Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 9/97Nález ÚS ze dne 08.07.1997Vyhláška města Kladna o zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě (podskupina obyvatel jako sociálně nepřizpůsobiví)

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Kladno
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
Věcný rejstříkpravomoc
obec/obecně závazná vyhláška
působnost/samostatná
veřejný pořádek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 93/8 SbNU 357
Paralelní citace (Sbírka zákonů)221/1997 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1997:Pl.US.9.97
Datum podání16.04.1997
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 17/93; obecně závazná vyhláška města Kladno k zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1

2/1993 Sb., čl. 1, čl. 3 odst.1, čl. 14 odst.1, čl. 14 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

135/1982 Sb.

146/1982 Sb.

200/1990 Sb.

221/1997 Sb.

367/1990 Sb., § 16 odst.1

40/1964 Sb., § 712, § 5, § 711


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 9/97 ze dne 8. 7. 1997

221/1997 Sb.

N 93/8 SbNU 357

Vyhláška města Kladna o zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě (podskupina obyvatel jako sociálně nepřizpůsobiví)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl o návrhu přednosty Okresního úřadu

Kladno na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 17,

o zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě, ze dne 17.

2. 1993, takto:

Obecně závazná vyhláška města Kladna č. 17, o zajištění

veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě, ze dne 17. 2. 1993 se

zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění:

Dne 16. 4. 1997 obdržel Ústavní soud podání přednosty

Okresního úřadu Kladno, směřující ke zrušení obecně závazné

vyhlášky, kterou Městské zastupitelstvo Kladna schválilo dne 17.

2. 1993 a která nese název "Zajištění veřejného pořádku

a bezpečnosti ve městě". S ohledem na nedostatky podání byl

přednosta vyzván soudcem zpravodajem k doplnění svého návrhu, což

učinil podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu 18. 5. 1997.

Z návrhu vyplývá, že proti přijaté obecně závazné vyhlášce

použil Okresní úřad Kladno svá oprávnění již dne 22. 3. 1993, kdy

její výkon pozastavil a ke zjednání nápravy stanovil lhůtu do 18.

4. 1993. Vzhledem k tomu, že zasedání městského zastupitelstva,

které se konalo dne 19. 4. 1993, odmítlo vyhlášku zrušit,

předložil přednosta věc podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona ČNR

č. 367/1990 Sb. k rozhodnutí Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

Věc mu však bylo vrácena s poučením, že podle Ústavy ČR rozhoduje

o takovém návrhu Ústavní soud ČR. Přednosta sice uvádí, že v té

době tento soud nebyl ještě zřízen, nijak však nevysvětluje, proč

další kroky byly podniknuty až v závěru roku 1996. Dopisem ze dne

2. 12. 1996 se totiž na okresní úřad obrátil starosta města Kladna

se žádostí o prošetření této věci. Jak je zřejmé z dokumentace

přiložené k návrhu, reagoval přednosta okresního úřadu na tento

dopis tím, že sdělil novému zastupitelstvu, že na důvodech

pozastavení trvá a že výkon vyhlášky pozastavuje znovu dnem 16.

12. 1996 a žádá o zjednání nápravy do 31. 1. 1997. Dopisem ze dne

21. 3. 1997 sdělil starosta města Kladna, že nevidí žádný důvod,

aby orgány města činily nějaká opatření.

Navrhovatel především vytýká vyhlášce jako celku, že porušuje

Listinu základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když

vyčleňuje z obyvatelstva skupinu, kterou označuje jako "sociálně

nepřizpůsobivé obyvatele", a této skupině omezuje svobodu pohybu

a pobytu, stanovuje nad rámec občanského zákoníku podmínky

k přijetí osob do bytu nájemcem a v rozporu se zákonem ČNR č.

200/1990 Sb., o přestupcích, vytváří nové skutkové podstaty

přestupků a sankce, které nejsou s tímto zákonem v souladu. Dále

pak návrh uvádí argumenty v členění podle jednotlivých článků

napadené vyhlášky, přičemž je zřejmé, že se opírá o stanovisko,

které dne 15. 3. 1993 zaujala k vyhlášce bývalá Generální

prokuratura ČR, jakož i o stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze

17. 3. 1993.

Pokud jde o článek II., je kromě výše uvedené zásadní námitky

uváděno, že v rozporu s občanským zákoníkem je stanoven další

důvod pro výpověď z nájmu bytu a že je pomíjena skutečnost, že

postih protiprávního obsazení domu nebo bytu je dostatečně pokryt

existujícími právními předpisy. Vyhláška tedy obchází zejména

příslušná ustanovení správního řádu a občanského soudního řádu.

K čl. III. je namítáno, že město Kladno nezákonně zasahuje do

vztahů mezi vlastníky nemovitostí a nájemci, když stanoví lhůtu

k přestěhování neodpovídající zákonu a stanoví další povinnosti

rozporné s občanským zákoníkem, resp. tento zákoník znovu a navíc

nepřesně opisuje. V čl. IV. je uložena sankce, která odporuje

ustanovení § 50 zákona o obcích, neboť takovou pokutu nelze

aplikovat na majitele domů či nájemce bytů. V čl. V. jsou

ustanovení rozporná se zákonem ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní

a poplatků, jakož i se zákonem č. 71/1967 Sb., když jsou zaváděny

prostředky exekuce, které zákon nezná. V čl. VI. pak si obec

osvojuje právo rozhodovat o krácení nebo zrušení sociálních dávek,

což je v rozporu se zákonem. Také čl. VII. až IX. napadené

vyhlášky je vytýkán rozpor s ustanoveními občanského

zákoníku.Pokud jde o formální náležitosti vyhlášky, konstatuje

návrh, že sice byla přijata a zveřejněna zákonným způsobem, že

však v rozporu se skutečností, že platnosti nabyla prvním dnem

vyvěšení na úřední desce, tj. 18. 2. 1993 a účinnosti tedy nabyla

patnáctým dnem po dni vyvěšení, tedy dne 5. 3. 1993, uvádí ve svém

textu, že nabývá platnosti dnem 4. 3. 1993, datum účinnosti však

uvedeno není.

Na základě výše uvedených skutečností je navrhovatel názoru,

že vyhláška města Kladna v článcích II. odst. 1, 2, 3, III. odst.

1, 2, 3, IV. odst. 4, V., VI. odst. 1, 2 a v čl. VII., VIII. a IX.

je v rozporu se zákony, a proto navrhuje její zrušení.

Město Kladno jako účastník řízení ve vyjádření ze dne 5. 6.

1997 pouze zopakovalo skutečnost, že neschválilo návrh na zrušení

napadené vyhlášky a v příloze připojilo zápis ze zasedání

městského zastupitelstva ze dne 19. 4. 1993. Ve vyjádření se dále

uvádí, že nápravu měl zajistit okresní úřad podáním k Ústavnímu

soudu již před třemi lety, a proto město nepřijalo opakovaný

požadavek na zrušení vyhlášky, jejíž posouzení ponechává zcela na

úvaze Ústavního soudu.

Účastníci řízení vyslovili souhlas s tím, aby Ústavní soud

rozhodl v této věci bez ústního jednání (§ 44 odst. 2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

Po posouzení obsahu předmětné vyhlášky dospěl Ústavní soud

k závěru, že prakticky každý článek vyhlášky je v rozporu

s nějakým ustanovením zákona či dokonce Ústavy ČR, resp. Listiny,

přičemž lze v zásadě souhlasit s argumentací navrhovatele pokud

jde o konkrétní články napadené vyhlášky.

Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR mohou zastupitelstva v mezích

své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Podle § 16 odst.

1 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, mohou být vyhlášky

vydávány k plnění úkolů samosprávy. K vydání takové vyhlášky sice

obec nepotřebuje výslovné zmocnění v zákoně, avšak podle § 16

odst. 2 musí tato vyhláška být v souladu se zákony a obecně

závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní

správy k jejich provedení. Z toho vyplývá, že to, co je upraveno

zákonem nebo jiným obecně závazným předpisem, nemohou obce

upravovat odchylně. Rovněž tak nemohou stanovit nové skutkové

podstaty přestupků ani sankce za jejich spáchání.

Vyhláška tím, že v čl. II. určuje účel vyhlášky a tím

i předvídá její aplikaci jen na určitou skupinu osob, kterou zcela

nekonkrétně označuje jako "sociálně nepřizpůsobivé obyvatele", je

svou podstatou diskriminační a tedy rozporná s čl. 1 Ústavy, jakož

i s čl. 1 a s čl. 3 odst. 1 Listiny.Dále je tento článek vyhlášky

v rozporu s ustanovením čl. 14 odst. 1 a 3 Listiny a se zákonem č.

135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, jakož i s vyhl.

č. 146/1982 Sb. Protiprávní obsazení domu, jeho části nebo bytu je

zásahem do práv, kde dostatečnou ochranu dává ustanovení § 5

obč.zák. Ustanovení čl. III. pak je v rozporu s § 711 a 712

obč.zák. a ustanovení odst. 3 tohoto článku v rozporu s § 5

obč.zák.

K čl. IV. napadené vyhlášky nutno uvést, že nájem a podnájem

je upraven zákonem č. 116/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Výpověď pak upravuje § 9 odst. 2 tohoto zákona. Nebytové prostory

ve smyslu tohoto zákona mohou být pronajaty jen k účelům, ke

kterým jsou stavebně určeny, a ke změně způsobu jejich užívání

nestačí souhlas majitele domu. Povinnosti nájemce při užívání

společných prostor a zařízení domu stanoví § 689 obč. zák. Postih

za hrubé porušení povinností při nájmu bytu představuje možnost

výpovědi podle § 711 odst. 1 písm. c) a d) obč. zák. Sankce

stanovená v odst. 4 cit. článku může být uložena pouze právnické

osobě nebo podnikateli. Sankce za přestupek může být uložena

a vymáhána jen způsoby, které stanoví zákon č. 71/1967 Sb.

(správní řád). Článek V. vyhlášky však zavádí způsoby další,

přičemž je-li míněno ust. písm. e) jako možnost přikázat veřejně

prospěšné práce, pak je v rozporu též s čl. 9 Listiny. Také čl.

VI. je v rozporu se zákonem ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve

znění pozdějších předpisů, když ukládá sankce, které tento zákon

nezná a je též v rozporu se zákonem ČNR č. 114/1988 Sb.,

o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění

pozdějších předpisů. Konečně pak pravidla chování uvedená

v článcích VI. až IX. nemohou být rovněž obsahem obecně závazné

vyhlášky obce, neboť obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit

jen kritéria pro určení pořadí žádostí o bytovou náhradu (§ 3

odst. 2 zákona ČNR č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé

otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb.).

Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl Ústavnísoud tak, jak

je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 8. července 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru