhrada za ztrátu, úplné zničení nebo úplný úbytek obsahu doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou, má odesílatel nebo případně adresát navíc nárok na vrácení zaplacených sazeb, s výjimkou doporučného nebo sazby za udanou cenu. Totéž platí o doporučených zásilkách, obyčejných balících nebo zásilkách s udanou cenou odmítnutých příjemci kvůli špatnému stavu, pokud lze tento špatný stav přičíst poštovní službě a pokud zakládá její odpovědnost.

8. Odchylkou od ustanovení odstavců 2, 4 a 5 má adresát nárok na náhradu po převzetí doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou s poškozením nebo úbytkem obsahu.

9. Poštovní správa původu má možnost vyplácet odesílatelům ve své zemi náhrady stanovené jejími vnitrostátními předpisy pro doporučené zásilky a balíky bez udané ceny pod podmínkou, že nebudou nižší než náhrady uvedené v odstavcích 2.1 a 4.1. Totéž platí pro poštovní správu určení, pokud se náhrada vyplácí adresátovi. Částky uvedené v odstavcích 2.1 a 4.1 však zůstávají v platnosti:

9.1 v případě postihu proti odpovědné správě;

9.2 zřekne-li se odesílatel svých práv ve prospěch adresáta nebo naopak.

10. K tomuto článku nelze uplatnit žádnou výhradu týkající se výplaty náhrady poštovním správám, s výjimkou případu dvoustranné dohody.

Článek 22

Zproštění poštovních správ odpovědnosti

1. Poštovní správy přestávají být odpovědné za doporučené zásilky, ověřené zásilky, balíky a zásilky s udanou cenou, které dodaly za podmínek stanovených jejich vnitrostátními předpisy pro zásilky téhož druhu. Odpovědnost však trvá:

1.1 jsou-li poškození nebo úbytek obsahu zjištěny buď před dodáním, nebo při dodání zásilky;

1.2 pokud prohlásí adresát nebo v případě vrácení na místo původu odesílatel při převzetí zásilky s poškozením nebo úbytkem obsahu, že ji přijímá s výhradou, dovolují-li to vnitrostátní předpisy;

1.3 pokud, dovoluj í-li to vnitrostátní předpisy, byla doporučená zásilka dodána do domovní schránky a při reklamačním řízení adresát prohlásí, že zásilku neobdržel;

1.4 pokud - nehledě k obvyklému zproštění odpovědnosti - příjemce nebo v případě vrácení na místo původu odesílatel balíku nebo zásilky s udanou cenou oznámí neprodleně správě, která mu zásilku dodala, že zjistil škodu; musí přitom prokázat, že k poškození nebo úbytku obsahu nedošlo po dodání. Výraz „neprodleně“ je třeba vykládat v souladu s vnitrostátní legislativou.

2. Poštovní správy jsou zproštěny odpovědnosti:

2.1 v případě vyšší moci, s výhradou článku 13.6.9;

2.2 nemohou-li z důvodu zničení služebních dokladů z vyšší moci podat vysvětlení, co se se zásilkami stalo, a nebyla-li jejich odpovědnost prokázána jiným způsobem;

2.3 byla-li škoda způsobena chybou nebo nedbalostí odesílatele nebo vznikla z povahy zasílaného obsahu;

2.4 jde-li o zásilky, které spadají pod zákazy uvedené v článku 15;

2.5 v případě zabavení podle předpisů země určení na základě oznámení správy této země;

2.6 jde-li o zásilky s udanou cenou, jejichž cena byla podvodně udána vyšší částkou než je skutečná hodnota obsahu;

2.7 jestliže odesílatel neuplatnil reklamaci ve lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni podání zásilky;

2.8 jde-li o balíky válečných zajatců a civilních internovaných osob;

2.9 existuje-li podezření, že odesílatel jednal s podvodným úmyslem, aby získal odškodnění.

3. Poštovní správy nepřijímají žádnou odpovědnost za celní prohlášky vyhotovené v jakékoli formě ani za rozhodnutí, která učinily celní orgány při prohlídce zásilek podléhajících celní kontrole.

Článek 23

Odpovědnost odesílatele

1. Odesílatel zásilky je odpovědný za újmu na zdraví způsobenou poštovním zaměstnancům a za jakoukoli škodu způsobenou na jiných poštovních zásilkách a poštovním zařízení v důsledku odeslání předmětů nepřípustných k přepravě nebo nedodržení zasílacích podmínek.

2. V případě škody způsobené na jiných poštovních zásilkách je odesílatel odpovědný za každou poškozenou zásilku ve stejném rozsahu jako poštovní správy.

3. Přijetí zásilky podací poštou nezprošťuje odesílatele odpovědnosti.

4. Naproti tomu pokud odesílatel dodržel zasílací podmínky, není odpovědný, jestliže došlo k chybě nebo nedbalosti ze strany poštovních správ anebo dopravců při zacházení se zásilkami po jejich převzetí.

Článek 24

Výplata náhrady

1. S výhradou práva postihu vůči odpovědné správě má povinnost vyplatit náhradu a vrátit zaplacené sazby a poplatky podle okolností buďto správa původu nebo správa určení.

2. Odesílatel se může vzdát svých práv na náhradu ve prospěch adresáta. Naopak adresát se může zříci svých práv ve prospěch odesílatele. Odesílatel nebo adresát mohou zmocnit k převzetí náhrady třetí osobu, dovolují-li to vnitrostátní předpisy.

Článek 25

Případné vrácení náhrady odesílatelem nebo adresátem

1. Jestliže se po vyplacení náhrady najde doporučená zásilka, balík nebo zásilka s udanou cenou nebo část obsahu, jež byly předtím považovány za ztracené, vyrozumí se podle okolností odesílatel nebo adresát, že si může zásilku převzít ve lhůtě tří měsíců proti vrácení částky vyplacené náhrady. Zároveň se dotáže, komu má být zásilka dodána. V případě, že odmítne nebo neodpoví během předepsané lhůty, postupuje se stejným způsobem u adresáta, případně odesílatele, přičemž se mu na odpověď poskytne stejná lhůta.

2. Pokud odesílatel i adresát odmítnou zásilku převzít nebo neodpovědí ve lhůtě stanovené v odstavci 1, stává se zásilka vlastnictvím správy, případně správ, které nesly škodu.

3. Zjistí-li se v případě dodatečného nalezení zásilky s udanou cenou, že hodnota jejího obsahuje nižší, než je částka vyplacené náhrady, musí podle okolností odesílatel nebo adresát vrátit částku této náhrady proti předání zásilky, aniž je to na újmu důsledkům vyplývajícím z podvodného udání ceny.

Článek 26

Reciprocita vztahující se na výhrady týkající se odpovědnosti

1. Odchylkou od ustanovení článků 22 až 25 všechny členské země, které si vyhrazují právo nevyplácet náhradu z titulu odpovědnosti, nemají nárok na náhradu ze strany jiných členských zemí, které přijímají odpovědnost v souladu s ustanoveními výše uvedených článků.

HLAVA 3

Zvláštní ustanovení pro listovní zásilky

Článek 27

Podávání listovních zásilek v zahraničí

1. Žádná členská země není povinna přepravovat ani dodávat adresátům listovní zásilky, které odesílatelé sídlící na jejím území podávají nebo dávají podat v cizí zemi s cílem využít tamějších výhodnějších tarifních podmínek.

2. Ustanovení odstavce 1 se vztahují bez rozdílu jak na listovní zásilky připravené v sídelní zemi odesílatele a poté přepravené přes hranice, tak na listovní zásilky vyhotovené v cizí zemi.

3. Správa určení má právo vyžadovat od odesílatele a, není-li uveden, od správy podání zaplacení vnitrostátních sazeb. Pokud ve lhůtě stanovené správou určení ani odesílatel ani správa podání nesvolí k zaplacení těchto sazeb, může správa určení zásilky buďto vrátit správě podání s právem na úhradu nákladů za zpáteční přepravu nebo s nimi zacházet podle vlastních předpisů.

4. Žádná členská země není povinna přepravovat ani dodávat adresátům listovní zásilky, které odesílatelé podali nebo dali podat ve velkém množství v jiné zemi, než ve které sídlí, jestliže je částka terminálních výdajů, kterou má dostat, nižší než částka, kterou by dostala, kdyby byly zásilky podány v sídelní zemi odesílatelů. Správy určení mají právo vyžadovat od správy podání odměnu úměrnou vzniklým nákladům, která nesmí překročit vyšší ze dvou následujících částek: buď 80 procent vnitrostátní sazby platné pro rovnocenné zásilky, nebo 0,14 DTS za zásilku plus 1 DTS za kilogram. Pokud ve lhůtě stanovené správou určení správa podání nesvolí k zaplacení požadované částky, může správa určení zásilky buďto vrátit správě podání s právem na úhradu nákladů za zpáteční přepravu, nebo s nimi může zacházet podle vlastních předpisů.

TŘETÍ ČÁST

Odměna

HLAVA 1

Zvláštní ustanovení pro listovní zásilky

Článek 28

Terminální výdaje. Všeobecná ustanovení

1. S výhradou výjimek stanovených v Řádech má každá správa, která dostává od jiné správy listovní zásilky, právo vybírat od odesílající správy platbu na úhradu výdajů vzniklých v souvislosti s převzatými mezinárodními listovními zásilkami.

2. Pro aplikaci ustanovení týkajících se úhrady terminálních výdajů se poštovní správy dělí na země a území v cílovém systému nebo země a území oprávněné být v přechodném systému podle seznamu sestaveného za tímto účelem Kongresem v jeho rezoluci 12/2004. V ustanoveních o terminálních výdajích se země i území nazývají „zeměmi“.

3. Ustanovení této Úmluvy týkající se placení terminálních výdajů představují přechodná opatření, jež povedou k přijetí systému placení přihlížejícímu ke specifickým faktorům každé země.

4. Přístup k vnitrostátní službě

4.1 Každá správa dá ostatním správám k dispozici veškeré tarify, lhůty a podmínky, které nabízí za stejných podmínek tuzemským zákazníkům ve vnitrostátním styku.

4.2 Odesílající správa může podobně požádat správu země určení v cílovém systému, aby jí poskytla stejné podmínky, jaké nabízí u rovnocenných zásilek tuzemským zákazníkům.

4.3 Správy zemí v přechodném systému musejí oznámit, zda dovolují přístup za podmínek uvedených v odstavci 4.1.

4.3.1 Jestliže správa země v přechodném systému prohlásí, že dovoluje přístup za podmínek nabízených ve vnitrostátním styku, platí toto dovolení pro všechny správy Unie bez rozdílu.

4.4 Je na správě určení, aby rozhodla, zda správa původu dodržuje podmínky přístupu k její vnitrostátní službě.

5. Sazby terminálních výdajů za hromadně podávané zásilky nesmějí být vyšší nežli jsou nejvýhodnější sazby používané správou určení na základě dvoustranných či mnohostranných ujednání o terminálních výdajích. Je na správě určení, aby posoudila, zda správa původu dodržuje podmínky přístupu či nikoli.

6. Odměna terminálních výdajů je založena na plnění kvality služby v zemi určení. Rada poštovního provozuje proto oprávněna v období mezi dvěma kongresy přiznat příplatky k odměně uvedené v odstavcích 29 a 30 s cílem povzbudit k účasti v systému kontroly a odměnit správy, které plní své cíle kvality. Rada poštovního provozu může rovněž stanovit penále v případě nedostatečné kvality, avšak odměna nemůže být nižší než odměna uvedená v článcích 29 a 30.

7. Každá správa se může zcela nebo částečně zříci odměny uvedené v odstavci 1.

8. Zúčastněné správy mohou na základě dvoustranné nebo mnohostranné dohody při vyrovnávání účtů týkajících se terminálních výdajů používat jiné systémy odměňování.

Článek 29

Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na výměny mezi zeměmi v cílovém systému

1. Odměna za listovní zásilky včetně hromadně podávaných zásilek s výjimkou tiskovinových pytlů se stanoví na základě použití sazeb za zásilku a za kilogram, odrážejících náklady na zpracování v zemi určení; tyto náklady musejí být ve vztahu k vnitrostátním sazbám. Výpočet sazeb se provádí v souladu s podmínkami blíže vymezenými v Rádu listovních zásilek.

2. Sazby za zásilku a za kilogram se vypočítají na základě dále uvedené procentuální sazby za 20gramové prioritní psaní vnitrostátního styku:

2.1 pro r. 2006: 62 %;

2.2 pro r. 2007: 64 %;

2.3 pro r. 2008: 66 %;

2.4 pro r. 2009: 68 %.

3. Tyto sazby nesměj í překročit:

3.1 pro r. 2006: 0,226 DTS za zásilku a 1,768 DTS za kilogram;

3.2 pro r. 2007: 0,231 DTS za zásilku a 1,812 DTS za kilogram;

3.3 pro r. 2008: 0,237 DTS za zásilku a 1,858 DTS za kilogram;

3.4 pro r. 2009: 0,243 DTS za zásilku a 1,904 DTS za kilogram.

4. Pro období let 2006 až 2009 nesmějí být používané sazby nižší než 0,147 DTS za zásilku a 1,491 DTS za kilogram. Pokud zvýšené sazby nepřekročí 100 % sazby za 20gramové prioritní psaní vnitrostátního styku příslušné země, minimální sazby se zvyšují na:

4.1 pro r. 2006: 0,151 DTS za zásilku a 1,536 DTS za kilogram;

3.2 pro r. 2007: 0,154 DTS za zásilku a 1,566 DTS za kilogram;

3.3 pro r. 2008: 0,158 DTS za zásilku a 1,598 DTS za kilogram;

3.4 pro r. 2009: 0,161 DTS za zásilku a 1,630 DTS za kilogram.

5. U tiskovinových pytlů se používá sazba 0,793 DTS za kilogram.

5.1 Tiskovinové pytle o hmotnosti nižší než 5 kg se pro účely placení ter-minálních výdajů považují za pytle vážící 5 kg.

6. U doporučených zásilek je stanoven příplatek 0,5 DTS za zásilku a u cenných zásilek 1 DTS za zásilku.

7. Ustanovení používaná mezi zeměmi v cílovém systému se vztahují na každou zemi oprávněnou být v přechodném systému, která vyjádří své přání připojit se k cílovému systému. Rada poštovního provozu může stanovit přechodná opatření v Rádu listovních zásilek.

8. K tomuto článku nelze uplatnit žádnou výhradu s výjimkou případu dvoustranné dohody.

Článek 30

Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na toky zásilek do a ze zemí v přechodném systému a mezi nimi navzájem

1. Odměna

1.1 Odměna za listovní zásilky s výjimkou tiskovinových pytlů je 0,147 DTS za zásilku a 1,491 DTS za kilogram.

1.1.1 U objemů nižších než 100 tun ročně se obě složky převedou na celkovou sazbu 3,727 DTS za kilogram na základě celosvětového průměrného počtu 15,21 zásilek na kilogram.

1.1.2 U objemů vyšších než 100 tun ročně se použije celková sazba 3,727 DTS za kilogram, jestliže ani správa určení ani správa původu nepožaduje změnu sazby na základě skutečného počtu zásilek na kilogram v dané relaci. Kromě toho se tato sazba použije v případě, že skutečný počet zásilek připadající najeden kilogram je mezi 13 a 17.

1.1.3 Pokud jedna ze zúčastněných správ požádá o aplikaci skutečného počtu zásilek připadajícího najeden kilogram, vypočte se odměna za příslušný objem podle opravného mechanismu specifikovaného v Rádu listovních zásilek.

1.1.4 Země v cílovém systému se nemůže dovolávat změny celkové sazby uvedené v odstavci 1.1.2 směrem dolů ve vztahu k zemi v přechodném systému, pokud ta nepožaduje změnu v opačném směru.

1.2 U tiskovinových pytlů se používá sazba 0,793 DTS za kilogram.

1.2.1 Tiskovinové pytle o hmotnosti nižší než 5 kg se pro účely placení ter-minálních výdajů považují za pytle vážící 5 kg.

1.3 U doporučených zásilek je stanoven příplatek 0,5 DTS za zásilku a u cenných zásilek 1 DTS za zásilku.

2. Mechanismus harmonizace systémů

2.1 Jestliže správa určení v cílovém systému s objemem zásilek vyšším než 50 tun ročně zjistí, že roční hmotnost v tomto toku přesahuje práh vypočítaný podle podmínek stanovených v Řádu listovních zásilek, může na zásilky přesahující tento práh aplikovat systém odměňování uvedený v článku 29 za předpokladu, že neuplatnila opravný mechanismus. 2.2 Jestliže správa v přechodném systému, která dostává ročně od jiné země v přechodném systému více než 50 tun ročně, zjistí, že roční hmotnost v tomto toku přesahuje práh vypočítaný podle podmínek stanovených v Řádu listovních zásilek, může na zásilky přesahující tento práh aplikovat dodatečnou odměnu uvedenou v článku 31 za předpokladu, že neuplatnila opravný mechanismus.

3. Hromadně podávané zásilky

3.1 Odměna za hromadně podávané zásilky zemím v cílovém systému se stanoví aplikací sazeb za zásilku a za kilogram uvedených v článku 29.

3.2 Správy v přechodném systému mohou požadovat za došlé hromadně podávané zásilky odměnu ve výši 0,147 DTS za zásilku a 1,491 za kilogram.

4. K tomuto článku nelze uplatnit žádnou výhradu s výjimkou případu dvoustranné dohody.

Článek 31

Fond kvality služby

1. S výjimkou tiskovinových pytlů a hromadně podávaných zásilek se terminální výdaje splatné všemi zeměmi a územími klasifikovanými Hospodářskou a sociální radou (ECOSOC) jako nejméně rozvinuté země (Least Developed Countries - LDC) zvyšují o 16,5 % ze sazby 3,727 DTS za kilogram uvedené v článku 30 pro účely financování Fondu kvality služby ke zvyšování kvality služby v nejméně rozvinutých zemích. Mezi těmito zeměmi navzájem se žádné navýšení neaplikuje.

2. Členské země SPU a území zahrnutá do Unie mohou předkládat Administrativní radě opodstatněné žádosti, aby byly považovány za potřebné, pokud jde o další dodatečné zdroje. Země klasifikované jako TRAC 1 - Target for Resources Assignment from the Core (bývalé rozvojové země) mohou zažádat Administrativní radu o poskytnutí zdrojů z Fondu kvality služby za stejných podmínek jako nejméně rozvinuté země. Kromě toho země, klasifikované Programem Spojených národů pro rozvoj (UNDP) jako Net Contributor Countries (NCC - čistí přispěvatelé) mohou požádat Administrativní radu o čerpání prostředků Fondu kvality služby za stejných podmínek jako země TRAC 1. Přijaté žádosti udělené podle tohoto článku nabudou účinnosti prvního dne kalendářního roku následujícího po roce, kdy Administrativní rada přijala rozhodnutí. Administrativní rada posoudí žádost a rozhodne podle přísných kritérií, zda příslušná země může být ve vztahu k Fondu kvality služby považována za nejméně rozvinutou zemi nebo případně zemi TRAC 1. Administrativní rada každý rok zkontroluje a aktualizuje seznam členských zemí SPU a území zahrnutých do Unie.

3. S výjimkou tiskovinových pytlů a hromadně podávaných zásilek se terminální výdaje splatné zeměmi a územími klasifikovanými pro účely terminálních výdajů Kongresem jako rozvinuté země zemím a územím klasifikovaným UNDP jako země TRAC 1 kromě nejméně rozvinutých zemí zvyšují o 8 % ze sazby 3,727 DTS za kilogram uvedené v článku 30 pro účely financování Fondu kvality služby ke zvyšování kvality služby v zemích TRAC 1 kromě LDC.

4. S výjimkou tiskovinových pytlů a hromadně podávaných zásilek se terminální výdaje splatné zeměmi a územími klasifikovanými pro účely terminálních výdajů Kongresem jako rozvinuté země zemím a územím klasifikovaným stejným Kongresem jako rozvojové země, kromě zemí uvedených v odstavcích 1 a 3, zvyšují o 1 % ze sazby 3,727 DTS za kilogram uvedené v článku 30 pro účely financování Fondu kvality služby ke zvyšování kvality služby.

5. Země a území oprávněné čerpat ze zdrojů TRAC 1 se mohou snažit zvyšovat kvalitu své služby pomocí regionálních nebo mnohonárodních projektů ve prospěch nejméně rozvinutých zemí nebo zemí s nízkým příjmem. Tyto projekty by přinášely užitek přímo všem stranám přispívajícím k jejich financování prostřednictvím Fondu kvality služby.

6. Regionální projekty by měly podporovat zejména realizaci programů SPU na zvýšení kvality služby a zavedení provozních účetních systémů v rozvojových zemích. Rada poštovního provozu schválí nejpozději v r. 2006 postupy při financování těchto projektů.

Článek 32

Průvozní výdaje

1. Za přímé závěry a zásilky v otevřeném průvozu vyměňované mezi dvěma správami nebo mezi dvěma poštami téže země prostřednictvím služby jedné nebo více dalších správ (služby třetí strany) platí průvozní výdaje. Tyto výdaje představují odměnu za služby poskytnuté v souvislosti s pozemní, námořní nebo leteckou přepravou.

HLAVA 2

Jiná ustanovení

Článek 33

Základní sazby a ustanovení týkající se výdajů na leteckou přepravu

1. Základní sazba používaná pro vyrovnávání účtů za leteckou přepravu mezi správami je schvalována Radou poštovního provozu. Vypočte ji Mezinárodní úřad podle vzorce uvedeného v Rádu listovních zásilek.

2. Výpočet leteckých přepravních výdajů za přímé závěry, prioritní zásilky, letecké zásilky a letecké balíky v otevřeném průvozu, jakož i příslušné způsoby odpočtu, vyplývají z Řádu listovních zásilek a z Řádu poštovních balíků.

3. Výdaje na leteckou přepravu za celý úsek jdou k tíži:

3.1 správy země původu, jde-li o přímé závěry, včetně případu, kdy jsou tyto závěry převáženy přes jednu nebo více průvozních zemí;

3.2 správy, která předává zásilky jiné správě, jde-li o prioritní zásilky a letecké zásilky v otevřeném průvozu včetně chybně směrovaných zásilek.

4. Stejná pravidla platí pro zásilky osvobozené od pozemních a námořních průvozních výdajů, jsou-li přepravovány letecky.

5. Každá správa určení, která zajišťuje leteckou přepravu zásilek mezinárodního styku uvnitř své země, má právo na úhradu dodatečných nákladů způsobených touto přepravou za předpokladu, že vážený průměr vzdálenosti leteckých úseků přesahuje 300 kilometrů. Rada poštovního provozu může nahradit vážený průměr vzdálenosti jinými vhodnými kritérii. Neexistuj e-li dohoda o bezplatnosti, musejí být výdaje jednotné pro všechny prioritní a letecké závěry přicházející ze zahraničí, ať jsou dále směrovány leteckou cestou či nikoli.

6. Jsou-li však terminální výdaje vybírané správou určení založeny výslovně na nákladech nebo na vnitrostátních sazbách, žádná dodatečná úhrada výdajů za vnitrostátní leteckou přepravu se nevybírá.

7. Při výpočtu váženého průměru vzdálenosti správa určení vyjme hmotnost všech závěrů, u kterých je výpočet náhrady terminálních výdajů založen výslovně na nákladech nebo na vnitrostátních sazbách správy určení.

Článek 34

Pozemní a námořní balíkové podíly

1. Za balíky vyměňované mezi dvěma poštovními správami se vybírají příchodní pozemní podíly vypočítané kombinací základní sazby za balík a základní sazby za kilogram, stanovené v Rádu.

1.1 S přihlédnutím k výše uvedeným základním sazbám mohou být správy navíc oprávněny požadovat další sazby za balík a za kilogram v souladu s ustanoveními uvedenými v Rádu.

1.2 Podíly uvedené v odstavcích 1 a 2 jdou k tíži správy země původu, pokud Řád poštovních balíků nestanoví odchylky od této zásady.

1.3 Příchodní pozemní podíly musejí být jednotné pro celé území každé země.

2. Za balíky vyměňované mezi dvěma správami nebo mezi dvěma poštami téže země prostřednictvím pozemních služeb jedné nebo více dalších správ se vybírají ve prospěch zemí, jejichž služby se účastní pozemní přepravy, průvozní pozemní podíly stanovené Řádem podle příslušného stupně vzdálenosti.

2.1 Za balíky v otevřeném průvozu j sou zprostředkuj ící správy oprávněny požadovat paušální podíl za zásilku stanovený Řádem.

2.2 Průvozní pozemní podíly jdou k tíži správy země původu, pokud Rád poštovních balíků nestanoví odchylky od této zásady.

3. Každá ze zemí, jejíž služby se podílejí na námořní přepravě balíků, je oprávněna požadovat námořní podíly. Tyto podíly jdou k tíži správy země původu, pokud Řád poštovních balíků nestanoví odchylky od této zásady.

3.1 Za každé použití námořní přepravy stanoví Řád poštovních balíků námořní podíl podle příslušného stupně vzdálenosti.

3.2 Poštovní správy mohou zvýšit námořní podíl vypočítaný podle odstavce 3.1 maximálně o 50 %. Naproti tomu jej mohou libovolně snížit.

Článek 35

Pravomoc Rady poštovního provozu stanovit výdaje a podíly

1. Rada poštovního provozu je oprávněna stanovit následující výdaje a podíly splatné poštovními správami v souladu s podmínkami vyjádřenými v Řádech:

1.1 průvozní výdaje za zpracování a přepravu listovních závěrů jednou nebo více zprostředkujícími zeměmi;

1.2 základní sazbu a výdaj e na leteckou přepravu vztahuj ící se k leteckým zásilkám;

1.3 příchodní pozemní podíly za zpracování příchozích balíků;

1.4 průvozní pozemní podíly za zpracování a přepravu balíků zprostředkující zemí;

1.5 námořní podíly za námořní přepravu balíků.

2. Každá revize provedená na základě metodiky zajišťující spravedlivou odměnu správám vykonávajícím služby se musí opírat o spolehlivé a reprezentativní ekonomické a finanční údaje. Případná změna, o níž se rozhodne, nabude účinnosti dnem určeným Radou poštovního provozu.

ČTVRTÁ ČÁST

Závěrečná ustanovení

Článek 36

Podmínky schvalování návrhů týkajících se Úmluvy a Rádu

1. Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy předložené kongresu a vztahující se k této Úmluvě schváleny většinou přítomných členských zemí, které mají hlasovací právo. Při hlasování musí být přítomna nejméně polovina členských zemí zastoupených na kongresu a majících hlasovací právo.

2. Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy vztahující se k Rádu listovních zásilek a Řádu poštovních balíků schváleny většinou členů Rady poštovního provozu majících hlasovací právo.

3. Aby mohly nabýt účinnosti, musejí návrhy předložené mezi dvěma kongresy a vztahující se k této Úmluvě a jejímu Závěrečnému protokolu získat:

3.1 dvě třetiny hlasů za předpokladu, že se hlasování zúčastnila nejméně polovina členských zemí Unie majících hlasovací právo, jde-li o změny;

3.2 většinu hlasů, jde-li o výklad ustanovení.

4. Nehledě k ustanovení uvedenému v odstavci 3.1 má každá členská země, jejíž vnitrostátní předpisy jsou dosud neslučitelné s navrhovanou změnou, možnost učinit písemné prohlášení generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu uvádějící, že nemůže tuto změnu přijmout, a to ve lhůtě devadesáti dní ode dne oznámení této změny.

Článek 37

Výhrady předložené během kongresu

1. Jakákoli výhrada neslučitelná s cílem a posláním Unie není dovolena.

2. Obecně platí, že jakákoli členská země, jejíž stanoviska ostatní členské země nesdílejí, se pokud možno vynasnaží přizpůsobit názoru většiny. Výhrady by se měly uplatňovat pouze tehdy, je-li to naprosto nezbytné a podložené pádnými důvody.

3. Výhrady k článkům této Úmluvy se předkládají Kongresu v podobě písemného návrhu v jednom z pracovních jazyků Mezinárodního úřadu v souladu s příslušnými ustanoveními Jednacího řádu kongresů.

4. Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy vztahující se k výhradám schváleny předepsanou většinou vyžadovanou ke změně článku, jehož se výhrada týká.

5. Výhrady se obecně uplatňují na základě reciprocity mezi členskou zemí, která je předložila, a ostatními členskými zeměmi.

6. Výhrady k této Úmluvě budou zařazeny do jejího Závěrečného protokolu na základě návrhů schválených kongresem.

Článek 38

Nabytí účinnosti a doba platnosti Úmluvy

1. Tato Úmluva nabude účinnosti dnem 1. ledna 2006 a zůstane v platnosti až do nabytí účinnosti Akt příštího kongresu.


Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci vlád členských zemí tuto Úmluvu v jediném vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeden jeho opis bude odevzdán každé straně Mezinárodním úřadem Světové poštovní unie.

Dáno v Bukurešti dne 5. října 2004.


ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL SVĚTOVÉ POŠTOVNÍ ÚMLUVY

Přistupujíce k podpisu Světové poštovní úmluvy sjednané s datem dnešního dne se níže podepsaní zplnomocněnci dohodli na následujícím:

Článek I

Vlastnictví poštovních zásilek. Vracení. Změna nebo oprava adresy

1. Ustanovení článku 5.1 a 2 se nevztahují na Antiguu a Barbudu, Bahrajn (království), Barbados, Belize, Botswanu, Brunej Darussa-lam, Dominiku, Egypt, Fidži, Gambii, Grenadu, Guyanu, Hongkong, Irsko, Jamajku, Kanadu, Keňu, Kiribati, Kuvajt, Lesotho, Malajsii, Malawi, Mauricius, Nauru, Nigérii, Nový Zéland, Papuu-Novou Guineu, S. Kitts a Nevis, S. Lucii, S. Vincence a Grenadiny, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zámořská území Velké Británie, Seychely, Sierru Leoně, Singapur, Svazijsko, Šalomounovy ostrovy, Tanzanii (Sjed. rep.), Trinidad a Tobago, Tuvalu, Ugandu, Vanuatu, Zambii a na Západní Samou.

2. Článek 5.1 a 2 se nevztahuje rovněž na Dánsko, Írán (Islámskou rep.) a Rakousko, jejichž předpisy nedovolují vrácení nebo změnu adresy listovních zásilek na žádost odesílatele od okamžiku, kdy byl adresát informován o příchodu zásilky na jeho adresu.

3. Článek 5.1 se nevztahuje na Austrálii, Ghanu a Zimbabwe.

4. Článek 5.2 se nevztahuje na Bahamy, Korejskou lidově demokratickou republiku, Irák a Myanmar, jejichž předpisy nedovolují vrácení nebo změnu adresy listovních zásilek na žádost odesílatele.

5. Článek 5.2 se nevztahuje na Spojené státy americké.

6. Článek 5.2 se vztahuje na Austrálii pouze do té míry, pokud je slučitelný s vnitrostátními předpisy této země.

7. Odchylkou od článku 5.2 jsou Filipíny, Konžská demokratická republika, Panama (Rep.), Salvador a Venezuela oprávněny nevracet balíky poté, co adresát požádal o jejich celní projednání, neboť je to v rozporu s celními předpisy těchto zemí.

Článek II

Sazby

1. Odchylkou od článku 6 jsou poštovní správy Austrálie, Kanady a Nového Zélandu oprávněny vybírat jiné poštovní sazby než ty, které jsou stanoveny v Řádech, pokud jsou tyto sazby přípustné podle předpisů jejich zemí.

Článek III

Výjimka z osvobození od poštovních sazeb pro slepecké zásilky

1. Odchylkou od článku 7 mohou poštovní správy Indonésie, Sv. Vincence a Grenadin a Turecka, které ve svém vnitrostátním styku nepovolují osvobození od poštovních sazeb pro slepecké zásilky, vybírat výplatné včetně sazeb za zvláštní služby, jež však nesmějí být vyšší než sazby ve vnitrostátním styku.

2. Odchylkou od článku 7 mohou poštovní správy Austrálie, Japonska, Kanady, Německa, Rakouska, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Spojených států amerických a Švýcarska vybírat sazby za zvláštní služby, které vybírají za slepecké zásilky ve svém vnitrostátním styku.

Článek IV

Základní služby

1. Nehledě k ustanovením článku 12 Austrálie nesouhlasí s rozšířením základních služeb na poštovní balíky.

2. Ustanovení článku 12.2.4 se nevztahují na Velkou Británii, jejíž vnitrostátní předpisy ukládají nižší hranice hmotnosti. Legislativa Velké Británie týkající se zdraví a bezpečnosti omezuje hmotnost poštovních pytlů na 20 kg.

Článek V

Balíčky

1. Odchylkou od článku 12 Úmluvy je poštovní správa Afghánistánu oprávněna omezit maximální hmotnost balíčků v příchodu i odchodu na 1 kg.

Článek VI

Oznámení o dodání (dodejka)

1. Poštovní správa Kanady je oprávněna nedodržovat článek 13.4.3, pokud jde o poštovní balíky, vzhledem k tomu, že neposkytuje tuto službu pro balíky ve svém vnitrostátním styku.

Článek VII

Služba odpovědních zásilek v mezinárodním styku (CCRI - IBRS)

1. Odchylkou od článku 13.4.1 poštovní správa Bulharska poskytuje službu CCRI po projednání s příslušnou poštovní správou.

Článek VIII

Zákazy (listovní zásilky)

1. Poštovní správy Korejské lid. dem. republiky a Libanonu nepřijímají z titulu výjimky doporučené zásilky obsahující mince, papírové peníze, jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy, šperky a jiné cenné předměty. Nejsou povinny důsledně dodržovat ustanovení Řádu listovních zásilek, pokud jde o jejich odpovědnost v případě poškození nebo úbytku obsahu doporučených zásilek, nebo pokud jde o zásilky obsahující skleněné nebo křehké předměty.

2. Poštovní správy Bolívie, Číny (Lid. rep.) s výjimkou zvláštní správní oblasti Hongkong, Iráku, Nepálu, Pákistánu, Saudské Arábie, Súdánu a Vietnamu nepřijímají z titulu výjimky doporučené zásilky obsahující mince, bankovky, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy, šperky a jiné cenné předměty.

3. Poštovní správa Myanmaru si vyhrazuje právo nepřijímat cenné zásilky obsahující cenné předměty uvedené v článku 15.6, neboť je to v rozporu s jejími vnitrostátními předpisy.

4. S výhradou zvláštní dohody uzavřené pro tento účel nepřijímá poštovní správa Nepálu doporučené zásilky nebo cenné zásilky obsahující papírové peníze nebo mince.

5. Poštovní správa Uzbekistánu nepřijímá doporučené nebo cenné zásilky obsahující mince, bankovky, šeky, poštovní známky nebo cizí měnu a odmítá jakoukoli odpovědnost v případě ztráty nebo poškození takovýchto zásilek.

6. Poštovní správa Íránu (Islámské rep.) nepřijímá zásilky obsahující předměty odporující zásadám islámského náboženství.

7. Poštovní správa Filipín si vyhrazuje právo nepřijímat žádné listovní zásilky (obyčejné, doporučené nebo cenné) obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy nebo jiné cenné předměty.

8. Poštovní správa Austrálie nepřijímá žádné poštovní zásilky obsahující zlaté nebo stříbrné pruty nebo bankovky. Dále nepřijímá doporučené zásilky adresované do Austrálie ani zásilky v otevřeném průvozu obsahující cennosti jako šperky, drahé kovy, drahokamy nebo polodrahokamy, cenné papíry, mince nebo jakékoli převoditelné cenné papíry. Odmítá veškerou odpovědnost, pokud jde o zásilky porušující tuto výhradu.

9. Poštovní správa Číny (Lid. rep.) s výjimkou zvláštní správní oblasti Hongkong nepřijímá v souladu se svými vnitrostátními předpisy cenné zásilky obsahující mince, bankovky, papírové peníze, jakékoli cenné papíry na doručitele nebo cestovní šeky.

10. Poštovní správy Lotyšska a Mongolská si vyhrazují právo nepřijímat obyčejné, doporučené nebo cenné zásilky obsahující mince, bankovky, cenné papíry na doručitele a cestovní šeky vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejich vnitrostátními předpisy.

11. Poštovní správa Brazílie si vyhrazuje právo nepřijímat obyčejné, doporučené nebo cenné zásilky obsahující mince, bankovky v oběhu a jakékoli cenné papíry na doručitele.

12. Poštovní správa Vietnamu si vyhrazuje právo nepřijímat psaní obsahující nějaké předměty nebo zboží.

Článek IX

Zákazy (poštovní balíky)

1. Poštovní správy Kanady, Myanmaru a Zambie jsou oprávněny nepřijímat cenné balíky obsahující cenné předměty uvedené v článku 15.6.1.3.1 vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejich vnitrostátními předpisy.

2. Poštovní správy Libanonu a Súdánu nepřijímají z titulu výjimky balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy a jiné cenné předměty, nebo obsahující tekutiny a snadno zkapalňující látky nebo předměty ze skla a podobných materiálů nebo jiné křehké předměty. Nejsou povinny dodržovat příslušná ustanovení Řádu poštovních balíků.

3. Poštovní správa Brazílie je oprávněna nepřijímat cenné balíky obsahující mince a papírové peníze v oběhu, jakož i veškeré cenné papíry na doručitele, vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejími vnitrostátními předpisy.

4. Poštovní správa Ghany je oprávněna nepřijímat cenné balíky obsahující mince a papírové peníze v oběhu vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejími vnitrostátními předpisy.

5. Kromě předmětů uvedených v článku 15 poštovní správa Saudské Arábie dále nepřijímá balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy a jiné cenné předměty. Rovněž nepřijímá balíky obsahující léky všeho druhu, pokud nejsou provázeny lékařským předpisem vystaveným příslušným úředním orgánem, výrobky určené k hašení ohně, chemické tekutiny nebo předměty, které jsou v rozporu se zásadami islámského náboženství.

6. Kromě předmětů uvedených v článku 15 poštovní správa Omanu dále nepřijímá balíky obsahující:

6.1 léky všeho druhu, pokud nejsou provázeny lékařským předpisem vystaveným příslušným úředním orgánem;

6.2 výrobky určené k hašení ohně a chemické tekutiny;

6.3 předměty, které jsou v rozporu se zásadami islámského náboženství.

7. Kromě předmětů uvedených v článku 15 je poštovní správa Iránu (Islámské rep.) dále oprávněna nepřijímat balíky obsahující předměty, které jsou v rozporu se zásadami islámského náboženství.

8. Poštovní správa Filipín je oprávněna nepřijímat balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy nebo jiné cenné předměty, nebo obsahující tekutiny a snadno zkapalňující látky nebo předměty ze skla a podobných materiálů nebo jiné křehké předměty.

9. Poštovní správa Austrálie nepřijímá žádné poštovní zásilky obsahující zlaté nebo stříbrné pruty nebo bankovky.

10. Poštovní správa Číny (Lid. rep.) nepřijímá obyčejné balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy nebo jiné cenné předměty. Dále rovněž nepřijímá, s výjimkou zvláštní správní oblasti Hongkong, cenné balíky obsahující mince, papírové peníze, jakékoli cenné papíry na doručitele nebo cestovní šeky.

11. Poštovní správa Mongolská si vyhrazuje právo nepřijímat, v souladu se svými vnitrostátními předpisy, balíky obsahující mince, bankovky, cenné papíry na doručitele a cestovní šeky.

12. Poštovní správa Lotyšska nepřijímá obyčejné ani cenné balíky obsahující mince, bankovky, jakékoli cenné papíry (šeky) na doručitele nebo cizí měnu a zříká se veškeré odpovědnosti v případě ztráty nebo poškození takovýchto zásilek.

Článek X

Věci podléhající clu

1. S odvoláním na článek 15 nepřijímají poštovní správy následujících zemí zásilky s udanou cenou obsahující věci podléhající clu: Bangladéš a Salvador.

2. S odvoláním na článek 15 nepřijímají poštovní správy následujících zemí obyčejná a doporučená psaní obsahující věci podléhající clu: Afghánistán, Albánie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Estonsko, Chile, Itálie, Kambodža, Kolumbie, Korejská lid. dem. republika, Kuba, Lotyšsko, Nepal, Peru, S. Marino, Salvador, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán a Venezuela.

3. S odvoláním na článek 15 nepřijímají poštovní správy následujících zemí obyčejná psaní obsahující věci podléhající clu: Benin, Burkina Faso, Džibutsko, Mali, Mauritánie a Pobřeží slonoviny (Rep.).

4. Nehledě na ustanovení odstavců 1 až 3 se ve všech případech dovoluje zasílání sér, očkovacích látek a naléhavě potřebných léků, jež si je obtížné opatřit.

Článek XI

Reklamace

1. Odchylkou od článku 17.3 si poštovní správy Bulharska, Čadu, Egypta, Filipín, Gabonu, Íránu (Islámské rep.), Kapverd, Korejské lid. dem. republiky, Kyrgyzstánu, Mongolská, Myanmaru, Řecka, Saudské Arábie, Súdánu, Sýrie (Arabské rep.), Turkmenistánu, Ukrajiny, Uzbekistánu, zámořských území Velké Británie a Zambie vyhrazují právo vybírat od svých zákazníků sazbu za reklamaci týkající se listovních zásilek.

2. Odchylkou od článku 17.3 si poštovní správy Argentiny, Ázerbájdžá-nu, České republiky, Rakouska a Slovenska vyhrazují právo vybírat zvláštní sazbu v případě, zjistí-li se při uzavření pátrání provedeného na základě reklamace, že tato reklamace byla neoprávněná.

3. Poštovní správy Afghánistánu, Bulharska, Egypta, Gabonu, Iránu (Islámské rep.), Kapverd, Konga (Rep.), Kyrgyzstánu, Mongolská, Myanmaru, Saudské Arábie, Súdánu, Surinamu, Sýrie (Arabské rep.), Turkmenistánu, Ukrajiny, Uzbekistánu a Zambie si vyhrazují právo vybírat od svých zákazníků sazbu za reklamaci týkající se balíků.

4. Odchylkou od článku 17.3 si poštovní správy Brazílie, Panamy (Rep.) a Spojených států amerických vyhrazují právo vybírat od svých zákazníků sazbu za reklamaci týkající se listovních zásilek a balíků podaných v zemích, které na základě odstavců 1 až 3 sazbu tohoto druhu aplikují.

Článek XII

Sazba za předložení celnímu úřadu

1. Poštovní správa Gabonu si vyhrazuje právo vybírat od svých zákazníků sazbu za předložení celnímu úřadu.

2. Poštovní správy Konga (Rep.) a Zambie si vyhrazují právo vybírat od svých zákazníků sazbu za předložení balíků celnímu úřadu.

Článek XIII

Podávání listovních zásilek v zahraničí

1. Poštovní správy Austrálie, Nového Zélandu, Rakouska, Řecka, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických si vyhrazují právo vybírat sazbu odpovídající nákladům na zpracování od každé poštovní správy, jež jí v souladu s ustanoveními článku 27.4 vrátí předměty, které původně nebyly jejich službami vypraveny jako poštovní zásilky.

2. Odchylkou od článku 27.4 si poštovní správa Kanady vyhrazuje právo vybírat od správy původu odměnu, která jí umožní pokrýt minimálně náklady na zpracování takovýchto zásilek.

3. Článek 27.4 opravňuje poštovní správu určení požadovat od správy podání přiměřenou odměnu za dodání listovních zásilek podaných v zahraničí ve velkém množství. Austrálie a Spojené království Velké Británie a Severního Irska si vyhrazují právo omezit tuto platbu na částku odpovídající sazbě vnitrostátního styku používané v zemi určení pro zásilky stejného druhu.

4. Článek 27.4 opravňuje poštovní správu určení požadovat od správy podání přiměřenou odměnu za dodání listovních zásilek podaných v zahraničí ve velkém množství. Následující země si vyhrazují právo omezit tuto platbu na limity schválené v Řádu pro hromadně podávané zásilky: Bahamy, Barbados, Brunej Darussalam, Čína (Lid. rep.), Grenada, Guyana, Indie, Malajsie, Nepal, Nizozemské Antily a Aruba, Nizozemsko, Nový Zéland, S. Lucie, S. Vincenc a Grenadiny, Singapur, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zámořská území Velké Británie, Spojené státy americké, Srí Lanka, Surinam a Thajsko.

5. Nehledě na výhrady uvedené v odstavci 4, vyhrazují si následující země právo plně aplikovat ustanovení článku 27 Úmluvy na zásilky došlé z členských zemí Unie: Argentina, Benin, Brazílie, Burkina Faso, Dánsko, Egypt, Francie, Guinea, Itálie, Izrael, Japonsko, Jordánsko, Kamerun, Kypr, Libanon, Lucembursko, Mali, Mauritánie, Maroko, Monako, Německo, Norsko, Pobřeží slonoviny (Rep.), Portugalsko, Rakousko, Řecko, Senegal, Saudská Arábie, Sýrie (Arabská rep.) a Togo.

6. Za účelem aplikace článku 27.4 si poštovní správa Německa vyhrazuje právo vyžadovat od poštovní správy země podání zásilek odměnu ve stejné výši, jakou by dostala od poštovní správy sídelní země odesílatele.

7. Nehledě na výhrady učiněné v článku XIII si Čína (Lid. rep.) vyhrazuje právo omezit veškeré platby za dodání listovních zásilek podaných v zahraničí ve velkém množství na limity stanovené v Úmluvě SPU a v Řádu listovních zásilek pro hromadně podávané zásilky.

Článek XIV

Výjimečné příchodní pozemní podíly

1. Odchylkou od článku 34 si poštovní správa Afghánistánu vyhrazuje právo vybírat dodatečný výjimečný příchodní pozemní podíl ve výši 7,50 DTS za balík.

Článek XV

Zvláštní sazby

1. Poštovní správy Belgie, Norska a Spojených států amerických mohou vybírat za letecké balíky vyšší pozemní podíly než za balíky pozemní.

2. Poštovní správa Libanonu je oprávněna vybírat za balíky do 1 kg sazbu používanou pro balíky od 1 do 3 kg.

3. Poštovní správa Panamy (Rep.) je oprávněna vybírat za pozemní balíky přepravované v průvozu leteckou cestou (S.A.L.) 0,20 DTS za kilogram.


Na důkaz toho sepsali níže uvedení zplnomocněnci tento Protokol, který bude mít stejnou účinnost a stejnou platnost, jako kdyby jeho ustanovení byla pojata do vlastního textu Úmluvy, a podepsali jedno jeho vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeho opis bude odevzdán každé straně Mezinárodním úřadem Světové poštovní unie.

Dáno v Bukurešti dne 5. října 2004.


UJEDNÁNÍ O POŠTOVNÍCH PENĚŽNÍCH SLUŽBÁCH

Přihlížejíce k článku 22 odst. 4 Ústavy Světové poštovní unie, sjednané ve Vídni dne 10. července 1964, stanovili níže podepsaní zplnomocněnci vlád členských zemí Unie společnou dohodou a s výhradou článku 25 odst. 4 uvedené Ústavy následující Ujednání.

HLAVA I

Úvodní ustanovení

Článek 1

Předmět Ujednání a produkty, kterých se Ujednání týká

1. Toto Ujednání upravuje veškeré poštovní služby pro převody peněžních částek. Smluvní země se společně dohodnou na tom, které z produktů tohoto Ujednání hodlají zavést ve svých vzájemných stycích.

2. Výměny upravené ustanoveními tohoto Ujednání se mohou účastnit i nepoštovní organizace, a to prostřednictvím poštovní správy, žirové služby nebo instituce provozující síť pro převody peněžních částek. Je na těchto organizacích, aby se dohodly s poštovní správou své země tak, aby bylo zajištěno plné provádění všech článků Ujednání a aby v rámci této dohody uplatňovaly svá práva a plnily své povinnosti jako poštovní správy vymezené tímto Ujednáním. Poštovní správa jim slouží jako prostředník ve styku s poštovními správami ostatních smluvních zemí a s Mezinárodním úřadem. Pokud by některá poštovní správa neposkytovala finanční služby popsané v tomto Ujednání nebo pokud by kvalita služby nevyhovovala požadavkům zákazníků, mohou poštovní správy spolupracovat s nepoštovními organizacemi dané země.

3. Členské země oznámí Mezinárodnímu úřadu do šesti měsíců po ukončení Kongresu název a adresu vládního orgánu zodpovědného za dohled nad poštovními finančními službami, jakož i název a adresu operátora nebo operátorů oficiálně ustanovených k provozování poštovních finančních služeb a plnění povinností vyplývajících z Akt Unie na svém území.

3.1 Členské země oznámí Mezinárodnímu úřadu do šesti měsíců po ukončení Kongresu kontaktní údaje osob zodpovědných za provoz poštovních finančních služeb a za službu reklamací.

3.2 V období mezi kongresy se změny vládních orgánů, oficiálně ustanovených operátorů a zodpovědných osob oznámí Mezinárodnímu úřadu co nejdříve.

4. Toto Ujednání upravuje následující poštovní peněžní produkty:

4.1 poštovní poukázky včetně dobírkových poukázek;

4.2 převody z účtu na účet.

5. Na základě dvoustranných nebo mnohostranných smluv mezi zúčastněnými poštovními správami je možné poskytovat další služby.

HLAVA II

Poštovní poukázky

Článek 2

Definice produktu

1. Obyčejná poukázka

1.1 Zákazník - plátce složí peněžní částku u poštovní přepážky nebo dá příkaz k jejímu odepsání ze svého účtu a požádá o vyplacení celé částky bez jakékoli srážky v hotovosti příjemci.

2. Převodová poukázka

2.1 Zákazník - plátce složí peněžní částku u poštovní přepážky a požádá o její připsání bez jakékoli srážky na účet příjemce vedený poštovní správou nebo na účet vedený jinými finančními organizacemi.

3. Dobírková poukázka

3.1 Adresát „zásilky na dobírku“ složí peněžní částku nebo dá příkaz k jejímu odepsání ze svého účtu a požádá o vyplacení celé částky bez jakékoli srážky v hotovosti odesílateli „zásilky na dobírku“.

Článek 3

Podávání příkazů

1. Není-li zvláštní dohody, částka poukázky se uvede v měně země určení.

2. Poštovní správa podání stanoví přepočítací kurz své měny k měně země určení.

3. Maximální částka poštovních poukázek se stanoví bilaterálně.

4. Poštovní správa podání má naprostou volnost při stanovení dokladů a způsobů podávání poštovních poukázek. Mají-li být poukázky zaslány prostřednictvím poštovního závěru, musejí být použity pouze tiskopisy předepsané v Rádu.

Článek 4

Sazby

1. Poštovní správa podání svobodně stanoví sazbu, která se má vybrat při podání.

2. Za poštovní poukázky vyměňované mezi smluvní a nesmluvní zemí prostřednictvím země, která podepsala toto Ujednání, může zprostředkující poštovní správa vybírat dodatečnou sazbu, kterou stanoví na základě nákladů vzniklých činnostmi, jež vykonává; na výši této sazby se zúčastněné poštovní správy dohodnou a odečte se od částky poštovní poukázky. Tato sazba však může být vybrána od odesílatele ve prospěch poštovní správy zprostředkující země, jestliže se zúčastněné poštovní správy takto dohodly.

3. Doklady, platební nástroje a platební příkazy vztahující se k poštovním peněžním převodům vyměňovaným mezi poštovními správami v poštovních závěrech za podmínek uvedených v článcích RL 110 a 111 jsou osvobozeny od veškerých sazeb.

Článek 5

Povinnosti poštovní správy podání

1. Pro poskytování vyhovujících služeb zákazníkům se poštovní správa podání řídí normami služby specifikovanými v Řádu.

Článek 6

Přeprava příkazů

1. Výměny poštovních poukázek se provádějí prostřednictvím elektronických sítí poskytnutých Mezinárodním úřadem SPU nebo jinými subjekty.

2. Elektronické výměny se provádějí odesláním přímo vyplácející nebo vyměňovací poště. Bezpečnost a kvalita výměn musí být zajištěny buďto technickými specifikacemi vztahujícími se k použitým sítím, nebo dvoustrannou dohodou mezi poštovními správami.

3. Poštovní správy se mohou dohodnout, že si budou vyměňovat poukázky pomocí papírových tiskopisů uvedených v Rádu a odeslaných jako prioritní zásilky.

4. Poštovní správy se mohou dohodnout, že budou používat jiné způsoby výměny.

Článek 7

Zacházení v zemi určení

1. Výplata poštovních poukázek se provádí podle předpisů země určení.

2. Příjemci se zpravidla vyplatí celá částka poštovní poukázky; pokud příjemce žádá dodatečné zvláštní služby, lze od něho vybrat fakultativní sazby.

3. Platnost elektronických poukázek se stanoví na základě dvoustranných dohod.

4. Platnost papírových poukázek trvá zpravidla nejpozději do konce prvního měsíce následujícího po měsíci podání.

5. Po uplynutí výše uvedené lhůty se nevyplacená poukázka neprodleně vrátí zpět poštovní správě podání.

Článek 8

Odměna vyplácející poštovní správě

1. Poštovní správa podání přiznává vyplácející správě za každou vyplacenou poukázku odměnu, jejíž výše je stanovena v Řádu.

2. Namísto paušální částky uvedené v Řádu se poštovní správy mohou dohodnout na jiné výši odměny.

3. Za peněžní převody osvobozené od sazeb nevzniká nárok na odměnu.

4. Souhlasí-li s tím zúčastněné poštovní správy, převody peněžitých podpor osvobozené poštovní správou podání od sazeb mohou být vyňaty z odměny.

Článek 9

Povinnosti vyplácející poštovní správy

1. Pro poskytování vyhovujících služeb zákazníkům se vyplácející poštovní správa řídí normami služby specifikovanými v Rádu.

HLAVA III

Poštovní převody

Článek 10

Definice produktu

1. Majitel poštovního účtu požádá, aby byla peněžní částka odepsána z jeho účtu a připsána ve prospěch účtu příjemce vedeného poštovní správou nebo jiného účtu prostřednictvím poštovní správy země určení.

Článek 11

Podávání příkazů

1. Částka převodu se uvede v měně země určení nebo v jakékoli jiné měně podle dohody mezi podací a přijímající poštovní správou.

2. Poštovní správa podání stanoví přepočítací kurz své měny k měně, ve které je vyjádřena částka převodu.

3. Částka převodů je neomezená, nerozhodnou-li se zúčastněné poštovní správy jinak.

4. Poštovní správa podání má naprostou volnost při stanovení dokladů a způsobů podávání převodů.

5. Poukázky a platební příkazy, které mají být zaslány telekomunikační cestou, podléhají ustanovením Mezinárodního telekomunikačního řádu.

Článek 12

Sazby

1. Poštovní správa podání svobodně stanoví sazbu, která se má vybrat při podání. K této základní sazbě se případně připočítají sazby týkající se zvláštních služeb poskytnutých odesílateli.

2. Za peněžní převody vyměňované mezi smluvní a nesmluvní zemí prostřednictvím země, která podepsala toto Ujednání, může zprostředkující správa vybírat dodatečnou sazbu. Na výši této sazby se zúčastněné správy dohodnou a odečte se od vplacené částky. Tato sazba však může být vybrána od odesílatele ve prospěch správy zprostředkující země, jestliže se zúčastněné poštovní správy takto dohodly.

3. Doklady, platební nástroje a platební příkazy vztahující se k peněžním převodům realizovaným mezi poštovními správami v poštovních závěrech za podmínek uvedených v článcích RL 110 a 111 jsou osvobozeny od veškerých sazeb.

Článek 13

Povinnosti poštovní správy podání

1. Pro poskytování vyhovujících služeb zákazníkům se poštovní správa podání řídí normami služby specifikovanými v Řádu.

Článek 14

Přeprava příkazů

1. Převody se provádějí prostřednictvím elektronických sítí poskytnutých Mezinárodním úřadem SPU nebo jinými subjekty na základě technických specifikací schválených zúčastněnými správami.

2. Bezpečnost a kvalita výměn musí být zajištěny buďto technickými specifikacemi vztahujícími se k použitým sítím, nebo dvoustrannou dohodou mezi poštovní správou podání a vyplácející poštovní správou.

3. Poštovní správy se mohou dohodnout, že budou uskutečňovat převody pomocí papírových tiskopisů uvedených v Řádu a odeslaných jako prioritní zásilky.

4. Poštovní správy se mohou dohodnout, že budou používat jiné způsoby výměny.

Článek 15

Zacházení v zemi určení

1. S došlými převody se zachází podle předpisů země určení.

2. Poplatky vymahatelné v zemi určení zpravidla hradí příjemce; tato sazba však může být v souladu s dvoustrannou dohodou vybrána od odesílatele a přiznána poštovní správě země určení.

Článek 16

Odměna vyplácející poštovní správě

1. Za každý převod může vyplácející poštovní správa požadovat zaplacení příchodní sazby. Tato sazba může buďto být odepsána z účtu příjemce nebo jde na vrub poštovní správy podání odepsáním z jejího spojovacího účtu.

2. Za peněžní převody osvobozené od sazeb nevzniká nárok na odměnu.

3. Souhlasí-li s tím zúčastněné poštovní správy, převody peněžitých podpor osvobozené poštovní správou podání od sazeb mohou být vyňaty z odměny.

Článek 17

Povinnosti vyplácející poštovní správy

1. Pro poskytování vyhovujících služeb zákazníkům se vyplácející poštovní správa řídí normami služby specifikovanými v Řádu.

HLAVA IV

Spojovací účty, měsíční účty, reklamace, odpovědnost

Článek 18

Finanční vztahy mezi zúčastněnými poštovními správami

1. Poštovní správy si mezi sebou dohodnou technologii, kterou budou používat při vyrovnávání svých pohledávek.

2. Spojovací účty

2.1 Obecně platí, že mohou-li poštovní správy vést vlastní účty, zařídí si každá z nich u partnerské správy otevření spojovacího účtu, jehož prostřednictvím se vyrovnávají vzájemné dluhy a pohledávky vyplývající z výměn uskutečňovaných prostřednictvím služby převodů a poštovních poukázek a jakýchkoli jiných operací, jejichž vyrovnávání si poštovní správy tímto způsobem mohou dohodnout.

2.2 Pokud poštovní správa země určení nemůže vést účty, může být spojovací účet otevřen u jiné poštovní správy.

2.3 Poštovní správy se mohou dohodnout, že budou provádět svá finanční vyrovnání prostřednictvím správ určených mnohostrannou dohodou.

2.4 Je-li spojovací účet přečerpán, úročí se dlužné částky sazbou, která je stanovena v Řádu.

2.5 Aktivní saldo spojovacího účtu může být úročeno.

3. Měsíční účty

3.1 Neexistuje-li spojovací účet, vyhotovuje každá vyplácející správa pro každou vydávající správu měsíční účet částek vyplacených za poštovní poukázky. Měsíční účty se pravidelně zahrnují do hlavního účtu, na jehož základě se stanoví saldo. 3.2 Vyrovnávání účtů se může rovněž provádět na základě měsíčních účtů bez kompenzace.

4. Žádné jednostranné opatření, jako je moratorium, zákaz převodu atd. nesmí být na újmu ustanovením tohoto článku a z nich vyplývajícím ustanovením Řádu.

Článek 19

Reklamace

1. Reklamace se přijímají ve lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni podání poštovní poukázky nebo po provedení převodu.

2. Poštovní správy jsou oprávněny vybírat od zákazníků sazbu za reklamaci poštovních poukázek nebo převodů.

Článek 20

Odpovědnost

1. Zásada a rozsah odpovědnosti

1.1 Poštovní správa je odpovědná za částky vplacené u přepážky nebo odepsané z účtu plátce až do okamžiku, kdy byla částka řádně vyplacena nebo připsána na účet příjemce.

1.2 Poštovní správa je odpovědná za chybné informace, které poskytla a které způsobily buďto nevyplacení nebo chyby při provedení peněžního převodu. Odpovědnost se vztahuje na chyby v přepočtu a chyby při přepravě.

1.3 Poštovní správa je zproštěna veškeré odpovědnosti:

1.3.1 v případě zpoždění, k němuž může dojít při přepravě, odeslání a výplatě poukázek a příkazů;

1.3.2 nemohou-li kvůli zničení služebních dokladů způsobenému vyšší mocí doložit provedení peněžního převodu, pokud nebyla jejich odpovědnost prokázána jinak;

1.3.3 jestliže odesílatel neuplatnil reklamaci ve lhůtě předepsané v článku 19;

1.3.4 po uplynutí promlčecí lhůty poukázek v zemi podání.

1.4 V případě vrácení bez ohledu na jeho důvod nesmí částka vracená odesílateli překročit částku, kterou vplatil nebo která byla odepsána z jeho účtu.

1.5 Poštovní správy si mohou mezi sebou dohodnout používání rozšířených podmínek odpovědnosti přizpůsobených požadavkům jejich vnitrostátního styku.

1.6 Podmínky pro uplatnění zásady odpovědnosti a zvláště otázky vymezení odpovědnosti, placení dlužných částek, postih, lhůta pro výplatu a ustanovení týkající se úhrady správě, která vyplatila náhradu, jsou stanoveny v Řádu.

HLAVA V

Elektronické sítě

Článek 21

Všeobecná pravidla

1. Při přepravě platebních příkazů elektronickou cestou používají poštovní správy síť SPU nebo jakoukoli jinou síť umožňující rychlé, spolehlivé a bezpečné provádění převodů.

2. Elektronické finanční služby SPU se mezi poštovními správami řídí dvoustrannými dohodami. Všeobecná pravidla provozování elektronických finančních služeb SPU podléhají příslušným ustanovením Akt Unie.

HLAVA VI

Různá ustanovení

Článek 22

Žádost o otevření žirového účtu v zahraničí

1. V případě otevření žirového účtu nebo jiného typu účtu v zahraničí nebo je-li v zahraničí požadován některý finanční produkt, poštovní organizace zemí, které podepsaly toto Ujednání, se dohodnou o pomoci, kterou si mohou poskytovat při používání těchto produktů.

2. Účastníci se mohou dvoustranně dohodnout, že si budou vzájemně nápomocni při podrobných postupech, a domluvit se o nákladech na poskytování takovéto pomoci.

HLAVA VII

Závěrečná ustanovení

Článek 23

Závěrečná ustanovení

1. Ve všem, co není výslovně upraveno tímto Ujednáním, platí v případě potřeby analogicky Úmluva.

2. Na toto Ujednání se nevztahuje článek 4 Ústavy.

3. Podmínky schvalování návrhů týkajících se tohoto Ujednání a jeho Řádu.

3.1 Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy předložené kongresu a vztahující se k tomuto Ujednání schváleny většinou přítomných a hlasujících členských zemí - signatářů tohoto Ujednání, které mají hlasovací právo. Při hlasování musí být přítomna nejméně polovina těchto členských zemí zastoupených na kongresu a majících hlasovací právo.

3.2 Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy vztahující se k Řádu schváleny většinou členů Rady poštovního provozu - signatářů tohoto Ujednání, kteří mají hlasovací právo.

3.3 Aby mohly nabýt účinnosti, musejí návrhy předložené mezi dvěma kongresy a vztahující se k tomuto Ujednání získat:

3.3.1 dvě třetiny hlasů za předpokladu, že se hlasování zúčastnila nejméně polovina členských zemí zúčastněných na tomto Ujednání a majících hlasovací právo, jde-li o připojení nových ustanovení;

3.3.2 většinu hlasů za předpokladu, že se hlasování zúčastnila nejméně polovina členských zemí zúčastněných na tomto Ujednání a majících hlasovací právo, jde-li o změny ustanovení tohoto Ujednání;

3.3.3 většinu hlasů, jde-li o výklad ustanovení tohoto Ujednání.

3.4 Nehledě k ustanovení uvedenému v článku 3.3.1 má každá členská země, jejíž vnitřní předpisy jsou dosud neslučitelné s navrhovaným připojením, možnost učinit písemné prohlášení generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu uvádějící, že nemůže toto připojení přijmout, a to ve lhůtě devadesáti dní ode dne oznámení tohoto připojení.

4. Toto Ujednání nabude účinnosti dnem 1. ledna 2006 a zůstane v platnosti až do nabytí účinnosti Akt příštího kongresu.


Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci vlád smluvních zemí toto Ujednání v jediném vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeho opis bude odevzdán každé straně Mezinárodním úřadem Světové poštovní unie.

Dáno v Bukurešti dne 5. října 2004.

Přesunout nahoru