Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Sdělení č. 77/2010 Sb. m. s.Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o omezení emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 1979, přijatého v Ženevě dne 18. listopadu 1991

Datum vyhlášení 24.09.2010
Uzavření smlouvy 18.11.1991
Ratifikace Smlouvy 24.05.1997
Platnost od 29.09.1997
Profil dokumentu
Partneři ve smlouvách
Oblasti smluvní úpravy
Typ dokumentu
více
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

77

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. listopadu 1991 byl v Ženevě přijat Protokol o omezení emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 19791).

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky.

Listina o přístupu České republiky k Protokolu, podepsaná prezidentem republiky dne 24. května 1997, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Protokolu, dne 1. července 1997.

Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 16 odst. 1 dne 29. září 1997 a tímto dnem vstoupil v platnost i pro Českou republiku.

Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.


PROTOCOL TO THE 1979 CONVENTION ON LONG-RANGE TRANSBOUNDARY AIR POLLUTION CONCERNING THE CONTROL OF EMISSIONS OF VOLATILE ORGANIC COMPOUNDS OR THEIR TRANSBOUNDARY FLUXES

PŘEKLAD

Protokol o omezení emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 1979

SMLUVNÍ STRANY,

ODHODLÁNY provádět Úmluvu o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států,

ZNEPOKOJENY tím, že současné emise těkavých organických sloučenin (VOC) a výsledných sekundárních fotochemických oxidantů způsobují v těch částech Evropy a Severní Ameriky, které jsou jim vystaveny, škody na přírodních zdrojích životně důležitých pro životní prostředí a hospodářství a za jistých expozičních podmínek mají škodlivé účinky na lidské zdraví,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že v rámci Protokolu o omezování emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států, přijatém v Sofii dne 31. října 1988, bylo již dosaženo dohody o snížení emisí oxidů dusíku,

UZNÁVAJÍCE podíl VOC a oxidů dusíku na vzniku troposférického ozonu,

UZNÁVAJÍCE ROVNĚŽ, že VOC, oxidy dusíku a vznikající ozon jsou transportovány přes mezistátní hranice, a ovlivňují tak kvalitu ovzduší v sousedních státech,

JSOUCE SI VĚDOMY toho, že mechanismus tvorby fotochemických oxidantů je takový, že snížení emisí VOC je nezbytné ke snížení výskytu fotochemických oxidantů,

JSOUCE SI ROVNĚŽ VĚDOMY toho, že methan a oxid uhelnatý, emitované antropogenními činnostmi, jsou v ovzduší přítomny na pozaďové úrovni nad regionem EHK a přispívají ke vzniku epizod vysokých koncentrací ozonu; dále že jejich oxidace v globálním měřítku v přítomnosti oxidů dusíku přispívá ke vzniku úrovně pozaďové koncentrace troposférického ozonu, který se účastní dalších fotochemických reakcí; a že se očekává, že methan se stane předmětem omezujících opatření na jiných fórech,

PŘIPOMÍNAJÍCE, že výkonný orgán úmluvy na svém šestém zasedání uznal nezbytnost, omezení emisí VOC a jejich toků přes hranice, jakož i výskytu fotochemických oxidantů, a že je nezbytné, aby smluvní strany, které již tyto emise snížily, zachovávaly a přezkoumávaly své emisní standardy pro VOC,

BEROUCE V ÚVAHU opatření již přijatá některými smluvními stranami, které vedly ke snížení jejich národních ročních emisí oxidů dusíku a VOC,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že některé smluvní strany stanovily legislativní požadavky na kvalitu ovzduší nebo cíle pro troposférický ozon a že směrné hodnoty pro koncentrace troposférického ozonu byly stanoveny Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a jinými příslušnými orgány,

ODHODLÁNY účinně omezovat a snižovat národní roční emise VOC nebo toky VOC přes hranice států a výsledné sekundární fotochemické oxidační produkty; zejména uplatňováním vhodných národních či mezinárodních emisních požadavků na nové mobilní a stacionární zdroje a rekonstrukce

stávajících hlavních stacionárních zdrojů, jakož i omezováním obsahu složek v produktech používaných v průmyslu či v domácnosti, které mohou uvolňovat VOC,

JSOUCE SI VĚDOMY, že těkavé organické sloučeniny se od sebe navzájem značně liší svou reaktivitou a svým potenciálem tvorby troposférického ozonu a dalších fotochemických oxidantů a že u každé jednotlivé sloučeniny se tento potenciál může měnit v čase a místě v závislosti na meteorologických a dalších faktorech,

UZNÁVAJÍCE, že takové rozdíly a změny by měly být brány v úvahu, má-li být omezování a snižování emisí a toků těkavých organických sloučenin přes hranice států co možná nejvíce účinné pro minimalizaci vzniku troposférického ozonu a jiných fotochemických oxidantů,

BEROUCE V ÚVAHU stávající vědecké a technické údaje o emisích, proudění v atmosféře a účincích VOC a fotochemických oxidačních produktů na životní prostředí, jakož i o technologiích pro jejich omezování,

UZNÁVAJÍCE, že vědecké a technické poznatky o těchto záležitostech se vyvíjejí a že bude nutné uvažovat tento vývoj při revidování účinnosti tohoto protokolu a při rozhodování o dalších opatřeních,

BEROUCE NA VĚDOMÍ, že podrobné vypracování přístupu založeného na kritických úrovních je zaměřeno na vybudování účinkově orientované vědecké základny , která by měla být brána v úvahu při revidování účinnosti současného znění protokolu a při rozhodování o dalších mezinárodně dohodnutých opatřeních na omezování emisí VOC nebo toků VOC a fotochemických oxidantů přes hranice států, se dohodly na tomto:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto protokolu se:

1. „úmluvou“ rozumí Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států, přijatá v Ženevě dne 13. listopadu 1979;

2. „EMEP“ rozumí Program spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě;

3. „výkonným orgánem“ rozumí výkonný orgán pro úmluvu, zřízený podle čl. 10 odst. 1 úmluvy;

4. „geografickým rozsahem EMEP“ rozumí oblast definovaná v čl. 1 odst. 4 Protokolu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahující hranice států z roku 1979 o dlouhodobém financování Programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP), přijatém v Ženevě dne 28. září 1984;

5. „oblastí řízení troposférického ozonu“ (TOMA) rozumí oblast vymezená v příloze IV za podmínek stanovených v čl. 2, odst. 2 písm. b);

6. „smluvními stranami“, pokud z kontextu nevyplývá jinak, rozumí smluvní strany tohoto protokolu;

7. „Komisí“ rozumí Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů;

8. „kritickou úrovní“ rozumí taková koncentrace znečišťujících látek v atmosféře, pod níž podle současných znalostí při specifikované době expozice nedochází k přímým nepříznivým účinkům na receptory, jako jsou lidé, rostliny, ekosystémy nebo materiály;

9. „těkavými organickými sloučeninami“ nebo „VOC“ , není-li stanoveno jinak, rozumějí všechny organické sloučeniny antropogenní povahy s výjimkou methanu, které jsou schopny za přítomnosti slunečního záření reakcí s oxidy dusíku vytvářet fotochemické oxidanty ;

10. „kategorií hlavních zdrojů“ rozumí všechny kategorie zdrojů, které emitují látky znečišťující ovzduší ve formě VOC, včetně kategorií popsaných v přílohách II a III, a které přispívají nejméně 1 % k celkovým národním emisím VOC ročně jak stanoveno měřením nebo výpočtem v prvním kalendářním roce po dni vstupu tohoto protokolu v platnost a v každém dalším čtvrtém roce;

11. „novým stacionárním zdrojem“ rozumí každý stacionární zdroj, jehož stavba nebo podstatná modifikace je zahájena po uplynutí dvou let ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost;

12. „novým mobilním zdrojem“ rozumí každé motorové silniční vozidlo, které je vyrobeno po uplynutí dvou let ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost;

13. „potenciálem fotochemické tvorby ozonu“ (POCP) rozumí potenciál jednotlivé VOC, ve vztahu k potenciálu jiných VOC, tvořit ozon reakcí s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního záření, jak je popsáno v příloze IV.

Článek 2

Základní závazky

1. Smluvní strany kontrolují a omezují své emise VOC se záměrem snížit jejich toky přes hranice států a toky výsledných sekundárních fotochemických oxidantů, aby tak chránily lidské zdraví a životní prostředí před nepříznivými účinky.

2. Každá smluvní strana za účelem splnění požadavků odstavce 1 kontroluje a omezí své národní roční emise VOC nebo jejich toky přes hranice států jedním z níže uvedených způsobů, který určí při podpisu:

(a) Co nejdříve podnikne účinná opatření ke snížení národních ročních emisí VOC nejméně o 30 % do roku 1999, přičemž jako základ použije úrovně z roku 1988 nebo jakoukoli jinou úroveň ročních emisí z období let 1984 až 1990, kterou může určit při podpisu nebo přistoupení k tomuto protokolu; nebo

(b) Pokud její národní roční emise přispívají ke koncentracím troposférického ozonu v oblastech pod jurisdikcí jedné nebo více jiných smluvních stran a takové emise vznikají pouze v oblastech pod její jurisdikcí, které jsou v příloze I vymezeny jako oblasti TOMA, smluvní strana co možná nejdříve a jako první krok přijme účinná opatření s cílem:

i) snížit své národní roční emise VOC z oblastí takto vymezených nejméně o 30 % do roku 1999, přičemž použije jako základ úrovně z roku 1988 nebo jakoukoli jinou úroveň ročních emisí z období let 1984 až 1990, kterou může určit při podpisu nebo přistoupení k tomuto protokolu; a

ii) zajistit, že její celkové národní roční emise VOC do roku 1999 nepřesáhnou úrovně z roku 1988; nebo

(c) Pokud její národní roční emise VOC byly v roce 1988 nižší než 500000 tun a 20 kg na obyvatele a 5 tun na km2, smluvní strana co nejdříve přijme účinná opatření, aby alespoň zajistila, že nejpozději do roku 1999 její národní roční emise VOC nepřesáhnou úrovně z roku 1988.

3.

a) Kromě toho nejpozději do dvou let ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost každá smluvní strana:

i) uplatní s přihlédnutím k příloze II vhodné národní nebo mezinárodní emisní limity pro nové stacionární zdroje založené na nejlepších dostupných technologiích, které jsou ekonomicky proveditelné;

ii) uplatní národní nebo mezinárodní opatření na produkty obsahující rozpouštědla a podpoří používání produktů obsahujících malé nebo žádné množství VOC, s přihlédnutím k příloze II, včetně označování produktů etiketami uvádějícími obsah VOC; a

iii) uplatníš přihlédnutím k příloze III vhodné národní nebo mezinárodní emisní standardy pro nové mobilní zdroje vyráběné nejlepšími dostupnými technologiemi, které jsou ekonomicky proveditelné,

iv) bude podporovat účast veřejnosti na programech omezování emisí prostřednictvím veřejných oznámení, podporou nejlepšího využívání všech druhů dopravy a systémů řízení dopravy.

b) Kromě toho nejpozději do pěti let ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost v těch oblastech, ve kterých jsou překročeny národní nebo mezinárodní směrné hodnoty koncentrací pro troposférický ozon nebo ve kterých vznikají nebo ve kterých lze očekávat, že vznikají toky přes hranice států, každá smluvní strana:

i) uplatní s přihlédnutím k příloze II nejlepší dostupné technologie, které jsou ekonomicky proveditelné, na stávající stacionární zdroje v kategorii hlavních zdrojů;

ii) uplatní s přihlédnutím k přílohám II a III postupy ke snížení emisí VOC při distribuci benzínu a při jeho čerpání do motorových vozidel, a ke snížení těkavosti benzínu.

4. Smluvní strany jsou vyzývány k tomu, aby při plnění svých závazků podle tohoto článku přisuzovaly nejvyšší prioritu omezování nebo kontrole emisí látek s nejvyšším POCP, s přihlédnutím k informacím obsaženým v příloze IV.

5. Při provádění tohoto protokolu, a zejména při provádění jakýchkoli opatření nahrazujících produkt jiným produktem, učiní smluvní strany vhodné kroky k zabezpečení toho, aby toxické a karcinogenní VOC a VOC poškozující vrstvu stratosférického ozonu nebyly užívány jako náhražky za jiné VOC.

6. Smluvní strany jako druhý krok zahájí nejpozději do šesti měsíců ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost jednání o dalších krocích ke snižování národních ročních emisí těkavých organických sloučenin nebo toků těchto emisí a jejich výsledných sekundárních produktů fotochemických oxidantů přes hranice států, přičemž vezmou v úvahu nejlepší dostupné vědecké a technologické poznatky, vědecky stanovené kritické úrovně a mezinárodně přijaté cílové úrovně, roli oxidů dusíku při vzniku fotochemických oxidantů a další prvky vyplývající z pracovního programu přijatého podle článku 5.

7. Smluvní strany za tímto účelem spolupracují, aby stanovily:

(a) podrobnější údaje o jednotlivých VOC a hodnotách jejich POCP;

(b) kritické úrovně pro fotochemické oxidanty;

(c) snížení svých národních ročních emisí VOC nebo toků VOC přes hranice států a jejich výsledných sekundárních produktů fotochemických oxidantů,zvláště taková snížení která jsou nezbytná k dosažení dohodnutých cílů založených na kritických úrovních;

(d) strategie omezování, např. ekonomické nástroje, umožňující zajistit celkovou efektivnost nákladů k dosažení dohodnutých cílů;

(e) opatření a harmonogram pro dosažení uvedených snížení s počátkem nejpozději od 1. ledna 2000;

8. V průběhu zmíněných jednání smluvní strany uváží, zda by bylo vhodné pro účely stanovené v odstavci 1 doplnit takové další kroky opatřeními ke snížení emisí methanu.

Článek 3

Další opatření

1. Opatření požadovaná tímto protokolem nezprošťují smluvní strany jejich dalších závazků přijmout opatření ke snížení celkových plynných emisí, které mohou významně přispívat ke klimatickým změnám, ke vzniku pozaďových úrovní troposférického ozonu, k poškozování ozónové vrstvy, nebo které jsou toxické či karcinogenní.

2. Smluvní strany mohou přijmout přísnější opatření, než jsou opatření požadovaná tímto protokolem.

3. Smluvní strany stanoví mechanismus kontroly dodržování protokolu. Jako první krok na základě informací poskytnutých podle článku 8 nebo jiných informací každá smluvní strana, která má důvod se domnívat, že jiná smluvní strana jedná nebo jednala způsobem neslučitelným s jejími závazky podle tohoto protokolu, může o tom informovat výkonný orgán a současně s tím i dotčené smluvní strany. Na žádost kterékoliv smluvní strany může být taková záležitost projednána na příštím zasedání výkonného orgánu.

Článek 4

Výměna technologií

1. Smluvní strany v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi usnadňují výměnu technologií ke snižování emisí VOC, zejména podporou:

a) obchodní výměny dostupných technologií;

b) přímých průmyslových kontaktů a spolupráce, včetně společných podniků;

c) výměny informací a zkušeností;

d) poskytování technické pomoci.

2. Při podpoře činností uvedených v odstavci 1 tohoto článku vytvářejí smluvní strany příznivé podmínky usnadňováním kontaktů a spolupráce mezi příslušnými organizacemi i jednotlivci v soukromém a veřejném sektoru, kteří jsou schopni poskytovat technologie, konstrukční a inženýrské služby, zařízení nebo finanční prostředky.

3. Nejpozději do šesti měsíců ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost zahájí smluvní strany úvahy o postupech vedoucích k vytvoření příznivějších podmínek pro výměnu technologií ke snížení emisí VOC.

Článek 5

Výzkum a monitorování, které mají být prováděny

Smluvní strany přisuzují vysokou prioritu výzkumu a monitorování, které jsou spojené s vývojem a používáním metod pro splnění národních či mezinárodních směrných hodnot pro troposférický ozon a pro dosažení dalších cílů v zájmu ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Smluvní strany usilují, zejména prostřednictvím národních či mezinárodních výzkumných programů, v pracovním plánu výkonného orgánu a prostřednictvím dalších programů spolupráce v rámci úmluvy, o:

a) rozpoznání a kvantifikaci účinků emisí VOC, antropogenního i biogenního původu, a fotochemických oxidantů na lidské zdraví, životní prostředí a materiály,

b) určení geografického rozdělení citlivých oblastí,

c) rozvoj měření emisí a sledování kvality ovzduší a vývoj modelových výpočtů, včetně metodologií pro výpočet emisí, pokud možno s přihlédnutím k různým druhům VOC antropogenního i biogenního původu a k jejich reaktivitě, s cílem kvantifikovat dálkový přenos VOC a souvisejících znečišťujících látek přispívajících ke vzniku fotochemických oxidantů,

d) zdokonalení odhadů účinnosti a nákladů na technologie pro omezování emisí VOC a dokumentaci vývoje zdokonalených a nových technologií,

e) vývoj metod, v přístupu založenému na kritických úrovních, pro integraci vědeckých, technických a ekonomických údajů za účelem stanovení vhodných strategií pro omezování emisí VOC a zajištění celkové efektivnosti nákladů k dosažení dohodnutých cílů,

f) zdokonalení přesnosti emisních inventur VOC antropogenního i biogenního původu a sladění metod jejich výpočtu nebo odhadu,

g) prohloubení znalosti chemických procesů souvisejících s tvorbou fotochemických oxidantů,

h) určení možných opatření ke snížení emisí methanu.

Článek 6

Proces přezkoumávání

1. Smluvní strany pravidelně přezkoumávají tento protokol, přičemž berou v úvahu nejlepší dostupné vědecké poznatky a technologický vývoj.

2. První přezkoumání se uskuteční nejpozději do roka ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost.

Článek 7

Národní programy, politiky a strategie

Smluvní strany vypracují bez zbytečného prodlení národní programy, politiky a strategie k plnění závazků plynoucích z tohoto protokolu, které budou sloužit jako prostředky k omezování a snižování emisí VOC nebo jejich toků přes hranice států.

Článek 8

Výměna informací a podávání ročních zpráv

1. Smluvní strany si vyměňují informace tím, že informují výkonný orgán o svých národních programech, politikách a strategiích, které vypracovávají v souladu s článkem 7 a tím, že mu podávají zprávy o pokroku dosaženém v rámci těchto programů, politik a strategií a o případných změnách v nich. V prvním roce po vstupu tohoto protokolu v platnost podá každá smluvní strana zprávu o úrovni emisí VOC na svém území a o každé oblasti TOMA na svém území, a to jednak celkově, jednak v proveditelné míře podle sektoru původu a podle jednotlivých VOC, v souladu s obecnými zásadami, které stanoví výkonný orgán pro rok 1988 nebo jakýkoli jiný rok, který je brán jako základní rok pro účely čl. 2. odst. 2 a na jehož základě byly tyto emisní úrovně vypočteny.

2. Kromě toho každá smluvní strana podává každoročně zprávu:

a) o záležitostech uvedených v odstavci 1 za předchozí kalendářní rok a o všech opravách, které mohou být nezbytné v již vyhotovených zprávách za předcházející roky;

b) o pokroku v uplatňování národních nebo mezinárodních emisních standardů a technik omezování emisí požadovaných podle čl. 2 odst. 3;

c) o opatřeních přijatých za účelem usnadnění výměny technologií.

3. Dále smluvní strany v rámci geografického rozsahu EMEP podávají v intervalech stanovených výkonným orgánem informace o emisích VOC podle sektoru původu a v prostorovém rozlišení, specifikovaném výkonným orgánem, vhodným pro modelování vzniku a přenosu sekundárních fotochemických oxidantů.

4. Takové informace se předkládají pokud možno podle jednotného vzoru pro podávání zpráv.

Článek 9

Výpočty

Za použití vhodných modelů a měření poskytne EMEP výročním zasedáním výkonného orgánu informace týkající se dálkového přenosu ozonu v Evropě. V oblastech mimo geografický rozsah EMEP se použijí modely odpovídající zvláštním podmínkám smluvních stran úmluvy.

Článek 10

Přílohy

Přílohy tohoto protokolu tvoří nedílnou součást protokolu. Příloha I je povinná, zatímco přílohy II, III a IV mají povahu doporučení.

Článek 11

Změny protokolu

1. Změny a úpravy protokolu mohou být navrženy kteroukoli smluvní stranou.

2. Navrhované změny se předkládají písemně výkonnému tajemníku Komise, který je sdělí všem smluvním stranám. Výkonný orgán projedná navrhované změny na nejbližším výročním zasedání za předpokladu, že výkonný tajemník návrhy předá smluvním stranám nejméně devadesát dnů předem.

3. Změny protokolu, s výjimkou změn jeho příloh, se přijímají konsensem smluvních stran přítomných na zasedání výkonného výboru a vstupují v platnost pro smluvní strany, které je přijaly, devadesátým dnem po dni uložení listiny o přijetí změn od dvou třetin smluvních stran. Pro kteroukoli další smluvní stranu, která je přijala po uložení listin o přijetí změn dvěma třetinami smluvních stran, vstupují změny v platnost devadesátým dnem ode dne, kdy tato strana uložila svou listinu o přijetí změn.

4. Změny příloh se přijímají konsensem smluvních stran přítomných na zasedání výkonného orgánu a nabývají účinku 30 dní po dni oznámení podle odstavce 5 tohoto článku.

5. Změny podle odstavců 3 a 4 tohoto článku sdělí výkonný tajemník všem smluvním stranám co nejdříve po jejich přijetí.

Článek 12

Urovnávání sporů

V případě sporu mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo uplatňování tohoto protokolu hledají smluvní strany řešení jednáním nebo jakýmkoli jiným smírným prostředkem, který bude pro sporné strany přijatelný.

Článek 13

Podpis

1. Tento protokol je otevřen k podpisu v Ženevě od 18. listopadu 1991 do 22. listopadu 1991 včetně, poté v sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 22. května 1992, a to pro členské státy Komise a pro státy s poradním statutem při Komisi na základě odstavce 8 usnesení Hospodářské a sociální rady 36 (IV) ze dne 28. března 1947 a pro organizace regionální hospodářské integrace tvořené svrchovanými členskými státy Komise, na které jejich členské státy přenesly pravomoc vyjednávat, uzavírat a uplatňovat mezinárodní dohody v záležitostech tohoto protokolu, za předpokladu, že zúčastněné státy a organizace jsou smluvními stranami úmluvy.

2. V záležitostech v rámci svých pravomocí uplatňují tyto organizace regionální hospodářské integrace svým jménem práva a plní povinnosti, které tento protokol ukládá jejich členským státům. V těchto případech členské státy těchto organizací nejsou oprávněny uplatňovat tato práva jednotlivě.

Článek 14

Ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení

1. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatáři.

2. Tento protokol je od 22. května 1992 otevřen k přistoupení pro státy a organizace uvedené v čl. 13 odst. 1.

Článek 15

Depozitář

Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který vykonává funkci depozitáře.

Článek 16

Vstup v platnost

1. Tento protokol vstupuje v platnost devadesátým dnem po dni uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

2. Pro každý stát nebo organizaci uvedené v čl. 13 odst. 1, které ratifikují, přijmou nebo schválí tento protokol nebo k němu přistoupí po uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstupuje protokol v platnost devadesátým dnem po dni uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

Článek 17

Odstoupení

Kdykoliv po uplynutí pěti let ode dne vstupu tohoto protokolu v platnost pro určitou smluvní stranu může tato smluvní strana od protokolu odstoupit tím, že podá písemné oznámení depozitáři. Každé takové odstoupení nabude účinku devadesátým dnem po dni jeho přijetí depozitářem nebo k pozdějšímu datu, které může být stanoveno v oznámení o odstoupení.

Článek 18

Platná znění

Prvopis tohoto protokolu, jehož anglické, francouzské a ruské znění mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.


NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zástupci řádně k tomu zplnomocnění k tomuto protokolu své podpisy.

V Ženevě, osmnáctého listopadu roku tisíc devět set devadesát jedna.

Poznámky pod čarou

1) Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států přijatá dne 13. listopadu 1979 v Ženevě byla vyhlášena pod č. 5/1985 Sb.


PŘÍLOHA I

Určené oblasti řízení troposférického ozonu (TOMA)

Pro účely tohoto protokolu se vymezují následující oblasti TOMA:

Kanada

TOMA č. 1: Dolní údolí řeky Fraser (Lower Fraser Valley) v provincii Britská Kolumbie

Oblast o rozloze 16800 km2 v jihozápadní části provincie Britská Kolumbie, mající v průměru Šíři 80 km a rozprostírající se v délce 200 km podél údolí řeky Fraser od ústí řeky v úžině Georgia až k Boothroyd v Britské Kolumbii. Jižní hranici tvoří mezistátní hranice Kanada/US A a oblast zahrnuje území velkého Vancouveru (Great Vancouver Regional District).

TOMA č. 2: Pásmo Windsor-Quebec v provinciích Ontario a Quebec

Oblast o rozloze 157000 km2, zahrnující 1100 km dlouhý a v průměru 140 km široký pruh země, který sahá od města Windsor (sousedícího s Detroitem ve Spojených státech) v provincii Ontario k městu Quebec v provincii Quebec. Tato oblast TOMA, pásmo Windsor-Quebec, je situována podél severních břehů Velkých jezer a řeky St. Lawrence v Ontariu a na obou březích St. Lawrence od hranic Ontario-Quebec k městu Quebec v provincii Quebec. Zahrnuje městská centra Windsor, London, Hamilton, Toronto, Ottawa, Montreal, Trois-Rivières a město Quebec.

Norsko

Celá norská pevnina, jakož i výlučná hospodářská zóna jižně od 62° sev.š. v regionu Evropské hospodářské komise (EHK), pokrývající plochu 466000 km2.

PŘÍLOHA II

Opatření ke snížení emisí těkavých organických látek (VOC) ze stacionárních zdrojů

I. HLAVNÍ ZDROJE EMISÍ VOC ZE STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ

II. OBECNÉ MOŽNOSTI SNIŽOVÁNÍ EMISÍ VOC

III. TECHNIKY OMEZOVÁNÍ EMISÍ

IV. SEKTORY

V. PRODUKTY

ÚVOD

1. Cílem této přílohy je poskytnout smluvním stranám úmluvy vodítka k určení nejlepších dostupných technologií, a umožnit jim tak splnit závazky plynoucí z protokolu.

2. Informace týkající se účinnosti omezování emisí a nákladů na ně jsou založeny na úřední dokumentaci výkonného orgánu a jeho pomocných orgánů, zejména na dokumentech získaných a přezkoumaných pracovní skupinou pro emise VOC ze stacionárních zdrojů. Pokud není uvedeno jinak, uváděné techniky jsou na základě provozních zkušeností považovány za dobře prověřené.

3. Zkušenosti s novými produkty a novými závody používajícími nové nízkoemisní techniky, jakož i s do výbavo váním stávajících závodů, se neustále rozšiřují; bude tudíž nezbytné přílohu pravidelně doplňovat a pozměňovat. Nejlepší dostupné technologie určené pro nové závody mohou být použity ve stávajících závodech po přiměřené přechodné době.

4. Příloha uvádí řadu opatření s širokým rozsahem nákladů a účinností. Volba opatření v každém jednotlivém případě bude záležet na řadě faktorů včetně ekonomických podmínek, technologické infrastruktury a jakýchkoliv stávajících opatření k omezení emisí VOC, která byla provedena.

5. Tato příloha obecně nebere v úvahu konkrétní druhy VOC emitované různými zdroji, nýbrž zabývá se nejlepšími dostupnými technologiemi pro snižování emisí VOC. Při plánování opatření pro některé zdroje je užitečné zvážit upřednostnění těch činností, které emitují spíše reaktivní než nereaktivní VOC (například v odvětvích používajících rozpouštědla). Při vypracovávání takových, na konkrétní sloučeniny zaměřených, opatření musí být však zohledněny rovněž další účinky na životní prostředí (např. globální změna klimatu) a na lidské zdraví.

I. HLAVNÍ ZDROJE EMISÍ VOC ZE STACIONÁRNÍCH ZDROJŮ

6. Hlavními zdroji antropogenních emisí VOC kromě methanu ze stacionárních zdrojů jsou:

a) používání rozpouštědel,

b) ropný průmysl včetně manipulace s ropnými produkty,

c) chemický průmysl v oblasti organických sloučenin

d) malé spalovací zdroje (např. topení v domácnostech a malé průmyslové kotelny),

e) potravinářský průmysl,

f) ocelářský a železářský průmysl,

g) sběr a zpracovávání odpadů, h) zemědělství.

7. Pořadí zdrojů v tomto výčtu odráží obecnou důležitost s výhradou nejistot emisních inventur. Rozdělení emisí VOC z různých zdrojů závisí do značné míry na oborech činnosti na území každé jednotlivé smluvní strany.

II. OBECNÉ MOŽNOSTI SNIŽOVÁNÍ EMISÍ VOC

8. Existuje několik možností jak snižovat emise VOC nebo předcházet jejich vzniku. Opatření snižující emise VOC jsou zaměřeny na produkty a/nebo modifikace výrobních procesů (včetně údržby a řízení provozu) a na do vybavování stávajících závodů. Následující seznam poskytuje obecný přehled dostupných opatření, která mohou být uplatňována buď jednotlivě nebo v kombinaci:

a) nahrazování VOC; např. používáním odmašťovacích lázní na vodní bázi a nátěrových hmot, inkoustů nebo lepidel bez nebo s nízkým obsahem VOC,

b) snižování emisí na základě nejlepších postupů řízení, jako je udržování pořádku, preventivní programy údržby, nebo pomocí změn ve výrobních procesech, např. zavedení uzavřených systémů pro používání, skladování a distribuci organických kapalin s nízkým bodem varu,

c) recyklování a/nebo účinné zachytávání VOC pomocí takových technik omezování emisí, jako je adsorpce, absorpce, kondenzace či membránová separace; v ideálním případě lze takto zachycené organické sloučeniny opětovně využívat přímo na místě,

d) destrukce účinně zachycených VOC pomocí takových metod, jako je vysokoteplotní nebo katalytické spalování či biologické zpracování.

9. Postupy snižování emisí je nezbytné monitorovat, aby se zajistilo, že vhodná opatření a postupy jsou správně uplatňovány ke snižování emisí VOC. Monitorování postupů snižování emisí musí zahrnovat:

a) vytvoření soupisu opatření ke snižování emisí VOC, uvedených výše, která již byla uplatněna,

b) charakterizaci a kvantifikaci emisí VOC z příslušných zdrojů měřením nebo jinými technikami,

c) periodickou revizi opatření ke snižování emisí, která již byla uplatněna k zajištění jejich nepřetržitého účinného působení,

d) pravidelně naplánovaná podávání zpráv o a), b) a c) podle harmonizovaných postupů regulačním orgánům,

e) srovnání v praxi dosaženého snížení emisí VOC s cíli tohoto protokolu.

10. Číselné údaje o investicích/nákladech byly sestaveny z různých zdrojů. V důsledku působení mnoha faktorů jsou číselné údaje o investicích/nákladech vysoce specifické pro jednotlivé případy. Použije-li se v rámci úvah o nákladově účinných strategiích jednotka „náklady na tunu snížení emisí VOC“, je třeba mít na mysli, že takové číselné údaje jsou velmi závislé na faktorech, jako je kapacita závodu, účinnost odstraňování a koncentrace VOC v nečištěném plynu, dále typ použité technologie a volba mezi novým zařízením či do vybavením. Ilustrační číselné údaje o nákladech mohou být vyjadřovány pomocí parametrů specifických pro jednotlivé procesy, např. mg/m2 ošetřené plochy (barvy), kg/m3 produktu nebo kg/jednotku.

11. Úvahy o nákladově účinné strategii by měly být založeny na celkových ročních nákladech (včetně investičních a provozních nákladů). Náklady na snížení emisí VOC by rovněž měly být posuzovány v rámci ekonomie celého procesu, např. vlivu opatření k omezování emisí a s nimi spojených nákladů na výrobní náklady.

III. TECHNIKY OMEZOVÁNÍ EMISÍ

12. Hlavní kategorie dostupných technik omezování emisí VOC jsou shrnuty v tabulce 1. Postupy začleněné do této tabulky byly již úspěšně komerčně využity a jsou nyní dobře rozpracované. Ve většině případů byly tyto postupy používány napříč průmyslovými sektory.

13. Postupy specifické pro jednotlivé sektory, včetně omezování obsahu rozpouštědel v produktech, jsou uvedeny v oddílech IV a V.

14. Při zavádění těchto postupů je rovněž třeba pečlivě zkoumat, zda tím nevzniknou jiné problémy v oblasti životního prostředí. Tam, kde se musí spalovat, by se všude, kde je to možné, měla využít vzniklá energie.

15. Tyto postupy mohou obvykle snížit koncentraci VOC v proudu odpadního plynu pod 150 mg/m3 (vyjádřeno jako celkový uhlík, normální stavové podmínky). Ve většině případů může být dosaženo emisních hodnot 10 až 50 mg/m .

16. Jinou běžnou procedurou k destrukci nehalogenovaných VOC je využívání plynů obsahujících VOC jako sekundárního vzduchu či paliva v existujících energetických jednotkách. Avšak obvykle je k tomu třeba úprav specifických pro daný případ a proto je tento postup rovněž vyloučen z následující tabulky.

17. Údaje o účinnosti jsou odvozeny z provozních zkušeností a odrážejí možnosti stávajících zařízení.

18. Údaje o nákladech jsou poznamenány určitou nejistotou s ohledem na interpretaci výše nákladů, způsob kalkulace a místní specifické podmínky. Proto jsou uvedené údaje specifické pro jednotlivé případy. Údaje pokrývají rozsah nákladů pro různé postupy. Tyto náklady však přesně odrážejí vztahy mezi náklady na různé postupy. Rozdíly v nákladech na nová zařízení a na dovybavení stávajících zařízení mohou být v některých případech významné, avšak neliší se natolik, aby tím došlo ke změnám v pořadí v tabulce 1.

19. Volba technického postupu bude záviset na parametrech, jakými je koncentrace VOC v nečištěném plynu, objemový průtok plynu, typ VOC a podobně. Proto může docházet k překrývání v oblastech aplikací. V těchto případech musí být vybrán nejvýhodnější postup na základě podmínek specifických pro konkrétní případ.

TABULKA 1

SOUHRN DOSTUPNÝCH TECHNIK OMEZOVÁNÍ EMISÍ VOC, JEJICH ÚČINNOSTI A NÁKLADY

Technika

Nižší koncentrace v proudu vzduchu

Vyšší koncentrace v proudu vzduchu

Použití

účinnost

náklady

účinnost

náklady

(1) Termické spalování **

vysoká

vysoké

vysoká

střední

široké pro vysoké koncentrace

(2) Katalytické spalování

vysoká

střední

střední

střední

více zaměřeno na nízké koncentrace

(3) Adsorpce* (filtry z aktivního uhlí)

vysoká

vysoké

střední

střední

široké pro nízké koncentrace

(4) Absorpce (vypírání odpadních plynů)

vysoká

střední

široké pro vyšší koncentrace

(5) Kondenzace*

-

-

střední

nízké

ve speciálních případech pro vysoké koncentrace

(6) Biofiltrace

1 střední až vysoké

nízké

nízké***

nízké

hlavně v nízkých koncentracích, včetně snižování zápachů

Koncentrace:
nižší < 3 g/m (v mnoha případech < 1 g/m )
vyšší = 5 g/m

Účinnost: vysoká > 95 %, střední 80-95 %, nízká < 80 %

Celkové náklady: vysoké > 500 ECU/t odstraněných VOC, střední 150 - 500 ECU/t, nízké < 150 ECU/T

* Tyto procesy lze doplnit zachycováním a opětovným využíváním rozpouštědel, čímž dochází k úsporám.

** Úspory z využití získané energie nejsou zahrnuty a mohou značně snížit náklady.

*** S pufrovacími filtry k potlačení emisních maxim lze dosáhnout vysoké účinnosti při středních až nízkých nákladech.

IV. SEKTORY

20. V tomto oddíle je každý sektor emitující VOC charakterizován tabulkou obsahující hlavní emisní zdroje, opatření ke snížení zahrnující nejlepší dostupné technologie, jejich specifické účinnosti snižování emisí a související náklady.

21. Pro každý sektor je rovněž odhadnut celkový potenciál snížení emisí VOC. Uvedené hodnoty potenciálu pro maximální snížení se týkají situací, ve kterých je pouze nízká úroveň snižování emisí.

22. Účinnosti snížení specifické pro konkrétní proces by neměly být zaměňovány s možností snížit emise v daném sektoru. Prvně jmenovaná účinnost vyjadřuje technické možnosti, zatímco v druhém jmenovaném pojmu jsou obsaženy faktory ovlivňující daný sektor, jako je například možnost pronikání na trh. Účinnosti typické pro proces jsou udány pouze kvalitativně a to následovně:

I = >95%; II = 80-95%, III = < 80%.

23. Náklady závisí na kapacitě, místních specifických faktorech, způsobech kalkulace a na dalších faktorech. Následkem toho se náklady mohou velmi lišit, proto je uvedena pouze kvalitativní informace (nízké, střední, vysoké), týkající se porovnání nákladů různých technologií uvedených pro konkrétní využití.

A. Užívání průmyslových rozpouštědel

24. Používání průmyslových rozpouštědel představuje v mnoha zemích největší příspěvek k emisím VOC ze stacionárních zdrojů. Hlavní sektory a kontrolní opatření zahrnující nejlepší dostupné technologie a účinnosti snížení emisí jsou uvedeny v tabulce 2. Pro každý sektor je specifikována nejlepší dostupná technologie. Mohou se vyskytnout rozdíly mezi malými a velkými, starými a novými závody. Z tohoto důvodu leží odhad celkových možností snížení emisí pod údajem uvedeným v tabulce 2. Odhadnutý celkový potenciál snížení emisí v tomto sektoru dosahuje 60 %. Dalším krokem k omezování vzniku epizod zvýšených koncentrací ozonu může být náhrada zbývajících rozpouštědel.

25. V případě používání průmyslových rozpouštědel mohou být užity v principu tři přístupy: přístup zaměřený na produkty, který vede ke reformulaci produktů (barev, odmašťovadel, atd.), změny zaměřené na výrobní proces a doplnění technických postupů na snižování emisí. Pro některé případy používání průmyslových rozpouštědel lze využít pouze přístup zaměřený na produkty (v případech nátěrů konstrukcí a budov, průmyslového čištění produktů atd.). Pro všechny ostatní případy tento přístup zasluhuje prioritu, mezi jiným proto, že má pozitivní vedlejší účinky na emise rozpouštědel z výrobního průmyslu. Kromě toho, vliv emisí na životní prostředí může být snížen spojením využívání nejlepších dostupných technologií s nahrazování rozpouštědel méně škodlivými alternativami v produktech. Spojením těchto přístupů je možno dosáhnout snížení emisí až o 60 %, ovšem celkový pozitivní vliv na životní prostředí může být ještě významně vyšší.

TABULKA 2

OPATŘENÍ SNIŽUJÍCÍ EMISE VOC ZE SEKTORU POUŽÍVÁNÍ ROZPOUŠTĚDEL, REDUKČNÍ ÚČINNOST A NÁKLADY

Zdroj emisí

Opatření k snížení emisí

Redukční účinnost

Snížení nákladů a úspory

Průmyslové povrchové nátěry

Přechod na
- práškové barvy
- nízký či žádný obsah VOC
- s vysokým obsahem tuhých částic
Spalování:
-termické
-katalytické
-adsorpce na aktivním uhlí


I
I-III
I-III

I-II
I-II
I-II


úspory
nízké náklady
úspory

střední-vysoké náklady
střední náklady
střední náklady

Nátěry papírových povrchů

spalování
radiační vysoušení/vodou ředitelné barvy

I-II
I-III

střední náklady
nízké náklady

Výroba vozidel

přechod na barvy
- práškové
- vodou ředitelné
- s vysokým obsahem sušiny
adsorpce na aktivním uhlí
spalování
- termické
- katalytické


I
I-II
II
I-II

I-II
I-II


nízké náklady

nízké náklady



Komerční nátěry


Tiskařství
barvy bez obsahu rozpouštědel
barvy s nízkým obsahem rozpouštědla

barvy s nízkým obsahem rozpouštědla či vodou ředitelné tiskařské barvy
písmotisk - radiační vysoušení
adsorpce na aktivním uhlí
absorpce
spalování
-termální
-katalytické
biofiltrace s pufrovým filtrem

I-II
II-III

II-III

I

I-II


I
střední náklady
střední náklady

střední náklady

nízké náklady

vysoké náklady

střední náklady

Odmašťování kovůpřechod na systémy bez rozpouštědel s nízkým nebo žádným obsahem VOC
uzavřené zařízení
adsorpce na aktivním uhlí
uzavřené a chlazené zařízení

I
II
III

nízké-vysoké nákl.
nízké náklady
Chemické čistírnyopětovné využívání čistidel a dobré hospodaření (uzavřené systémy)
kondenzace
adsorpce na aktivním uhlí

II-III
II
II

nízké-střední náklady
nízké náklady
nízké náklady
Obklady dřevemNátěry s nízkým nebo žádným obsahem rozpouštědlaInízké náklady

I = < 95 %; II = 80-95 %; III = < 80 %

26. Rychle pokračuje vývoj směrem k barvám bez nebo s nízkým obsahem rozpouštědel, což patří z hlediska nákladů k nejúčinnějším řešení. Pro mnoho závodů je vybrána kombinace postupů používajících nízký obsah rozpouštědel s postupy adsorpce/spalování. Omezení emisí VOC ve velkém měřítku, v průmyslovém lakování (např. automobilů, domácí spotřebiče), by mohlo být zavedeno relativně rychle. V několika zemích byly emise sníženy až o 60 g/m2. V několika zemích byla ověřena technická možnost snížení emisí z nových závodů pod 20 g/m2.

27. Pro odmašťování kovových povrchů je alternativním řešením používání odmašťovadel na vodní bázi nebo používání uzavřených strojů se zachytáváním VOC na aktivním uhlí a s nízkými emisemi.

28. Pro různé tiskařské techniky je používáno několika metod snižování emisí VOC. Tyto metody zahrnují hlavně změny tiskařských barev (inkoustů), změny v technologii tiskařského procesu a techniky čištění plynu. Namísto barev na bázi rozpouštědel je užívána tiskařská barva na vodní bázi pro flexografický tisk na papír a takové barvy jsou vyvíjeny i pro potiskplastů. Tiskařské barvy na vodní bázi jsou pro některé aplikace dostupné i pro sítotisk a válcový hlubotisk. Použití elektronovým paprskem ošetřených barev při ofsetovém tisku snižuje VOC a je využíváno v obalovém tiskařském průmyslu. Pro některé tiskařské metody je dostupné ošetření barev UV zářením. Pro hlubotisk publikací je nejlepší dostupnou metodou čištění plynů adsorpcí na aktivním uhlí. V obalové technice je zachycování rozpouštědel adsorpcí (na zeolitech nebo aktivním uhlí) praktikováno u hlubotiskových potisků, ale užívány jsou rovněž postupy spalování a absorpce. Při teplotisku nebo ofsetovém tisku na kotoučovém papíru jek omezení emisí výstupní plyn termálně či katalyticky spalován. Spalovací zařízení často zahrnuje jednotku na využití tepla.

29. Nejlepší dostupná technologie se pro čistírny sestává z použití uzavřených čistírenských strojů a čištění vystupujícího ventilačního vzduchu filtry na aktivním uhlí.

B. Ropný průmysl

30. Ropný průmysl je jedním z hlavních přispěvatelů k emisím VOC ze stacionárních zdrojů. Emise pocházejí jak z rafinerií, tak z distribuční sítě ropných produktů (včetně přepravy a benzinových stanic). Následující komentáře se vztahují k tabulce 3. Opatření proti emisím zde uvedená zahrnují rovněž nejlepší dostupné technologie.

31. Emise z rafinačních procesů vznikají při spalování paliv, hoření uhlovodíků na flérách, vypouštění vakuových systémů a jako fugitivní emise z rafinačních jednotek v místech přírub či spojek potrubí, z otevřeného potrubí a vzorkovacích systémů. Další hlavní emise v rafineriích a přidružených činnostech vznikají při skladování, čištění odpadních vod, plnění a vyprazdňování zásobníků v přístavech, z automobilových či železničních cisteren, v terminálech ropovodů a při pravidelných operacích jako jsou odstávky, opravy a znovuspouštění rafinačních jednotek (oběhových procesních jednotek).

32. Emise z procesů oběhových systémů mohou být omezeny vedením par do záchytného zařízení nebo řízeným spalováním.

33. Uniky z vakuových pump mohou být omezovány kondenzací nebo přivedením do kotlů či topenišť.

TABULKA 3

OPATŘENÍ SNIŽUJÍCÍ EMISE VOC V ROPNÉM PRŮMYSLU, JEJICH REDUKČNÍ ÚČINNOST A NÁKLADY

Zdroj emisí

Opatření snižující emise

Účinnost

Náklady

Rafinerie ropy:

-fugitivní emise

pravidelné inspekce a údržba

III

střední náklady

-cykly procesních jednotek

zachytávání par z topenišť/Aer

I

není dostupné

separátory odpadních vod

plovoucí víka

II

střední náklady/úspory

-vakuový systém

povrchové kontaktní kondenzátory

I

nekondenzovatelné VOC přiváděné k topnému článku nebo k hořákům

- spalování odpadních kalů

termické spalování

I

Skladování surové ropy a produktů:

- benzin

vnitřní plovoucí střechy se sekundárním těsněním

I-II

úspory

plovoucí víko zásobníku se sekundárním těsněním

II

úspory

- surová ropa

plovoucí víko zásobníku se sekundárním těsněním

II

úspory

-BOT*

regenerační jednotka výparů

I-II

úspory

- benzinové čerpací stanice

vyrovnání tlaku par v zásobnících a cisternách (Etapa I)

I-II

nízké náklady/úspory

vyrovnání tlaku během čerpání do automobilů (čerpací pistole) (Etapa II)

I-II**

střední náklady ***

I = >95 %; II= 80-95 %; III = < 80

* závisí na kapacitě benzinové stanice, na tom, zda jde o novou nebo starou do vybavenou stanici

** poroste s rostoucí standardizací čerpacích pistolí

34. Fugitivní emise z rafinačních jednotek a zařízení pro zpracování plynů, par či lehkých olejů (např. automaticky řízené ventily, ruční ventily, zařízení na vyrovnávání tlaku, vzorkovací systémy,čerpadla, příruby a spojky) mohou být omezeny či jim může být zabráněno pravidelně prováděnou kontrolou zařízení, detekcí úniku, programem oprav a preventivní údržbou. Zařízení s podstatnými úniky (např. ventily, těsnící šňůry či těsnění, čerpadla) mohou být vyměněny za zařízení více odolné vůči únikům. Např. ručně či automaticky řízené (ovládané) ventily mohou být vyměňovány za odpovídající odkapávající těsněné ventily. Čerpadla plynů, par i lehkých kapalin mohou být vybavena zdvojeným těsněním s uzavíratelnými odvzdušňovacími průduchy. Kompresory mohou být vybaveny těsněním s kapalinovou bariérou, které zabraňuje únikům procesní tekutiny do atmosféry a únikům z těsnění kompresorů nasměrovaných do plamenů.

35. Ventily vyrovnávající tlak pro látky obsahující VOC mohou být napojeny na sběrný systém plynů a takto shromážděný plyn je spalován v hořácích či na flérách rafinačního procesu.

36. Emise VOC za zásobníků na surovou ropu nebo ropné produkty mohou být omezeny vybavením zásobníků s pevnou střechou vnitřním plovoucím víkem nebo vybavením plovoucí střechy zásobníku dodatečným (sekundárním) těsněním.

37. Emise VOC ze zásobníků benzínu a jiných složek lehkých kapalin mohou být omezovány několika způsoby. Zásobníky s pevnou střechou mohou být vybaveny ještě vnitřní plovoucí střechou s primárním a sekundárním těsněním nebo spojeny s uzavřeným odvzdušňovacím systémem vybaveným účinným zařízením na zpracování těchto odtažených par, např. zachytáváním těchto par, jejich spalováním na flérách či spalováním v procesních topeništích. Vnější plovoucí střechy zásobníků s primárním těsněním mohou být vybaveny sekundárním těsněním a/nebo doplněny o pevnou fixní střechu opatřenou ventily na vyrovnávání tlaku spojenými s flérou.

38. Emise VOC spojené s nakládáním a úpravou odpadních vod mohou být redukovány několika způsoby. V kanalizačním systému mohou být instalovány těsně přiléhající kryty propojovacích skříní. Kanalizační potrubí může být překryto, případně může být celá kanalizace úplně oddělena od atmosféry. Separátory vody od olejů včetně separačních zásobníků, sběrače, přepady, lapače písku, kalové nádrže a zařízení na odpadní oleje mohou být vybaveny pevnou střechou s uzavřeným odvzdušňovacím systémem a vedením par do vhodného zařízení sloužícího buď k jejich rozkladu nebo rekuperaci. Alternativně mohou být separátory olejů od vody vybaveny plovoucím víkem s primárním a sekundárním těsněním. Účinného snižování emisí VOC ze závodů zpracovávajících odpadní vody může být dosaženo odčerpáváním olejů z procesního zařízení do olejových kanalizačních systémů, čímž bude docíleno minimalizace toků oleje do závodů zpracovávajících odpadní vody. Rovněž může být řízena teplota přitékající vody tak, aby se emise VOC do atmosféry snížily.

39. Skladování benzínu a sektor distribuce benzínu mají velký potenciál ke snížení emisí VOC. Omezování úniku emisí při skladování benzínu v rafineriích (v přechodných zásobnících - terminálech) až po výdej do benzinových stanic je definováno jako etapa I. Omezování emisí při přečerpávání benzínu v benzinových stanicích do automobilů je definováno jako etapa II (viz odst. 33 přílohy III o opatřeních na snižování emisí VOC z motorových vozidel).

40. Etapa I snižování emisí sestává z bilancování a zachytávání par při čerpání benzínu a rekuperaci benzínu z par v příslušném zařízení. Dále mohou být páry zachycené na benzinových stanicích při plnění nádrží z cisteren vráceny a opětně regenerovány v zařízeních k tomuto účelu určených.

41. Etapa II kontroly emisí sestává z vyrovnávání tlaku par mezi palivovou nádrží vozidla a podzemní nádrží benzinové stanice.

42. Etapa II spolu s etapou I představuje nejlepší dostupnou technologii pro omezování těkavých emisí během distribuce benzínu. Doplňkovou metodou poklesu emisí VOC během skladování a manipulace s benzínem je snižování jeho těkavosti.

43. Celkový potenciál pro snížení emisí VOC v sektoru ropného průmyslu je až 80 %. Toto maximum může být dosaženo pouze tam, kde současná úroveň kontroly emisí je nízká.

C. Chemický průmysl organických sloučenin.

44. Chemický průmysl rovněž podstatně přispívá k emisím VOC ze stacionárních zdrojů. Emise mají rozličný charakter pro značný počet znečišťujících látek a vzhledem k množství různých produktů a výrobních procesů. Emise z výrobních procesů mohou být rozděleny do následujících hlavních podkategorií: emise z reaktorů, emise z oxidace vzduchem, destilace a z dalších separačních procesů. Dalšími významnými emisními zdroji jsou úniky, skladování a přeprava produktů (nakládání/ vykládání).

45. U nových závodů modifikace procesů a/nebo zavádění nových procesů často snižuje emise výrazným způsobem. Tzv. koncové (“add-on“ nebo “end of pipe“) technologie jako jsou adsorpce, absorpce, termické či katalytické spalování v mnoha případech představují alternativní či doplňkové technologie. K omezení ztrát ze zásobníků odpařováním a emisí vzniklých při čerpání a stáčení mohou být použita opatření doporučená pro ropný průmysl (tabulka 3). Opatření k omezení emisí včetně nejlepších dostupných technologií a jejich účinnosti omezování emisí jsou uvedeny v tabulce 4.

46. Dosažitelné celkové snížení emisí organických sloučenin v chemickém průmyslu může být až 70 % v závislosti na stavu průmyslu a rozsahu, ve kterém je již praktikována ochrana ovzduší.

TABULKA 4

OPATŘENÍ SNIŽUJÍCÍ EMISE VOC V PRŮMYSLOVÉ CHEMII ORGANICKÝCH LÁTEK, JEJICH REDUKČNÍ ÚČINNOST A NÁKLADY

Zdroj emisíOpatření omezující emiseÚčinnostNáklady
Fugitivní emisedetekce netěsnosti a program oprav
- pravidelné prohlídkyIIInízké náklady
Skladování a manipulace- viz tabulka 3
Obecná opatření:
Emise z procesů- adsorpce na aktivní uhlíI-IInení dostupné
- spalování katalytické
- spalování termické
I-IIstřední až vysoké náklady
není dostupné
- absorpcenení dostupné
- biofiltracenení dostupnénení dostupné
- spalování na flérách
Výroba formaldehydu- spalování termální
- spalování katalytické
I
I
vysoké náklady
Výroba polyethylenu- spalování na fléráchIstřední náklady
- spalování katalytickéIII
Výroba polystyrenu- termální spalování
- spalování na flérách
Istřední náklady
Změny postupů (příklady):
Výroba vinylchloridu- oxychlorace kyslíkem místo vzduchemIInení dostupné
- spalování na fléráchIstřední náklady
Výroba polyvinylchlo ridu- vypírka monomeru suspenzíIInení dostupné
- absorpce nitro-2-methyl-1-propanolemIúspory
Výroba polypropylenu-katalyzátor s vysokým výtěžkemInení dostupné
Výroba ethylenoxidu- náhrada vzduchu kyslíkemInení dostupné

I = >95 %; II = 80-95 %; III = < 80 %

D. Stacionární spalovací zdroje.

47. Optimální snižování emisí VOC ze spalování ve stacionárních zdrojích závisí na účinnosti využívání paliv na vnitrostátní úrovni (tabulka 5). Je též důležité zajistit účinné spalování paliv využitím vhodných provozních postupů, účinných spalovacích zařízení a moderních systémů řízení spalování.

48. Zejména u malých systémů existuje možnost značného snižování emisí, zvláště při spalování tuhých paliv. Obecně lze snížit emise VOC výměnou starých kamen či kotlů za nové a/nebo záměnou paliva za plynné palivo. Náhrada samostatných pokojových kamen za systém ústředního vytápění a/nebo za jednotlivé vytápěcí systémy obecně snižuje znečišťování ovzduší, avšak je nutné brát přitom v úvahu celkovou energetickou účinnost. Velmi účinné opatření k snižování emisí je nahrazování tuhých paliv plynnými, pokud je rozváděči systém plynotěsný.

49. Pro většinu zemí je možnost snížení emisí VOC z elektráren zanedbatelná. V důsledku nejistot spojených s náhradami či změnami paliv nemohla být uvedena žádná data o celkové možnosti snížit emise a s tím spojených nákladech.

TABULKA 5

OPATŘENÍ SNIŽUJÍCÍ EMISE VOC ZE STACIONÁRNÍCH SPALOVACÍCH ZDROJŮ

Zdroj emisí

Opatření snižující emise

Malé spalovací zdroje

úspory energií např. izolacemi
pravidelné prohlídky
výměna starých zdrojů
náhrada pevných paliv plynem a tekutými
palivy
systém ústředního topení
systém dálkového vytápění

Průmyslové a komerční zdroje

úspory energií
zlepšení údržby
modifikace typu paliva změny topenišť a výkonů
změny podmínek hoření

Stacionární vnitřní spalovací zdroje

katalytické konvertory, termické reaktory

E. Potravinářský průmysl

50. Potravinářský průmysl je sektor pokrývající širokou oblast procesů emitujících VOC z velkých i malých závodů (tabulka 6). Hlavní zdroje emisí VOC jsou:

a) výroba alkoholických nápojů;

b) pekárny;

c) extrakce rostlinných olejů s užitím minerálních olejů;

d) škvaření živočišných tuků.

Alkohol je hlavní VOC emitovanou z procesů (a) a (b). Alifatické uhlovodíky jsou hlavní složkou VOC emitovaných z c).

51. Jiné možné zdroje zahrnují:

a) cukrovarnický průmysl a používání cukru,

b) pražení kávy a ořechů,

c) smažení (bramborových hranolků či lupínků atd.),

d) zpracování rybích pokrmů,

e) zpracování masa, atd.

52. Emise VOC mají typický zápach, nízké koncentrace, vysoký objemový tok a obsah vody. Z tohoto důvodu byly pro omezení emisí použity biofiltry. Rovněž se používají konvenční postupy, jako absorpce, adsorpce, termální či katalytické spalování. Hlavní výhodou biofiltrů jsou jejich nízké provozní náklady v porovnání s jinými postupy. Nicméně je nezbytná jejich pravidelná údržba.

53. Ve větších fermentačních závodech a pekárnách může být proveditelné zachycování alkoholových par kondenzací.

54. Emise alifatických uhlovodíků při extrakci olejů jsou minimalizovány použitím Uzavřených cyklů, stálým udržováním dobrého stavu ventilů a spojů atd. Různá semena vyžadují různá množství minerálních olejů k jejich extrakci. Olivový olej může být extrahován mechanicky a v takovém případě není žádný minerální olej zapotřebí.

55. Technologicky dostupné celkové snížení emisí VOC v potravinářském průmyslu je odhadováno až na 35 %.

TABULKA 6

OPATŘENÍ SNIŽUJÍCÍ EMISE VOC V POTRAVINÁŘSKÉM PRŮMYSLU, REDUKČNÍ ÚČINNOST A NÁKLADY

Zdroj emisí

Opatření snižující emise

Účinnost

Náklady

Všeobecněuzavřené cykly
biooxidace
kondenzace a zpracování
adsorpce/absorpce
termické/katalytické spalování
IIInízké* vysoké
Zpracování rostlinných olejůopatření spojená s procesem
adsorpce
membránové metody spalování v procesní peci
IIInízké
Zpracování živočišných tukůbiofiltraceIInízké*

* v důsledku skutečnosti, že se obvykle v těchto procesech používají plyny s nízkou koncentrací VOC, je náklad vztažený na kubický metr takto zředěného plynu nízký, i když náklad na odstranění tuny VOC je vysoký

F. Průmysl železa a oceli (včetně slitin železa, litin atd.)

56. V průmyslu železa a oceli mohou emise VOC vznikat z mnoha zdrojů:

a) ze zpracování surovin (koksovny, aglomerační závody, sintrování, peletizování, briketování, zacházení se šrotem),

b) z metalurgických reaktorů (pece s ponořeným obloukem, elektrické obloukové pece, konvertory - zejména pro šrot, (otevřené) kupolové pece, vysoké pece),

c) z manipulace s produkty (lití, předehřívání pece, rotační mlýny).

57. Snížení uhlíkových materiálů jako nosičů v surovinách (např. ve spékacích pásech) snižuje možné emise VOC.

58. V případě otevřených metalurgických pecí mohou emise VOC vznikat zejména z kontaminací šrotu a za pyrolytických podmínek. Zvláštní pozornost, ve snaze minimalizovat fugitivní emise VOC, by měla být věnována zachytávání plynů při plnění a vyprazdňování pecí.

59. Zvláštní pozornost by měla být věnována šrotu znečištěnému oleji, tuky, barvami atd. a oddělování nekovových složek ze šrotu.

60. Zpracování produktů má obvykle za následek únik fugitivních emisí. V přípravě odlévání dochází hlavně z organicky vázaného písku k emisím pyrolýzních plynů. Velikost těchto emisí může být snížena volbou nízkoemisních vázacích pryskyřic a/nebo minimalizováním množství pojiv. Na těchto odpadních plynech byly testovány biofiltry. Olejové mlhy obsažené ve vzduchu z rotačních mlýnů mohou být filtrací sníženy na nízkou úroveň.

61. Koksovny jsou důležitými zdroji emisí VOC. Emise vznikají únikem plynu z koksárenských pecí, ztrátami VOC při dopravě plynů do připojených destilačních zařízení a při spalování koksárenského plynu a dalších paliv. Emise VOC jsou omezovány převážně následujícími opatřeními: zlepšením těsnosti mezi dveřmi pecí a rámy komor a mezi plnícími otvory a kryty, odsáváním plynů z pecí během jejich plnění, suchým hašením koksu buď přímým chlazením inertními plyny nebo nepřímým chlazením vodou, přímým zavedením do jednotky, kde probíhá suché hašení, a účinným přikrytím během této operace.

G. Manipulace s odpady a jejich zpracování

62. Pokud se týče pevných komunálních odpadů je z hlediska snižování emisí VOC primárním cílem omezit množství vznikajících odpadů a snížit množství odpadů, které je nutno zpracovat. Zpracování odpadů by navíc mělo být optimalizováno z hlediska ochrany životního prostředí.

63. Opatření k omezování emisí VOC při zpracování městských odpadů ukládaných na skládky by měla být spojena s účinným zachytáváním plynů (převážně methanu).

64. Tyto emise mohou být zničeny (spalováním). Jinou možností je vyčištění vzniklého plynu (biooxidací, absorpcí, aktivním uhlím, adsorpcí) a jeho následné využití k výrobě energie.

65. Skladování průmyslových odpadů obsahujících VOC vede ke vzniku emisí VOC. Tento fakt musí být brán v úvahu při určování politiky zpracování odpadů.

66. Celková možnost snížit emise VOC je odhadnuta na 30 %, tato hodnota však zahrnuje i methan.

H. Zemědělství

67. Hlavními zdroji emisí VOC ze zemědělství jsou:

a) spalování zemědělských odpadů, zejména slámy a vypalování strnišť,

b) užívání organických rozpouštědel v pesticidních postřicích,

c) anaerobní rozklad krmení a živočišných odpadů.

68. Emise VOC jsou omezovány:

a) řízeným skladováním slámy v kontrastu s běžnou praxí jejího spalování na otevřeném prostranství;

b) minimálním používáním pesticidů s obsahem organických rozpouštědel a/nebo použitím emulzí a přípravků na vodní bázi;

c) kompostováním odpadů, míšením hnoje se slámou atd.;

d) snížením objemu odpadního plynu ze stájí, sušáren apod., užitím biofiltrů, adsorpce atd.

69. Navíc lze snížit emise plynů ze zvířat změnou skladby krmiva s možností využití plynů jako paliva.

70. V současné době nelze odhadnout možné maximální celkové snížení emisí VOC ze zemědělství.

V. PRODUKTY

71. V případech, kdy není vhodné snižovat emise VOC technologickými postupy , je jediným prostředkem omezujícím emise VOC změna složení produktů. Hlavními sektory a výrobky, které přicházejí v úvahu, jsou: lepidla užívaná v domácnostech, v lehkém průmyslu, v obchodech a kancelářích, barvy a čisticí prostředky pro domácnosti, výrobky pro osobní péči, kancelářské výrobky např. korekční laky a výrobky pro údržbu automobilů. Všude tam, kdy jsou takové výrobky používány (např. lakovny, lehký průmysl), je třeba upřednostňovat změny v jejich složení.

72. Opatření zaměřená na omezení emisí VOC z takových výrobků jsou:

a) nahrazení výrobku,

b) změna složení výrobku,

c) změna balení výrobků, zejména pro výrobky se změněným složením.

73. Nástroje navržené k ovlivnění volby na trhu zahrnují:

a) označování výrobků etiketami zajišťujícími, že zákazníci jsou dobře informováni o obsahu VOC,

b) aktivní podporu výrobků s nízkým obsahem VOC (např. program “Modrý anděl“),

c) finanční podněty spojené s obsahem VOC.

74. Účinnost těchto opatření závisí na obsahu VOC ve výrobcích a na dostupnosti a přijatelnosti jejich alternativ. Změněné výrobky by měly být zkontrolovány, aby bylo zajištěno, že nebudou působit problémy jinde (např. zvýšené emise freonů - CFC).

75. Výrobky obsahující VOC se užívají jak v průmyslu tak i v domácnostech. V obou případech může mít používání alternativních výrobků s nízkým obsahem rozpouštědel za následek změny v aplikačním zařízení nebo v pracovních postupech.

76. Nátěrové hmoty běžně používané pro průmyslové účely i v domácnostech mají průměrný obsah rozpouštědel od 25 do 60 %. Pro většinu aplikací jsou alternativy s nízkým nebo nulovým obsahem rozpouštědel dostupné nebo se vyvíjejí:

(a) barvy pro použití v lehkém průmyslu:

práškové barvy = 0 % obsahu VOC v produktu

vodou ředitelné barvy = 10 % obsahu VOC v produktu

barvy s nízkým obsahem rozpouštědel = 15 % obsahu VOC v produktu

(b) barvy pro použití v domácnostech: práškové barvy = 0 % obsahu VOC v produktu

vodou ředitelné barvy = 10 % obsahu VOC v produktu
barvy s nízkým obsahem rozpouštědel = 15 % obsahu VOC v produktu.

Předpokládá se, že přechod na tyto alternativní barvy povede k snížení emisí VOC o 45 až 60%.

77. Většina lepidel se používá v průmyslu, zatímco v domácnostech pouze méně než 10 %. Asi 25 % užívaných lepidel obsahuje rozpouštědla s obsahem VOC. Pro tyto lepidla se obsah rozpouštědla značně mění a může tvořit až polovinu hmotnosti výrobku. Pro několik oblastí použití jsou dostupná lepidla bez rozpouštědel nebo s nízkým obsahem rozpouštědla. Tato kategorie zdrojů proto nabízí velkou možnost snížení emisí.

78. Tiskařské barvy užívané hlavně k průmyslovému tisku obsahují různé množství rozpouštědel, někdy až 95 %. Pro většinu tiskařských procesů jsou tiskařské barvy s nízkým obsahem rozpouštědel dostupné nebo se vyvíjejí, zejména k tisku na papír (viz odstavec 28).

79. Okolo 40 až 60 % emisí VOC ze spotřebních výrobků (včetně kancelářských výrobků a výrobků pro údržbu automobilů) pochází ze sprejů (aerosolových). Existují tři základní způsoby snižování emisí VOC z těchto výrobků:

a) náhrada náplní sprejů a používání mechanicky ovládaných sprejů,

b) změna složení výrobků,

c) změna balení výrobků.

80. Možné snížení emisí VOC z těchto spotřebních výrobků je odhadováno na 50 %.

PŘÍLOHA III

OPATŘENÍ SNIŽUJÍCÍ EMISE TĚKAVÝCH ORGANICKÝCH LÁTEK ZE SILNIČNÍCH MOTOROVÝCH VOZIDEL

I. HLAVNÍ ZDROJE EMISÍ VOC Z MOTOROVÝCH VOZIDEL

II. OBECNÉ ASPEKTY TECHNOLOGIÍ NA SNÍŽENÍ EMISÍ VOC ZE SILNIČNÍCH MOTOROVÝCH VOZIDEL

III. OPATŘENÍ NA SNÍŽENÍ VÝFUKOVÝCH EMISÍ

IV. OPATŘENÍ NA SNÍŽENÍ EMISÍ ODPAREM A PŘI ČERPÁNÍ PALIVA

ÚVOD

1. Tato příloha je založena na poznatcích o účinnosti a nákladech na snižování emisí obsažených v oficiální dokumentaci výkonného orgánu a jeho pomocných orgánů; na zprávě o těkavých organických látkách ze silničních vozidel „Zdroje a možnosti kontroly“, připravené pro pracovní skupinu pro těkavé organické sloučeniny; na dokumentaci Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) a jeho pomocných orgánů (zejména v dokumentech TRANS/SCI/WP,29/R.242,486 a 506) a na doplňujících informacích poskytnutých vládou určenými experty.

2. Ve světle stále rostoucích zkušeností s novými vozidly zahrnujícími technologie s nízkými emisemi a vývoj alternativních paliv, jakož i strategie pro do vybavování již existujících vozidel bude nezbytné pravidelné zpřesňování a pozměňování této přílohy. Tato příloha nemůže být vyčerpávajícím přehledem technických možností; jejím cílem je poskytnout smluvním stranám vodítko pro hledání ekonomicky proveditelných technologií pro splnění jejich závazků vyžadovaných protokolem. Pokud nebudou k dispozici jiná data, tato příloha bude soustředěna pouze na silniční vozidla.

I. HLAVNÍ ZDROJE EMISÍ VOC Z MOTOROVÝCH VOZIDEL

3. Zdroje emisí VOC z motorových vozidel byly rozděleny na

a) výfukové emise

b) emise z odparu a čerpání

c) emise z klikových skříní

4. Silniční doprava (s výjimkou distribuce benzínu) je hlavním zdrojem antropogenních emisí VOC ve většině zemí EHK a přispívá 30 až 45 % z celkových lidskou činností vzniklých emisí VOC. Zdaleka největším zdrojem emisí VOC v silniční dopravě jsou benzínem poháněna vozidla, která zodpovídají za 90 % z celkových dopravních emisí VOC (z nichž 30 až 50 % jsou fugitivní emise). Emise z odparu a z čerpání pocházejí především z používání benzínu, v případě nafty jsou považovány za zanedbatelné.

II. OBECNÉ ASPEKTY TECHNOLOGIÍ NA SNÍŽENÍ EMISÍ VOC Z MOTOROVÝCH VOZIDEL

5. Motorová vozidla uvažovaná v této příloze jsou automobily osobní, nákladní lehké i těžké, motocykly a mopedy.

6. Zatímco tato příloha pojednává o nových i již používaných vozidlech, je primárně zaměřena na snižování emisí z nových typů vozidel.

7. Tato příloha rovněž poskytuje poradenství o vlivu změn vlastností benzinu na emise z odpařování VOC. Nahrazování paliv jinými (např. zemní plyn, zkapalněný ropný plyn (LPG), methanol) může rovněž vést ke snížení emisí VOC, avšak tento způsob není uvažován v této příloze.

8. Uváděné náklady představují režijní i výrobní náklady příslušných různých technologií a ne tedy jejich prodejní cenu.

9. Je důležité zajistit, aby konstrukce vozidel umožňovala splnit emisní normy při jejich provozu. Toho může být dosaženo pomocí přizpůsobení produkce, úplnou spolehlivostí výrobků během provozu a vyřazováním vadných vozidel z provozu. Pro vozidla v provozu může být zajištěna pravidelná průkazná kontrola emisí pomocí pravidelných technických prohlídek a opatření k zamezení podvodů a používání nevhodných paliv.

10. Emise z vozidel v provozu mohou být snižovány pomocí programů zaměřených na omezování těkavosti paliv, na ekonomické podněty povzbuzující urychlené zavádění žádoucích technologií, používáním palivových směsí s nízkým obsahem kyslíku a vylepšováním vozidel. Snižování těkavosti paliva je nejúčinnějším opatřením na snížení emisí VOC ze silničních vozidel, která jsou již v provozu.

11. Technologie, které využívají katalyzátory vyžadují použití bezolovnatých paliv. Bezolovnatý benzín by měl být tudíž všeobecně dostupný.

12. Přestože opatření na snížení emisí VOC a dalších látek pomocí řízení městské a dálkové dopravy nejsou v této příloze rozpracovány, jsou dalším velmi účinným přístupem ke snížení emisí VOC. Klíčová opatření zaměřená na řízení dopravy mají za cíl přinést zlepšení pomocí taktických, strukturálních, finančních a restriktivních prvků.

13. Emise VOC z nekontrolovaných motorových vozidel obsahují významné množství toxických látek, z nichž některé jsou karcinogenní. Technologie na snížení emisí VOC z výfuků, odpařování, čerpání paliva a klikových skříní snižují emise těchto toxických látek ve stejné míře, v jaké je dosaženo snížení emisí VOC. Množství emisí toxických látek může být také sníženo změnou určitých parametrů paliva (např. snížení obsahu benzenu v benzinu).

III. OPATŘENÍ NA SNIŽOVÁNÍ VÝFUKOVÝCH EMISÍ

(a) osobní automobily poháněné benzínem a lehké nákladní automobily

14. Hlavní technologie na snížení emisí VOC jsou uvedeny v tabulce 1.

15. Základ pro porovnávání v tabulce 1 je technologická možnost B, představující nekatalytické technologie, vyvinuté na základě požadavků Spojených států pro období 1973/1974 nebo na základě nařízení EHK 15/04 podle Dohody o přijetí jednotných podmínek schvalování a vzájemného uznávání schválení pro vybavení a součásti motorových vozidel Tabulka také představuje dosažitelné úrovně emisí pro otevřené a řízené katalyzátory a jejich finanční náklady.

16. „Nekontrolovaná“ úroveň (A) v tabulce 1 odpovídá situaci z roku 1970 v oblasti EHK, nicméně může stále převládat v některých oblastech.

17. Úroveň emisí v tabulce 1 představuje emise měřené při použití postupů standardních testů. Emise z vozidel v provozu se mohou významně lišit v důsledku faktorů jako např. okolní teploty, provozních podmínek, vlastnosti paliva a údržba. Nicméně potenciál snížení uváděný v tabulce 1 se považuje za reprezentativní pro snížení dosažitelné v provozu.

18. Současná nejlepší dostupná technologie je uvedena v možnosti D. Tato technologie dosahuje značného snížení emisí VOC, CO a NOx.

19. Na základě programů snižování emisí VOC (např. v Kanadě a v USA) je vyvíjen moderní uzavřený zpětný trojcestný katalyzátor (možnost E). Toto zlepšování se zaměří na intenzivnější snižování v rámci řízení chodu motoru, vylepšené katalyzátory, palubní diagnostiku (OBD) a další. Tyto systémy se stanou nejlepší dostupnou technologií v polovině 90. let.

20. Zvláštní kategorií jsou dvoudobé motory, které se používají v některých částech Evropy. Tyto automobily mají v současnosti velmi vysoké emise VOC. Emise uhlovodíků z dvoudobých motorů jsou obvykle mezi 45 a 75 g během testu podle evropského jízdního cyklu. Nyní jsou na cestě snahy upravit tento typ motoru a zavést u něj katalyzátory. Je potřeba získat data o snížení potenciálu a o trvanlivosti těchto řešení. Navíc jiný typ dvoudobých motorů, který je v současnosti vyvíjen, vykazuje potenciál nižších emisí.

TABULKA 1

TECHNOLOGIE NA SNÍŽOVÁNÍ EMISÍ Z VÝFUKŮ PRO OSOBNÍ A LEHKÉ NÁKLADNÍ AUTOMOBILY POHANĚNÉ BENZINEM

Technologické možnosti Emisní úroveň
(relativní emise v %)
Náklady*
(USD)
4-dobý 2-dobý

A.

Bez opatření

400

900

-

B.

Změny motoru
(návrh motoru, systém zplyňování a zapalování, vstřikování vzduchu)

100
(1,8 g/km)
-

**

C.

Otevřené zpětné katalyzátory

50

-

150-200

D.

Trojcestné řízené katalyzátory

10-30

-

250-450***

E.

Moderní uzavřené zpětné trojcestné katalyzátory

6

-

350-600***

* Dodatečné výrobní náklady najedno vozidlo, poměrně k možnosti B

** Náklady na změnu motoru z možnosti A na B jsou odhadovány na 40-100 US$

*** U technologických možností D a E jsou také kromě snížení emisí VOC významně sníženy i emise CO a NOx . Technologické možnosti B a C mohou mít za následek také částečné snížení emisí CO a /nebo NOx .

(b) Dieselové osobní a nákladní automobily

21. Dieselové osobní automobily a lehké nákladní automobily mají velmi nízké emise VOC, obecně nižší než osobní automobily na benzin s uzavřeným zpětným katalyzátorem. Nicméně mají vyšší emise prachových částic a NOx.

22. V současnosti nemá žádná země EHK přísný program snižování výfukových emisí VOC pro těžké dieselové nákladní automobily z důvodu jejich nízkých hodnot emisí. Nicméně mnoho zemí má programy snižování emisí částic z dieselových motorů a technologie na snižování emisí částic (např. zlepšování spalovacích komor a systémů vstřikování), které součastně snižují také emise VOC.

23. V důsledku programu snižování emisí částic se předpokládá snížení emisí VOC z těžkých dieselových nákladních automobilů o dvě třetiny.

24. Sloučeniny VOC emitované z dieselových motorů se liší od sloučenin VOC emitovaných z benzinových motorů.

(c) Motocykly a mopedy

25. Programy snižování emisí VOC z motocyklů jsou shrnuty v tabulce 2. Požadavky současných nařízení EHK (R.40) mohou být splněny bez použití snižujících technologií. Připravované normy v Rakousku a Švýcarsku mohou vyžadovat zvláště pro dvoudobé motory oxidační katalyzátory.

26. Pro mopedy s dvoudobým motorem je se zavedením oxidačního katalyzátoru dosažitelné snížení o 90 %, při doplňkových nákladech 30-50 USD. V Rakousku a Švýcarsku již normy vyžadují tuto technologii.

TABULKA 2

TECHNOLOGIE NA SNÍŽENI VÝFUKOVÝCH EMISI U MOTOCYKLU

Technologické možnosti Emisní úroveň (relativní emise v %) Náklady*
4-dobý 2-dobý

A

|Bez opatření ke snížení VOC

400
(9,6 g/km)

100
(2 g/km)

B

Nejlepší bez katalyzátoru

0

60

-

C

Oxidační katalyzátor, sekundární vzduch

30-50

20

50

D

Troj čestný řízený katalyzátor

není vhodné

10**

350 |

*odhady dodatečných výrobních nákladů na vozidlo

** alternativa podle očekávání dostupná do r. 1991 pro několik specifických typů motocyklů (jejich prototypy již byly zkonstruovány atestovány).

IV. OPATŘENÍ NA SNÍŽENI EMISÍ ODPAREM A PŘI ČERPÁNÍ PALIVA

27. Emise odparem jsou tvořeny výparem paliva z motoru a z palivového systému. Lze je rozdělit takto:

(a) emise během dne, které vznikají „dýcháním“ palivové nádrže, jako důsledek zahřívání a ochlazování během dne;

(b) horké emise z tepla motoru po jeho vypnutí;

(c) provozní ztráty z palivového systému zatímco je vozidlo v provozu a

(d) zbytkové ztráty z netěsných kanystrů (kde jsou používány) a z některých palivových systémů z umělé hmoty, přes které benzin pomalu proniká skrz materiál.

28. Na snížení emisí odparem z vozidel poháněných benzínem se obvykle používá nádrž s aktivním uhlím s propojovacím příslušenstvím a vytěsňovací systém, který umoňuje zachycené emise VOC spálit za definovaných podmínek v motoru.

29. Zkušenosti s existujícími programy snižování emisí odparem ze Spojených států ukazují, že systémy na snížení emisí odparem nezabezpečily požadované úrovně, zejména během dní se zvýšenou tendencí k tvorbě ozonu. Toto je částečně důsledkem skutečnosti, že používaný benzín má mnohem vyšší těkavost než certifikovaný benzín používaný při testech. Neadekvátní technika na snižování emisí je tedy důsledkem neadekvátní testovací procedury. Program snižování emisí odparem ve Spojených státech zdůrazňuje potřebu snížení těkavosti paliv, která jsou používaná v letním období, a nutnost zlepšit postupy testů, které podpoří moderní systémy na snižování emisí odparem, jež by umožnily v praxi snižování všech čtyř typů emisních zdrojů uvedených v odstavci 27. V zemích s vysokoujěkavostí benzinu je nejúčinnější opatření, jak snížit emise VOC, snížit tuto těkavost.

30. Pro účinné snižování emisí odparem je třeba uvažovat:

(a) snížení těkavosti benzínu s ohledem na klimatické podmínky a

(b) vhodný testovací postup.

31. Seznam technických alternativ omezujících emise, potenciál snížení emisí a odhady nákladů jsou uvedeny v tabulce 3. V současné době nejlepší dostupnou technologii představuje možnost B. Alternativa C se brzo stane nejlepší dostupnou technologií a bude představovat výrazné zlepšení oproti možnosti B.

32. Ekonomické přínosy z ušetřeného paliva spojené se snížením emisí odparem jsou odhadovány na méně než 2 %. Tento zisk plyne z vyšší energetické hustoty, nižšího Reidova tlaku par paliva (RVP) a spalováním zachycených par na místo jejich vypouštění.

33. V principu emise, které se uvolní během čerpání paliva, mohou být zachyceny pomocí systémů instalovaných na benzinových stanicích (Stupeň II) nebo pomocí systémů na palubě vozidla. Regulace na benzinových stanicích jsou již dobře zavedené technologie, zatímco palubní systémy byly představeny pouze u několika prototypů. Otázka bezpečnosti palubního systému pro rekuperaci par je v současnosti studována. Pro zajištění bezpečnosti bude pravděpodobně vhodné vypracovat bezpečnostní normy pro palubní rekuperační systémy. Stupeň kontroly II může být zaveden rychleji, neboť benzinové stanice mohou být těmito systémy vybaveny. Přínosem stupně II je, že může být používán u všech vozidel, zatímco palubní systémy pouze u nových vozidel.

34. Přestože emise odparem z motocyklů a mopedů nejsou v současnosti regulovány na území EHK, mohou být zavedeny stejné obecné technologie snižování emisí jako u benzínem poháněných automobilů.

TABULKA 3

OPATŘENÍ KE SNIŽOVÁNÍ EMISÍ ODPAREM A POTENCIÁL SNÍŽENÍ PRO OSOBNÍ LEHKÉ NÁKLADNÍ AUTOMOBILY POHÁNĚNÉ BENZINEM

Technologické možnosti

potenciál snížení VOC (%)1

Náklady (US$)2

A

Malý zásobník, mírné RVP limity3, US testovací procedura 80. léta

< 80

20

B

Malý zásobník,přísné RVP limity,4 US testovací procedura 80. léta

80-95

20

C

Pokročilá kontrola výparů, přísné RVP limity4, US testovací procedura 80. léta

> 95

33

1 Vzhledem k nekontrolované situaci.

2 Odhad dodatečných výrobních nákladů_na vozidlo, v USD.

3 Reidův tlak par

4 Založeno na datech ze Spojených států za předpokladu RVP limit 62 kPa během horkého období při cenách 0,0038 USD na litr. Pokud uvažujeme příslušnou úsporu, opravené náklady činí pouze 0,0012 US$ na litr.

5 Testovací postup ze Spojených států pro období 90. let bude navržen k zajištění účinnější kontroly několika denních emisí, ztrát během provozu a během provozu za vyšších teplot, horkých emisí po dlouhém provozu a zbytkových ztrát.

PŘÍLOHA IV

Klasifikace těkavých organických sloučenin (VOC) založená na jejich potenciálu tvorby fotochemického ozonu (POCP)

1. Tato příloha shrnuje dostupné poznatky a identifikuje prvky, které ještě zbývá rozvinout. Je založen na poznatcích o uhlovodících a tvorbě ozonu obsažených ve dvou zprávách připravených pro Pracovní skupinu pro těkavé organické sloučeniny (EB.AIR/WG.4/R.11 a R.13/Rev. 1); na výsledcích dalšího výzkumu provedeného zejména v Rakousku, Kanadě, Německu, Nizozemí, Švédsku, Velké Británii, Spojených státech amerických a Centru meteorologických syntéz západ (MSC-W) při EMEP; a na doplňujících poznatcích expertů jmenovaných vládami.

2. Konečným cílem POCP přístupu je poskytnout vodítko pro regionální a vnitrostátní politiky kontroly těkavých organických sloučenin (VOC), přičemž se bere v úvahu důsledek působení každé jednotlivé těkavé organické sloučeniny (VOC) stejně jako důsledky sektorových emisí VOC pro epizodickou tvorbu ozonu. Tyto důsledky jsou vyjadřovány termínem fotochemický potenciál tvorby ozonu (POCP), který je definován jako změna fotochemické produkce ozonu vyvolaná změnou emise daného VOC. Hodnota POCP může být vypočtena z fotochemických modelů nebo stanovena na základě laboratorních experimentů. Tato hodnota slouží k ilustracím různých aspektů epizodické tvorby oxidantů; např. maximální nebo celkovou produkci ozonu ve sledovaném období.

3. Pojem POCP je zaváděn s ohledem na velké rozdíly ve schopnosti jednotlivých VOC tvořit troposférický ozón během ozónových epizod. Základním rysem pojmu POCP je poznatek, že v přítomnosti slunečního záření a NOx každá VOC produkuje ozon velmi podobným způsobem navzdory velkým rozdílům v podmínkách, za kterých je ozon vytvářen.

4. Různé výpočty fotochemických modelů ukazují, že je nezbytná podstatná redukce emisí VOC a NOx (k dosažení významného poklesu tvorby ozonu je nutné snížit tyto emise minimálně o 50 %). Navíc se maximální koncentrace ozonu blízko nad zemí nesnižují proporcionálně k poklesu emisí VOC. Tento efekt lze principiálně demonstrovat teoretickým výpočtem. Jestliže všechny složky jsou sníženy v témže poměru, maximální koncentrace ozonu (hodinový průměr nad 75 ppb) v Evropě se sníží v závislosti na koncentraci již existujícího ozonu pouze o 10-15 % v případě, že emise nemethanových VOC produkované lidskou činností jsou sníženy o 50 %. V kontrastu s tím je příklad, kdy se sníží emise těch nejdůležitějších - v pojmech POCP reaktivity - nemethanových VOC produkovaných lidskou činností o 50 % (hmotnostních), kdy výpočty ukazují na výsledné snížení maximální koncentrace epizodického ozonu o 20-30 %. Tento fakt potvrzuje vhodnost zavedení POCP k určení priorit pro kontrolu emisí VOC a jasně ukazuje, že VOC mohou být přinejmenším rozděleny do hrubých kategorií podle jejich důležitosti pro epizodickou tvorbu ozonu.

5. Hodnoty POCP a stupnice reaktivity byly stanoveny jako odhady založené na podrobném scénáři (např. růst a pokles emisí, trajektorie vzdušných hmot) se zaměřením na jednotlivé konkrétní cíle (např. na maximální koncentraci ozonu, kumulované množství ozonu, průměrné koncentrace ozonu). Hodnoty POCP a stupnice reaktivity závisí na chemismu reakcí. Mezi různými odhady POCP jsou proto rozdíly, které se mohou v některých případech lišit až čtyřnásobně. Číselné hodnoty POCP nejsou konstantní, ale mění se v místě a čase. Například: vypočtený POCP pro o-xylen na tzv. trajektorii „Francie-Švédsko“ má hodnotu 41 v prvním dni a 97 v pátém dnipostupu. Podle výpočtů, Centra meteorologických syntéz západ (MSC-W) EMEP se mění tato hodnota POCP pro o-xylen v přítomnosti ozonu nad 60 ppb v rozmezí 54 a 112 (v 5 až 95 % všech případů) na síti bodů v rámci oblasti EMEP. Změny hodnot POCP v čase a s místem nejsou způsobeny pouze složením vzdušné masy, která je dána vlivem emisí VOC vzniklých lidskou činností, ale také důsledkem meteorologických změn. Ve skutečnostimůže kterákoliv reaktivní VOC přispívat k epizodické tvorbě fotochemických oxidantů v menší či větší míře v závislosti na koncentracích oxidů dusíku, VOC a meteorologických parametrech. Uhlovodíky s velmi nízkou reaktivitou, jako je methan, methanol, ethan a některé chlorované uhlovodíky, přispívají k těmto fotochemickým procesům jen zanedbatelným způsobem. Existují také rozdíly v důsledku meteorologických změn mezi jednotlivými dny a nad Evropou jako celkem. Hodnoty POCP implicitně závisí také na způsobu, jakým jsou emisní inventury počítány. V současnosti neexistuje konzistentní metoda nebo dostupné informace pro Evropu. Evidentně je potřebná další výzkumná práce na metodice POCP.

6. Přírodní emise isoprenu z opadavých stromů, spolu s oxidy dusíku hlavně z antropogenních zdrojů mohou významně přispívat k tvorbě ozonu v horkém letním počasí v oblastech s velkou plochou opadavých stromů.

7. V tabulce 1 jsou sloučeniny VOC seskupeny podle jejich významu pro tvorbu epizodických koncentrací ozonu. Byly vybrány tři skupiny. Důležitost v tabulce 1 je vyjádřena na základě emisí VOC na jednotku hmotnosti. Některé uhlovodíky, takové jako n-butan, se staly důležité v důsledku množství jejich emisí, ačkoliv by se tak nestalo, kdyby byla uvažována pouze jejich OH reaktivita.

8. Tabulky 2 a 3 ukazují důsledky jednotlivých VOC vyjádřených relativními koeficienty vztaženými na vybranou látku (ethylen), které byl přiřazen index 100. Tyto tabulky ukazují, jak takovéto koeficienty, tj. POCP, mohou poskytovat vodítka pro posouzení vlivu snížení emisí různých jednotlivých VOC.

9. Tabulka 2 uvádí průměrné hodnoty POCP pro každou hlavní kategorii zdrojů, založené na středním odhadu POCP pro každou VOC v každé kategorii zdrojů. V této kompilaci a prezentaci byly užity emisní inventury nezávisle určené ve Spojeném království (UK) a v Kanadě. Z mnohých zdrojů jsou emitovány směsi uhlovodíků, jako např. z motorových vozidel, spalovacích zařízení, mnohých průmyslových procesů. Opatření ke snížení speciálně VOC rozpoznaných přístupem POCP jako velmi reaktivní je ve většině případů nedostupné. V praxi proto bude většina opatření snižujících emise působit na celou takovou směs VOC bez ohledu na jejich hodnoty POCP.

10. V tabulce 3 je porovnána řada různých váhových schémat pro vybraný rozsah sloučenin VOC. V přisuzování priorit v rámci národních programů snižování emisí VOC lze užít pro výběr konkrétní VOC řady ukazatelů. Nejjednodušší, avšak nejméně účinný postup, je zaměřen na relativní hmotnost emisí nebo na relativní koncentrace v okolním prostředí.

TABULKA 1

Klasifikace VOC do tří skupin podle jejich významu pro epizodickou tvorbu ozonu

Důležité

alkeny

aromáty

alkany

alkany s počtem uhlíku > 6 s výjimkou 2,3 dimethylpentanu

aldehydy

všechny aldehydy s výjimkou benzadehydu

biogenní uhlovodíky

isopren

Méně důležité

alkany

C3-C5 alkany a 2,3-dimethylpentan

ketony

methylethylketon methyl-t-butylketon

alkoholy

ethanol

estery

všechny estery s výjimkou methylacetátu

Nejméně důležité

alkany

methan a ethan

alkiny

acetylen

aromáty

benzen

aldehydy

benzaldehyd

ketony

aceton

alkoholy

methanol

estery

methylacetát

chlorované uhlovodíky

methylchloroform
methylchlorid
trichlorethylen a tetrachlorethylen

11. Relativní porovnávání nebezpečnosti VOC založené na OH reaktivitě se vztahuje k některým, avšak v žádném případě ne ke všem důležitým aspektům reakcí v atmosféře, kterými je produkován ozon v přítomnosti oxidů dusíku a slunečního záření. Státní výzkumné centrum znečištění vzduchu (SARPC) zvažuje situaci v Kalifornii. V důsledku rozdílných modelových podmínek vhodných pro Los Angeleskou pánev a Evropu vznikají rozdíly hlavně u fotochemicky labilních meziproduktů, jako jsou aldehydy. Hodnoty POCP vypočtené z fotochemických modelů ve Spojených státech, Velké Británii, Švédsku a EMEP (MSC-W) odrážejí různé aspekty problematiky ozonu v Evropě.

12. Některá z méně reaktivních rozpouštědel zapříčiňují další problémy, např. jsou extrémně škodlivá lidskému zdraví, jsou obtížně manipulovatelná, chemicky odolná a mohou působit negativně na životní prostředí na jiných úrovních (např. ve volné troposféře nebo stratosféře). V mnohých případech je nejlepší dostupnou metodou snižování emisí rozpouštědel přechod na systémy bez užívání rozpouštědel.

13. Spolehlivé emisní inventury VOC jsou základem pro vytvoření ekonomicky účinné politiky kontroly emisí VOC, zvláště na základě přístupu pomocí POCP. Národní emise VOC by proto měly být specifikovány podle sektorů, alespoň podle doporučení řídícího orgánu, a dále by měly být doplňovány daty o složení a časových proměnách emisí.

TABULKA 2 - SEKTORÁLNÍ POCP HMOTNOSTNÍ PODÍLY V KAŽDÉ TŘÍDĚ TVORBY OZONU

Kanada

UK

více

méně

nejméně

není známý

Výfukové plyny benzínových motorů aut

63

61

76

16

7

1

Výfukové plyny dieselových motorů

60

59

38

19

3

39

Výpary benzínu z motorových vozidel

-

51

57

29

2

12

Ostatní doprava

63

-

-

-

-

-

Stacionární spalování

-

54

34

24

24

18

Používání rozpouštědel

42

40

49

26

21

3

Natírání povrchů

48

51

-

-

-

-

Emise z průmyslových procesů

45

32

4

41

0

55

Průmyslové chemikálie

70

63

-

-

-

-

Ropné rafinérie a distribuce

54

45

55

42

1

2

Uniky zemního plynu

-

19

24

8

66

2

Zemědělství

-

40

-

-

100

-

Těžba uhlí

-

0

-

-

100

-

Skládky domovního odpadu

-

0

-

-

100

-

Čistírny

29

-

-

-

-

-

Spalování dřeva

55

-

-

-

-

-

Vypalování lesů

58

-

-

-

-

-

Potravinářský průmysl

-

37

-

-

-

-

TABULKA3

POROVNÁNÍ RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ ZVAŽOVÁNÍ POCP PRO 85 TĚKAVÝCH ORGANICKÝCH LÁTEK (VYJÁDŘENO VZHLEDEM K ZÁKLADU TVOŘENÉMU ETHYLENEM, POCP ETHYLENU = 100)

VOC

OH
(a)

Kanada
hmot.
(b)

SAPR
AC
MIR
(c)

UK
POC
P
(d)

UK
rozsah
(e)

Švédsko

EMEP
(h)

LOTOS
(i)

Max.
rozdíl

0-4 dny

(f)

(g)

methan

0,1

-

0

0,7

0-3

-

-

-

ethan

3,2

91,2

2,7

8,2

2-30

17,3

12,6

5-24

6-25

propan

9,3

100

6,2

42,1

16-124

60,4

50,3

-

-

n-butan

15,3

212

11,7

41,4

15-115

55,4

46,7

22-85

25-87

i-butan

14,2

103

15,7

31,3

19-59

33,1

41,1

-

-

n-pentan

19,4

109

12,1

40,8

9-105

61,2

29,8

-

-

i-pentan

18,8

210

16,2

29,6

12-68

36,0

31,4

-

-

n-hexan

22,5

71

11,5

42,1

10-151

78,4

45,2

-

-

2-methylpentan

22,5

100

17,0

52,4

19-140

71,2

52,9

-

-

3-methylpentan

22,6

47

17,7

43,1

11-125

64,7

40,9

-

-

2,2-dimethylbutan

10,5

-

7,5

25,1

12-49

-

-

-

-

2,3-dimethylbutan

25,0

-

13,8

38,4

25-65

-

-

-

-

n-heptan

25,3

41

9,4

52,9

13-165

79,1

51,8

-

-

2-methylhexan

18,4

21

17,0

49,2

11-159

-

-

-

-

3-methylhexan

18,4

24

16,0

49,2

11-157

-

-

-

-

n-oktan

26,6

-

7,4

49,3

12-151

69,8

46,1

-

-

2-methylheptan

26,6

-

16,0

46,9

12-146

69,1

45,7

-

-

| n-nonan

27,4

-

6,2

46,9

10-148

63,3

35,1

-

-

12-methyloktan

27,3

-

13,2

50,5

12-147

66,9

45,4

-

-

n-dekan

27,6

-

5,3

46,4

8-156

71,9

42,2

-

-

12-methylnonan

27,9

-

11,7

44,8

8-153

71,9

42,3

-

-

n-undekan

29,6

21

4,7

4,7

8-144

66,2

38,6

-

-

n-dodekan

28,4

-

4,3

4,3

7-138

57,6

31,1

-

-

methylcyklohexan

35,7

18

22,3

22,3

-

40,3

38,6

-

-

methylenchlorid

-

-

-

-

0-3

0

0

-

-

chloroform-----0,40,4--
methylchloroform----0-10,20,2--
trichlorethylen----1-138,611,1--
tetrachlorethylen----0-21,41,4--
allylchlorid-----56,148,3--
rmethanol10,9-712,39-2116,521,3--
ethanol25,5-1526,84-8944,622,59-5820-71
i-propanol30,6----17,320,3--
butanol38,9-30--65,521,4--
i-butanol45,4-14--38,825,5--
1 ethylenglykol41,4-21------
propylenglykol55,2-18------
but-2-diol-----28,86,6--
dimetylether22,3-11--28,834,3--
methyl-t-butylether1,1-8------
ethyl-t-butylether25,2-26------
aceton1,4-717,810-2717,312,4--
methylethylketon5,5-1447,317-8038,817,8--
methyl-i-butylketon-----67,631,8--
methyl-acetát---2,50-75,86,7--
ethyl-acetát---21,811-5629,529,4--
i-propyl-acetát---21,514-36----
n-butyl-acetát---32,314-9143,932,0--
i-butyl-acetát---33,221-5928,835,3--
propylenglykol-methylether-----77,049,1--
propylenglykol-methylether-acetát-----30,915,7--
ethylen1100100100100100100100100100
propylen2174412510375-16373,459,969-13855-120
-but-l-en11943211595,957-18579,949,5--
but-2-en371-13699,282-15778,443,6--
-pent-1-en148-79105,940-28872,742,4--
pent-2-en327-7993,065-16077,038,1--
2-methylbut-l-en300-7077,752-11369,118,1--
2-meťiylbut-2-en431249377,961-10293,545,3--
3-methylbut-l-en158-7989,560-154----
isobuten318507764,358-7679,158,0--
isopren515-121--53,258,3--
acetylen10,4826,216,810-4227,336,8--
benzen5,7715,318,99-4531,740,2--
toluen23,42183456,341-8341,647,0--
o-xylen48,3388766,641-9742,416,754-11226-67
m-xylen80,25310999,378-13558,347,4--
p-xylen49,7538988,863 -18061,247,2--
rethylbenzen25323659,335-11453,250,4--
1,2,3-trimethylbenzen89-11911776-17569,829,2--
1,2,4-trimethylbenzen1074411912086-17668,333,0--
1,3,5-trimethylbenzen159-14011574-17469,133,0--
o-ethyltoluen35-9666,831-13059,740,8--
m-ethyltoluen50-9679,441 -14062,640,1--
p-ethyltoluen33-9672,536-13562,644,3--
n-propylbenzen17-2849,225-11051,145,4--
i-propylbenzen18-3056,535-10551,152,3--
formaldehyd104-11742,122-5842,426,1--
acetaldehyd128-7252,733-12253,218,6--
propionaldehyd117-8760,328-16065,517,0--
butylaldehyd124--56,816-16064,017,1--
i-butylaldehyd144--63,138-12858,330,0--
valeraldehyd112--68,60-26861,232,1--
akrolein-----120,182,3--
benzaldehyd43---10-33,4-82-(12)---

a) OH + VOC koeficient dělený molekulovou hmotností

b) koncentrace VOC ve venkovním ovzduší v 18 místech Kanady, vyjádřeno na hmotnostním základě

c) maximální přírůstek reaktivity založený na kalifornském případu z Výzkumného centra znečištění ovzduší ve státě Los Angeles, USA

d) průměrný POCP založený .na třech případech a devíti dnech, uvažované trajektorie vzdušných mas: Německo-Irsko, Francie-Švédsko, Francie-Velká Británie

e) rozsah POCP ve třech scénářích a jedenácti dnech

f) POCP vypočtené pro jediný zdroj ve Švédsku s maximálními diferencemi v koncentracích ozonu

g) POCP vypočtené pro jediný zdroj ve Švédsku s užitím průměrného rozdílu v ozonu během čtyřdenního intervalu

h) rozsah hodnot POCP vypočtených nad gridem EMEPu (5 až 95 %)

i) rozsah hodnot POCP vypočtených nad gridem LOTOS (20 až 80 %)

POCP = (a/b)/(c/d)* 100 kde

a je změna tvorby fotochemických oxidantů na základě změny emisí VOC

b jsou sečtené emise VOC pro dané období

c je změna tvorby fotochemických oxidantů vyvolaná změnou emise ethylenu

d je součet emisí ethylenu pro daného období

POCP je veličina odvozená z modelu fotochemické tvorby ozonu sledováním fotochemické tvorby za a bez přítomnosti dané sledované těkavé organické látky (jednotlivého uhlovodíku). Rozdíl v koncentraci ozonu mezi takovými dvojicemi modelových výpočtů je měřítkem příspěvku, který daná VOC vykazuje při tvorbě ozonu.

Přesunout nahoru