Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS-st. 16/02 #1Stanovisko pléna ÚS ze dne 14.01.2003Nepřesné označení právního subjektu

Typ řízeníO zaujetí stanoviska pléna - § 23
Význam1
NavrhovatelSENÁT ÚS - IV.
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
výrok interpretativní
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/nepřípustnost přepjatého formalismu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústa... více
Věcný rejstříkObchodní jméno
PoznámkaStanovisko Pl. ÚS-st 16/02 pro řízení ve věci IV. ÚS 42/02. Překonává nález sp. zn. II. ÚS 318/98.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)ST 16/29 SbNU 433
EcliECLI:CZ:US:2003:Pl.US-st.16.02.1
Datum podání14.01.2003
Napadený akt

rozhodnutí Ústavního soudu; II. ÚS 318/98

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 23

513/1991 Sb., § 8


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS-st. 16/02 ze dne 14. 1. 2003

ST 16/29 SbNU 433

Nepřesné označení právního subjektu

ČESKÁ REPUBLIKA

STANOVISKO PLÉNA

Ústavního soudu

Plénum Ústavního soudu přijalo dne 14. ledna 2003 podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru IV. senátu Ústavního soudu odchylného od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu z 9.6. 1999 sp. zn. II.ÚS 318/98 toto

stanovisko:

Posouzení, zda nepřesné označení právního subjektu je natolik závažné, že znemožňuje, aby nastaly právem obecně předpokládané a subjekty práva nebo orgány veřejné moci zamýšlené následky, je především úkolem obecných soudů, nikoliv Ústavního soudu.

Odůvodnění:

Nálezem z 9. června 1999 sp. zn. II. ÚS 318/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 14, str. 241 a násl.) vyhověl Ústavní soud ústavní stížnosti, s odůvodněním, že nepřesné označení stěžovatelky v rozhodnutích finančních orgánů mělo za následek, že se jednalo o rozhodnutí týkající se neexistujícího právního subjektu, jenž nemohl být nositelem práv a povinností. Takové rozhodnutí nemohlo být proto vykonatelné. Ústavní soud uvedl, že obchodním jménem ( podle současné dikce zákona obchodní firmou), jímž se stěžovatelka jako obchodní společnost označuje, je podle § 8 obchodního zákoníku název zapsaný v obchodním rejstříku, a to včetně dodatku označujícího jeho právní formu.

IV. senát Ústavního soudu v souvislosti s posuzováním ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 42/02 se s tímto názorem neztotožnil neboť dospěl k názoru, že nedostatky v označení subjektů v právních dokumentech nebývají zpravidla natolik závažné, aby neumožňovaly identifikaci konkrétního subjektu, resp. vyvolaly nenapravitelnou pochybnost o jeho identitě. Jen u závažných nepřesností způsobilých vyvolat záměnu lze uvažovat, že by mohla mít za následek neplatnost právního úkonu, neúčinnost podání nebo nevykonatelnost rozhodnutí. Pouze v takovém případě může přehlédnutí tohoto nedostatku obecným soudem představovat odepření práva na soudní ochranu a spravedlivý proces garantovaného Ústavou, Listinou základních práv a svobod či mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a odůvodňovat zásah Ústavního soudu.

Podle názoru IV. senátu způsob a náležitosti označení adresátů právních aktů v právních dokumentech ( smlouvách, jednostranných právních úkonech, podáních úřadům a jejich rozhodnutích) upravují běžné zákony: obchodní zákoník, občanský zákoník, předpisy o veřejných registrech fyzických a právnických osob, eventuálně procesní kodexy. Je proto úkolem obecných soudů, aby rozhodly, jaké právní následky vyvolávají rozmanité nepřesnosti v označení subjektů právních vztahů. Úlohou vrcholných instancí obecného soudnictví je pak sjednocování takové rozhodovací praxe. Ústavnímu soudu, jako poslednímu ochránci ústavnosti, jejich závěry, nevyvolávají-li svými důsledky zároveň porušení základního práva adresáta právního aktu či jiného dotčeného subjektu, přehodnocování takové judikatury nepřísluší.

Plénum Ústavního soudu po zvážení argumentů obsažených v citovaném nálezu II. senátu a argumentů IV. senátu přisvědčilo odchylnému právnímu názoru IV. senátu a řídilo se přitom následujícími úvahami.

Ústavně formulovaný princip právního státu (jehož projevem je ochrana dobré víry), více respektuje oprava nepřesnosti v označení právního subjektu všude tam, kde je jakkoli možná, eventuálně její tolerování, než deklarování nepřiměřených právních následků. Obecné soudy a správní orgány by přitom neměly při posuzování následků nepřesnosti v označení právních subjektů opomíjet jejich dosavadní chování. Pokud jako adresáti rozhodnutí orgánů veřejné moci tyto nepřesnosti v označení akceptovaly a neupozornily na ně, pak by neměly mít možnost na tyto nepřesnosti úspěšně poukazovat v následujících řízeních. O to více by z takové výsady neměly těžit, jestliže nepřesným označením sebe sama (nebo jiného) ve svých právních aktech tento stav spoluzavinily nebo vyvolaly.

Pokud současná judikatura obecných soudů v rozličných případech připouští nepřesnosti v označení právních subjektů (např. rozsudky Nejvyššího soudu z 28.6.2000 a 15.1.2001 sp. zn. 25 Cdo 101/2000 a 22 Cdo 2480/2000), pod podmínkou, že o jejich identitě nejsou pochybnosti a nehrozí nebezpečí jejich záměny za jiné právní subjekty, pak respektuje zásadu dobré víry a naplňuje tím postulát právního státu lépe, než když se uchyluje k nepřiměřenému a přepjatému formalismu.

Podle přesvědčení pléna Ústavníhosoudu nepřesné označení právního subjektu nepředstavuje natolik závažné pochybení subjektů právních vztahů nebo orgánů veřejné moci, aby bez ohledu na míru a povahu takové nepřesnosti způsobovalo samo o sobě porušení základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, jestliže soud takovou nepřesnost neshledá důvodem k prohlášení právního úkonu za neplatný či právního podání za neúčinné, resp. důvodem ke zrušení rozhodnutí ( popř. jeho prohlášení za nevykonatelné).

Brno dne 14. ledna 2003

JUDr. Miloš Holeček

místopředseda Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru