Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS-st. 12/2000 #1Stanovisko pléna ÚS ze dne 19.12.2000Procesní povaha rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b daňového řádu

Typ řízeníO zaujetí stanoviska pléna - § 23
Význam1
NavrhovatelSENÁT ÚS - III.
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
výrok interpretativní
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezk... více
Věcný rejstříkrozhodnutí procesní
PoznámkaStanovisko Pl. ÚS-st 12/2000 pro řízení III. ÚS 259/2000. Překonává nálezy sp. zn. II. ÚS 94/96 a II. ÚS 271/96.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)ST 12/21 SbNU 484
EcliECLI:CZ:US:2000:Pl.US-st.12.2000.1
Datum podání01.11.2000
Napadený akt

rozhodnutí Ústavního soudu; II. ÚS 94/96

rozhodnutí Ústavního soudu; II. ÚS 271/96

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 55b


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS-st. 12/2000 ze dne 19. 12. 2000

ST 12/21 SbNU 484

Procesní povaha rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b daňového řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

STANOVISKO PLÉNA

Ústavního soudu

Plénum Ústavního soudu ČR ve složení JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský, JUDr. Eva Zarembová, na zasedání dne 19. 12. 2000 přijalo podle § 23 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve věci předložení právního názoru III. senátu Ústavního soudu, odchylného od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezech, sp. zn. II. ÚS 94/96 a sp. zn. II. ÚS 271/96, toto stanovisko:

Rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu.

Odůvodnění:

I.

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným dne 25. 4. 2000 se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 21. 2. 1999, čj. 6A67/99-35, s tvrzením, že jím byla porušena navrhovatelčina základní práva.

Ústavní soud, po konstatování, že jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat, si vyžádal spis Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 6 A 67/99 a spis Finančního úřadu v Teplicích, týkající se napadeného rozhodnutí a z nich zjistil, že dne 6. 10. 1997 vydal Finanční úřad Teplice platební výměr č. 970000330 na darovací daň ve výši 1.309.906,- Kč. Tento výměr napadla navrhovatelka odvoláním, v němž namítala, že daň byla vyměřena nesprávně, poplatníkem daně měl být darující a při vyměřování daně mělo dojít k překročení zákonné lhůty pro vyměření. Finanční ředitelství v Ústí nad Labem pak dne 29. 6. 1998 rozhodnutím, čj. 1770/140/98, odvolání zamítlo. Následně navrhovatelka podala dne 7. 7. 1998 Ministerstvu financí ČR žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí podle ust. § 55b zákona č. 337/1992 Sb. (dále jen „daňový řád“). Rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 3. 5. 1999, čj. 393/31 037/1999, byla žádost zamítnuta.

Toto rozhodnutí napadla navrhovatelka žalobou u Vrchního soudu v Praze. Vrchní soud dne 21. 2. 2000 usnesením, čj. 6A67/99-35, řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že navrhovatelka se v petitu žaloby domáhala kromě zrušení rozhodnutí Ministerstva financí i „rozhodnutí mu předcházejících“. Soud však zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 9. 1999, čj. 16 Ca 228/99-26, zastavil řízení, kterým bylo napadeno rozhodnutí Finančního ředitelství a to pro opožděné podání žaloby. Tím byla u „rozhodnutí předcházejících“ vytvořena překážka res iudicata. Vrchní soud se tedy zabýval pouze rozhodnutím Ministerstva financí o žádosti o přezkoumání rozhodnutí podle § 55b daňového řádu. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nepodléhá režimu § 244 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť se v něm nerozhodovalo o právech či povinnostech navrhovatelky. Jednalo se o rozhodnutí procesní povahy. Řízení podle § 55b daňového řádu se totiž rozpadá do dvou fází: v prvé se rozhoduje o tom, zda přezkoumání vůbec bude povoleno či nařízeno, ve druhé pak o tom, zda původní rozhodnutí bude změněno či zrušeno. Rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu. Takové rozhodnutí nemohlo zasáhnout do subjektivních práv a povinností navrhovatelky. Ministerstvo financí jím jen vyjádřilo, že neuplatní svou dozorčí pravomoc a že původní rozhodnutí nebudou otevřena k novému přezkoumání.

Toto rozhodnutí napadla navrhovatelka včas ústavní stížností, v níž namítala, že podstata věci spočívá v posouzení toho, s jakými účinky je spojeno rozhodnutí Ministerstva financí, zda jde o rozhodnutí o právech a povinnostech, či o rozhodnutí procesní povahy. Odkázala přitom na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 271/96 a sp.zn. II. ÚS 94/96, z nichž vyplývá, že takové rozhodnutí je rozhodnutím o právech a povinnostech a tudíž podléhá soudnímu přezkumu. Dále tvrdila, že v daném případě nemohlo dojít k překážce řízení res iudicata a namítala, že Vrchní soud svým rozhodnutím porušil její právo na spravedlivý proces, dané čl. 36 odst. 2 Listiny.

II.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas navrhovatelky s názorem Vrchního soudu na právní podstatu rozhodování podle § 55b daňového řádu. Vrchní soud dovozoval, že rozhodnutím podle § 55b daňového řádu nemohla být navrhovatelka krácena na svých právech, neboť na kladné rozhodnutí v tomto případě nemá právní nárok, kdežto navrhovatelka tvrdila (s odvoláním na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 271/96 a sp.zn. II. ÚS 94/96), že rozhodnutí podle citovaného ustanovení je rozhodnutí meritorní, tedy rozhodnutí o právech a povinnostech.

S ohledem na citovaná rozhodnutí II. senátu Ústavního soudu volil III. senát Ústavního soudu postup dle § 23 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, protože v souvislosti se svou rozhodovací činností v této věci dospěl k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v citovaných nálezech II. senátu Ústavního soudu. Proto předložil otázku k posouzení plénu, jehož stanoviskem je v dalším řízení vázán. Plénum potom pod sp.zn. Pl. ÚS 12/2000-st. podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujalo stanovisko spočívající v tom, že rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu.

III.

Je třeba mít na paměti, že se v souzeném případě jedná o dvojí prostředky ochrany práva. Jednak jsou tu prostředky instanční (řádné) a mimořádné (obnova řízení), jednaksoudní (správní žaloba) - tedy prostředky, které může strana využít (má na ně tak říkajíc právní nárok). Vedle toho existují i prostředky jiné, dozorčí, mezi něž patří právě přezkoumání podle § 55b daňového řádu. Ty slouží k ochraně objektivního práva a strana na ně nárok nemá. Pokud se navrhovatelka odvolává na to, že v případě rozhodování podle § 55b daňového řádu se jedná o rozhodnutí o právech a povinnostech, pak to platí jen tehdy, jestliže v prvé fázi přezkoumání bylo rozhodnutí k přezkumu vůbec otevřeno a teprve ve druhé fázi bylo zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno.

Vycházejíc z uvedeného návrhu III. senátu, plénum Ústavníhosoudu dle § 23 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přijalo stanovisko, dle něhož rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle § 55b zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu.

V Brně dne 19. prosince 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru