Objednat předplatné
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 29/2011 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Akt Světové poštovní unie

Datum vyhlášení 15.04.2011
Uzavření smlouvy 15.09.1999
Platnost od 14.05.2002
Profil dokumentu
Partneři ve smlouvách
Oblasti smluvní úpravy
více
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

Obsah

HLAVA I - Činnost orgánů Unie (Čl. 101 - Čl. 108)
HLAVA II - Mezinárodní úřad (Čl. 109 - Čl. 119)
HLAVA IV - Finance (Čl. 125 - Čl. 128)

29

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. září 1999 byla v Pekingu přijata a jménem České republiky podepsána následující Akta Světové poštovní unie:

Generální řád Světové poštovní unie,

Světová poštovní úmluva

a

Ujednání o poštovních peněžních službách.

Listina o schválení uvedených Akt Světové poštovní unie Českou republikou byla uložena u generálního ředitele Mezinárodního úřadu Světové poštovní unie, depozitáře Akt, dne 14. května 2002.

Akta Světové poštovní unie vstoupila v platnost dne 1. ledna 2001. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle článku 16 Vídeňské úmluvy o smluvním právu1) dne 14. května 2002.

Tato Akta nahradila Akta Světové poštovní unie přijatá dne 14. září 1994 v Soulu, oznámená pod č. 308/1996 Sb.2)

Francouzské znění Akt Světové poštovní unie a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.


Překlad

GENERÁLNÍ ŘÁD SVĚTOVÉ POŠTOVNÍ UNIE

OBSAH

Hlava I

Činnost orgánů Unie

101. Organizace a svolávání kongresů a mimořádných kongresů

102. Složení, činnost a zasedání Administrativní rady

103. Dokumentace o činnosti Administrativní rady

104. Složení, činnost a zasedání Rady poštovního provozu

105. Dokumentace o činnosti Rady poštovního provozu

106. Jednací řád kongresů

107. Pracovní jazyky Mezinárodního úřadu

108. Jazyky používané pro dokumentaci, pro ústní jednání a pro služební korespondenci

Hlava II

Mezinárodní úřad

109. Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu

110. Funkce generálního ředitele

111. Funkce náměstka generálního ředitele

112. Sekretariát orgánů Unie

113. Seznam členských zemí

114. Informace. Dobrozdání. Žádosti o výklad a změnu Akt. Ankety. Zprostředkování při vyrovnávání účtů

115. Technická spolupráce

116. Tiskopisy dodávané Mezinárodním úřadem

117. Akta užších unií a zvláštní ujednání

118. Časopis Unie

119. Roční zpráva o činnosti Unie

Hlava III

Postup při předkládání a projednávání návrhů

120. Postup při předkládání návrhů kongresu

121. Postup při předkládání návrhů mezi dvěma kongresy

122. Projednávání návrhů mezi dvěma kongresy

123. Oznamování rozhodnutí přijatých mezi dvěma kongresy

124. Nabytí účinnosti Řádů a dalších rozhodnutí přijatých mezi dvěma kongresy

Hlava IV

Finance

125. Stanovení a úhrada výdajů Unie

126. Automatické sankce

127. Příspěvkové třídy

128. Placení za dodávky od Mezinárodního úřadu

Hlava V

Rozhodčí řízení

129. Postup při rozhodčím řízení

Hlava VI

Závěrečná ustanovení

130. Podmínky schvalování návrhů týkajících se Generálního řádu

131. Návrhy týkající se dohod s Organizací spojených národů

132. Nabytí účinnosti a doba platnosti Generálního řádu

GENERÁLNÍ ŘÁD SVĚTOVÉ POŠTOVNÍ UNIE

Přihlížejíce k článku 22 odst. 2 Ústavy Světové poštovní unie, sjednané ve Vídni dne 10. července 1964, stanovili níže podepsaní zplnomocněnci vlád členských zemí Unie společnou dohodou a s výhradou článku 25 odst. 4 uvedené Ústavy v tomto Generálním řádu následující ustanovení, zajišťující provádění Ústavy a činnost Unie.

HLAVA I

Činnost orgánů Unie

Článek 101

Organizace a svolávání kongresů a mimořádných kongresů

1. Zástupci členských zemí se scházejí na kongresu nejpozději pět let po dni, kdy nabyla účinnosti Akta předchozího kongresu.

2. Každá členská země je na kongresu zastupována jedním nebo několika zplnomocněnci, vybavenými od své vlády potřebnými plnými mocemi. Podle potřeby se může dát zastupovat delegací jiné členské země. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další členskou zemi.

3. S výhradou sankcí uvedených v článku 126 má při jednáních každá členská země jeden hlas.

4. V zásadě každý kongres určí zemi, v níž se bude konat příští kongres. Ukáže-li se toto určení jako neuskutečnitelné, je Administrativní rada oprávněna, aby určila zemi, kde bude kongres zasedat, po dohodě s dotčenou zemí.

5. Po dohodě s Mezinárodním úřadem stanoví zvoucí vláda konečné datum a přesné místo zasedání kongresu. V zásadě jeden rok před tímto datem zasílá zvoucí vláda pozvání vládám všech členských zemí. Toto pozvání může být zasláno přímo, prostřednictvím jiné vlády nebo prostřednictvím generálního ředitele Mezinárodního úřadu.

6. Jestliže se kongres musí sejít, aniž by zde byla zvoucí vláda, učiní Mezinárodní úřad se souhlasem Administrativní rady a po dohodě s vládou Švýcarské konfederace nutná opatření ke svolání a organizaci kongresu v sídelní zemi Unie. V tomto případě vykonává Mezinárodní úřad funkci zvoucí vlády.

7. Místo zasedání mimořádného kongresu určí po dohodě s Mezinárodním úřadem členské země, které daly podnět ke svolání tohoto kongresu.

8. Pro mimořádné kongresy platí analogicky odstavce 2 až 6.

Článek 102

Složení, činnost a zasedání Administrativní rady

1. Administrativní rada se skládá ze čtyřiceti jednoho člena, kteří vykonávají své funkce v období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy.

2. Předsednictví náleží z moci práva hostitelské zemi kongresu. Zřekne-li se tato země tohoto práva, stává se právoplatným členem Rady, a proto zeměpisná skupina, k níž tato země náleží, získává další místo v Radě, na něž se nevztahují omezení uvedená v odstavci 3. V tomto případě zvolí Administrativní rada za předsedu jednoho z členů náležejících do zeměpisné skupiny, do které patří hostitelská země.

3. Ostatních čtyřicet členů Administrativní rady je voleno kongresem na základě spravedlivého zeměpisného rozdělení. Alespoň polovina členů se obnovuje na každém kongresu; žádná členská země nemůže být zvolena třemi po sobě jdoucími kongresy.

4. Každý člen Administrativní rady určí svého zástupce, který musí být kompetentní v oboru poštovnictví.

5. Funkce členů Administrativní rady jsou bezplatné. Výdaje na činnost této Rady nese Unie.

6. Administrativní rada má následující působnost:

6.1 dohlížet na veškerou činnost Unie v období mezi kongresy s přihlédnutím k rozhodnutím kongresu a studovat otázky týkající se vládní politiky v oboru poštovnictví s přihlédnutím k mezinárodní regulační politice vztahující se k obchodování ve službách a ke konkurenci;

6.2 v rámci svých kompetencí projednávat a schvalovat veškerou činnost, kterou považuje za nezbytnou pro zachování a zlepšení kvality mezinárodních poštovních služeb a jejich modernizaci;

6.3 podporovat, koordinovat a dohlížet na všechny formy poštovní technické pomoci v rámci mezinárodní technické spolupráce;

6.4 projednávat a schvalovat rozpočet a roční účty Unie;

6.5 dávat souhlas, vyžadují-li to okolnosti, k překročení limitu výdajů podle článku 125 odst. 3, 4 a 5;

6.6 stanovit finanční řád Světové poštovní unie;

6.7 stanovit pravidla pro rezervní fond;

6.8 stanovit pravidla pro speciální fond;

6.9 stanovit pravidla pro fond zvláštních činností;

6.10 stanovit pravidla pro dobrovolný fond;

6.11 zajišťovat kontrolu činnosti Mezinárodního úřadu;

6.12 povolovat, je-li o to požádána, výběr nižší příspěvkové třídy podle podmínek stanovených v článku 127 odst. 6;

6.13 povolovat změnu zeměpisné skupiny, jestliže o to země požádá, s přihlédnutím k názorům zemí, které jsou členy dotčených zeměpisných skupin;

6.14 stanovit personální statut a služební podmínky volených funkcionářů;

6.15 vytvářet nebo rušit v Mezinárodním úřadu pracovní místa s přihlédnutím k omezením, která vyplývají ze stanoveného limitu výdajů;

6.16 stanovit řád sociálního fondu;

6.17 schvalovat roční zprávy o činnosti Unie a o finančním řízení sestavované Mezinárodním úřadem a popř. k nim dávat připomínky;

6.18 rozhodovat o navazování styků s poštovními správami pro zajištění výkonu svých funkcí;

6.19 po konzultaci s Radou poštovního provozu rozhodovat o navázání styků s organizacemi, které nejsou pozorovateli z moci práva, projednávat a schvalovat zprávy Mezinárodního úřadu o stycích Světové poštovní unie s ostatními mezinárodními organizacemi, přijímat rozhodnutí, jež pokládá za vhodná, o způsobu těchto styků a o opatřeních z nich vyplývajících; určit ve vhodné době mezinárodní mezivládní a nevládní organizace, které mají být pozvány k účasti na kongresu a pověřit generálního ředitele Mezinárodního úřadu, aby rozeslal potřebná pozvání;

6.20 stanovit, považuje-li to za vhodné, zásady, k nimž musí přihlížet Rada poštovního provozu při studiu otázek, které mají závažné finanční dopady (sazby, terminální výdaje, tranzitní výdaje, základní sazba za leteckou přepravu poštovních zásilek a podávání listovních zásilek v cizině), pozorně sledovat studie a projednávat a schvalovat návrhy Rady poštovního provozu týkající se těchto otázek v souladu s výše uvedenými zásadami;

6.21 studovat na žádost kongresu, Rady poštovního provozu nebo poštovních správ problémy správního, legislativního a právního rázu týkající se Unie nebo mezinárodní poštovní služby; Administrativní radě přísluší, aby ve výše uvedených oblastech rozhodla, zda je vhodné či nikoli provést studie požadované poštovními správami v období mezi kongresy;

6.22 vypracovat návrhy, které budou předloženy ke schválení buď kongresu, nebo poštovním správám podle článku 122;

6.23 je-li to nezbytné, schvalovat v rámci svých kompetencí doporučení Rady poštovního provozu, která se týkají přijetí předpisů nebo nové praxe do doby, než o nich rozhodne kongres;

6.24 projednávat roční zprávu Rady poštovního provozu a popř. návrhy, které tato Rada předkládá;

6.25 předkládat náměty studií k projednání Radě poštovního provozu podle ustanovení článku 104odst. 9.16;

6.26 stanovit zemi, kde bude zasedat příští kongres v případě uvedeném v článku 101 odst. 4;

6.27 určit ve vhodné době a po konzultaci s Radou poštovního provozu počet komisí potřebných pro úspěšné vedení prací kongresu a stanovit jejich kompetence;

6.28 stanovit po konzultaci s Radou poštovního provozu a s výhradou schválení kongresem členské země, které by mohly:

- zastávat funkce místopředsedů kongresu, jakož i funkce předsedů a místopředsedů komisí, s přihlédnutím k pokud možno spravedlivému zeměpisnému rozdělení členských zemí;

- být členy užších komisí kongresu;

6.29 projednávat a schvalovat návrh strategického plánu předkládaného kongresu a zpracovaného Radou poštovního provozu za pomoci Mezinárodního úřadu; projednávat a schvalovat roční revize plánu schváleného kongresem na základě doporučení Rady poštovního provozu a spolupracovat s Radou poštovního provozu na zpracování a roční aktualizaci plánu.

7. Na svém prvním zasedání, které svolává předseda kongresu, zvolí Administrativní rada mezi svými členy čtyři místopředsedy a stanoví svůj jednací řád.

8. Administrativní rada, kterou svolává její předseda, se schází zpravidla jednou ročně v sídle Unie.

9. Předseda, místopředsedové, předsedové komisí Administrativní rady, jakož i předseda skupiny strategického plánování tvoří řídící výbor. Tento výbor připravuje a řídí práce každého zasedání Administrativní rady. Jménem Administrativní rady schvaluje roční zprávu o činnosti Unie sestavenou Mezinárodním úřadem a zajišťuje všechny ostatní úkoly, které se mu Administrativní rada rozhodla svěřit nebo jejichž potřeba vznikla v procesu strategického plánování.

10. Zástupce každého člena Administrativní rady, který se zúčastní zasedání tohoto orgánu s výjimkou zasedání, která se konají během kongresu, má právo na úhradu ceny buď zpáteční letenky v ekonomické třídě, nebo zpáteční jízdenky 1. třídy po železnici, nebo na úhradu cestovních nákladů jakýmkoli jiným dopravním prostředkem s podmínkou, že tato částka nebude vyšší než cena zpáteční letenky v ekonomické třídě. Stejné právo je poskytováno zástupci každého člena v jejích komisích, pracovních skupinách nebo jiných jejích orgánech, jestliže se scházejí mimo kongres nebo zasedání Rady.

11. Předseda Rady poštovního provozu zastupuje tento orgán na zasedáních Administrativní rady, jsou-li na pořadu jednání otázky týkající se orgánu, který řídí.

12. Aby byla zajištěna potřebná návaznost mezi pracemi obou orgánů, může Rada poštovního provozu jmenovat zástupce, kteří se zúčastní zasedání Administrativní rady jako pozorovatelé.

13. Poštovní správa země, kde zasedá Administrativní rada, je pozvána k účasti jako pozorovatel, pokud tato země není členem Administrativní rady.

14. Administrativní rada může pozvat na svá zasedání bez hlasovacího práva kteroukoli mezinárodní organizaci, zástupce kterékoli asociace nebo podniku nebo kteroukoli kvalifikovanou osobu, kterou si přeje zapojit do svých prací. Za stejných podmínek může rovněž pozvat jednu nebo více poštovních správ členských zemích majících zájem na otázkách zařazených na pořad jejího jednání.

15. Členové Administrativní rady se aktivně podílí na její činnosti. Členské země, které nejsou členy Administrativní rady, mohou na základě své žádosti spolupracovat na prováděných studiích při respektování podmínek, které může Rada stanovit, aby zajistila účinnost a efektivnost své práce. Jestliže je k tomu jejich znalosti nebo zkušenosti opravňují, mohou být vyzvány k předsednictví pracovních skupin. Účast členských zemí, které nejsou členy Administrativní rady, je zajišťována bez dodatečných nákladů pro Unii.

Článek 103

Dokumentace o činnosti Administrativní rady

1. Po každém zasedání Administrativní rada informuje členské země Unie a užší unie o své činnosti zejména zasláním podrobné zprávy, jakož i svých rezolucí a rozhodnutí.

2. Administrativní rada předkládá kongresu souhrnnou zprávu o své činnosti a zasílá ji poštovním správám alespoň dva měsíce před zahájením kongresu.

Článek 104

Složení, činnost a zasedání Rady poštovního provozu

1. Rada poštovního provozu se skládá ze čtyřiceti členů, kteří vykonávají své funkce v období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy.

2. Členové Rady poštovního provozu jsou voleni kongresem na základě specifického geografického rozdělení. Dvacet čtyři míst je vyhrazeno rozvojovým zemím a šestnáct zemím rozvinutým. Nejméně jedna třetina členů je obnovena na každém kongresu.

3. Zástupce každého člena Rady poštovního provozuje určen poštovní správou své země. Tento zástupce musí být kvalifikovaným pracovníkem poštovní správy.

4. Náklady na činnost Rady poštovního provozu hradí Unie. Její členové nedostávají žádnou odměnu. Náklady na cestu a pobyt zástupců poštovních správ, jež se účastní Rady poštovního provozu, nesou tyto správy. Nicméně zástupce každé ze zemí považovaných za znevýhodněné podle seznamu Organizace spojených národů má právo, s výjimkou zasedání během kongresu, na úhradu ceny buď zpáteční letenky v ekonomické třídě, nebo jízdenky po železnici 1. třídy, nebo na úhradu cestovních nákladů jakýmkoli jiným dopravním prostředkem s podmínkou, že tato částka nebude vyšší než cena zpáteční letenky v ekonomické třídě.

5. Na svém prvním zasedání, které svolává a zahajuje předseda kongresu, si Rada poštovního provozu zvolí mezi svými členy předsedu, místopředsedu, předsedy komisí a předsedu skupiny strategického plánování.

6. Rada poštovního provozu si stanoví svůj jednací řád.

7. Rada poštovního provozu se zpravidla schází každoročně v sídle Unie. Datum a místo zasedání určí předseda po dohodě s předsedou Administrativní rady a generálním ředitelem Mezinárodního úřadu.

8. Předseda, místopředseda, předsedové komisí Rady poštovního provozu, jakož i předseda skupiny strategického plánování, tvoří řídící výbor. Tento výbor připravuje a řídí práce každého zasedání Rady poštovního provozu a plní všechny úkoly, které se mu Rada rozhodla svěřit, nebo jejichž potřeba vznikla v procesu strategického plánování.

9. Rada poštovního provozu má následující působnost:

9.1 řídit studium nejdůležitějších provozních, obchodních, technických, ekonomických problémů a technické spolupráce, které jsou předmětem zájmu poštovních správ všech členských zemí Unie, především otázek, které mají závažné finanční dopady (sazby, terminální výdaje, tranzitní výdaje, základní sazba za leteckou přepravu poštovních zásilek, podíly za poštovní balíky a podávání listovních zásilek v cizině), vypracovávat k nim informace a posudky a doporučovat opatření, která je nutno ve vztahu k nim přijmout;

9.2 revidovat Řády Unie ve lhůtě šesti měsíců po skončení kongresu, jestliže tento nerozhodl jinak; v případě naléhavé potřeby může Rada poštovního provozu uvedené Řády měnit také na jiných zasedáních; pokud jde o základní záměry a principy, zůstává v obou případech Rada poštovního provozu podřízena směrnicím Administrativní rady;

9.3 koordinovat praktická opatření pro rozvoj a zlepšení mezinárodních poštovních služeb;

9.4 vyvíjet s výhradou schválení Administrativní radou v rámci jejích kompetencí veškerou činnost, kterou považuje za nezbytnou pro zachování a zlepšení kvality mezinárodní poštovní služby a její modernizaci;

9.5 zpracovávat návrhy, které budou předloženy ke schválení buď kongresu nebo poštovním správám podle článku 122; schválení Administrativní radou je požadováno, jestliže se tyto návrhy týkají otázek, které patří do její kompetence;

9.6 projednávat na žádost poštovní správy kterékoli členské země jakýkoli návrh, který tato poštovní správa zašle Mezinárodnímu úřadu podle článku 121, připravit k němu připomínky a pověřit Mezinárodní úřad, aby tyto připomínky připojil k danému návrhu před tím, než jej předloží ke schválení poštovním správám členských zemí;

9.7 doporučovat, je-li to nutné a po případném schválení Administrativní radou a po konzultaci všech poštovních správ, přijetí předpisů nebo nové praxe do doby, než o nich rozhodne kongres;

9.8 vypracovávat a předkládat poštovním správám formou doporučení normy z oblasti technické, provozní i z dalších oblastí své působnosti, kde je nezbytný jednotný postup; v případě potřeby stejně tak přistupovat ke změnám norem, které již dříve stanovila;

9.9 projednávat v konzultaci s Administrativní radou a s jejím souhlasem návrh strategického plánu Světové poštovní unie zpracovaný Mezinárodním úřadem a předkládaný kongresu; ve spolupráci se skupinou strategického plánování a s Mezinárodním úřadem a se schválením Administrativní rady každoročně revidovat plán schválený kongresem;

9.10 schvalovat ty části roční zprávy Mezinárodního úřadu o činnosti Unie, které se vztahují k odpovědnosti a funkcím Rady poštovního provozu;

9.11 rozhodovat o navázání styků s poštovními správami nutných k výkonu svých funkcí;

9.12 studovat problematiku výuky a odborného výcviku, o něž mají zájem nové a rozvojové země;

9.13 činit potřebná opatření ke studiu a šíření zkušeností a pokroku, jichž některé země dosáhly v oblastech techniky, provozu, ekonomiky a odborného výcviku zajímající obor poštovnictví;

9.14 studovat daný stav a potřeby poštovních služeb v nových a rozvojových zemích a vypracovávat vhodná doporučení o způsobech a prostředcích zlepšení poštovních služeb v těchto zemích;

9.15 činit po dohodě s Administrativní radou vhodná opatření v oblasti technické spolupráce se všemi členskými zeměmi Unie, zejména pak s novými a rozvojovými zeměmi;

9.16 projednávat všechny ostatní otázky, jež jí předloží některý člen Rady poštovního provozu, Administrativní rada nebo poštovní správa kterékoli členské země.

10. Členové Rady poštovního provozu se aktivně účastní její činnosti. Poštovní správy členských zemí, které nejsou členy Rady poštovního provozu, mohou na základě své žádosti spolupracovat na prováděných studiích při respektování podmínek, které může Rada stanovit, aby zajistila účinnost a efektivnost své práce. Jestliže je k tomu jejich znalosti nebo zkušenosti opravňují, mohou být vyzvány k předsednictví pracovních skupin.

11. Na základě strategického plánu Světové poštovní unie přijatého kongresem a zejména jeho části, která se týká strategií stálých orgánů Unie, připraví Rada poštovního provozu na svém prvním zasedání po kongresu základní pracovní program zahrnující několik taktik směřujících k realizaci strategií. Tento základní program, zahrnující omezený počet prací na aktuální témata společného zájmu, je každoročně revidován v závislosti na nových skutečnostech a prioritách, jakož i na změnách zanesených do strategického plánu.

12. Aby byla zajištěna potřebná návaznost mezi pracemi obou orgánů, může Administrativní rada jmenovat zástupce, kteří se zúčastní zasedání Rady poštovního provozu jako pozorovatelé.

13. Rada poštovního provozu může pozvat na svá zasedání bez hlasovacího práva:

13.1 kteroukoli mezinárodní organizaci nebo kvalifikovanou osobu, kterou si přeje zapojit do svých prací;

13.2 poštovní správy členských zemí, které nejsou členy Rady poštovního provozu;

13.3 kteroukoli asociaci nebo podnik, s kterými si přeje konzultovat otázky, které se týkají jejích činností.

Článek 105

Dokumentace o činnosti Rady poštovního provozu

1. Po každém zasedání Rada poštovního provozu informuje poštovní správy členských zemí a užší unie o své činnosti zejména zasláním podrobné zprávy, jakož i svých rezolucí a rozhodnutí.

2. Rada poštovního provozu vypracovává pro Administrativní radu roční zprávu o své činnosti.

3. Rada poštovního provozu vypracovává pro kongres souhrnnou zprávu o své činnosti a zasílá ji poštovním správám členských zemí alespoň dva měsíce před zahájením kongresu.

Článek 106

Jednací řád kongresů

1. K organizaci svých prací a pro vedení svých jednání používá kongres jednacího řádu kongresů.

2. Každý kongres může tento řád měnit za podmínek stanovených samotným jednacím řádem.

Článek 107

Pracovní jazyky Mezinárodního úřadu

Pracovními jazyky Mezinárodního úřadu jsou jazyky francouzský a anglický.

Článek 108

Jazyky používané pro dokumentaci, pro ústní jednání a pro služební korespondenci

1. Pro dokumentaci Unie se používají jazyky francouzský, anglický, arabský a španělský. Používají se rovněž jazyky německý, čínský, portugalský a ruský s podmínkou, že reprodukce v těchto jazycích je omezena na nejdůležitější základní dokumentaci. Jiné jazyky se používají rovněž s podmínkou, že členské země, které o ně žádají, nesou všechny náklady.

2. Členská země nebo členské země požadující jiný jazyk než oficiální tvoří jazykovou skupinu.

3. Dokumentace je vydávána Mezinárodním úřadem v oficiálním jazyce a v jazycích ustavených jazykových skupin buď přímo, nebo prostřednictvím oblastních kanceláří těchto skupin, způsobem sjednaným s Mezinárodním úřadem. Reprodukce v jiných jazycích je prováděna analogicky.

4. Dokumentace vydávaná přímo Mezinárodním úřadem je pokud možno distribuována současně v různých požadovaných jazycích.

5. Písemnosti mezi poštovními správami a Mezinárodním úřadem a mezi tímto úřadem a třetími osobami se mohou vyměňovat ve všech jazycích, pro něž má Mezinárodní úřad překladatelskou službu.

6. Náklady na překlad do jakéhokoli jazyka včetně nákladů, které vyplývají z aplikace ustanovení odstavce 5, nese jazyková skupina, která o daný jazyk požádala. Členské země, které používají oficiální jazyk, hradí za překlad neoficiálních dokumentů paušální příspěvek, jehož výše na příspěvkovou jednotku se rovná částce, kterou platí členské země používající druhý pracovní jazyk Mezinárodního úřadu. Všechny ostatní náklady spojené s dodáváním dokumentů nese Unie. Limit nákladů, které má uhradit Unie na vydávání dokumentů v němčině, čínštině, portugalštině a ruštině, je stanoven rezolucí kongresu.

7. Náklady, které má hradit jazyková skupina, se rozdělují mezi členy této skupiny úměrně k jejich členským příspěvkům na výdaje Unie. Tyto náklady mohou být rozděleny mezi členy jazykové skupiny podle jiného rozdělovacího klíče za podmínky, že se zúčastněné správy na tom dohodnou a oznámí své rozhodnutí Mezinárodnímu úřadu prostřednictvím mluvčího skupiny.

8. Mezinárodní úřad vyhoví ve lhůtě, která nesmí překročit dva roky, jakékoli žádosti členské země o změnu ve výběru jazyka.

9. Pro ústní jednání na zasedáních orgánů Unie se dovoluje jazyk francouzský, anglický, španělský a ruský pomocí tlumočnického systému - s elektronickým zařízením nebo bez něj - jehož volba je ponechána na uvážení organizátorů zasedání po konzultaci s generálním ředitelem Mezinárodního úřadu a zúčastněnými členskými zeměmi.

10. Pro ústní jednání a zasedání uvedená v odstavci 9 se dovolují i jiné jazyky.

11. Delegace, které používají jiných jazyků, zajišťují simultánní tlumočení do jednoho z jazyků vyjmenovaných v odstavci 9 buď pomocí systému uvedeného v témže odstavci, pokud mohou být provedeny potřebné technické úpravy, nebo pomocí zvláštních tlumočníků.

12. Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země používající téhož jazyka poměrným dílem podle jejich členských příspěvků na výdaje Unie. Náklady na instalaci a na údržbu technického zařízení však nese Unie.

13. Poštovní správy se mohou dohodnout na jazyku, který má být používán pro služební korespondenci v jejich vzájemných stycích. Není-li taková dohoda, používá se jazyka francouzského.

HLAVA II

Mezinárodní úřad

Článek 109

Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu

1. Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu jsou voleni kongresem na období mezi dvěma po sobě jdoucími kongresy; minimální doba jejich mandátu činí pět let. Znovu zvoleni mohou být pouze jednou. Pokud nerozhodne kongres jinak, datum jejich nástupu do funkce je stanoven na 1. leden roku následujícího po kongresu.

2. Nejméně sedm měsíců před zahájením kongresu zašle generální ředitel Mezinárodního úřadu vládám členských zemí notu, v níž je vyzve, aby předložily případné kandidatury na funkce generálního ředitele a jeho náměstka, a zároveň jim sdělí, zda mají generální ředitel nebo náměstek generálního ředitele, kteří jsou ve funkci, zájem o případné obnovení svého mandátu. Kandidatury provázené životopisem musí Mezinárodní úřad obdržet alespoň dva měsíce před zahájením kongresu. Kandidáti musejí být státními příslušníky členských zemí, které jejich kandidaturu předkládají. Mezinárodní úřad zpracuje potřebnou dokumentaci pro kongres. Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele se koná tajným hlasováním, jako první se provádí volba do funkce generálního ředitele.

3. Uprázdní-li se místo generálního ředitele, přebírá jeho funkce náměstek generálního ředitele až do konce mandátu generálního ředitele; může být zvolen na toto místo a je přijat z moci úřední jako kandidát s výhradou, že jeho původní mandát jako náměstka generálního ředitele nebyl již jednou prodloužen předešlým kongresem a že ohlásí svůj zájem, aby byl považován za kandidáta na místo generálního ředitele.

4. Uprázdní-li se současně místo generálního ředitele a náměstka generálního ředitele, zvolí Administrativní rada na podkladě kandidatur, které jí byly předloženy po vypsání konkursu, náměstka generálního ředitele na období do příštího kongresu. Pro předkládání kandidatur se analogicky aplikuje ustanovení odstavce 2.

5. Uprázdní-li se místo náměstka generálního ředitele, pověří Administrativní rada na návrh generálního ředitele jednoho z generálních podředitelů v Mezinárodním úřadě, aby až do příštího kongresu vykonával funkce náměstka generálního ředitele.

Článek 110

Funkce generálního ředitele

1. Generální ředitel organizuje, spravuje a řídí Mezinárodní úřad, jehož je zákonným představitelem. Je oprávněn přiřazovat pracovní místa k hodnostem G 1 až D 2 a jmenovat a povyšovat zaměstnance do těchto hodností. Při jmenování do hodností P 1 až D 2 musí brát v úvahu odbornou kvalifikaci kandidátů doporučených poštovními správami členských zemí, jejichž jsou příslušníky, nebo ve kterých vykonávají svou odbornou činnost, s přihlédnutím ke spravedlivému zeměpisnému rozdělení podle světadílů a jazyků. Místa generálních podředitelů musí být v mezích možností obsazována kandidáty z různých regionů a z jiných regionů, než z kterých pocházejí generální ředitel a náměstek generálního ředitele, přičemž se v prvé řadě dbá na zajištění výkonnosti Mezinárodního úřadu. V případě, kdy místo vyžaduje speciální kvalifikaci, může se generální ředitel obracet vně Mezinárodního úřadu. Při jmenování nových zaměstnanců přihlíží rovněž k tomu, že osoby zaujímající místa hodností D 2, D 1 a P 5 musí být v zásadě příslušníky různých členských zemí Unie. Tento princip nemusí aplikovat při povyšování pracovníka Mezinárodního úřadu do hodností D 2, D 1 a P 5. Mimo to se k požadavkům na spravedlivé zeměpisné a jazykové rozdělení při jmenování přihlíží až po ocenění zásluh. Generální ředitel informuje jednou ročně Administrativní radu o jmenováních a povýšeních do hodností P 4 až D 2.

2. Generální ředitel má následující pravomoci:

2.1 zajišťovat funkce depozitáře Akt Unie a prostředníka v procesu přistoupení a přijetí do Unie, stejně jako vystoupení z ní;

2.2 oznamovat rozhodnutí přijatá kongresem vládám všech členských zemí;

2.3 oznamovat všem poštovním správám Řády vyhotovené nebo revidované Radou poštovního provozu;

2.4 připravovat návrh ročního rozpočtu Unie na nejnižší možné úrovni slučitelné s potřebami Unie a ve vhodné době ho předložit k posouzení Administrativní radě; po schválení Administrativní radou rozesílat rozpočet členským zemím Unie a plnit jej;

2.5 vykonávat specifické činnosti požadované orgány Unie a ty, které mu stanoví Akta;

2.6 přijímat opatření pro realizaci cílů určených orgány Unie v rámci stanovené politiky a disponibilních finančních prostředků;

2.7 předkládat připomínky a návrhy Administrativní radě nebo Radě poštovního provozu;

2.8 připravovat pro Radu poštovního provozu a na základě jí daných direktiv návrh strategického plánu pro předložení kongresu a návrh každoroční revize;

2.9 zajišťovat reprezentaci Unie;

2.10 sloužit jako prostředník ve vztazích mezi:

- Světovou poštovní unií a užšími uniemi;

- Světovou poštovní unií a Organizací spojených národů;

- Světovou poštovní unií a mezinárodními organizacemi, na jejichž činnosti má Unie zájem;

- Světovou poštovní unií a mezinárodními orgány, asociacemi nebo podniky, se kterými si orgány Unie přejí vést konzultace nebo se připojit k jejich pracím;

2.11 vykonávat funkci generálního sekretáře orgánů Unie a z tohoto titulu dbát se zřetelem na zvláštní ustanovení tohoto Rádu zejména na:

- přípravu a organizaci prací orgánů Unie;

- zpracování, výrobu a distribuci dokumentů, zpráv a protokolů; fungování sekretariátu během zasedání orgánů Unie;

2.12 být přítomen zasedání orgánů Unie a účastnit se jednání bez hlasovacího práva, s možností dát se zastupovat.

Článek 111

Funkce náměstka generálního ředitele

1. Náměstek generálního ředitele pomáhá generálnímu řediteli a je mu odpovědný.

2. Při nepřítomnosti nebo zaneprázdnění generálního ředitele vykonává náměstek generálního ředitele jeho pravomoci. Stejně je tomu v případě uprázdnění místa generálního ředitele uvedeném v článku 109 odst. 3.

Článek 112

Sekretariát orgánů Unie

Sekretariát orgánů Unie je zajišťován Mezinárodním úřadem pod odpovědností generálního ředitele. Úřad rozesílá všechny dokumenty publikované pro každé zasedání poštovním správám, které jsou členy dotyčného orgánu, poštovním správám zemí, které, aniž jsou členy orgánu, spolupracují na prováděných studiích, užším uniím a poštovním správám dalších členských zemí, které o to požádají.

Článek 113

Seznam členských zemí

Mezinárodní úřad sestavuje a udržuje v aktuálním stavu seznam členských zemí Unie, v němž je u každé země uvedena její příspěvková třída, zeměpisná skupina a její situace ve vztahu k Aktům Unie.

Článek 114

Informace. Dobrozdání. Žádosti o výklad a změnu Akt. Ankety. Zprostředkování při vyrovnávání účtů.

1. Mezinárodní úřad je trvale k dispozici Administrativní radě, Radě poštovního provozu a poštovním správám, aby jim poskytoval všechny potřebné informace ke služebním otázkám.

2. Zejména je pověřen, aby shromažďoval, koordinoval, publikoval a distribuoval informace všeho druhu, které zajímají obor mezinárodního poštovnictví; aby na žádost zúčastněných stran podával dobrozdání o sporných otázkách; aby vyhovoval žádostem o výklad a změnu Akt Unie a obecně, aby prováděl studie a redakční nebo dokumentační práce, jež mu uvedená Akta ukládají nebo které mu byly svěřeny v zájmu Unie.

3. Na žádost poštovních správ provádí ankety, jejichž cílem je zjistit názor ostatních poštovních správ na určitou otázku. Výsledek ankety nemá povahu hlasování a není formálně závazný.

4. Může působit jako zúčtovací místo při vyrovnávání účtů všeho druhu týkajících se poštovních služeb.

Článek 115

Technická spolupráce

Mezinárodní úřad je pověřen, aby v rámci mezinárodní technické spolupráce rozvíjel poštovní technickou pomoc ve všech jejích formách.

Článek 116

Tiskopisy dodávané Mezinárodním úřadem

Mezinárodní úřad je pověřen, aby zařídil výrobu mezinárodních odpovědek a zásoboval jimi za výrobní cenu poštovní správy, které o to požádají.

Článek 117

Akta užších unií a zvláštní ujednání

1. Úřady užších unií nebo jedna ze smluvních stran jsou povinny zasílat Mezinárodnímu úřadu dvě vyhotovení Akt těchto unií a zvláštních ujednání uzavřených podle ustanovení článku 8 Ústavy.

2. Mezinárodní úřad dohlíží na to, aby Akta užších unií a zvláštní ujednání nestanovovala méně výhodné podmínky pro veřejnost, než jaké jsou obsaženy v Aktech Unie, a informuje poštovní správy o existenci užších unií a zmíněných ujednání. Oznamuje Administrativní radě každou nepravidelnost zjištěnou na podkladě tohoto ustanovení.

Článek 118

Časopis Unie

Mezinárodní úřad vydává s pomocí dokumentů dávaných mu k dispozici časopis v jazyce německém, anglickém, arabském, francouzském a ruském.

Článek 119

Roční zpráva o činnosti Unie

Mezinárodní úřad vypracovává o činnosti Unie roční zprávu, která je po schválení Administrativní radou zasílána poštovním správám, užším uniím a Organizaci spojených národů.

HLAVA III

Postup při předkládání a projednávání návrhů

Článek 120

Postup při předkládání návrhů kongresu

1. Pro předkládání návrhů všeho druhu kongresu poštovními správami členských zemí platí, s výhradou výjimek uvedených v odstavcích 2 a 5, následující postup:

a) přijaty jsou návrhy, které dojdou Mezinárodnímu úřadu alespoň šest měsíců před datem stanoveným pro kongres;

b) žádný návrh redakční povahy se nepřijme v období šesti měsíců před stanoveným datem kongresu;

c) návrhy na věcné změny, které dojdou Mezinárodnímu úřadu v období mezi šesti a čtyřmi měsíci před stanoveným datem kongresu, se přijmou jen tehdy, jsou-li podporovány alespoň dvěma poštovními správami;

d) návrhy na věcné změny, které dojdou Mezinárodnímu úřadu v období mezi čtyřmi a dvěma měsíci před stanoveným datem kongresu se přijmou jen tehdy, jsou-li podporovány alespoň osmi poštovními správami; později došlé návrhy se již nepřijmou;

e) podpůrná prohlášení musí dojít Mezinárodnímu úřadu ve stejné lhůtě jako návrhy, jichž se týkají.

2. Návrhy týkající se Ústavy nebo Generálního řádu musejí dojít Mezinárodnímu úřadu nejméně šest měsíců před zahájením kongresu; návrhy, které dojdou později, avšak před zahájením kongresu, mohou být vzaty v úvahu jen tehdy, jestliže o tom kongres rozhodne dvoutřetinovou většinou zemí zastoupených na kongresu a jsou-li dodrženy podmínky stanovené v odstavci 1.

3. Každý návrh musí mít v zásadě jen jeden cíl a obsahovat jen změny odůvodnitelné tímto cílem.

4. Návrhy redakční povahy opatří poštovní správy, které je předkládají, v záhlaví poznámkou „Návrh redakční povahy“ a Mezinárodní úřad je uveřejní pod číslem, za nímž následuje písmeno „R“. Návrhy, které nemají toto označení, ale podle názoru Mezinárodního úřadu se týkají jen redakční úpravy, se uveřejní s vhodnou poznámkou; Mezinárodní úřad sestaví seznam těchto návrhů pro potřebu kongresu.

5. Postup předepsaný v odstavcích 1 a 4 se nevztahuje na návrhy týkající se jednacího řádu kongresů ani na pozměňovací návrhy k návrhům již podaným.

Článek 121

Postup při předkládání návrhů mezi dvěma kongresy

1. Každý návrh k Úmluvě nebo k ujednáním podávaný některou poštovní správou mezi dvěma kongresy musí být podporován, aby byl vzat v úvahu, alespoň dvěma dalšími poštovními správami. Tyto návrhy se nevyřizují, neobdrží-li k nim Mezinárodní úřad zároveň potřebná podpůrná prohlášení.

2. Tyto návrhy se zasílají ostatním poštovním správám prostřednictvím Mezinárodního úřadu.

3. Návrhy týkající se Řádů nepotřebují podporu, ale Rada poštovního provozu je projednává pouze tehdy, uzná-li jejich neodkladnost.

Článek 122

Projednávání návrhů mezi dvěma kongresy

1. Pro každý návrh týkající se Úmluvy, ujednání a jejich závěrečných protokolů platí tento postup: poštovní správy členských zemí mají dvouměsíční lhůtu k přezkoumání návrhu oznámeného oběžníkem Mezinárodního úřadu a k tomu, aby případně jmenovanému úřadu zaslaly své připomínky. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Mezinárodní úřad shromáždí odpovědi a oznámí je poštovním správám s výzvou, aby se vyjádřily pro návrh nebo proti němu. O těch správách, které ve lhůtě dvou měsíců neoznámily své rozhodnutí, se má za to, že se zdržely hlasování. Uvedené lhůty se počítají od data oběžníků Mezinárodního úřadu.

2. Návrhy na změnu Řádů projednává Rada poštovního provozu.

3. Týká-li se návrh některého ujednání nebo jeho závěrečného protokolu, mohou se jednání podle odstavce 1 zúčastnit jen poštovní správy těch členských zemí, které jsou účastníky daného ujednání.

Článek 123

Oznamování rozhodnutí přijatých mezi dvěma kongresy

1. Změny v Úmluvě, ujednáních a závěrečných protokolech k těmto Aktům se potvrzují oznámením generálního ředitele Mezinárodního úřadu vládám členských zemí.

2. Změny provedené Radou poštovního provozu v Řádech a jejich závěrečných protokolech jsou poštovním správám oznamovány Mezinárodním úřadem. Totéž platí pro výklady uvedené v článku 64.3.3.2 Úmluvy a pro příslušná ustanovení ujednání.

Článek 124

Nabytí účinnosti Řádů a dalších rozhodnutí přijatých mezi dvěma kongresy

1. Řády nabývají účinnosti stejným dnem a platí na stejné období jako Akta příslušného kongresu.

2. S výhradou případů uvedených v odstavci 1 nabývají rozhodnutí o změnách Akt Unie přijatá mezi dvěma kongresy účinnosti nejdříve tři měsíce po jejich oznámení.

HLAVA IV

Finance

Článek 125

Stanovení a úhrada výdajů Unie

1. Roční výdaje na činnost orgánů Unie nesmějí, s výhradou ustanovení odstavců 2 až 6, překročit níže uvedené částky pro rok 2000 a následující léta:

36680816 švýcarských franků pro rok 2000;

37000000 švýcarských franků pro roky 2001 až 2004.

Základní limit pro rok 2004 platí rovněž pro další léta, bude-li kongres plánovaný na rok 2004 odložen.

2. Náklady na zasedání příštího kongresu (přemístění sekretariátu, dopravní náklady, náklady na technické vybavení pro simultánní tlumočení, náklady pro pořizování dokumentů během kongresu apod.) nesmějí překročit limit 2 948 000 švýcarských franků.

3. Administrativní rada je oprávněna překročit limity stanovené v odstavcích 1 a 2, musí-li přihlédnout ke zvýšení platových stupnic, pensijních příspěvků nebo odškodnění včetně funkčních přídavků uznaných Organizací spojených národů pro její zaměstnance v Ženevě.

4. Administrativní rada je rovněž oprávněna upravovat každoročně částku nákladů jiných než personálních v závislosti na švýcarském indexu spotřebitelských cen.

5. Odchylkou od ustanovení odstavce 1 může Administrativní rada nebo v případě krajní naléhavosti generální ředitel dát souhlas k překročení stanovených limitů za účelem provedení důležitých a nepředvídaných oprav budovy Mezinárodního úřadu, aniž by však částka překročení byla vyšší než 125 000 švýcarských franků.

6. Ukáží-li se částky uvedené v odstavcích 1 a 2 nedostatečnými pro zajištění dobrého chodu Unie, mohou být tyto limity překročeny se souhlasem většiny členských zemí Unie. Každá konzultace musí obsahovat podrobný rozbor skutečností ospravedlňujících takovou žádost.

7. Země, které přistoupí k Unii nebo jsou přijaty za členy Unie, jakož i země, které z Unie vystoupí, musí zaplatit svůj příspěvek za celý rok, v jehož průběhu vstoupilo jejich přijetí nebo vystoupení v platnost.

8. Členské země platí své příspěvky na roční náklady Unie předem na podkladě rozpočtu stanoveného Administrativní radou. Tyto příspěvky musejí být zaplaceny nejpozději prvního dne finančního období, jehož se rozpočet týká. Po tomto termínu se z dlužných částek počítají úroky ve prospěch Unie, a to 3 % ročně za prvních šest měsíců a 6 % ročně počínaje sedmým měsícem.

9. Jestliže nedoplatky povinných příspěvků bez úroků dlužené Unii členskou zemí jsou rovny nebo vyšší než částka příspěvků této země za předchozí dvě finanční období, může tato členská země nenávratně postoupit Unii své celé pohledávky vůči jiným členským zemím nebo jejich část způsoby stanovenými Administrativní radou. Podmínky postoupení pohledávek musí být stanoveny společnou dohodou mezi členskou zemí, jejími dlužníky/věřiteli a Unií.

10. Členské země, které z právních nebo jiných důvodů nemohou provést takové postoupení, se zaváží uzavřít plán splácení svých nevyrovnaných účtů.

11. S výhradou výjimečných případů nemůže vyrovnání nedoplatků povinných příspěvků trvat více než deset let.

12. Administrativní rada může ve výjimečných případech osvobodit členskou zemi od všech nebo části dlužných úroků, jestliže tato země plně vyrovnala své nezaplacené dluhy.

13. V rámci plánu splácení svých nevyrovnaných účtů schváleného Administrativní radou může být členská země rovněž osvobozena od všech nebo části akumulovaných nebo nabíhajících úroků; takové osvobození je však podřízeno úplnému a přesnému dodržování plánu splácení v dohodnuté lhůtě maximálně deseti let.

14. S cílem čelit nedostatku finančních prostředků Unie je zřizován rezervní fond, jehož částka je stanovena Administrativní radou. Tento fond je dotován v první řadě rozpočtovými přebytky. Může rovněž sloužit k vyrovnání rozpočtu nebo ke snížení částky příspěvků členských zemí.

15. Při přechodném nedostatku finančních prostředků poskytne vláda Švýcarské konfederace krátkodobé potřebné zálohy za podmínek, které budou sjednány společnou dohodou. Tato vláda dohlíží bezplatně na vedení finančních účtů, jakož i na účetnictví Mezinárodního úřadu v rámci úvěrových limitů stanovených kongresem.

Článek 126

Automatické sankce

1. Každá členská země, která nemůže provést postoupení uvedené v článku 125 odst. 9 a která nepřijme plán splácení navržený Mezinárodním úřadem podle článku 125 odst. 10, nebo tento plán nedodržuje, automaticky ztrácí své hlasovací právo na kongresu a na zasedáních Administrativní rady a Rady poštovního provozu a není od té doby volitelná do těchto dvou rad.

2. Automatické sankce se ruší z moci úřední s okamžitou účinností, jakmile příslušná členská země plně vyrovná své nedoplatky povinných příspěvků dlužených Unii včetně úroků nebo jestliže souhlasí s tím, že se podřídí plánu splácení svých dlužných účtů.

Článek 127

Příspěvkové třídy

1. Členské země přispívají na krytí výdajů Unie podle příspěvkové třídy, do které patří. Tyto třídy jsou:

třída 50 jednotek;

třída 40 jednotek;

třída 35 jednotek;

třída 25 jednotek;

třída 20 jednotek;

třída 15 jednotek;

třída 10 jednotek;

třída 5 jednotek;

třída 3 jednotky;

třída 1 jednotka;

třída 0,5 jednotky vyhrazená pro nejméně rozvinuté země vyjmenované Organizací spojených národů a pro jiné země určené Administrativní radou.

2. Mimo příspěvkové třídy uvedené v odstavci 1 může každá členská země podle své volby platit vyšší počet příspěvkových jednotek než 50.

3. Členské země jsou zařazeny do jedné z výše uvedených příspěvkových tříd při svém přistoupení nebo přijetí do Unie podle postupu uvedeného v článku 21 odst. 4 Ústavy.

4. Členské země mohou následně změnit příspěvkovou třídu pod podmínkou, že tato změna bude oznámena Mezinárodnímu úřadu nejméně dva měsíce před zahájením kongresu. Toto oznámení, které se předloží kongresu, vstupuje v platnost dnem, kdy nabývají účinnosti finanční opatření přijatá kongresem. Členské země, které neoznámily své přání změnit příspěvkovou třídu v předepsaných lhůtách, jsou ponechány v příspěvkové třídě, do které dosud patří.

5. Členské země nemohou požadovat najednou snížení příspěvkové třídy o více než jeden stupeň.

6. Za mimořádných okolností, jako jsou přírodní katastrofy vyžadující si programy mezinárodní pomoci, může však na žádost členské země Administrativní rada dát souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy o jeden stupeň jedenkrát mezi dvěma kongresy, jestliže tato země prokáže, že nemůže nadále platit svůj příspěvek podle původně vybrané třídy. Za stejných okolností může rovněž Administrativní rada dát souhlas k dočasné změně příspěvkové třídy členských zemí, které nepatří do kategorie nejméně vyspělých zemí a jsou již zařazeny ve třídě s 1 jednotkou, na třídu s 0,5 jednotky.

7. Dočasná změna příspěvkové třídy podle odstavce 6 může být Administrativní radou povolena na období nejvýše dvou let nebo do příštího kongresu, jestliže bude zasedat před koncem tohoto období. Po uplynutí stanoveného období je příslušná země automaticky zařazena do své původní třídy.

8. Na rozdíl od odstavců 4 a 5 pro přeřazení do vyšší třídy neplatí žádné omezení.

Článek 128

Placení za dodávky od Mezinárodního úřadu

Dodávky, které zasílá poštovním správám za úplatu Mezinárodní úřad, musejí být zaplaceny v nejkratší možné lhůtě a nejpozději do šesti měsíců od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy Mezinárodní úřad zaslal účet. Po uplynutí této lhůty se dlužné částky úrokují 5 % ročně ve prospěch Unie ode dne, kdy prošla uvedená lhůta.

HLAVA V

Rozhodčí řízení

Článek 129

Postup při rozhodčím řízení

1. V případě sporu, který má být řešen rozhodčím řízením, zvolí si každá z poštovních správ ve sporu některou poštovní správu členské země, která nemá ve sporu přímý zájem. Tvoří-li strany ve sporu společně několik poštovních správ, pokládají se ve smyslu tohoto ustanovení za správu jedinou.

2. Jestliže jedna z poštovních správ ve sporu nepřijme návrh na rozhodčí řízení ve lhůtě šesti měsíců, vyzve Mezinárodní úřad, je-li o to požádán, poštovní správu, která je v prodlení, aby určila rozhodčího, nebo jej z moci úřední určí sám.

3. Strany ve sporu se mohou dohodnout na určení jediného rozhodčího, kterým může být Mezinárodní úřad.

4. Rozhodnutí rozhodčích se přijímá většinou hlasů.

5. Při rovnosti hlasů zvolí rozhodčí k vyřešení sporné otázky jinou poštovní správu, která rovněž nemá žádný zájem na rozepři. Nedojde-li k dohodě o této volbě, určí Mezinárodní úřad takovou poštovní správu z poštovních správ, které nebyly navrženy rozhodčími.

6. Jde-li o spornou otázku týkající se některého z ujednání, mohou být za rozhodčí určeny jen ty poštovní správy, které jsou účastníky daného ujednání.

HLAVA VI

Závěrečná ustanovení

Článek 130

Podmínky schvalování návrhů týkajících se Generálního řádu

Návrhy předložené kongresu a vztahující se k tomuto Generálnímu řádu nabudou účinnosti po schválení většinou členských zemí zastoupených na kongresu. Při hlasování musejí být přítomny nejméně dvě třetiny členských zemí.

Článek 131

Návrhy týkající se dohod s Organizací spojených národů

Podmínky schvalování uvedené v článku 130 platí rovněž pro návrhy na změny dohod sjednaných mezi Světovou poštovní unií a Organizací spojených národů, pokud tyto dohody samy neurčují podmínky pro změny svých ustanovení.

Článek 132

Nabytí účinnosti a doba platnosti Generálního řádu

Tento Generální řád nabude účinnosti dnem 1. ledna 2001 a zůstane v platnosti až do nabytí účinnosti Akt příštího kongresu.

Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci vlád členských zemí tento Generální řád v jediném vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeden jeho opis bude odevzdán každé straně vládou země, ve které se konal kongres.


Dáno v Pekingu dne 15. září 1999

Poznámky pod čarou

1) Vídeňská úmluva o smluvním právu, přijatá dne 23. května 1969 ve Vídni, byla vyhlášena pod č. 15/1988 Sb.

2) Akta Světové poštovní unie přijatá dne 14. září 1994 v Soulu nahradila Akta Světové poštovní unie, přijatá dne 14. prosince 1989 ve Washingtonu, oznámená pod č. 57/1994 Sb., ke kterým Česká republika přistoupila dne 1. března 1993 s účinností od 1. ledna 1993.


JEDNACÍ ŘÁD KONGRESŮ

Obsah

Článek

1. Všeobecná ustanovení

2. Delegace

3. Plné moci delegátů

4. Zasedací pořádek

5. Pozorovatelé

6. Doyen kongresu

7. Předsedové a místopředsedové kongresu a komisí

8. Předsednictvo kongresu

9. Členové komisí

10. Pracovní skupiny

11. Sekretariát kongresu a komisí

12. Jednací jazyky

13. Jazyky, v nichž jsou pořizovány dokumenty kongresu

14. Návrhy

15. Projednávání návrhů na kongresu a v komisích

16. Diskuse

17. Pořádkové návrhy a procedurální návrhy

18. Kvorum

19. Zásada a postup při hlasování

20. Podmínky pro schvalování návrhů

21. Volba členů Administrativní rady a Rady poštovního provozu

22. Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu

23. Protokoly

24. Schvalování návrhů rozhodnutí kongresem (Akta, rezoluce, atd. )

25. Přidělování studií Administrativní radě a Radě poštovního provozu

26. Výhrady k Aktům

27. Podpis Akt

28. Změny Řádu

JEDNACÍ ŘÁD KONGRESŮ

Článek 1

Všeobecná ustanovení

Tento Jednací řád (dále jen „Řád“) se vydává na základě Akt Unie a je jim podřízen. Při rozporu mezi některým z jeho ustanovení a ustanovením Akt jsou směrodatná Akta.

Článek 2

Delegace

1. Výrazem „delegace“ se rozumí osoba nebo skupina osob určených členskou zemí k účasti na kongresu. Delegace se skládá z vedoucího delegace, jakož i popřípadě ze zástupce vedoucího delegace, z jednoho nebo několika delegátů a případně z jednoho nebo několika doprovázejících úředníků (včetně expertů, sekretářů atd.).

2. Vedoucí delegací, jejich zástupci, jakož i delegáti jsou zástupci členských zemí ve smyslu článku 14 odst. 2 Ústavy, jsou-li vybaveni plnými mocemi odpovídajícími podmínkám stanoveným v článku 3 tohoto Rádu.

3. Doprovázející úředníci se mohou zúčastnit zasedání a mají právo zúčastnit se rokování, ale v zásadě nemají hlasovací právo. Mohou však být svým vedoucím delegace zmocněni, aby hlasovali jménem své země na zasedáních komisí. Taková zmocnění musejí být předána písemně před začátkem zasedání předsedovi příslušné komise.

Článek 3

Plné moci delegátů

1. Plné moci delegátů musejí být podepsány hlavou státu nebo předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí příslušné země. Musejí být sepsány ve správné a náležité formě. Plné moci delegátů zmocněných k podpisu Akt (zplnomocněnci) musejí obsahovat dosah tohoto podpisu (podpis s výhradou ratifikace nebo schválení, podpis „ad referendum“, definitivní podpis). Chybí-li toto upřesnění, je podpis považován za podléhající ratifikaci nebo schválení. Plné moci opravňující k podpisu Akt zahrnují v sobě automaticky právo zúčastnit se jednání a hlasovat. Delegáti, kterým příslušné orgány udělily plné moci bez upřesnění jejich dosahu, jsou oprávněni rokovat, hlasovat a podepsat Akta, pokud z textu plných mocí výslovně nevyplývá opak.

2. Plné moci musejí být od zahájení kongresu uloženy u orgánu, který je k tomu určen.

3. Delegáti, kteří nejsou vybaveni plnými mocemi nebo své plné moci nepředloží, se mohou, pokud byli svou vládou ohlášeni vládě zvoucí země, zúčastnit rokování a hlasovat od okamžiku, kdy se začnou zúčastňovat prací kongresu. Stejně je tomu u těch, jejichž plné moci nebyly uznány z důvodu určitých nepravidelností. Tito delegáti pozbudou oprávnění hlasovat od okamžiku, kdy kongres schválí poslední zprávu komise pro ověřování plných mocí, v níž je uvedeno, že jejich plné moci chybějí nebojsou v nich nepravidelnosti, až do doby, kdy dojde k nápravě. Poslední zpráva musí být kongresem schválena před volbami, s výjimkou volby předsedy kongresu, a před schválením návrhů Akt.

4. Plné moci členské země, která je zastupována na kongresu delegací jiné členské země (zmocnění), musejí mít stejnou formu jako plné moci uvedené v odstavci 1.

5. Plné moci a zmocnění zaslané telegraficky nejsou přípustné. Naproti tomu se uznávají telegramy odpovídající na žádost o informaci ve věci plných mocí.

6. Delegace, která se po předložení svých plných mocí nemůže zúčastnit jednoho nebo více zasedání, má možnost nechat se zastupovat delegací jiné země za podmínky, že to písemně ohlásí předsedovi příslušného zasedání. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další zemi.

7. Delegáti členských zemí, které nejsou účastný některého ujednání, se mohou bez hlasovacího práva zúčastnit jednání kongresu týkajícího se tohoto ujednání.

Článek 4

Zasedací pořádek

1. Na zasedáních kongresu a komisí jsou delegace seřazeny podle francouzského abecedního pořádku přítomných členských zemí.

2. Předseda Administrativní rady určí ve vhodné době losem jméno země, která zaujme při zasedáních kongresu a komisí místo v čele před předsednickým stolem.

Článek 5

Pozorovatelé

1. Zástupci Organizace spojených národů se mohou zúčastnit jednání kongresu.

2. Pozorovatelé mezivládních organizací se mohou zúčastnit zasedání kongresu nebo jeho komisí, jsou-li projednávány otázky, na nichž tyto organizace mají zájem. Ve stejných případech se pozorovatelé mezinárodních nevládních organizací mohou zúčastnit zasedání komisí, pokud k tomu komise, které se to týká, dá souhlas.

3. Jako pozorovatelé jsou rovněž připouštěni oprávnění zástupci užších unií vytvořených podle článku 8 odst. 1 Ústavy, jestliže o to požádají.

4. Pozorovatelé uvedení v odstavcích 1 až 3 se jednání zúčastní bez hlasovacího práva.

Článek 6

Doyen Kongresu

1. Poštovní správa hostitelské země kongresu navrhne v dohodě s Mezinárodním úřadem doyena kongresu. Administrativní rada přikročí ve vhodné době k přijetí tohoto návrhu.

2. Při zahájení prvního plenárního zasedání každého kongresu zastává doyen funkci předsedy kongresu, až do jeho zvolení. Navíc vykonává funkce, kterými ho pověřuje tento Řád.

Článek 7

Předsedové a místopředsedové kongresu a komisí

1. Na svém prvním plenárním zasedání zvolí kongres na návrh doyena předsedu kongresu, pak schválí na návrh Administrativní rady členské země, které budou zajišťovat funkce místopředsedů kongresu, jakož i předsedů a místopředsedů komisí. Tyto funkce jsou přidělovány pokud možno s přihlédnutím k spravedlivému zeměpisnému rozdělení členských zemí.

2. Předsedové zahajují a ukončují zasedání, kterým předsedají, řídí diskuse, udělují slovo řečníkům, dávají hlasovat o návrzích a oznamují většinu požadovanou pro hlasování, vyhlašují rozhodnutí a s výhradou schválení kongresem podávají případně výklad těchto rozhodnutí.

3. Předsedové dbají na dodržování toho Rádu a dodržování pořádku v průběhu zasedání.

4. Každá delegace se může odvolat ke kongresu nebo komisi proti rozhodnutí předsedy kongresu nebo komise na základě ustanovení Řádu nebo jeho výkladu; rozhodnutí předsedy však zůstává v platnosti, nebylo-li zrušeno většinou přítomných a hlasujících členů.

5. Nemůže-li členská země pověřená předsednictvím nadále zajišťovat tuto funkci, je kongresem nebo komisí určen pro její nahrazení jeden z místopředsedů.

Článek 8

Předsednictvo kongresu

1. Předsednictvo je ústředním orgánem pověřeným řídit práce kongresu. Skládá se z předsedy a místopředsedů kongresu, jakož i z předsedů komisí. Schází se pravidelně, aby projednalo postup prací kongresu a jeho komisí a aby formulovalo doporučení podporující dobrý průběh. Pomáhá předsedovi při vypracování programu každého plenárního zasedání a při koordinaci prací komisí. Činí doporučení, která se vztahují k zakončení kongresu.

2. Generální sekretář kongresu a zástupce generálního sekretáře, kteří jsou uvedeni v článku 11 odst. 1, se zúčastní zasedání předsednictva kongresu.

Článek 9

Členové komisí

1. Členské země zastoupené na kongresu jsou z moci práva členy komisí pověřených projednáním návrhů týkajících se Ústavy, Generálního řádu a Úmluvy.

2. Členské země zastoupené na kongresu, které jsou účastný jednoho nebo více fakultativních ujednání, jsou z moci práva členy komise nebo komisí pověřených revizí těchto ujednání. Hlasovací právo členů této komise nebo těchto komisí je omezeno na ujednání, jejichž jsou účastníky.

3. Delegace, které nejsou členy komisí projednávajících ujednání, mají možnost být přítomny na zasedáních těchto komisí a účastnit se jednání bez hlasovacího práva.

Článek 10

Pracovní skupiny

Kongres a každá komise mohou vytvářet pracovní skupiny ke studiu určitých otázek.

Článek 11

Sekretariát kongresu a komisí

1. Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu vykonávají funkci generálního sekretáře a zástupce generálního sekretáře kongresu.

2. Generální sekretář a zástupce generálního sekretáře jsou přítomni na zasedáních kongresu a předsednictva kongresu, kde se zúčastní jednání bez hlasovacího práva. Za stejných podmínek se mohou účastnit zasedání komisí nebo se tam dát zastoupit některým vyšším úředníkem Mezinárodního úřadu.

3. Práce sekretariátu kongresu, předsednictva kongresu a komisí zajišťují pracovníci Mezinárodního úřadu ve spolupráci s poštovní správou hostitelské země.

4. Vyšší úředníci Mezinárodního úřadu vykonávají funkce sekretářů kongresu, předsednictva kongresu a komisí. Pomáhají předsedovi během zasedání a odpovídají za sepsání protokolů a zpráv.

5. Sekretářům kongresu a komisí pomáhají zástupci sekretářů.

6. Zpravodajové ovládající francouzský jazyk jsou pověřeni sestavováním protokolů plenárních zasedání kongresu.

Článek 12

Jednací jazyky

1. S výhradou odstavce 2 jsou pro jednání prostřednictvím systému simultánního nebo následného tlumočení připuštěny jazyky francouzský, anglický, španělský a ruský.

2. Jednání redakční komise probíhají ve francouzském jazyce.

3. Pro jednání uvedená v odstavci 1 se povolují i jiné jazyky. V tomto ohledu má přednost jazyk hostitelské země. Delegace, které používají jiné jazyky, zajistí simultánní tlumočení do některého z jazyků uvedených v odstavci 1 buď pomocí systému simultánního tlumočení, pokud je možno provést technické úpravy, nebo zvláštními tlumočníky.

4. Náklady na instalaci a údržbu technického zařízení nese Unie.

5. Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země užívající téhož jazyka v poměru k jejich příspěvku na výdaje Unie.

Článek 13

Jazyky, v nichž jsou pořizovány dokumenty kongresu

1. Dokumenty vypracované během kongresu, včetně návrhů rozhodnutí předkládaných ke schválení kongresu, publikuje sekretariát kongresu ve francouzském jazyce.

2. K tomuto účelu musejí být dokumenty pocházející od delegací členských zemí předkládány v tomto jazyce buď přímo, nebo prostřednictvím překladatelských služeb při sekretariátu kongresu.

3. Tyto služby, provozované na jejich vlastní náklady jazykovými skupinami, jež jsou zřízeny podle příslušných ustanovení Generálního řádu, mohou též překládat dokumenty kongresu do jejich příslušných jazyků.

Článek 14

Návrhy

1. Všechny otázky předkládané kongresu j sou předmětem návrhů.

2. Všechny návrhy publikované Mezinárodním úřadem před zahájením kongresu se považují za předložené kongresu.

3. V období dvou měsíců před zahájením kongresu nebude brán v úvahu žádný návrh kromě těch, které směřují ke změně původních návrhů.

4. Za pozměňovací návrh se pokládá každý návrh na změnu, který, aniž změní podstatu návrhu, obsahuje zrušení, doplnění části původního návrhu nebo revizi části tohoto návrhu. Žádný návrh na změnu nebude považován za pozměňovací návrh, je-li neslučitelný se smyslem nebo záměrem původního návrhu. V případech pochybností přísluší rozhodnutí v této otázce kongresu nebo komisi.

5. Pozměňovací návrhy předložené kongresu ve věci již podaných návrhů musí být předloženy sekretariátu písemně ve francouzském jazyce do 12 hodin dva dny přede dnem, kdy budou projednávány tak, aby mohly být téhož dne distribuovány delegátům. Tato lhůta neplatí pro pozměňovací návrhy vyplývající přímo z diskuse na kongresu nebo v komisi. V takovém případě musí autor, je-li to požadováno, předložit svůj text písemně ve francouzském jazyce, nebo, v případě obtíží, v jakémkoli jiném jednacím jazyce. Příslušný předseda návrh přečte nebo jej dá přečíst.

6. Postup uvedený v odstavci 5 platí rovněž pro předkládání návrhů, které nemají za cíl změnu textu Akt (návrhy rezolucí, doporučení, přání atd.).

7. Každý návrh nebo pozměňovací návrh musí obsahovat konečné znění textu, který má být zařazen do Akt Unie, samozřejmě s výhradou upřesnění redakční komisí.

Článek 15

Projednávání návrhů na kongresu a v komisích

1. Návrhy redakční povahy (za jejichž číslem následuje písmeno „R“) se přidělují redakční komisi buď přímo, nemá-li Mezinárodní úřad žádné pochybnosti o jejich povaze (jejich seznam pro redakční komisi sestavuje Mezinárodní úřad), nebo, má-li Mezinárodní úřad pochybnosti o jejich povaze, teprve poté, co ostatní komise potvrdily jejich povahu jako čistě redakční (seznam takových navrhuje také sestavován pro příslušné komise). Jsou-li však takové návrhy vázány na jiné návrhy věcných změn, které mají být projednávány kongresem nebo jinými komisemi, zahájí redakční komise jejich projednávání až poté, co se kongres nebo ostatní komise vysloví k příslušným návrhům věcných změn. Návrhy, jejichž číslo není doplněno písmenem „R“, jež však jsou podle názoru Mezinárodního úřadu návrhy redakční povahy, se předávají přímo komisím, které projednávají příslušné návrhy na věcné změny. Tyto komise při zahájení svých prací rozhodnou, které z těchto návrhů budou přiděleny přímo redakční komisi. Mezinárodní úřad sestavuje seznam těchto návrhů pro komise, kterých se to týká.

2. Je-li k jedné otázce podáno několik návrhů, rozhodne předseda o pořadí jejich projednávání; v zásadě se začíná návrhem, který se nejvíce odchyluje od základního textu a který obsahuje největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

3. Lze-li návrh rozdělit na několik částí, může být každá z nich se souhlasem autora nebo shromáždění projednávána a dána k hlasování odděleně.

4. Každý návrh, který jeho autor na kongresu nebo v komisi vzal zpět, může být znovu předložen delegací jiné členské země. Stejně tak, byl-li autorem původního návrhu přijat pozměňovací návrh, může jiná delegace znovu předložit původní nezměněný návrh.

5. Každý pozměňovací návrh, který byl přijat delegací, jež předložila původní návrh, se ihned začlení do textu původního návrhu. Nepřijme-li autor původního návrhu pozměňovací návrh, rozhodne předseda, zda se má hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu nebo o návrhu původním; začíná při tom zněním, jež se nejvíce odchyluje od smyslu nebo cíle základního textu a které přináší největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

6. Způsobem uvedeným v odstavci 5 se postupuje i tehdy, je-li k jednomu návrhu podáno více pozměňovacích návrhů.

7. Předseda kongresu a předsedové komisí zařizují po každém zasedání odevzdání písemných textů návrhů, pozměňovacích návrhů nebo přijatých rozhodnutí redakční komisi.

Článek 16

Diskuse

1. Delegáti se mohou ujmout slova teprve tehdy, když obdrželi souhlas předsedy zasedání. Je jim doporučeno, aby mluvili beze spěchu a zřetelně. Předseda musí dát delegátům možnost vyjádřit svobodně a plně svůj názor na projednávanou věc, pokud je to slučitelné s normálním chodem jednání.

2. Nerozhodne-li většina přítomných a hlasujících členů jinak, nesmějí vystoupení trvat déle než pět minut. Předseda má právo přerušit každého řečníka, který překročil uvedenou dobu. Může také vyzvat delegáta, aby se neodchyloval od tématu.

3. V průběhu diskuse může předseda se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů prohlásit seznam přihlášených řečníků za uzavřený, když jej předtím přečetl. Když je seznam vyčerpán, prohlásí diskusi za skončenou s výhradou, že autorovi projednávaného návrhu náleží i po uzavření diskuse právo odpovědět na jakákoli vystoupení.

4. Předseda také může se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů omezit počet vystoupení jedné a téže delegace k určitému návrhu nebo skupině návrhů; autor návrhu musí však mít možnost svůj návrh uvést a vystoupit později, požádá-li o to, aby uvedl nové skutečnosti jako odpověď na vystoupení jiných delegací, a to tak, aby mohl mít poslední slovo, požádá-li o to.

5. Se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů může předseda omezit počet vystoupení k určitému návrhu nebo skupině návrhů; toto omezení nesmí být nižší než pět pro a pět proti projednávanému návrhu.

Článek 17

Pořádkové návrhy a procedurální návrhy

1. Během diskuse o kterékoli otázce, dokonce popř. i po skončení diskuse, může kterákoli delegace podat pořádkový návrh, v němž požaduje:

- vysvětlení k průběhu diskuse;

- dodržování Jednacího řádu;

- změnu pořadí diskuse o návrzích stanovených předsedou.

Pořádkový návrh má přednost před všemi otázkami včetně procedurálních návrhů uvedených v odstavci 3.

2. Předseda okamžitě podá požadovaná upřesnění nebo učiní rozhodnutí, které pokládá za vhodné ve věci pořádkového návrhu. V případě námitky se ihned přikročí k hlasování o rozhodnutí předsedy.

3. Kromě toho může delegace během diskuse o jakékoli otázce uvést procedurální návrh s cílem navrhnout:

a) přerušení zasedání;

b) ukončení zasedání;

c) odložení diskuse o projednávané otázce;

d) ukončení diskuse o projednávané otázce.

Procedurální návrhy mají přednost ve shora uvedeném pořadí před všemi ostatními návrhy, kromě pořádkových návrhů uvedených v odstavci 1.

4. O podaných návrzích na přerušení nebo ukončení zasedání se nevede diskuse, ale ihned se o nich hlasuje.

5. Navrhne-li některá delegace odložení nebo ukončení diskuse o projednávané otázce, je dáno slovo pouze dvěma řečníkům, kteří jsou proti odložení nebo ukončení diskuse, a pak se o návrhu hlasuje.

6. Delegace, která podá pořádkový nebo procedurální návrh, nemůže ve svém vystoupení hovořit o podstatě projednávané otázky. Autor procedurálního návrhu jej může vzít zpět ještě před tím, než o něm bylo hlasováno, a každý takový návrh, který byl vzat zpět, může převzít, pozměněný či beze změn, jiná delegace.

Článek 18

Kvorum

1. S výhradou odstavců 2 a 3 je kvorum nezbytné pro zahájení zasedání a pro hlasování tvořeno polovinou členských zemí zastoupených na kongresu a majících hlasovací právo.

2. Při hlasování o změně Ústavy a Generálního řádu tvoří požadované kvorum dvě třetiny členských zemí Unie.

3. Pokud jde o ujednání, tvoří požadované kvorum pro zahájení zasedání a pro hlasování polovina členských zemí zastoupených na kongresu, které jsou účastníky příslušného ujednání a které mají hlasovací právo.

4. Přítomné delegace, které se určitého hlasování nezúčastní nebo které prohlásí, že se hlasování nechtějí zúčastnit, se nepovažují při určování kvora požadovaného podle odstavců 1, 2 a 3 za nepřítomné.

Článek 19

Zásada a postup při hlasování

1. Otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují hlasováním.

2. Hlasování se provádí buď tradičním způsobem nebo elektronickým hlasovacím zařízením. Zpravidla se provádí elektronickým hlasovacím zařízením, má-li je shromáždění k dispozici. Při tajném hlasování je však možné postupovat podle tradičního systému, požádá-li o to některá delegace a je-li její žádost podporována většinou přítomných a hlasujících delegací.

3. Při tradičním způsobu se hlasuje takto:

a) zdvižením ruky: zavdá-li výsledek tohoto hlasování příčinu k pochybnostem, může předseda z vlastní vůle nebo na žádost některé delegace přikročit ihned k jmenovitému hlasování o téže otázce;

b) jmenovitě: na žádost některé delegace nebo podle vůle předsedy; vyvolávání zastoupených zemí se provádí podle francouzské abecedy počínaje zemí, jejíž jméno předseda určil losem; výsledek hlasování, seznam zemí a údaj, jak hlasovaly, se uvádí v protokolu zasedání;

c) tajným hlasováním: hlasovacím lístkem na žádost dvou delegací; v tomto případě předseda určí tři skrutátory a učiní potřebná opatření, aby zajistil tajnost hlasování.

4. Při použití elektronického zařízení se hlasuje takto:

a) nezaznamenané hlasování: nahrazuje hlasování zdvižením ruky;

b) zaznamenané hlasování: nahrazuje jmenovité hlasování; k jmenovitému hlasování se však přikročí pouze tehdy, požádá-li o to některá delegace a je-li tento návrh podporován většinou přítomných a hlasujících delegací;

c) tajné hlasování: nahrazuje tajné hlasování hlasovacími lístky.

5. Při jakémkoli používaném způsobu má tajné hlasování přednost před všemi ostatními způsoby hlasování.

6. Jakmile je hlasování zahájeno, nemůže je žádná delegace přerušit s výjimkou, že se jedná o pořádkový návrh týkající se způsobu, jímž se hlasování provádí.

7. Po hlasování může předseda umožnit delegátům, aby své hlasování vysvětlili.

Článek 20

Podmínky pro schvalování návrhů

1. Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu Akt schváleny:

a) jde-li o Ústavu: nejméně dvěma třetinami členských zemí Unie;

b) jde-li o Generální řád: většinou členských zemí zastoupených na kongresu;

c) jde-li o Úmluvu: většinou přítomných a hlasujících členských zemí;

d) jde-li o ujednání: většinou přítomných a hlasujících členských zemí, které jsou účastníky příslušných ujednání.

2. Procedurální otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují většinou přítomných a hlasujících členských zemí. Stejný postup platí pro rozhodnutí, jež se netýkají změny Akt, ledaže by kongres rozhodl většinou přítomných a hlasujících členských zemí jinak.

3. S výhradou odstavce 5 se výrazem „přítomné a hlasující členské země“ rozumějí členské země hlasující „pro“ nebo „proti“, přičemž ty, jež se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání potřebných hlasů pro většinu, stejně jako se při tajném hlasování neberou v úvahu bílé nebo neplatné lístky.

4. Při rovnosti hlasů se návrh považuje za zamítnutý.

5. Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících (pro, proti, zdržení se), odloží se projednávání otázky na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

Článek 21

Volba členů Administrativní rady a Rady poštovního provozu

Dostane-li několik zemí při volbách členů Administrativní rady nebo Rady poštovního provozu stejný počet hlasů, rozhodne mezi nimi předseda losem.

Článek 22

Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu

1. Volby generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu se provádí tajným hlasováním postupně na jednom nebo více zasedáních v témže dni. Je zvolen kandidát, který dostal většinu hlasů přítomných a hlasujících členských zemí. Hlasování se opakuje podle potřeby, dokud určitý kandidát nedosáhne této většiny.

2. Za přítomné a hlasující členské země se považují ty, které hlasují pro některého z řádně ohlášených kandidátů; ty, které se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání hlasů potřebných pro dosažení většiny, stejně jako se neberou v úvahu bílé nebo neplatné hlasovací lístky.

3. Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování, a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících podle odstavce 2, odloží se volba na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

4. Kandidát, který v jednom hlasovacím kole získal nejméně hlasů, je vyřazen.

5. Při rovnosti hlasů se přikročí k prvnímu, popř. k druhému dodatečnému hlasování, aby bylo mezi kandidáty spravedlivě rozhodnuto, přičemž se hlasuje pouze o těchto kandidátech. Je-li výsledek negativní, rozhoduje los. Losování provádí předseda.

Článek 23

Protokoly

1. Protokoly plenárních zasedání kongresu zaznamenávají průběh zasedání, shrnují stručně vystoupení, uvádějí návrhy a výsledek jednání.

2. Jednání zasedání komisí jsou předmětem zpráv pro kongres. Pracovní skupiny sestavují obvykle zprávu pro orgán, který je vytvořil.

3. Každý delegát má však právo požádat, aby do protokolu nebo do zprávy bylo pojato ve zkrácené podobě nebo v plném znění jakékoli prohlášení, jež učinil, s podmínkou, že odevzdá jeho francouzský text sekretariátu nejpozději do dvou hodin po ukončení zasedání.

4. Od okamžiku, kdy byl rozdán prvý text protokolu nebo zprávy, mají delegáti lhůtu dvaceti čtyř hodin, aby předložili své připomínky sekretariátu, který slouží jako prostředník mezi účastníkem a předsedou daného zasedání.

5. S výhradou odstavce 4 předloží předseda zpravidla na začátku každého zasedání kongresu protokol z předcházejícího zasedání ke schválení. Stejně je tomu u zpráv komisí. Protokoly nebo zprávy z posledních zasedání, které nemohly být schváleny na kongresu nebo v komisi, schvalují příslušní předsedové těchto zasedání. Mezinárodní úřad přihlíží rovněž k případným připomínkám, které mu delegáti členských zemí sdělí ve lhůtě čtyřiceti dnů od odeslání zmíněných protokolů.

6. Mezinárodní úřad je oprávněn opravit v protokolech nebo ve zprávách o zasedáních kongresu a komisí věcné chyby, které nebyly zjištěny při jejich schvalování podle odstavce 5.

Článek 24

Schvalování návrhů rozhodnutí kongresem (Akta, rezoluce, atd.)

1. Každý návrh Akt předložený redakční komisí je zpravidla posuzován po jednotlivých článcích. Může být pokládán za přijatý až po kladném hlasování o celém návrhu. Pro toto hlasování platí ustanovení článku 20 odst. 1.

2. V průběhu tohoto projednávání může každá delegace znovu předložit návrh, který byl komisí přijat nebo zamítnut. Odvolání týkající se takových návrhů je vázáno na podmínku, že delegace o tom vyrozuměla předsedu kongresu nejméně den před zasedáním, na němž bude ustanovení uvedené v návrhu Akt předloženo kongresu ke schválení.

3. Je však vždy možné, pokládá-li to předseda za vhodné pro chod prací kongresu, přikročit k projednávání odvolání ještě před projednáváním návrhů Akt předkládaných redakční komisí.

4. Byl-li některý návrh přijat nebo zamítnut kongresem, může být týmž kongresem projednán znovu jen tehdy, je-li odvolání podporováno nejméně deseti delegacemi a schváleno dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících členů. Tato možnost se týká pouze návrhů předkládaných přímo plenárním zasedáním, přičemž platí, že jedna a táž otázka může být předmětem pouze jednoho odvolání.

5. Mezinárodní úřad je oprávněn opravovat v definitivních Aktech věcné chyby, které nebyly zjištěny při projednávání návrhů Akt, číslování článků a paragrafů, jakož i odvolávek.

6. Návrhy jiných rozhodnutí než těch, která upravují Akta, předložené redakční komisí, se obvykle projednávají jako celek. Ustanovení odstavců 2 až 5 platí rovněž pro návrhy těchto rozhodnutí.

Článek 25

Přidělování studií Administrativní radě a Radě poštovního provozu

Na doporučení svého předsednictva přiděluje kongres studie Administrativní radě a Radě poštovního provozu s přihlédnutím k složení a pravomoci těchto dvou orgánů tak, jak jsou popsány v článcích 102 a 104 Generálního řádu.

Článek 26

Výhrady k Aktům

Výhrady se musí předkládat písemně ve francouzském jazyce (návrhy týkající se Závěrečného protokolu) tak, aby je mohl kongres projednat před podpisem Akt.

Článek 27

Podpis Akt

Akta definitivně schválená kongresem se předkládají k podpisu zplnomocněncům.

Článek 28

Změny Rádu

1. Každý kongres může měnit Jednací řád. Návrhy na změnu tohoto Řádu, pokud nejsou předkládány orgánem Světové poštovní unie, který je k jejich podávání oprávněn, musejí být na kongresu podporovány nejméně deseti delegacemi, aby je bylo možno projednat.

2. Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu tohoto Řádu schváleny nejméně dvěma třetinami členských zemí zastoupených na kongresu.


JEDNACÍ ŘÁD KONGRESŮ

Obsah
Článek
1. Všeobecná ustanovení
2. Delegace
3. Plné moci delegátů
4. Zasedací pořádek
5. Pozorovatelé
6. Doyen kongresu
7. Předsedové a místopředsedové kongresu a komisí
8. Předsednictvo kongresu
9. Členové komisí
10. Pracovní skupiny
11. Sekretariát kongresu a komisí
12. Jednací jazyky
13. Jazyky, v nichž j sou pořizovány dokumenty kongresu
14. Návrhy
15. Projednávání návrhů na kongresu a v komisích
16. Diskuse
17. Pořádkové návrhy a procedurální návrhy
18. Kvórum
19. Zásada a postup při hlasování
20. Podmínky pro schvalování návrhů
21. Volba členů Administrativní rady a Rady poštovního provozu
22. Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu
23. Protokoly
24. Schvalování návrhů rozhodnutí kongresem (Akta, rezoluce, atd.)
25. Přidělování studií Administrativní radě a Radě poštovního provozu
26. Výhrady k Aktům
27. Podpis Akt
28. Změny Řádu

JEDNACÍ ŘÁD KONGRESŮ

Článek 1

Všeobecná ustanovení

Tento Jednací řád (dále jen „Řád“) se vydává na základě Akt Unie a je jim podřízen. Při rozporu mezi některým z jeho ustanovení a ustanovením Akt jsou směrodatná Akta.

Článek 2

Delegace

1. Výrazem „delegace“ se rozumí osoba nebo skupina osob určených členskou zemí k účasti na kongresu. Delegace se skládá z vedoucího delegace, jakož i popřípadě ze zástupce vedoucího delegace, z jednoho nebo několika delegátů a případně z jednoho nebo několika doprovázejících úředníků (včetně expertů, sekretářů atd.).

2. Vedoucí delegací, jejich zástupci, jakož i delegáti jsou zástupci členských zemí ve smyslu článku 14 odst. 2 Ústavy, jsou-li vybaveni plnými mocemi odpovídajícími podmínkám stanoveným v článku 3 tohoto Rádu.

3. Doprovázející úředníci se mohou zúčastnit zasedání a mají právo zúčastnit se rokování, ale v zásadě nemají hlasovací právo. Mohou však být svým vedoucím delegace zmocněni, aby hlasovali jménem své země na zasedáních komisí. Taková zmocnění musejí být předána písemně před začátkem zasedání předsedovi příslušné komise.

Článek 3

Plné moci delegátů

1. Plné moci delegátů musejí být podepsány hlavou státu nebo předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí příslušné země. Musejí být sepsány ve správné a náležité formě. Plné moci delegátů zmocněných k podpisu Akt (zplnomocněnci) musejí obsahovat dosah tohoto podpisu (podpis s výhradou ratifikace nebo schválení, podpis „ad referendum“, definitivní podpis). Chybí-li toto upřesnění, je podpis považován za podléhající ratifikaci nebo schválení. Plné moci opravňující k podpisu Akt zahrnují v sobě automaticky právo zúčastnit se jednání a hlasovat. Delegáti, kterým příslušné orgány udělily plné moci bez upřesnění jejich dosahu, jsou oprávněni rokovat, hlasovat a podepsat Akta, pokud z textu plných mocí výslovně nevyplývá opak.

2. Plné moci musejí být od zahájení kongresu uloženy u orgánu, který je k tomu určen.

3. Delegáti, kteří nejsou vybaveni plnými mocemi nebo své plné moci nepředloží, se mohou, pokud byli svou vládou ohlášeni vládě zvoucí země, zúčastnit rokování a hlasovat od okamžiku, kdy se začnou zúčastňovat prací kongresu. Stejně je tomu u těch, jejichž plné moci nebyly uznány z důvodu určitých nepravidelností. Tito delegáti pozbudou oprávnění hlasovat od okamžiku, kdy kongres schválí poslední zprávu komise pro ověřování plných mocí, v níž je uvedeno, že jejich plné moci chybějí nebojsou v nich nepravidelnosti, až do doby, kdy dojde k nápravě. Poslední zpráva musí být kongresem schválena před volbami, s výjimkou volby předsedy kongresu, a před schválením návrhů Akt.

4. Plné moci členské země, která je zastupována na kongresu delegací jiné členské země (zmocnění), musejí mít stejnou formu jako plné moci uvedené v odstavci 1.

5. Plné moci a zmocnění zaslané telegraficky nejsou přípustné. Naproti tomu se uznávají telegramy odpovídající na žádost o informaci ve věci plných mocí.

6. Delegace, která se po předložení svých plných mocí nemůže zúčastnit jednoho nebo více zasedání, má možnost nechat se zastupovat delegací jiné země za podmínky, že to písemně ohlásí předsedovi příslušného zasedání. Jedna delegace však může zastupovat kromě své země pouze jednu další zemi.

7. Delegáti členských zemí, které nejsou účastný některého ujednání, se mohou bez hlasovacího práva zúčastnit jednání kongresu týkajícího se tohoto ujednání.

Článek 4

Zasedací pořádek

1. Na zasedáních kongresu a komisí jsou delegace seřazeny podle francouzského abecedního pořádku přítomných členských zemí.

2. Předseda Administrativní rady určí ve vhodné době losem jméno země, která zaujme při zasedáních kongresu a komisí místo v čele před předsednickým stolem.

Článek 5

Pozorovatelé

1. Zástupci Organizace spojených národů se mohou zúčastnit jednání kongresu.

2. Pozorovatelé mezivládních organizací se mohou zúčastnit zasedání kongresu nebo jeho komisí, jsou-li projednávány otázky, na nichž tyto organizace mají zájem. Ve stejných případech se pozorovatelé mezinárodních nevládních organizací mohou zúčastnit zasedání komisí, pokud k tomu komise, které se to týká, dá souhlas.

3. Jako pozorovatelé jsou rovněž připouštěni oprávnění zástupci užších unií vytvořených podle článku 8 odst. 1 Ústavy, jestliže o to požádají.

4. Pozorovatelé uvedení v odstavcích 1 až 3 se jednání zúčastní bez hlasovacího práva.

Článek 6

Doyen Kongresu

1. Poštovní správa hostitelské země kongresu navrhne v dohodě s Mezinárodním úřadem doyena kongresu. Administrativní rada přikročí ve vhodné době k přijetí tohoto návrhu.

2. Při zahájení prvního plenárního zasedání každého kongresu zastává doyen funkci předsedy kongresu, až do jeho zvolení. Navíc vykonává funkce, kterými ho pověřuje tento Rád.

Článek 7

Předsedové a místopředsedové kongresu a komisí

1. Na svém prvním plenárním zasedání zvolí kongres na návrh doyena předsedu kongresu, pak schválí na návrh Administrativní rady členské země, které budou zajišťovat funkce místopředsedů kongresu, jakož i předsedů a místopředsedů komisí. Tyto funkce jsou přidělovány pokud možno s přihlédnutím k spravedlivému zeměpisnému rozdělení členských zemí.

2. Předsedové zahajují a ukončují zasedání, kterým předsedají, řídí diskuse, udělují slovo řečníkům, dávají hlasovat o návrzích a oznamují většinu požadovanou pro hlasování, vyhlašují rozhodnutí a s výhradou schválení kongresem podávají případně výklad těchto rozhodnutí.

3. Předsedové dbají na dodržování toho Řádu a dodržování pořádku v průběhu zasedání.

4. Každá delegace se může odvolat ke kongresu nebo komisi proti rozhodnutí předsedy kongresu nebo komise na základě ustanovení Rádu nebo jeho výkladu; rozhodnutí předsedy však zůstává v platnosti, nebylo-li zrušeno většinou přítomných a hlasujících členů.

5. Nemůže-li členská země pověřená předsednictvím nadále zajišťovat tuto funkci, je kongresem nebo komisí určen pro její nahrazení jeden z místopředsedů.

Článek 8

Předsednictvo kongresu

1. Předsednictvo je ústředním orgánem pověřeným řídit práce kongresu. Skládá se z předsedy a místopředsedů kongresu, jakož i z předsedů komisí. Schází se pravidelně, aby projednalo postup prací kongresu a jeho komisí a aby formulovalo doporučení podporující dobrý průběh. Pomáhá předsedovi při vypracování programu každého plenárního zasedání a při koordinaci prací komisí. Činí doporučení, která se vztahují k zakončení kongresu.

2. Generální sekretář kongresu a zástupce generálního sekretáře, kteří jsou uvedeni v článku 11 odst. 1, se zúčastní zasedání předsednictva kongresu.

Článek 9

Členové komisí

1. Členské země zastoupené na kongresu jsou z moci práva členy komisí pověřených projednáním návrhů týkajících se Ústavy, Generálního řádu a Úmluvy.

2. Členské země zastoupené na kongresu, které jsou účastný jednoho nebo více fakultativních ujednání, jsou z moci práva členy komise nebo komisí pověřených revizí těchto ujednání. Hlasovací právo členů této komise nebo těchto komisí je omezeno na ujednání, jejichž jsou účastníky.

3. Delegace, které nejsou členy komisí projednávajících ujednání, mají možnost být přítomny na zasedáních těchto komisí a účastnit se jednání bez hlasovacího práva.

Článek 10

Pracovní skupiny

Kongres a každá komise mohou vytvářet pracovní skupiny ke studiu určitých otázek.

Článek 11

Sekretariát kongresu a komisí

1. Generální ředitel a náměstek generálního ředitele Mezinárodního úřadu vykonávají funkci generálního sekretáře a zástupce generálního sekretáře kongresu.

2. Generální sekretář a zástupce generálního sekretáře jsou přítomni na zasedáních kongresu a předsednictva kongresu, kde se zúčastní jednání bez hlasovacího práva. Za stejných podmínek se mohou účastnit zasedání komisí nebo se tam dát zastoupit některým vyšším úředníkem Mezinárodního úřadu.

3. Práce sekretariátu kongresu, předsednictva kongresu a komisí zajišťují pracovníci Mezinárodního úřadu ve spolupráci s poštovní správou hostitelské země.

4. Vyšší úředníci Mezinárodního úřadu vykonávají funkce sekretářů kongresu, předsednictva kongresu a komisí. Pomáhají předsedovi během zasedání a odpovídají za sepsání protokolů a zpráv.

5. Sekretářům kongresu a komisí pomáhají zástupci sekretářů.

6. Zpravodajové ovládající francouzský jazyk jsou pověřeni sestavováním protokolů plenárních zasedání kongresu.

Článek 12

Jednací jazyky

1. S výhradou odstavce 2 jsou pro jednání prostřednictvím systému simultánního nebo následného tlumočení připuštěny jazyky francouzský, anglický, španělský a ruský.

2. Jednání redakční komise probíhají ve francouzském jazyce.

3. Pro jednání uvedená v odstavci 1 se povolují i jiné jazyky. V tomto ohledu má přednost jazyk hostitelské země. Delegace, které používají jiné jazyky, zajistí simultánní tlumočení do některého z jazyků uvedených v odstavci 1 buď pomocí systému simultánního tlumočení, pokud je možno provést technické úpravy, nebo zvláštními tlumočníky.

4. Náklady na instalaci a údržbu technického zařízení nese Unie.

5. Náklady na tlumočnickou službu se rozdělují mezi členské země užívající téhož jazyka v poměru k jejich příspěvku na výdaje Unie.

Článek 13

Jazyky, v nichž jsou pořizovány dokumenty kongresu

1. Dokumenty vypracované během kongresu, včetně návrhů rozhodnutí předkládaných ke schválení kongresu, publikuje sekretariát kongresu ve francouzském jazyce.

2. K tomuto účelu musejí být dokumenty pocházející od delegací členských zemí předkládány v tomto jazyce buď přímo, nebo prostřednictvím překladatelských služeb při sekretariátu kongresu.

3. Tyto služby, provozované na jejich vlastní náklady jazykovými skupinami, jež jsou zřízeny podle příslušných ustanovení Generálního řádu, mohou též překládat dokumenty kongresu do jejich příslušných jazyků.

Článek 14

Návrhy

1. Všechny otázky předkládané kongresu jsou předmětem návrhů.

2. Všechny návrhy publikované Mezinárodním úřadem před zahájením kongresu se považují za předložené kongresu.

3. V období dvou měsíců před zahájením kongresu nebude brán v úvahu žádný návrh kromě těch, které směřují ke změně původních návrhů.

4. Za pozměňovací návrh se pokládá každý návrh na změnu, který, aniž změní podstatu návrhu, obsahuje zrušení, doplnění části původního návrhu nebo revizi části tohoto návrhu. Žádný návrh na změnu nebude považován za pozměňovací návrh, je-li neslučitelný se smyslem nebo záměrem původního návrhu. V případech pochybností přísluší rozhodnutí v této otázce kongresu nebo komisi.

5. Pozměňovací návrhy předložené kongresu ve věci již podaných návrhů musí být předloženy sekretariátu písemně ve francouzském jazyce do 12 hodin dva dny přede dnem, kdy budou projednávány tak, aby mohly být téhož dne distribuovány delegátům. Tato lhůta neplatí pro pozměňovací návrhy vyplývající přímo z diskuse na kongresu nebo v komisi. V takovém případě musí autor, je-li to požadováno, předložit svůj text písemně ve francouzském jazyce, nebo, v případě obtíží, v jakémkoli jiném jednacím jazyce. Příslušný předseda návrh přečte nebo jej dá přečíst.

6. Postup uvedený v odstavci 5 platí rovněž pro předkládání návrhů, které nemají za cíl změnu textu Akt (návrhy rezolucí, doporučení, přání atd.).

7. Každý návrh nebo pozměňovací návrh musí obsahovat konečné znění textu, který má být zařazen do Akt Unie, samozřejmě s výhradou upřesnění redakční komisí.

Článek 15

Projednávání návrhů na kongresu a v komisích

1. Návrhy redakční povahy (za jejichž číslem následuje písmeno „R“) se přidělují redakční komisi buď přímo, nemá-li Mezinárodní úřad žádné pochybnosti o jejich povaze (jejich seznam pro redakční komisi sestavuje Mezinárodní úřad), nebo, má-li Mezinárodní úřad pochybnosti o jejich povaze, teprve poté, co ostatní komise potvrdily jejich povahu jako čistě redakční (seznam takových navrhuje také sestavován pro příslušné komise). Jsou-li však takové návrhy vázány na jiné návrhy věcných změn, které mají být projednávány kongresem nebo jinými komisemi, zahájí redakční komise jejich projednávání až poté, co se kongres nebo ostatní komise vysloví k příslušným návrhům věcných změn. Návrhy, jejichž číslo není doplněno písmenem „R“, jež však jsou podle názoru Mezinárodního úřadu návrhy redakční povahy, se předávají přímo komisím, které projednávají příslušné návrhy na věcné změny. Tyto komise při zahájení svých prací rozhodnou, které z těchto návrhů budou přiděleny přímo redakční komisi. Mezinárodní úřad sestavuje seznam těchto návrhů pro komise, kterých se to týká.

2. Je-li k jedné otázce podáno několik návrhů, rozhodne předseda o pořadí jejich projednávání; v zásadě se začíná návrhem, který se nejvíce odchyluje od základního textu a který obsahuje největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

3. Lze-li návrh rozdělit na několik částí, může být každá z nich se souhlasem autora nebo shromáždění projednávána a dána k hlasování odděleně.

4. Každý návrh, který jeho autor na kongresu nebo v komisi vzal zpět, může být znovu předložen delegací jiné členské země. Stejně tak, byl-li autorem původního návrhu přijat pozměňovací návrh, může jiná delegace znovu předložit původní nezměněný návrh.

5. Každý pozměňovací návrh, který byl přijat delegací, jež předložila původní návrh, se ihned začlení do textu původního návrhu. Nepřijme-li autor původního návrhu pozměňovací návrh, rozhodne předseda, zda se má hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu nebo o návrhu původním; začíná při tom zněním, jež se nejvíce odchyluje od smyslu nebo cíle základního textu a které přináší největší změnu ve vztahu k dosavadnímu textu.

6. Způsobem uvedeným v odstavci 5 se postupuje i tehdy, je-li k jednomu návrhu podáno více pozměňovacích návrhů.

7. Předseda kongresu a předsedové komisí zařizují po každém zasedání odevzdání písemných textů návrhů, pozměňovacích návrhů nebo přijatých rozhodnutí redakční komisi.

Článek 16

Diskuse

1. Delegáti se mohou ujmout slova teprve tehdy, když obdrželi souhlas předsedy zasedání. Je jim doporučeno, aby mluvili beze spěchu a zřetelně. Předseda musí dát delegátům možnost vyjádřit svobodně a plně svůj názor na projednávanou věc, pokud je to slučitelné s normálním chodem jednání.

2. Nerozhodne-li většina přítomných a hlasujících členů jinak, nesmějí vystoupení trvat déle než pět minut. Předseda má právo přerušit každého řečníka, který překročil uvedenou dobu. Může také vyzvat delegáta, aby se neodchyloval od tématu.

3. V průběhu diskuse může předseda se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů prohlásit seznam přihlášených řečníků za uzavřený, když jej předtím přečetl. Když je seznam vyčerpán, prohlásí diskusi za skončenou s výhradou, že autorovi projednávaného návrhu náleží i po uzavření diskuse právo odpovědět na jakákoli vystoupení.

4. Předseda také může se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů omezit počet vystoupení jedné a téže delegace k určitému návrhu nebo skupině návrhů; autor návrhu musí však mít možnost svůj návrh uvést a vystoupit později, požádá-li o to, aby uvedl nové skutečnosti jako odpověď na vystoupení jiných delegací, a to tak, aby mohl mít poslední slovo, požádá-li o to.

5. Se souhlasem většiny přítomných a hlasujících členů může předseda omezit počet vystoupení k určitému návrhu nebo skupině návrhů; toto omezení nesmí být nižší než pět pro a pět proti projednávanému návrhu.

Článek 17

Pořádkové návrhy a procedurální návrhy

1. Během diskuse o kterékoli otázce, dokonce popř. i po skončení diskuse, může kterákoli delegace podat pořádkový návrh, v němž požaduje:

- vysvětlení k průběhu diskuse;

- dodržování Jednacího řádu;

- změnu pořadí diskuse o návrzích stanovených předsedou.

Pořádkový návrh má přednost před všemi otázkami včetně procedurálních návrhů uvedených v odstavci 3.

2. Předseda okamžitě podá požadovaná upřesnění nebo učiní rozhodnutí, které pokládá za vhodné ve věci pořádkového návrhu. V případě námitky se ihned přikročí k hlasování o rozhodnutí předsedy.

3. Kromě toho může delegace během diskuse o jakékoli otázce uvést procedurální návrh s cílem navrhnout:

a) přerušení zasedání;

b) ukončení zasedání;

c) odložení diskuse o projednávané otázce;

d) ukončení diskuse o projednávané otázce.

Procedurální návrhy mají přednost ve shora uvedeném pořadí před všemi ostatními návrhy, kromě pořádkových návrhů uvedených v odstavci 1.

4. O podaných návrzích na přerušení nebo ukončení zasedání se nevede diskuse, ale ihned se o nich hlasuje.

5. Navrhne-li některá delegace odložení nebo ukončení diskuse o projednávané otázce, je dáno slovo pouze dvěma řečníkům, kteří jsou proti odložení nebo ukončení diskuse, a pak se o návrhu hlasuje.

6. Delegace, která podá pořádkový nebo procedurální návrh, nemůže ve svém vystoupení hovořit o podstatě projednávané otázky. Autor procedurálního návrhu jej může vzít zpět ještě před tím, než o něm bylo hlasováno, a každý takový návrh, který byl vzat zpět, může převzít, pozměněný či beze změn, jiná delegace.

Článek 18

Kvorum

1. S výhradou odstavců 2 a 3 je kvorum nezbytné pro zahájení zasedání a pro hlasování tvořeno polovinou členských zemí zastoupených na kongresu a majících hlasovací právo.

2. Při hlasování o změně Ústavy a Generálního řádu tvoří požadované kvorum dvě třetiny členských zemí Unie.

3. Pokud jde o ujednání, tvoří požadované kvorum pro zahájení zasedání a pro hlasování polovina členských zemí zastoupených na kongresu, které jsou účastníky příslušného ujednání a které mají hlasovací právo.

4. Přítomné delegace, které se určitého hlasování nezúčastní nebo které prohlásí, že se hlasování nechtějí zúčastnit, se nepovažují při určování kvora požadovaného podle odstavců 1, 2 a 3 za nepřítomné.

Článek 19

Zásada a postup při hlasování

1. Otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují hlasováním.

2. Hlasování se provádí buď tradičním způsobem nebo elektronickým hlasovacím zařízením. Zpravidla se provádí elektronickým hlasovacím zařízením, má-li je shromáždění k dispozici. Při tajném hlasování je však možné postupovat podle tradičního systému, požádá-li o to některá delegace a je-li její žádost podporována většinou přítomných a hlasujících delegací.

3. Při tradičním způsobu se hlasuje takto:

a) zdvižením ruky: zavdá-li výsledek tohoto hlasování příčinu k pochybnostem, může předseda z vlastní vůle nebo na žádost některé delegace přikročit ihned k jmenovitému hlasování o téže otázce;

b) jmenovitě: na žádost některé delegace nebo podle vůle předsedy; vyvolávání zastoupených zemí se provádí podle francouzské abecedy počínaje zemí, jejíž jméno předseda určil losem; výsledek hlasování, seznam zemí a údaj, jak hlasovaly, se uvádí v protokolu zasedání;

c) tajným hlasováním: hlasovacím lístkem na žádost dvou delegací; v tomto případě předseda určí tři skrutátory a učiní potřebná opatření, aby zajistil tajnost hlasování.

4. Při použití elektronického zařízení se hlasuje takto:

a) nezaznamenané hlasování: nahrazuje hlasování zdvižením ruky;

b) zaznamenané hlasování: nahrazuje jmenovité hlasování; k jmenovitému hlasování se však přikročí pouze tehdy, požádá-li o to některá delegace a je-li tento návrh podporován většinou přítomných a hlasujících delegací;

c) tajné hlasování: nahrazuje tajné hlasování hlasovacími lístky.

5. Při jakémkoli používaném způsobu má tajné hlasování přednost před všemi ostatními způsoby hlasování.

6. Jakmile je hlasování zahájeno, nemůže je žádná delegace přerušit s výjimkou, že se jedná o pořádkový návrh týkající se způsobu, jímž se hlasování provádí.

7. Po hlasování může předseda umožnit delegátům, aby své hlasování vysvětlili.

Článek 20

Podmínky pro schvalování návrhů

1. Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu Akt schváleny:

a) jde-li o Ústavu: nejméně dvěma třetinami členských zemí Unie;

b) jde-li o Generální řád: většinou členských zemí zastoupených na kongresu;

c) jde-li o Úmluvu: většinou přítomných a hlasujících členských zemí;

d) jde-li o ujednání: většinou přítomných a hlasujících členských zemí, které jsou účastníky příslušných ujednání.

2. Procedurální otázky, které není možno vyřešit společnou dohodou, se rozhodují většinou přítomných a hlasujících členských zemí. Stejný postup platí pro rozhodnutí, jež se netýkají změny Akt, ledaže by kongres rozhodl většinou přítomných a hlasujících členských zemí jinak.

3. S výhradou odstavce 5 se výrazem „přítomné a hlasující členské země“ rozumějí členské země hlasující „pro“ nebo „proti“, přičemž ty, jež se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání potřebných hlasů pro většinu, stejně jako se při tajném hlasování neberou v úvahu bílé nebo neplatné lístky.

4. Při rovnosti hlasů se návrh považuje za zamítnutý.

5. Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících (pro, proti, zdržení se), odloží se projednávání otázky na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

Článek 21

Volba členů Administrativní rady a Rady poštovního provozu

Dostane-li několik zemí při volbách členů Administrativní rady nebo Rady poštovního provozu stejný počet hlasů, rozhodne mezi nimi předseda losem.

Článek 22

Volba generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu

1. Volby generálního ředitele a náměstka generálního ředitele Mezinárodního úřadu se provádí tajným hlasováním postupně na jednom nebo více zasedáních v témže dni. Je zvolen kandidát, který dostal většinu hlasů přítomných a hlasujících členských zemí. Hlasování se opakuje podle potřeby, dokud určitý kandidát nedosáhne této většiny.

2. Za přítomné a hlasující členské země se považují ty, které hlasují pro některého z řádně ohlášených kandidátů; ty, které se hlasování zdržely, se neberou v úvahu při počítání hlasů potřebných pro dosažení většiny, stejně jako se neberou v úvahu bílé nebo neplatné hlasovací lístky.

3. Pokud počet těch, kdo se zdrželi hlasování, a bílých nebo neplatných hlasovacích lístků přesáhne polovinu hlasujících podle odstavce 2, odloží se volba na následující zasedání, při kterém zdržení se hlasování, stejně jako bílé nebo neplatné lístky nebudou již brány v úvahu.

4. Kandidát, který v jednom hlasovacím kole získal nejméně hlasů, je vyřazen.

5. Při rovnosti hlasů se přikročí k prvnímu, popř. k druhému dodatečnému hlasování, aby bylo mezi kandidáty spravedlivě rozhodnuto, přičemž se hlasuje pouze o těchto kandidátech. Je-li výsledek negativní, rozhoduje los. Losování provádí předseda.

Článek 23

Protokoly

1. Protokoly plenárních zasedání kongresu zaznamenávají průběh zasedání, shrnují stručně vystoupení, uvádějí návrhy a výsledek jednání.

2. Jednání zasedání komisí jsou předmětem zpráv pro kongres. Pracovní skupiny sestavují obvykle zprávu pro orgán, který je vytvořil.

3. Každý delegát má však právo požádat, aby do protokolu nebo do zprávy bylo pojato ve zkrácené podobě nebo v plném znění jakékoli prohlášení, jež učinil, s podmínkou, že odevzdá jeho francouzský text sekretariátu nejpozději do dvou hodin po ukončení zasedání.

4. Od okamžiku, kdy byl rozdán prvý text protokolu nebo zprávy, mají delegáti lhůtu dvaceti čtyř hodin, aby předložili své připomínky sekretariátu, který slouží jako prostředník mezi účastníkem a předsedou daného zasedání.

5. S výhradou odstavce 4 předloží předseda zpravidla na začátku každého zasedání kongresu protokol z předcházejícího zasedání ke schválení. Stejně je tomu u zpráv komisí. Protokoly nebo zprávy z posledních zasedání, které nemohly být schváleny na kongresu nebo v komisi, schvalují příslušní předsedové těchto zasedání. Mezinárodní úřad přihlíží rovněž k případným připomínkám, které mu delegáti členských zemí sdělí ve lhůtě čtyřiceti dnů od odeslání zmíněných protokolů.

6. Mezinárodní úřad je oprávněn opravit v protokolech nebo ve zprávách o zasedáních kongresu a komisí věcné chyby, které nebyly zjištěny při jejich schvalování podle odstavce 5.

Článek 24

Schvalování návrhů rozhodnutí kongresem (Akta, rezoluce, atd.)

1. Každý návrh Akt předložený redakční komisí je zpravidla posuzován po jednotlivých článcích. Může být pokládán za přijatý až po kladném hlasování o celém návrhu. Pro toto hlasování platí ustanovení článku 20 odst. 1.

2. V průběhu tohoto projednávání může každá delegace znovu předložit návrh, který byl komisí přijat nebo zamítnut. Odvolání týkající se takových návrhů je vázáno na podmínku, že delegace o tom vyrozuměla předsedu kongresu nejméně den před zasedáním, na němž bude ustanovení uvedené v návrhu Akt předloženo kongresu ke schválení.

3. Je však vždy možné, pokládá-li to předseda za vhodné pro chod prací kongresu, přikročit k projednávání odvolání ještě před projednáváním návrhů Akt předkládaných redakční komisí.

4. Byl-li některý návrh přijat nebo zamítnut kongresem, může být týmž kongresem projednán znovu jen tehdy, je-li odvolání podporováno nejméně deseti delegacemi a schváleno dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících členů. Tato možnost se týká pouze návrhů předkládaných přímo plenárním zasedáním, přičemž platí, že jedna a táž otázka může být předmětem pouze jednoho odvolání.

5. Mezinárodní úřad je oprávněn opravovat v definitivních Aktech věcné chyby, které nebyly zjištěny při projednávání návrhů Akt, číslování článků a paragrafů, jakož i odvolávek.

6. Návrhy jiných rozhodnutí než těch, která upravují Akta, předložené redakční komisí, se obvykle projednávají jako celek. Ustanovení odstavců 2 až 5 platí rovněž pro návrhy těchto rozhodnutí.

Článek 25

Přidělování studií Administrativní radě a Radě poštovního provozu

Na doporučení svého předsednictva přiděluje kongres studie Administrativní radě a Radě poštovního provozu s přihlédnutím k složení a pravomoci těchto dvou orgánů tak, jak jsou popsány v článcích 102 a 104 Generálního řádu.

Článek 26

Výhrady k Aktům

Výhrady se musí předkládat písemně ve francouzském jazyce (návrhy týkající se Závěrečného protokolu) tak, aby je mohl kongres projednat před podpisem Akt.

Článek 27

Podpis Akt

Akta definitivně schválená kongresem se předkládají k podpisu zplnomocněncům.

Článek 28

Změny Řádu

1. Každý kongres může měnit Jednací řád. Návrhy na změnu tohoto Rádu, pokud nejsou předkládány orgánem Světové poštovní unie, který je k jejich podávání oprávněn, musejí být na kongresu podporovány nejméně deseti delegacemi, aby je bylo možno projednat.

2. Aby mohly být přijaty, musejí být návrhy na změnu tohoto Řádu schváleny nejméně dvěma třetinami členských zemí zastoupených na kongresu.


SVĚTOVÁ POŠTOVNÍ ÚMLUVA

OBSAH

První část

Společná pravidla pro mezinárodní poštovní službu

Jediná hlava

Všeobecná ustanovení

1. Univerzální poštovní služba

2. Svoboda průvozu

3. Vlastnictví poštovních zásilek

4. Zavedení nové služby

5. Měnová jednotka

6. Poštovní známky

7. Sazby

8. Osvobození od poštovních sazeb

9. Poštovní bezpečnost

Druhá část

Pravidla pro listovní zásilky a poštovní balíky

Hlava 1

Nabídka služeb

10. Základní služby

11. Sazby a letecké příplatky

12. Zvláštní sazby

13. Doporučené zásilky

14. Ověřené zásilky

15. Zásilky s udanou cenou

16. Zásilky na dobírku

17. Spěšné zásilky

18. Oznámení o dodání (dodejka)

19. Dodávání do vlastních rukou

20. Zásilky dodávané bez sazeb a poplatků

21. Služba odpovědních zásilek v mezinárodním styku

22. Mezinárodní odpovědky

23. Křehké balíky. Neskladné balíky

24. Služba konsignace

25. Nepřípustné zásilky. Zákazy

26. Radioaktivní materiály

27. Dosílka

28. Zásilky, které nelze dodat

29. Vracení. Změna nebo oprava adresy na žádost odesílatele

30. Reklamace

31. Celní kontrola

32. Sazba za zprostředkování celního projednání

33. Clo a jiné poplatky

Hlava 2

Odpovědnost

34. Odpovědnost poštovních správ. Náhrady

35. Zproštění poštovních správ odpovědnosti

36. Odpovědnost odesílatele

37. Výplata náhrady

38. Případné vrácení náhrady odesílatelem nebo adresátem

39. Výměna zásilek

40. Výměna přímých závěrů s vojenskými jednotkami

41. Vymezení odpovědnosti mezi poštovními správami

Hlava 3

Zvláštní ustanovení pro listovní zásilky

42. Cíle týkající se kvality služby

43. Podávání listovních zásilek v cizině

44. Přípustné biologické materiály

45. Elektronická pošta

46. Průvozní výdaje

47. Terminální výdaje. Všeobecná ustanovení

48. Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na výměny mezi průmyslovými zeměmi

49. Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na toky zásilek z rozvojových zemí do průmyslových zemí

50. Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na toky zásilek z průmyslových zemí do rozvojových zemí

51. Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na výměny mezi rozvojovými zeměmi

52. Osvobození od průvozních a terminálních výdajů

53. Výdaje na leteckou přepravu

54. Základní sazby a výpočet leteckých přepravních výdajů

Hlava 4

Zvláštní ustanovení pro poštovní balíky

55. Cíle týkající se kvality služby

56. Příchodní pozemní podíl

57. Průvozní pozemní podíl

58. Námořní podíl

59. Výdaje na leteckou přepravu

60. Osvobození od podílů

Hlava 5

Služba zásilek EMS

61. Služba zásilek EMS

Třetí část

Přechodná a závěrečná ustanovení

62. Povinnost zajišťovat službu poštovních balíků

63. Závazky vztahující se k trestním opatřením

64. Podmínky schvalování návrhů týkajících se Úmluvy a Řádů

65. Nabytí účinnosti a doba platnosti Úmluvy

Závěrečný protokol Světové poštovní úmluvy

Článek

I. Vlastnictví poštovních zásilek

II. Sazby

III. Výjimka z osvobození od poštovních sazeb pro slepecké zásilky

IV. Základní služby

V. Balíčky

VI. Tiskoviny. Maximální hmotnost

VII. Poskytování služby poštovních balíků

VIII. Balíky. Maximální hmotnost

IX. Maximální částky pro zásilky s udanou cenou

X. Oznámení o dodání (dodejka)

XI. Služba odpovědních zásilek v mezinárodním styku

XII. Zákazy (listovní zásilky)

XIII. Zákazy (poštovní balíky)

XIV. Věci podléhající clu

XV. Vracení. Změna nebo oprava adresy

XVI. Reklamace

XVII. Sazba za předložení celnímu úřadu

XVIII. Odpovědnost poštovních správ

XIX. Odškodnění

XX. Výjimky ze zásady odpovědnosti

XXI. Zproštění poštovních správ odpovědnosti

XXII. Výplata náhrady

XXIII. Podávání listovních zásilek v cizině

XXIV. Terminální výdaje

XXV. Výdaje na vnitrostátní leteckou přepravu

XXVI. Výjimečné příchodní pozemní podíly

XXVII. Zvláštní sazby

SVĚTOVÁ POŠTOVNÍ ÚMLUVA

Přihlížejíce k článku 22 odst. 3 Ústavy Světové poštovní unie, sjednané ve Vídni dne 10. července 1964, stanovili níže podepsaní zplnomocněnci vlád členských zemí Unie společnou dohodou a s výhradou článku 25 odst. 4 uvedené Ústavy v této Úmluvě pravidla pro mezinárodní poštovní službu.

PRVNÍ ČÁST

Společná pravidla pro mezinárodní poštovní službu

JEDINÁ HLAVA

Všeobecná ustanovení

Článek 1

Univerzální poštovní služba

1. S cílem posílit pojetí jednotného poštovního území Unie dbají členské země na to, aby všichni uživatelé/zákazníci měli právo na univerzální poštovní službu, znamenající trvalé poskytování kvalitních základních poštovních služeb v každém místě jejich území a za dostupné ceny.

2. K dosažení tohoto cíle stanoví členské země v rámci své poštovní legislativy nebo jinými obvyklými prostředky rozsah nabízených poštovních služeb, jakož i požadavky na kvalitu a dostupné ceny, s přihlédnutím jak k potřebám obyvatelstva, tak ke svým vnitrostátním podmínkám.

3. Členské země dbají na to, aby operátoři odpovědní za poskytování univerzální poštovní služby dodržovali nabídku služeb a normy kvality.

Článek 2

Svoboda průvozu

1. Zásada svobody průvozu je vyjádřena v článku 1 Ústavy. Znamená pro každou poštovní správu povinnost směrovat přímé závěry a listovní zásilky v otevřeném průvozu, které jí předá jiná poštovní správa, vždy nejrychlejšími cestami a nejspolehlivějšími prostředky, jež používá pro své vlastní zásilky.

2. Členské země, které se neúčastní výměny psaní obsahujících biologické látky podléhající zkáze nebo radioaktivní látky, mají možnost nedovolit přepravu těchto zásilek v otevřeném průvozu přes své území. Totéž platí pro jiné listovní zásilky než psaní, dopisnice a slepecké zásilky, které nevyhovují právním ustanovením, jimiž se řídí podmínky jejich vydávání nebo oběhu v průvozní zemi.

3. Svoboda průvozu poštovních balíků, které mají být směrovány pozemní a námořní cestou, je omezena na území zemí účastnících se této služby.

4. Svoboda průvozu leteckých balíků je zaručena na celém území Unie. Členské země, které neposkytují službu poštovních balíků, však nemusejí zajišťovat přepravu leteckých balíků pozemní cestou.

5. Nedodržuje-li některá členská země ustanovení týkající se svobody průvozu, mají ostatní členské země právo zrušit poštovní styk s touto zemí.

Článek 3

Vlastnictví poštovních zásilek

1. Každá poštovní zásilka náleží odesilateli, dokud není dodána oprávněné osobě, s výjimkou případu, kdy byla zásilka zabavena podle předpisů země určení.

Článek 4

Zavedení nové služby

1. Poštovní správy mohou společnou dohodou zavést novou službu, která není výslovně uvedena v Aktech Unie. Sazby za novou službu stanoví každá zúčastněná správa s přihlédnutím k nákladům na její provoz.

Článek 5

Měnová jednotka

1. Měnovou jednotkou uvedenou v článku 7 Ústavy a používanou v Úmluvě a ostatních Aktech Unie je Zvláštní právo čerpání (ZPČ), ve francouzštině „Droit de tirage speciál“ (DTS), v angličtině „Speciál Drawing Righ“ (SDR).

Článek 6

Poštovní známky

1. Poštovní známky potvrzující uhrazení výplatného podle Akt Unie vydávají pouze poštovní správy. Poštovní výplatní znaky, otisky výplatních strojů a otisky tiskařského lisu či jiných způsobů tisku nebo razítkování odpovídající ustanovením Řádu listovních zásilek mohou být používány jen se souhlasem poštovní správy.

2. Náměty a motivy poštovních známek musejí být v souladu s duchem preambule Ústavy SPU a s rozhodnutími přijatými orgány Unie.

Článek 7

Sazby

1. Sazby za různé mezinárodní a zvláštní služby jsou stanoveny poštovními správami v souladu se zásadami vyjádřenými v Úmluvě a v Řádech. V zásadě musejí být odvozeny od nákladů na poskytování těchto služeb.

2. Vybírané sazby včetně těch, které jsou uvedeny v Aktech jako orientační, musejí být přinejmenším stejné jako sazby používané ve vnitrostátním styku pro zásilky stejného charakteru (druh, množství, doba zpracování atd.).

3. Poštovní správy jsou oprávněny překročit kterékoli sazby uvedené v Aktech včetně těch, které nejsou uvedeny jako orientační:

3.1 jestliže sazby, které používají pro stejné služby ve vnitrostátním styku, jsou vyšší než sazby stanovené;

3.2 je-li to nezbytné pro pokrytí provozních nákladů jejich služeb nebo z jakéhokoli jiného dostatečného důvodu.

4. Minimální hranice sazeb uvedená v odstavci 2 může být poštovními správami překročena tím, že připustí snížené sazby odvozené od jejich vnitrostátních předpisů pro listovní zásilky podané v jejich zemích. Mají zejména možnost poskytnout zvýhodněné sazby svým zákazníkům podávajícím velké objemy poštovních zásilek.

5. Od zákazníků se nesmějí vybírat žádné jiné poštovní sazby nežli ty, které jsou uvedeny v Aktech.

6. Není-li v Aktech uvedeno jinak, ponechává si každá správa sazby, které vybrala.

Článek 8

Osvobození od poštovních sazeb

1. Zásada

1.1 Případy osvobození od poštovních sazeb jsou výslovně uvedeny Úmluvou.

2. Poštovní služba

2.1 Listovní zásilky vztahující se k poštovní službě odesílané poštovním správami nebo jejich provozovnami, ať letecky, pozemní cestou nebo pozemní cestou přepravované letecky (S.A.L.), jsou osvobozeny ode všech poštovních sazeb.

2.2 Ode všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků jsou osvobozeny listovní zásilky vztahující se k poštovní službě, jsou-li:

2.2.1 vyměňovány mezi orgány Světové poštovní unie a orgány užších unií;

2.2.2 vyměňovány mezi orgány těchto unií;

2.2.3 zasílány těmito orgány poštovním správám nebo jejich provozovnám.

2.3 Ode všech poštovních sazeb jsou osvobozeny balíky vztahující se k poštovní službě, jsou-li vyměňovány mezi:

2.3.1 poštovními správami;

2.3.2 poštovními správami a Mezinárodním úřadem;

2.3.3 poštami členských zemí;

2.3.4 poštami a poštovními správami.

2.4 Letecké balíky s výjimkou těch, které pocházejí od Mezinárodního úřadu, jsou osvobozeny od leteckých příplatků.

3. Váleční zajatci a civilní internované osoby

3.1 Ode všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků jsou osvobozeny listovní¨zásilky, poštovní balíky a zásilky poštovních peněžních služeb adresované válečným zajatcům nebo jimi odesílané buďto přímo nebo prostřednictvím úřadů zmíněných v Řádu listovních zásilek. Válčící osoby zadržené a internované v některé neutrální zemi jsou postaveny na roven válečným zajatcům jako takovým, pokud jde o aplikaci předchozích ustanovení.

3.2 Ustanovení uvedená v odstavci 3.1 platí také pro listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky poštovních peněžních služeb pocházející z jiných zemí, adresované civilním internovaným osobám definovaným Ženevskou konvencí ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilních osob za války, nebo jimi odesílané buďto přímo nebo prostřednictvím úřadů zmíněných v Řádu listovních zásilek.

3.3 Úřady uvedené v Řádu listovních zásilek jsou rovněž osvobozeny od poštovních sazeb za listovní zásilky, poštovní balíky a zásilky peněžních služeb týkající se osob uvedených v odstavcích 3.1 a 3.2, které odesílají nebo dostávají buď přímo nebo jako prostředníci.

3.4 Balíky se přijímají jako osvobozené od sazeb do hmotnosti 5 kg. Hranice hmotnosti se zvyšuje na 10 kg u balíků, jejichž obsah je nedělitelný, a u balíků, které jsou adresovány táboru nebo tamním zástupcům zajatců („hommes de confiance“) k dodání zajatcům.

4. Slepecké zásilky

4.1 Slepecké zásilky jsou osvobozeny od všech poštovních sazeb s výjimkou leteckých příplatků.

Článek 9

Poštovní bezpečnost

1. Poštovní správy přijmou a realizují na všech úrovních poštovního provozu aktivní bezpečnostní strategii, aby si udržely a posílily důvěru zákazníků v poštovní služby a zajistily si tak výhodu před konkurencí na trhu.

2. Cílem této strategie je:

2.1 zvýšit celkovou kvalitu provozu služby;

2.2 zvýšit povědomí zaměstnanců o významu bezpečnosti;

2.3 vytvořit nebo posílit bezpečnostní útvary;

2.4 zajistit včasné šíření informací o provozu, bezpečnosti a prováděných šetřeních v této oblasti;

2.5 podporovat předkládání nezbytných návrhů specifických zákonů, předpisů a opatření ke zvyšování kvality a bezpečnosti poštovních služeb na celém světě zákonodárcům.

DRUHÁ ČÁST

Pravidla pro listovní zásilky a poštovní balíky

HLAVA 1

Nabídka služeb

Článek 10

Základní služby

1. Poštovní správy zajišťují přijímání, zpracování, přepravu a dodávání listovních zásilek. Stejné služby poskytují rovněž pro poštovní balíky, buďto podle ustanovení Úmluvy nebo, v případě balíků vypravovaných do ciziny a po dvoustranné dohodě, jakýmkoli jiným způsobem, který je pro jejich zákazníky výhodnější.

2. Listovní zásilky se dělí podle jednoho ze dvou následujících systémů. Každá poštovní správa si může svobodně zvolit systém, který používá při výpravě zásilek.

3. První systém je založen na rychlosti zpracování zásilek. Ty se pak dělí na:

3.1 prioritní zásilky: zásilky přepravované nejrychlejší cestou (leteckou nebo pozemní) s předností; hranice hmotnosti: obecně 2 kg, avšak 5 kg ve styku mezi správami, které přijímají od svých zákazníků zásilky tohoto druhu, 5 kg u zásilek obsahujících knihy a brožury (nepovinná služba), 7 kg u slepeckých zásilek.

3.2 neprioritní zásilky: zásilky, u kterých odesílatel zvolil nižší tarif znamenající delší lhůtu pro dodání; hranice hmotnosti: stejné jako v odstavci 3.1.

4. Druhý systém je založen na obsahu zásilek. Ty se pak dělí na:

4.1 psaní a dopisnice, společně nazývané „LC“; hranice hmotnosti: 2 kg, avšak 5 kg ve styku mezi správami, které přijímají od svých zákazníků zásilky tohoto druhu;

4.2 tiskoviny, slepecké zásilky a balíčky, společně nazývané „AO“; hranice hmotnosti: 2 kg u balíčků, avšak 5 kg ve styku mezi správami, které přijímají od svých zákazníků zásilky tohoto druhu, 5 kg u tiskovin, 7 kg u slepeckých zásilek.

5. Zvláštní pytle obsahující tiskoviny (noviny, periodika, knihy aj.) pro stejného adresáta na stejném místě určení se v obou systémech nazývají „M pytle“; hranice hmotnosti: 30 kg.

6. Výměna balíků, jejichž individuální hmotnost přesahuje 20 kg, je nepovinná, s nejvyšší hmotností 50 kg u jednoho balíku.

7. Všeobecně se balíky dodávají adresátům co nejdříve a podle ustanovení platných v zemi určení. Nedodávají-li se balíky do místa bydliště, musejí být adresáti, pokud to není nemožné, neodkladně uvědomění o jejich příchodu.

8. Každá země, jejíž poštovní správa nezajišťuje přepravu balíků, může dát provádět ustanovení Úmluvy dopravními podniky. Zároveň může tuto službu omezit na balíky pocházející z míst nebo určené do míst obsluhovaných těmito podniky. Poštovní správa zůstává odpovědná za plnění Úmluvy a Rádu poštovních balíků.

Článek 11

Sazby a letecké příplatky

1. Správa původu stanoví sazby za přepravu listovních zásilek po celém území Unie. Tyto sazby zahrnují dodání zásilek adresátům v místě bydliště, pokud se v zemích určení taková služba pro příslušné zásilky zajišťuje.

2. Sazby za prioritní listovní zásilky zahrnují případné dodatečné náklady na rychlou přepravu.

3. Správy, které používají systém založený na obsahu, jsou oprávněny:

3.1 vybírat příplatky za letecké listovní zásilky;

3.2 za pozemní zásilky přepravované letecky s omezenou předností „S.A.L.“ vybírat příplatky nižší než ty, které vybírají za letecké zásilky;

3.3 stanovit kombinované sazby za letecké zásilky a zásilky S.A.L. zohledňující náklady na jimi poskytnuté poštovní služby a na leteckou přepravu.

4. Správy stanoví letecké příplatky vybírané za letecké balíky.

5. Příplatky musejí být přiměřené výdajům na leteckou přepravu a být jednotné přinejmenším pro celé území každé země určení bez ohledu na použitou přepravní cestu; při výpočtu příplatku za leteckou listovní zásilku jsou správy oprávněny vzít v úvahu hmotnost případných tiskopisů používaných veřejností, připojených k zásilce.

6. Správa původu může povolit u listovních zásilek obsahujících:

6.1 noviny a periodika vydávané v její zemi slevu, která v zásadě nemůže přesáhnout 50 procent sazby pro použitý druh zásilek;

6.2 knihy a brožury, hudební partitury a mapy, pokud neobsahují žádnou jinou reklamu nebo inzerci než tu, která je na obalu nebo volných listech těchto předmětů, stejnou slevu, jaká je uvedena v odstavci 6.1.

7. Správa původu může stanovit pro nenormalizované zásilky odlišné sazby než jaké používá pro normalizované zásilky definované v Řádu listovních zásilek.

8. Snížené sazby podle odstavce 6 se vztahují rovněž na zásilky přepravované letecky, avšak žádná sleva se neposkytuje na tu část sazby, která je určena k pokrytí výdajů na tuto přepravu.

Článek 12

Zvláštní sazby

1. Za balíčky o hmotnosti nižší než 500 g se od adresáta nevybírá žádná sazba. Pokud se za balíčky nad 500 g vybírá od adresáta sazba za dodání ve vnitrostátním styku, může se stejná sazba vybírat za balíčky z ciziny.

2. Poštovní správy jsou oprávněny vybírat v dále uvedených případech stejné sazby jako ve vnitrostátním styku.

2.1 Sazbu vybíranou od odesílatele za podání listovní zásilky na poslední chvíli.

2.2 Sazbu vybíranou od odesílatele za podání mimo běžnou otvírací dobu přepážek.

2.3 Sazbu vybíranou od odesílatele za převzetí zásilky v místě bydliště odesílatele.

2.4 Sazbu vybíranou od adresáta za vyzvednutí listovní zásilky mimo běžnou otvírací dobu přepážek.

2.5 Sazbu vybíranou od adresáta za „poste restante“; v případě vrácení balíku odesílateli nebo jeho dosílky nesmí váznoucí částka překročit částku uvedenou v Řádu poštovních balíků.

2.6 Úložné za každou listovní zásilku o hmotnosti vyšší než 500 g a za každý balík, který si adresát nevyzvedl v předepsané lhůtě. Tato sazba se nevztahuje na slepecké zásilky. Pokud jde o balíky, tuto sazbu vybírá správa, která provádí dodání, ve prospěch správ, v jejichž službách byl balík uložen po uplynutí předepsané lhůty; v případě vrácení balíku odesílateli nebo jeho dosílky nesmí váznoucí částka překročit částku uvedenou v Řádu poštovních balíků.

3. Je-li balík běžně dodáván do místa bydliště adresáta, nevybírá se od adresáta žádná sazba. Není-li dodávání do místa bydliště běžně zajišťováno, musí být bezplatně dodáno oznámení o příchodu balíku. V tomto případě, pokud je dodání do místa bydliště adresáta nabízeno jako jedna z možností v odpovědi na oznámení o příchodu, lze od adresáta vybrat zvláštní sazbu. Tato sazba musí být stejná jako ve vnitrostátním styku.

4. Poštovní správy, které přejímají odpovědnost pro případy vyšší moci, jsou oprávněny vybírat sazbu za odpovědnost pro případ vyšší moci, jejíž maximální výše je stanovena v Řádech.

Článek 13

Doporučené zásilky

1. Listovní zásilky se mohou zasílat jako doporučené.

2. Sazba za doporučené zásilky se platí předem. Skládá se ze základní sazby a z pevné sazby (tzv. „doporučného“), jejíž maximální výše je stanovena v Řádu listovních zásilek.

3. V případech vyžadujících výjimečná bezpečnostní opatření mohou poštovní správy od odesílatele nebo adresáta vybírat kromě sazby uvedené v odstavci 2 zvláštní sazby stanovené jejich vnitrostátními předpisy.

Článek 14

Ověřené zásilky

1. Listovní zásilky se mohou zasílat v režimu služby ověřených zásilek mezi správami, které tuto službu zajišťují.

2. Sazba za ověřené zásilky se platí předem. Skládá se ze základní sazby a ze sazby za ověření dodání stanovené správou původu. Tato sazba musí být nižší než sazba doporučného.

Článek 15

Zásilky s udanou cenou

1. Prioritní a neprioritní zásilky a psaní, jakož i balíky obsahující cenné papíry, hodnotné dokumenty nebo předměty mohou být vyměňovány s pojištěním obsahu na cenu udanou odesílatelem. Tato výměna se omezuje na styky mezi poštovními správami, které prohlásily, že takové zásilky dovolují buďto ve svých vzájemných stycích nebo pouze v jednom směru.

2. Výše udané ceny je v zásadě neomezená. Každá správa může ze své strany omezit udanou cenu na částku, která nesmí být nižší než částka stanovená Řády. Nejvyšší udaná cena dovolená ve vnitrostátním styku se však může použít pouze v případě, že je stejná nebo vyšší nežli částka náhrady stanovené za ztrátu doporučené zásilky nebo balíku o hmotnosti 1 kg. Maximální výše v DTS se oznamuje členským zemím Unie.

3. Sazba za zásilky s udanou cenou se platí předem. Skládá se:

3.1 u listovních zásilek ze sazby za obyčejnou listovní zásilku, z pevné sazby doporučného podle článku 13.2 a ze sazby za udanou cenu;

3.2 u balíků ze základní sazby, fakultativní sazby za vypravení a z obvyklé sazby za udanou cenu; případné letecké příplatky a sazby za zvláštní služby se připočítávají k základní sazbě; sazba za vypravení by neměla převyšovat doporučné za listovní zásilky.

4. Místo pevné sazby doporučného mohou poštovní správy vybírat příslušnou sazbu vnitrostátního styku nebo výjimečně sazbu, jejíž maximální vyseje stanovena Řádem listovních zásilek.

5. Maximální výše sazby za udanou cenu je stanovena Rády.

5.1 U listovních zásilek se tato sazba vybírá, ať jde o kteroukoli zemi určení, dokonce i v zemích, které přejímají odpovědnost za případy vyšší moci.

5.2 U balíků se případná sazba za odpovědnost pro případ vyšší moci stanoví tak, aby celková částka skládající se z této sazby a z obvyklé sazby za udanou cenu nepřekročila maximální výši sazby za udanou cenu.

6. V případech vyžadujících výjimečná bezpečnostní opatření mohou správy kromě sazeb uvedených v odstavcích 3, 4 a 5 vybírat od odesílatelů nebo adresátů zvláštní sazby stanovené jejich vnitrostátními předpisy.

7. Poštovní správy mají právo poskytovat svým zákazníkům službu zásilek s udanou cenou podle jiných podmínek, než jaké jsou definovány v tomto článku.

Článek 16

Zásilky na dobírku

1. Některé listovní zásilky a balíky mohou být zasílány na dobírku. Výměna zásilek na dobírku vyžaduje předchozí dohodu mezi správou původu a správou určení.

Článek 17

Spěšné zásilky

1. Na žádost odesílatele a do zemí, jejichž správy tuto službu provádějí, se listovní zásilky dodávají zvláštním poslem do místa bydliště co nejdříve po jejich příchodu k dodací poště. Každá správa má právo omezit tuto službu na prioritní zásilky, letecké zásilky, nebo pokud jde o jedinou cestu používanou mezi dvěma správami, na pozemní zásilky LC.

2. Správy, které mají několik cest pro přepravu listovních zásilek, zasílají spěšné zásilky po jejich příchodu ke vstupní vyměňovací poště nejrychlejší vnitrostátní přepravní cestou a dále je zpracovávají co možná nejrychleji.

3. Za spěšné zásilky se kromě obvyklého výplatného vybírá sazba, která nesmí být podle okolností nižší než výše výplatného za obyčejnou prioritní/neprioritní zásilku nebo za obyčejné psaní nejnižší sazby a vyšší nežli částka stanovená Rády. Tato sazba musí být plně uhrazena předem. U balíků se tato sazba vybírá i v případě, nemůže-li být spěšně dodán balík, ale jen oznámení o jeho příchodu.

4. Vyžaduj e-li spěšné dodání zvláštní péči, může se vybírat dodatečná sazba podle ustanovení platných pro zásilky téhož druhu ve vnitrostátním styku. U balíků je tato sazba vymahatelná i v případě vrácení balíku odesílateli nebo jeho dosílky; v takových případech však nemůže částka, kterou je balík zatížen, přesahovat maximum stanovené Řádem poštovních balíků.

5. Dovolují-li to předpisy správy určení, mohou adresáti požádat dodávací poštu, aby jim byly zásilky pro ně určené ihned po příchodu spěšně dodány. V takovém případě je správa určení oprávněna vybírat při dodání stejnou sazbu jako ve vnitrostátním styku.

Článek 18

Oznámení o dodání (dodejka)

1. Odesílatel doporučené zásilky, ověřené zásilky, balíku nebo zásilky s udanou cenou může při podání požádat o dodejku zaplacením sazby, jejíž maximální částka je stanovena Řády. Dodejka se odesílateli vrací nejrychlejší cestou (leteckou nebo pozemní).

2. U balíků však mohou správy omezit tuto službu na balíky s udanou cenou, platí-li takovéto omezení ve vnitrostátním styku.

Článek 19

Dodávání do vlastních rukou

1. Ve styku mezi poštovními správami, které s tím vyslovily souhlas, se na žádost odesílatele dodávají doporučené zásilky, ověřené zásilky a cenné zásilky do vlastních rukou. Správy se mohou dohodnout, že tuto možnost dovolí pouze u uvedených druhů zásilek s dodejkou. Ve všech případech odesílatel zaplatí sazbu za dodání do vlastních rukou, jejíž maximální vyseje stanovena Řádem listovních zásilek.

Článek 20

Zásilky dodávané bez sazeb a poplatků

1. Ve styku mezi poštovními správami, které se tak dohodly, se mohou odesílatelé cestou prohlášení učiněného předem u podací pošty zavázat k úhradě celkové částky sazeb a poplatků, jimiž jsou listovní zásilky a poštovní balíky zatíženy při dodání. Dokud nebyla listovní zásilka dodána adresátovi, odesílatel může i dodatečně po podání požádat o dodání zásilky bez sazeb a poplatků.

2. Odesílatel se musí zaručit, že zaplatí částky, jež by mohly být vyžadovány dodací poštou. V případě potřeby složí zálohu.

3. Správa původu vybere od odesílatele sazbu, jejíž maximální výše je stanovena Řády a kterou si ponechá jako odměnu za služby poskytnuté v zemi původu.

4. V případě žádosti, která byla učiněna po podání listovní zásilky, vybere správa původu mimo to dodatečnou sazbu, jejíž maximální výše je stanovena v Rádu.

5. Správa určení je oprávněna vybírat sazbu za zprostředkování, jejíž maximální výše je stanovena Řády. Tato sazba se vybírá nezávisle na sazbě za předložení celnímu úřadu, a to od odesílatele ve prospěch správy určení.

6. Každá poštovní správa má právo omezit službu zásilek dodávaných bez sazeb a poplatků na listovní doporučené a cenné zásilky.

Článek 21

Služba odpovědních zásilek v mezinárodním styku

1. Poštovní správy se mohou navzájem dohodnout, že se účastní nepovinné služby odpovědních zásilek v mezinárodním styku („correspondance commerciale-réponse internationale“ - CCRI resp. „international business reply service“ - IBRS). Všechny správy však musejí zajišťovat „zpáteční“ službu, těchto zásilek.

Článek 22

Mezinárodní odpovědky

1. Poštovní správy mohou prodávat mezinárodní odpovědky vydávané Mezinárodním úřadem a v souladu se svými vnitrostátními předpisy mohou rovněž jejich prodej omezit.

2. Hodnota odpovědky je stanovena Řádem listovních zásilek. Prodejní cena stanovená zúčastněnými poštovními správami nesmí být nižší nežli tato hodnota.

3. Odpovědky lze v kterékoli členské zemi vyměnit za poštovní známky, a pokud tomu vnitrostátní předpisy vyměňující země nebrání, rovněž za poštovní celiny nebo jiné výplatní znaky či otisky v hodnotě minimálního výplatného za obyčejnou prioritní listovní zásilku nebo za obyčejné letecké psaní odesílané do ciziny.

4. Poštovní správa členské země může kromě toho vyžadovat, aby současně s odpovědkami byly podány zásilky, jejichž výplatné má být těmito odpovědkami uhrazeno.

Článek 23

Křehké balíky. Neskladné balíky

1. Každý balík obsahující předměty, které se mohou snadno rozbít, a s nímž je třeba zacházet se zvláštní péčí, se nazývá „křehkým balíkem“.

2. „Neskladným balíkem“ se nazývá každý balík:

2.1 jehož rozměry přesahují hranice stanovené v Rádu poštovních balíků nebo rozměry dohodnuté vzájemně poštovními správami;

2.2 který svým tvarem nebo strukturou není vhodný k přepravě s ostatními balíky nebo vyžaduje zvláštní opatření.

3. Za křehké a neskladné balíky se vybírá příplatek, jehož maximální výše je stanovena v Rádu poštovních balíků. Pokud je balík zároveň křehký i neskladný, příplatek se vybírá jenom jednou. Letecké příplatky za tyto balíky se však nezvyšují.

4. Výměna křehkých a neskladných balíků se omezuje na ty správy, které takové zásilky dovolují.

Článek 24

Služba konsignace

1. Poštovní správy si mohou mezi sebou dohodnout zavedení nepovinné služby nazývané „konsignace“ (Consignment) pro sdružené zásilky od jednoho odesílatele určené do ciziny.

2. Pokud je to možné, označuje se tato služba logem definovaným v Řádu poštovních balíků.

3. Podrobnosti této služby si dohodnou dvoustranně správa původu a správa určení na základě ustanovení definovaných Radou poštovního provozu.

Článek 25

Nepřípustné zásilky. Zákazy

1. Zásilky, které nesplňují podmínky vyžadované Úmluvou a Řády, jsou nepřípustné.

2. Kromě výjimek uvedených v Řádech je zakázáno vkládat do všech druhů zásilek dále uvedené předměty:

2.1 omamné a psychotropní látky;

2.2 výbušné, hořlavé nebo jiné nebezpečné látky jakož i radioaktivní materiály; 2.2.1 tento zákaz se nevztahuje na:

2.2.1.1 biologické látky zasílané v listovních zásilkách uvedené v článku 44;

2.2.1.2 radioaktivní materiály zasílané v listovních zásilkách a poštovních balících uvedené v článku 26;

2.3 oplzlé nebo nemravné předměty;

2.4 živá zvířata kromě výjimek uvedených v odstavci 3;

2.5 předměty, jejichž dovoz nebo oběh je v zemi určení zakázán;

2.6 předměty, které mohou svou povahou nebo svým obalem ohrozit pracovníky nebo pošpinit či poškodit ostatní zásilky nebo poštovní zařízení;

2.7 písemnosti mající charakter aktuální a osobní korespondence vyměňované mezi jinými osobami než odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí.

3. Je však dovoleno zasílat:

3.1 v jiných listovních zásilkách než cenných zásilkách:

3.1.1 včely, pijavice a housenky bource morušového;

3.1.2 cizopasníky a hubitele škodlivého hmyzu určené k regulaci tohoto hmyzu a vyměňované mezi úředně uznanými ústavy;

3.2 v balících živá zvířata, jejichž přeprava v poštovních zásilkách je dovolena poštovními předpisy zúčastněných zemí.

4. Do poštovních balíků je zakázáno vkládat dále uvedené předměty:

4.1 dokumenty mající charakter aktuální a osobní korespondence vyměňované mezi odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí;

4.2 korespondenci všeho druhu vyměňovanou mezi jinými osobami než odesílatelem a adresátem nebo osobami, které s nimi bydlí.

5. Je zakázáno vkládat mince, bankovky, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy, šperky a jiné cenné předměty:

5.1 do listovních zásilek bez udané ceny; pokud to však vnitrostátní předpisy zemí původu a určení dovolují, mohou být tyto předměty zasílány v uzavřené obálce jako doporučené zásilky;

5.2 do balíků bez udané ceny vyměňovaných mezi dvěma zeměmi, které dovolují balíky s udanou cenou; každá správa může navíc zakázat vkládání zlatých prutů do zásilek s udanou cenou nebo bez udané ceny pocházejících z jejího území či na její území určených nebo přepravovaných přes její území v otevřeném průvozu; může omezit skutečnou hodnotu takových zásilek.

6. Tiskoviny a slepecké zásilky:

6.1 nesmějí být opatřeny žádnou poznámkou ani obsahovat žádnou písemnost mající charakter aktuální a osobní korespondence;

6.2 nesmějí obsahovat poštovní známky ani celiny, oražené nebo neoražené, ani žádný dokument představující nějakou hodnotu.

7. Zacházení s neprávem přijatými zásilkami je upraveno v Řádech. Zásilky obsahující předměty uvedené v odstavcích 2.1, 2.2 a 2.3 však nejsou v žádném případě směrovány na místo určení, dodávány adresátům ani vraceny na místo původu.

Článek 26

Radioaktivní materiály

1. Přijímání radioaktivních materiálů upravených a zabalených v souladu s příslušnými ustanoveními Řádů je omezeno na styk mezi poštovními správami, které vyslovily svůj souhlas s jejich přijímáním buďto vzájemně nebo jen v jednom směru.

2. Jsou-li zasílány v listovních zásilkách, vybírá se za ně sazba jako za prioritní zásilky nebo jako za psaní a doporučné.

3. Radioaktivní materiály obsažené v listovních zásilkách nebo poštovních balících musejí být směrovány nejrychlejší cestou, obvykle leteckou, s výhradou zaplacení příslušných leteckých příplatků.

4. Radioaktivní materiály smějí podávat pouze k tomu oprávnění odesílatelé.

Článek 27

Dosílka

1. Změní-li adresát svou adresu, jsou mu zásilky neprodleně dosílány za podmínek stanovených Řády.

2. Zásilky se však nedosílají:

2.1 jestliže odesílatel dosílku zakázal poznámkou v jazyce známém v zemi určení;

2.2 jsou-li kromě adresy adresáta opatřeny poznámkou „nebo osobě bydlící na této adrese“ („ou a 1'occupant des lieux“ - „or occupanť).

3. Poštovní správy, které vybírají sazbu za žádosti o dosílku ve vnitrostátním styku, jsou oprávněny vybírat stejnou sazbu v mezinárodním styku.

4. Kromě výjimek uvedených v Řádu listovních zásilek se při dosílce listovních zásilek z jedné země do druhé nevybírá žádná dodatečná sazba. Správy, které vybírají sazbu za dosílku ve vnitrostátním styku, jsou však oprávněny vybírat stejnou sazbu za listovní zásilky mezinárodního styku dosílané v jejich službě.

Článek 28

Zásilky, které nelze dodat

1. Poštovní správy vrátí zásilky, které nemohly být z jakéhokoli důvodu dodány adresátům.

2. Odběrní lhůta zásilek je stanovena Rády.

3. S každým balíkem, který nemůže být dodán adresátovi nebo který je úředně zadržen, se zachází podle pokynů odesílatele v mezích stanovených Řádem poštovních balíků.

4. Zřekl-li se odesílatel balíku, který nemohl být dodán adresátovi, zachází správa určení s tímto balíkem podle svých předpisů. Ani odesílatel ani žádná jiná poštovní správa nejsou povinni uhradit poštovní sazby, clo nebo jiné poplatky, kterými může být balík zatížen.

5. Věci obsažené v balíku, u kterých hrozí brzké znehodnocení nebo zkažení, a pouze tyto věci, se mohou ihned prodat, bez předchozího oznámení a soudních formalit. Prodej se uskuteční ve prospěch oprávněné osoby, a to i během přepravy tam nebo zpět. Není-li prodej možný, pak se znehodnocené nebo zkažené věci zničí.

6. Kromě výjimek uvedených v Řádu listovních zásilek se za listovní zásilky vracené do země původu nevybírá žádná dodatečná sazba. Správy, které vybírají sazbu za vrácení ve vnitrostátním styku, jsou však oprávněny vybírat stejnou sazbu za zásilky mezinárodního styku, jež jim jsou vraceny.

7. Jestliže některá správa obdrží zásilky podané v cizině zákazníky sídlícími na jejím území, aby je vrátila odesílateli, je, nehledě k ustanovením odstavce 6, oprávněna vybírat od odesílatele nebo odesílatelů za každou zásilku manipulační sazbu nepřesahující sazbu, která by byla vybrána, kdyby byla zásilka podána u této správy.

7.1 Pro účely ustanovení odstavce 7 se pod pojmem odesílatel nebo odesílatelé rozumějí osoby nebo subjekty, jejichž jméno je uvedeno ve zpáteční adrese nebo adresách.

Článek 29

Vracení. Změna nebo oprava adresy na žádost odesílatele

1. Odesílatel listovní zásilky může požádat o její vrácení, nebo změnu či opravu adresy za podmínek stanovených v Řádu.

2. Každá poštovní správa je povinna přijímat žádosti o vrácení, změnu či opravu adresy kterékoli listovní zásilky podané ve službě jiné správy, dovolují-li to její předpisy.

3. Za každou žádost odesílatel zaplatí zvláštní sazbu, jejíž maximální výše je stanovena v Řádech.

4. Odesílatel balíku může požádat o jeho vrácení nebo o změnu jeho adresy. Musí se zaručit, že zaplatí částky vymahatelné za každou novou přepravu.

5. Správy však mají možnost nepřijímat žádosti podle odstavce 4, pokud je nepřijímají ve vnitrostátním styku.

Článek 30

Reklamace

1. Reklamace se přijímají ve lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni podání zásilky.

2. Každá poštovní správa je povinna přijímat reklamace týkající se jakékoli zásilky podané ve službě jiné správy.

3. Reklamace týkající se obyčejných balíků a balíků s udanou cenou se uplatňují zvlášť.

4. Vyřizování reklamací je bezplatné. Je-li však požadováno použití služby zásilek EMS, jdou dodatečné náklady v zásadě k tíži žadatele.

Článek 31

Celní kontrola

1. Poštovní správy země původu a země určení jsou oprávněny předkládat zásilky k celní kontrole podle předpisů těchto zemí.

2. Zásilky předkládané k celní kontrole mohou být zatíženy poštovní sazbou za předložení celnímu úřadu, jejíž maximální výše je stanovena v Řádech. Tato sazba se vybírá pouze za předložení celnímu úřadu a celní projednání těch zásilek, které byly zatíženy clem nebo jakýmkoli jiným poplatkem téhož charakteru.

Článek 32

Sazba za zprostředkování celního projednání

1. Poštovní správy, které jsou oprávněny zajišťovat celní projednávání zásilek jménem svých zákazníků, mohou od zákazníků vybírat sazbu odvozenou od skutečných nákladů na tuto činnost.

Článek 33

Clo a jiné poplatky

1. Poštovní správy jsou oprávněny vybírat podle okolností od odesílatelů nebo příjemců zásilek clo a veškeré jiné dlužné poplatky.

HLAVA 2

Odpovědnost

Článek 34

Odpovědnost poštovních správ. Náhrady

1. Všeobecná ustanovení

1.1 S výjimkou případů uvedených v článku 35 poštovní správy odpovídají za:

1.1.1 ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu doporučených zásilek, obyčejných balíků a zásilek s udanou cenou;

1.1.2 ztrátu ověřených zásilek.

1.2 Jestliže je ztráta, úplné zničení nebo úplný úbytek obsahu doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou následkem vyšší moci a neposkytuje se za ně náhrada, má odesílatel nárok na vrácení zaplacených sazeb s výjimkou sazby za udanou cenu.

2. Doporučené zásilky

2.1 V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu doporučené zásilky má odesílatel nárok na náhradu ve výši stanovené Řádem listovních zásilek. Požaduje-li odesílatel nižší náhradu, než je částka stanovená v Rádu listovních zásilek, mohou správy vyplatit tuto nižší částku a dostat pak odpovídající vyrovnání od ostatních zúčastněných správ.

2.2 V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu doporučené zásilky má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě skutečné výši škody způsobené poškozením nebo úbytkem. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovat částku stanovenou Řádem listovních zásilek pro případ ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu. K nepřímým škodám nebo ušlým ziskům se nepřihlíží.

3. Ověřené zásilky

3.1 V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu ověřené zásilky má odesílatel nárok na vrácení zaplacených sazeb.

4. Obyčejné balíky

4.1 V případě ztráty, úplného úbytku obsahu nebo úplného zničení obyčejného balíku má odesílatel nárok na náhradu ve výši stanovené Řádem poštovních balíků.

4.2 V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu obyčejného balíku má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě skutečné výši škody vzniklé poškozením nebo úbytkem obsahu. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovat částku stanovenou Řádem poštovních balíků pro případ ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu. K nepřímým škodám nebo ušlým ziskům se nepřihlíží.

4.3 Poštovní správy se mohou dohodnout, že budou ve vzájemném styku používat částku za balík stanovenou Řádem poštovních balíků, bez ohledu na hmotnost balíku.

5. Zásilky s udanou cenou

5.1 V případě ztráty, úplného zničení nebo úplného úbytku obsahu zásilky s udanou cenou má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě částce udané ceny vDTS.

5.2 V případě částečného poškození nebo částečného úbytku obsahu zásilky s udanou cenou má odesílatel nárok na náhradu odpovídající v zásadě skutečné výši škody vzniklé poškozením nebo úbytkem obsahu. Náhrada však nesmí v žádném případě převyšovat částku udané ceny v DTS. K nepřímým škodám nebo ušlým ziskům se nepřihlíží.

6. V případech uvedených v odstavcích 4 a 5 se náhrada vypočte podle běžné tržní ceny předmětů nebo zboží téhož druhu v místě a době podání, v přepočtu na DTS. Není-li běžná cena známa, vypočte se náhrada podle obvyklé ceny předmětů nebo zboží ohodnocených na stejném základě.

7. Poskytuje-li se náhrada za ztrátu, úplné zničení nebo úplný úbytek obsahu doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou, má odesílatel nebo případně adresát navíc nárok na vrácení zaplacených sazeb, s výjimkou doporučeného nebo sazby za udanou cenu. Totéž platí o doporučených zásilkách, obyčejných balících nebo zásilkách s udanou cenou odmítnutých příjemci kvůli špatnému stavu, pokud lze tento špatný stav přičíst poštovní službě a pokud zakládá její odpovědnost.

8. Odchylkou od ustanovení odstavců 2, 4 a 5 má adresát nárok na náhradu po převzetí doporučené zásilky, obyčejného balíku nebo zásilky s udanou cenou s poškozením nebo úbytkem obsahu.

9. Správa původu má možnost vyplácet odesílatelům ve své zemi náhrady stanovené jejími vnitrostátními předpisy pro doporučené zásilky a balíky bez udané ceny pod podmínkou, že nebudou nižší než náhrady uvedené v odstavcích 2.1 a 4.1. Totéž platí pro správu určení, pokud se náhrada vyplácí adresátovi. Částky uvedené v odstavcích 2.1 a 4.1 však zůstávají v platnosti:

9.1 v případě postihu proti odpovědné správě;

9.2 zřekne-li se odesílatel svých práv ve prospěch adresáta nebo naopak.

Článek 35

Zproštění poštovních správ odpovědnosti

1. Poštovní správy přestávají být odpovědné za doporučené zásilky, ověřené zásilky, balíky a zásilky s udanou cenou, které dodaly za podmínek stanovených jejich vnitrostátními předpisy pro zásilky téhož druhu. Odpovědnost však trvá:

1.1 jsou-li poškození nebo úbytek obsahu zjištěny buď před dodáním, nebo při dodání zásilky;

1.2 pokud prohlásí adresát nebo v případě vrácení na místo původu odesílatel při převzetí zásilky s poškozením nebo úbytkem obsahu, že ji přijímá s výhradou, dovolují-li to vnitrostátní předpisy;

1.3 pokud, dovolují-li to vnitrostátní předpisy, byla doporučená zásilka dodána do domovní schránky a při reklamačním řízení adresát prohlásí, že zásilku neobdržel;

1.4 pokud - nehledě k obvyklému zproštění odpovědnosti - příjemce nebo v případě vrácení na místo původu odesílatel balíku nebo zásilky s udanou cenou oznámí neprodleně správě, která mu zásilku dodala, že zjistil škodu; musí přitom prokázat, že k poškození nebo úbytku obsahu nedošlo po dodání.

2. Poštovní správy jsou zproštěny odpovědnosti:

2.1 v případě vyšší moci, s výhradou článku 12.4;

2.2 nemohou-li z důvodu zničení služebních dokladů z vyšší moci podat vysvětlení, co se se zásilkami stalo, a nebyla-li jejich odpovědnost prokázána jiným způsobem;

2.3 byla-li škoda způsobena chybou nebo nedbalostí odesílatele nebo vznikla z povahy zasílaného obsahu;

2.4 jde-li o zásilky, jejichž obsah spadá pod zákazy uvedené v článku 25, pokud tyto zásilky byly zkonfiskovány nebo zničeny příslušným úřadem z důvodu jejich obsahu;

2.5 v případě zabavení podle předpisů země určení na základě oznámení správy této země;

2.6 jde-li o zásilky s udanou cenou, jejichž cena byla podvodně udána vyšší částkou než je skutečná hodnota obsahu;

2.7 jestliže odesílatel neuplatnil reklamaci ve lhůtě šesti měsíců ode dne následujícího po dni podání zásilky;

2.8 jde-li o balíky válečných zajatců a civilních internovaných osob.

3. Poštovní správy nepřejímají žádnou odpovědnost za celní prohlášky vyhotovené v jakékoli formě ani za rozhodnutí, která učinily celní orgány při prohlídce zásilek podléhajících celní kontrole.

Článek 36

Odpovědnost odesílatele

1. Odesílatel zásilky je odpovědný za jakoukoli škodu způsobenou na jiných poštovních zásilkách v důsledku odeslání předmětů nepřípustných k přepravě nebo nedodržení zasílacích podmínek.

2. Odesílatel je odpovědný ve stejném rozsahu jako poštovní správy.

3. Přijetí zásilky podací poštou nezprošťuje odesílatele odpovědnosti.

4. Naproti tomu odesílatel není odpovědný v případě, došlo-li k chybě nebo nedbalosti na straně poštovních správ anebo dopravců.

Článek 37

Výplata náhrady

1. S výhradou práva postihu vůči odpovědné správě má povinnost vyplatit náhradu a vrátit zaplacené sazby a poplatky podle okolností buďto správa původu nebo správa určení.

2. Odesílatel se může vzdát svých práv na náhradu ve prospěch adresáta. Naopak adresát se může zříci svých práv ve prospěch odesílatele. Odesílatel nebo adresát mohou zmocnit třetí osobu k převzetí náhrady, dovolují-li to vnitrostátní předpisy.

3. Správa původu, případně správa určení, je zmocněna odškodnit oprávněnou osobu na účet té správy, která, ačkoli se zúčastnila přepravy a byla řádně informována, nechala uplynout dva měsíce, anebo v případě, že věc byla oznámena faxem nebo jakýmkoli jiným elektronickým prostředkem umožňujícím potvrzení přijetí reklamace, třicet dní, aniž záležitost definitivně vyřídila nebo aniž oznámila:

3.1 že škoda zřejmě vznikla z vyšší moci;

3.2 že zásilka byla zadržena, zkonfiskována nebo zničena příslušným úřadem z důvodu svého obsahu nebo zabavena podle předpisů země určení.

4. Správa původu, případně správa určení, je rovněž zmocněna odškodnit oprávněnou osobu v případě, že je reklamační list nedostatečně vyplněn a musí být vrácen k doplnění údajů, čímž dojde k překročení lhůty uvedené v odstavci 3.

5. Pokud jde o reklamaci týkající se zásilky na dobírku, správa původu je zmocněna odškodnit oprávněnou osobu až do výše dobírkové částky na účet správy určení, která ačkoli byla řádně informována, nechala uplynout dva měsíce, aniž záležitost definitivně vyřídila.

Článek 38

Případné vrácení náhrady odesílatelem nebo adresátem

1. Jestliže se po vyplacení náhrady najde doporučená zásilka, balík nebo zásilka s udanou cenou nebo část obsahu, jež byly předtím považovány za ztracené, vyrozumí se podle okolností odesílatel nebo adresát, že si může zásilku převzít ve lhůtě tří měsíců proti vrácení částky vyplacené náhrady. Zároveň se dotáže, komu má být zásilka dodána. V případě, že odmítne nebo neodpoví během předepsané lhůty, postupuje se stejným způsobem u adresáta, případně odesílatele.

2. Pokud odesílatel i adresát odmítnou zásilku převzít, stává se vlastnictvím správy, případně správ, které nesly škodu.

3. Zjistí-li se v případě dodatečného nalezení zásilky s udanou cenou, že hodnota jejího obsahuje nižší, než je částka vyplacené náhrady, musí podle okolností odesílatel nebo adresát vrátit částku této náhrady proti předání zásilky, aniž je to na újmu důsledkům vyplývajícím z podvodného udání ceny.

Článek 39

Výměna zásilek

1. Správy si mohou vzájemně zasílat prostřednictvím jedné nebo více jiných správ přímé závěry stejně jako zásilky v otevřeném průvozu na základě ustanovení Řádů.

2. Je-li poštovní správa výjimečnými okolnostmi donucena dočasně zcela nebo částečně pozastavit své služby, musí o tom neprodleně informovat zúčastněné správy.

3. Jestliže se průvoz zásilek přes území některé země provádí bez účasti poštovní správy této země, musí o tom být tato správa předem informována. Tento způsob průvozu nezakládá odpovědnost poštovní správy průvozní země.

4. Správy mohou odesílat letecky se sníženou předností pozemní závěry pod podmínkou, že s tím správy, které přijímají tyto závěry na letištích svých zemí, souhlasí.

Článek 40

Výměna přímých závěrů s vojenskými jednotkami

1. Přímé listovní závěry mohou být vyměňovány prostřednictvím pozemních, námořních nebo leteckých služeb jiných zemí:

1.1 mezi poštami kterékoli členské země a velícími důstojníky vojenských jednotek daných k dispozici Organizaci spojených národů;

1.2 mezi velícími důstojníky těchto vojenských jednotek;

1.3 mezi poštami kterékoli členské země a velícími důstojníky námořních či leteckých oddílů, válečných plavidel nebo vojenských letadel téže země rozmístěných v zahraničí;

1.4 mezi velícími důstojníky námořních či leteckých oddílů, válečných plavidel nebo vojenských letadel téže země.

2. Listovní zásilky obsažené v závěrech uvedených v odstavci 1 musejí být adresovány výlučně příslušníkům vojenských jednotek nebo štábů a posádkám plavidel nebo letadel, pro něž jsou závěry určeny nebo z nichž jsou odesílány, nebo musejí být těmito osobami odeslány. Tarify a zasílací podmínky pro tyto zásilky stanoví podle svých předpisů poštovní správa té země, která dala vojenskou jednotku k dispozici nebo které plavidla nebo letadla patří.

3. Není-li zvláštní dohody, je poštovní správa té země, která dala vojenskou jednotku k dispozici nebo které patří válečná plavidla nebo vojenská letadla, odpovědná vůči zúčastněným správám za zaplacení průvozních výdajů za závěry, terminálních výdajů a výdajů na leteckou přepravu.

Článek 41

Vymezení odpovědnosti mezi poštovními správami

1. Dokud se neprokáže opak, je odpovědna ta poštovní správa, která převzala zásilku bez námitek a která obdržela veškeré předepsané podklady k pátrání, avšak nemůže prokázat ani dodání zásilky adresátovi ani případně její řádné předání jiné správě.

2. Jestliže ke ztrátě, poškození nebo úbytku obsahu došlo během přepravy, aniž je možno zjistit, na kterém území nebo ve službě které země se tak stalo, nesou zúčastněné správy škodu rovným dílem. Jde-li však o obyčejný balík a částka náhrady nepřevyšuje částku stanovenou v článku 34.4.1 pro balík do 1 kg, je tato částka hrazena rovným dílem správou původu a správou určení s vyloučením zprostředkujících správ.

3. Pokud jde o zásilky s udanou cenou, nemůže odpovědnost správy vůči jiným správám v žádném případě překročit maximální výši udané ceny, kterou dovoluje.

4. Poštovní správy, které nezajišťují službu zásilek s udanou cenou, odpovídají za tyto zásilky přepravované v přímých závěrech jako za doporučené zásilky resp. za obyčejné balíky. Toto ustanovení platí rovněž tehdy, jestliže poštovní správy nepřejímají odpovědnost za zásilky s udanou cenou přepravované na palubách lodí nebo letadel, které používají.

5. Došlo-li ke ztrátě, poškození nebo úbytku obsahu zásilky s udanou cenou na území nebo ve službě zprostředkující správy, která nezajišťuje službu zásilek s udanou cenou, nese škodu neuhrazenou zprostředkující správou správa původu. Stejné pravidlo platí v případě, překračuj e-li výše škody maximální výši udané ceny dovolenou zprostředkující správou.

6. Clo a jiné poplatky, které nemohly být zrušeny, připadají na vrub správám odpovědným za ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu.

7. Správa, která vyplatila náhradu, přebírá až do výše částky této náhrady práva osoby, která ji přijala, pro jakýkoli případný postih jak proti adresátovi, tak proti odesílateli nebo třetím osobám.

HLAVA 3

Zvláštní ustanovení pro listovní zásilky

Článek 42

Cíle týkající se kvality služby

1. Správy stanoví lhůtu pro zpracování prioritních a leteckých zásilek, jakož i pro zpracování neprioritních a pozemních zásilek určených do jejich země nebo z ní vypravovaných. Tato lhůta nesmí být méně výhodná než lhůta stanovená pro srovnatelné zásilky vnitrostátního styku.

2. Správy původu musejí zveřejnit cíle týkající se kvality služby pro prioritní a letecké zásilky určené do ciziny, přičemž jako orientační bod vezmou lhůty stanovené správami původu a určení a připočtou dobu přepravy.

3. Poštovní správy pravidelně prověřují dodržování stanovených lhůt buďto v rámci sledování organizovaných Mezinárodním úřadem nebo užšími uniemi, nebo na základě dvoustranných dohod.

4. Je rovněž žádoucí, aby poštovní správy pravidelně prověřovaly dodržování stanovených lhůt pomocí dalších kontrolních systémů, zejména externích kontrol.

5. Správy používají systémy kontroly kvality služby pokud možno i pro závěry se zásilkami mezinárodního styku (jak v příchodu, tak v odchodu); jde o vyhodnocování prováděné v mezích možností od podání až po dodání („de bout en bou“, resp. „end-to-end“ - z jednoho konce na druhý).

6. Všechny členské země poskytují Mezinárodnímu úřadu aktualizované informace o době posledního příjezdu dopravního prostředku (LTAT), ze kterých vycházejí při zajišťování mezinárodního poštovního provozu. Oznamují Mezinárodnímu úřadu veškeré změny ihned poté, co jsou naplánovány, aby mu tak umožnily sdělit tyto změny poštovním správám dříve, než dojde k jejich realizaci.

7. Informace musejí být pokud možno poskytovány odděleně pro toky prioritních a neprioritních zásilek.

Článek 43

Podávání listovních zásilek v cizině

1. Žádná členská země není povinna přepravovat ani dodávat adresátům listovní zásilky, které odesílatelé sídlící na jejím území podávají nebo dávají podat v cizí zemi s cílem využít tamějších výhodnějších tarifních podmínek.

2. Ustanovení odstavce 1 se vztahují bez rozdílu jak na listovní zásilky připravené v sídelní zemi odesílatele a poté přepravené přes hranice, tak na listovní zásilky vyhotovené v cizí zemi.

3. Správa určení má právo vyžadovat od odesílatele a, není-li uveden, od správy podání zaplacení vnitrostátních sazeb. Pokud ve lhůtě stanovené správou určení ani odesílatel ani správa podání nesvolí k zaplacení těchto sazeb, může správa určení zásilky buďto vrátit správě podání s právem na úhradu nákladů za zpáteční přepravu nebo s nimi zacházet podle vlastních předpisů.

4. Žádná členská země není povinna přepravovat ani dodávat adresátům listovní zásilky, které odesílatelé podali nebo dali podat ve velkém množství v jiné zemi, než ve které sídlí, jestliže je částka terminálních výdajů, kterou má dostat, nižší než částka, kterou by dostala, kdyby byly zásilky podány v sídelní zemi odesílatelů. Správy určení mají právo vyžadovat od správy podání odměnu úměrnou vzniklým nákladům, která nesmí překročit vyšší ze dvou následujících částek: buď 80 procent vnitrostátní sazby platné pro ekvivalentní zásilky, nebo 0,14 DTS za zásilku plus 1 DTS za kilogram. Pokud ve lhůtě stanovené správou určení správa podání nesvolí k zaplacení požadované částky, může správa určení zásilky buďto vrátit správě podání s právem na úhradu nákladů za zpáteční přepravu nebo s nimi zacházet podle vlastních předpisů.

Článek 44

Přípustné biologické materiály

1. Zkáze podléhající biologické látky, infekční látky a tuhý oxid uhličitý (suchý led), pokud je používán k chlazení infekčních látek, se mohou zasílat pouze ve styku mezi oprávněnými úředně uznávanými laboratořemi. Toto nebezpečné zboží může být podáno jako letecká poštovní zásilka za předpokladu, že to dovolují vnitrostátní předpisy, platné technické pokyny Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a předpisy IATA týkající se nebezpečného zboží.

2. Za zkáze podléhající biologické látky a infekční látky upravené a zabalené v souladu s příslušnými ustanoveními Řádu se vybírá sazba jako za prioritní zásilky nebo za psaní a doporučné. Je dovoleno vybírat příplatek za zpracování těchto zásilek.

2.1 Přijímání zkáze podléhajících biologických látek a infekčních látek se týká pouze členských zemí, jejichž poštovní správy s tím vyjádřily souhlas, a to ve vzájemném styku nebo pouze v jednom směru.

2.2 Zásilky s tímto obsahem se směrují nejrychlejší cestou, obvykle letecky, pod podmínkou zaplacení příslušných leteckých příplatků, a mají přednost při dodávání.

Článek 45

Elektronická pošta

1. Poštovní správy se mohou vzájemně dohodnout, že se budou účastnit služeb elektronické pošty.

2. Elektronická pošta je služba, která používá telekomunikační cestu pro několikavteřinový přenos zpráv shodných s originálem přijatých od odesílatele ve fyzické nebo elektronické formě k dodání adresátovi ve fyzické nebo elektronické formě. V případě dodání ve fyzické formě jsou informace vesměs přenášeny na co možná nejdelší vzdálenost elektronickou cestou a do fyzické podoby jsou převedeny co možná nejblíže adresátovi. Zprávy ve fyzické podobě jsou adresátovi dodávány v obálce jako listovní zásilky.

3. Sazby za elektronickou poštu správy stanoví s přihlédnutím k nákladům a požadavkům trhu.

Článek 46

Průvozní výdaje

1. S výhradou článku 52 se za přímé závěry vyměňované mezi dvěma správami nebo mezi dvěma poštami téže země prostřednictvím služby jedné nebo více dalších správ (služby třetí strany) platí průvozní výdaje. Tyto výdaje představují odměnu za služby poskytnuté v souvislosti s pozemní, námořní nebo leteckou přepravou.

2. Za zásilky v otevřeném průvozu se mohou rovněž vybírat průvozní výdaje.

3. Podmínky použití a tarifní stupnice j sou blíže vymezeny v Řádu listovních zásilek.

Článek 47

Terminální výdaje. Všeobecná ustanovení

1. S výhradou článku 52 má každá správa, která dostává od jiné správy listovní zásilky, právo vybírat od odesílající správy odměnu za výdaje vzniklé v souvislosti s převzatými mezinárodními listovními zásilkami.

2. Pro aplikaci ustanovení týkajících se úhrady terminálních výdajů se poštovní správy dělí na „průmyslové země“ nebo „rozvojové země“ podle seznamu sestaveného za tímto účelem kongresem.

3. Ustanovení této Úmluvy týkající se placení terminálních výdajů představují přechodná opatření, jež povedou k přijetí systému placení přihlížejícímu ke specifickým faktorům každé země.

4. Přístup k vnitrostátní službě

4.1 Každá správa dá ostatním správám k dispozici veškeré tarify, lhůty a podmínky, které nabízí za stejných podmínek tuzemským zákazníkům ve vnitrostátním styku.

4.2 Odesílající správa může podobně požádat správu průmyslové země určení, aby jí poskytla stejné podmínky, jaké nabízí u rovnocenných zásilek tuzemským zákazníkům.

4.3 Správy rozvojových zemí musejí oznámit, zda dovolují přístup za podmínek uvedených v odstavci 4.1.

4.3.1 Jestliže správa rozvojové země prohlásí, že dovoluje přístup za podmínek nabízených ve vnitrostátním styku, platí toto dovolení pro všechny správy Unie bez rozdílu.

4.4 Je na správě určení, aby rozhodla, zda správa původu dodržuje podmínky přístupu k její vnitrostátní službě.

5. Sazby terminálních výdajů za hromadně podávané zásilky nesmějí být vyšší nežli jsou nejvýhodnější sazby používané správou určení na základě dvoustranných či mnohostranných ujednání o terminálních výdajích. Je na správě určení, aby posoudila, zda správa původu dodržuje podmínky přístupu či nikoli.

6. Rada poštovního provozu je oprávněna v období mezi dvěma kongresy měnit odměny uvedené v odstavcích 48 až 51. Jakákoli provedená změna se musí opírat o spolehlivé a reprezentativní ekonomické a finanční údaje a přihlížet ke všem ustanovením o terminálních výdajích v Úmluvě a v Řádu listovních zásilek. Případně přijatá změna nabude účinnosti dnem určeným Radou poštovního provozu.

7. Každá správa se může zcela nebo částečně zříci odměny uvedené v odstavci 1.

8. Zúčastněné správy mohou na základě dvoustranné nebo mnohostranné dohody při vyrovnávání účtů týkajících se terminálních výdajů používat jiné systémy odměňování.

Článek 48

Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na výměny mezi průmyslovými zeměmi

1. Odměna za listovní zásilky včetně hromadně podávaných zásilek s výjimkou M pytlů se stanoví na základě použití sazeb za zásilku a za kilogram, odrážejících náklady na zpracování v zemi určení; tyto náklady musejí být ve vztahu k vnitrostátním sazbám. Výpočet sazeb se provádí v souladu s podmínkami blíže vymezenými v Rádu listovních zásilek.

2. Pro r. 2001 až 2003 nesmějí být sazby za zásilku a za kilogram vyšší než sazby vypočítané na základě 60 procent sazby za 20 gramové psaní vnitrostátního styku, nebo nesmějí překročit následující sazby:

2.1 pro r. 2001, 0,158 DTS za zásilku a 1,684 DTS za kilogram;

2.2 pro r. 2002, 0,172 DTS za zásilku a 1,684 DTS za kilogram;

2.3 pro r. 2003, 0,215 DTS za zásilku a 1,684 DTS za kilogram.

3. Pro r. 2004 a 2005 stanoví Rada poštovního provozu konečný procentní podíl příslušných sazeb každé průmyslové země na základě vztahu mezi náklady a sazbami každé země.

4. Pro období let 2001 až 2005 nesmějí být používané sazby nižší než 0,147 DTS za zásilku a 1,491 DTS za kilogram.

5. U M pytlů se používá sazba 0,653 DTS za kilogram.

5.1 M pytle o hmotnosti nižší než 5 kg se pro účely placení terminál nich výdajů považují za pytle vážící 5 kg.

6. Správa určení má právo vybírat příplatek 0,5 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání doporučených zásilek, a 1 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání cenných zásilek.

7. Ustanovení používaná mezi průmyslovými zeměmi se vztahují na každou rozvojovou zemi, která vyjádří své přání se jimi řídit a která chce být považována za průmyslovou zemi pro účel ustanovení článků 48 až 50 a odpovídajících článků Řádu listovních zásilek.

Článek 49

Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na toky zásilek z rozvojových zemí do průmyslových zemí

1. Odměna

1.1 Odměna za listovní zásilky s výjimkou M pytlu je 3,427 DTS za kilogram.

1.2 U M pytlů se používá sazba 0,653 DTS za kilogram.

1.2.1 M pytle o hmotnosti nižší než 5 kg se pro účely placení terminálních výdajů považují za pytle vážící 5 kg.

1.3 Správa určení má právo vybírat příplatek 0,5 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání doporučených zásilek, a 1 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání cenných zásilek.

2. Opravný mechanismus

2.1 Odesílající správa s objemem zásilek vyšším než 150 tun ročně může dosáhnout změny sazby uvedené v odstavci 1.1, jestliže v určité relaci zjistí, že průměrný počet vypravených zásilek připadající najeden kilogram je nižší než 14.

2.2 Správa určení s objemem zásilek vyšším než 150 tun ročně může dosáhnout změny sazby uvedené v odstavci 1.1, jestliže v určité relaci zjistí, že průměrný počet došlých zásilek připadající najeden kilogram je vyšší než 21.

2.3 Změna se provádí podle podmínek blíže vymezených v Rádu listovních zásilek

3. Mechanismus harmonizace systémů

3.1 Jestliže správa určení s objemem zásilek vyšším než 50 tun ročně zjistí, že roční hmotnost v tomto toku přesahuje práh vypočítaný podle podmínek stanovených v Řádu listovních zásilek, může na zásilky přesahující tento práh aplikovat systém odměňování uvedený v článku 48 za předpokladu, že neuplatnila opravný mechanismus.

4. Hromadně podávané zásilky

4.1 Odměna za hromadně podávané zásilky se stanoví aplikací sazeb za zásilku a za kilogram uvedených v článku 48.1.

Článek 50

Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na toky zásilek z průmyslových zemí do rozvojových zemí

1. Odměna

1.1 Odměna za listovní zásilky s výjimkou M pytlů je 3,427 DTS za kilogram.

1.1.1 Terminální výdaje vyplývající z použití sazby uvedené v odstavci 1.1 se zvyšují o 7,5 procenta z titulu fondu sloužícího k financování zvyšování kvality služby v rozvojových zemích.

1.2 U M pytlů se používá sazba 0,653 DTS za kilogram.

1.2.1 M pytle o hmotnosti nižší než 5 kg se pro účely placení terminálních výdajů považují za pytle vážící 5 kg.

1.3 Správa určení má právo vybírat příplatek 0,5 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání doporučených zásilek, a 1 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání cenných zásilek.

2. Opravný mechanismus

2.1 Správa určení s objemem zásilek vyšším než 150 tun ročně může dosáhnout změny sazby, jestliže v určité relaci zjistí, že průměrný počet došlých zásilek připadající na jeden kilogram je vyšší než 21.

2.2 Změna se provádí podle podmínek blíže vymezených v Řádu listovních zásilek.

3. Hromadně podávané zásilky

3.1 Správy, které nedovolují přístup za podmínek nabízených ve vnitrostátním styku, mohou požadovat za došlé hromadně podávané zásilky odměnu 0,14 DTS za zásilku a 1 DTS za kilogram.

3.2 Správy, které dovolují přístup za podmínek nabízených ve vnitrostátním styku, mohou na došlé hromadně podávané zásilky aplikovat odměnu odpovídající vnitrostátním sazbám, které nabízejí tuzemským zákazníkům za zásilky téhož druhu, zvýšeným o 9 procent; tato odměna nemůže být vyšší než sazby uvedené v článku 48.2.

Článek 51

Terminální výdaje. Ustanovení vztahující se na výměny mezi rozvojovými zeměmi

1. Odměna

1.1 Odměna za listovní zásilky s výjimkou M pytlu je 3,427 DTS za kilogram.

1.2 U M pytlů se používá sazba 0,653 DTS za kilogram.

1.2.1 M pytle o hmotnosti nižší než 5 kg se pro účely placení terminálních výdajů považují za pytle vážící 5 kg.

1.3 Správa určení má právo vybírat příplatek 0,5 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání doporučených zásilek, a 1 DTS za zásilku, pokud jde o dodávání cenných zásilek.

2. Opravný mechanismus

2.1 Správa určení s objemem zásilek vyšším než 150 tun ročně může dosáhnout změny sazby, jestliže v určité relaci zjistí, že průměrný počet došlých zásilek připadající na jeden kilogram je vyšší než 21.

2.2 Změna se provádí podle podmínek blíže vymezených v Řádu listovních zásilek.

3. Hromadně podávané zásilky

3.1 Správy, které nedovolují přístup za podmínek nabízených ve vnitrostátním styku, mohou požadovat za došlé hromadně podávané zásilky odměnu 0,14 DTS za zásilku a 1 DTS za kilogram.

3.2 Správy, které dovolují přístup za podmínek nabízených ve vnitrostátním styku, mohou na došlé hromadně podávané zásilky aplikovat odměnu odpovídající vnitrostátním sazbám, které nabízejí tuzemským zákazníkům za zásilky téhož druhu, zvýšeným o 9 procent; tato odměna nemůže být vyšší než sazby uvedené v článku 48.2.

Článek 52

Osvobození od průvozních a terminálních výdajů

1. Listovní zásilky uvedené v článku 8.2.2 a nedodané zásilky vracené na místo původu v přímých závěrech jsou osvobozeny od pozemních nebo námořních průvozních výdajů a od terminálních výdajů. Závěry s prázdnými poštovními schránami jsou osvobozeny od terminálních výdajů, nikoli však od průvozních výdajů, jejichž placení připadá na vrub poštovní správy, které schrány patří.

Článek 53

Výdaje na leteckou přepravu

1. Výdaje na leteckou přepravu za celý úsek jdou k tíži:

1.1 správy země původu, jde-li o přímé závěry;

1.2 správy, která předává zásilky jiné správě, jde-li o prioritní zásilky a letecké zásilky v otevřeném průvozu včetně chybně směrovaných zásilek.

2. Stejná pravidla platí pro zásilky osvobozené od pozemních a námořních průvozních výdajů podle článku 52, jsou-li přepravovány letecky.

3. Každá správa určení, která zajišťuje leteckou přepravu zásilek mezinárodního styku uvnitř své země, má právo na úhradu dodatečných nákladů způsobených touto přepravou za předpokladu, že vážená průměrná vzdálenost leteckých úseků přesahuje 300 kilometrů. Neexistuje-li dohoda o bezplatnosti, musejí být výdaje jednotné pro všechny prioritní a letecké závěry přicházející z ciziny, ať jsou dále směrovány leteckou cestou či nikoli.

4. Je-li však náhrada terminálních výdajů vybíraná správou určení založena výslovně na nákladech nebo na vnitrostátních sazbách, žádná dodatečná úhrada výdajů za vnitrostátní leteckou přepravu se nevybírá.

5. Při výpočtu váženého průměru vzdálenosti správa určení vyjme hmotnost všech závěrů, u kterých je výpočet náhrady terminálních výdajů založen výslovně na nákladech nebo na vnitrostátních sazbách správy určení.

6. Není-li zvláštní dohody mezi zúčastněnými správami, vztahují se tarifní tabulky průvozních výdajů uvedené v Rádu na letecké závěry přepravované případně pozemní nebo námořní cestou. Žádné pozemní průvozní výdaje se však neplatí při:

6.1 překládání leteckých závěrů mezi dvěma letišti, která poskytují své služby v jednom městě;

6.2 přepravě těchto závěrů mezi letištěm daného města a skladištěm umístěným v tomtéž městě a při vracení těchto závěrů k další přepravě.

Článek 54

Základní sazby a výpočet leteckých přepravních výdajů

1. Základní sazba, jíž se používá pro vyrovnávání účtů za leteckou přepravu mezi správami, je schvalována Radou poštovního provozu. Vypočte ji Mezinárodní úřad podle vzorce uvedeného v Rádu listovních zásilek.

2. Výpočet leteckých přepravních výdajů za přímé závěry, prioritní zásilky a letecké zásilky v otevřeném průvozu, jakož i příslušné způsoby odpočtu, vyplývají z Řádu listovních zásilek.

HLAVA 4

Zvláštní ustanovení pro poštovní balíky

Článek 55

Cíle týkající se kvality služby

1. Správy určení stanoví lhůtu pro zpracování leteckých balíků adresovaných do jejich zemí. Tato lhůta, prodloužená o dobu obvykle nutnou k celnímu projednání, nesmí být méně výhodná než lhůta používaná pro srovnatelné zásilky ve vnitrostátním styku.

2. Správy určení pokud možno stanoví lhůtu rovněž pro zpracování pozemních balíků adresovaných do jejich zemí.

3. Správy původu stanoví cíle týkající se kvality pro letecké a pozemní balíky do ciziny, přičemž vycházejí ze lhůt stanovených správami určení.

4. Správy porovnávají skutečné výsledky s cíli, které si stanovily v oblasti kvality služby.

Článek 56

Příchodní pozemní podíl

1. Za balíky vyměňované mezi dvěma poštovními správami se vybírají příchodní pozemní podíly pro každou zemi a každý balík vypočítané kombinací orientační sazby za balík a orientační sazby za kilogram, stanovených v Rádu.

2. S přihlédnutím k výše uvedeným orientačním sazbám stanoví správy své příchodní pozemní podíly tak, aby byly ve vztahu k nákladům jejich služby.

3. Podíly uvedené v odstavcích 1 a 2 jdou k tíži správy země původu, pokud tato Úmluva nestanoví odchylky od této zásady.

4. Příchodní pozemní podíly musejí být jednotné pro celé území každé země.

Článek 57

Průvozní pozemní podíl

1. Za balíky vyměňované mezi dvěma správami nebo mezi dvěma poštami téže země prostřednictvím pozemních služeb jedné nebo více dalších správ se vybírají ve prospěch zemí, jejichž služby se účastní pozemní přepravy, průvozní pozemní podíly stanovené Řádem podle příslušného stupně vzdálenosti.

2. Za balíky v otevřeném průvozu jsou zprostředkující správy oprávněny požadovat paušální podíl za zásilku stanovený Řádem.

3. Podíly uvedené v odstavcích 1 a 2 jdou k tíži správy země původu, pokud tato Úmluva nestanoví odchylky od této zásady.

4. Rada poštovního provozu je v období mezi dvěma kongresy oprávněna revidovat a měnit průvozní pozemní podíly. Každá revize provedená na základě metodiky zajišťující spravedlivou odměnu správám, které vykonávají průvozní operace, se musí opírat o spolehlivé a reprezentativní ekonomické a finanční údaje. Případná změna, o níž se rozhodne, nabude účinnosti dnem určeným Radou poštovního provozu.

5. Průvozní pozemní podíl se nevybírá za:

překládání leteckých závěrů mezi dvěma letišti, která poskytují své služby v jednom městě;

přepravu těchto závěrů mezi letištěm daného města a skladištěm umístěným v tomtéž městě a za vracení těchto závěrů k další přepravě.

Článek 58

Námořní podíl

1. Každá ze zemí, jejíž služby se podílejí na námořní přepravě balíků, je oprávněna požadovat námořní podíly uvedené v odstavci 2. Tyto podíly jdou k tíži správy země původu, pokud tato Úmluva nestanoví odchylky od této zásady.

2. Za každé použití námořní přepravy stanoví Řád poštovních balíků námořní podíl podle příslušného stupně vzdálenosti.

3. Poštovní správy mohou zvýšit námořní podíl vypočítaný podle článku 58.2 maximálně o 50 procent. Naproti tomu jej mohou libovolně snížit.

4. Rada poštovního provozu je v období mezi dvěma kongresy oprávněna revidovat a měnit námořní podíly. Každá revize provedená na základě metodiky zajišťující spravedlivou odměnu správám, které vykonávají průvozní operace, se musí opírat o spolehlivé a reprezentativní ekonomické a finanční údaje. Případná změna, o níž se rozhodne, nabude účinnosti dnem určeným Radou poštovního provozu.

Článek 59

Výdaje na leteckou přepravu

1. Základní sazba, jíž se používá pro vyrovnávání účtů za leteckou přepravu mezi správami, je schvalována Radou poštovního provozu. Vypočte ji Mezinárodní úřad podle vzorce uvedeného v Řádu listovních zásilek.

2. Výpočet leteckých přepravních výdajů za přímé závěry a letecké balíky v otevřeném průvozu je uveden v Řádu poštovních balíků.

3. Překládka leteckých balíků během přepravy na témž letišti při návazném použití několika různých leteckých služeb se provádí bez úhrady.

Článek 60

Osvobození od podílů

1. Za služební balíky a balíky válečných zajatců a civilních internovaných osob se nevybírají žádné podíly s výjimkou leteckých přepravních výdajů, jež se týkají leteckých balíků.

HLAVA 5

Služba zásilek EMS

Článek 61

Služba zásilek EMS

1. Služba zásilek EMS představuje nejrychlejší poštovní službu zajišťovanou fyzickými prostředky a má ve styku mezi správami, které se rozhodly tuto službu zajišťovat, přednost před ostatními poštovními zásilkami. Spočívá ve sběru, přepravě a dodávání zásilek s obsahem korespondence, dokumentů nebo zboží ve velmi krátkých lhůtách.

2. Služba zásilek EMS se řídí dvoustrannými dohodami. Na ty aspekty, které nejsou výslovně stanoveny těmito dohodami, se vztahují příslušná ustanovení Akt Unie.

3. Tato služba je, pokud je to možné, označena logem podle následujícího vzoru a skládá se z těchto prvků:

- oranžové křídlo;

- písmena EMS v modré barvě;

- tři oranžové vodorovné pruhy.

4. Sazby za tyto zásilky stanoví správa původu s přihlédnutím k nákladům a k požadavkům trhu.

Logo může být doplněno názvem příslušné národní služby.

LOGO

TŘETÍ ČÁST

Přechodná a závěrečná ustanovení

Článek 62

Povinnost zajišťovat službu poštovních balíků

1. Odchylkou od článku 10.1 země, které před nabytím účinnosti této Úmluvy nebyly účastný Ujednání o poštovních balících, nejsou povinny zajišťovat službu poštovních balíků.

Článek 63

Závazky vztahující se k trestním opatřením

1. Vlády členských zemí se zavazují, že přijmou nebo navrhnou zákonodárným orgánům svých zemí nezbytná opatření:

1.1 k potrestání padělání poštovních známek, i stažených z oběhu, a mezinárodních odpovědek;

1.2 k potrestání používání nebo uvedení do oběhu:

1.2.1 padělaných (i stažených z oběhu) nebo již použitých poštovních známek, jakož i padělaných nebo již použitých otisků výplatních strojů nebo tiskařských lisů;

1.2.2 padělaných mezinárodních odpovědek;

1.3 k zákazu a potlačení všech podvodných úkonů, pokud jde o výrobu a uvedení do oběhu služebních nálepek a razítek, padělaných nebo napodobených takovým způsobem, že by mohlo dojít k jejich záměně s nálepkami a razítky používanými správou některé členské země;

1.4 k zabránění a případně potrestání vkládání omamných a psychotropních látek, jakož i látek výbušných, zápalných nebo jiných nebezpečných látek do poštovních zásilek, pokud jejich vkládání není Úmluvou výslovně povoleno;

1.5 k zabránění a potrestání vkládání předmětů pedofilního charakteru nebo dětské pornografie do poštovních zásilek.

Článek 64

Podmínky schvalování návrhů týkajících se Úmluvy a Řádů

1. Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy předložené kongresu a vztahující se k této Úmluvě schváleny většinou přítomných a hlasujících členských zemí. Při hlasování musí být přítomna nejméně polovina členských zemí zastoupených na kongresu.

2. Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy vztahující se k Rádu listovních zásilek a Řádu poštovních balíků schváleny většinou členů Rady poštovního provozu.

3. Aby mohly nabýt účinnosti, musejí návrhy předložené mezi dvěma kongresy a vztahující se k této Úmluvě a jejímu Závěrečnému protokolu získat:

3.1 dvě třetiny hlasů za předpokladu, že nejméně polovina členských zemí Unie odpověděla na žádost o jejich stanovisko, jde-li o změny;

3.2 většinu hlasů, jde-li o výklad ustanovení.

4. Nehledě k ustanovení uvedenému v odstavci 3.1 má každá členská země, jejíž vnitrostátní předpisy jsou dosud neslučitelné s navrhovanou změnou, možnost učinit písemné prohlášení generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu uvádějící, že nemůže tuto změnu přijmout, a to ve lhůtě devadesáti dní ode dne oznámení této změny.

Článek 65

Nabytí účinnosti a doba platnosti Úmluvy

1. Tato Úmluva nabude účinnosti dnem 1. ledna 2001 a zůstane v platnosti až do nabytí účinnosti Akt příštího kongresu.


Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci vlád členských zemí tuto Úmluvu v jediném vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeden jeho opis bude odevzdán každé straně vládou země, ve které se konal kongres.

Dáno v Pekingu dne 15. září 1999


ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL SVĚTOVÉ POŠTOVNÍ ÚMLUVY

Přistupujíce k podpisu Světové poštovní úmluvy sjednané s datem dnešního dne se níže podepsaní zplnomocněnci dohodli na následujícím:

Článek I

Vlastnictví poštovních zásilek

1. Článek 3 se nevztahuje na Antiguu a Barbudu, Austrálii, Bahrajn, Barbados, Belize, Botswanu, Brunej Darussalam, Dominiku, Egypt, Fidži, Gambii, Ghanu, Grenadu, Guyanu, Hongkong, Irsko, Jamajku, Kanadu, Keňu, Kiribati, Kuvajt, Lesotho, Malajsii, Malawi, Mauricius, Nauru, Nigérii, Nový Zéland, Papuu-Novou Guineu, S. Kitts a Nevis, S. Lucii, S. Vincence a Grenadiny, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zámořská území Velké Británie, Seychely, Sierru Leoně, Singapur, Svazijsko, Šalomounovy ostrovy, Tanzanii (Sjed. rep.), Trinidad a Tobago, Tuvalu, Ugandu, Vanuatu, Zambii, Západní Samou a na Zimbabwe.

2. Článek 3 se nevztahuje rovněž na Dánsko, jehož předpisy nedovolují vrácení nebo změnu adresy listovních zásilek na žádost odesílatele od okamžiku, kdy byl adresát informován o příchodu zásilky na jeho adresu.

Článek II

Sazby

1. Odchylkou od článku 7.5 je poštovní správa Kanady oprávněna vybírat jiné poštovní sazby než ty, které jsou stanoveny v Řádech, pokud jsou tyto sazby přípustné podle předpisů její země.

Článek III

Výjimka z osvobození od poštovních sazeb pro slepecké zásilky

1. Odchylkou od článku 8.4 mohou poštovní správy S. Vincence a Grenadin a Turecka, které ve svém vnitrostátním styku nepovolují osvobození od poštovních sazeb pro slepecké zásilky, vybírat výplatné včetně sazeb za zvláštní služby, jež však nesmějí být vyšší než sazby ve vnitrostátním styku.

2. Odchylkou od článku 8.4 mohou poštovní správy Japonska, Kanady, Německa, Rakouska, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Spojených států amerických a Švýcarska vybírat sazby za zvláštní služby, které vybírají za slepecké zásilky ve svém vnitrostátním styku.

Článek IV

Základní služby

1. Nehledě k ustanovením článku 10 Austrálie nesouhlasí s rozšířením základních služeb na poštovní balíky.

Článek V

Balíčky

1. Odchylkou od článku 10 Úmluvy je poštovní správa Saudské Arábie oprávněna nepřijímat balíčky o hmotnosti vyšší než 1 kg.

Článek VI

Tiskoviny. Maximální hmotnost

1. Odchylkou od článku 10.4.2 jsou poštovní správy Irska a Kanady oprávněny omezit maximální hmotnost tiskovin v příchodu i odchodu na 2 kg.

Článek VII

Poskytování služby poštovních balíků

1. Lotyšsko a Norsko si vyhrazuji právo zajistit poskytování služby poštovních balíků buďto podle ustanovení Úmluvy, nebo - v případě odchodu balíků a po dvoustranné dohodě -jakýmkoli jiným způsobem, který je pro jejich zákazníky výhodnější.

Článek VIII

Balíky. Maximální hmotnost

1. Odchylkou od článku 10.6 je poštovní správa Kanady oprávněna omezit maximální hmotnost balíků v příchodu i odchodu na 30 kg.

Článek IX

Maximální částky pro zásilky s udanou cenou

1. Švédsko si vyhrazuje právo omezit hodnotu obsahu listovních doporučených a cenných zásilek, jakož i balíků bez udané ceny i s udanou cenou adresovaných do Švédska podle následujících maximálních částek:

1° Příchozí listovní zásilky

Maximální obchodní hodnota obsahuMaximální udaná cenaMaximální náhrada
Doporučené zásilky500 DTS-30 DTS (M pytel: 150 DTS)
Cenné zásilky4000 DTS4000 DTS4000 DTS

2° Příchozí balíky

Balíky bez udané ceny

4500 DTS

-

40 DTS za balík + 4,50 DTS za kilogram

Balíky s udanou cenou

4500 DTS

4500 DTS

4500 DTS

Toto omezení nelze obejít částečným údajem ceny překračující 4000 DTS (u listovních zásilek) a 4500 DTS (u poštovních balíků). Neexistuje žádné nové omezení týkající se povahy obsahu doporučených zásilek a zásilek s udanou cenou. Zásilky, jejichž cena přesáhne uvedené limity, budou vráceny zpět na místo původu.

Článek X

Oznámení o dodání (dodejka)

1. Poštovní správa Kanady je oprávněna nedodržovat článek 18, pokud jde o poštovní balíky, vzhledem k tomu, že neposkytuje tuto službu pro balíky ve svém vnitrostátním styku.

Článek XI

Služba odpovědních zásilek v mezinárodním styku

1. Odchylkou od článku 21.1 neuznává poštovní správa Vietnamu povinnost zajišťovat zpáteční službu zásilek CCRI.

Článek XII

Zákazy (listovní zásilky)

1. Poštovní správy Korejské lid. dem. republiky a Libanonu nepřijímají z titulu výjimky doporučené zásilky obsahující mince, papírové peníze, jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy, šperky a jiné cenné předměty. Nejsou povinny důsledně dodržovat ustanovení Řádu listovních zásilek, pokud jde o jejich odpovědnost v případě poškození nebo úbytku obsahu doporučených zásilek, nebo pokud jde o zásilky obsahující skleněné nebo křehké předměty.

2. Poštovní správy Bolívie, Číny (Lid. rep.) s výjimkou zvláštní správní oblasti Hongkong, Iráku, Nepálu, Pákistánu, Saudské Arábie, Súdánu a Vietnamu nepřijímají z titulu výjimky doporučené zásilky obsahující mince, bankovky, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy, šperky a jiné cenné předměty.

3. Poštovní správa Myanmaru si vyhrazuje právo nepřijímat cenné zásilky obsahující cenné předměty uvedené v článku 25.5, neboť je to v rozporu s jejími vnitrostátními předpisy.

4. S výhradou zvláštní dohody uzavřené pro tento účel nepřijímá poštovní správa Nepálu doporučené zásilky nebo cenné zásilky obsahující papírové peníze nebo mince.

5. Poštovní správa Uzbekistánu nepřijímá doporučené nebo cenné zásilky obsahující mince, bankovky, šeky, poštovní známky nebo cizí měnu a odmítá jakoukoli odpovědnost v případě ztráty nebo poškození takovýchto zásilek.

6. Poštovní správa Íránu (Islámské rep.) nepřijímá zásilky obsahující předměty odporující zásadám islámského náboženství.

7. Poštovní správa Filipín si vyhrazuje právo nepřijímat žádné listovní zásilky (obyčejné, doporučené nebo cenné) obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy nebo jiné cenné předměty.

8. Poštovní správa Austrálie nepřijímá žádné poštovní zásilky obsahující zlaté nebo stříbrné pruty nebo bankovky. Dále nepřijímá doporučené zásilky adresované do Austrálie ani zásilky v otevřeném průvozu obsahující cennosti jako šperky, drahé kovy, drahokamy nebo polodrahokamy, cenné papíry, mince nebo jakékoli převoditelné cenné papíry. Odmítá veškerou odpovědnost, pokud jde o zásilky porušující tuto výhradu.

9. Poštovní správa Číny (Lid. rep.) s výjimkou zvláštní správní oblasti Hongkong nepřijímá v souladu se svými vnitrostátními předpisy cenné zásilky obsahující mince, bankovky, papírové peníze, jakékoli cenné papíry na doručitele nebo cestovní šeky.

10. Poštovní správy Lotyšska a Mongolská si vyhrazují právo nepřijímat obyčejné, doporučené nebo cenné zásilky obsahující mince, bankovky, cenné papíry na doručitele a cestovní šeky vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejich vnitrostátními předpisy.

11. Poštovní správa Brazílie si vyhrazuje právo nepřijímat obyčejné, doporučené nebo cenné zásilky obsahující mince, bankovky v oběhu a jakékoli cenné papíry na doručitele.

12. Poštovní správa Vietnamu si vyhrazuje právo nepřijímat psaní obsahující nějaké předměty nebo zboží.

Článek XIII

Zákazy (poštovní balíky)

1. Poštovní správy Kanady, Myanmaru a Zambie jsou oprávněny nepřijímat balíky s udanou cenou obsahující cenné předměty uvedené v článku 25.5.2 vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejich vnitrostátními předpisy.

2. Poštovní správy Libanonu a Súdánu nepřijímají z titulu výjimky balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy a jiné cenné předměty, nebo obsahující tekutiny a snadno zkapalňující látky nebo předměty ze skla a podobných materiálů nebo jiné křehké předměty. Nejsou povinny dodržovat příslušná ustanovení Rádu poštovních balíků.

3. Poštovní správa Brazílie je oprávněna nepřijímat balíky s udanou cenou obsahující mince a papírové peníze v oběhu, jakož i veškeré cenné papíry na doručitele, vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejími vnitrostátními předpisy.

4. Poštovní správa Ghany je oprávněna nepřijímat balíky s udanou cenou obsahující mince a papírové peníze v oběhu vzhledem k tomu, že to je v rozporu s jejími vnitrostátními předpisy.

5. Kromě předmětů uvedených v článku 25 poštovní správa Saudské Arábie dále nepřijímá balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy a jiné cenné předměty. Rovněž nepřijímá balíky obsahující léky všeho druhu, pokud nejsou provázeny lékařským předpisem vystaveným příslušným úředním orgánem, výrobky určené k hašení ohně, chemické tekutiny nebo předměty, které jsou v rozporu se zásadami islámského náboženství.

6. Kromě předmětů uvedených v článku 25 poštovní správa Omanu dále nepřijímá balíky obsahující:

6.1 léky všeho druhu, pokud nejsou provázeny lékařským předpisem vystaveným příslušným úředním orgánem;

6.2 výrobky určené k hašení ohně a chemické tekutiny;

6.3 předměty, které jsou v rozporu se zásadami islámského náboženství.

7. Kromě předmětů uvedených v článku 25 je poštovní správa Íránu (Islámské rep.) dále oprávněna nepřijímat balíky obsahující předměty, které jsou v rozporu se zásadami islámského náboženství.

8. Poštovní správa Filipín je oprávněna nepřijímat balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy nebo jiné cenné předměty, nebo obsahující tekutiny a snadno zkapalňující látky nebo předměty ze skla a podobných materiálů nebo jiné křehké předměty.

9. Poštovní správa Austrálie nepřijímá žádné poštovní zásilky obsahující zlaté nebo stříbrné pruty nebo bankovky.

10. Poštovní správa Číny (Lid. rep.) nepřijímá obyčejné balíky obsahující mince, papírové peníze nebo jakékoli cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, platinu, zlato nebo stříbro, zpracované či nezpracované, drahokamy nebo jiné cenné předměty. Dále rovněž nepřijímá, s výjimkou zvláštní správní oblasti Hongkong, balíky s udanou cenou obsahující mince, papírové peníze, jakékoli cenné papíry na doručitele nebo cestovní šeky.

11. Poštovní správa Mongolská si vyhrazuje právo nepřijímat, v souladu se svými vnitrostátními předpisy, balíky obsahující mince, bankovky, cenné papíry na doručitele a cestovní šeky.

12. Poštovní správa Lotyšska nepřijímá obyčejné balíky ani balíky s udanou cenou obsahující mince, bankovky, jakékoli cenné papíry (šeky) na doručitele nebo cizí měnu a zříká se veškeré odpovědnosti v případě ztráty nebo poškození takovýchto zásilek.

Článek XIV

Věci podléhající clu

1. S odvoláním na článek 25 nepřijímají poštovní správy následujících zemí cenné zásilky obsahující věci podléhající clu: Bangladéš a Salvador.

2. S odvoláním na článek 25 nepřijímají poštovní správy následujících zemí obyčejná a doporučená psaní obsahující věci podléhající clu: Afghánistán, Albánie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Estonsko, Chile, Itálie, Kambodža, Kolumbie, Korejská lid. dem. republika, Kuba, Lotyšsko, Nepal, Peru, S. Marino, Salvador, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán a Venezuela.

3. S odvoláním na článek 25 nepřijímají poštovní správy následujících zemí obyčejná psaní obsahující věci podléhající clu: Benin, Burkina Faso, Džibutsko, Mali, Mauritánie, Pobřeží slonoviny (Rep.) a Vietnam.

4. Nehledě na ustanovení odstavců 1 až 3 se ve všech případech dovoluje zasílání sér, očkovacích látek a naléhavě potřebných léků, jež si je obtížné opatřit.

Článek XV

Vracení. Změna nebo oprava adresy

1. Článek 29 se nevztahuje na Antiguu a Barbudu, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Belize, Botswanu, Brunej Darussalam, Dominiku, Fidži, Gambii, Grenadu, Guyanu, Hongkong, Irák, Irsko, Jamajku, Kanadu, Keňu, Kiribati, Korejskou lid. dem. republiku, Kuvajt, Lesotho, Malajsii, Malawi, Myanmar, Nauru, Nigérii, Nový Zéland, Papuu-Novou Guineu, S. Kitts a Nevis, S. Lucii, S. Vincence a Grenadiny, Seychely, Sierru Leoně, Singapur, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zámořská území Velké Británie, Svazijsko, Šalomounovy ostrovy, Tanzanii (Sjed. rep.), Trinidad a Tobago, Tuvalu, Ugandu, Vanuatu, Zambii, a na Západní Samou, jejichž předpisy nedovolují vrácení nebo změnu adresy listovních zásilek na žádost odesílatele.

2. Článek 29 se vztahuje na Austrálii pouze do té míry, pokud je slučitelný s vnitrostátními předpisy této země.

3. Odchylkou od článku 29.4 jsou Filipíny, Panama (Rep.), Salvador a Venezuela oprávněny nevracet balíky poté, co adresát požádal o jejich celní projednání, neboť je to v rozporu s celními předpisy těchto zemí.

Článek XVI

Reklamace

1. Odchylkou od článku 30.4 si poštovní správy Čadu, Egypta, Filipín, Gabonu, Íránu (Islámské rep.), Kapverd, Korejské lid. dem. republiky, Mongolská, Myanmaru, Řecka, Saudské Arábie, Súdánu, Sýrie (Arabské rep.), Ukrajiny, zámořských území Velké Británie a Zambie vyhrazují právo vybírat od svých zákazníků sazbu za reklamaci týkající se listovních zásilek.

2. Odchylkou od článku 30.4 si poštovní správy Argentiny, České republiky, Rakouska a Slovenska vyhrazují právo vybírat zvláštní sazbu v případě, zjistí-li se při uzavření pátrání provedeného na základě reklamace, že tato reklamace byla neoprávněná.

3. Poštovní správy Afghánistánu, Egypta, Gabonu, Kapverd, Konga (Rep.), Íránu (Islámské rep.), Mongolská, Myanmaru, Saudské Arábie, Súdánu, Surinamu, Sýrie (Arabské rep.), Ukrajiny a Zambie si vyhrazují právo vybírat od svých zákazníků sazbu za reklamaci týkající se balíků.

Článek XVII

Sazba za předložení celnímu úřadu

1. Poštovní správa Gabonu si vyhrazuje právo vybírat od svých zákazníků sazbu za předložení celnímu úřadu.

2. Poštovní správy Konga (Rep.) a Zambie si vyhrazují právo vybírat od svých zákazníků sazbu za předložení balíků celnímu úřadu.

Článek XVIII

Odpovědnost poštovních správ

1. Poštovní správy Bangladéše, Beninu, Burkiny Faso, Džibutska, Indie, Konga (Rep.), Libanonu, Madagaskaru, Mali, Mauritánie, Nepálu, Nigeru, Pobřeží slonoviny (Rep.), Senegalu, Toga a Turecka jsou oprávněny nedodržovat ustanovení článku 34.1.1.1, pokud jde o odpovědnost v případě poškození nebo úbytku obsahu doporučených zásilek.

2. Odchylkou od článků 34.1.1.1 a 35.1 odpovídají poštovní správy Číny (Lid. rep.), Egypta, Chile a Kolumbie pouze za ztrátu, úplný úbytek nebo úplné zničení obsahu doporučených zásilek.

3. Odchylkou od článku 34 nepřijímají poštovní správy Egypta a Saudské Arábie žádnou odpovědnost v případě ztráty nebo poškození zásilek obsahujících předměty uvedené v článku 25.5.

4. Poštovní správy Indie a Nepálu jsou oprávněny nedodržovat článek 34.1.1.1, pokud jde o odpovědnost v případě poškození nebo úbytku obsahu obyčejných balíků.

Článek XIX

Odškodnění

1. Odchylkou od článku 34 mají dále uvedené poštovní správy právo nevyplácet náhradu za balíky bez udané ceny ztracené, s úbytkem obsahu nebo poškozené v jejich službě: Angola, Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Bangladéš, Barbados, Belize, Bolívie, Botswana, Brunej Darussalam, Dominika, Dominikánská republika, Fidži, Filipíny, Gambie, Grenada, Guatemala, Guyana, Kanada, Kiribati, Lesotho, Malawi, Malta, Mauricius, Nauru, Nigérie, Papua-Nová Guinea, S. Kitts a Nevis, S. Lucie, S. Vincenc a Grenadiny, Salvador, Seychely, Sierra Leoně, Spojené státy americké, Svazijsko, Salomounovy ostrovy, Trinidad a Tobago, ty ze zámořských území Velké Británie, jejichž vnitrostátní předpisy to nedovolují, Zambie a Zimbabwe.

2. Odchylkou od článku 34 mají poštovní správy Argentiny, Brazílie, Chile, Kataru, Keni, Korejské lid. dem. republiky, Lotyšska, Mexika, Omanu, Rakouska, Rumunska, Řecka, Saudské Arábie, Turecka, Ukrajiny, Uzbekistánu a Vietnamu právo neplatit náhradu za balíky bez udané ceny ztracené, s úbytkem obsahu nebo poškozené v jejich službě těm zemím, které nevyplácejí takovou náhradu podle odstavce 1 tohoto článku.

3. Odchylkou od článku 34.8 jsou Spojené státy americké oprávněny zachovávat nárok odesílatele na náhradu za balíky s udanou cenou po dodání adresátovi, ledaže by se odesílatel svého nároku zřekl ve prospěch adresáta.

4. Jsou-li Spojené státy americké zprostředkující poštovní správou, jsou oprávněny neplatit náhradu ostatním správám v případě ztráty, poškození nebo úbytku obsahu balíků s udanou cenou přepravovaných v otevřeném průvozu nebo zasílaných v přímých závěrech.

5. Odchylkou od článku 34 má poštovní správa Vietnamu právo nevyplácet náhradu za ztracené nebo poškozené doporučené zásilky a balíky obsahující peníze, cenné papíry na doručitele, cestovní šeky, jakož i zlato, stříbro a drahokamy.

6. Nehledě k ustanovením článku 34 má Kanada právo u obyčejných balíků nevyplácet náhradu, neodpovídat za ztrátu, úplné nebo částečné poškození nebo úbytek obsahu a nevracet zaplacené sazby a poplatky.

Článek XX

Výjimky ze zásady odpovědnosti

1. Odchylkou od článku 34 jsou Bolívie, Egypt, Filipíny, Irák, Jemen, Konžská demokratická republika, Saudská Arábie, Súdán a Turecko oprávněny nevyplácet náhradu za poškození jim určených balíků z kterékoli země, pokud obsahují tekutiny a snadno zkapalnitelné látky, skleněné předměty a předměty stejně křehké nebo zkáze podléhající povahy.

2. Odchylkou od článku 34 mají Saudská Arábie a Súdán právo nevyplácet náhradu za balíky obsahující zakázané předměty podle článku 25.5.

Článek XXI

Zproštění poštovních správ odpovědnosti

1. Poštovní správa Bolívie není povinna dodržovat článek 35.1, pokud jde o zachovávání odpovědnosti v případě poškození nebo úbytku obsahu doporučených zásilek.

2. Poštovní správa Nepálu je oprávněna nedodržovat článek 35.1.4, pokud jde o balíky.

Článek XXII

Výplata náhrady

1. Poštovní správy Bangladéše, Bolívie, Guiney, Nepálu a Nigérie nejsou povinny dodržovat článek 37.3, pokud jde o konečné vyřízení ve lhůtě dvou měsíců nebo o sdělení správě původu, popřípadě správě určení, že listovní zásilka byla zadržena, zkonfiskována nebo zničena příslušnými úřady z důvodu svého obsahu nebo byla zabavena podle jejich vnitrostátních předpisů.

2. Poštovní správy Džibutska, Konga (Rep.), Libanonu, Madagaskaru a Saudské Arábie nejsou povinny dodržovat článek 37.3, pokud jde o konečné vyřízení reklamace týkající se listovní zásilky ve lhůtě dvou měsíců. Mimo to nesouhlasí s tím, aby po uplynutí této lhůty byla oprávněná osoba odškodněna jinou správou na jejich účet.

3. Poštovní správy Angoly, Guiney, Libanonu a Saudské Arábie nejsou povinny dodržovat článek 37.3, pokud jde o konečné vyřízení reklamace týkající se balíku ve lhůtě dvou měsíců. Mimo to nesouhlasí s tím, aby po uplynutí této lhůty byla oprávněná osoba odškodněna jinou správou na jejich účet.

4. Poštovní správy Nigeru a Thajska nejsou povinny dodržovat článek 37.3, pokud jde o konečné vyřízení reklamace zaslané jim faxem ve lhůtě třiceti dnů. Rovněž nesouhlasí s tím, aby oprávněná osoba byla některou správou po uplynutí výše uvedené lhůty odškodněna na jejich účet.

5. Nehledě k ustanovením článku 37.3 si Malajsie a Spojené státy americké vyhrazují právo dát konečnou odpověď na reklamace ve lhůtě dvou měsíců ode dne jejich uplatnění bez ohledu na způsob jejich zaslání.

Článek XXIII

Podávání listovních zásilek v cizině

1. Poštovní správy Řecka, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických si vyhrazují právo vybírat sazbu odpovídající nákladům na zpracování od každé poštovní správy, jež jí v souladu s ustanoveními článku 43.4 vrátí předměty, které původně nebyly jejich službami vypraveny jako poštovní zásilky.

2. Odchylkou od článku 43.4 si poštovní správa Kanady vyhrazuje právo vybírat od správy původu odměnu, která jí umožní pokrýt minimálně náklady na zpracování takovýchto zásilek.

3. Článek 43.4 opravňuje poštovní správu určení požadovat od správy podání přiměřenou odměnu za dodání listovních zásilek podaných v cizině ve velkém množství. Spojené království Velké Británie a Severního Irska si vyhrazuje právo omezit tuto platbu na částku odpovídající sazbě vnitrostátního styku používané v zemi určení pro zásilky stejného druhu.

4. Článek 43.4 opravňuje poštovní správu určení požadovat od správy podání přiměřenou odměnu za dodání listovních zásilek podaných v cizině ve velkém množství. Následující země si vyhrazují právo omezit tuto platbu na limity schválené Řádem pro hromadně podávané zásilky: Austrálie, Bahamy, Barbados, Brunej Darussalam, Čína (Lid.rep.), Grenada, Guyana, Indie, Malajsie, Nepal, Nizozemské Antily a Aruba, Nizozemsko, Nový Zéland, S. Lucie, S. Vincenc a Grenadiny, Singapur, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zámořská území Velké Británie, Spojené státy americké, Srí Lanka, Surinam a Thajsko.

5. Nehledě na výhrady uvedené v odstavci 4, vyhrazují si následující země právo plně aplikovat ustanovení článku 43 Úmluvy na zásilky došlé z členských zemí Unie: Argentina, Benin, Brazílie, Burkina Faso, Egypt, Francie, Guinea, Itálie, Izrael, Japonsko, Jordánsko, Kamerun, Kypr, Libanon, Mali, Mauritánie, Maroko, Monako, Německo, Pobřeží slonoviny (Rep.), Portugalsko, Řecko, Senegal, Saudská Arábie, Sýrie (Arabská rep.) a Togo.

6. Za účelem aplikace článku 43.4 si poštovní správa Německa vyhrazuje právo vyžadovat od poštovní správy země podání zásilek odměnu ve stejné výši, jakou by dostala od poštovní správy sídelní země odesílatele.

Článek XXIV

Terminální výdaje

1. Odchylkou od článků 49.1.3 a 51.1.3 nejsou poštovní správy Egypta, Kataru, Kuvajtu, Lotyšska, Omanu, Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů, Sýrie (Arabské rep.) a Vietnamu povinny platit dodatečnou odměnu za dodávání doporučených listovních zásilek pocházejících z jejich země.

2. Odchylkou od článků 49.1.3 a 51.1.3 nejsou poštovní správy Džibutska, Ghany, Indie, Jemenu a Nepálu povinny platit dodatečnou odměnu za dodávání doporučených a cenných listovních zásilek odeslaných z jejich země.

3. Nehledě k výhradám, které některé země uplatnily vůči článkům 49.1.3 a 51.1.3, nebude poštovní správa Austrálie vyžadovat podpis příjemce při dodávání doporučených zásilek, u kterých se neplatí dodatečná odměna za dodávání.

4. Ve vztahu k zemím, které uplatnily výhrady vůči povinnostem, vyplývajícím z článků 49.1.3 a 51.1.3 týkajících se dodatečné odměny za doporučené a cenné zásilky, si Spojené státy americké vyhrazují právo zacházet s takovými zásilkami jako s obyčejnými a nevyplácet náhradu za ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu těchto zásilek v jejich službě.

5. Nehledě k výhradám uplatněným v článku XXIV si Spojené království Velké Británie a Severního Irska a zámořská území Velké Británie vyhrazují právo aplikovat v plném rozsahu ustanovení schválená Kongresem v Pekingu týkající se vybírání dodatečné odměny za dodávání doporučených a cenných listovních zásilek ve styku s ostatními zeměmi.

6. Nehledě k výhradám uplatněným v článku XXIV. 1 a 2 si následující členské země vyhrazují právo aplikovat ve vzájemném styku se zeměmi, které tyto výhrady podepsaly, dodatečnou odměnu za dodávání doporučených listovních zásilek schválenou Kongresem v Pekingu: Bahamy, Barbados, Belize, Benin, Bolívie, Brazílie, Bulharsko (Rep.), Burkina Faso, Česká republika, Dominikánská republika, Dominika, Egypt, Estonsko, Finsko, Francie, Gabon, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras (Rep.), Chile, Island, Itálie, Jamajka, Japonsko, Jihoafrická republika, Kamerun, Kanada, Kapverdy, Kostarika, Kuba, Lichtenštejnsko, Malajsie, Mali, Maroko, Mauritánie, Mexiko, Moldavsko, Nikaragua, Nizozemsko, Peru, Pobřeží slonoviny (Rep.), Polsko (Rep.), Rakousko, Řecko, S. Kitts a Nevis, S. Lucie, S. Vincenc a Grenadiny, Salvador, Senegal, Singapur, Slovensko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zámořská území Velké Británie, Súdán, Surinam, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Trinidad a Tobago, Tunisko, Uruguay a Venezuela.

7. Svou rezolucí C 46/1999 Kongres ukládá Radě poštovního provozu vypracovat do r. 2002 vzorec pro přepočet vnitrostátních sazeb a/nebo nákladů poštovních správ na sazby terminálních výdajů a stanovit konečný podíl v procentech z vnitrostátních sazeb používaných v r. 2004 a 2005. Nebude-li tento úkol včas splněn, Německo si vyhrazuje právo samo stanovit podíl v procentech pro r. 2004 a 2005 podle článku 48.3 v souladu se zásadami uvedenými v tomto článku.

8. Svou rezolucí C 46/1999 Kongres ukládá Radě poštovního provozu vypracovat do r. 2002 vzorec pro přepočet vnitrostátních sazeb nebo nákladů poštovních správ na sazby terminálních výdajů a stanovit konečný podíl v procentech z vnitrostátních sazeb používaných v r. 2004 a 2005. Nehledě k článku XXIV.7, kterým si jedna země vyhrazuje právo stanovit sama tento procentní podíl pro r. 2004 a 2005 podle článku 48.3, jestliže Rada poštovního provozu nesplní včas pokyn uložený rezolucí C 46/1999, Nizozemsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké si vyhrazují právo dále používat sazby terminálních výdajů založené na metodě a procentním podílu pro přepočet vnitrostátních sazeb na sazby terminálních výdajů platné pro r. 2001 až 2003, ledaže by bylo dosaženo dohody o používání vzájemně domluvených odlišných sazeb terminálních výdajů nebo ledaže by Rada poštovního provozu stanovila pro r. 2004 a 2005 nové procentní podíly z vnitrostátních sazeb.

9. Poštovní správa Německa si vyhrazuje právo sama spravovat finanční zdroje poskytnuté finančnímu fondu pro zvyšování kvality služby v rozvojových zemím podle článku 50.1.1.1, dokud nebudou realizovány zásady a kritéria stanovené Radou poštovního provozu pro systém správy, financování a funkční struktury tohoto fondu.

10. Spojené státy americké podporují systém terminálních výdajů popsaný v článcích 47 až 51. Pokud však jde o výměnu s členy Světové obchodní organizace, vyhrazují si Spojené státy americké právo aplikovat tyto dohody o terminálních výdajích v souladu s ustanoveními přijatými při budoucích jednáních týkajících se Všeobecné dohody o obchodu se službami.

11. Nehledě k výhradám uplatněným v článku XXIV si následující členské země vyhrazují právo aplikovat ve vzájemném styku se zeměmi, které podepsaly tyto výhrady, v plném rozsahu ustanovení schválená Kongresem v Pekingu týkající se terminálních výdajů: Bahamy, Barbados, Belize, Benin, Bolívie, Brazílie, Bulharsko (Rep.), Burkina Faso, Česká republika, Dominikánská republika, Dominika, Egypt, Ekvádor, Estonsko, Finsko, Francie, Gabon, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras (Rep.), Chile, Itálie, Jamajka, Jihoafrická republika, Kamerun, Kanada, Keňa, Kongo (Rep.), Kostarika, Kuba, Lichtenštejnsko, Mali, Maroko, Mauritánie, Mexiko, Moldavsko, Nikaragua, Nizozemsko, Peru, Pobřeží slonoviny (Rep.), Polsko (Rep.), Portugalsko, Rakousko, Řecko, S. Kitts a Nevis, S. Lucie, S. Vincenc a Grenadiny, Salvador, Senegal, Slovensko, Súdán, Surinam, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Trinidad a Tobago, Tunisko, Uruguay a Venezuela.

Článek XXV

Výdaje na vnitrostátní leteckou přepravu

1. Odchylkou od článku 53.3 si poštovní správy Baham, Dominikánské republiky, Ekvádoru, Filipín, Gabonu, Guatemaly, Guyany, Hondurasu (Rep.), Kapverd, Konga (Rep.), Korejské lid. dem. republiky, Kuby, Mongolská, Nepálu, Papuy-Nové Guiney, Peru, Řecka, Salvadoru, Saudské Arábie, Šalomounových ostrovů a Vanuatu vyhrazují právo vybírat dlužné platby za leteckou přepravu mezinárodních závěrů uvnitř své země.

2. Odchylkou od článku 53.3 si poštovní správa Myanmaru vyhrazuje právo vybírat dlužné platby za přepravu mezinárodních závěrů uvnitř své země, ať jsou dále přepravovány letecky či nikoli.

3. Odchylkou od článku 53.3 si poštovní správa Bangladéše vyhrazuje právo vybírat dlužné platby za přepravu mezinárodních závěrů uvnitř své země, ať jsou tyto závěry dále přepravovány letecky či nikoli a bez ohledu na překonanou vzdálenost.

4. Odchylkou od článků 53.4 a 53.5 jsou poštovní správy Íránu (Islámské rep.), Kanady, Turecka a Spojených států amerických oprávněny vybírat ve formě jednotných sazeb od příslušných poštovních správ částky na pokrytí svých výdajů na vnitrostátní leteckou přepravu spojených s příchodem listovních zásilek ode všech správ, pro které používají kompenzaci terminálních výdajů založenou výslovně na nákladech nebo na vnitrostátních sazbách.

5. Poštovní správa Omanu má na základě reciprocity právo vybírat od poštovních správ uvedených v odstavcích 1 až 3 částku na pokrytí dodatečných výdajů spojených s leteckou přepravou uvnitř své země, pokud jde o listovní závěry došlé od těchto správ, ať jsou dále přepravovány letecky nebo jiným způsobem.

Článek XXVI

Výjimečné příchodní pozemní podíly

1. Odchylkou od článku 56 si poštovní správa Afghánistánu vyhrazuje právo vybírat dodatečný výjimečný příchodní pozemní podíl ve výši 7,50 DTS za balík.

Článek XXVII

Zvláštní sazby

1. Poštovní správy Belgie, Norska a Spojených států amerických mohou vybírat za letecké balíky vyšší pozemní podíly než za balíky pozemní.

2. Poštovní správa Libanonu je oprávněna vybírat za balíky do 1 kg sazbu používanou pro balíky od 1 do 3 kg.

3. Poštovní správa Panamy (Rep.) je oprávněna vybírat za pozemní balíky přepravované v průvozu leteckou cestou (S.A.L.) 0,20 DTS za kilogram.


Na důkaz toho sepsali níže uvedení zplnomocněnci tento Protokol, který bude mít stejnou účinnost a stejnou platnost, jako kdyby jeho ustanovení byla pojata do vlastního textu Úmluvy, a podepsali jedno jeho vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeho opis bude odevzdán každé straně vládou země, ve které se konal kongres.

Dáno v Pekingu dne 15. září 1999


UJEDNÁNÍ O POŠTOVNÍCH PENĚŽNÍCH SLUŽBÁCH

OBSAH

Hlava I

Úvodní ustanovení

1. Předmět Ujednání

2. Produkty, které mohou být poskytovány

Hlava II

Podávání příkazů

3. Vydávání poukázek a přijímání platebních příkazů (měna, přepočet, částka)

4. Sazby

Hlava III

Přeprava příkazů

5. Způsoby výměny

Hlava IV

Zpracování při příchodu a reklamace

6. Výplata

7. Reklamace

8. Odpovědnost

Hlava V

Odúčtování, spojovací účty

9. Odměna vyplácející správě

10. Finanční vztahy mezi zúčastněnými správami

Hlava VI

Poštovní šeky (Postchèques)

11. Služba poštovních šeků

Hlava VII

Síť POSTNET

12. Podmínky přistoupení a účasti

Hlava VIII

Zásilky na dobírku (COD)

13. Definice služby

Hlava IX

Různá ustanovení

14. Žádost o otevření žirového účtu v zahraničí

Hlava X

Závěrečná ustanovení

15. Závěrečná ustanovení

UJEDNÁNÍ O POŠTOVNÍCH PENĚŽNÍCH SLUŽBÁCH

Přihlížejíce k článku 22 odst. 4 Ústavy Světové poštovní unie, sjednané ve Vídni dne 10. července 1964, stanovili níže podepsaní zplnomocněnci vlád členských zemí Unie společnou áohodou a s výhradou článku 25 odst. 4 uvedené Ústavy následující Ujednání.

HLAVA I

Úvodní ustanovení

Článek 1

Předmět Ujednání

1. Toto Ujednání upravuje veškeré poštovní služby pro převody peněžních částek. Smluvní země se společně dohodnou na tom, které z produktů tohoto Ujednání hodlají zavést ve svých vzájemných stycích.

2. Výměny upravené ustanoveními tohoto Ujednání se mohou účastnit i nepoštovní organizace, a to prostřednictvím poštovní správy, žirové služby nebo instituce provozující síť pro převody peněžních částek. Je na těchto organizacích, aby se dohodly s poštovní správou své země tak, aby bylo zajištěno plné provádění všech článků Ujednání a aby v rámci této dohody uplatňovaly svá práva a plnily své povinnosti jako poštovní organizace vymezené tímto Ujednáním. Poštovní správa jim slouží jako prostředník ve styku s poštovními správami ostatních smluvních zemí a s Mezinárodním úřadem.

Článek 2

Produkty, které mohou být poskytovány

1. Poukázka

1.1 Odesílatel složí peněžní částku u poštovní přepážky nebo dá příkaz k jejímu odepsání ze svého poštovního žirového účtu a požádá o vyplacení této částky v hotovosti adresátovi.

1.2 Odesílatel složí peněžní částku u poštovní přepážky a požádá o její připsání na poštovní žirový účet adresáta nebo na účet jiného typu vedený správou.

2. Převod

2.1 Majitel poštovního žirového účtu požádá, aby byla peněžní částka odepsána z jeho účtu a připsána ve prospěch adresátova poštovního žirového účtu, účtu jiného typu vedeného správou nebo jeho běžného bankovního účtu prostřednictvím správy určení.

3. Poštovní šek

3.1 Poštovní šek je mezinárodní cenný papír, který může být vydán majitelům poštovních žirových účtů a je splatný při předložení na poštách zemí účastnících se této služby.

3.2 Poštovní šek může rovněž být po dohodě mezi smluvními správami použit k platbě třetím stranám.

4. Výběr prostřednictvím bankomatů sítě POSTNET

Peněžní ústavy, ať poštovní či nikoli, které přistoupí dohodou k síti POSTNET, mohou nabízet držitelům jejich karet možnost výběru hotovosti z bankomatů sítě POSTNET.

5. Jiné služby

5.1 Poštovní správy se mohou dohodnout, že ve svých dvoustranných nebo mnohostranných stycích zavedou další služby, jejichž podmínky stanoví zúčastněné správy mezi sebou.

HLAVA II

Podávání příkazů

Článek 3

Vydávání poukázek a přijímání platebních příkazů (měna, přepočet, částka)

1. Není-li zvláštní dohody, je částka poukázek a příkazů vyjádřena v měně vyplácející země.

2. Vydávající správa stanoví přepočítací kurs své měny k měně vyplácející země.

3. Částka peněžních převodů je neomezená, nerozhodnou-li se zúčastněné správy jinak.

4. Vydávající správa má naprostou volnost při stanovení dokladů a způsobů podávání poukázek a platebních příkazů s výjimkou těch případů, kdy mají být zaslány prostřednictvím poštovního závěru. V takových případech musejí být použity pouze tiskopisy předepsané v Řádu.

5. Poukázky a platební příkazy, které mají být zaslány telekomunikační cestou, podléhají ustanovením Mezinárodního telekomunikačního řádu.

Článek 4

Sazby

1. Vydávající správa svobodně stanoví sazbu, která se má vybrat při podání. K této základní sazbě se případně připočítají sazby týkající se zvláštních služeb poskytnutých odesílateli.

2. Vydávající správa může po dohodě s vyplácející správou vybrat od odesílatele na jeho žádost sazby týkající se zvláštních služeb poskytnutých adresátovi. Částka těchto sazeb se uhradí vyplácející správě.

3. Za peněžní převody vyměňované mezi smluvní a nesmluvní zemí prostřednictvím země, která podepsala toto Ujednání, může zprostředkující správa vybírat dodatečnou sazbu, kterou stanoví na základě nákladů vzniklých činnostmi, jež vykonává; na výši této sazby se zúčastněné správy dohodnou a odečte se od vplacené částky. Tato sazba však může být vybrána od odesílatele ve prospěch správy zprostředkující země, jestliže se zúčastněné správy takto dohodly.

4. V případech, kdy se podle ustanovení Řádu vyžadují duplikáty poukázek a nejde-li o služební chybu, lze z tohoto titulu od odesílatele nebo příjemce vybrat sazbu stanovenou správou, u které byla žádost podána, pokud ovšem nebyla tato sazba již vybrána z titulu oznámení o výplatě.

5. Doklady, poukázky a platební příkazy vztahující se k peněžním převodům vyměňovaným mezi správami v poštovních závěrech za podmínek uvedených v článcích 8.2 a 8.3.1 až 8.3.3 Úmluvy jsou osvobozeny od veškerých sazeb.

HLAVA III

Přeprava příkazů

Článek 5

Způsoby výměny

1. Výměna v poštovních závěrech se provádí pomocí tiskopisů uvedených v Řádu přímo mezi podací a vyplácející poštou nebo prostřednictvím vyměňovacích pošt.

2. Výměna telekomunikační cestou se provádí přímo s vyplácející poštou nebo vyměňovací poštou za předpokladu, že jsou dodržována všechna opatření nezbytná pro bezpečnou výměnu, dohodnutá zúčastněnými správami.

3. Peněžní převody se mohou vyplácející zemi předkládat na magnetických páskách nebo jiném nosiči dohodnutém mezi správami. Vyplácející správy si pak mohou svobodně zvolit tiskopisy používané při vyplácení převedených částek v hotovosti adresátům.

4. Veškeré peněžní převody se mohou provádět prostřednictvím elektronických sítí na základě zvláštních dohod přijatých zúčastněnými správami.

5. Správy se mohou dohodnout, že budou používat jiné způsoby výměny než ty, které jsou uvedeny v článku 5.1 až 5.4.

HLAVA IV

Zpracování ve vyplácející zemi a reklamace

Článek 6

Výplata

1. Příjemci se v zásadě vyplatí celá částka poštovní poukázky; pokud příjemce žádá dodatečné zvláštní služby, lze od něho vybrat fakultativní sazby.

2. Platnost poukázek trvá:

2.1 obecně do konce prvního měsíce následujícího po měsíci podání;

2.2 po dohodě mezi zúčastněnými správami do konce třetího měsíce následujícího po měsíci podání.

3. Po uplynutí těchto lhůt se poukázky došlé přímo vyplácejícím poštám vyplatí pouze tehdy, jsou-li opatřeny povolením k prodloužení doby platnosti („visa pour dáte“), které uděluje na žádost vyplácející pošty služba určená vydávající správou. Povolení k prodloužení doby platnosti dává poukázce novou platnost ode dne, kdy bylo uděleno, se stejnou dobou trvání, jakou by měla poukázka podaná téhož dne. U poukázek došlých vyplácejícím správám podle článku 5.3 nelze dobu platnosti prodloužit.

4. Nebylo-li nevyplacení poukázky před uplynutím doby platnosti způsobeno služební chybou, může se za povolení k prodloužení platnosti vybrat sazba stanovená vyplácející správou.

5. Výplata poukázek se provádí podle předpisů vyplácející země.

Článek 7

Reklamace

1. Platí ustanovení článku 30 Úmluvy.

Článek 8

Odpovědnost

1. Zásada a rozsah odpovědnosti

1.1 Poštovní správy jsou odpovědné za částky vplacené u přepážky nebo odepsané z účtu plátce až do okamžiku, kdy byla částka řádně vyplacena nebo připsána na adresátův účet.

1.2 Správy jsou odpovědné za chybné informace, které poskytly a které způsobily buďto nevyplacení nebo chyby při provedení peněžního převodu. Odpovědnost se vztahuje na chyby v přepočtu a chyby při přepravě.

1.3 Správy j sou zproštěny veškeré odpovědnosti:

1.3.1 v případě zpoždění, k němuž může dojít při přepravě, odeslání a výplatě poukázek a příkazů;

1.3.2 nemohou-li kvůli zničení služebních dokladů způsobenému vyšší mocí doložit provedení peněžního převodu, pokud nebyla jejich odpovědnost prokázána jinak;

1.3.3 jestliže odesílatel neuplatnil reklamaci ve lhůtě předepsané v článku 30.1 Úmluvy;

1.3.4 po uplynutí promlčecí lhůty poukázek ve vydávající zemi.

1.4 V případě vrácení bez ohledu na jeho důvod nesmí částka vracená odesílateli překročit částku, kterou vplatil nebo která byla odepsána z jeho účtu.

1.5 Správy si mohou mezi sebou dohodnout používání rozšířených podmínek odpovědnosti přizpůsobených požadavkům jejich vnitrostátního styku.

1.6 Podmínky pro uplatnění zásady odpovědnosti a zvláště otázky vymezení odpovědnosti, placení dlužných částek, postih, lhůta pro výplatu a ustanovení týkající se úhrady správě, která vyplatila náhradu, jsou stanoveny v Řádu.

HLAVA V

Odúčtování, spojovací účty

Článek 9

Odměna vyplácející správě

1. Vydávající správa přiznává vyplácející správě za každou vyplacenou poukázku odměnu, jejíž výše je stanovena v Řádu na základě průměrné částky poukázek zahrnutých do téhož měsíčního účtu.

2. Namísto výše odměny uvedené v článku 9.1 se správy mohou dohodnout na jiné výši nebo určit paušální odměnu za každou uskutečněnou výplatu.

3. Za každý převod může správa určení žádat úhradu příchodní sazby. Tato sazba může být buď odepsána z účtu adresáta nebo se vydávající správa postará o to, aby byla připsána na vrub jejího spojovacího účtu.

4. Za peněžní převody osvobozené od sazeb se neposkytuje žádná odměna.

5. Souhlasí-li s tím zúčastněné správy, převody peněžitých podpor osvobozené od sazeb vydávající správou mohou být zproštěny odměny.

Článek 10

Finanční vztahy mezi zúčastněnými správami

1. Správy si mezi sebou dohodnou technologii, kterou budou používat při vyrovnávání svých pohledávek.

2. Žirový spojovací účet

2.1 Mají-li správy k dispozici žirový systém, zařídí si každá z nich u partnerské správy otevření spojovacího účtu, jehož prostřednictvím se vyrovnávají vzájemné dluhy a pohledávky vyplývající z výměn uskutečňovaných žirovou službou a případně z výměny poukázek a jakýchkoli jiných operací, jejichž vyrovnávání si správy tímto způsobem dohodnou.

2.2 Pokud vyplácející správa nemá k dispozici žirový systém, může být spojovací žirový účet otevřen u jiného peněžního ústavu.

2.3 Je-li spojovací účet přečerpán, úročí se dlužné částky sazbou, která se stanovena v Rádu.

3. Měsíční účty

3.1 Vyplácející správa vyhotovuje pro každou vydávající správu měsíční účet částek vyplacených za poštovní poukázky. Měsíční účty se pravidelně zahrnují do hlavního účtu, na jehož základě se stanoví saldo.

3.2 Vyrovnávání účtů se může rovněž provádět na základě měsíčních účtů bez kompenzace.

4. Žádné jednostranné opatření jako je moratorium, zákaz převodu atd. nesmí být na újmu ustanovením tohoto článku a z nich vyplývajícím ustanovením Rádu.

HLAVA VI

Poštovní šeky (Postchèques)

Článek 11

Služba poštovních šeků

1. Vydávání poštovních šeků

1.1 Každá správa může majitelům poštovních žirových účtů vydávat poštovní šeky.

1.2 Majitelé poštovních žirových účtů, kterým byly vydány poštovní šeky, obdrží rovněž garanční kartu, kterou je třeba předložit při výplatě.

1.3 Na zadní straně každého poštovního šeku nebo na příloze je vytištěna maximální zaručená částka v měně dohodnuté mezi smluvními zeměmi

1.4 Není-li zvláštní dohody s vyplácející správou, stanoví vydávající správa přepočítací kurs své měny k měně vyplácející země.

1.5 Vydávající správa může od vystavovatele šeku vybírat určitou sazbu.

1.6 V případě potřeby vydávající správa stanoví dobu platnosti poštovních šeků. Na poštovním šeku se uvádí vytištěním posledního dne platnosti. Není-li takový údaj uveden, platnost šeku je neomezená.

2. Výplata

2.1 Částka poštovních šeků se příjemci vyplatí v zákonné měně vyplácející země.

2.2 Maximální částka, která může být vyplacena najeden poštovní šek, se stanoví společnou dohodou mezi smluvními zeměmi.

3. Odpovědnost

3.1 Vyplácející správa je zproštěna veškeré odpovědnosti, může-li prokázat, že výplata byla provedena za podmínek předepsaných v příslušných článcích Rádu, které se týkají předkládání poštovních šeků k výplatě u přepážky a podmínek výplaty.

3.2 Vydávající správa není povinna akceptovat falšované nebo padělané poštovní šeky, které jí byly vráceny po lhůtě stanovené v příslušném článku Řádu týkajícím se vracení poštovních šeků žirové službě původu.

4. Odměna vyplácející správě

4.1 Správy, které vydávají a proplácejí poštovní šeky, stanoví bilaterální dohodou výši odměny, která se přiznává vyplácející správě.

HLAVA VII

Síť POSTNET

Článek 12

Podmínky přistoupení a účasti

1. Přistoupení k této síti vyžaduje podpis úmluvy POSTNET a zaplacení vstupního poplatku.

2. Podmínky přistoupení k této službě a účasti na ní jsou definovány v úmluvě POSTNET.

HLAVA VIII

Zásilky na dobírku (COD)

Článek 13

Definice služby

1. Obyčejné, doporučené a cenné listovní zásilky a obyčejné balíky a balíky s udanou cenou mohou být na základě dvoustranných dohod zasílány na dobírku.

2. Subjekt, který zásilku doručil, předá dobírkovou Částku poštovní finanční instituci a požádá o její vyplacení příjemci.

HLAVA IX

Různá ustanovení

Článek 14

Žádost o otevření žirového účtu v zahraničí

1. V případě otevření žirového účtu v zahraničí se poštovní či nepoštovní peněžní ústavy zemí, které podepsaly toto Ujednání, dvoustranně dohodnou o pomoci, kterou si mohou vzájemně poskytovat v rámci běžného ověřování žadatele.

HLAVA X

Závěrečná ustanovení

Článek 15

Závěrečná ustanovení

1. Ve všem, co není výslovně upraveno tímto Ujednáním, platí v případě potřeby analogicky Úmluva.

2. Na toto Ujednání se nevztahuje článek 4 Ústavy.

3. Podmínky schvalování návrhů týkajících se tohoto Ujednání

3.1 Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy předložené kongresu a vztahující se k tomuto Ujednání schváleny většinou přítomných a hlasujících členských zemí -signatářů tohoto Ujednání. Při hlasování musí být přítomna nejméně polovina těchto členských zemí zastoupených na kongresu.

3.2 Aby mohly nabýt účinnosti, musejí být návrhy vztahující se k Rádu schváleny většinou členů Rady poštovního provozu - signatářů tohoto Ujednání.

3.3 Aby mohly nabýt účinnosti, musejí návrhy předložené mezi dvěma kongresy a vztahující se k tomuto Ujednání získat:

3.3.1 dvě třetiny hlasů za předpokladu, že nejméně polovina členských zemí zúčastněných na tomto Ujednání odpověděla na žádost o jejich stanovisko, jde-li o připojení nových ustanovení;

3.3.2 většinu hlasů za předpokladu, že nejméně polovina členských zemí zúčastněných na tomto Ujednání odpověděla na konzultaci, jde-li o změny ustanovení tohoto Ujednání;

3.3.3 většinu hlasů, jde-li o výklad ustanovení tohoto Ujednání.

3.4 Nehledě k ustanovení uvedenému v článku 15.3.3.1 má každá členská země, jejíž vnitřní předpisy jsou dosud neslučitelné s navrhovaným připojením, možnost učinit písemné prohlášení generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu uvádějící, že nemůže toto připojení přijmout, a to ve lhůtě devadesáti dní ode dne oznámení tohoto připojení.

4. Toto Ujednání nabude účinnosti dnem 1. ledna 2001 a zůstane v platnosti až do nabytí účinnosti Akt příštího kongresu.


Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci vlád smluvních zemí toto Ujednání v jediném vyhotovení, které je uloženo u generálního ředitele Mezinárodního úřadu. Jeden jeho opis bude odevzdán každé straně vládou země, ve které se konal kongres.

Dáno v Pekingu dne 15. září 1999

Přesunout nahoru