Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 99/20 #4Usnesení ÚS ze dne 03.11.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánVLÁDA / PŘEDSEDA VLÁDY
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuprocesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2020:Pl.US.99.20.4
Datum podání01.10.2020
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

ostatní (nezařaditelné); 391/2020 Sb.; usnesení vlády České republiky č. 957 ze dne 30. 9. 2020 o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů

jiný právní předpis; 392/2020 Sb.; usnesení vlády České republiky č. 958 ze dne 30. 9. 2020 o přijetí krizového opatření

Ostatní dotčené předpisy

391/2020 Sb.

392/2020 Sb.


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 99/20 ze dne 3. 11. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany P. (jedná se o pseudonym), zastoupené Pavlem P. (jedná se o pseudonym), advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:

Soudce Ludvík David není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 99/20.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti usnesení vlády České republiky ze dne 30. 9. 2020 č. 957 (č. 391/2020 Sb.), kterým vláda vyhlásila pro území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky, a dále proti usnesení vlády České republiky ze dne 30. 9. 2020 č. 958 (č. 392/2020 Sb.) o přijetí krizového opatření. Petitem svého návrhu se stěžovatelka domáhá vyslovení konstatování, že vláda neústavně zasáhla do jejích základních práv a svobod tím, že citovaná usnesení vydala bez splnění podmínek podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a nerespektovala pravidla nastavená v krizovém zákoně ani v ústavním pořádku České republiky. Stěžovatelka rovněž požaduje, aby Ústavní soud vyslovil porušení jejích práv na náboženskou svobodu a na respektování soukromého a rodinného života zaručených čl. 16 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"), jakož i čl. 1 Listiny, a zakázal vládě, ministerstvu zdravotnictví a dalším ministerstvům a orgánům České republiky pokračovat v porušování těchto práv, k němuž dochází "jejich činností i nečinností v souvislosti s výskytem koronaviru", respektive "v důsledku [této] jejich činnosti i nečinnosti".

2. Dne 22. 10. 2020 stěžovatelka podala Ústavnímu soudu návrh na vyloučení soudce Ludvíka Davida (a čtyř dalších soudců Ústavního soudů) ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. V uvedeném návrhu stěžovatelka uvádí, že podala kárný podnět vůči pěti soudcům Ústavního soudu, včetně soudce Ludvíka Davida. Na text kárného podnětu stěžovatelka odkázala s tím, že důvody v něm uvedené uplatňuje také jako důvody pro vyloučení soudce z rozhodování v její věci. Mimoto má stěžovatelka za to, že již podání kárného podnětu jak z její strany, tak ze strany jejího právního zástupce a zveřejnění jejího kárného podnětu (což stěžovatelka učinila) musí v souhrnu vést k závěru o nemožnosti soudců nestranně a nezávisle rozhodovat ve věci stěžovatelky. V podnětu ke kárnému postihu soudce, který je přílohou stěžovatelčina návrhu, stěžovatelka kritizuje postup soudce Ludvíka Davida jako soudce zpravodaje v řízeních vedených pod sp. zn. Pl. ÚS 29/20, Pl. ÚS 44/20, Pl. ÚS 59/20 a Pl. ÚS 74/20, kde došlo k administrativnímu odložení věcí bez dalšího rozhodnutí.

4. Soudce Ludvík David se k podané námitce podjatosti vyjádřil tak, že se v dané věci necítí být podjatý; je přesvědčen, že k projednávané věci, k jejím účastníkům ani jejich zástupcům nemá žádný vztah, který by mohl zakládat pochybnosti o jeho nepodjatosti a důvod pro jeho vyloučení z účasti na projednávání a rozhodnutí věci.

5. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 38 odst. 1 věty první zákona o Ústavním soudu rozhoduje o vyloučení soudce plénum, jde-li o rozhodování v plénu; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.

6. Citované podmínky dle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v posuzovaném případě naplněny nejsou.

7. K otázce podjatosti soudce se Ústavní soud opakovaně vyjadřuje (srov. např. Pl. ÚS 40/06) tak, že nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního fóra soudce ve vztahu k účastníkům řízení či k věci, jednak z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky vylučující o jeho nepodjatosti legitimní pochybnosti. Aby naopak takové pochybnosti byly založeny, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný; pouhé osobní přesvědčení účastníka řízení nepostačí. Na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně "jevit", resp. nesmí zde být relevantní námitka, že tomu tak není (avšak i ta předpokládá existenci "objektivního" základu). Poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je založitelný především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž se na roveň klade vztah jakékoli přízně, resp. vztah přátelský či naopak vztah hostilní, ať se ustavil bez souvislosti s daným procesem (dříve), nebo až v jeho rámci, coby důsledek procesních postupů soudu a reakcí účastníka řízení na ně.

8. Stěžovatelka svůj návrh na vyloučení soudce Ludvíka Davida odůvodňuje tím, že na tohoto soudce podala kárný podnět (stejně jako tak učinil i její právní zástupce), a dále odkazuje na důvody uvedené v onom podnětu, které již však v samotném návrhu na vyloučení soudce konkrétně nezmiňuje.

9. Ústavní soud již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 614/18 ze dne 14. 3. 2018 shledal, že samotná skutečnost, že stěžovatel proti soudci v minulosti směřoval podnět k jeho kárnému postihu, nemůže zakládat podjatost daného soudce ve věci stěžovatele. K tomu Ústavní soud dále dodal, že "měl-li by být - obecně vzato - podjatý každý soudce Ústavního soudu, na nějž by byl daným stěžovatelem podán podnět ke kárnému řízení, mohli by být v konečném důsledku buď všichni soudci Ústavního soudu podjatí, nebo by mohla naopak nastat obdobně absurdní situace, kdy by si tímto způsobem postupným vylučováním jednotlivých soudců takový stěžovatel ‚nakonfiguroval' z jeho pohledu nejvhodnější trojici soudců", respektive ze svého pohledu nejvhodnější složení rozhodujícího tělesa Ústavního soudu. "Bez nutnosti podrobnějšího odůvodnění je tedy zřejmé, že takový přístup by byl ve zjevném rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."

10. V projednávaném případě není důvodu se od tohoto názoru odchylovat. Samo podání (či i zveřejnění) kárného podnětu na soudce Ludvíka Davida stěžovatelkou (či jejím právním zástupcem) není skutečností, která by mohla zakládat pochybnosti o nepodjatosti dotčeného soudce v nynější věci stěžovatelky. Pokud jde o další skutečnosti zmiňované stěžovatelkou (důvody uváděné v samotném kárném podnětu podaném stěžovatelkou), postačí podobně stručně, jako to v návrhu na vyloučení soudce učinila stěžovatelka, uvést, že ani ty nezakládají žádné pochybnosti o nepodjatosti soudce Ludvíka Davida v nynější stěžovatelčině věci.

11. Ostatně, jak Ústavní soud opakovaně uvedl, postup či rozhodnutí soudce Ústavního soudu v jiné věci projednávané a rozhodované Ústavním soudem nelze považovat za jeho poměr k (nyní projednávané) věci ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání před Ústavním soudem, tj. konkrétní projednávané věci, a nelze jej interpretovat tak, že procesní postup soudce v jiné věci, s nímž stěžovatel nesouhlasí, či účast na projednání a rozhodování o předchozích ústavních stížnostech představují důvod k vyloučení soudce z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 774/19 ze dne 9. 4. 2019, bod 4; usnesení sp. zn. Pl. ÚS 42/17 ze dne 17. 4. 2018; či usnesení sp. zn. Pl. ÚS 47/17 ze dne 9. 1. 2018, bod 10).

12. Plénum Ústavního soudu tak neshledalo existenci zákonem předvídaných důvodů dle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto rozhodlo, že soudce Ludvík David není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 99/20.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2020

Pavel Rychetský, v. r.

předseda soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru